16 ICm 3654/2013
Jednací číslo: 16 ICm 3654/2013-173 Sp.zn. ins. řízení: KSOL 16 INS 19194/2012

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Paučkovou ve věci žalobce: JUDr. Kamil Andree, se sídlem Dolní náměstí 43, 779 00 Olomouc, insolvenční správce dlužnice Dagmar anonymizovano , anonymizovano , bytem Řimice 15, 783 21 Bílá Lhota, zastoupeného Mgr. Lívií Strakovou, advokátkou se sídlem Olomouc, Dolní náměstí 43, proti žalovanému: 1. Českomoravské investiční a kapitálové družstvo, IČ 29383374, se sídlem Lazecká 94/2, 779 00 Olomouc-Lazce, zastoupené JUDr. Jiřím Machem, advokátem se sídlem Masarykovo náměstí 1/II, 377 01, Jindřichův Hradec, o odpůrčí žalobě a neplatnost právního úkonu,

takto :

I. U r č u j e s e, že Dohoda o převodu členských práv a povinností uzavřená dne 27. 2. 2012 dlužnicí Dagmar anonymizovano společně s manželem Jiřím Kneifelem (jako společnými členy Okresního stavebního bytového družstva Olomouc se sídlem v Uničově) s 1. Českomoravským investičním a kapitálovým družstvem, IČO 29383374 se sídlem isir.justi ce.cz

Lazecká 94/2, 779 00 Olomouc, kdy předmětem převodu byla členská práva a povinnosti v Okresním stavebním bytovém družstvu Olomouc se sídlem v Uničově j e n e p l a t n á .

II. Žaloba, aby soud určil, že Dohoda o převodu členských práv a povinností uzavřená dne 27. 2. 2012 dlužnicí Dagmar anonymizovano společně s manželem Jiřím Kneifelem (jako společnými členy Okresního stavebního bytového družstva Olomouc, se sídlem v Uničově) s 1. Českomoravským investičním a kapitálovým družstvem, IČO 29383374 se sídlem Lazecká 94/2, 779 00 Olomouc, kdy předmětem převodu byla členská práva a povinnosti v Okresním stavebním bytovém družstvu Olomouc se sídlem v Uničově je neúčinná, s e z a m í t á .

III. Žalovaný j e p o v i n e n ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku vydat do majetkové podstaty dlužnice poskytnuté plnění-členská práva a povinnosti v Okresním stavebním bytovém družstvu Olomouc se sídlem v Uničově, k nimž náleží právo nájmu k družstevnímu bytu č. 4 o velikosti 3 + 1, ve 2. podlaží v budově č. p. 15 v Řimicích a ke garáži č. 6 id. 1/2 v Řimicích.

IV. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 24.684 Kč, k rukám Mgr. Lívie Strakové, advokátky.

V. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit ČR na účet č. 3703-4123761/0710, VS 1642365413 soudní poplatek 2.000 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce podal dne 29. 10. 2013 u příslušného soudu žalobu, kdy se domáhal určení, že dohoda o převodu členských práv a povinností uzavřená 27. 2. 2012 tak, jak je specifikováno v žalobním petitu, je neúčinným právním úkonem, V mezidobí, poté co nebyl soudem schválen návrh účastníků na uzavření soudního smíru, žalobce doplnil žalobu podáním z 15. dubna 2016. Skutkově žalobce uvedl, že usnesením Krajského soudu v Ostravě-pobočka ze dne 29. 10. 2012 byl zjištěn úpadek dlužnice Dagmar anonymizovano , bylo povoleno řešení úpadku oddlužení a žalobce byl ustanoven insolvenčním správcem. Dne 27. 2. 2012 uzavřela dlužnice s manželem jako společní členové Okresního

ICM R

stavebního družstva Olomouc, se sídlem v Uničově, s žalovaným dohodu o převodu členských práv a povinností, kdy předmětem převodu byla členská práva a povinnosti vyplývající podle stanov a platných předpisů u členství v OSBD Olomouc, se sídlem v Uničově k družstevnímu bytu č. 4 o velikosti 3+1 ve druhém podlaží v domě č. p. 15 v Řimicích a ke garáži č. 6-ideální 1/2 V Řimicích (dále předmět sporu). Právní úkon byl učiněn 27. 2. 2012, a to v době, kdy byla dlužnice v úpadku, tzn. ve smyslu § 3 odst. 1 a 2 IZ měla více věřitelů, měla peněžní závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a neplnila je po dobu delší než 3 měsíce. Právní úkon byl tedy učiněn ve lhůtě jednoho roku před zahájením insolvenčního řízení, dne 27. 2. 2012, když insolvenční řízení bylo zahájeno vyhláškou Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci dne 8. 8. 2012. Kromě dohody o převodu členských práv a povinností dlužnice uzavřela další související smlouvy a ujednání, ze kterých vyplývá, že tato dohoda nebyla při uzavření míněna jako trvalý definitivní převod, ale že se jednalo o zajištění půjčky. Dlužnice 26. 1. 2012 uzavřela se společností Proxima Invest smlouvu o podmínkách vyřízení žádosti o poskytnutí úvěru na částku 280.000 Kč, kdy reálně mělo jít o částku 223.000 Kč, neboť 57.000 Kč byla odměna za zprostředkování úvěru. Firma Proxima Invest sídlí stejně na adrese jako žalovaná a její oba jednatelé a současně společníci jsou současně předsedou a místopředsedou žalovaného družstva. Dne 27. 2. 2012 dlužnice uzavřela současně dohodou o převodu členských práv a povinností smlouvou o podnájmu č. 20120001, kde je nájemcem žalované družstvo a podnájemcem žalovaná s manželem. Zde se ujednává převod předmětných členských práv a povinností a nájemce se za něj zavazuje zaplatit částku 210.000 Kč (čl. 2.5). Dále v čl. 4 se ujednává převod členských práv na syna dlužnice Miroslava Kneifla, kdy převod bude učiněn za sjednanou částku pouhé 1 Kč, podnájemné je stanoveno ve výši 6.962 Kč, tedy ve výši neodpovídající obvyklému nájmu -podnájmu. Je tedy zřejmé ze shora uvedených listin, že skutečným důvodem převodu členských práv a povinností bylo zajištění poskytnuté půjčky, která měla být splacena splátkami podnájmu a následně mělo dojít k jejich zpětnému převodu. Dle žalobce se tedy v dané věci mohlo jednat o neplatný právní úkon, neboť nebyly splněny podmínky § 37 občanského zákoníku, kdy smlouva o převodu členských práv a povinností nebyla míněna vážně. Z tohoto důvodu žalobce se domáhá neplatnosti této smlouvy, eventuálně možnosti určení, že se jedná o neúčinný právní úkon bez přiměřeného protiplnění, když tak, jak tvrdil žalobce v žalobě, původně podané u příslušného soudu 29. 10. 2013, žalobce tvrdil, že dle bodu 2 dohody se smluvní strany dohodly na převod členských práv a povinností, úplata činí celkem 210.000 Kč, přičemž hodnota poskytnutého protiplnění byla podstatně nižší než plnění, k němuž se zavázala dlužnice. Podíl v družstvu oceňuje insolvenční správce na částku 700.000 Kč, přičemž protiplnění žalovaného z převodu členských práv bylo ve výši 210.000 Kč. U jednání soudu dne 1. 6. 2016 pak právní zástupce žalobce doplnil, že obsah smlouvy považuje za právně nedovolený, neboť v ní není ujednání o tom, jak se smluvní strany vypořádají v případě, že dlužník zajištěnou pohledávku nezaplatí věřiteli včas, což je podstatnou náležitostí smlouvy o zajišťovacím převodu práva. Smlouva neobsahuje ujednání o vypořádání tzv. hyperochy. Dohoda o převodu členských práv tedy vykazuje znaky nedovolené tzv. propadné zástavy.

Žalobce dále uvedl (podání ze 6. 6. 2016), že dle sdělení dlužnice bylo podstatou a cílem jednání, jež vyústilo v uzavření dohody o převodu členských práv a povinností ze dne 27. února 2012 poskytnutí půjčky ve výši 210.000 Kč. Dlužnice ani její následně

ICM R

zemřelý manžel se žalovaným nevedla jednání o prodeji a podmínkách prodeje družstevního podílu a ani neměla zájem družstevní podíl na žalovaného s konečnou platností převést. Dle dlužnice částka 210.000 Kč, kterou jí žalovaný poskytl, byla půjčka či úvěr a nikoliv kupní cena za družstevní byt, převod členského podílu měl být pouze dočasný a byl míněn jako určitá forma zajištění splácení půjčené částky 210.000 Kč žalovanému. Tomu odpovídá i další skutečnost, že dlužnice a její syn Miroslav Kneifel 26. ledna 2012 uzavřela s spřízněnou společností Proxima Invest smlouvu o podmínkách vyřízení žádosti o poskytnutí úvěru, kdy reálně mělo jít o částku 223.000 Kč a v této smlouvě se přímo uvádí, že zprostředkovatel nechá vypracovat odhad tržní ceny nemovitostí, které budou předmětem zajištění úvěru. Ve smlouvě o podnájmu číslo 20120001 se dlužnice jako podnájemce zavázala platit měsíční nájemné 6.982 Kč. Dle dohody o převodu členských práv a povinností bylo povinností žalovaného zaplatit dlužnici a jejímu manželovi 210.000 Kč, dále povinnost žalovaného bylo převést nejpozději do 28. února 2018 družstevní byt na syna dlužnice Miroslava Kneifela byt za cenu 1 Kč (čl. 4 smlouvy o podnájmu). Jinými slovy, pokud by dlužnice (a její manžel) uhradili pravidelnými měsíčními splátkami 6.982 Kč, po dobu sedmi let celkovou částku 586.844 Kč, družstevní podíl by byl převeden na syna dlužnice. Naopak v případě prodlení platby by družstevní podíl propadl žalovanému. Tak se také stalo. Dlužnice užívá v současné době byt na základě nové podnájemní smlouvy z 4. ledna 2013. Z výše uvedeného dle žalobce jasně vyplývá, že částka 210.000 Kč byla žalovaným poskytnuta dlužnici jako půjčka či úvěr a nikoliv jako kupní cena za definitivní převod členských práv dle dohody.

K žalobě se vyjádřil žalovaný podáním ze dne 15. 4. 2016, kdy uvádí, že žalobní návrh byl podán posledního dne prekluzivní lhůty dle § 239 odst. 3, tomu odpovídá tvrzení žalobce o údajné nepřiměřenosti vzájemných plnění, které není podloženo ani znaleckým posudkem, ani odborným vyjádřením realitní kancelář. Žalovaný činí nesporným, že s dlužnicí a jejím manželem 27. 2. 2012 uzavřeli dohodu, předmětem dohody byl úplatný převod členských práv a povinností k předmětu sporu. Žalovaný dlužnici dle dohody poskytl protiplnění ve výši 210.000 Kč. Nad rámec žalovaný v souvislosti s převodem členských práv a povinností poskytl 6.000 Kč na úhradu správního poplatku za převod bytu, částku 32.997 Kč na úhradu dluhů manželů anonymizovano a částku 3.600 Kč na úhradu poplatku družstvu za souhlas s podnájmem družstevního bytu. Celkem žalovaný poskytl 252.597 Kč. Žalovaný poté, co dohoda ve smyslu § 230 obchodního zákoníku byla předložena družstvu a žalovaný se stal členem družstva a nájemcem předmětného bytu, přenechal se souhlasem družstva manželům anonymizovano užívání předmětného bytu a spoluužívání garáže. V době uzavření dohody žádná skutečnost nesvědčila o tom, že by převodci byli v úpadku. Tuto skutečnost nemohl žalovaný ani při náležité pečlivosti zjistit. Skutečnost, že převodci získané peněžní prostředky nepoužili na úhradu svých dluhů, nelze klást k tíži žalovaného. Žalovaný cituje ustanovení § 240 odst. 1 IZ a § 240 odst. 4 písm. d) IZ. Žalovaný má pak za to, že o dohodě ze dne 27. 2. 2012 nelze jako o neúčinném úkonu dle § 240 uvažovat, když není pro takový závěr splněna ani jedna ze dvou obligatorních podmínek. Žalobce spatřuje úpadek dlužnice v tom, že ke dni uzavření dohody měla dlužit čtyřem věřitelům celkovou částku 41.505 Kč. Žalovaný má za to, že posuzovat tuto majetkovou situaci dle § 3 odst. 2 písm. b) IZ jako úpadek převodcům, a to zejména v situaci, kdy tito přijímají plnění více než pětinásobně převyšující tyto jejich

ICM R

dluhy je zcela nepřiměřené. Není ani ničím odůvodněno, že by uzavření této dohody a přijetí plnění z ní mohlo vést k úpadku dlužnice. V další části vyjádření IV žalovaný zdůrazňuje skutečnosti rozhodné pro určení ceny obvyklé členských práv a povinností ke dni uzavření dohody. Žalovaný pak má za to, že sporná dohoda není neúčinným právním úkonem ve smyslu § 240 IZ, kdy nebyla uzavřena v době dlužníkova úpadku, ani k tomu nevedla, když ani hodnota vzájemného protiplnění poskytnutého žalovaným není nepřiměřená obvyklé ceně členských práv a povinností a nejsou naplněny ani podmínky § 240 odst. 4 písm. d) insolvenčního zákoníku. Dále se žalovaný vyjádřil k doplnění žaloby podáním z 31. 5. 2016 a uvedl, že pokud žalobce argumentuje smlouvou o podmínkách vyřízení žádosti o poskytnutí úvěru uzavřenou mezi Proxima Invest s.r.o. a manžely anonymizovano , pak žalovaný uvádí, že dlužníci poskytnutí úvěru nebylo schváleno a nebyl jí ze strany uvedené společnosti ani ze strany žalovaného žádný úvěr poskytnut. Byť úplata za převod členského podílu v družstvu koresponduje s jimi požadovaným úvěrem, je zcela zřejmé, že následující ujednání mezi manžely anonymizovano a žalovaným rozhodně nekoresponduje se žádnou z alternativ úvěru specifikovaného ve smlouvě o podmínkách vyřízení žádosti pro poskytnutí úvěru. Pokud žalobce tvrdí, že následně dohodnutá výše podnájemného neodpovídá obvyklému nájemnému nepředkládá k tomu jakýkoliv důkaz a ignoruje skutečnost, že ve sjednaném podnájemném jsou zahrnuty ceny za služby uhrazené bytovému družstvu. Namítá-li žalobce s odkazem na § 37 odst. 1 občanského zákoníku, že převod členského podílu z dlužníků na žalovaného nebyl míněn vážně, v jeho podání absentuje jakékoliv odůvodnění tohoto právního závěru. Zcela naopak, zejména s ohledem na průběh jednání, jakož i následné chování stran je zřejmé, že převod byl perfektní. V části, kdy se žalobce domáhá určení neplatnosti předmětné dohody, pak žalovaný u jednání 1. 6. 2016 doplnil, že zcela kategoricky tvrdí, že žádný úvěr a žádná půjčka ani jednomu z manželů anonymizovano poskytnuta nebyla a důkazní břemeno v tomto směru tíží žalobce. Žalovaný dále uvedl, že dohoda o převodu členských práv a povinností k bytu byla uzavřena z důvodu, že ze strany žalovaného se jednalo o investiční příležitost v rámci jeho součásti podnikání. Podnájemní smlouva byla uzavřena, když v bytě dotčené osoby nechal v podnájmu, šlo mu pouze o investici do předmětného bytu. Pokud jde o čl. 4 dohody, kdy mělo dojít k zpětnému převodu na syna dlužnice, jde v podstatě o to, že měla nadále navazovat dohoda o budoucí smlouvě o převodu na syna, jako na třetí osobu. Žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.

Mezi stranami nebylo sporu o tom, že u Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci pod sp. zn. KSOL 16 INS 19194/2012 probíhá insolvenční dlužnice a že žalobce byl ustanoven insolvenčním správcem.

Předpokladem projednání žaloby je posouzení včasnosti a dále okruhu účastníků. Usnesením Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci č. j. KSOL 16 INS 1994/2012-A6 ze dne 29. 10. 2012 byl zjištěn úpadek dlužnice. Napadený právní úkon byl učiněn 27. 2. 2012, tedy ve lhůtě jednoho roku před zahájením insolvenčního řízení. Žalobce jako insolvenční správce podal odpůrčí žalobu u příslušného soudu 29. 10. 2013, tedy včas dle § 239 odst. 3 IZ, dle kterého insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě jednoho roku, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Žaloba byla podána správně vůči žalovanému, vůči kterému napadený právní úkon byl

ICM R

učiněn. Dále doplnění, změna žaloby, kdy kromě neúčinnosti právního úkonu se žalobce domáhá vyslovení neplatnosti dohody o převodu členských práv a povinností byla podána u příslušného soudu 15. dubna 2016.

Soud zjistil:

Dohodou o převodu členských práv a povinností, že tato byla dne 27. 2. 2012 uzavřena na formuláři Okresního stavebního bytového družstva se sídlem v Uničově, kdy převodcem byl Jiří Kneifel a Dagmar anonymizovano a nabyvatelem žalovaný. Předmětem převodu byl družstevní byt číslo 4 o velikosti 3+1 podlaží druhé, ulice č. p. 15 v Řimicích, plus garáž s podílem 1/2 v Řimicích. Smluvní strany se dohodly, že převod členských práv a povinností podle této dohody je úplatný a činí celkem částku 210.000 Kč. Tato dohoda nabývá účinnosti 27. 2. 2012. Převádějící bude po převodu členských práv bydlet na adrese jako podnájemce.

Výdajovým pokladním dokladem vystaveným žalovaným na částku 210.000 Kč, že tato byla vyplacena Jiřímu a Dagmar anonymizovano , účel platby výplata dle smlouvy o nájmu číslo 20120001. Výdajový pokladní doklad je z 27. 2. 2012.

Smlouvou o podnájmu č. 20120001, že tato byla uzavřená dne 27. 2. 2012 mezi žalovaným jako nájemcem a Jiřím a Dagmar anonymizovano jako podnájemci za účasti Miroslava Kneifela, předmětem podnájemní smlouvy byl předmět sporu, tedy sporný byt. V čl. 2 bylo ujednáno, že smluvní strany se navzájem zavazují dne 27. 2. 2012 uzavřít dohodu o převodu členských práv a povinností, kdy podnájemce jako převodce převede na nájemce jako nabyvatele členská práva a povinnosti. V čl. 3 bod 4 bylo ujednáno, že nájemce se zavazuje uhradit podnájemci na vypořádání převodu členských práv a povinností kupní cenu ve výši 210.000 Kč a nájemce a podnájemce prohlásili, že kupní cenu sjednali s přihlédnutím k tržním cenám podobných družstevních bytů. Dle čl. 3 bod 2 smluvní strany dohodly, že za užívání družstevního bytu je podnájemce povinen hradit nájemné ve výši 6.982 Kč měsíčně. Dle čl. 4 bod 1 této smlouvy se nájemce a Miroslav Kneifel vzájemně zavázali, že nejpozději do 28. února 2018 uzavřou dohodu o převodu členských práv a povinností, kterou nájemce jako převodce převede na Miroslava Kneifela jako nabyvatele členská práva a povinnosti za kupní cenu ve výši 1 Kč. V bodě 2 tohoto článku bylo ujednáno, že v případě, že bude nájemce v prodlení s uzavřením dohody o převodu členských práv a povinností na Miroslava Kneifela po dobu 10 dnů, je nájemce povinen uhradit Miroslavu anonymizovano smluvní pokutu ve výši 20.000 Kč.

Smlouvu o podmínkách vyřízení žádosti pro poskytnutí úvěru-žádost o úvěr, že jako žadatel je zde uveden Miroslav Kneifel a Dagmar anonymizovano , tato žádost byla podepsána Dagmar anonymizovano 26. 1. 2012 a byla adresována firmě Proxima Invest s.r.o., kdy klient tímto žádá společnost Proxima Invest s.r.o., o poskytnutí úvěru v celkové výši 280.000 Kč, z toho odměna za poskytnutí úvěru činí 57.000 Kč a bude splatná při čerpání úvěru. Částka 223.000 Kč bude vyplacena klientovi na úhradu jeho závazků. Odměna pro zprostředkovatele za zprostředkování úvěru ve výši 20.000 Kč a dále částka za pojistné do výše 3.000 Kč, jsou zahrnuty v částce 223.000 Kč. Dále zde bylo ujednáno, že klient bere na vědomí a výslovně souhlasí s tím, že za účelem poskytnutí úvěru klientovi bude-li to

ICM R

nutné pro schválení úvěru, nechá společnost vypracovat odhad tržní ceny nemovitostí, které budou předmětem zajištění úvěru a dále v případě schválení této žádosti připraví návrhy právní dokumentace (smlouva o úvěru, smlouva o zřízení zástavního práva).

Podnájemní smlouvou uzavřenou mezi pronajímatelem-žalovaným a podnájemcem-dlužnici, že tato byla uzavřena 4. ledna 2013, kdy předmětem podnájmu byl sporný byt.

Výpovědi svědkyně dlužnice Dagmar anonymizovano , že nikdy nechtěla prodat ani převést členská práva a povinnosti k předmětnému bytu, chtěla si půjčit peníze a byt měl sloužit k tomu, aby došlo k zajištění půjčky, pokud by nesplácela. V té době měla dluhy, manžel byl vážně nemocný, imobilní, tak určitě by neprodávala byt za tak nízkou cenu. Syn vyhledal kontakt na firmu Proxima a za tuto společnost přijela paní Jančovičová a bylo dohodnuto, že by došlo k poskytnutí 280.000 Kč s tím, že asi 50 000 Kč půjde na odměnu a další výdaje a svědkyni by bylo poskytnuto asi 230.000 Kč. Dohodu o převodu členských práv a povinností svědkyně podepsala z důvodu, že si myslela, že to bude pouze zajištění půjčky, pokud by nesplácela. Nakonec i v této dohodě je napsáno, že při řádném splácení budou členská práva převedena zpět na syna za 1 Kč. Jednání s paní Jančovičovou probíhalo pozitivně, vždy vystupovala seriózně, svědkyně neměla pochyb o tom, že půjčka bude vyřízena a došlo k setkání na bytovém družstvu v Uničově, kde veškeré dokumenty vyřizovala paní Jančovičová. Svědkyně návrh smlouvy o půjčce nebo úvěrovu nikdy nedostala, na družstvu došlo k tomu, že p. Jančovičová svědkyni předložila k podpisu dokumenty. Svědkyně neměla čas všechny přečíst, podepsala vše a následně došlo k předání finančních prostředků cca 114.000 Kč. Svědkyně skutečnost, že měla půjčku vůči žalovanému v insolvenčním návrhu neuvedla, nenapadlo jí to. Teprve k dotazu zaměstnankyně insolvenčního správce sdělila, že nemá žádnou nemovitost, ani byt a popsala okolnosti půjčky a převodu členských práv a povinností. Následně, až byla podána předmětná žaloba, přestala svědkyně platit, jelikož nebylo zřejmé komu, zda-li má platit firmě Proxima nebo žalovanému družstvu. Následně v říjnu 2012 jí byla vypovězena původní podnájemní smlouva, ale bylo to poté, co manžel zemřel, neměla peníze na platby a následně byla uzavřena nová podnájemní smlouva. Následně podala návrh na insolvenci.

Výpovědí svědka Miroslava Kneifela, že je synem dlužnice, v lednu 2012 ho oslovila matka-dlužnice a nevlastní otec, že mají finanční problémy, mají dluhy a byl požádán, aby pomohl vyřídit půjčku nebo úvěr. Svědek měl plnou moc od svého nevlastního otce k vyřizování půjčky. Rodiče měli dluh na bytovém družstvu 39.000 Kč a nevlastní otec měl další dluhy, ale svědek neví, v jaké výši. Přes známého dostal kontakt na paní Jančovičovou. Paní Jančovičová svědka kontaktovala s tím, že je možné sjednat úvěr, byla dohodnuta schůzka v bytě rodičů. U jednání svědek byl přítomný, paní Jančovičová přijela s nabídkou 210.000 Kč. Pokud jde o byt, ten měl sloužit jako zajištění úvěrů s tím, že členská práva a povinnosti budou sloužit k zajištění úvěru a po splacení úvěru budou převedena zpět. Pokud došlo k převodu členských práv a povinností, určitě matka nechtěla byt trvale prodat, jednání na družstvu probíhalo za přítomnosti paní Jančovičové, dlužnice a svědka, za družstvo vystupovala paní Kráčmarová. Paní Jančovičová měla veškeré doklady k dispozici, které následně dala dlužnici k podpisu a svědek se domníval, že mezi nimi bude i úvěrová smlouva, vše bylo podepsáno, aniž by

ICM R

si dokumenty řádně přečetli. Následně v autě p. Jančovičová předala cca 110.000 Kč s tím, že se jedná o částku po odečtení dluhu na nájemném, odměn, srážek, poplatků a za právní služby. Svědek odmítl, že by smlouvu o podmínkách vyřízení žádosti pro poskytnutí úvěru podepsal ve smyslu toho, že by byl žadatelem o úvěr, veškeré dokumenty podepisoval v zastoupení nevlastního otce a pokud v žádosti o řízení jako žadatel je uveden, konal tak za svého nevlastního otce. V době, kdy rodiče žádali o vyřízení půjčky, byla matka, tedy dlužnice ještě schopna půjčku splácet, měla příjem, důchod. Následně po úmrtí nevlastního otce došlo k podstatné změně, že matce, dlužnici zůstal pouze důchod přes 7.000 Kč a již nebyla schopna plnit si své závazky a následně podala návrh na insolvenci.

Výpovědí svědkyně Kamily Jančovičové, že v roce 2012 ji oslovil p. Kneifel, tedy firmu Proxima o poskytnutí půjčky, již si nevzpomíná o jakou částku se mělo jednat. Pan Kneifel nesplňoval podmínky, tudíž k realizaci půjčky nedošlo. Tato nebyla schválena. Paní anonymizovano a Miroslav Kneifel udělali další návrh, aby došlo k odkupu jejich podílu na družstevním bytě, jelikož měli finanční potíže a potřebovali peníze. Pokud firma Proxima neposkytla půjčku, tak žalovaná společnost poté, co anonymizovano nabídli převod členských práv a povinností, vstoupila do jednání. Svědkyně zastupuje obě firmy, tedy firmu Proxima i žalovanou společnost. Poté co anonymizovano nabídli převod členských práv a povinností, jela do bytu, na družstvo a zjistila výši dluhu. V dalším období došlo k převodu členských práv a povinností, cena byla kolem 250.000 Kč, což odpovídalo obvyklým cenám. Manželé anonymizovano zůstali v bytě bydlet jako podnájemci. Svědkyně ví, že existovala určitá možnost zpětného odkoupení členských práv a povinností, a to v podstatě za stejných podmínek. Po úhradě dluhu na družstvu a poplatků ohledně přepisu předávala finanční částku za převod členských práv a povinností panu Miroslavu anonymizovano za přítomnosti Dagmar anonymizovano . Jednání na družstvu probíhala standardně v kanceláři, k převodu členských práv a povinností došlo na formuláři připraveném družstvem. Paní anonymizovano , dlužnice měla plnou moc od manžela, svědkyně jednala za žalovanou společnost. Při jednání nebyl žádný časový tlak, stres, Miroslav Kneifel byl přítomen. Po období duben 2014 byla svědkyně kontaktována policií na základě oznámení pana Miroslava Kneifela ohledně údajného úvěrového podvodu. Věc byla odložena, policie neprokázala žádné zavinění ani podvodné jednání. Po ověření dluhu anonymizovano na družstvě cena za převod členských práv a povinností byla nakonec stanovena po odečtení dluhu na částku 210.000 Kč.

Výpovědí svědkyně Dagmar Kráčmarové, že je zaměstnancem stavebního bytového družstva v Uničově. Dlužnici a jejího syna zná z jednání na družstvu ohledně bytu, vzpomíná si i na jednání ohledně převodu členských práv a povinností k bytu. Svědkyně nezná důvod ani motivaci k převodu členských práv a povinností, družstvo bere pouze tuto skutečnost na vědomí. Pokud došlo k převodu členských práv a povinností, jednání probíhalo standardně, přítomný byl nabyvatel, dlužnice p. anonymizovano a p. Jančovičová. Svědkyně pracuje na pozici členská evidence, převody členských práv a povinnosti k bytu. Při jednání byl dostatek času, nebyla atmosféra neklidu, časové tísně. Ze strany družstva vždy účastníky převodu vyzývá nebo poučuje, aby si vše pořádně přečetli, zvážili, rozmysleli. Pokud jde o dohodu o převodu členských práv a povinností, jedná se o formulářovou dohodu, vypracovanou družstvem. V dohodě je vždy uvedeno, že došlo k předání peněz za převod členských práv a povinností. Po uzavření dohody si

ICM R

svědkyně nevzpomíná, že by p. anonymizovano -dlužnice byla na družstvu a vznášela nějaké námitky, připomínky nebo pochybnosti. Syn p. anonymizovano byl na družstvu několikrát, ale nevzpomíná si na důvody jeho návštěv, nejednalo se o nic podstatného, konkrétní informace svědkyně poskytuje pouze členům družstva. Ohledně dalšího bydlení paní anonymizovano jako podnájemnice neví nic konkrétního, pokud se nejedná o písemný podnět, tak není důvod k bližšímu zkoumání a řešení. Pokud jde o cenu v roce 2012, obecně byla cena bytu nižší a svědkyni sjednaná cena za převod členských práv a povinností nezajímala, v tom smyslu, že by se mělo jednat o extrémně nízkou cenu za převod členských práv a povinností v době a lokalitě. Pokud motivem převodu členských práv a povinností kromě vypořádání, prodeje, je i zajišťovací převod za účelem zajištění nějakého dluhu, tak na družstvu se to dělá úplně stejně, tedy na stejném formuláři dohoda o převodu členských práv a povinností, neexistuje žádný jiný smluvní formulář, družstvo nezajímá důvod převodu. Pokud k takové situaci dojde, tedy, že v dohoda o převodu členských práv a povinností je realizována za účelem zajištění nějakého dluhu, tak k zpětnému převodu dojde opět sepsáním dohody o převodu členských práv a povinností. Svědkyně si nevzpomíná, jaká byla konkrétní dohoda mezi p. anonymizovano -dlužnicí a nabyvatelem, ale pokud dochází k úplatnému převodu, tato částka je vždy v dohodě uvedena. Svědkyně si nevzpomíná, jakou částku si paní anonymizovano s nabyvatelem sjednala.

Po provedeném důkazním řízení soud zjistil tento skutkový stav:

Dlužnice a její zemřelý manžel byli členy družstva a nájemci bytu stavebního bytového družstva v Uničově. Dlužnice a její bývalý manžel měli finanční problémy, proto dlužnice požádala syna Miroslava Kneifela o zajištění půjčky, tento přes svého známého kontaktoval firmu Proxima Invest. Za firmu Proxima vystupovala paní Jančovičová (vystupovala i za žalovanou společnost). V lednu 2012 dlužnice a její syn jménem svého nevlastního otce, když tvrdil, že byl tímto zmocněn k jednání, což nebylo zpochybněno, podali žádost o poskytnutí úvěru ve výši 280.000 Kč. Jak tvrdil žalovaný a žalobce toto neprokázal, úvěr nebyl dlužnicí a jejímu manželovi, který následně zemřel, poskytnut. V dalším období došlo v únoru 2012 k jednání mezi dlužnicí a zástupkyní firmy Proxima, potažmo žalovaného p. Jančovičovou ohledně převodu členských práv a povinností k spornému bytu. Podstatou a cílem jednání, jež vyústilo v uzavření dohody o převodu členských práv a povinností ze dne 27. února 2012, bylo poskytnutí finančních prostředků dlužnicí a za tímto účelem byla uzavřena dohoda o převodu členských práv a povinností a následně podnájemní smlouva, když dlužnice se stala podnájemkyní předmětného bytu a žalovaný byl nájemcem. V rámci dohody o převodu členských práv a povinností byla sjednána částka 210.000 Kč a dále v podnájemní smlouvě bylo ujednáno, že následně nájemce převede předmětný byt na syna dlužnice Miroslava Kneifela za 1 Kč. Jelikož dlužnice se po úmrtí svého manžela dostala do větší finanční tísně a nebyla schopna platit podnájemné dle nájemní smlouvy z 27. 2. 2012, byla v lednu 2013 s dlužnicí uzavřená nová podnájemní smlouva za pro ni výhodnějších finančních podmínek. Pokud jde o jednání na bytovém družstvu, při uzavírání dohody o převodu členských práv a povinností nebylo zjištěno, že by tato jednání probíhala v časové tísni, účastníci tohoto jednání měli dostatek časového prostoru. Jak bylo zjištěno výpovědí svědkyně Kráčmarová, účastníci, zejména dlužnice byla informována o podstatě těchto úkonů, jak

ICM R

uvedla tato svědkyně, je běžnou praxí, že pokud jde o například zajištění finančních prostředků, běžně se to realizuje tak, že je uzavřená dohoda o převodu členských práv a povinností k bytu (jako zajištění půjčky) a není vyloučeno, že po splnění závazku dojde k zpětnému převodu, a to opět dohodou o převodu členských práv a povinností. V konkrétní věci dohoda o převodu členských práv a povinností byla uzavřena na formuláři vypracovaném družstvem. Žalovaný doložil do spisu výdajový doklad, dle které byla dlužnici poskytnuta částka 210.000 Kč, přičemž účel této platby byl podnájemní smlouva, nikoliv dohoda o převodu členských práv a povinností k družstevnímu bytu. Po odečtení dluhu vůči družstvu a poplatků v souvislosti s převodem členských práv a povinností a za právní služby byla dlužnici předána fakticky částka cca 110.000 Kč.

Po právní stránce pak soud uzavírá, že dohoda o převodu členských práv a povinností ze dne 27. února 2012 je neplatným právním úkonem. Důvodem neplatnosti je především skutečnost, že tato dohoda nebyla míněna vážně. Skutečným cílem jednání stran bylo poskytnutí půjčky dlužnici ve výši 210.000 Kč a převod členských práv a povinností k družstevnímu bytu měl být pouze dočasný, když bylo ujednáno, že do roku 2018 budou převedena členská práva a povinnosti k družstevnímu bytu na syna dlužnice za částku 1 Kč. Dle názoru soudu převod družstevního bytu, tedy dohoda o převodu členských práv a povinností, byla míněna jako určitá forma zajištění splácení půjčené částky žalovanému, nikoliv jako trvalý a úplatný převod. Zejména dlužnice popsala průběh jednání a okolnosti poskytnutí 210.000 Kč, když uvedla, že se se svým zemřelým manželem dostala do finanční tísně a neprodávala by byt v situaci, kdy manžel v té době byl imobilní, měl zdravotní potíže a hodnota bytu byla dle jejího přesvědčení vyšší než 210.000 Kč. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že těmto jednáním, tedy dohodě o převodu členských práv a povinností předcházela jednání, kdy dlužnice a její syn v zastoupení svého nevlastního otce, tedy následně zemřelého manžela dlužnice podali žádost o poskytnutí úvěru z 26. ledna 2012, a ta byla adresovaná zpřízněné společnosti s žalovaným společnosti Proxima Invest s.r.o., z nichž vyplynulo, že dlužnice jednala s touto společností o zprostředkování poskytnutí půjčky ve výši 280.000 Kč, mínus provize zprostředkovatele. Je tedy zřejmé, že prioritně dlužnice jednala za účelem poskytnutí úvěru, tedy půjčení finančních prostředků. Tomuto tvrzení dlužnice, že cílem jednání jejího a zemřelého manžela zastoupeného synem dlužnice a žalovaného mělo být poskytnutí půjčky, úvěru ve výši 210.000 Kč a převod družstevního bytu měl představovat pouze určitou formu zajištění splácení půjčené částky žalovanému, odpovídá i text smlouvy o podnájmu č. 201200001 ze dne 27. 2. 2012, kdy žalovaný jako nájemce a dlužnice s jejím již zemřelým manželem jako podnájemci uzavřeli smlouvu o podnájmu s tím, že je zde je uveden závazek stran uzavřít dohodu o převodu členských práv a povinností, a žalovaného zaplatit dlužnici a jejímu manželovi částku 210.000 Kč a povinnost žalovaného převést nejpozději do 28. února 2018 družstevní podíl na syna dlužnice Miroslava Kneifela za kupní cenu 1 Kč. Z textu smlouvy o podnájmu vyplývá, že převod družstevního podílu plnil funkci jakéhosi zajišťovacího převodu. I tento je však dle názoru soudu neplatný, neboť ani v dohodě o převodu členských práv a povinností, ani ve smlouvě o podnájmu není ujednání o tom, jak se strany vypořádají v případě, že dlužnice zajištěnou pohledávku nezaplatí včas, ani ujednání o vypořádání tzv. hyperochy. Dohoda je tedy neplatná i z důvodu absence těchto podstatných náležitostí dohody o zajišťovacím převodu práva. Žalovaný poskytl půjčku či úvěr, nikoliv kupní cenu za družstevní podíl,

ICM R

převod družstevního bytu měl být pouze dočasný a byl tedy míněn jako určitá forma zajištění splacení půjčené částky 210.000 Kč.

Z důvodů výše uvedených s odkazem na ustanovení § 37 občanského zákoníku v dříve platném znění, dle kterého právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně určitě a srozumitelně, jinak je neplatný, má soud za to, že dohoda o převodu členských práv a povinností je neplatným právním úkonem, jelikož nebyla tady vůle dlužnice a jejího bývalého již zemřelého manžela převést trvale na žalovaného členská práva a povinnosti k družstevnímu bytu.

Veškeré zjištěné okolnosti směřují tedy k závěru, že dlužnice a její bývalý manžel zastoupený synem, prioritně požadovala půjčku a její úmysl nebyl převést členská práva a povinnosti k družstevnímu bytu. Tomu odpovídá obsah dohody o převodu členských práv a povinností a zejména ujednání o možnosti převodu členských práv a povinností zpět na syna dlužnice do roku 2018 za 1 Kč, jak vyplývá ze smlouvy o podnájmu k předmětnému bytu. Dále je třeba uvést, že výdajový doklad na částku 210.000 Kč, obsahuje účel platby-smlouva o podnájmu, nikoliv za převod členských práv a povinností.

Z důvodu výše uvedených soud pod výrokem I vyhověl žalobě o určení, že dohoda o převodu členských práv a povinností z 27. února 2012 tak, jak je specifikována, je neplatná.

Soud zamítl žalobu (alternativní žalobní petit) o určení neúčinnosti dohody o převodu členských práv a povinností tak, jak je uvedeno ve výroku II, kdy podmínkou určení neúčinnosti právního úkonu je, aby právní úkon byl učiněn platně.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 IZ, kdy v řízení úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Tyto sestávají z odměny 3.100 Kč za jeden úkon dle § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bod 5 vyhl. č. 177/96 Sb. v platném znění. Za 6 úkonů (příprava a převzetí, sepsání podání 6. 6. 2016, účast na jednání 1. 6. 2016, 15. 6. 2016, 27. 7. 2016, sepsání závěrečného návrhu) činí odměna 18.600 Kč. K tomu náleží paušál á 300 Kč za každý úkon, tj. 1.800 Kč dle § 13 odst. 3 cit. Vyhlášky. Dále náleží dle § 137 odst. 3 o. s. ř. 21 % DPH, tj. 4.284 Kč.

Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení v celkové výši 24.684 Kč ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Žalobce byl při podání žaloby osvobozen od placení soudních poplatků. Dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. v platném znění, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. V dané věci dle položky 13 odst. 1 písm. d) sazebníku soudních poplatků činí soudní poplatek 2.000 Kč. Proto soud uložil žalovanému

ICM R

povinnost zaplatit České republice na účet soudu soudní poplatek ve výši 2.000 Kč, ve stanovené lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e odvolání p ř í p u s t n é ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Olomouc 22. 9. 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Eva Paučková v. r. Markéta Chrudinová samosoudkyně

ICM R