16 ICm 3204/2015
Číslo jednací: 16 ICm 3204/2015-26 Sp.zn. ins. řízení: KSOL 16 INS 6744/2015

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Paučkovou ve věci žalobce: VITACREDIT s.r.o., IČO 28614488, Selské nám. 9/43, 779 00, Olomouc, Chválkovice, proti žalované: Mgr. Pavlína Jašková, IČO 71347429, se sídlem Lužickosrbská 116/7, 787 01 Šumperk, insolvenční správce dlužníků Ladislava Vitovjáka a Jarmily Vitovjákové, oba bytem Písečná 49, 790 82, Jeseník, zastoupené Mgr. Pavlou Henzelovou, advokátkou se sídlem Fibichova 1141/2, 779 00, Olomouc, o určení popřených pohledávek,

takto :

I. Žaloba, aby soud určil, že pohledávka žalobce VITACREDIT s.r.o., IČ 28614488, se sídlem Selské náměstí 9/43, 779 00 Olomouc, za dlužníkem-panem Ladislavem anonymizovano , anonymizovano , bytem Písečná 49, 790 82, z titulu Smlouvy o úvěru č. 2311000224 ze dne 31.10.2011 a Smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitosti ze dne 31.10.2011, je po právu, a to u dílčí pohledávky č. 9/1 co do důvodu a výše 31.986 Kč a u dílčí pohledávky č. 9/2 co do důvodu a výše 345.333 Kč s e z a m í t á . isir.justi ce.cz

II. Žalobce j e p o v i n e n zaplatit žalované náklady řízení ve výši 6.800 Kč, ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Pavly Henzelové, advokátky.

Odůvodnění:

Žalobce podal dne 14. 8. 2015 u příslušného soudu žalobu, kdy se domáhal určení, že pohledávka žalobce je po právu tak, jak je specifikováno v žalobním petitu. Žalobce skutkově uvedl, že vůči dlužníkovi uplatnil pohledávku v celkové výši 812.550 Kč evidovanou pod č. 9. Je tvořena dílčí pohledávkou č. 9/1 ve výši 467.217 Kč a dílčí pohledávkou č. 9/2 ve výši 345.333 Kč. Pohledávka byla přihlášena z titulu nezaplaceného úvěru na základě smlouvy č. 2311000224 z 31. 10. 2011 a smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem. Na přezkumném jednání 23. 7. 2015 byly ze strany žalované popřeny dílčí pohledávky, a to č. 9/1 byla popřená co do výše 31.986 Kč a pohledávka č. 9/2 popřena celá, tj. 345.333 Kč. K popěrnému úkonu pohledávky č. 9/1 pak žalobce uvádí, že dlužník a žalobce ve smlouvě o úvěru, konkrétně v článku III bod 2 dohodli, že neuhrazení některé splátky v plné výši nebo v řádném termínu má za následek zesplatnění úvěru, včetně příslušenství, úplaty, paušální náhrady nákladů vynaložených na vymáhání pohledávky. Bylo sjednáno plnění ve splátkách dle splátkového kalendáře. Dlužník neuhradil svůj závazek řádně a včas a závazek dlužníka v souladu se smlouvou o úvěru byl zesplatněn. Dlužník byl o této skutečnosti informován oznámením o zesplatnění závazku z 26. 3. 2012. Smluvní strany mají plně k dispozici, jakým způsobem sjednají splatnost svých závazků. Žalobce odkazuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. 104 VSPh 169/2014-64 a dále argumentuje tím, že v dané věci všechny splátky dluhu z úvěru, včetně úroku se staly splatnými před prohlášením o úpadku dlužníka, § 170 písm. a) IZ se v tomto případě neuplatní. Jako zcela nesprávný je nutno odmítnout názor, že po prodlení dlužníka se splácením splátek úvěru nelze činit splatným celý dluh, včetně úroků, které by v případě řádného splácení byly splatné až v budoucnu. Dále ke smluvní pokutě, dílčí pohledávka č. 9/2 si žalobce smluvní pokuty a paušální náhradu nákladů nárokuje dle čl. IV smlouvy o úvěru. Smluvní pokuta je pojímána jako sankční plnění. S odkazem na rozhodnutí nejvyššího soudu sp. zn. 32 CDo 3622/2011 na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou denní sazbu smluvní pokuty. Ujednání o smluvní pokutě v případě prodlení není nemravné či jednostranně poškozující dlužníka, jde o běžný zákonný institut sloužící k zajištění plnění smluvních povinností dlužníkem. Výše smluvní pokuty byla dohodnuta ve výši 0,2 % denně z jistiny, přitom hranice pochybnosti o výši smluvní pokuty z hlediska mravnosti je opakovaně judikována zhruba při výši smluvní pokuty 0,5 % z jistiny denně. Dále ujednání o jednorázové smluvní pokutě a paušální náhradě nákladů je konstruováno srozumitelně a zřetelně ve smlouvě s připojeným podpisem a nikoliv v obchodních podmínkách mimo hlavní smlouvu.

Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 15. 6. 2016 s tím, že nárok uplatněný žalobou neuznává. Pohledávky uplatněné žalobcem byly popřeny jako nevykonatelné, proto insolvenční správce mohl pohledávky popřít i z důvodu jiného právního posouzení věci. Důvodem popření pohledávek žalobce je to, že pohledávku č. 9/1 v rozsahu 25.734 Kč není možné v insolvenčním řízení uspokojit, příslušenství pohledávky č. 9/1 bylo popřeno v rozsahu 6.252 Kč. Dále žalovaná popřela pohledávku č. 9/2 pro neplatnost

ICM R

ujednání smlouvy o úvěru hlavně ohledně smluvních pokut a paušální náhrady vymáhání pohledávek. Přihlášené pohledávky mají základ ve smlouvě o úvěru, úvěr byl poskytnut ve výši 200.000 Kč, byl sjednán na dobu určitou v délce 60 měsíců, kdy měsíční splátka úroků a úvěru měla činit 7.000 Kč. Celkem tak mělo být uhrazeno 420.000 Kč, čemuž odpovídá úroková sazba cca 34,232 %. Celková částka úvěru a úroku tak byla splatná do 15. 10. 2016. Žalovaná odkazuje na tabulku jednotlivých splátek termínu splatnosti, kolik činí úrok vztahující se k jednotlivé splátce a kolik tvoří v souhrnu úrok vztahujících se k době po úpadku. Žalovaná odkazuje na znění ustanovení § 170a IZ. Jak vyplývá z tabulky propočtů, pak úrok v rozsahu 25.734 Kč se váže k době po rozhodnutí o úpadku, tj. po 17. 5. 2015 a takový úrok nemůže být dle ustanovení § 170a IZ uspokojen. Z tohoto důvodu došlo k popření této výše pohledávky. Úrok z prodlení v zákonné výši z popírané částky od 29. 3. 2012 do úpadku 17. 5. 2015 pak činí 6.252 Kč, proto v této výši byl popřen. Pokud jde o absolutní neplatnost ujednání čl. IV. smlouvy o úvěru ohledně smluvní pokuty 0,2 % z původní jistiny, tj. 400 Kč denně a pro případ prodlení přesahujícího 1 měsíc další smluvní pokuta 20.000 Kč a závazek k paušální náhradě nákladů spojených s vymáháním dlužné částky ve výši 20.000 Kč, pak dle žalované takové ujednání je v rozporu s dobrými mravy a je neplatné dle § 39 občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013, neboť v rozporu s požadavkem dobré víry znamená k újmě spotřebitele, zde dlužníka, značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Dále žalovaná navrhla, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta.

Soud rozhodl o věci dle § 115a o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 7 odst. 1 IZ a § 161 odst. 1 věta poslední IZ, tedy bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili.

Soud zjistil z přihláškového spisu oddíl P č. přihlášky P9 číslo věřitele 9 vedeného u Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci pod sp. zn. KSOL 16 INS 6744/2015 následující:

Z přihlášky pohledávky, že žalobce jako věřitel uplatnil pohledávku č. 1 v celkové výši 467.217 Kč sestávající z jistiny 375.000 Kč a příslušenství 92.217 Kč, na základě smlouvy o úvěru č. 2311000224 a dále pohledávku č. 2 v celkové výši 345.333 Kč ze smlouvy o úvěru č. 2311000224-smluvní pokuty dle článku IV smlouvy.

Smlouvou o úvěru č. 2311000224, že tato byla uzavřena mezi žalobcem jako věřitelem a dlužníkem, touto smlouvou se věřitel, tedy žalobce zavázal poskytnout dlužníkovi bezhotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 200.000 Kč. Doba trvání úvěru byla sjednána na dobu 60 měsíců. Dle čl. III. se dlužník zavázal uhradit věřiteli celkem 429.000 Kč, z toho poplatek za uzavření smlouvy 9.000 Kč a částku ve výši 420.000 Kč v 60-ti pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7.000 Kč. V odstavci článku III bod 2 bylo sjednáno, že smluvní strany se dohodly, že v případě neuhrazení některé splátky v plné výši nebo v řádném termínu může věřitel v souladu s ustanovení § 565 občanského zákoníku žádat o zaplacení celé pohledávky. Použitím tohoto práva se stává splatným celý dluh, včetně příslušenství, úplaty, smluvních pokut a paušální náhrady nákladů vynaložených na vymáhání pohledávky. V článku IV byly sjednány sankce, kdy účastníci nad rámec zákonného úroku z prodlení se dohodli na smluvní pokutě ve výši 0,2 % z původní výše jistiny za každý započatý den prodlení, dále se dohodli na jednorázové smluvní pokutě ve výši 20.000 Kč, která se stává splatnou, jestliže prodlení dlužníka se

ICM R

splacením úvěru přesahuje 1 měsíc. Po dohodě smluvních stran se dlužník zavázal uhradit paušální náhradu nákladů vynaložených věřitelem v souvislosti s vymáháním dlužné částky ve výši 20.000 Kč, jež po dohodě stran nepodléhá vyúčtování. Tato náhrada nezahrnuje náklady rozhodčího, popřípadě soudního řízení, ani náklady právního zastoupení.

Oznámením o zesplatnění závazků a o uložení smluvních pokut ze dne 26. 3. 2012, že toto bylo adresováno dlužníkovi, kdy mu bylo oznámeno, že závazek ze smlouvy o úvěru č. 2311000224 byl v souladu se smluvním ujednáním ke dni 16. 3. 2012 zesplatněn z důvodu prodlení s jeho splácením. Tím se stává splatným celý dluh, tj. jistina včetně úroků a úplaty ve výši 392.000 Kč. Dále byl dlužník informován o uložení smluvní pokuty ve výši 0,2 % z původní jistiny, tj. 400 Kč za každý započatý den prodlení od data zesplatnění a paušální náhrady nákladů vynaložených věřitelem v souvislosti s vymáháním dlužné částky ve výši 20.000 Kč s tím, že nebude-li dlužná částka uhrazena do 30 dnů ode dne doručení oznámení bude v souladu se smlouvou uložena jednorázová smluvní pokuta ve výši 20.000 Kč. Dlužník byl pak vyzván, aby celkovou částku 416.400 Kč uhradil do tří dnů od doručení oznámení na bankovní účet věřitele, tedy žalobce. Dle dodejky, dokladu o doručení bylo oznámení o zesplatnění závazku doručeno dlužníku 28. 3. 2012.

Výzvou insolvenčního správce k podání žaloby na určení pravosti, výše nebo pořadí přihlášené pohledávky ze dne 4. 8. 2015, že tato výzva byla adresována žalobci, a dle dokladu o doručení-dodejka mu byla doručena dne 5. 8. 2015.

Mezi stranami nebylo sporu o tom, že u Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci pod sp. zn. KSOL 16 INS 6744/2015 probíhá insolvenční řízení dlužníka, že žalovaná byla ustanovena insolvenčním správcem.

Předpokladem projednání žaloby je posouzení včasnosti a dále okruhu účastníků. Přezkumné jednání, na kterém byla částečně popřená pohledávka č. 9/1 a pohledávka č. 9/2 se konalo 23. 7. 2015. Vyrozumění o popření pohledávek bylo doručeno žalobci jako věřiteli dne 5. 8. 2012. Žalobce podal předmětnou žalobu u příslušného soudu dne 14. 8. 2015, tedy včas (§ 198 odst. 1 IZ) a to proti žalované jako insolvenční správkyni.

V dané věci nebylo mezi účastníky sporné, že žalobce jako věřitel poskytl dlužníkovi úvěr za sjednaných podmínek, jak vyplynulo ze smlouvy o úvěru č. 2311000224 a že v důsledku nesplnění povinnosti dlužníka došlo k zesplatnění úvěru dle smluvních ujednání v bodě III odst. 2 smlouvy o úvěru. Předmětem přezkumu na základě podané žaloby žalobcem bylo, zda ujednání v článku III a IV smlouvy o úvěru jsou platnými ujednáními. V dané věci žalobce jako věřitel uplatnil své pohledávky jako nevykonatelné, které ve svém souhrnu tvořily 812.550 Kč a vzhledem k tomu, že pohledávky byly přihlášeny jako nevykonatelné, žalovaná jako insolvenční správkyně popřela částečně pohledávku č. 9/1 a pohledávku č. 9/2 z důvodu jiného právního posouzení, když dle žalované pokud popřela takto přihlášené pohledávky žalobcem stalo se tak na základě vyhodnocení, že se jedná o pohledávku č. 9/1 neplatnou dle § 37 občanského zákoníku a pohledávka č. 9/2 je neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle § 3 občanského zákoníku v platném znění do 31. 12. 2013.

ICM R

Po posouzení argumentace uvedené žalobcem a žalovanou pak soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná a ve shodě s žalovanou učinil závěr, že popěrný úkon ze strany žalované z důvodů, které vyjádřila, je důvodný.

Na přezkumném jednání byla popřená pohledávka 9/1, pokud jde o jistinu ve výši 25.734 Kč. Jak bylo zjištěno dle smlouvy o úvěru, byly sjednány splátky v počtu 60, první splátka měla být uhrazena v listopadu 2011 a poslední měla připadnout na říjen 2016. Pokud jde o popřenou část 25.734 Kč, jedná se o úrok, který se vztahuje k těm splátkám, které měly být hrazeny po úpadku a jedná se tedy o úrok přirostlý po úpadku, který není v insolvenčním řízení uspokojován a musí být popřen, a to s odkazem na ustanovení § 170a odst. 1 insolvenčního zákona. Z tohoto důvodu pak byla pohledávka č. 9/1 popřena v rozsahu 25.734 Kč po právu. Pak insolvenční správkyně popřela důvodně i příslušenství vztahující se k popřené částce, když důvodně popřená pohledávka č. 9/1 v rozsahu 25.734 Kč s odkazem na ustanovení § 170a odst. 1 insolvenčního řízení je úrokována jako úrok z prodlení a v rámci příslušenství pak byl popřen i úrok z prodlení na tuto popíranou pohledávku připadající za dobu od zesplatnění do prohlášení úpadku, tedy do 17. 5. 2015 a tomuto odpovídá úrok z prodlení ve výši 6.252 Kč.

Pokud jde o popření pohledávky č. 9/2, která byla přihlášená v celkové výši 345.333 Kč, pak v této výši byla tato pohledávka popřená insolvenční správkyní v celém rozsahu, a to rovněž důvodně. Sjednané smluvní pokuty a paušální náhrada nákladů pak byly řádně popřeny, neboť ujednání o nich jsou neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Smluvní pokuty totiž neplní žádnou ze svých funkcí, ale jsou jen prostředkem dalšího navyšování závazku dlužníka za situace, kdy je zřejmé, že dluh splněn nebude, tudíž se jedná o ujednání neplatná. Při posuzování platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů nutno uvážit funkce smluvní pokuty, celkové okolnosti úkonu, účel a zjištěné částky a poměr původní a sankční povinnosti. Nároky žalobce byly zajištěny například zesplatněním veškerých nároků pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky, byť i z části, dle článku III odst. 2 smlouvy zákonným úrokem z prodlení. Pak smluvní pokuta sjednaná ve výši 0,2 % z jistiny-400 Kč denně, zvýhodňuje žalobce coby věřitele. Tím dochází k navyšování závazku dlužníka v situaci, kdy je zřejmé, že plněno nebude a byla sjednána v nepřiměřené výši k závazku, jehož splnění zajišťuje, když dlužník by byl povinen platit smluvní pokuty i při prodlení s úhradou splátky ve výši například 1 Kč. Pokud jde o nárok o úhradu jednorázové smluvní pokuty a ujednání o ní ve výši 20.000 Kč při prodlení přesahující 1 měsíc, tato byla sjednána rovněž neplatně bez ohledu na to, s úhradou jak velké částky bude dlužník v prodlení. Rovněž takto sjednána jednorázová smluvní pokuta je pak neplatná. Pokud jde o paušální náhradu nákladů spojených s vymáháním dlužné částky ve výši 20.000 Kč, jedná se v podstatě o ujednání o povinnosti dlužníka fakticky hradit smluvní pokutu a je v rozporu s dobrými mravy dle § 3 odst. 1, když takto sjednaná částka nezabezpečuje věřitele proti případným škodám, když bylo sjednáno výslovně, že nesplňuje funkci náhrady žádného civilního řízení, ani náhrady právního zastoupení, neplní funkci preventivní uhrazovací, ani sankční, se zřetelem k způsobu zajištění vrácení poskytnutého úvěru a způsobuje nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran v neprospěch a k újmě dlužníka. Pak ujednání čl. IV. smlouvy o úvěru je v rozporu s dobrými mravy a tedy i v rozporu s ustanovením § 56 odst. 1 občanského zákoníku a z tohoto důvodu byla pohledávka č. 9/2 v celém rozsahu popřená důvodně.

ICM R

Z důvodů výše uvedených žaloba byla zamítnuta.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšné žalované soud přiznal náhradu nákladů právního zastoupení za 2 úkony právní služby, tj. za přípravu a převzetí právního zastoupení a dále za sepis vyjádření k žalobě. Za 1 úkon právní služby náleží dle § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/96 Sb. odměna ve výši 3.100 Kč a k tomu dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky režijní paušál á 300 Kč. Za 2 úkony právní služby pak náleží žalované náhrada nákladů právního zastoupení ve výši 6.800 Kč (právní zástupce žalované nedoložil, že by byl plátcem DPH, z tohoto důvodu soud přiznal náhradu nákladů právního zastoupení pouze ve výši odpovídající odměně a režijnímu paušálu za 2 úkony právní služby). Žalobce je povinen zaplatit náklady řízení právního zastoupení žalované ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalované dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e odvolání p ř í p u s t n é ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Olomouc 3. 8. 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Eva Paučková v. r. Markéta Chrudinová samosoudkyně

ICM R