16 ICm 3909/2015
Jednací číslo: 16 ICm 3909/2015-55 Sp.zn. ins. řízení: KSOL 16 INS 12070/2015

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Paučkovou ve věci žalobce: Door Financial a.s., IČO 29016126, Mánesova 917/28, Vinohrady, 120 00 Praha 2, proti žalovanému: Ing. Marek Tříska, se sídlem Okružní 20, 787 01 Šumperk, insolvenční správce dlužníka Petra Valdese, r. č. 890131/6149, bytem Líšnice 25, 789 85, Líšnice, zast. JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem se sídlem Starobranská 4, 787 01 Šumperk, o určení existence nevykonatelné pohledávky,

takto:

I. Žaloba, aby soud určil, že žalobce má za dlužníkem Petrem Valdesem, bytem Líšnice 25, 789 85 Mohelnice

a) dílčí pohledávky č. 5 ve výši 11.803,94 Kč, b) dílčí pohledávky č. 6 ve výši 6.400 Kč, c) dílčí pohledávky č. 7 ve výši 1.219,16 Kč, d) dílčí pohledávky č. 8 ve výši 1.155,04 Kč, e) dílčí pohledávky č. 9 ve výši 7.461,97 Kč, isir.justi ce.cz

f) dílčí pohledávky č. 10 ve výši 4.200 Kč, g) dílčí pohledávky č. 11 ve výši 1.022,11 Kč, h) dílčí pohledávky č. 12 ve výši 435,30 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 8.228 Kč, ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Josefa Sedláčka, advokáta.

Odůvodnění:

Žalobce podal dne 12. 10. 2015 u příslušného soudu žalobu, jíž se domáhal určení, že má za dlužníkem pohledávky tak, jak je specifikováno v žalobním petitu. Přihláškou uplatnil žalobce za dlužníkem pohledávky v celkové výši 39.504,31 Kč, které žalobci vznikly z titulu smlouvy o zápůjčce č. DFH 92115 z 20. 1. 2013, z titulu smlouvy o zápůjčce č. DFH 120110 z 18. 7. 2014 a z titulu smlouvy o zápůjčce č. DFH 131242 z 16. 10. 2014. Žalobci bylo 14. 9. 2015 doručeno oznámení žalovaného, že na přezkumném jednání, které se konalo 10. 9. 2015, byla přihláška žalobce žalovaným částečně popřena. V části II žaloby uvádí žalobce důvody popření přihlášených dílčích pohledávek. Dlužník uzavřel se žalobcem 18. 7. 2014 smlouvu o zápůjčce č. DFH 120110 (dále jen smlouva č. 1), na základě které mu žalobce poskytl zápůjčku ve výši 20.000 Kč. Dlužník se zavázal poskytnutou zápůjčku vrátit s úrokem ve výši 4.000 Kč, a to ve formě pravidelných týdenních splátek. Dále dlužník se žalobcem uzavřel dne 16. 10. 2014 smlouvu o zápůjčce č. DFH 131242 (dále smlouva č. 2), na základě které mu žalobce poskytl zápůjčku ve výši 10.000 Kč. Dlužník se zavázal poskytnutou zápůjčku vrátit spolu s úrokem ve výši 2.000 Kč rovněž ve formě pravidelných týdenních splátek. Vedle toho si dlužník v článku C obou těchto smluv zvolil způsob splácení zápůjček a jejich příslušenství formou hotovostního inkasa a uzavřel tak s žalobcem dohodu o hotovostním inkasu. Současně vzal na vědomí, že je oprávněn tyto dohody bez udání důvodu vypovědět. V souladu s článkem N smlouvy se dlužník zavázal pro případ prodlení se zaplacením více než dvou týdenních splátek či jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce zaplatit žalobci okamžitě neuhrazenou část jistiny s tím, že k zesplatnění v důsledku prodlení dojde dnem následujícím po dni, ve kterém se dlužník ocitne v prodlení. V důsledku prodlení nebo zahájení insolvenčního řízení se dlužník zavázal k povinnosti zaplatit smluvní pokutu v částce rovnající se neuhrazené odměně za inkaso a neuhrazené části úroků, které by byl povinen žalobci zaplatit v případě, kdy by k okamžiku zesplatnění nedošlo. Dlužník si smlouvou o zápůjčce dobrovolně objednal inkaso splátek v hotovosti v jeho domácnosti, za což se zavázal žalobci zaplatit odměnu za inkaso ve výši 1.200 Kč v případě smlouvy č. 1 a ve výši 6.000 Kč v případě smlouvy č. 2, a to formou pravidelných splátek.Tato odměna v sobě zahrnuje náklady žalobce s touto dlužníkem jako zákazníkem dobrovolně zvolenou doplňkovou službou, a to zejména náklady na zajištění více než 60 návštěv v domácnosti dlužníka v jím požadovaném termínu. V důsledku okamžitého zesplatnění zápůjčky se staly splatnými i smluvní pokuty ve výši rovnající se neuhrazené části odměny za inkaso a neuhrazeném úroku, které by byl dlužník povinen zaplatit v případně, že by k zesplatnění zápůjčky nedošlo. Dlužníkovi byly předány v jeho domácnosti standardní informace

ICM R o spotřebitelském úvěru, zejména pak o nákladech a o smluvních pokutách smlouvou sjednaných. Před uzavřením smlouvy byl dlužník podrobně informován o výši zápůjčky, úroků a možnostech splácení bezhotovostní a hotovostní variantě a jejích nákladech a o výši smluvních pokut, které mu jako zákazníkovi hrozí. K námitce žalovaného týkající se neplatnosti smlouvy pro rozpor s dobrými mravy žalobce uvádí, že právní jednání se příčí dobrým mravům, jestliže se jeho obsah ocitne v rozporu s obecně uznávaným míněním, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, jaký má být obsah jejich jednání. Dle žalobce podepsaná smlouva takovým zásadám neodporuje a byla platně sjednána. K námitce nemravnosti smlouvy a smluvních pokut pak žalobce uvádí, že je nutno uvážit funkci smluvní pokuty, která je v tomto případě reparační, když se žalobce uplatněním smluvní pokuty ve výši nezaplaceného úroku nedomáhal po dlužníku sjednaného úroku, ale náhrady ve výši ušlého zisku žalobce a v případě smluvní pokuty ve výši neuhrazené odměny za inkaso náhrady škody způsobené žalobci v důsledku marně vynaložených nákladů na poskytnutí půjčky dlužníkovi.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 4. 8. 2016 a navrhl, aby soud žalobu zamítl. Žalovaný trvá na svém názoru, že formulářová smlouva o zápůjčce, kterou žalobce předložil dlužníku k podpisu, dle níž má dlužník za poskytnutí 20.000 Kč věřiteli vrátit 33.600 Kč je pro svou nemravnost neplatná, a to minimálně v rozsahu sjednané vysoké odměny věřitele. Ve formulářové smlouvě stanovené hotovostní inkaso není ničím jiným, než další odměnou skrytou odměnou žalobce za poskytnutí finančních prostředků. To platí pro formulářovou smlouvou o zápůjčce č. 92115 a č. 120110. Není pravdou, že dlužník byl řádně a úplně seznámen s tím, co obsah smlouvy a hotovostní inkaso při úhradě zápůjčky pro něj vlastně znamená. Předložená formulářová smlouva to ani neumožňuje, když její obsah a význam jsou pro pochopení předložených ustanovení smlouvy časově náročnější pro osoby s právním či ekonomickým vzděláním, což není případ dlužníka. Smlouva sice byla dlužníkem podepsána v době, kdy nutně potřeboval půjčit finanční prostředky, avšak aniž by dlužník měl možnost se s ní skutečně důsledně seznámit a nic na tom nemění do textu formulářové smlouvy žalobcem uvedené prohlášení o tom, že dlužník smlouvu, popřípadě obecné podmínky smlouvy pochopil. Pokud by toto prohlášení při tvorbě smlouvy dlužník napsal sám, pak by šlo skutečně o skutečnost, kterou je třeba v rámci smlouvy uvažovat a na základě toho i následně dodržet. Pokud jde o žalovaným popřené smluvní pokuty, tyto byly sjednány neplatně, když cílem jejich ustanovení ve formulářové smlouvě, je dosáhnout uspokojení pohledávky žalobce i v rozsahu, v němž se v insolvenčním řízení pohledávky neuspokojují (§ 170 IZ). Jde tak o obcházení zákona, když dle příslušného ustanovení IZ se v insolvenčním řízení neuspokojují mimo jiné zejména úroky. Žalobce si však ve smlouvě sjednal, že tyto úroky (ať již v podobě oficiálně sjednané odměny či odměny skryté za inkaso) v případě insolvenčního řízení dlužník bude povinen uhradit také, když tyto nazve smluvní pokutou. Pokud žalovaný tvrdí, že pohledávka je nemravná, má důkazní břemeno žalobce, který tvrdí opak, aby její mravnost prokázal. Je tedy na žalobci, aby prokázal, že jim předložená smlouva je mravná a ve skutečnosti nebyla uzavřena v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, o což oprávněnost přihlášených pohledávek opíral. Je otázkou, zda smlouva uzavřená mezi žalobcem je platná, či neplatná. Dle žalovaného je smlouva neplatná, případně částečně neplatná, pokud jde o sjednanou výši odměny a smluvních pokut sjednaných k úhradě úroků (odměn) v rámci insolvenčního řízení dlužníka. Dle žalovaného předmětná smlouva je nepochybně spotřebitelskou smlouvou ve smyslu příslušných ustanovení občanského zákoníku, neboť smluvními stranami této smlouvy jsou na jedné straně dlužník jako spotřebitele a na druhé straně žalobce jako osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své podnikatelské činnosti. Stejně tak se jedná o typickou formulářovou smlouvu, jejíž obsah určuje jednostranně žalobce, včetně všech smluvních

ICM R ujednání. Dlužník nemá na obsah takové smlouvy žádný vliv a má pouze na výběr, zda takto vytvořenou smlouvu akceptuje, či odmítne a to navíc za situace, kdy on sám tuto formulářovou smlouvu ani nevyplňuje. Dle žalovaného jde ve smlouvě o sjednání nepřiměřeně vysoké odměny a k obcházení zákona v případě stanovení smluvních pokut ve výši ušlé odměny žalobce z důvodu zesplatnění pohledávky pro zahájení insolvenčního řízení, důsledkem čehož je hrubý nepoměr ve vzájemných povinnostech stran. Nic neodůvodňuje ani argumentace žalobce v tom smyslu, že smluvními pokutami nevymáhá v prvém případě sjednaný úrok, ale požaduje po dlužníku ušlý zisk a v případě odměny za inkaso marně vynaložené náklady. V obou případech, jak je uvedeno výše, žalobce usiluje pouze o úhradu jím stanovené odměny, tj. úroku. Neobstojí ani argument marně vynaložených nákladů. Bylo-li zesplatnění a žalobce již nemusel za dlužníkem pro inkaso, náklady již v tomto směru neměl žádné.

Soud zjistil:

Z žádosti o zápůjčce, že tu tuto dne 17. 7. 2014 a 15. 10. 2014 podepsal dlužník Petr Valdes, kdy požadoval částku 20.000 Kč a 10.000 Kč.

Z formuláře standardní informace o spotřebitelském úvěru, že tento podepsal žadatel o úvěr 15. 10. 2014. V bodě 2 popis základních vlastností spotřebitelského úvěru je uvedeno, celková výše spotřebitelského úvěru 10.000 Kč, hotovostní varianta, doba trvání úvěru 60 týdnů, splátky, výše týdenních splátek 300 Kč, počet týdenních splátek 60, celková částka, kterou je třeba zaplatit, tedy výše půjčené jistiny plus úroky a náklady, související s úvěrem činí částku 12.000 Kč, to je jistina 10.000 Kč a úrok 2.000 Kč a pro případ volby inkasa plateb v hotovosti, varianta bude povinna zaplatit věřiteli vedle celkové částky také částkou 6.000 Kč jako odměnu za inkaso.

Z formuláře standardní informace o spotřebitelském úvěru, že tento podepsal žadatel o úvěr 17. 7. 2014. V bodě 2 popis základních vlastností spotřebitelského úvěru je uvedeno, celková výše spotřebitelského úvěru 20.000 Kč, hotovostní varianta, doba trvání úvěru 60 týdnů, splátky, výše týdenních splátek 600 Kč, počet týdenních splátek 60, celková částka, kterou je třeba zaplatit tedy výše půjčené jistiny + úroky a náklady související s úvěrem činí částku 20.000 Kč jistina půjčky, 4.000 Kč úrok a pro případ volby inkasa plateb v hotovosti, hotovostní varianta bude povinnost zaplatit věřiteli vedle celkové částky také částku 12.000 Kč jako odměnu za inkaso.

Mezi stranami nebylo sporu o tom, že u Krajského soudu Ostravě pobočka v Olomouci pod sp. zn. KSOL 16 INS 3909/2015 probíhá insolvenční řízení dlužníka a že žalovaný byl ustanoven insolvenčním správcem.

Předpokladem projednání žaloby je posouzení včasnosti a dále okruhu účastníků. Žalobci bylo 14. 9. 2015 doručeno oznámení žalovaného o tom, že na přezkumném jednání byla popřena částečně přihlášená pohledávka. Žalobce podal žalobu u příslušného soudu 12. 10. 2015, tedy včas dle § 198 odst. 1 insolvenčního zákona, a to proti insolvenčnímu správci.

Po posouzení argumentace žalobce a zejména popěrného úkonu a argumentů žalovaného dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

ICM R

Pokud jde o skutkový stav věci tento nebyl mezi účastníky sporný. Otázkou bylo právní posouzení platnosti smluvních ujednání mezi žalobcem a dlužníkem ohledně části uplatněného nároku ze strany žalobce jako věřitele, které byly žalovaným jako insolvenčním správcem popřeny.

Je třeba zdůraznit, že smlouvy o zápůjčce jsou nepochybně spotřebitelskými smlouvami, neboť smluvními stranami smluv je na jedné straně dlužník jako spotřebitel a na druhé straně žalobce jako osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jednala v rámci své podnikatelské činnosti. Také je zřejmé, že se jednalo o typické formulářové smlouvy, které pokud jde o standardní informace o spotřebitelském úvěru, zejména smluvní ujednání ohledně smluvních pokut byly určeny jednostranně žalobcem a dlužník neměl na obsah těchto ujednání žádný vliv a měl pouze na výběr zda takto vytvořené smlouvy akceptuje či odmítne. Ve shodě s argumenty žalovaného pak má soud za to, že pokud dlužník požadoval zápůjčku ve výši 10.000 Kč a 20.000 Kč pak sjednané částky ve výši 2.000 Kč a 4.000 Kč jako úrok a částka 6.000 Kč a 12.000 Kč jako odměna za inkaso ve svém souhrnu jsou nepřiměřeně vysoké a z tohoto důvodu jsou sjednané neplatně. V daném případě došlo ve smlouvě ke sjednání nepřiměřeně vysoké odměny a ve svém důsledku i k obcházení zákona v případě stanovení smluvních pokut ve výši ušlé odměny žalobci z důvodu zesplatněný pohledávky v důsledku čehož lze hovořit o nepoměru ve vzájemných povinnostech stran. Pokud jde o žalobcem požadované smluvní pokuty, jak již bylo výše uvedeno, byly sjednány neplatně, předem zakotvené ve formulářové smlouvě a zejména s cílem uspokojit pohledávky žalobce i v rozsahu, v němž se v insolvenčním řízení neuspokojují, když žalobce si ve smlouvě určil, že požadované úroky, ať již v podobě oficiálně sjednané odměny či odměny skryté za inkaso mu v případně insolvenčního řízení dlužník bude povinen uhradit také, když tyto nazval smluvní pokutou. V daném případě jde o pohledávky, které se v insolvenčním řízení neuspokojují, a to dle § 170 insolvenčního zákona. Žalobce obešel zásadu uplatněnou v insolvenčním řízení (viz ustanovení § 170 insolvenčního zákona), neboť žalobce požaduje vyšší plnění, než mu ve skutečnosti náleží. Jak správně argumentoval žalovaný, pokud žalobce s dlužníkem sjednal zapůjčení částky 10.000 Kč, úrok 2.000 Kč, 20.000 Kč, úrok 4.000 Kč, a dále byla sjednána platba 6.000 Kč a 12.000 Kč označená ve smlouvě o zápůjčce jako odměna za inkaso, ve skutečnosti požadoval za zapůjčení částky nepřiměřeně vyšší než v té době dle statistik ČNB u spotřebitelských úvěrů poskytované bankami.

Při akceptaci právní argumentace žalovaného soud posoudil popěrný úkon žalovaného za důvodný a žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení úspěšný proto mu přísluší právo na náhradu nákladů řízení za 2 úkony právní služby, tj. za přípravu a převzetí právního zastoupení a za vyjádření k žalobě. Za 1 úkon právní služby náleží ve smyslu § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/96 Sb. odměna ve výši 3.100 Kč, za 2 úkony právní služby činí odměna 6.200 Kč. Ke každému úkonu právní služby náleží režijní paušál á 300 Kč dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky, tj. částka 600 Kč. Právní zástupce žalovaného má dále nárok dle § 137 odst. 3 o. s. ř. na 21 % DPH, tedy částku 1.428 Kč. Celkem náklady řízení činí 8.228 Kč, které je žalobce povinen zaplatit ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalovaného dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

ICM R

Poučení:

Proti tomuto rozsudku j e odvolání p ř í p u s t n é ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Olomouci 12. 9. 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Eva Paučková v. r. Markéta Chrudinová samosoudkyně

ICM R