16 ICm 3478/2014
Číslo jednací: 16 ICm 3478/2014-30 Sp.zn. ins. řízení: KSOL 16 INS 2837/2014

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Vlastimilou Potoczkovou ve věci žalobkyně: JUDr. Lenka Vidovičová, IČO 63028484, Zámečnická 3a, 772 00 Olomouc, insolvenční správkyně dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , Tršice 14, 783 57 Tršice, proti žalovanému: Ing. Petr Paníček, IČO 72489201, Žárovice 79, 798 03 Plumlov, o určení výše vykonatelné pohledávky,

takto:

I. Zamítá se žaloba na určení, že žalovaný nemá za dlužníkem Petrem anonymizovano , anonymizovano , bytem Tršice 14, 783 57 Tršice, v insolvenčním řízení vedeném u KS v Ostravě, pobočka v Olomouci pod sp. zn. KSOL 16 INS 2837/2014 a) vykonatelnou pohledávku ze smlouvy o půjčce, uzavřené dne 02.07.2012 ve výši 30.947,35 Kč b) vykonatelnou pohledávku z titulu smluvní pokuty, sjednané smlouvou o půjčce dne 02.07.2012 ve výši 9.326,13 Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou došlou procesnímu soudu dne 15. 10. 2014 se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že žalovaný nemá za dlužníkem Petrem anonymizovano , anonymizovano , bytem Tršice 14, 783 57 Tršice, v insolvenčním řízení vedeném u KS v Ostravě, pobočka v Olomouci pod sp. zn. KSOL 16 INS 2837/2014 a) vykonatelnou pohledávku ze smlouvy o půjčce, uzavřené dne 02.07.2012 ve výši 30.947,35 Kč b) vykonatelnou pohledávku z titulu smluvní pokuty, sjednané smlouvou o půjčce dne 02.07.2012 ve výši 9.326,13 Kč.

Svou žalobu zdůvodnil takto:

Žalovaný jako věřitel číslo 5 přihlásil svým podáním ze dne 3. 6. 2014 do insolvenčního řízení pod sp.zn. KSOL 16 INS 2837/2014 vedeného na dlužníka Petra anonymizovano 2 pohledávky: 1) pohledávku ve výši 90.075 Kč ze smlouvy o půjčce ze dne 2. 7. 2012, která představuje nedoplatek poskytnuté půjčky zesplatněním; 2) pohledávku ve výši 20.000 Kč jako smluvní pokutu ze smlouvy o půjčce ze dne 2. 7. 2012.

Obě pohledávky byly přihlášeny jako vykonatelné na základě notářského zápisu s přímou vykonatelností ze dne 2. 7. 2002, zapsaných na notářkou JUDr. Lenkou Vrzalovou,sp. zn. NZ 339/2012, N 343/2012.

Pohledávky byly v přihlášce doloženy listinami:

-Smlouvou o půjčce mezi paní Marii Šťastnou, rodné číslo 905716/4864, bytem Krumsín 226, 798 03 Plumlov na straně věřitele a dlužníkem Petrem Pémem a jeho matkou Hanou Bémovou, rodné číslo 465823/429, bytem Tršice 185; -Notářským zápisem ze dne 2. 7. 2012, sepsaným notářkou JUDr. Lenkou Vrzalovou NZ 339/2012 a N 343/2012; -Usnesením soudního exekutora Mgr. Jana Svobody, č.j. 164 EX 2998/13-32, ze dne 4. 11. 2013, ve věci oprávněného Ing. Petra Paníčka na základě exekučního titulu: notářského zápisu ze dne 2. 7. 2012 sepsaného notářkou JUDr. Lenkou Vrzalovou, NZ 339/2012 a N 343/2012, pro pohledávky ve výši 93.075 Kč s příslušenstvím a 20.000 Kč, o nahrazení projevu vůle povinného k výpovědí smluvního vztahu mezi povinným a Českou spořitelnou-penzijních společnost, a.s. uzavřeném 1. 8. 2010.

Z Přihlášky vyplývá, že dlužník si spolu se svou matkou Hanou Bémovou jako solidární dlužnicí, půjčili částku 40.000 Kč od paní Marie Šťastné. Půjčku měli vrátit v 60 měsíčních splátkách po 1.825 Kč (5 let splácení) se sjednaným úrokem 40% p.a., a to vždy k 20. dni v měsíci. Celkem při dodržení všech 60 splátek měl věřitel od dlužníků obdržet 109.500 Kč. Při porušení povinnosti uhradit jednotlivé splátky půjčky byla sjednána jednak ztráta výhody splátek-v takovém případě měl být splatný celý dluh s příslušenstvím k 5. dni následujícího po měsíci, ve kterém došlo k prodlení-a jednak smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně z celkové částky úvěru , maximálně však 50 % aktuálního stavu uvedeného nedoplatku celého dluhu. Ve smlouvě byla sjednána ve stejný den Dohoda o přímé vykonatelnosti závazku. Dále žalovaný v přihlášce uvedl, že dlužník uhradil celkem 9 splátek v celkové výši 16.425 Kč.

Při přezkoumávání podané přihlášky žalobkyně zjistila, že v přihlášce není nijak doložen převod pohledávky z Marii Šťastné na žalovaného a tedy prokázána aktivní legitimace žalovaného k podání přihlášky, neboť doložení usnesení soudního exekutora o nahrazení projevu vůle dlužníka nijak nedokládá, jak a kdy se žalovaný stal věřitelem uvedeným v hlavičce usnesení. Žalobkyně navíc zjistila, že dlužník pohledávky namítá, že dluh, je již splácen v insolvenčním řízení vedeném na majetek Hany Bémové, která jej uznala, neboť zapůjčené prostředky potřebovala pro sebe a hodlá je i nadále splácet. Z insolvenčního rejstříku pak dále zjistila, že v citovaném řízení na matku dlužníka (je vedeno pod sp.zn. KSOL 16 INS 1224/2013), když jako věřitel číslo 2 přihlásila paní Marie Šťastná totožnou

ICM R pohledávku ze smlouvy o půjčce, přičemž správce pohledávku na jistině uznal do výše 93.075 Kč a smluvní pokutu pro nepřiměřenost popřel.

V řízení přitom nebyl navržen vstup nového věřitele (tedy žalovaného) z důvodu převodu pohledávky, naopak ještě 8. 1. 2014 věřitelka Marie Šťastná aktivně ve věci vystupovala, když podala podnět ke zrušení schváleného oddlužení pro neplnění podmínek oddlužení. Ze spisu vedeném pod sp.zn. KSOL 16 INS 1224/2013 žalobkyně dále zjistila, že spoludlužnice Hana Bémová v rámci svého insolvenčního řízení splácí uznanou část pohledávky, kteroužto skutečnost žalovaný ve své přihlášce nezmínil, ani ji nijak nepromítl do výše zůstatku dlužné částky.

Z uvedených důvodů proto žalobkyně vyzvala žalovaného k doplnění přihlášky a k doložení aktivní legitimace (důkazem o převodu pohledávky). V souvislosti s tím jej rovněž vyzvala, aby vysvětlil rozpor mezi skutečnosti, že stejnou pohledávku na solidární dlužníky uplatnil v každém insolvenčním řízení jiný věřitel. Dále věřitele v rámci předcházení soudních sporů vyzvala k vysvětlení, jak je možné, že splátky solidární dlužnice nejsou v přihlášce uvedené a upozornila rovněž na to, že přihlášená jistina obsahuje i úroky, které měly k půjčce přírůst až v době po úpadku dlužníka (který byl prohlášen 19. 5. 2014), která jsou podle ust. § 170 odst. 1 písm. a) vyloučeny z uspokojení a neměly by být vůbec součástí přihlášené jistiny pohledávky a dala věřiteli na zvážení zpětvzetí přihlášky těchto částek.

Žalovaný pak podáním ze dne 28. 8. 2014 (založená na čísle listu P 5-2) vzal pohledávku zpět do výše částky 4.032 Kč, představující splátky solidární dlužnice Hany Bémové. K výzvě na doložení převodu pohledávky žalovaný uvedl, že může prokázat smlouvou, že mu pohledávka svědčí a odkázal na spis exekutora, kde je založena. Kopii této smlouvy však do spisu k doplnění přihlášky nedoložil. K vysvětlení existence dvou věřitelů u dvou solidárních dlužníků žalovaný uvedl: Uvádím, že smlouva byla uzavřena věřitelkou Marií Šťastnou, jež je má podřízená, na základě mého pověření. De facto se jedná o 1 subjekt. A dále pak: V řízení vedeném proti dlužnici Haně Bémové podává pokyny původní věřitelka paní Šťastná na základě mého pověření v plné moci, jelikož jsme nechtěli zatěžovat soud procesním nástupnictvím apod., paní Šťastná jednala dle mého pověření následně pak k výzvě žalobkyně žalovaný, doplnil, že k zesplatnění půjčky došlo dne 5. 5. 2013.

Žalobkyně má za to, že žalovaný nedoložil doklad o převodu pohledávky, a proto poslala žalovanému dne 2. 9. 2014 opakovanou výzvou k doložení tvrzených skutečností, to je smlouvy o postoupení pohledávky a současně k poskytnutí informací tak, že uvede, kdy dlužník jednotlivé splátky na pohledávku zaplatil, respektive kdy je žalovaný obdržel, a to za účelem přezkoumání správnosti výše vyúčtovaného příslušenství.

Žalovaný pak doložil smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 27. 5. 2013 s ověřeným podpisem původní věřitelky, přičemž ze smlouvy se podává, že původní věřitelka dne 27. 5. 2013 postupuje žalovanému pohledávku ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 2. 7. 2012 s dlužníky v nominální výši 40.000 Kč plus příslušenství za hodnotu nominálu . Pohledávka je tedy postoupena ve výši a stavu v době jejího vzniku, ačkoliv ke dni 27. 5. 2013 bylo již dlužníky uhrazeno celkem 16 425 Kč, ačkoliv od 5. 5. 2013 byl dluh ze smlouvy o půjčce dle tvrzení žalovaného zesplatněn. O těchto skutečnostech podstatných pro stav a existenci pohledávky původní věřitelka postupníka vůbec neinformuje a nepromítá do hodnoty nominálu. Informaci o datu přijetí jednotlivých splátek však žalovaný odmítl do přihlášky doplnit.

Žalobkyně dotazem na dlužníka zjistila, že dlužníkovi nebylo postoupení pohledávky nikdy přímo oznámeno ani doloženo. O tom, že pohledávku vymáhá věřitel jiný než paní

ICM R

Šťastná se dlužník dozvěděl zprostředkovaně až z vyrozumění exekutora Mgr. Jana Svobody o zahájení exekuce ze dne 25. 6. 2013. Dlužník správkyni předložil mimo jiné návrh žalovaného na nařízení exekuce ze dne 24. 5. 2013 s razítkem podatelny exekutorského úřadu dne 27. 5. 2013 v 11:50 hodin. V návrhu žalovaný tvrdí, že je oprávněným téže pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 7. 2012. Skutečnosti zjištěné v návrhu na zahájení exekuce jsou tedy jiné, než žalovaný doložil v insolvenčním řízení, když smlouva o postoupení pohledávek založená k doplnění přihlášky není ze dne 2. 7. 2012, ale je až ze dne 27. 5. 2013, tedy ze stejného data, kdy došlo k podání návrhu na zahájení exekuce, ale o 3 dny mladší, než samotný text návrhu, který dle datování byl sepsán již 24. 5. 2013.

Žalobkyně, dále pak prověřovala tvrzení žalovaného v doplnění přihlášky ze dne 28. 8. 2014 týkající se skutečností, že původní věřitelka jednala dle pověření žalovaného z důvodu podřízenosti. Zjistila v tomto směru, že žalovaný skutečně podniká v oboru poskytování úvěrů a půjček, a to jako jednatel a obchodní ředitel společnosti FINSYS solution s.r.o., IČ 286 25 307, se sídlem Družební 769/2e, Olomouc-Nové Sady. Paní Marie Šťastná dle webové prezentace firmy pracuje jako asistent (tedy skutečně v podřízeném postavení) a specialista na oddlužení. Mezi jednu z hlavních činností této společnosti vedle finančního poradenství patří právě poskytování půjček a úvěrů.

Žalobkyně přihlášenou pohledávku číslo 1, která po zpětvzetí žalovaným ze dne 28. 8. 2014 zůstala přihlášena ve výši 89.043 Kč, na přezkumném jednání popřela do výše částky 69.373,35 Kč. Vzhledem ke zjištění vyplývajících z doplnění přihlášky, že smlouva o půjčce, ze které vznikla uplatněná pohledávka byla původní věřitelkou Marie Šťastná uzavřena v rámci pověření žalovaného, coby nadřízené osoby v pracovním vztahu a ke zjištění, že žalovaný skutečně podniká v oblasti poskytování půjček, vyhodnotila žalobkyně počínání žalovaného k pověření podřízené osoby, aby uzavřela půjčku jako fyzická nepodnikající osoba, za obcházení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a zákonů na ochranu spotřebitele. Proto posuzovala předloženou smlouvu o půjčce jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb. a zjistila, že smlouva nesplňuje náležitosti stanovené tímto zákonem v ust. § 6 odst. 1, neboť neobsahuje všechny informace určené přílohou číslo 3 tohoto zákona zejména ty uvedené pod písmeny: n), p), q), r) a s). Z tohoto důvodu žalobkyně uplatnila námitku ve smyslu ust. § 8 zákona č. 145/2010 Sb. a uznala půjčku jen ve výši nesplacené jistiny a úroků přirostlých do dne prohlášení úpadku ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy (to je 0,25% p.a.). Po přepočtu úročení a provedených splátek žalobkyně zjistila, že jistina činí 19. 601,01 Kč a úrok 68,65 Kč. Ve zbytku proto žalobkyně pohledávku popřela.

V souvislosti s popřením pohledávky číslo 1 a zjištěním rozdílného zůstatku dlužné částky popřela pak co do výše 10.165 Kč i pohledávku číslo 2. Vycházela z toho, že zjistila a uznala celkový zůstatek půjčky s příslušenstvím ve výši 19.669,65 Kč, přičemž dle ujednání smlouvy o půjčce může být smluvní pokuta maximálně 50 % zůstatku celého dluhu, tj. částky 19.669,65 Kč, což je 9.834,83 Kč. Ve zbytku proto pohledávku, co do výše popřela.

Při přezkumném jednání žalobkyně dále uvedla, že zde existuje i další důvod pro popření pohledávky i v případě, že by soud v rámci incidenčního sporu nesdílel právní názor žalobkyně a nepodřadil smlouvu o půjčce pod úpravu zákona č. 145/2010 Sb., neboť zesplatnění půjčky ke dni 5. 5. 2013 provádí zesplatnění všech budoucích úroků, tedy i těch, které by k půjčené jistině přirostly až po úpadku. Smlouva byla původně uzavřena na 60 měsíčních splátek (to je 5 let trvání), tedy do úpadku dlužníka, aby přirostly úroky jen z 22 splátek. I přes dohodu dlužníka s věřitelem, že při prodlení s placením má dojít k zesplatnění půjčky, včetně úroků, je třeba vždy přihlédnout k ust. § 170 písm. a) IZ, že úroky vážící se až k době po úpadku se v insolvenčním řízení nijak neuspokojují, to je uzavření dohody s přímou

ICM R vykonatelností na tomto závěru nic nemění. Na podporu své argumentace se dovolávala rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci č.j. 12 VSOL 24/2011-48 ze dne 28. 2. 2012. Po přepočtu úročení a provedených splátek dlužníka žalobkyně zjistila, že v takovém případě by nebylo možné uznat úroky do výše částky 42.933,47 Kč.

Po přezkumném jednání doručil žalovaný insolvenčnímu soudu dne 5. 9. 2014 částečné zpětvzetí přihlášené pohledávky, kterým snížil pohledávku číslo 1 o částku 38.426 Kč a za pohledávku číslo 2 o částku 839 Kč. Celkový zůstatek přihlášených pohledávek tak činí pouze částku 69.778 Kč. Zpětvzetí vzal insolvenční soud na vědomí svým usnesením ze dne 7. 10. 2014, č.j. KSOL16 INS 2837/2014-P5-6. Pohledávka číslo 1 po provedeném zpětvzetí zůstala popřena do výše částky 30.947,35 Kč a pohledávka číslo 2 zůstala popřená až do výše částky 9.326,17 Kč. V tomto úkonu pak žalovaný odmítl právní hodnocení žalobkyně, že dlužníkovi byl poskytnut zastřený spotřebitelský úvěr a tvrzení žalobkyně označil za lživé, neboť v oboru půjček údajně sám nepodniká a paní Marie Šťastná jednala, nikoliv ve vztahu podřízeném, ale osobním. Nově takto označil paní Marii Šťastnou jako svoji partnerku a za důvod poskytnutí této osobní půjčky označil dále naléhání dlužníků . Žalobkyně tato tvrzení žalovaného považuje jako zcela účelová, nevěrohodná s ohledem na výše uvedené tvrzení žalovaného. Následně pak žalobkyně zpochybňuje výpočty žalobce a nadále trvá na výpočtech částek, které provedla dle sjednaných dat splátek, (neboť data úhrad částek dlužníkem odmítl věřitel žalobkyni na výzvu sdělit) a sjednaného úročení ve výši 40 % p.a.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Argumentoval tvrzením, že jeho pohledávka uplatněna v předmětném insolvenčním řízení za dlužníkem Petrem anonymizovano , rodné č anonymizovano , je relevantní ve výši částky 54.649 Kč jakožto pohledávka číslo 1 sestávající se splatné jistiny půjčky a úroků ze zesplatnění jistiny od data zesplatnění až do vydaní rozhodnutí o úpadku. Pohledávka č. 2 ve výši 19.161 Kč představuje smluvní pokutou ve výši 50 % nedoplatku jistiny, tj. z pohledávky č. 1. Předmětná pohledávka vznikla mezi věřitelkou jako soukromou osobou, když v té době ještě ve společnosti žalovaného nepracovala a neměla žádné pověření této společnosti, přičemž pracovní smlouva s Marií Šťastnou byla uzavřena až v roce 2013. Marie Šťastná v rámci znění občanského zákoníku tehdy platného měla právo půjčit peníze. Nejedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu, jak nesprávně dovozuje žalobkyně, ale o reálný kontrakt smlouvy o půjčce, kdy bylo dlužníkovi něco půjčeno za dohodnutých podmínek. Pokud se ve smlouvě vyskytuje slovo úvěr , je nutno smlouvu posuzovat podle obsahu, nikoliv podle názvu. Co se týče argumentace žalobkyně ohledně postoupení pohledávky, žalovaný dovolávaje se rozhodnutí velkého senátu NS ČR 31Cdo 1328/2007 ze dne 9.12.2009 dovozuje, že není podstatné, zda smlouva o postoupení existuje, zda je platná, ale zda je projev vůle znám a doručen a sdělen dlužníkovi . Žalobkyně uvádí na straně 4 svého spisu, že se povinný dozvěděl o postoupení dne 25. 6. 2013 z exekučního návrhu. Z toho tedy žalovaný dovozuje, že takto byla splněna podmínka shora citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu zmíněná. Akcentoval přitom, že jeho pohledávka ze dne 18. 8. 2014 je již dávno po lhůtě, kdy se povinný dozvěděl o postoupení. Proto považuje jednání žalobkyně představující opakované výzvy k doplnění přihlášky, za šikanózní, kdy v době přihlášení předmětné pohledávky do insolvenčního řízení na základě notářského zápisu, tedy bez ohledu na již nařízenou exekuci, dlužník věděl, že je jeho věřitelem. Řízení ve věci dlužnice Hany Bémové, matky dlužníka Petra anonymizovano , kde Marie Šťastná vystupuje nadále jako věřitel v této souvislosti akcentoval skutečnost, že se v mezidobí se jmenovanou sblížili a řeší obě insolvenční řízení společně.

Pohledávka P1 je tvořena zesplatněnou jistinou půjčky a úroků z zesplatněné jistiny od data zesplatnění až do data rozhodnutí o úpadku v částce 54.649 Kč.

ICM R

Pohledávka P2 je tvořena smluvní pokutou ve výši 50 % nedoplatku jistiny, to je částkou 19.161 Kč.

Po odečtení částky 4.032 Kč, kterou zaplatila v insolvenčním řízení dlužnice Bémová Hana činí zůstatek pohledávky ve výši 69.778 Kč. V této souvislosti akcentoval, že pohledávka P1 se sestává z nedoplatku jistiny ve výši 38.321 Kč a smluvního úroku do data prohlášení úpadku dne 19. 5. 2014. Pohledávka P2 tvoří smluvní pokutu v rozsahu 50%. Jistinu a úroky spočetl v programu na webových stránkách: www.pixy.cz/apps/úroky, kterýžto program využívá k výpočtům dle jeho vědomostí i ČOI. V této souvislosti pak zpochybňoval matematické výpočty žalobkyně bez numerického pozadí, které odmítl blíže komentovat. Na sjednaném úroku 40 % p.a. trvá, když má za to, že předmětný úrok nijak nevybočuje či nepřesahuje úrokovou míru v nebankovním sektoru či u půjček a plně odpovídá rizikům, kdy povinní po úhradě několika málo splátek přestali splácet a požádali o insolvenci.

Co se týče smluvní pokuty ve výši 50 % tak má za to, že tato výše je relevantní, neboť -institut smluvní pokuty je jedním z právních prostředků zajištění závazků, které jsou souhrnně upraveny v § 544 až § 558 občanského zákoníku v rozhodném znění a jejich smyslem a účelem je zajištění splnění povinností, jež je obsahem závazků. Účelem smluvní pokuty je donutit dlužníka pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění závazku. -Účelem smluvní pokuty je mimo jiné i vyvolat hrozbu dlužníka citelnou újmou tak, aby své závazky hradili řádně a včas, a to zejména za situace tzv. zvýšeného rizika, tzn. situace, kdy daný závazek není dále nijak zajištěnou (například zástavním právem či obdobně) a k povaze dlužníka lze objektivně dovozovat, že se jedná o osobu delikventní, u které může daleko pravděpodobněji dojít k porušování smluvních povinností. Na podporu oprávněnosti svého názoru se pak dovolává rozhodnutí Nejvyšího soudu mimo jiné 30 Cdo 2247/1999, 30 Cdo 204/2011 a zejména pak 33 Cdo 4377/2008.

Soud rozhodl o věci dle § 115a o.s.ř. ve spojením s ustavením § 7 odst. 1 insolvenčního zákona a § 161 odst. 1 věta poslední insolvenčního zákona, tedy bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili, což soud dovodil v souladu s ustanovením § 101 odst.4 o.s.ř., když usnesení o výzvě k vyjádření, zda účastníci souhlasí s rozhodnutím věci soudem prvního stupně bez nařízení jednání ze dne 12.8.2015 bylo žalobkyni doručené 13.8.2015, která dne 14.8.2015 souhlas vyslovila a žalovanému dne 12.8. 2015, u kterého lhůta soudem stanovena k vyjádření marně uplynula.

Ke sporným skutečnostem soud provedl ze spisu KSOL 16 INS 2837/2014 následující zjištění:

Z Přihlášky ze dne 5.6.2014 žalovaný jako věřitel číslo 5 přihlásil do citovaného insolvenčního řízení vedeného na dlužníka Petra anonymizovano pohledávku v celkové výši 113.075 Kč sestávající z 1) pohledávky č. 1 ve výši 93.075 Kč-jistina mající důvod vzniku ve smlouvě o půjčce ze dne 2. 7. 2012 (jejíž čerpáni proběhlo jednorázově, ihned po podpisu smlouvy), z dalších okolnosti (č. řádku 24) se podává, že dlužník uhradil celkem 9 splátek v celkové výši 16.425 Kč, přičemž poslední splátka byla uhrazena dne 20.3.2013. Dle smlouvy o půjčce se dlužník zavázal uhradit celkem částku 109.500Kč. Po odpočtu zaplacené částky zbývá uhradit částka 93.075 Kč. Z čl. 31 se podává, že pohledávka je splatná dnem 1.5.2013 v celé výši.

ICM R

2) pohledávky č. 2 ve výši 20.000 Kč jako smluvní pokutu ze smlouvy o půjčce ze dne 2. 7. 2012, sjednanou v bodu 3 citované smlouvy, dle kteréhožto ujednání se zavázal zaplatit dlužník smluvní pokutu ve výši 50% z celkové výše úvěru, který činí částku 40.000 Kč. Z dalších okolností (řádek 24) se pak podává, že dlužník porušil podmínky smlouvy o půjčce, v důsledku čehož došlo k sesplatnění půjčky a jednak i tím, že podal na sebe insolvenční návrh. Z č. řádku 31 se pak podává informace, že pohledávka je splatná od 1.5.2013.

Obě pohledávky byly přihlášeny jako vykonatelné na základě notářského zápisu s přímou vykonatelností ze dne 2. 7. 2012, sepsaným na notářkou JUDr. Lenkou Vrzalovou pod sp. zn. NZ 339/2012, N 343/2012.

Ze smlouvy o půjčce ze dne 2.7.2012 a notářského zápisu s Dohodou o svolení k vykonatelnosti dle § 71b not. řádu ze dne 2. 7. 2012, sepsaným notářkou JUDr. Lenkou Vrzalovou pod sp. zn. NZ 339/2012, N 343/2012 bylo zjištěno, že věřitel a osoba oprávněná Marie Šťastná, rodné číslo 905716/4864, trvale bytem Krumsín 226, PSČ 798 03 Plumlov poskytl solidárním dlužníkům 1) paní Haně Bémové, rodné číslo 465823/429, trvale bytem Tršice 189, 2) panu Petru Béhmovi, rodné č anonymizovano , trvale bytem Tršice 14 úročenou půjčku ve výši 40.000 Kč, a to tak, že celou výše uvedenou částku vyplatil k rukám dlužníka před podpisem této smlouvy a dlužník tímto potvrzuje převzetí uvedené půjčky a prohlašuje, že tento závazek trvá a není promlčen. Dlužníci současně prohlásili, že předmětný dluh uznávají v souladu s ust. § 558 občanského zákoníku, co do důvodu i výše s tím, že se jej zavazují zaplatit (čl. II bod 1 a 2). Smluvní strany si ujednaly, že půjčka bude úročena a dlužník se zavazuje vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky zpět, uhradit úroky a další platby dle této smlouvy v celkem 60 (šedesáti) splátkách, přičemž výše každé jednotlivé měsíční splátky bude činit částku 1.825 Kč, která je anuitní a obsahuje, jak podíl na umořování jistiny, tak úroků, je pravidelná a po dobu trvání půjčky neměnná a sjednaná výpůjční úroková sazba činí 40 % p.a. + RPSN 57,70%. Celková výše úvěru byla pak sjednána částkou 109.500 Kč (kterou se dlužníci zavázali zaplatit). Současně bylo sjednáno, že částka 5.000 Kč představuje poplatky jednorázové v souvislosti s uzavřením půjčky. Datum nejpozdější úhrady první splátky bylo dohodnuto dnem 20. 7. 2012. Nejzazší splatnost každé splátky v měsíci k 20. dni měsíce následujícího na specifikovaný variabilní symbol a číslo účtu věřitele, když za řádně uhrazenou se považuje pouze částka připsána nejpozději ve shora určený den na uvedený účet. Úrok je splatný ve stejných lhůtách stejným způsobem jako dlužná jistina (čl. II bod 3 citované smlouvy). V článku III byly sjednány smluvní pokuty, ztráta výhody splátek a úroky z prodlení. Pod bodem 1 se smluvní strany dohodly na ztrátě výhody splátek, pokud bude dlužník v prodlení s úhradou první až šesté splátky včetně po dobu čtyř a více dnů nebo jakékoliv jiné z uvedených splátek po dobu 11 a více dnů. V takovém případě se stává celý dluh s příslušenstvím na splatným pátý den měsíce následujícího po měsíci, v němž došlo k prodlení, na účet věřitele v uvedený v záhlaví, variabilní symbol 120702. Podle bodu 2 pro případ, že jakákoliv z výše uvedených splátek nebude dlužníky uhrazena řádně a včas, zavázali se dlužníci zaplatit věřiteli na účet věřitele smluvní pokutu A) ve výši 0,5 % denně z částky celkové výše úvěru (dle čl. II bod 1) za každý den prodlení pro každý případ, kdy bude dlužník v prodlení s úhradou první až šesté splátky maximálně 3 dny a s jakoukoliv jinou další splátkou po dobu maximálně 10 dnů, B) nebo až do výše 50 % celkové výše úvěru, dle čl. II bod 1),a v případě, kdy bude dlužník v prodlení s úhradou první až šesté splátky včetně po dobu čtyř a více dnů nebo jakékoliv jiné další splátky po dobu 11 a více dnů, s tím, že celková výše všech případných smluvních pokut vyplývajících z této smlouvy nesmí přesáhnout 50 % z aktuálního stavu uvedeného nedoplatku celého dluhu. Smluvní pokuta je splatná vždy do pátého dne měsíce následujícího po měsíci a za měsíc, ve

ICM R kterém došlo k této rozhodné události. Veškeré zde ujednané smluvní pokuty se valorizují o výši inflaci, stanovené pro daný rok ČSÚ. Pod bodem 3 se pak věřitel a dlužníci se dále dohodli na ztrátě výhody splátek mimo jiné i pro případ, kdy nastane v průběhu a za doby trvání této smlouvy situace, kdy bude na dlužníka důvodně podán či sám dlužník na sebe podá insolvenční návrh, a to v jakékoliv formě. V takovém případě je celý zůstatek půjčky splatný pátý den měsíce následujícího po měsíci, ve kterém došlo k této události na účet věřitele uvedený v záhlaví, variabilní symbol 120702. V tomto případě je povinen dlužník zaplatit věřiteli smluvní pokutu v takové výši, jak byla sjednána pro případ dle bodu 2 B tohoto článku (odstavce). Pod bodem 4 je pak ujednání pro případ, že půjčka nebude dlužníkem uhrazena řádně a včas, je předmětem plnění úrok z prodlení z dlužné částky, když výše úroku z prodlení odpovídá výši, která se stanoví tak, že bude odpovídat roční výší reposazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 7 procentních bodů, když úroky z prodlení jsou splatné na účet věřitele uvedený v záhlaví k variabilnímu symbolu 8888, a to vždy do pátého dne měsíce následujícího po měsíci a za měsíc, ve kterém došlo k prodlení. V článku IV. bod 5, je ujednání, že tato smlouva nabývá platnosti a účinnosti dnem podpisu poslední smluvní stranou. Smluvní strany vzájemně prohlašují, že si tuto smlouvu před jejím podpisem přečetly, jejímu obsahu plně porozuměly a že byla uzavřena po vzájemném projednání na základě jejich pravé a svobodné vůle, určitě, vážně a srozumitelně, nikoliv v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Smlouva byla podepsána všemi třemi subjekty-smluvními stranami, které taky podepsaly i notářský zápis dne 2. 7. 2012 JUDr. Lenkou Vrzalovou, notářkou v Prostějove v pod sp.zn. NZ 339/2012 a N 343/2012, jehož obsahem je mimo jiné v článku III citovaného zápisu výslovné svolení dlužníků k tomu, aby tento notářský zápis byl exekučním titulem, aby dle ust. § 274 písm. e) o.s.ř. byl vykonatelný tak, aby i bez předchozí žaloby mohlo být podle něho veden výkon rozhodnutí či exekuce dle zákona č. 120/2001 Sb., osobou oprávněnou slečnou Marii Šťastnou nar. 16. 7. 1990 proti povinným paní Haně Bémové nar. 23. 8. 1946 a panu Petru Bémovi nar. 23. 12. 1965 ihned při splatnosti, a to kterýmkoliv způsobem uvedeným v § 258 o.s.ř..

Ze smlouvy o postoupení pohledávky datované dnem 27. 5. 2013 pak bylo zjištěno, že postupitel Marie Šťastná, rodné číslo 905716/48 64, bytem Krumsín 26 postoupila postupníkovi Ing. Petru Paníčkovi, rodné číslo 771112/4465, bytem Žárovice 79, Plumlov pohledávku vzniklé postupiteli ze smlouvy o půjčce ze dne 2. 7. 2012 za svými dlužníky 1) paní Hanou Bémovou, rodné číslo 465823/429 a panu Petru Bémovi, rodné č anonymizovano v nominální výši 40.000,-Kč plus příslušenství. Součástí této pohledávky je Dohoda o přímé vykonatelnosti (pro případ neplnění dlužníků) a to formou notářského zápisu, sepsaného notářkou JUDr. Lenkou Vrzalovou, notářkou v Prostějově. V bodu 3 je ujednání, že postupník předmětnou pohledávku přijímá, prohlašuje, že se seznámil se všemi podklady, jež tvoří součást této pohledávky zejména pak smlouvou o půjčce ze dne 2. 7. 2012 a notářským zápisem s doložkou přímé vykonatelnosti z téhož dne. Bod 4 obsahuje deklarací, že podpis této smlouvy je aktem vůle svobodné, bez nátlaku. Smlouva je opatřena 2 nečitelnými podpisy. Smlouva o postoupení pohledávky obsahuje ověření-legalizaci podpisu Marie Šťastné ze dne 8. 9. 2014, která téhož dne uznala před ověřující osobou předmětný podpis na této listině za vlastní.

Ze seznamu přihlášených pohledávek bylo zjištěno, že insolvenční správkyně, žalobkyně, na přezkumném jednání konaném dne 16. 9. 2014 popřela přihlášenou pohledávku věřitelem ve evidovanou pod číslem přihlášky P5, doručené soudu dne 5. 6. 2014 v celkové výši 109.043 Kč pohledávku číslo 1 specifikovanou jako jistina ve výši 89.043 Kč do výše částky 69.373,35 Kč a pohledávku číslo 2 ve výši 20.000 Kč, smluvní pokuta, do výše částky

ICM R

10.165,17 Kč. Celkem z přihlášené pohledávky 109.043 Kč byla zjištěna pouze pohledávka do výše částky 29.504,48 Kč. K Důvodům popření pohledávky číslo 1 insolvenční správkyně uvedla, že věřitel v doplnění přihlášky uvedl, že původní smlouvu o půjčce, ze které vznikla uplatněna pohledávka, a kterou věřiteli původní věřitelka Marie Šťastná postoupila, byla touto původní věřitelkou uzavřena v rámci pověření věřitele, coby nadřízené osoby v pracovněprávním vztahu. Insolvenční správkyně zjistila, že nový věřitel skutečně podniká v oblasti poskytování půjček a vyhodnotila tedy jeho počínání pověřením podřízené osoby, aby uzavřela půjčku jako fyzická nepodnikající osoba, za obcházení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru zákonů na ochranu spotřebitele. Proto posuzovala předloženou smlouvu o půjčce jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb. a zjistila, že smlouva nesplňuje náležitosti stanovené tímto zákonem v ust. § 6 odst. 1, neboť neobsahuje všechny informace určené přílohou číslo 3 tohoto zákona, zejména uvedené pod písmeny:n), p), q), r) a s). Z tohoto důvodu insolvenční správkyni uplatňuje v rámci přezkumu pohledávky námitku ve smyslu ust. § 8 zákona č. 145/2010 Sb. a uznává půjčku jen ve výši nesplacené jistiny a úroků narostlých do dne prohlášení úpadku ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy (to je 0,25 % p.a.)-jistina činí po odpočtu uhrazených splátek 19.601,01 Kč a úrok 68,65 Kč; ve zbytku, tj. co do částky 69.373,35 Kč proto insolvenční správce pohledávku popřela. Nad rámec uvedeného insolvenční správce uvádí, že i v případě, že by soud v rámci incidenčního sporu nepodřadil smlouvu o půjčce pod úpravu zákona č. 145/2010 Sb., je další důvod pro částečné popření pohledávky co do výše, neboť smlouvou provedené zesplatnění půjčky ke dni 5. 5. 2013 provádí zesplatnění všech budoucích úroků, tedy těch, které v půjčené jistině přirostly až po úpadku. Smlouva byla původně uzavřena na 60 měsíčních splátek (to je 5 let trvání), tedy do úpadku dlužníka by přirostly úroky jen z 22 splátek. I přes dohodu dlužníka s věřitelem, že po prodlení se splácením má dojít k zesplatnění půjčky, včetně úroků, je třeba vždy přihlédnout k ust. § 170, písm. a) IZ, že úroky vážící se až k době po úpadku se v insolvenčním řízení nijak neuspokojují a uzavření dohody s přímou vykonatelností na tomto závěru nic nemění. Na podporu svého názoru se dovolává rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci č.j. 12 VSOL 24/2011-48 ze dne 28. 2. 2012. V takovém případě by nebylo možné uznat úroky do výše 42.933,47 Kč. K Pohledávce číslo 2, respektive důvodům jejího popření insolvenční správkyně uvedla, že s ohledem na skutečnost, že uznala celkový zůstatek půjčky s příslušenstvím pouze ve výši 19.669,65 Kč pak dle ustanovení smlouvy o půjčce může být smluvní pokuta maximálně 50 % celého dluhu, tedy 50 % z částky 19.669,65 Kč je částka 9.834,83 Kč. Ve zbytku, tj. co do výše 10.165,17 Kč proto insolvenční správkyně pohledávku popřela. Předmětnou pohledávku stále splácí spoludlužnice Hana Bémová v rámci oddlužení vedeného pod sp.zn. KSOL 16 INS 1224/2013. Předmět přezkumu pohledávky č. 1 reflektuje zpětvzetí pohledávky č. 1 do výše částky 4.032 Kč (původně přihlášená pohledávka č. 1 částkou 93.075Kč a přezkoumána do výše částky 89.043Kč). Dlužník pohledávku uznal.

Z usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 7. 10. 2014, č.j. KSOL 16 INS 2837/2014-P5-6, které nabylo právní moci dne 31. 10. 2014 bylo zjištěno, že soud bere na vědomí částečné zpětvzetí přihlášky pohledávky věřitele číslo 5 (číslo přihlášky P5)-Ing. Petr Paníček, rodné číslo 771 11 12/4465, bytem Žárovice č.p. 79, 798 03 Plumlov, a to ve výši 39.265 Kč. Z odůvodnění tohoto usnesení se podává, že přihláškou ze dne 5. 6. 2014 věřitel přihlásil do předmětného insolvenčního řízení pohledávku v celkové výši 113.075. Před přezkumným jednáním vzal přihlášku pohledávky částečně zpět v rozsahu 4.032,-Kč a pohledávka zůstala přihlášena v rozsahu 109.043 Kč. Podáním doručeným soudu dne 25. 9. 2014 vzal věřitel částečně svou přihlášku pohledávky zpět, a to v rozsahu 39.265 Kč. Ve zbytku přihlášené pohledávky, to je ve výši 69.778 Kč zůstává nadále věřitel číslo 5 (P 5) přihlášeným věřitelem. Soud proto v souladu s ust. § 184 IZ vzal částečné zpětvzetí přihlášky na vědomí.

ICM R

Z podání věřitele ze dne 2. 9. 2014, které bylo doručeno na elektronickou podatelnu dne 26. 9. 2014 vyplývá, že věřitel Petr Paníček, doplnil svou přihlášku tak, že celkem byla půjčená částka 40.000,-Kč na dobu 60 splátek po 1825 Kč, první počínaje datem 20. 7. 2012 při úroku 50 % p.a.. Dlužník uhradil celkem 9 splátek po 1.825 Kč tedy 16.425 Kč. Dne 30. 4. 2013 došlo k zesplatnění půjčky, kdy poté byla uhrazena pouze částka 4.032 Kč v insolvenční věci matky povinného (Hany Bémové), spoludlužnicí.

Pro výpočet zůstatku zesplatnění využil tabulku, z níž vyplývá i výše zůstatku z dlužné částky 40.000 Kč, když dlužník na 1. splátku 7/2012 částkou 1.824,19 Kč, uhradil úrok ve výši částku 1.666,67 Kč a dlužná částka jistiny tedy představuje částku 39.842,40 Kč; 2. splátkou 8/2012 ve výši 1.824,19 Kč, uhradil úrok představuje částku 1.660,10 Kč, dlužná částka představuje na jistině částku 39.678,39 Kč; 3. splátka 9/2012 ve výši 1.824,19 Kč uhradil úrok představující částku 1.653,270 Kč, dlužná částka představuje na jistině částku 39.507,47 Kč; 4. Splátka za měsíc 10/2012 ve výši 1.824,19 Kč představuje uhrazený úrok ve výši 1.646,14 Kč, zůstatek jistiny činí částku 39.329,42 Kč; 5. splátka za měsíc 11/2012 ve výši 1.824,19 Kč uhradil úrok ve výši 1.638,73 Kč zůstatek jistiny činí 39.143,96 Kč; 6. splátka za měsíc 12/ 2012 ve výši 1.824,19 Kč uhradil úrok ve výši 1.631 Kč a zůstatek jistiny činí 38.950,76 Kč; 7. splátka za měsíc 1/ 2013 ve výši 1.824,19 Kč uhradil úrok ve výši 1.622,95 Kč a zůstatek jistiny činil 38.749,52 Kč; 8. splátka za měsíc 2/2013 ve výši 1.824,19 Kč uhradil úrok ve výši 1.614,56 Kč zůstatek dlužné jistiny 38.539,90 Kč; 9. splátka za měsíc 3/2013 ve výši 1.824,19 Kč uhradila smluvený úrok ve výši 1.605,83 Kč, takže zůstatek dlužné jistiny činí částku 38.321,54 Kč.

Soud konstatuje, že z uvedeného vyplývá, že žalobkyně v souladu s ustanovením § 199 odst. IZ včas proti žalovanému coby věřiteli uplatnila předmětnou žalobu, když přezkumné jednání se konalo dne 16.9.2014 a žaloba byl podána u soudu dne 15.10.2014.

S ohledem na argumentací (důvody popření) žalobkyně se soud zabýval především věcnou legitimací žalovaného, a to jak k uplatnění předmětné pohledávky v insolvenčním řízení, tak také jeho pasivní legitimaci v tomto řízení.

Ustanovení § 524 obč. zák. určuje, že věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému (odstavec 1). S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená (odstavec 2).

Zákon, který vyžaduje k platnosti smlouvy o postoupení pohledávky písemnou formu, zároveň předpokládá, že z hlediska určitosti je smlouva platná, je-li v ní jednoznačně určena převáděná pohledávka, zejména vymezením předmětu plnění, osoby dlužníka, případně právního důvodu, a to natolik nepochybně, aby bylo zjistitelné, jaká pohledávka je předmětem postoupení, a aby ji nebylo možno zaměnit s pohledávkou jinou (shodně srov. v právní teorii např. Jehlička, O.-Švestka, J.-Škárová, M. a kol: Občanský zákoník. Komentář. 9. vydání, Praha, C. H. Beck 2004, str. 766 a v soudní praxi pak např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2004, sp. zn. 25 Cdo 1074/2003).

Podle ustanovení § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Sankce neplatnosti právního úkonu se tímto

ICM R ustanovením váže k náležitostem projevu vůle; projev vůle je neurčitý, je-li nejistý jeho obsah, tj.-mimo případy, kdy vůbec chybí určitá vůle-když se jednajícímu nepodařilo obsah vůle jednoznačným způsobem stanovit, a je nesrozumitelný, jestliže jednající nedosáhl -vadným slovním nebo jiným zprostředkováním-jasného vyjádření této vůle. Závěr o neurčitosti či nesrozumitelnosti právní úkonu předpokládá, že ani jeho výkladem nelze dospět k nepochybnému poznání, co chtěl účastník projevit.

V daném případě má soud za to, že smlouva o postoupení pohledávek zcela jednoznačně specifikuje smluvní strany, které smlouvu uzavřely, vymezuje zcela určitým způsobem předmět plnění, to je plnění ze smlouvy o půjčce uzavřené postupitelem Marií Šťastnou a žalovaným dne 2.7.2012 ve výši 40.000 Kč s příslušenstvím, a dospěl k závěru, že má náležitosti vymezené v citovaném ustanovení § 524 odst. 2 občanského zákoníku platného ke dni uzavření smlouvy o postoupení pohledávky (dále jen obč. zák. v rozhodném znění ). Smlouva byla uzavřena dne 27. 5. 2013 tedy přede dnem než byla předmětná pohledávka žalovaného přihlášená v daném insolvenčním řízení (dne 5.6.2014). Soud má za to, že o platnosti předmětné smlouvy o postoupení pohledávky a tudíž o aktivní legitimaci žalovaného v insolvenčním řízení k přihlášení pohledávky v daném případě nepochybovala ani žalobkyně, neboť pohledávku na přezkumném jednání 16. 9. 2014 přezkoumala. Skutečnost, že smlouva nereflektovala zůstatek předmětné půjčky, dle názoru soudu nemůže činit neplatnou předmětnou smlouvu o postoupení pohledávky. Tohoto důvodu by se mohla dovolat pouze jedna ze smluvních stran.

Se žalovaným lze v daném případě souhlasit pouze to té míry, že oznámení o postoupení pohledávky má vliv pouze na případné plnění dlužníka původnímu věřiteli. Jinak neobstojí jeho argumentace, že pouze ze skutečností, že uplatnil své právo v exekučním řízení, kdy se dlužník dověděl o tom, kdo je jeho věřitelem, by byla naplněna podmínka splnění oznamovací povinnosti ve smyslu ustanovení § 526 obč. zák., která stíhala postupitele (a nikoliv postupníka), což prokazatelně splněno nebylo a žalovaný tyto skutečnosti ani netvrdil.

Z výše uvedeného však soud dovodil platnost předmětné smlouva o postoupení pohledávky ze smlouva o půjčce a tudíž věcnou legitimaci žalovaného k uplatnění pohledávky v daném insolvenčním řízení.

Následně se pak zabýval správností popěrného úkonu IS přihlášené pohledávky žalovaným.

Ve vztahu k pohledávce ad 1) jistina ze smlouvy o půjčce + smluvené úroky v zůstatkové výši 54.649 Kč.

Zde vycházel soud především z ujednání, že dlužníkovi byla poskytnuta peněžitá půjčka věřitelem, paní Hanou Šťastnou před podpisem, respektive v přímé souvislosti s podpisem předmětné smlouvy ze dne 2.7.2012. Byť se v listině nachází slova úvěr tak s ohledem na reálný vztah, který byl touto listinou založen, když v souvislosti s písemným vyhotovením smlouvy byla dlužníkovi poskytnuta dohodnutá (tj. věřitelem vyplacena a dlužníky přijata) částka 40.000 Kč. Soud uzavřel, že se jedná o relevantní smlouvu o půjčce a nikoliv o zastřený spotřebitelský úvěr, zvláště, když dlužníci a to jak v daném případě Petr Bém, tak i jeho matka (spoludlužnice) Hana Bémová předmětnou pohledávku uznali a spoludlužnice pohledávku taky i splácí v povoleném oddlužení.

Za této situace se soud zabýval relevantností smluvního ujednání ve vztahu ke smluveným úrokům, kdy z propočtů jak žalovaného, tak i soudu vyplynul závěr, že celkem ICM R byl sjednán úrok ve výši 50,03 % p.a. (poskytnuta půjčka 40.000 Kč, sjednané měsíční anuitní splátky ve výši 1.8254 Kč v počtu 60 splátek a při dohodnuté celkové výši úvěru (půjčky) 109.500 Kč, kterou se dlužníci zavázali zaplatit). K propočtům žalobkyně nutno akcentovat, že tato přehlédla skutečnost, že byla smluvními stranami anuitní splátka. V tomto směru soud reflektuje definici anuity, která představuje splátku úvěru, jejíž výše se v průběhu času nemění. Anuita se skládá ze dvou částí-splátky jistiny a úroků. Poměr mezi úroky a jistinou je nejvyšší na počátku splácení a postupně se snižuje. Pro výpočet anuity (splátky) se používá vzorec:

S-anuitní splátka U-půjčená částka q-q = 1 + úroková_míra_za_časovou_jednotku n-počet období (čas). ( srovnej např. www.algoritmy.net/article/123/Anuita)

Nutno konstatovat, že žalovaný výši úroku specifikoval až při konkretizaci jistiny a zohlednění provedených 9. měsíčních splátek do dne splatnosti celého dluhu, tj. do dne 30.4.2013, kdy jistinu specifikoval částkou 38.321 Kč, přičemž v podrobnostech jeho propočtu soud odkazuje na jeho tvrzení v doplnění přihlášky a částečném zpětvzetí ze dne 22.9.2014. Požadovaný úrok za dobu od 1.5.2013 do dne prohlášení úpadku, tj. do dne 19.5.2014 pak žalovaný požaduje pouze částku 16.328 Kč (celkem tedy částku 54.649 Kč), když již před přezkumným jednáním reflektoval skutečnost, že spoludlužnice paní Hana Bémová na dluh po 30.4.2013 zaplatila částku 4.032 Kč zpětvzetím přihlášky v uvedeném rozsahu.

Smluvené úroky představují odměnu za půjčení peněz. Povinnost dlužníka zaplatit věřiteli smluvené úroky vzniká ze závazku ve smlouvě. I když dlužník není v prodlení s plněním dluhu, může věřitel požadovat úroky smluvené. Dohodnuté úroky jsou příslušenstvím pohledávky (33 Cdo 212/2014 ze dne 21. srpna 2014).

Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Jak již bylo výše uvedeno, lze při peněžité půjčce dohodnout úplatu za půjčení jistiny, tj. úroky (§ 658 odst. 1 obč. zák.). Občanský zákoník neobsahuje žádné ustanovení o tom, do jaké výše lze sjednat úroky při půjčce peněz mezi fyzickými osobami. Nepřiměřeně vysoký úrok je však nepochybně v rozporu s dobrými mravy. Při posouzení přiměřenosti sjednané výše úroku je třeba přihlédnout k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. Zejména je však třeba porovnat sjednaný úrok s úrokovou mírou obvyklou z praxe peněžních ústavů.

Podle vědomostí soudu činila v době poskytnutí půjčky úroková míra bank při poskytování úvěrů ke kreditním kartám výši pohybující se v rozmezí částek 20-25% p.a. Smluvní strany si sjednaly úrokovou míru 50% procent. Učinily tak za situace, kdy půjčka byla poskytována na delší dobu (5ti let) a nebyla nikterak zajištěna. Žalovaný vstupoval do značného rizika, což muselo být vyváženo odpovídající odměnou za poskytnutí půjčky. Sjednané úroky-přestože převyšují úrokovou míru v té době obvyklou z praxe bank-tak nelze považovat za nepřiměřené okolnostem úkonu a tudíž odporující dobrým mravům.

Ze skutečnosti, že dlužnice Hana Bémová pohledávku uznala a tuto splácí (a uznal ji i v daném případě dlužník), lze uvěřit žalovanému, že smlouva byla uzavřena s plným vědomím dlužníků, že peněžní prostředky potřebují a ujednání smluvních stran v předmětné ICM R smlouvě o půjčce určitě a srozumitelně vyjadřuje jejich vůli sjednat si úroky ve výši 50 procent ročně z půjčené jistiny, a že takové ujednání není neplatné ani pro rozpor s dobrými mravy.

S ohledem na okolnosti, za nichž byla smlouva o půjčce uzavřena a na skutečnost, že žalovaný coby věřitel nepožaduje sjednané zákonné úroky z prodlení s plněním platebních povinností dlužníka, dospěl soud k závěru, že jeho pohledávka č. 1 v požadovaném rozsahu částky 54.649 Kč je po právu. Vzhledem k tomu, že pohledávka č. 2 se odvíjí od výše zjištěného nedoplatku sjednané půjčky (smluvní pokuta dohodnuta ve výši 50% zůstatku dluhu, tj. částky 38.321 Kč) je shledána důvodnou i její výše žalovaným požadovaná v celkové částce 19.161 Kč, když ani žalobkyně platnost tohoto smluvního ujednání nezpochybnila (ve svém popěrném úkonu reflektovala pouze výši zjištěného zůstatku dluhu dle vlastních propočtů). Řídě se uvedenou úvahou, shledal soud popěrný úkon žalobkyně nedůvodným, a proto rozhodl tak, jak ve výroku v odst. I. uvedeno.

Závěrem soud považuje za potřebné akcentovat, že žalobkyně zcela po právu žalovaného coby věřitele vyzvala k odstranění vad přihlášky, když jeho povinností bylo řádně vylíčit rozhodné skutečnosti, k přihlášení pohledávky a doklady k aktivní legitimaci pro její přihlášení předložit ( § 174 a § 177 IZ). Pokud žalobkyně po žalovaném požadovala sdělení, zda, případně kdy bylo postoupení dlužníkovi oznámeno, učinila tak v souladu s ustanovením § 526 odst. 2 obč. zák., neboť pouze za podmínky splnění této Oznamovací povinnosti postupitelem by nebyl dlužník, a tudíž ani insolvenční správce oprávněn požadovat po postupníkovi (žalovaném) smlouvu o postoupení pohledávky. Absenci tohoto kvalifikovaného úkonu nelze zhojit, jak se mylně žalovaný domnívá, jeho podáním (coby postupníka) návrhu na výkon rozhodnutí. Kdyby žalovaný k přihlášce přiložil provedený výpočet uplatněné pohledávky č. 1 a specifikoval tuto jak co do jistiny, tak co do výše požadovaných smluvených úroků, nebylo by zapotřebí opakovaných výzev insolvenční správkyně a zamezil by tak i předmětnému sporu.

Nákladový výrok vychází z ustanovení § 202 odst. 1 IZ, zvláště když žádné relevantní náklady úspěšného žalovaného v souvislosti s tímto řízením se ze spisu nepodávají.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e odvolání p ř í p u s t n é ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Olomouc 26.11.2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vlastimila Potoczková v.r. Vlasta Zezulová samosoudkyně

ICM R