16 ICm 37/2013
Číslo jednací: 16 ICm 37/2013-64 Sp.zn. ins. řízení: KSOL 16 INS 10119/2011

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Punčochářem ve věci žalobce: Ing. Jiří Kocvrlich, IČ 42965161, Svisle 2198/18, 750 11, Přerov 2, insolvenční správce dlužníka Ing. Marka anonymizovano , anonymizovano , bytem Hromůvka 1886, Hranice I-Město, proti žalovanému: SLAVIA INVEST, a.s., se sídlem Křenova 439/7, 162 00, Praha, zastoupenému Mgr. Pavlem Fryšákem, advokátem se sídlem Tomkova 57/27, 779 00, Olomouc, o určení pravosti a výše vykonatelné pohledávky,

takto:

I. Žaloba na určení, že vykonatelná pohledávka žalobce ve výši 3.830.500 Kč přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka Ing. Marka anonymizovano , anonymizovano , Hromůvka 1886, Hranice na Moravě, není po právu, s e z a m í t á .

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 12.342 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta.

Odůvodnění:

Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, dne 02.01.2013 se žalobce domáhal určení, že vykonatelná pohledávka ve výši 3.830.500 Kč přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka Ing. Marka anonymizovano , anonymizovano , Hromůvka 1886, Hranice na Moravě, není po právu. Žalobce uvedl, že žalovaný přihlásil svoji vykonatelnou pohledávku za dlužníkem do insolvenčního řízení. Přihláška je evidována pod č. P1. Na přezkumném jednání dne 04.12.2012 byla vykonatelná pohledávka č. 2 / P1 žalovaného insolvenčním správcem i dlužníkem popřena. Dle insolvenčního správce i dlužníka platná pohledávka nevznikla. Důvodem vzniku pohledávky je smluvní pokuta dle Smlouvy o půjčce ze dne 08.03.2010, která však byla sjednána neplatně. Smluvní pokuta stanovena na částku 4.700 Kč za každý den prodlení se splacením půjčené částky 2.350.000 Kč. Úrok z půjčené částky byl sjednán ve výši 1 % měsíčně. Původní výše půjčky činila 2.350.000 Kč, dlužníkem bylo postupně splaceno 1.100.000 Kč. Vzhledem k přednostnímu započítání úroku ve výši 168.176 Kč kalkulovaného jako 1 % měsíčně (tedy 12 % ročně), činí uznaná pohledávka k 23.02.2011 částku 1.418.176,40 Kč. Žalobce namítá, že smluvní pokuta byla stanovena v enormní výši představující částku 1.715.500 Kč, tj. ve výši 73 % ročně z půjčené částky. Ve skutečnosti je ale vymáháno 1.715.500 Kč z nesplacené jistiny ve výši 1.418.176,40 Kč, tedy 121 % ročně. Pro období od 09.06.2010 do 23.02.2011 je tedy věřitelem vymáhán smluvní úrok ve výši 12 % ročně a penalizace ve výši 121 % ročně, efektivní úročení půjčky tedy činí 133 % z nesplacené jistiny ročně. Pro období po 23.02.2011 se pak jedná o 128,75 % ročně. Žalobce namítá, že uvedená penalizace má nahrazovat nepřiměřeně vysoké smluvní úroky, které byly judikaturou vyhodnoceny jako v rozporu s dobrými mravy. Podnikání věřitele je založeno na poskytování zajištěných půjček a smluvní pokuta nekryje podnikatelská rizika související s pozdní úhradou půjčky, ale představuje nepřiměřené dodatečné úročení za účelem zisku. Smluvní penalizaci ve výši 3.830.500 Kč tedy nelze uplatnit, protože ujednání smluvní pokuty ve výši 4.700 Kč denně je v rozporu s dobrými mravy.

Žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. Má za to, že pohledávka č. 2 přihlášky žalovaného ze dne 07.06.2011 ve znění jeho doplnění ze dne 04.10.2012 ve výši 3.830.500 Kč je po právu a není v rozporu s dobrými mravy, je přiměřená povaze samotné pohledávky, jejíž úhradu zajišťovala. Výše smluvní pokuty sjednaná stranami dle smlouvy je v souladu s dobrými mravy a zcela v dispoziční pravomoci účastníků smlouvy. Celková výše denní smluvní pokuty se odvíjí od celkové doby prodlení dlužníka s úhradou dluhu, tj. 815 dnů prodlení, přičemž smluvní pokuta má mít primárně odstrašující povahu a donutit dlužníka k plnění jeho závazků pod sankcí sjednané smluvní pokuty. Na její nepřiměřenost nelze usuzovat jenom z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeného navyšování o jinak přiměřenou denní sazbu smluvní pokuty. Žalovaný poukázal na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu ČR, kdy za určitých okolností nemusí být nepřiměřená ani smluvní pokuta ve výši 1 % denně. U jednání pak žalovaný doplnil, že se opakovaně pokoušel spojit s dlužníkem, a to v návaznosti na projevenou ochotu dlužníka věc řešit v průběhu insolvenčního řízení, nicméně dlužník odkládá řešení problému a kontaktu s věřitelem se vyhýbá. Žalovaný poukázal na protokol ze dne 21.06.2012, tedy před prohlášením úpadku, kde dlužník přislíbil, že hodlá věc řešit mimosoudně, a tvrdil, že začne s věřitelem jednat, což se však nestalo, a to i přes výzvu věřitele. Dlužník si zásilku od věřitele nepřevzal ani nereagoval na zveřejnění na desce soudu, ani na další zjištěné adrese dlužníka si tento zásilky nepřebíral a nereagoval. Žalovaný tedy poukázal na nezodpovědný přístup dlužníka, který si délku prodlení způsobil sám. Rovněž bylo poukázáno na stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 33 Cdo 3591/2012.

ICM R

Zápis o přezkumném jednání KSOL 16 INS 10119/2011 ze dne 04.12.2012, seznam platných věřitelů vyhotovený insolvenčním správcem, přihláška pohledávky žalovaného ve věci KSOL 16 INS 10119/2011, jakož i doplnění této přihlášky ze dne 05.10.2012 potvrzují skutečnosti uvedené jak žalobcem, tak žalovaným ohledně přihlášení pohledávky a její výše, jakož i výše smluvní pokuty, která je předmětem tohoto sporu. Obě strany ve vztahu k těmto skutečnostem uvedly shodná tvrzení a soud má tyto skutečnosti za prokázané.

Ze zápisu přezkumného jednání soud zároveň zjišťuje, že jednání proběhlo dne 04.12.2012. Žaloba byla podána dne 02.01.2013, tedy ve smyslu ustanovení § 199 zákona č. 182/2006 Sb. (insolvenční zákon) včas.

Z provedeného dokazování soud dále zjistil, že mezi žalovaným jako věřitelem a Ing. Markem Novotným byly uzavřeny dvě smlouvy, a to jednak smlouva o půjčce ze dne 08.03.2010 a jednak zástavní smlouva z téhož dne. Smlouva o půjčce zní na částku 2.350.000 Kč, přičemž se jedná o závazek solidární, kdy druhým dlužníkem je Martina Novotná. Smluvní strany se dohodly, že solidární dlužníci vrátí věřiteli půjčenou částku nejpozději do tří měsíců od podpisu této smlouvy. Půjčka je sjednaná jako s úrokem ve výši 1 % měsíčně, úrok je splatný společně s jistinou. V případě prodlení solidárních dlužníků se splacením dlužné částky se tito zavazují uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 4.700 Kč denně za každý započatý den prodlení. K zajištění této půjčky pak byla zřízena zástavní smlouva ve prospěch nemovitostí, a to budovy č.p. 2096, budovy bez čísla popisného (garáž), pozemku parc. č. 2657/2, pozemku parc. č. 2657/22, pozemku parc. č. 2657/23, zapsané u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha-západ, na LV č. 10553 pro obec a katastrální území Černošice.

Jedná se tedy o zajištěnou pohledávku vzniklou na základě smlouvy o půjčce. Předmětem sporu byla výše smluvní pokuty stanovená ve smlouvě o půjčce. Prostým výpočtem lze zjistit, že smluvní pokuta činí 0,2 % denně z dlužné částky. Je jednoznačně a jasně stanovena v čl. II smlouvy o půjčce bez dalších sankcí či jiných podmínek. Nejedná se o smlouvu psanou formulářovým způsobem a ujednání je určité. O podpisu a seznámení stran s tímto ujednáním pak není pochyb, jak vyplývá z provedeného listinného důkazu. K otázce přiměřenosti smluvní pokuty se pak Nejvyšší soud ČR vyjádřil již v řadě svých rozhodnutí. V těchto dovodil, že pro posouzení, zda je právní úkon v rozporu s dobrými mravy podle § 39 občanského zákoníku, nestanoví zákon, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tak závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Pokud solidární dlužníci ve věci nevystupovali v rámci obchodně právních vztahů, má soud za to, že smlouva o půjčce má být posuzována podle občanského zákoníku, a tedy jako smlouva spotřebitelská. Proto soud dospěl k závěru, že posuzování dobrých mravů je zde na místě podle ustanovení § 39 občanského zákoníku. Jde-li o smluvní pokutu, zákon výslovně neupravuje omezení při jednání stran o její výši; byla-li však sjednána smluvní pokuta nepřiměřená, je na místě vyhodnotit takové ujednání jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Přiměřenost smluvní pokuty musí být zvažována zejména s ohledem na její účel, okolnosti, za nichž je sjednána, charakter, příp. hodnotu zjištěného závazku, vzájemný poměr hodnoty hlavního závazku a smluvní pokuty apod. Při posuzování platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska souladu s dobrými mravy je sice výše mluvní pokuty jedním z rozhodujících hledisek, avšak na nepřiměřenost nelze usuzovat z celkové výše smluvní pokuty, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou denní sazbu smluvní pokuty. Opačný závěr je totiž nepřijatelný, neboť by ve svých důsledcích zvýhodňoval dlužníka (čím déle by dlužník své povinnosti neplatil, tím více

ICM R by byl zvýhodněn při posuzování případné nepřiměřenosti výše smluvní pokuty) a znamenal by zpochybnění funkcí, které má smluvní pokuta plnit (33 Cdo 359/2012).

Zde je třeba poukázat na skutečnost, kterou uváděl žalovaný v průběhu řízení, tedy že žalovaný nereagoval na jeho písemné výzvy k jednání ve věci mimosoudním způsobem. Žalovaný tuto skutečnost doložil přípisy, které dlužníkovi zasílal, jakož i jeho stanoviskem v průběhu přezkumného jednání, ze kterého vyplývá, že ačkoliv tvrdil, že se pokusí o smírné řešení sporu, na výzvy věřitele nereagoval (přípis ze dne 24.07.2012, přípis ze dne 01.08.2012 a kopie doručenek a obálek). Je tedy zjevný laxní přístup dlužníka k řešení tohoto problému a nelze zpochybňovat tvrzení žalované strany, že to byl právě dlužník, který svou dlouhodobou nečinností způsobil délku prodlení. Pokud soud nemůže vycházet pouze z výše smluvní pokuty jako takové, je třeba přihlédnout i k dalším skutečnostem. Dlužníci byli srozuměni s tím, že se jedná o krátkodobou půjčku, kdy věřitel výslovně projevil vůli ponechat jim k dispozici své finanční prostředky na pouhé tři měsíce, s tímto dlužníci souhlasili. Smluvní pokuta měla dlužníky motivovat k respektování takovéto vůle věřitele. Denní sazba smluvní pokuty činila 0,2 % denně z celkové výše dluhu. Tato částka se za daných okolností nejeví soudu nepřiměřená i vzhledem k jasnosti a čitelnosti tohoto ustanovení bez dalších podmínek či jiných smluvních sankcí ve smlouvě ujednaných. S takto sjednanou smluvní pokutou byli dlužníci srozuměni a její výše vzhledem k celkové výši půjčené částky, jakož i smluvnímu úroku z této půjčky není dle názoru soudu nepřiměřená.

Z výše uvedených důvodů proto soud žalobu zamítl.

Jelikož byl ve věci úspěšný žalovaný, náleží mu podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný požadoval pouze zaplatit odměnu za právní zastoupení ve výši 3x 3.100 Kč za tři úkony právní pomoci, tedy převzetí věci, vyjádření ve věci a účast u jednání, 3x režijní paušál ve výši 300 Kč a DPH, ostatních nákladů řízení se vzdal. Náklady řízení tedy činí celkem 12.342 Kč (dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e odvolání p ř í p u s t n é ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Olomouc 13.11.2013

Za správnost vyhotovení: Mgr. Pavel Punčochář v.r. Vlasta Zezulová samosoudce

ICM R