16 ICm 4077/2015
Jednací číslo: 16 ICm 4077/2015-25 Sp.zn. ins. řízení: KSOL 16 INS 36915/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JM ÉNEM REPUB LIK Y

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Paučkovou ve věci žalobce: BP Integralis Limited, Diagorou 4, Kermia Building, 6th Floor, Office 601, PC 1097, Nikósia, Kyperská republika, zast.: Mgr. Ivem Sieglem, advokátem, Školská 695/38, 110 00, Praha 1, proti žalovanému: Mgr. Petr Fišer, se sídlem Obeciny I 3417, 760 01, Zlín, insolvenční správce dlužníka Pavly Borovičkové, r. č. 645311/0730, Lutín-Třebčín 89, 783 42, o určení pravosti, výše a pořadí pohledávek,

takto:

I. Určuje se, že žalobce má za dlužníkem Pavla Borovičková, r. č. 645311/0730, Lutín-Třebčín 89, 783 42:

a) pohledávku ve výši 281.600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 83.531,70 Kč, z titulu části jistiny vzniklé kapitalizací smluvního úroku, zajištěnou zástavním právem k nemovitým věcem pozemek stavební parcela St. 81 včetně na něm stojící stavby v části obce Třebčín č. p. 89, rodinný dům, a pozemkové parcely 101 a 263/2, vše v katastrálním území Třebčín, obec Lutín, b) pohledávku ve výši 171.720 Kč z titulu smluvní pokuty za prodlení s úhradou celé půjčky, a isir.justi ce.cz

c) pohledávku ve výši 171.720 Kč z titulu smluvní pokuty za neoznámení exekuce ve sjednaném termínu.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Od ůvo d ně n í:

Žalobce podal u příslušného soudu dne 27. 10. 2015 žalobu, kdy se domáhal určení, že žalobce má za dlužníkem pohledávku ve výši 281.600 Kč s úrokem z prodlení, dále ve výši 171.720 Kč z titulu smluvní pokuty za prodlení s úhradou celé půjčky a pohledávku 171.720 Kč z titulu smluvní pokuty za neoznámení exekuce ve sjednaném termínu tak, jak je specifikováno v žalobním petitu. Skutkově žalobce uvedl, že uplatnil pohledávky v celkové výši 716.514 Kč, a to celkem čtyři dílčí pohledávky. Přihlášené pohledávky vznikly v souvislosti s poskytnutím úvěru dle smlouvy o půjčce č. 1 F 100610/2008 ze dne 9. 12. 2008. Dne 2. 7. 2015 se konalo přezkumné jednání a žalovaný popřel dílčí pohledávky žalobce a to dílčí pohledávku č. 2 z titulu části jistiny vzniklé kapitalizaci smluvního úroku ohledně jistiny tak ohledně zákonného úroku z prodlení, a to z důvodu absence ujednání o úrocích s tím, že věřitel uplatňuje úrok v rozporu se smlouvou a neexistence samotného nároku na úroky, úrok z prodlení byl popřen pro nepřípustnost takového nároku. Dílčí pohledávka 3 z titulu sjednané smluvní pokuty za prodlení s úhradou byla popřená z důvodu rozporu výše pokuty s dobrými mravy. Dílčí pohledávka 4 z titulu sjednané smluvní pokuty za neoznámení exekuce ve sjednaném termínu, byla popřená z důvodu rozporu pokuty s dobrými mravy. Žalobce tak nesouhlasí s tím, že dílčí pohledávky 2, 3, 4 byly popřeny a domáhá se určení, že jsou po právu v celé přihlášené výši. Původní věřitel a dlužník uzavřeli smlouvu o úvěru, kdy věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout 100.000 Kč a dlužník se zavázal půjčku vrátit spolu s úrokem v 240 měsíčních splátkách po 1.590 Kč, splatných poprvé 9. 1. 2009 a naposledy 9. 12. 2028. Žalobce se stal věřitelem na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 14. 10. 2011. Půjčka se stala splatnou na základě prodlení dlužníka s úhradou splátek, kdy dlužník od počátku sjednané splátky nehradil, proto byl vyzván 12. 6. 2009 k okamžité úhradě celé půjčky. Tuto výzvu dlužník převzal 16. 6. 2009. S dlužníkem bylo jednáno o smírném řešení vzniklé situace. Dlužník ani po smírných úkonech ze strany původního věřitele neplnil sjednané povinnosti, zejména nehradil sjednané splátky. Splatnost celé půjčky tak nastala znovu prvého dne prodlení se splátkou, a to 9. 6. 2011. Dle žalobce smlouva o půjčce byla sjednána jednoznačně a srozumitelně. Pokud je známa výše jistiny, je znám též souhrn všech splátek, které je dlužník povinen uhradit, pak lze celkovou výši sjednaného úroku zjistit prostým rozdílem souhrnu všech splátek a výše jistiny půjčky. V dané věci počet splátek činil 240, výše splátky 1.590 Kč, pak výše jistiny činila 100.000 Kč. Výše úroku je zřejmá: 240 x 1.590 mínus 100.000 = 281.600 Kč. S ohledem na znění smlouvy o úvěru je zřejmé, že výše úroků není odvozována od procentní sazby, nýbrž od pevně sjednané výše splátek. Nárok uplatněný žalobcem jako dílčí pohledávka č. 2 není v rozporu s obsahem smlouvy o půjčce. Pohledávka č. 2 byla popsána jako část jistiny půjčky vzniklá kapitalizací smluvního úroku. Z toho je zřejmé, že žalobce neuplatňuje úroky, nýbrž část jistiny. Pokud jde o popření nároku na úrok

ICM R

z prodlení z dílčí pohledávky č. 2, pak je přípustné požadovat úrok z prodlení i z této jistiny. Žalobce se tedy domnívá, že i příslušenství dílčí pohledávky č. 2 je po právu. Pokud jde o pořadí dílčí pohledávky č. 2, neuvádí v tomto směru žalovaný žádný důvod popření pořadí. Žalobce konstatuje, že považuje přihlášení dílčí pohledávky č. 2 jako zajištěné zástavním právem k nemovitým věcem tak, jak jsou zapsány na LV č. 109 pro katastrální území Třebčín, obec Lutín za zcela oprávněné, když zástavní právo k zajištění pohledávek ze smlouvy o půjčce bylo sjednáno v zástavní smlouvě o zřízení zástavního práva č. 1006 10/2008 ze dne 9. 12. 2008 uzavřené mezi dlužníkem a původním věřitelem. Zástavní právo podle této zástavní smlouvy bylo vloženo do katastru nemovitostí dne 27. 2. 2009. Na žalobce jako nového věřitele přešlo ze zákona zástavní právo, jako součást zajištění postupovaných pohledávek, v důsledku postoupení pohledávek podle smlouvy o postoupení pohledávek ze 14. 10. 2011. Pokud jde o pohledávku č. 3 z titulu smluvní pokuty, tato byla popřena z důvodu, že je v rozporu s dobrými mravy. Dle článku VII odst. 1 smlouvy o úvěru si smluvní strany pro případ prodlení dlužníka s úhradou některé splatné částky sjednaly smluvní pokutu ve výši 10 % opožděné platby, a to za každý měsíc prodlení. Smluvní pokuta byla sjednána v souladu s ustanovením § 544 a § 545 občanského zákoníku. Účelem smluvní pokuty je donutit dlužníka pod pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění závazku. Sjednaná smluvní pokuta odpovídá výši cca 0,33 % z dlužné částky za každý den prodlení. Dle ustálené judikatury platí, že posouzení, zda sjednaná smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká, je věcí volného uvážení soudu. Otázka posouzení přiměřenosti, nepřiměřenosti smluvní pokuty závisí na okolnostech konkrétního případu. V konkrétní věci je třeba posoudit a zohlednit to, že dlužník v prodlení byl s plněním svých závazků od samého počátku a ani poté, co mu původní věřitel umožnil pokračovat ve splátkách, dlužník splátky ve stanovených termínech opětovně řádně nehradil. Na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou denní sazbu smluvní pokuty. Pokud jde o pohledávku č. 4 z titulu smluvní pokuty, pak žalovaný neuvádí ani rámcově, v jakých konkrétních důvodech spatřuje rozpor smluvní pokuty s dobrými mravy. Dle článku VII/11 smlouvy o půjčce, byl dlužník mimo jiné povinen oznámit věřiteli skutečnost, která by mohla mít za následek ohrožení řádného splácení půjčky a to např. zahájení exekuce nebo vydání rozhodnutí, které by dlužníkovi ukládalo povinnost uhradit třetí osobě částku převyšující 10 % půjčky. Tuto povinnost byl dlužník povinen splnit do tří dnů od zahájení řízení, respektive od právní moci příslušného rozhodnutí. Porušení této informační povinnosti bylo stíháno smluvní pokutou ve výši 50 % půjčené částky. Proti dlužníkovi byla usnesením Okresního soudu v Olomouci, č. j. 50 EXE 8028/2011 nařízena exekuce, z čehož je zřejmé, že nejpozději ke dni 28. 12. 2011 muselo nabýt právní mocí rozhodnutí vůči dlužníkovi. Dlužník však tuto skutečnost žalobci ani původnímu věřiteli nesdělil. Nejpozději k 31. 12. 2011 tak vznikl žalobci nárok na smluvní pokutu ve výši 50.000 Kč.

Žalovaný se k žalobkyně vyjádřil podáním ze dne 20. 8. 2016, žalovaný uvedl, že se žalobou nesouhlasí. K pohledávce č. 2 uvedl, že na popěrném úkonu trvá, neboť se jedná o smlouvu uzavřenou v rámci spotřebitelských smluv a smlouva pak musí splňovat podmínky stanovené § 51a až § 65 občanského zákoníku a zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Zde je akcentována zákonná zásada vyšší ochrany spotřebitele při uzavírání smluv s poskytovateli finančních služeb.

ICM R

Z tohoto pohledu je třeba též hodnotit otázku výhodnosti smluvního ujednání o kapitalizaci splatného úroku, která je rozhodujícím kritériem při posuzování platnosti takového smluvního ujednání, které lze kvalifikovat jako odchýlení od platné právní úpravy. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 35 Odo 101/2002 právo stran sjednat si kapitalizaci úroku smlouvou není vyloučeno, je však mimo jiné veškeré pochybnosti, že takové ujednání nevychází ze zákonné úpravy příslušenství pohledávky, neboť ta úročení příslušenství nepřipouští, proto sjednání takové kapitalizace úroků jeho přerůstáním k jistině je chápáno jako právo věřitele-podnikatele sjednané odchylně od platné právní úpravy a nevýhodné pro dlužníka. Jedná se proto o část smlouvy, která je absolutně neplatná. Navíc samotný úrok sjednaný ve výši 281.600 Kč představuje 281 % částky půjčky, navíc zajištěné zástavním právem, předkupním právem a věcným břemenem užívání ke stavbě s pozemky. Tento soubor smluvních ujednání vede nejen k předzajištění původního závazku, ale může vést ke zneužití původního právního vztahu, k jednostrannému obohacení žalobce a je proto v celkovém kontextu práv a povinností smluvních stran v rozporu s dobrými mravy. Pokud jde o pohledávku č. 3 smluvní pokuta, je zajišťovacím institutem, kromě toho zajištění smluvní pokutou bylo sjednáno k závazku 100.000 Kč ve prospěch věřitele, též zástavním právem k nemovitostem a další zajištění spočívajím v předkupním právu a věcném právu osobního užívání nemovitostí, je v celém v kontextu práv a povinností smluvních stran v rozporu s dobrými mravy. Pokud jde o pohledávku č. 4, tato je v kontextu s ostatními akcesoricky vázanými smluvními sankcemi v rozporu s dobrými mravy, neboť sama o sobě bez toho, že by byl dlužník v jakémkoliv prodlení (pouze by dle bodu VII/11 smlouvy o půjčce nastala situace, které by mohla mít za následek ohrožení řádného splácení) se splátkou, je schopné navýšit půjčenou částku o 50 %, neúměrně zhoršit postavení dlužníka. Toto ustanovení smlouvy lze též vnímat jako účelové, které by v konečném důsledku vedlo ke krácení ostatních věřitelů v insolvenčním řízení a popření jedné ze základních zásad insolvenčního řízení. Žalovaný navrhl, aby žaloba jako nedůvodná byla zamítnuta.

Soud rozhodl o věci dle § 115a o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 7 odst. 1 IZ a § 161 odst. 1 věta poslední IZ, tedy bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili.

Soud zjistil z přihláškového spisu oddíl P, č. přihlášky P10 číslo věřitele 10 vedeného u Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci pod sp. zn. 16 INS 36915/2013 následující:

Z přihlášky pohledávky, že tato byla doručena příslušnému soudu 5. 5. 2015. Žalobce jako přihlášený věřitel uplatnil pohledávky č. 1 až č. 4 v celkové výši 716.514,94 Kč z toho nezajištěných 221.720 Kč, celkem 4 pohledávky. Pohledávka č. 1 byla uplatněna v celkové výši 129.663,24 Kč, pohledávka č. 2 byla uplatněna v celkové výši 365.131,70 Kč, pohledávka sestávala z jistiny 281.600 Kč, důvod vzniku část jistiny půjčky vznikla kapitalizací smluvního úroku, další okolnosti výpočet 240 splátek krát 1.590 Kč minus jistina 100.000 Kč, dále byl uplatněn zákonný úrok z v prodlení ve výši 83.531,70 Kč. Tato pohledávka je zajištěna majetkem, který náleží do majetkové podstaty dlužníka dle zástavní smlouvy 1F 100610/2008 ze dne 9. 12. 2008 okamžik vzniku zajištění 13. 2. 2009. Pohledávka č. 3 byla uplatněna ve výši 171.720 Kč jako nezajištěná

ICM R

z titulu smluvní pokuty z důvodu prodlení s vracením celé zesplatněné půjčky. Pohledávka č. 4 byla uplatněna ve výši 50.000 Kč jako smluvní pokuta za neoznámení exekuce v sjednaném termínu. Smluvní pokuta činí 50 % půjčené částky dle ujednání bodu VII/11 smlouvy o půjčce splatná ke dni 12. 9. 2009, tj. uplynutím 3 dnů ode dne nařízení exekuce.

Smlouvou o postoupení pohledávek mezi původním věřitelem Faktorská s.r.o. a žalobcem, že tato byla uzavřena 14. 10. 2011.

Výzvou insolvenčního správce k podání žaloby na určení pravosti, výše a pořadí přihlášených pohledávek z 9. 10. 2015, že tato byla adresována žalobci a dle dokladu o doručení byla doručena 12. 10. 2015. Tímto vyrozuměním byl žalobce informován, že na přezkumném jednání dne 2. 7. 2015 byla pohledávka č. 1 s příslušenstvím, tedy č. 1.1 uznána. Pohledávka č. 2, č. 3, č. 4 byla popřena insolvenčním správcem.

Smlouvou o půjčce č. 1F 100610/2008 ze dne 9. 12. 2008, že tato byla uzavřena mezi dlužnicí a původním věřitelem společnosti Faktorská s. r. o. Věřitel na základě této smlouvy poskytl dlužnici půjčku ve výši 100.000 Kč, kdy kromě jiného bylo sjednáno, že dlužnice se zavázala zaplatit půjčku v pravidelných měsíčních splátkách od 9. 1. 2009 s tím, že poslední splátka bude 9. 12. 2028, tj. po dobu 240 měsíců. Výše pravidelné měsíční splátky činí 1.590 Kč. Dle čl. VI. odst. 2 v případě prodlení se placením půjčky nebo jednotlivé splátky, je dlužník povinen zaplatit věřiteli vedle úroků z půjčky také zákonný úrok z v prodlení v zákonné výši platné ke dni vzniku prodlení, a to za dobu od počátku prodlení do úplného zaplacení. Dle čl. VII. odst. 1 účastníci sjednali pro případ prodlení dlužníka s úhradou některé splatné částky smluvní pokutu ve výši 10 % opožděné platby a to za každý započatý měsíc prodlení ode dne vzniku prodlení do zaplacení celé opožděné splatné částky. Dle bodu VII odst. 11, skutečností, která by mohla mít za následek ohrožení řádného splácení půjčky a veškerého jejího příslušenství a ostatních oprávněných nároků věřitele, je zahájení exekučního insolvenčního či jiného obdobného řízení vůči dlužníkovi nebo pravomocné rozhodnutí o povinnosti dlužníka uhradit třetí osoby jakoukoliv dlužnou částku, která však převyšuje 10 % z částky půjčené dle této smlouvy se dlužník zavazuje oznámit tuto skutečnost věřiteli nejpozději do tří dnů ode dne zahájení řízení, respektive ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o povinnosti uhradit dlužnou částku. Pro případ nedodržení této lhůty účastníci sjednávají smluvní pokutu ve výši 50 % půjčené částky.

Dokladem o zesplatnění-výzva k okamžité úhradě celé půjčky z 12. 6. 2009, která byla doručena dlužnici 16. 6. 2009, že původní věřitel vyzval dlužnici k okamžité úhradě celkové částky 678.448,30 Kč, když v souladu s příslušnými ujednáními smlouvy o půjčce byla dlužnice vyzvána k úhradě všech dosud nesplatných splátek za celou sjednanou dobu půjčky, včetně veškerého dalšího dosud nesplaceného příslušenství, tj. úroků z prodlení smluvních pokut a dalších oprávněných nároků ve lhůtě 15 dnů ode doručení této výzvy.

Kopii zástavní smlouvy č. 1F 100610/2008 ze dne 9. 12. 2008-zástavní smlouva o zřízení zástavního práva, že tato byla uzavřena mezi původním zástavním věřitelem a zástavce, tedy dlužniící. Předmětem této zástavní smlouvy je zřízení zástavního práva

ICM R

k zajištění všech peněžitých pohledávek a jejich příslušenství vyplývající ze smlouvy o půjčce č. 1F 100610/2008, uzavřené mezi zástavním věřitelem na straně jedné a dlužníkem dne 9.12.2008, ve které se tyto subjekty dohodly na půjčení půjčky ve výši 100.000 Kč za podmínek podle v této smlouvě stanovených. Zastavovaná nemovitost byla označena v čl. II., a to rodinný dům v části obce Třebčín č. p. 89 na parc. St 81 a pozemky stavební parcela St 81 a pozemková parcela 101 a 263/2, vše zapsané na LV č. 109 pro katastrální území Třebčín, obec Lutín.

Mezi stranami nebylo sporu o tom, že u Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci pod sp. zn. KSOL 16 INS 36915/2013 probíhá insolvenční řízení dlužnice, a že žalovaný byl ustanoven insolvenčním správcem.

Předpokladem projednání žaloby je posouzení včasnosti a dále okruhu účastníků. Jak bylo prokázáno přezkumné jednání, na kterém byla popřená pohledávka č. 2, 3 a 4 se konalo dne v 2. 7. 2015. Vyrozumění o popření těchto pohledávek insolvenčním správcem bylo doručeno žalobci dne 12. 10. 2015. Žalobce podal žalobu u příslušného soudu dne 27. 10. 2015, tedy včas (§ 198 odst. 1 IZ), a to proti žalovanému jako insolvenčnímu správci.

Po posouzení skutkového stavu s ohledem na argumentaci žalobce a popěrného úkonu žalovaného dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je zcela důvodná.

Pokud žalovaný jako insolvenční správce popřel pohledávku č. 2 ve výši 281.600 Kč, soud popěrný úkon neshledává důvodným. Nelze souhlasit s argumentací žalovaného v rámci popěrného úkonu, že by ve smlouvě chybělo platné ujednání o úrocích z půjčky, neboť insolvenční správce považuje ujednání za nesrozumitelné a neurčité, jen z toho důvodu, že z uváděné výše měsíčního úroku není zřejmé, jaký úrok byl sjednán. Dle soudu nárok uplatněný jako pohledávka č. 2 není v rozporu s obsahem smlouvy o půjčce, je třeba uvést, že pohledávka č. 2 byla popsána jako část jistiny půjčky, která vznikla kapitalizací smluvního úroku. Navíc, jak vyplývá ze smlouvy o půjčce, v rámci této byla výše úroku sjednána jednoznačně a v podstatě i velmi jednoduše a srozumitelně. Byla známa výše jistiny, rovněž bylo možné dovodit i souhrn všech splátek, které byl dlužník povinen uhradit, když dlužnice se zavázala k 240 splátkám po splátce 1.590 Kč. Pokud tedy splátky byly v počtu 240 po 1.590 Kč a od toho je třeba odečíst 100.000 Kč jistiny, pak je zřejmý kapitalizovaný úrok za celou dobu dobu trvání sjednaného smluvního vztahu ve výši 281.600 Kč. Žalobce správně v rámci přihlášky pohledávky uplatnil odděleně část jistiny, která odpovídá původně poskytnuté jistině a odděleně tu část, která přirostla v důsledku porušování povinnosti dlužníkem. Pokud jde o popření nároku na úrok z prodlení z pohledávky č. 2, pak tento žalobci náleží rovměž a je po právu. Je zřejmé a je dovoditelné, že stane-li se smlvní úrok na základě přípustného ujednání ve smlouvě součástí jistiny, pak je přípustné požadovat úrok z prodlení i z této nové jistiny, pak i příslušenství pohledávky č. 2 je po právu. Pokud jde o popření pořadí dílčí pohledávky č. 2, neuvedl žalovaný v popěrném úkonu žádný konkrétní důvod popření pořadí takto přihlášené pohledávky. Žalobce doložil, že přihlášená dílčí pohledávka č. 2 byla zajištěna zástavním právem k nemovitým věcem tak, jak byly specifikovány v zástavní smlouvě, když zástavní právo k zajištění pohledávek ze smlouvy o půjčce bylo sjednáno v zástavní

ICM R

smlouvě o zřízení zástavního práva č. 100610/2008 ze dne 9. 12. 2012 mezi dlužníkem a původním věřitelem. Pokud jde o popření pohledávky č. 3, popěrný úkon ze strany žalovaného nebyl důvodný. Smluvní pokuta byla sjednána řádně v článku VII odst. 1 smlouvy o půjčce, kdy smluvní strany pro případ prodlení dlužníka s úhradou některé splátky sjednaly smluvní pokutu ve výši 10 % opožděné platby, a to za každý měsíc prodlení ode dne vzniku prodlení do zaplacení celé opožděné splátky. Smluvní pokuta jako jeden ze zajišťovacích prostředků, byla sjednána v souladu s ustanovením § 544 a § 545 občanského zákoníku s tím, že účelem smluvní pokuty bylo donutit dlužníka pod pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění závazků. Tak, jak správně argumentoval žalobce, sjednaná smluvní pokuta dle smlouvy o půjčce ve výši 10 % opožděné platby za každý započatý měsíc prodlení odpovídá výši 0,33 % z dlužné částky za každý den prodlení. Taková výše smluvní pokuty je považována dle ustálené soudní praxe za přípustnou výši smluvní pokuty, když ani výše smluvní pokuty 0,5 % denně z dlužné částky není v rozporu s dobrými mravy. Je třeba zdůraznit, že dlužnice v této konkrétní věci byla v prodlení s plněním svých závazků v podstatě od samého počátku, a ani poté, jak tvrdil žalobce, co původní věřitel se snažil vzniklou situaci s dlužnicí řešit a vyjednat další splátky, dlužnice nevyužila této možnosti a opětovně řádně neplnila svoje závazky. Pokud jde o výši smluvní pokuty, nelze souhlasit s tím, že by tato byla nepřiměřeně vysoká, když na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou denní sazbu smluvní pokuty. Sjednaná sazba smluvní pokuty není s ohledem na výše uvedené nepřiměřeně vysoká a ujednání o ní není neplatné podle § 39 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy.

Pohledávka č. 4 (ve správné výši 50.000 Kč) z titulu smluvní pokuty za neoznámení exekuce ve sjednaném termínu, je rovněž platná a důvodná. Tato pohledávka vznikla na základě smluvního ujednání v článku VII/11 smlouvy o půjčce, kdy dlužnice byla povinna oznámit věřiteli skutečnost, která by mohla mít za následek ohrožení řádného splácení půjčky. Porušení této povinnosti bylo sjednáno smluvní pokutou ve výši 50 % půjčené částky, tedy správně ve výši 50.000 Kč (nikoliv ve výši 171.720 Kč). Žalobce tvrdil a tato skutečnost nebyla zpochybněna, že usnesením Okresního soudu v Olomouci č. j. 50 EXE 8028/2011 ze dne 28. 12. 2011 byla nařízena exekuce proti dlužnici, z čehož je zřejmé, že nejpozději k 28. 12. 2011 muselo nabýt právní moci rozhodnutí vůči dlužnici, podle něhož byla exekuce zahájená, avšak dlužnice tuto skutečnost žalobci ani původnímu věřiteli nesdělila. Nejpozději tedy k 31. 12. 2011 vznikl žalobci nárok na smluvní pokutu ve výši 50.000 Kč (pohledávka č. 4).

Z důvodů výše uvedených soud žalobě jako důvodné vyhověl ( u pohledávky č. 4- označené pod písm. c) správná výše činí 50.000 Kč z titulu smluvní pokuty za neoznámení exekuce ve sjednaném termínu).

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativně dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 202 odst. 1 věta prvá IZ, když v řízení úspěšný žalobce nemá vůči insolvenčnímu správci právo na náhradu nákladů řízení.

ICM R

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e odvolání p ř í p u s t n é ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Olomouc 19. 9. 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Eva Paučková v. r. Markéta Chrudinová samosoudkyně

ICM R