16 ICm 1255/2010
Jednací číslo: 16 ICm 1255/2010-35 Sp. zn. ins. řízení: KSOL 16 INS 5428/2010

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Šulákem ve věci žalobkyně Mgr. Bohdana Šocová, Dvořákova 907/2, 750 02 Přerov, insolvenční správkyně dlužníka Marty anonymizovano , anonymizovano , bytem Rooseveltova 504/50, 772 00 Olomouc, Nové Sady proti žalované SMART Financial s.r.o., IČ 47678721, Hněvotínská 241/52, 779 00 Olomouc, o určení výše popřené vykonatelné pohledávky,

takto:

I. U r č u j e s e , že žalovaná nemá za dlužníkem Marta anonymizovano , anonymizovano , bytem Rooseveltova 504/50, 772 00 Olomouc v řízení KSOL 16 INS 5428/2010 pohledávku ve výši 37.487,-Kč.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 21.9.2010 se žalobce domáhal určení, že žalovaný nemá za dlužníkem Martou anonymizovano pohledávku ve výši 37.487,-Kč, a to z titulu :

a) neplatnosti rozhodčí doložky, kdy je neplatný rozhodčí nález a nelze přiznat náklady rozhodčího řízení ve výši 6.545,-Kč, b) neplatnosti nákladů právního zastoupení ve výši 18.450,-Kč, c) neplatnosti nákladů právního zastoupení v exekučním řízení ve výši 9.492,- Kč.

Taktéž dle žalobce nelze uznat paušální náhradu nákladů spojených s vymáháním dlužné částky 3.000,-Kč, když její stanovení je v rozporu s § 545 odst. 2 občanského zákoníku.

Stran neplatnosti rozhodčího nálezu žaloba odkazuje na usnesení Vrchního soudu v Praze, č. j. 12Cmo 496/2008-28 z 28. 5. 2010 a dovozuje se, že taková rozhodčí smlouva je neplatná dle § 39 občanského zákoníku pro obcházení zákona. Dále se uvádí, že dle § 56 odst. 1 občanského zákoníku včetně odstavce III. téhož zákonného ustanovení jde o značnou nerovnost v právech a povinného stran k újmě spotřebitele a odkazuje se též na směrnici rady č. 93/13/EHS z 5. 4. 1993. Žalobce tak dovozuje, že rozhodčí doložka je absolutně neplatná, nebyla dána pravomoc rozhodce rozhodovat předmětný spor. Rozhodčí nález je neplatný, a proto exekuce vedena na základě tohoto neplatného exekučního titulu byla vedena v rozporu se zákonem. Z těchto důvodů nelze přiznat náklady rozhodčího řízení ve výši 6.545,-Kč, náklady právního zastoupení ve výši 18.450,-Kč a náklady právního zastoupení v exekučním řízení ve výši 9.492,-Kč. Hodně důvodů popření paušální náhrady nákladů spojených s vymáháním dlužné částky žalobkyně odkazuje na ustanovení § 545 odst. 2 občanského zákoníku dle níž je smluvní pokuta paušalizována náhrada škody. Žalobce má zato, že z dikce článku III. obchodních podmínek žalovaného nevyplývá výslovná dohoda mezi účastníky o náhradě škody přesahující výši sjednané pokuty. Ustanovení o úhradě paušalizované náhrady škody zakotvené v článku III. obchodních podmínek žalované je pak v rozporu se zákonem, protože tento nárok dubluje nárok na smluvní pokutu, která už sama o sobě plní funkci paušalizované náhrady škody. Je proto nepochybné, že obě náhrady zajišťují škodu vzniklou v případě, že dlužník nebude hradit dluh řádně a včas, postihují tedy jednoho specifické porušení povinnosti dlužníka a nárok žalovaného je tak v rozporu s dobrými mravy zdvojován. Z těchto důvodů se popírá částka 3.000,-Kč.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě z 6.10.2010 navrhuje, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta a žalobce byl povinen žalovanému nahradit náklady řízení. Žalovaný dovozuje, že rozhodčí doložka je platně uzavřena, přičemž argumentuje nesprávností závěru žalobkyně stran evropské judikatury a zejména argumentuje rozhodnutími ESD C 168/05, C -478/99, a též nálezem ÚS ČR sp. zn. IV. ÚS 174/02. Odkazujuze též na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z let 2008 a 2009 ohledně argumentace k nesouhlasu žalovaného s usnesením Vrchního soudu v Olomouci, který byl přejat do Sbírky soudních stanovisek a rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky jakožto R 45/2010. Stran paušálních náhrad nákladů spojených s vymáháním dlužné částky ve výši 3.000 Kč provedl žalovaný ve

OL ICM B vyjádření k žalobě výpočet této částky a uvedl, že vynaložil náklady v souvislosti s vymáháním dlužné částky.

Spisem Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci, sp. zn. KSOL 16 INS 5428/2010 bylo prokázáno, že:

1. dne 16.6.2010 byl zjištěn dlužníkův úpadek a současně bylo povoleno jeho oddlužení, 2. žalobce přihlásil z úvěrové smlouvy č. 2006-4504 z 14.4.2006 pohledávku v celkové výši 98.086,-Kč, z toho jistina 20.768,-Kč, příslušenství 77.318,-Kč, které spočívá v úroku z prodlení ve výši 7.932,-Kč, smluvní pokuta ve výši 31.900,-Kč, paušální náhrada nákladů spojených s vymáháním dlužné částky 3.000 Kč, náklady rozhodčího řízení 6.545,-Kč, náklady právního zastoupení 18.450,-Kč, náklady právního zastoupení v exekučním řízení 9.492,-Kč, 3. u přezkumného jednání dne 19.8.2010 insolvenční správkyně popřela dílčí pohledávky ve výši 37.487,-Kč, 4. insolvenční řízení dosud nebylo skončeno.

Smlouvou o úvěru č. 2006-4504 ze dne 14.4.2006 bylo prokázáno, že:

1. žalobce a dlužník se dohodli, že žalobce poskytne dlužníkovi částku 15.000 Kč, kterou se dlužník zavázal splatit v 12ti měsíčních splátkách po 1.888,-Kč (RPSN 154,78 %), 2. pro případ prodlení byla pro každý započatý měsíc v prodlení smluvená smluvní pokuta ve výši 1.888 Kč, 3. dále byla smluvena paušální náhrada nákladů vynaložených věřitelem v souvislosti s vymáháním dlužné částky ve výši 20 % z poskytnutého úvěru, nejméně však 2.000,-Kč. 4. byla smluvena rozhodčí smlouva, že spor bude rozhodovat rozhodce (rozhodci) zásadně jmenované Rozhodčí a správní společností, a. s., procesní pravidla řízení provádění dokazování, forma rozhodnutí a náklady rozhodčího řízení jsou upraveny v Jednacím řízení pro rozhodčí řízení vydané Rozhodčí a správní společností, a. s. s tím, že rozhodce může spor rozhodnout i podle zásad spravedlnosti.

Z rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. Michala Tona z 1.3.2007, který nabyl právní moci dne 27.3.2007 soud zjistil, že dlužník byl zavázán zaplatit věřiteli jistinu 20.768,-Kč se zákonným úrokem z prodlení tam uvedeným, dále smluvní pokutu ve výši 638,-Kč za každý započatý měsíc prodlení počínaje květnem 2006 až do úplného zaplacení jistiny 20.768,-Kč, dále zaplatit částku 3.000,-Kč a náklady rozhodčího řízení ve výši 6.545,-Kč.

Usnesení Okresního soudu v Olomouci, č. j. 47Nc 5175/2007-6 ze dne 18.5.2007, soud zjistil, že byla podle výše uvedeného vykonatelného rozhodčího nálezu nařízena exekuce a soud pověřil provedením exekuce Mgr. Libora Cinka, soudního exekutora, Exekutorský úřad Břeclav.

Z příkazu k úhradě nákladů exekuce vydaného Exekutorským úřadem v Břeclavi, Mgr. Liborem Cinkem z 11. 5. 2007 soud zjistil, že tento exekutor žádá v souvislosti s vedením exekuce náklady exekuce ve výši 9.492,-Kč.

OL ICM B

Na základě provedeného dokazování soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a určil, že žalovaný nemá za dlužníkem Martou anonymizovano pohledávku ve výši 37.487,-Kč.

Podle názoru je rozhodčí smlouva uvedená v článku XI. obchodních podmínek k výše uvedené smlouvě o úvěru č. 2006-4504 ze dne 14.4.2006, která byla uzavřena mezi dlužníkem a žalovaným absolutně neplatná pro obcházení zákona podle § 39, když oním obcházeným zákonem je § 13 zákona č. 216/1999 Sb. V rozhodčí doložce je totiž odkazováno na právnickou osobu, která není stálým rozhodčím soudem a nebyla oprávněna vydat rozhodčí řád a sazebník rozhodčích poplatků a náhrad, což má za důsledek právě výše uvedenou absolutní neplatnost. K tomu srov. R 45/2010 a nejnověji rozsudek Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 23Cdo 4112/2009 ze dne 23. 2. 2011. Jak soud zjistil, Rozhodčí a správní společnost, a. s. skutečně není stálým rozhodčím soudem a není tedy oprávněna vydat Rozhodčí řád a Sazebník rozhodčích poplatků a náhrad. Nad to je zřejmé, že Nejvyšší soud České republiky považuje i nadále za součásti již konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR kritizované rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci (R 45/2010), neboť na něj přímo odkazuje.

Insolvenční soud tak považuje rozhodčí smlouvu za absolutně neplatnou, jak je uvedeno výše. V návaznosti nato je rozhodčí nález, který je na základě této rozhodčí smlouvy vydán nicotnýmrozhodnutím. Je zřejmé, že z takového nicotného rozhodnutí nemohou vznikat práva a povinnosti žádnému z účastníků takového rozhodnutí. Je proto vyloučeno přiznání nákladů rozhodčího řízení ve výši 6.545,-Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 18.450,-Kč.

Za takové situace je pohledávka žalobce nevykonatelná, a není tedy proto exekuční titul k uplatnění dlužné před exekučním soudem. Z těchto důvodů není možné přiznat náklady právního zastoupení v exekučním řízení ve výši 9.492,-Kč.

Podle názoru insolvenčního soudu paušální náhrada nákladů spojená s vymáháním dlužné částky ve výši 3.000,-Kč je v rozporu se zákonem. Podle článku III. obchodních podmínek je totiž dohodnuta smluvní pokuta ve výši měsíčního poplatku za správu úvěru za každý započatý kalendářní měsíc prodlení, tj. ve výši 1.888,-Kč. Vedle toho však je dohodnuta paušální náhrada nákladů vynaložených věřitelem v souvislosti s vymáháním dlužné částky ve výši 20 % z poskytnutého úvěru, nejméně však 2.000,-Kč, v projednávané věci jde o 3.000,-Kč. Nárok na náhradu škody dublován. Účelem smluvní pokuty je totiž zajistit věřiteli paušalizovanou náhradu škody. Věřitel tak učinil ve větě první, článku III. obchodního podmínek. Další nárok věřitele spočívající v paušalizované náhradě na vymáhání pohledávky soud považuje za rozporný s ustanovením § 545 odst. 2 občanského zákoníku a v rozporu s § 39 občanského zákoníku. Je totiž zřejmé, že jde o částku, která má dále zvýšit příjem věřitele nad dohodnutou smluvní pokutu. Soud tuto paušalizovanou náhradu považuje za náklady spojené s uplatněním pohledávky podle § 121 odst. 3 občanského zákoníku. Jde tak o příslušenství pohledávky. Je zřejmé, že tato částka musí být přesně vyčíslena a jde o skutečnou škodu, která by dlužníkovi vznikla a která je pokryta smluvní pokutou, jakožto paušalizovanou náhradou škody. Její oddělené vymáhání nad rámec smluvní pokuty je proto z výše uvedených důvodů v rozporu se zákonem. Žalovanému navíc takové náklady ve výši 3.000,-Kč ani v jiné výši zjevně nevznikly.

OL ICM B

Ze všech těchto důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

O nákladech řízení soud rozhodl podle § 202 odst. 1 insolvenčního zákona, když ve věci byla žalobkyně zcela úspěšná. Z obsahu soudního spisu však soud nezjistil, že by jí vznikly náklady řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů od doručení tohoto rozsudku k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci.

V Olomouci dne 29. března 2011

Mgr. Martin Šulák, v.r. Za správnost vyhotovení: samosoudce Alena Hlochová

OL ICM B