16 ICm 3795/2015
Jednací číslo: 16 ICm 3795/2015-32 Sp.zn. ins. řízení: KSOL 16 INS 10558/2015

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Paučkovou ve věci žalobce: RENT & REAL Finance s.r.o., IČO 27768783, 8. pěšího pluku 2380, 738 01, Frýdek-Místek, zast.: Mgr. Lukášem Mokrým, advokátem se sídlem Sokola Tůmy 743/16, 709 00, Ostrava-Mariánské Hory, proti žalovanému: Ing. David Papoušek, IČO 73912760, se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Na Hradbách 2/120, 720 00, insolvenční správce dlužníka Ludvíka Pavlíka, IČO 12106054, r. č. 590312/0443, místem podnikání Říkovice 140, 751 18, o určení pravosti, výše a pořadí pohledávky,

takto:

I. U r č u j e s e , že pohledávka ve výši 213.430,03 Kč přihlášená do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ostravě-pobočka v Olomouci, pod sp. zn. KSOL 16 INS 10558/2015 je po právu, a věřitel má právo na uspokojení této pohledávky ze zajištění ve formě zástavního práva zřízení k tíži pozemku parc. č. st. 25/3, pozemku parc. č. st. 25/4, pozemku parc. č. st. 83/1, budovy č. p. 140, občanská vybavenost na pozemku parc. č. st. 25/3, budovy bez č. p./č. e., občanská vybavenost na pozemku isir.justi ce.cz parc. č. st. 25/4 a budovy bez č. p./č. e., zemědělská stavba na pozemku parc. č. st. 83/1, zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Přerov, na listu vlastnictví č. 292 pro katastrální území Říkovice u Přerova a obec Říkovice, okres Přerov.

II. U r č u j e s e , že pohledávka ve výši 272.850 Kč přihlášená do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ostravě-pobočka v Olomouci, pod sp. zn. KSOL 16 INS 10558/2015 je po právu, a věřitel má právo na uspokojení této pohledávky ze zajištění ve formě zástavního práva zřízení k tíži pozemku parc. č. st. 25/3, pozemku parc. č. st. 25/4, pozemku parc. č. st. 83/1, budovy č. p. 140, občanská vybavenost na pozemku parc. č. st. 25/3, budovy bez č. p./č. e., občanská vybavenost na pozemku parc. č. st. 25/4 a budovy bez č. p./č. e., zemědělská stavba na pozemku parc. č. st. 83/1, zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Přerov, na listu vlastnictví č. 292 pro katastrální území Říkovice u Přerova a obec Říkovice, okres Přerov.

III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce podal dne 2. 10. 2015 u příslušného soudu žalobu, kdy se domáhal určení, že pohledávky žalobce jsou po právu a věřitel má právo na uspokojení této pohledávky ze zajištění ve formě zástavního práva, tak jak je specifikováno v žalobním petitu. Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku č. 1 sestávající se z úvěrové jistiny 267.500 Kč a příslušenství zákonný úrok z prodlení 56.065,07 Kč, smluvního úroku ve výši 287.950,19 Kč (38,52 %) to vše z titulu smlouvy o úvěru. Pohledávka byla přihlášená jako vykonatelná dle usnesení OS v Přerově č. j. 13 C 168/2012-36 a usnesení KS v Ostravě pobočka v Olomouci č. j. 69 Co 207/2013-81. Dále věřitel přihlásil pohledávku č. 2 ve výši 1.367.250 Kč z titulu smluvní pokuty dle smlouvy o úvěru ve výši 0,5 % denně z dlužné částky, a to jako vykonatelnou dle stejných titulů jako pohledávka č. 1. Dne 8. 9. 2015 na přezkumném jednání bylo přihlášené příslušenství pohledávky věřitele č. 1.1 insolvenčním správcem popřeno, co do výše a pravostí 213.430,03 Kč-část smluvních úroků z úvěru s odůvodněním, že smlouva o úvěru neobsahuje všechny předepsané náležitosti, když úvěrová smlouva v části b) uvádí nesprávné výše s ohledem na znění § 3 odst. 1 písm. k) zákona o spotřebitelském úvěru a ujednání o úročení je neplatné. Dále žalovaný popření odůvodnil nepřiměřenosti ujednání o úroku k výši závazku, což vede k rozporu s dobrými mravy.

ICM R

Pohledávka č. 2 ve výši 272.850 Kč byla popřená, co do výše s odůvodněním, že nárok na smluvní pokutu 0,5 % denně je v rozporu s dobrými mravy a jako oprávněnou uznává toliko smluvní pokutu ve výši 0,4 % denně. Dále žalovaný popřel pohledávku č. 3 ve výši 13.062 Kč co do pravosti s odůvodněním, že nárok nevznikl, když náklady nalézacího a odvolacího řízení byly připsány k tíži věřitele nikoliv dlužníka. Dne 14. 9. 2015 vyzval insolvenční správce věřitele k podání žaloby s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky 29 ICDO 11/2012. V daném případě však insolvenční správce popřel pohledávky, co do výše a co do pravosti, nikoliv však, co do pořadí. V konkrétním případě nebylo popřeno právo na uspokojení ze zajištění také proto, že osobní a zástavní dlužník je tatáž osoba a ustanovení § 196 odst. 2 insolvenčního zákona řeší případy, kdy je zástava zřízená na věci ve vlastnictví úpadce-zástavní dlužník, k zajištění pohledávky třetí osoby-osobní dlužník. Pokud by insolvenční správce popřel pořadí pohledávky, což neučinil byl by povinen uvést, v jakém pořadí má být pohledávka správně uspokojena. Pokud je pohledávka popřena, co do pořadí žalobu na určení pohledávky podává vždy věřitel bez ohledu na to, zda jde o pohledávku vykonatelnou nebo nevykonatelnou. Věřitel z procesní opatrnosti se domáhá svého práva žalobou na určení pohledávky v tomto řízení, ačkoliv se měl uplatnit postup dle § 199 odst. 2 insolvenčního zákona, dle kterého žalobu na popření vykonatelné pohledávky podává insolvenční správce v případech, kdy popírá pravost a výši.

Pokud jde o důvody popření věřitel neshledává smluvní úrok ve výši 38,52 % nepřiměřeným a jedná se o úrok přiměřený. Úroková sazba je rovněž srovnatelná, například s úrokovými sazbami všech bankovních domů poskytujících úvěry a z tohoto důvodu žalobce považuje sjednanou úrokovou míru za přiměřenou a v souladu s dobrým mravy. Pokud jde o oprávněnost nároku na smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně, pak žalovaný pokud uvedl, že taková smluvní pokuta je sjednána v nepřiměřené výši opomíjí zcela zásadní soudní výklad Nejvyššího soudu České republiky a dále také výklad platné právní úpravy. Dle věřitele je sjednána smluvní pokuta přiměřená a je tedy platně ujednána smluvními stranami. Z pohledu přiměřenosti výše smluvní pokuty je na místě hodnotit odlišně smluvní pokutu sjednanou ve formě pevně stanovené částky a smluvní pokutu sjednanou formou určité sazby za stanovenou časovou jednotku. Na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou denní sazbu smluvní pokuty. Opačný závěr by zvýhodňoval dlužníka tím, že čím déle by dlužník své povinnosti neplnil tím více by byl zvýhodněn při posuzování případné nepřiměřenosti výše smluvní pokuty a jiný výklad by znamenal zpochybnění funkcí, které má smluvní pokuta plnit.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním z 8. 8. 2016 a uvedl, že odkazuje na důvody popření odvolaného insolvenčního správce, Insolvenční kancelář Vlk v. o. s., jenž jsou uvedeny na přezkumném listu. Žalovaný uvedl, že není schopen se k tomu jakkoliv více vyjádřit, když popěrný úkon učinil odvolaný insolvenční správce.

Soud rozhodl o věci dle § 115 a) o. s. ř. ve spojení s ustanovení § 7 odst. 1 insolvenčního zákona a § 161 odst. 1 věta poslední insolvenčního zákona, tedy bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili.

ICM R

Soud zjistil:

Z přihláškového spisu oddíl P, číslo přihlášky P 10, číslo věřitele 10 vedeného u Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci sp. zn. KSOL 16 INS 10558/2015, že žalobce jako věřitel doručil soudu přihlášku pohledávky č. 1 v částce 267.500 Kč jako jistina a příslušenství, smluvní úrok a úrok z prodlení, kdy smluvní úrok činil 287.950,19 Kč a zákonný úrok z prodlení 56.065 Kč, tedy příslušenství pohledávky ve výši 344.015,26 Kč. Celková výše pohledávky č. 1 ve výši 611.515,26 Kč byla přihlášená jako vykonatelná dle usnesení OS v Přerově 13 C 168/2012-36 a usnesení KS v Ostravě- pobočka v Olomouci 69 Co 207/2013-81. Dále věřitel přihlásil pohledávku č. 2 ve výši jistiny 1.364.250 Kč z titulu smluvní pokuty. Pohledávka č. 2 byla rovněž přihlášená jako vykonatelná dle stejného titulu. Věřitel dále přihlásil pohledávku č.3 ve výši 13.062 Kč jako náhradu nákladů v řízení před soudem prvého stupně a před soudem druhého stupně tato pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná dle stejného titulu jako pohledávka č. 1 a č. 2. Všechny pohledávky byly přihlášeny jako zajištěné majetkem dlužníka, kdy k zajištění pohledávek vyplývající z uzavřené smlouvy o úvěru číslo 9050 uzavřel zástavní věřitel s zástavním dlužníkem dne 7. 9. 2011 smlouvou o zřízení zástavního práva. Pohledávky ze smlouvy o úvěru jsou tak dle čl. 7.1.2. Smlouvy o úvěru zajištěny zástavním právem. Okamžik vzniku zajištění u všech pohledávek je 9. 9. 2011.

Podáním ze 14. 9. 2015, že původní insolvenční správce Insolvenční kancelář Vlk v. o. s.. vyzval žalobce k podání žaloby na určení pravosti, výše nebo pořadí přihlášené pohledávky. Dne 8. 9. 2015 se konalo přezkumné jednání, příslušenství pohledávky č. 1.1 bylo insolvenčním správcem popřené ve výši 213.430,03 Kč, kdy smlouva o úvěru neobsahovala všechny náležitosti stanovené v zákoně o spotřebitelském úvěru a pak v daném případě se úvěr pokládá od počátku úročený diskontní sazbou uveřejněnou ČNB. Dále insolvenční správce uvedl, že popírá pohledávku, co do výše a pravosti, neboť má za to, že ujednání o smluvním úroku je nepřiměřené k výši závazků a proto v rozporu s dobrými mravy. Dále bylo sděleno, že byla popřená pohledávka č. 2 ve výši 272.850 Kč, neboť má za to, že nárok na smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně jednotlivě i v souhrnu s ostatními poplatky, úroky a sankcemi je v rozporu s dobrými mravy, insolvenční správce uznává smluvní pokutu v sazbě o 0,1 % nižší tj. s ohledem na veškeré okolnosti ve výši 0,4 % denně. Dále insolvenční správce popřel pohledávku č. 3, když má za to, že tato pohledávka nevznikla, jelikož náklady nalézacího a odvolacího řízení byly připsány k tíži věřitele, nikoliv dlužníka, jak vyplývá z usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci č. j. 69 Co 700/2013-81.

Smlouvou o úvěru č. 9050, že tato byla uzavřena mezi žalobcem jako věřitelem a dlužníkem dle § 497 a následujících obchodního zákoníku, kdy věřitel se zavázal poskytnout dlužníkovi v jeho prospěch peněžní prostředky ve výši uvedené v bodě 1 část B) této smlouvy tj. ve výši 267.500 Kč. Úvěr dle této smlouvy je úvěrem dle ustanovení § 497 a následujících obchodního zákoníku, kdy dlužník se zavazuje úvěr věřiteli vrátit společně se sjednanými úroky z úvěru v jednotlivých splátkách uvedených v části C) této smlouvy, tedy dle splátkového kalendáře. Dle části B) byly sjednány úroky z úvěru pevnou výpůjční úrokovou sazbou 38,52 %. Dle části C) úvěrové smlouvy první splátky byla splatná 20. 10. 2011, poslední 20. 9. 2021, výše splátek 8.025 Kč, délka 120 měsíců.

ICM R

Dále ze smlouvy o úvěru z čl. 7.1.2., že bylo sjednáno, že za účelem zajištění všech závazků dlužníka vůči věřiteli vyplývajících z této smlouvy byla dne 7. 9. 2011 uzavřena mezi dlužníkem a věřitelem samostatná smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem, která obsahuje podmínky realizace zástavního práva v případě prodlení dlužníka.

Po provedeném důkazním řízení dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je důvodná. Skutková tvrzení mezi účastníky nebyla sporná tedy, že mezi žalobcem jako věřitelem a dlužníkem byla uzavřena úvěrová smlouva, dále že byla uzavřena zástavní smlouva k zajištění pohledávek vyplývajících z uzavřené smlouvy o úvěru č. 9050, kdy zástavní věřitel se zástavním dlužníkem uzavřeli dne 7. 9. 2011 smlouvu o zřízení zástavního práva. Pohledávky ze smlouvy o úvěru číslo 9050 jsou tak dle čl. 7.1.2 smlouvy o úvěrů zajištěny zástavním právem.

V konkrétním případě se jedná o právní posouzení platností ujednání o úrocích tedy pevné výpůjční úrokové sazbě ve výši 38,52 % a dále platnosti ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,5 % denně z dlužné částky za každý započatý den prodlení.

Ze smlouvy o úvěru z čl. 6.2 bylo zjištěno, že bylo sjednáno, že v případě prodlení dlužníka s úhradou jakéhokoliv peněžitého závazku vůči věřiteli je věřitel oprávněn po dlužníku požadovat smluvní pokutu ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení.

S ohledem na shora uvedené pak soud se ztotožnil s argumentací žalobce, že v konkrétním případě byla insolvenčním správcem popřena pohledávka č. 1 a č. 2 v uvedené výši pouze, co do výše, nikoliv však, co do pořadí (právo na uspokojení přihlášené pohledávky ze zajištění). Dále je je třeba uvést, že sjednaná úroková míra je přiměřená a není v rozporu s dobrými mravy. Pokud byl sjednán smluvní úrok ve výši 38,52 % nejedná se o nepřiměřenou výši takto sjednaného úroku, dle konstantní judikatury (rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 je třeba považovat za nepřiměřený úrok sjednaný v sazbě 60 % ročně). V konkrétním případě pak sjednaný úrok 38,52 % je přiměřený a je rovněž srovnatelný s porovnáním s úrokovými sazbami bankovních ústavů poskytujících úvěry. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednány ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednávání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Pokud jde o popření pohledávky č. 2, co do částky 272.850 Kč z titulu smluvní pokuty, kdy insolvenční správce akceptoval smluvní pokutu 0,4 % denně a popřel tuto, co do výše 0,1 % denně pak s tímto popěrným úkonem nelze souhlasit, rovněž je třeba tuto pohledávku považovat za důvodnou. Je třeba uvést, že rozhodovací praxe soudů se v otázce úměry sankční povinnosti ve formě smluvní pokuty již ustálila. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu České republiky platí, že i pro vztahy mezi podnikatelem a spotřebitelem, je třeba uvést, že smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně z dlužné částky je posuzována jako platné ujednání, které je v souladu s dobrými mravy. V otázce smluvní pokuty je rovněž ustálen názor, že pokud se její výše zvyšuje s délkou trvání prodlení, pak se nemůže dlužník dovolávat na její nepřiměřenou výši, když tato je ovlivňována porušováním jeho vlastní povinností. Jak

ICM R

správně argumentoval žalobce na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou denní sazbu smluvní pokuty. Dokonce i sdružení na obranu spotřebitelů na svých internetových stránkách uvádí: orientačně lze říci, že smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně je ještě v souladu s dobrými mravy . Z důvodů výše uvedených pak má soud za to, že žalobce má nárok na vypočítanou celou smluvní pokutou ve výši 0,5 % denně z dlužné částky, tj. i na popřenou část pohledávky č. 2.

Z důvodů výše uvedených soud žalobě vyhověl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativně dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 202 odst. 1 věta prvá insolvenčního zákona, kdy v řízení úspěšný žalobce nemá vůči insolvenčnímu správci nárok na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e odvolání p ř í p u s t n é ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Olomouc 12. 9. 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Eva Paučková v. r. Markéta Chrudinová samosoudkyně

ICM R