16 ICm 1715/2010
Číslo jednací: 16 ICm 1715/2010-27 Sp. zn. ins. řízení KSOL 16 INS 6588/2010

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Šulákem ve věci žalobce: SMART Financial s.r.o., IČ 47678721, Hněvotínská 241/52, 779 00 Olomouc, proti žalovanému: Ing. Marek Tříska, rč: 740305/5825, nar. 05.03.1974, Okružní 2953/20, 787 01 Šumperk, zast.: JUDr. Josef Sedláček, Starobranská 4, 787 01 Šumperk, o určení popřené nevykonatelné pohledávky,

takto:

I. Žaloba, aby soud určil že, pohledávka žalobce SMART Financial s.r.o., IČ 47678721, se sídlem Hněvotínská 241/52, 779 00 Olomouc za dlužníkem panem Jiřím anonymizovano , anonymizovano , bytem Palonín 132, 789 83 Palonín z titulu Smlouvy o úvěru č. 2007-8608 ze dne 24.9.2007 v popřené výši 37.436,- Kč, je po právu, s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 16.11.2010 se žalobce domáhal určení popřené nevykonatelné pohledávky ve výši 37.436,-Kč v insolvenčním řízením vedeném u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. KSOL 16 INS 6588/2010. Žalobce v žalobě uvedl, že:

1. Dne 24.9.2007 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru číslo 2007-8608 na základě jíž byl poskytnut dlužníkovi úvěr ve výši 40.000,-Kč na 12 měsíců s úrokem 20.400,-Kč, kdy pravidelná měsíční splátka činí 5.033,-Kč, dlužník celkem uhradil žalobci 47.842,-Kč.

2. Z výše uvedené smlouvy byly dlužníkovi z titulu prodlení se splácením jeho závazku účtovány zákonné úroky z prodlení od 14.8.2009 do 2.9.2010 tedy do dne předcházejícího dni usnesení o povolení oddlužení z částky 12.558,-Kč (jistina) a to v celkové výši 1.078,-Kč.

3. Žalobce dovozuje, že sjednaná smluvní pokuta ve výši 1.700,-Kč za každý započatý měsíc prodlení je v souladu se zákonem a odkazuje přitom na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky např. sp. zn. 33 Odo 810/2006, 33 Odo 71/2006, 33 Odo 61/2005, 33 Odo 1385/2004 s tím, že smluvní pokuta ve výši 0,5 % z dlužné částky denně je ještě z pohledu dobrých mravů obecně akceptovatelná, což vyplývá z těchto rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 8.12.2010 navrhl, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta z důvodů, že:

1. Předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatným právním úkonem dle § 39 obč. zák., neboť její obsah se příčí dobrým mravům a to z důvodu výše roční procentní sazby nákladů ( RPSN ) představuje 154,78 %, když žalovaný dovozuje, že takto sjednaný majetkový prospěch žalobce z poskytnutého úvěru je nepřiměřeně a nepřijatelně vysoký a zcela neadekvátně znevýhodňuje příjemce úvěru, odkazuje se přitom na nejnovější judikaturu Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 33 Cm 2/2010, 33 ICm 251/2010, dle níž se považuje RPSN přesahující 100% za nemravně vysokou.

2. Podle žalovaného má žalobce právo pouze na vydání bezdůvodného obohacení, které žalovaný získal přijetím částky 40.000,-Kč, přičemž toto bezdůvodné obohacení je však již vypořádáno, neboť žalovaný zaplatil žalobci jak sám v žalobě uvádí již částku 47.842,-Kč, tedy o 7.842,-Kč více, než činí jistina pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení. Ze stejných důvodů žalovaný uvádí, že nemá žalobce právo ani na zaplacení úroku z prodlení.

3. Žalobce nemá právo ani na zaplacení smluvní pokuty, neboť tato zajišťuje absolutně neplatný právní závazek dlužníka, přičemž žalovaný dodává, že ujednání o smluvní pokutě je absolutně neplatné dle § 39 obč. zák. pro rozpor s dobrými mravy, když žalobce se nesprávným výpočtem v žalobě snaží deklarovat, že výše

OL ICM B

smluvní pokuty činí 0,14 % za každý den prodlení, ve skutečnosti smluvní pokuta za prodlení s úhradou měsíčíní splátky by ročně dosahovala 503%.

Spisem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. KSOL 16 INS 6588/2010 bylo prokázáno, že:

1. Dne 3.9.2010 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a současně bylo povoleno oddlužení.

2. Žalobce přihlásil z úvěrové smlouvy č. 2007-8608 z 24.9.2007 celkem částku 37.436,-Kč, když celková dlužná částky byla 60.400,-Kč a bylo zaplaceno 9 splátek ve výši 5.033,-Kč, tedy 47.842,-Kč na desátý měsíc za měsíc červenec bylo uhrazeno 2.545,-Kč a přihlašuje se celá zbývající částka dle bodu 10 obchodních podmínek. Příslušenství pohledávky je částka 24.878,-Kč, z čehož činí úrok z prodlení ve výši 1.078,-Kč a smluvní pokuta 23.800,-Kč, pričemž tato je vypočtena za 14 měsíců prodlení od sprna 2009 do září 2010, to je 14 x 1.700,- Kč = 23.800,-Kč.

3. U přezkumného jednání dne 2.11.2010 insolvenční správce popřel přihlášenou pohledávku v celé výši z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy dle § 39 obč. zák., kdy se může jednat o bezdůvodné obohacení a z ohledu na skutečnost, že celá jistina byla již dlužníkem zaplacena, není dlužník věřiteli povinen ničeho zaplatit, příslušenství pohledávky je též absolutně neplatné, insolvenční správce neuznal ani zákonný úrok z prodlení ani vypočtenou smluvní pokutu. Z opatrnosti uznal 1,-Kč pro případ, že nebude smlouva posouzena jako absolutně neplatná.

Ze smlouvy o úvěru číslo 2007-8608 ze dne 24.9.2007 uzavřené mezi žalobcem, jakožto věřitelem a Ivetou Vyjídáčkovou, jakožto dlužníkem a Jiřím anonymizovano , jakožto spoludlužníkem bylo prokázáno, že:

1. Tato smlouva je absolutně neplatná pro rozpor se zákonem podle § 39 obč. zák.

2. Předmětem smlouvy je úvěr v částce 40.000,-Kč poskytnutý na 12 měsíců, s úrokem ve výši 20.400,-Kč a měsíční splátkou 5.033,-Kč.

3. dle článku 1 obchodních podmínek, které jsou součástí výše uvedené smlouvy o úvěru soud zjistil, že výše roční procentní sazby nákladů ( RPSN ) činí 154,78%.

4. dle článku 3 obchodních podmínek smluvena smluvní pokuta ve výši měsíčního poplatku za splátku úvěru, a to za každý započatý kalendářní měsíc prodlení až do zaplacení jistiny včetně poplatku za správu úvěru 1.700,-Kč měsíčně, a zákonný úrok z prodlení,.

5. dle článku 3 obchodních podmínek byla sjednána paušální náhrada nákladů vynaložených věřitelům v souvislosti vymáháním dlužné částky ve výši 20% z poskytnutého úvěru, nejméně však 2.000,-Kč.

OL ICM B

6. dle článku 11 obchodních podmínek byla sjednána rozhodčí doložka s tím, že spor bude rozhodovat rozhodce, jmenovaný Rozhodčí a správní společností a.s. a procesní pravidla rozhodčího řízení provádí dokazování forma rozhodnutí a náklady rozhodčího řízení jsou upraveny v Jednacím řádu pro rozhodčí řízení s tím, že spor může být rozhodnut i podle zásad spravedlnosti.

Z výzvy spoludlužníkovi z 13.8.2009 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky 25.558,-Kč a smluvní pokuty ve výši 1.700,-Kč za každý měsíc prodlení, a to nejpozději do 20.8.2009.

Na základě provedeného dokazování soud žalobu v celém rozsahu zamítnul.

V projednávané věci jde o incidenční spor podle § 159 odst. 1 písm. a) IZ, ve věci bylo upuštěno od jednání podle § 161 IZ a podle § 115a o.s.ř., neboť účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez jednání.

Po skutkové stránce bylo zjištěno, že žalobce jakožto věřitel uzavřel s žalovaným, jakožto spoludlužníkem smlouvu o úvěru č. 2007-8608 dne 24.9.2007, která je absolutně neplatná, a dle níž poskytnul žalobce dlužníkovi částku 40.000,-Kč, přičemž z bodu 7 přihlášky pohledávky žalobce a z bodu III. Žaloby bylo zjištěno, že na splátky celkem dlužník zaplatil žalobci 47.842,-Kč. Podle této absolutně neplatné smlouvy o úvěru měl dle článku II. zaplatit dlužník/spoludlužník věřiteli jistinu to je 40.000,-a úrok 20.400,-Kč, celkem tedy 60.400,-Kč za jeden rok v pravidelných měsíčních splátkách po 5.033,-Kč. Dále bylo zjištěno po skutkové stránce, že celkem žalobce přihlásil do řízení přihláškou pohledávky 37.436,-Kč (viz. výše) a insolvenční správce z důvodu absolutní neplatnosti popřel celou přihlášenou pohledávku s tím, že uvedl že celá poskytnutá jistina na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru byla již dlužníkem uhrazena a nad to bylo žalobci ještě zaplaceno navíc 7.842,-Kč.

Po právní stránce soud považuje výše uvedenou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou podle § 39 o.z. pro rozpor s dobrými mravy. Podle názoru insolvenčního soudu jde o typickou lichevní smlouvu, kdy věřitel dlužníkovi poskytl plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru. Lichevní smlouvy jsou absolutně neplatné. Příčinou neplatnosti je tzv. roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr (RPSN), která činí procentní podíl z dlužné částky, který je spotřebitel povinen zaplatit věřiteli za období jednoho roku ( § 2 písm. d) zák. č. 321/2001 Sb. ). V projednávané věci je výše roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr 154,78%, a právě tato výše je natolik nepřiměřená, že se příčí dobrým mravům, je totiž více než 7x vyšší nežli roční procentní sazba nákladů poskytovaná bankami při úvěrech a půjčkách spotřebitelům, která činí při srovnatelném úvěru nejvýše 20 % ročně, což je soudu známo z jeho úřední činnosti. Roční procentní sazba nákladů zjednodušeně vyjádřeno zpřesňuje cenu poskytnutých peněz a má daleko vyšší vypovídací hodnotu o ceně peněz, nežli je pouhá výše úroku z úvěru či půjčky. Soud akceptuje, že žalobce je věřitelem, který poskytuje nebankovní úvěry a půjčky a pracuje s rizikovými klienty. Jestliže však věřitel poskytuje úvěry a půjčky za protiplnění, kteréže natolik nepřiměřeně vysoké, potom jde o absolutně neplatný právní úkon v rozporu s dobrými mravy (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 484/2004).

OL ICM B

V současné době rozlišujeme několik druhů lichevních úvěrů a půjček:

a) ty s nemravně vysokým úrokem z úvěru, b) ty s nemravně vysokou sankcí za porušení smluvní povinnosti, c) ty jež jsou kombinací a) a b).

Žalobce poskytuje lichevní úvěry a půjčky způsobem, který je popsán v bodě za c), tedy požaduje nemravně vysoký úrok z úvěru a nemravně vysokou smluvní pokutu. Doplňuje se, že první způsobuje absolutní neplatnost celého právního úkonu, druhá částečnou neplatnost.

Absolutní neplatnost smlouvy dopadá na všechny její části bez výjimky, včetně ujednání o smluvní pokutě. Soud však považuje za důležité vyjádřit se nad rámec důvodů rozhodnutí k této otázce právě z důvodu koncepce této smlouvy, jakožto nemravně vysoké sankce za porušení smluvní povinnosti dlužníkem. Smluvní pokuta ve výše uvedené smlouvě o úvěru je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, protože výše smluvní pokuty 1.700,-Kč měsíčně činí více než 1% denně z nesplacené částky dluhu, tedy 5.033,-Kč ( 1.700,-Kč, tj. 20.400,-ročně, tj. 55,89 Kč denně, 1% = 50,33 Kč ), přitom dovolená hranice podle žalobcem citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ( viz. čl. III. žaloby ) je ještě akceptovatelných 0,5% denně z dlužné částky, tedy v projednávané věci 25,165 Kč denně. Žalobce však požaduje smluvní pokutu ve výši 55,89 Kč denně, tedy více než jedno procento denně. Soud tak k lichevním smlouvám uzavírá, že je z obsahu této absolutně neplatné smlouvy zřejmé, že věřitel těží z nepříznivých osobních poměrů dlužníka ve svůj prospěch, využitkuje tak k svému obohacení situaci, která je mu známa.

Nad rámec projednávané věci soud k rozhodčí doložce obsažené v bodě 11 obchodních podmínek k neplatné smlouvě o úvěru č. 2007-8608 uvádí, že je absolutně neplatná podle § 39 obč. zák. pro obcházení ust. § 13 zák. č. 216/1999 Sb., neboť je v rozhodčí doložce odkazováno na právnickou osobu a to Rozhodčí a správní společnost a.s., která není stálým rozhodčím soudem, a která nebyla oprávněna vydat rozhodčí řád a sazebník rozhodčích poplatků a náhrad, což má za následek výše uvedené ( k tomu srovnej rozsudek NS ČR sp. zn. 23 Cdo 4112/2009 z 23.2.2011, popřípadě usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 12 Cmo 496/2008 z 28.5.2009 ( R 45/2010 ) ).

Jen na okraj soud poznamenává, že ačkoliv jsou projednávané právní otázky ( absolutní neplatnost lichevních smluv, přípustná výše smluvní pokuty ) dávno vyřešeny, a to konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ČR již v roce 2004 a opakovaně v letech 2005 a 2006 ( na což žalobce ve své žalobě sám upozorňuje ). Přesto se nedovolené výše úroků a smluvních pokut objevují v projednávané smlouvě o úvěru, ( jejímž autorem je žalobce ), která byla uzavřena až v roce 2007, tedy po několika letech od výše uvedených rozhodnutí, v době, kdy tato rozhodnutí byla již dostatečně dobře známa odborné právní veřejnosti. I z těchto skutečností soud dovozuje, že jde o smlouvy úmyslně poškozující dlužníka a zneužívají jeho osobní a finanční situace.

Pokud jde o vypořádání bezdůvodného obohacení z absolutně neplatné smlouvy o úvěru, postupoval soud podle § 451 odst. 2 obč. zák., kdy jde o majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Vzhledem k tomu, že dlužník zaplatil věřiteli více nežli byla poskytnuta jistina (o 7.842,-Kč ) soud zamítnul žalobu v celém rozsahu.

OL ICM B

Stejná situace je zde i ohledně zákonného úroku z prodlení, který je věřitelem vyčíslen ve výši 1.078,27 Kč. I zde soud zjistil, že dlužník věřiteli zaplatil více, nežli činí jistina a zákonný úrok z prodlení.

Ze všech těchto důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítnul.

O nákladech řízení soud rozhodl podle § 202 odst. 1 IZ, neboť jde o spor o pravost přihlášené pohledávky, a to proti insolvenčnímu správci, kdy žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů od jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

V Olomouci dne 10.3.2011

Mgr. Martin Šulák, v.r. Za správnost vyhotovení: samosoudce Alena Hlochová

OL ICM B