16 ICm 1057/2011
Číslo jednací: 16 ICm 1057/2011-271 Sp.zn. ins. řízení: KSOL 16 INS 4369/2009

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Vlastimilou Potoczkovou ve věci žalobce: Mgr. Ivo Šotek, IČO 66246016, Ostružnická 6, 779 00 Olomouc, insolvenční správce dlužnice Ivany anonymizovano , Ztracená 65, 783 06 Domašov nad Bystřicí, zastoupeného Mgr. Richardem Frommerem, advokátem, Ostružnická 6, 779 00 Olomouc, proti žalovanému: Tomáš anonymizovano , anonymizovano , Luběnice 47, 783 46 Luběnice, zastoupen Mgr. Lucií Novákovou, advokátkou, Tř. Svobody 956/31, 772 00 Olomouc, o určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit do majetkové podstaty dlužnice Ivany anonymizovano , IČO 77251008, částku 1.364.645,30 Kč v měsíčních splátkách po 50.000 Kč s tím, že první splátku je povinen zaplatit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku a další vždy každého 15. dne následujícího měsíce až do zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

II. Žalovaný je dále povinen žalobci zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 5.697 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta.

Odůvodnění:

Žalobou doručeno procesnímu soudu dne 27. 4. 2011 se žalobce domáhá určení, že předání věci mezi dlužnicí žalobci dle předávacího protokolu ze dne 24.5.2010 je neúčinné a aby žalovanému byla uložena povinnost žalobci zaplatit žalobkyni částku 1.612.665 Kč. Tento svůj žalobní nárok zdůvodnil tím, že rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 5. 2010 pod sp.zn. 16 INS 4369/2009 byl ustanoven insolvenčním správcem dlužnice Ivany anonymizovano , IČ 70251088. Z přihlášky žalovaného vedené pod pořadovým číslem 12 zjistil, že dlužnice předala dne 24. 5. 2010 žalovanému soubor movitých věcí v hodnotě 1.612.665 Kč k úhradě svého závazku vůči jeho osobě. Je přesvědčen, že předání zboží v uvedené hodnotě uvedeného dne, to je po zahájení insolvenčního řízení, které bylo zahájené dne 13. 7. 2009, je neúčinným právním úkonem dle ust. § 241 IZ jednak z důvodu, že v důsledku popsaného právního úkonu se žalovanému dostalo vyššího uspokojení, než by mu náleželo v konkursu, neboť v rámci konkursního řízení jsou věřitelé uspokojováni poměrně; dále pak je jednoznačné, že úkon byl učiněn v době, kdy již byl dlužník v úpadku, neboť pouhý 1 den po předání zboží žalobci došlo k prohlášení konkursu na majetek dlužnice. Vzhledem k tomu, že žalovaný předmětné zboží nemá k dispozici, není možné žádat vydání věcí, ale je možné žalovat na úhradu peněžité částky ve smyslu ust. § 236 odst. 2 IZ, neboť není-li možné vydat do majetkové podstaty původní dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu, musí být poskytnuta rovnocenná náhrada. Ze zprávy Finančního úřadu ve Š anonymizovano ze dne 15. 11. 2010 vyplývá informace, že žalovaný předmětné zboží dne 24. 5. 2010, to je téhož dne, kdy jej obdržel od dlužnice prodal třetí osobě.

Podáním ze dne 21. 3. 2012, doplnil žalobce svá skutková tvrzení tak, že mezi žalovaným a dlužnicí se jednalo o započtení vzájemných závazků a pohledávek. Pohledávka žalovaného vznikla ze smluv o půjčce. Hodnotu movitých věcí od dlužnice žalovaným převzatých stanovili dohodou ve výši 1.612.665 Kč. K přechodu vlastnického práva k předmětným věcem došlo započtením na pohledávky žalovaného za dlužnicí. Kupní cena z uzavřené kupní smlouvy byla uhrazena zápočtem.

Podáním ze dne 20. 1. 2014 pak žalobce k výzvě soudu doplnil žalobu tak, že se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že dohoda o započtení pohledávek uzavřená mezi dlužnicí Ivanou anonymizovano IČ 70521088 a žalovaným dne 5. 2. 2010 je vůči věřitelům, kteří uplatňují své právo vůči dlužnici v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci pod č.j. KSOL 16 INS 4369/2009 neúčinná. Žalovaný je povinen zaplatit do majetkové podstaty dlužnice Ivany anonymizovano , IČ 70251088 částku 1.612.665 Kč to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši určené soudem.

Žalovaný navrhl zamítnutí předmětné žaloby a bránil argumentací ve znění svého podání ze dne 27. 6. 2014 a následujících reagující na citované doplnění odpůrčí žaloby, kterým dle jeho názoru žalobce změnil specifikaci samotného právního úkonu, kterému žaloba odporuje po uplynutí 3,5 let ode dne právní moci usnesení o úpadku, když podle § 239 odst. 4 IZ je insolvenční správce oprávněn podat odpůrčí žalobu ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Má za to. že tímto úkonem žalobce podal novou žalobou, což podle jeho názoru není možné, když po doplnění žaloby je předmět řízení zcela jiný, neboť žaloba odporuje jinému právnímu úkonu. Z hlediska skutečného stavu věcí pak považuje za absurdní požadovat po něm úhradu částky 1.612.665 Kč do majetkové podstaty

ICM R s odůvodněním, že v důsledku dohody o započtení se nedostalo věřitelům sice ekvivalentu za prodej rybářského náčiní. Poukazoval přitom na skutečnost, že dlužnice již před prohlášením konkursu nabízela rybářské zboží věřitelům k uspokojení jejich pohledávek, kteří však v zboží odmítli. Má za to, že je tedy vyloučeno, že by prodejem zboží žalovanému, věřiteli č. 12, došlo ke krácení ostatních věřitelů. Pokud jde o skutečnou tržní cenu zboží, již v době, kdy zboží nabyl od dlužnice a pokoušel se ho prodat se mu podařilo prodat pouze panu Miroslavu Jahelkovi za částku 700.000 Kč na splátky. I v únoru roku 2012 se pokoušel o dosažení mimosoudní dohody s žalobcem a byl připraven složit u žalobce předmětné zboží-rybářské náčiní, které bylo předmětem kupních smluv mezi věřitelem a dlužnicí, když předmětné zboží bylo ještě téměř v plném rozsahu k dispozici a nový kupec byl ochoten zboží vrátit. Cenu tohoto zboží byl věřitel ochoten uhradit podle cen uvedených v předávacím protokolu zboží rybářských potřeb. Žalobce po projednání s věřitelským výborem s tímto návrhem nesouhlasil a trval na úhradě peněžité částky 1.612.665 Kč, která byla stanovena v roce 2010 dohodou na základě účetní hodnoty. Žalovaný má za to, že skutečná tržní cena předmětného zboží by měla být určena znalcem z oboru ekonomika a od takto zjištěné ceny by měly být odečteny uspořené náklady na zpeněžení předmětného zboží v ins. řízení a odměna ins. správce. Podkladem pro vypracování posudku by měl být předávací protokol.

Žalobou ze dne 13. 10. 2011 se věřitel číslo 12 Tomáš anonymizovano , rodné číslo 760128/5355, v daném řízení žalovaný, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že pohledávka žalobce coby věřitele číslo 12 za dlužníkem Ivanou anonymizovano , rodné č anonymizovano , přihlášená v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci pod sp.zn. KSOL 16 INS 4369/2009 z titulu nezaplacené půjčky ze Smlouvy o půjčce ze dne 10. 3. 2007 v částce 1.000.000 Kč na jistině a v částce 62.335 Kč na úroku a Smlouvy o půjčce ze dne 10. 6. 2007 v částce 989.904 Kč na jistině a v částce 50.000 Kč na úroku, celkem ve výši 2.102.239 Kč je po právu. Současně se pak domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl povinen žalobci zaplatit náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce. Žalovanou stranou v této žalobě je Ing. Šotek, insolvenční správce majetkové podstaty dlužníka Ivany anonymizovano , rodné č anonymizovano . Žaloba je vedena u procesního soudu pod sp. zn. 16ICm 2765/2011. Tuto žalobu zdůvodnil věřitel, coby žalobce tak, že usnesením procesního soudu č.j. KSOL 16 INS 4369/2009-A31 ze dne 25.5.2010 byl zjištěn úpadek dlužnice Ivany anonymizovano , anonymizovano a byl prohlášen konkurz na její majetek. Současně byl insolvenčním správcem ustanoven Mgr. Ivo Šotek. Dne 5.10.2009 podal do insolvenčního řízení přihlášku pohledávky v celkové výši 4.243.750 Kč jako věřitel číslo 12. Přihláška sestávala ze čtyř pohledávek: 1) pohledávka číslo 1 ve výši 1.612.500 Kč, z titulu nezaplacené půjčky ze Smlouvy o půjčce ze dne 15. 12. 2006; 2) pohledávka číslo 2 ve výši 1. 062 050 500 Kč, z titulu nezaplacené půjčky ze Smlouvy o půjčce ze dne 10. 3. 2007; 3) pohledávka číslo 3 ve výši 1.050.000 Kč, z titulu nezaplacené půjčky ze smlouvy o půjčce ze dne 10. 6. 2007 a 4) pohledávka číslo 4 ve výši 518.750 Kč z titulu nezaplacené Smlouvy o půjčce ze dne 5. 9. 2007. S dlužnicí byli domluveni, že pohledávky budou částečně vypořádány započtením na kupní cenu za prodej zboží v jejím obchůdku s rybářskými potřebami. Po zběžné prohlídce učinili hrubý odhad ceny zboží a dlužnice vystavila faktury číslo 3121000001 ze dne 29. 1. 2010 na částku 372.043,40 Kč a dodávka byla označena jako Oděvy a boty v množství 1.000 a fa číslo 3121000003 ze dne 20. 1. 2010 na částku 3.342.360 Kč

ICM R

s označením dodávky Rybářské potřeby množství 1.000 . Zboží nebylo nijak specifikované a jednalo se o stovky položek bez náležitého seznamu či objednávky, která by specifikovala zboží takto vyúčtované.

Dne 30. 4. 2010 pak žalobce coby věřitel uzavřel s dlužnicí Dohodu o vzájemném zápočtu pohledávek, kterou započetli část z pohledávky věřitele ze Smlouvy o půjčce ze dne 10. 3. 2007 ve výši 372.543,40 Kč (z celkové částky 1.062.500 Kč) proti pohledávce dlužníka z faktury číslo 3121000001 na částku 372.543,40 Kč. Ze Smlouvy o půjčce ze dne 10. 3. 2007 tak zůstala k úhradě částka 689.965,60 Kč. Dne 5. 2. 2010 byla uzavřena mezi týmiž subjekty druhá Dohoda o vzájemném zápočtu pohledávek, kterou došlo k zápočtu části pohledávek věřitele ze Smlouvy o půjčce ze dne 15. 12. 2006 ve výši 1.612.500 Kč, Smlouvy o půjčce ze dne 10. 3. 2007 ve výši 689.956,60 Kč (zůstatek pohledávky po zápočtu podle Dohody o vzájemném zápočtu pohledávek ze dne 30. 1. 2010), Smlouvy o půjčce ze dne 10. 6. 2007 ve výši 1.050.000 Kč a Smlouvy o půjčce ze dne 10. 9. 2007 ve výší 518.750 Kč (výše pohledávek věřitelé tedy činila 3.871.206,60 Kč) proti pohledávce dlužnice z faktur číslo 3121000003 ze dne 29. 1. 2010 ve výši 3.342.360 Kč. Po započtení mu tedy zůstala vůči dlužnicí pohledávka ve výši 528.846,60 Kč. Dne 24. 5. 2010 došlo k vyhotovení Předávacího protokolu o předání zboží a teprve v této chvíli došlo určité specifikaci každé jednotlivé položky zboží a počtu kusů. V té souvislosti byla ke každé položce přiřazena cena, kterou stanovili dohodou a při jejím určení vycházeli přitom z účetní hodnoty, v jaké dlužnice evidovala zboží ve svém účetnictví. Celková cena zboží, které mu dlužnice předala činila dle předávacího protokolu částku 1.612.665 Kč. Z tohoto důvodu v předávacím protokolu konstatovali, že předávané zboží neodpovídá hodnotou a potažmo i množstvím hodnotě zboží, které bylo fakturované shora citovanými fakturami. Celková hodnota předávaného zboží činí dle přiloženého předávacího protokolu a schváleného soupisu celkem částku 1 612 665 Kč. Rozdíl hodnoty fakturovaného a předaného zboží činí celkem částku 2.102.238,40 Kč s DPH. Předmětný soupis zboží je nedílnou součástí tohoto protokolu. Z těchto důvodů si smluvní strany ústní dohodou snížily kupní cenu prodaných movitých věcí na částku 1.612.665 Kč.

S ohledem na započtení pohledávek insolvenčnímu soudu věřitel dne 28. 7. 2010 doručil Doplnění přihlášky k insolvenčním řízení ze dne 27. 7. 2010 a snížil celkovou výší přihlášené pohledávky číslo 12 z původní částky 4.243.750 Kč na částku 2.613.085 Kč, to je o částku 1.612.665 Kč, což odpovídalo ceně za předané zboží. Procesní soud pak svým usnesením ze dne 31. 8. 2010, pod č.j. KSOL 16 INS 4369/2009-P12-3 vzal na vědomí částečné zpětvzetí přihlášky pohledávky v uvedené výši 1.612.665 Kč.

Na přezkumném jednání konaném dne 26. 5. 2011 byla přihlášená pohledávka číslo 2 popřena insolvenčním správcem, co do výše 1.000.000 Kč s důvodem popření: uhrazena zbožím; přihlášené příslušenství číslo 2.1 popřeno insolvenčním správcem, co do výše 62.335 Kč s důvodem popření: pohledávka uhrazena zbožím; přihlášená pohledávka číslo 3 byla popřena insolvenčním správcem do výše částky 989.904 Kč z důvodu, že pohledávka v této výši byla uhrazena zbožím; přihlášené příslušenstvím číslo 3. Jediná byla popřena insolvenčním správcem, co do výše 50.000 Kč s důvodem, že pohledávka byla uhrazena zbožím; přihláška číslo 4 a přihlášené příslušenství číslo 4.1 byly insolvenčním správcem uznány. Celkem byly pohledávky uznány ve výši 528.846 Kč a popřené ve výši 2.102.239 Kč. Věřitel s popřením nesouhlasí s ohledem na výše uvedené, když má za to, že správce nepřihlédl k ceně zboží jaká byla smluvními stranami stanovena v Předávacím protokolu ze dne 24. 5. 2010. Nesouhlasí navíc také i se skutečností, že insolvenční správce popřel

ICM R pohledávky z důvodu, že byly uhrazeny zbožím, když k předání zboží došlo teprve dne 24. 5. 2010, kdy bylo ohodnoceno na částku 1.612.665 Kč, když ani tato částka neodpovídala tržní ceně zboží, neboť předmětné movité věci prodal dále Miroslavu Jahelkovi bytem Chrastava, Cihlářská 316, Liberec, rodné číslo 701125/2002 611 písemnou kupní smlouvou ze dne 24. 5. 2010 za kupní cenu ve výši 700.000 Kč, když se mu nepodařilo najít kupce, který by koupil zboží za vyšší cenu. Kupní cena nebyla doposud věřiteli zaplacena.

Usnesením procesního soudu č.j.-98 ze dne 15.6.2012 bylo rozhodnuto o spojení věcí vedených u procesního soud pod sp. zn.a sp. zn. 16 ICm 2765/2011 ke společnému projednání dle ustanovení § 112 odst. 1 o.s.ř. s tím, že věc bude nadále vedena pod sp. zn. 16ICm 1057/2011.

Krajský soud pak rozsudkem ze dne 15.7.2014, č.j.-166 (KSOL 16 INS 4369/2009), připustil změnu žaloby učiněnou žalobcem v podání ze dne 20.1.2013 (správně patří 2014) (výrok I.), určil, že dohoda o započtení pohledávek uzavřená mezi dlužnicí Ivanou anonymizovano , identifikační číslo: 70251088 a žalovaným dne 5.2.2010 vůči věřitelům, kteří uplatňují své právo vůči dlužnici v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci pod č.j. KSOL 16 INS 4369/2009 (správně patří pod sp. zn. KSOL 16 INS 4369/2009) je neúčinná (výrok II.), uložil žalovanému zaplatit do majetkové podstaty dlužnice Ivany anonymizovano , identifikační číslo: 70251088 částku 1.612.665 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), určil, že pohledávka žalobce, jakožto věřitele č. 12 za dlužníkem Ivanou anonymizovano přihlášená v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci KSOL 16 INS 4369/2009 z titulu nezaplacené půjčky ze smlouvy o půjčce ze dne 10.3.2007 v částce 1.000.000 Kč na jistině a v částce 62.335 Kč na úroku a ze smlouvy o půjčce ze dne 10.6.2007 v částce 989.904 Kč na jistině a v částce 50.000 Kč na úroku, celkem ve výši 2.102.239 Kč, je po právu (výrok IV.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.). Co do důvodů rozhodnutí soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění citovaného rozsudku.

Vrchní soud v Olomouci svým rozsudkem ze dne 19.5.201513 pod č.j. VSOL 187/2014-194 k odvolání žalovaného směřující proti výroku I. toto odmítl (odst. I. výroku); ve výroku II. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (odst. II. výroku) a ve výrocích III. a V. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Co do odůvodnění rozhodnutí soud pro stručnost odkazuje na písemné vyhotovení citovaného rozhodnutí.

Předmětem dalšího řízení tak zůstal pouze požadavek žalobce na zaplacení částky 1.612.665 Kč do majetkové podstaty dlužnice Ivany anonymizovano , IČ 70251088, a nákladový výrok vztahující se ke spojeným řízením.

Z odůvodnění odvolacího soudu vztahující se k takto vymezenému předmětu stávajícího řízení se podává následující:

Právním důvodem podané žaloby je nárok žalobce jako insolvenčního správce na určení neúčinnosti právního úkonu dlužnice a vydání plnění z neúčinného právního úkonu dlužnice do majetkové podstaty s odůvodněním, že mezi dlužnicí a žalovaným byla uzavřena v době, kdy dlužnice byla již v úpadku, ústní kupní smlouva, na základě které dlužnice

ICM R prodala žalovanému rybářské zboží, přičemž kupní cena zaplacena nebyla, neboť k zaplacení kupní ceny došlo zápočtem, kdy žalovaný na svůj závazek zaplatit kupní cenu si započetl své pohledávky vůči dlužnici z titulu uzavřených smluv o půjčkách.

Odvolací soud opakoval dokazování listinami předloženými žalobcem a zjistil:

Z faktury č. 3121000001 z 20.1.2010, že byla vystavená dlužnicí Ivanou anonymizovano pro žalovaného jako odběratele a touto fakturou byla fakturována částka za oděvy a boty v množství 1.000 kusů v celkové výši 372.543,40 Kč.

Z faktury č. 3121000003 z 29.1.2010, že byla vystavená dlužnicí Ivanou anonymizovano pro odběratele Tomáše Kubáčka, fakturovány byly rybářské potřeby v množství 1.000 kusů v celkové ceně 3.342.360 Kč.

Z dohody o vzájemném zápočtu a pohledávek z 30.1.2010, že byla uzavřena mezi dlužnicí Ivanou anonymizovano a žalovaným Tomášem Kubáčkem jako věřitelem, smluvní strany se dohodly na vzájemném zápočtu pohledávek a závazků. Závazek dlužnice byl uveden ze smlouvy o půjčce ze dne 10.3.2007 ve výši 1.062.500 Kč a závazek žalovaného byl uveden z faktury ze dne 20.1.2010, č. 3121000001 v částce 372.543,40 Kč. Po provedeném zápočtu bylo konstatováno, že zůstává závazek dlužnice ze smlouvy o půjčce ve výši 689.956,60 Kč. Současně bylo konstatováno, že dne 29.1.2010 uzavřely smluvní strany společně zápočet stejného znění, kdy však u závazku dlužnice došlo k uvedení chybného data smlouvy o půjčce, z toho důvodu strany uzavřely nový zápočet, který plně nahrazuje zápočet předchozí uzavřený dne 29.1.2010.

Z dohody o vzájemném zápočtu a pohledávek z 5.2.2010 uzavřené mezi dlužnicí Ivanou anonymizovano a Tomášem Kubáčkem jako věřitelem, že smluvní strany se dohodly na vzájemném zápočtu svých pohledávek a závazků, závazky dlužnice jsou zde specifikovány ze smluv o půjčce z 15.12.2006 ve výši 1.612.500 Kč, dále ze smlouvy z 10.3.2007 ve výši 689.956,60 Kč, dále ze smlouvy o půjčce z 10.6.2007 ve výši 1.050.000 Kč a ze smlouvy o půjčce z 10.9.2007 ve výši 518.750 Kč, celkem závazky dlužnice činí 3.871.206.60 Kč. Závazek žalovaného je specifikován z faktury č. 3121000003 ze dne 29.1.2010 v částce 3.342.360 Kč za zboží rybářských potřeb a po zápočtu je konstatováno, že zůstává závazek dlužnice vyplývající ze smlouvy o půjčce vůči věřiteli Tomáši Kubáčkovi ve výši 528.846,60 Kč, což dlužnice uznává co do důvodu a výše.

Na základě skutkových zjištění učiněných před soudy obou stupňů pak odvolací soud uzavřel, že mezi dlužnicí a žalovaným došlo k uzavření ústní kupní smlouvy, na základě které dlužnice prodala žalovanému zboží ve svém obchodě s rybářskými potřebami. Kupní cena mezi stranami byla nejdříve dohodnuta na základě hrubého odhadu částkou 372.543,40 Kč a 3.342.360 Kč; na tyto částky dlužnice také vystavila faktury z 20.1.2010 a 29.1.2010, kdy v těchto fakturách bylo zboží specifikováno pouze jako oděvy a boty v množství 1.000 kusů a rybářské potřeby v množství 1.000 kusů. Na základě vystavených faktur pak byly uzavřeny dvě dohody o zápočtu, kdy na pohledávky dlužnice na zaplacení kupní ceny byly započteny pohledávky žalovaného vůči dlužnici z uzavřených smluv o půjčkách. Po provedených zápočtech zůstala žalovanému vůči dlužnici pohledávka ve výši 528.846,60 Kč. Teprve po nějaké době došlo k vyhotovení předávacího protokolu a vlastnímu předání zboží, přičemž v této souvislosti se účastníci dohodli na nové kupní ceně a cenu určili vzájemnou dohodou

ICM R

částkou 1.612.665 Kč. Toto zboží žalovaný převzal, ovšem následně zboží prodal dalšímu subjektu, a to za dohodnutou částku 700.000 Kč. Cituje ust. § 235 IZ; § 236 IZ; § 240 IZ, § 241 IZ odvolací soud poté, kdy se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba byla podána aktivně legitimovaným subjektem, to je insolvenčním správcem, a to ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku, neboť o úpadku dlužnice bylo rozhodnuto dne 25.5.2010 a žaloba byla podána 28.4.2011, dospěl k závěru, že jak ústní kupní smlouva, tak také dohoda o zápočtu ze dne 5.2.2010 byly uzavřeny v době, kdy dlužnice byla již v úpadku. Dne 13.7.2009 bylo zahájeno vůči dlužnici insolvenční řízení, přičemž u jednání dne 25.5.2010, jak vyplývá z veřejně dostupných údajů v insolvenčním rejstříku, dlužnice sama potvrdila, že je v úpadku, protože déle než rok neplatí své splatné závazky. Tvrzení odvolatele, že o úpadku dlužnice nevěděl, je nevýznamné, rozhodující je faktický stav úpadku dlužnice, a nikoliv vědomost druhé strany o úpadku, případně to, kdy bylo insolvenčním soudem o úpadku dlužnice rozhodnuto. Na základě ústně uzavřené kupní smlouvy se dlužnici nedostalo žádného reálného protiplnění, z něhož by dlužnice mohla uspokojit své věřitele, neboť kupní cena byla zaplacena zápočtem. Samotnou dohodou o zápočtu ze dne 5.2.2010 tak dlužnice zvýhodnila žalovaného jako jednoho ze svých věřitelů, protože žalovaný na rozdíl od jiných věřitelů získal plné uspokojení svých pohledávek, které měl vůči dlužnici z titulu uzavřených smluv o půjčkách a dostalo se mu tak na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu náleželo v konkursu, ve kterém jsou věřitelé uspokojováni poměrně. I podle názoru odvolacího soudu samotná dohoda o zápočtu z 5.2.2010 představuje neúčinný právní úkon podle ust. § 241 insolvenčního zákona.

Plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty, přičemž platí, že není-li možné vydat plnění do majetkové podstaty, musí být poskytnuta rovnocenná náhrada. Zboží, které dlužnice prodala žalovanému a které žalovaný převzal, bylo prodáno za dohodnutou kupní cenu nejprve ve výši 3.714.403,40 Kč, posléze se účastníci dohodli na ceně 1.612.665 Kč. Žalovaný toto zboží fyzicky již nemá k dispozici, neboť na základě následně uzavřené kupní smlouvy prodal toto zboží další osobě; vydání zboží do majetkové podstaty tak není možné. Již v průběhu řízení před soudem prvního stupně však žalovaný namítal, že částka 1.612.665 Kč neodpovídá obvyklé ceně zboží, sám toto zboží prodal dalšímu subjektu za částku 700.000 Kč. Ke stanovení obvyklé ceny zboží již v řízení před soudem prvního stupně žalovaný také navrhoval vypracování znaleckého posudku z oboru ekonomika a ceny movitých věcí .

Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že zpracování tohoto znaleckého posudku není možné, když dostupné listinné důkazy obchodované zboží nedostatečně identifikovaly. Součástí spisu je seznam prodaného zboží, v tomto seznamu je zboží jednotlivě specifikováno, když je uveden druh tohoto zboží, je zde uveden počet kusů a rovněž tak je zde uvedena cena tohoto zboží. Znalec na základě znaleckého posudku by měl stanovit obvyklou cenu movitých věcí, a to k datu uzavření kupní smlouvy, která by měla být žalovaným zaplacena do majetkové podstaty. V zájmu rychlosti a hospodárnosti řízení není však vyloučeno, aby v tomto směru účastníci uzavřeli mimosoudní dohodu, popř. smír, a žalovaný zaplatil do majetkové podstaty částku, na které se s žalobcem dohodne.

V podání ze dne 30. 9. 2015 pak žalovaný namítá, že insolvenční správce, žalobce, pochybil, když nepřijal zboží, které mu navrhoval vrátit v návrhu na mimosoudní jednání dne 9. 2. 2012. Vrácení zboží in natura je podle IZ primární postup v případě neúčinnosti právního úkonu. V dané chvíli vlastnila z boží sice třetí osoba, pan Miroslav Jahelka, který od

ICM R něj zboží koupil. V kupní smlouvě ze dne 24. 5. 2010 je však výslovně uvedeno, že vlastnické právo k uvedenému zboží přechází na kupujícího až po úplném uhrazení celé kupní ceny, která v dané době uhrazena nebyla, navíc pan Jahelka byl ve výrazném prodlení s úhradami splátek kupní ceny a souhlasil s vrácením zboží, které bylo z 98 % kompletní. Insolvenční správce namítal, že zboží bylo v dokumentech uzavřených mezi žalovaných a dlužnicí vágně identifikováno, takže by při jeho vrácení nebylo možné přezkoumat, zda se jedná o totožné zboží. V tomto směru se dovolával názoru Vrchního soudu v Olomouci prezentovaném v rozsudku ze dne 19. 5. 2015, č.j. 13 VSOL 187/2014-194, že součástí spisu je Seznam prodaného zboží, v tomto seznamu je zboží jednotlivě specifikováno, když je uveden druh tohoto zboží, je zde uveden počet kusů a rovněž je zde uvedena cena tohoto zboží . V této souvislosti akcentoval, že pokud je podle Vrchního soudu v Olomouci zboží í v Seznamu zboží identifikováno dostatečně na to, aby na jeho podkladě mohl být vyhotoven znalecký posudek, tím spíše by Seznam zboží byl dostatečným podkladem pro identifikaci zboží při jeho vrácení k rukám správce. Insolvenční správce měl podle jeho názoru přijmout nabízené zboží a náhradu za zbývající 2 % zboží, které nebylo možné vrátit, by uhradil v adekvátní peněžité náhradě. Správce mohl zboží následně zpeněžit za účelem rozdělení výtěžku mezi věřitele. Na schůzce, která se uskutečnila dne 23. 9. 2015 žalobci navrhl, aby vzal žalobu zpět s tím, že vezme zpět svoji přihlášenou pohledávku o významnou částku, aby se snížil celkový dluh dlužnice a aby pro ostatní věřitelé zůstalo více prostředků k rozdělení. O této variantě insolvenční správce odmítl jednat. Žalovaný jej na schůzce informoval o tom, že zboží bylo staré a navíc podléhající silně trendům, je podle jeho vlastních zjištění znalci v oboru ekonomika oceňováno jen na zůstatkovou hodnotou. Tvrdil dále, že většina zboží byla v době provedení zápočtu velmi stará, což bude patrné z účetnictví dlužnice. Skutečnost, že zboží nemá na trhu prakticky žádnou cenu, mohla, podle jeho názoru, vědět pouze osoba se zkušenostmi s obchodem s rybářskými potřebami, nikoliv žalovaný, a dokonce ani pan Jahelka, který s prodejem tohoto sortimentu teprve začínal a neměl žádné zkušenosti. S nabídkou zboží u jiných obchodníků s tímto sortimentem tenkrát neuspěl, což samo o sobě ukazuje na nízkou tržní hodnotu cenu zboží v této době. Ani tyto argumenty však nevedly k dosažení dohody s žalobcem. S ohledem na uvedené setrval na důkazním návrhu znaleckým posudkem. Pro účely zhotovení znaleckého posudku žádá soud, aby žalobci uložil předložení účetnictví dlužnice Ivany anonymizovano za roky 2005 až 2010.

Krajský soud pak doplnil dokazování dle pokynu odvolacího soudu, kterým je vázán a zjistil:

Ze znaleckého posudku číslo 2/16 vypracovaného znalcem Ing. Ivanem Bohunovským, pro obor ekonomika, ceny a odhady movitostí ze dne 4. 3. 2016 (číslo listu 228 a následujících), že znalec k soudem vymezenému úkolu (k jehož realizaci žalobce předložil originály dokladů-faktury, dodací listy a dobropisy, které se v účetnictví dlužnice nacházejí dle seznamu na čl. 225): 1) Stanovit cenu obvyklou movitých věcí v Soupisu zboží (číslo listu 35 až 77) ke dni 24. 5. 2010 uvedl, že výše obvyklé ceny jsou stanoveny jako průměrné ceny na vnitřním trhu ke dni 24. 5. 2010 na základě spisového materiálu, tj. Soupisu zboží (číslo listu 35-77) a cen na vnitřním trhu jednotlivého zboží ke dni 24. 5. 2010. Pokud nebylo možné zjistit průměrnou cenu u některého druhu zboží na vnitřním trhu, tak byl použit koeficient ročního nárůstu cen, který se pohybuje od dvou (2) procent do pěti (5) procent za každý kalendářní rok, podle druhu a ceny jednotlivého zboží. Na straně číslo 3 až číslo 33 je vypracován Soupis jednotlivého zboží, ve kterém je uvedena: název zboží, počet kusů jednotlivého zboží,

ICM R obvyklá cena za kus, obvyklá cena za počet kusů u jednotlivého zboží bez DPH a obvyklá cena za počet kusů jednotlivého zboží s DPH. Obvyklá cena za všechno zboží dle soupisu jednotlivého zboží činí bez DPH částku 1.364.645,30 Kč jen a celková obvyklá cena v částku 1 000 030 637.574,36 Kč se zaokrouhlením tedy částku 1.637.574 Kč. Při výpočtu cen s DPH byla použita DPH ve výši 20 %. 2) Zohlednit poté skutečnost, že se jedná o zboží, se kterým bylo obchodováno ve velkoobchodním styku uvedl, že pokud prodejce potřebuje zboží prodat rychle, tak je a) možno prodat zboží jednotlivě se slevou 25%, což v daném případě představuje částku 1.023.483,98 Kč bez DPH a spolu s DPH pak částku 1.228.180,77 Kč s možností, že nebude zboží prodáno všechno nebo b) prodat veškeré zboží jako celek se slevou 35 %, což v daném případě představuje částku 887.019,45 Kč (bez DPH) a spolu s DPH pak částku 1.064.423,33 Kč.

Vyhodnocením provedeného dokazování před soudy obou stupňů (v tomto směru soud pro stručnost odkazuje na podrobná zjištění učiněná v předchozím rozhodnutí) vzal soud za prokázaný následující skutkový stav:

Usnesením procesního soudu č.j. KSOL 16 INS 4369/2009-A31 ze dne 25.5.2010 byl zjištěn úpadek dlužnice Ivany anonymizovano , anonymizovano a byl prohlášen konkurz na její majetek. Současně byl insolvenčním správcem ustanoven Mgr. Ivo Šotek. Dne 5.10.2009 podal do insolvenčního řízení přihlášku pohledávky v celkové výši 4.243.750 Kč jako věřitel číslo 12 žalovaný (viz shodná tvrzení účastníků a spis sp. zn. KSOL 16 INS 4369/2009). Z Přihlášky pohledávek bylo zjištěno, že se sestávala ze čtyř pohledávek: 1) pohledávka číslo 1 ve výši 1.612.500 Kč, z titulu nezaplacené půjčky ze Smlouvy o půjčce ze dne 15. 12. 2006 (byla vzata zpět) ; 2) pohledávka číslo 2 ve výši 1. 062. 500 Kč, z titulu nezaplacené půjčky ze Smlouvy o půjčce ze dne 10. 3. 2007 (vzata zpět do částky 165 Kč) ; 3) pohledávka číslo 3 ve výši 1.050.000 Kč, z titulu nezaplacené půjčky ze smlouvy o půjčce ze dne 10. 6. 2007 a 4) pohledávka číslo 4 ve výši 518.750 Kč z titulu nezaplacené Smlouvy o půjčce ze dne 5. 9. 2007. Pohledávky byly částečně vypořádány započtením na kupní cenu za prodej zboží dlužnice, kterou dle předběžného hrubého odhadu stanovili částkou, kterou pak dlužnice vyúčtovala fakturami číslo 3121000001 ze dne 29. 1. 2010 na částku 372.043,40 Kč (dodávka byla označena jako Oděvy a boty v množství 1.000) a fa číslo 3121000003 ze dne 20. 1. 2010 na částku 3.342.360 Kč (dodávka označena Rybářské potřeby množství 1.000 ), jak bylo zjištěno z citovaných dokladů odvolacím soudem. Zboží nebylo nijak specifikované, bez náležitého seznamu. Z Dohody o vzájemném zápočtu pohledávek ze dne 30. 4. 2010 pak žalobce coby věřitel s dlužnicí započetli část z pohledávky věřitele ze Smlouvy o půjčce ze dne 10. 3. 2007 ve výši 372.543,40 Kč (z celkové částky 1.062.500 Kč) proti pohledávce dlužníka z faktury číslo 3121000001 na částku 372.543,40 Kč. Ze Smlouvy o půjčce ze dne 10. 3. 2007 tak zůstala k úhradě částka 689.965,60 Kč. Dne 5. 2. 2010 byla uzavřena mezi týmiž subjekty druhá Dohoda o vzájemném zápočtu pohledávek, kterou došlo k zápočtu části pohledávek věřitele ze Smlouvy o půjčce ze dne 15. 12. 2006 ve výši 1.612.500 Kč, Smlouvy o půjčce ze dne 10 3. 2007 ve výši 689.956,60 Kč (zůstatek pohledávky po zápočtu podle Dohody o vzájemném zápočtu pohledávek ze dne 30. 1. 2010), Smlouvy o půjčce ze dne 10. 6. 2007 ve výši 1.050.000 Kč a Smlouvy o půjčce ze dne 10. 9. 2007 ve výší 518.750 Kč,

ICM R

(výše pohledávek věřitelé tedy činila 3.871.206,60 Kč) proti pohledávce dlužníka z faktury číslo 3121000003 ze dne 29. 1. 2010 ve výši 3.342.360 Kč. Po započtení zůstala věřiteli vůči dlužnicí pohledávka ve výši 528.846,60 Kč. Dne 24. 5. 2010 došlo k vyhotovení Předávacího protokolu o předání zboží a teprve v této chvíli došlo určité specifikaci každé jednotlivé položky zboží a počtu kusů. V té souvislosti byla ke každé položce přiřazena cena, kterou smluvní strany stanovili dohodou a při jejím určení vycházeli přitom z účetní hodnoty, v jaké dlužnice evidovala zboží ve svém účetnictví. Celková cena zboží, které dlužnice předala činila dle předávacího protokolu částku 1.612.665 Kč. V předávacím protokolu konstatovali, že předávané zboží neodpovídá hodnotou a potažmo i množstvím hodnotě zboží, které bylo fakturované shora citovanými fakturami. Celková hodnota předávaného zboží činí dle přiloženého předávacího protokolu a schváleného soupisu celkem částku 1 612 665 Kč. Rozdíl hodnoty fakturovaného a předaného zboží činí celkem částku 2.102.238,40 Kč s DPH. Soupis zboží je nedílnou součástí tohoto protokolu. Z těchto důvodů si smluvní strany ústní dohodou snížily kupní cenu prodaných movitých věcí na částku 1.612.665 Kč. Dne 28. 7. 2010 doručil věřitel Doplnění přihlášky k insolvenčním řízení ze dne 27. 7. 2010 a snížil celkovou výší přihlášené pohledávky číslo 12 z původní částky 4.243.750 Kč na částku 2, 613. 085 Kč, to je o částku 1.612.665 Kč, což odpovídalo ceně za předané zboží. Procesní soud pak svým usnesením ze dne 31. 8. 2010, pod č.j. KSOL 16 INS 4369/2009-P12-3 vzal na vědomí částečné zpětvzetí přihlášky pohledávky v uvedené výši 1.612.665 Kč.

Na přezkumném jednání konaném dne 26. 5. 2011 byla přihlášená pohledávka číslo 2 popřena insolvenčním správcem, co do výše 1.000.000 Kč s důvodem popření: uhrazena zbožím; přihlášené příslušenství číslo 2.1 popřeno insolvenčním správcem, co do výše 62.335 Kč s důvodem popření: pohledávka uhrazena zbožím; přihlášená pohledávka číslo 3 byla popřena insolvenčním správcem do výše částky 989.904 Kč z důvodu, že pohledávka v této výši byla uhrazena zbožím; přihlášené příslušenstvím číslo 3. bylo popřeno insolvenčním správcem, co do výše 50.000 Kč s důvodem, že pohledávka byla uhrazena zbožím; přihláška číslo 4 a přihlášené příslušenství číslo 4.1 byly insolvenčním správcem uznány. Celkem byly pohledávky uznány ve výši 528.846 Kč a popřené ve výši 2.102.239 Kč.

Věřitel s popřením nesouhlasí s ohledem na výše uvedené, když má za to, že správce nepřihlédl k ceně zboží jaká byla smluvními stranami stanovena v Předávacím protokolu ze dne 24. 5. 2010. Nesouhlasí navíc také i se skutečností, že insolvenční správce popřel pohledávky z důvodu, že byly uhrazeny zbožím, když k předání zboží došlo teprve dne 24. 5. 2010, kdy bylo ohodnoceno na částku 1.612.665 Kč, když ani tato částka neodpovídala tržní ceně zboží, neboť předmětné movité věci prodal dále Miroslavu Jahelkovi bytem Chrastava, Cihlářská 316, Liberec, rodné číslo 701125/2002 611 písemnou kupní smlouvou ze dne 24. 5. 2010 za kupní cenu ve výši 700.000 Kč, když se mu nepodařilo najít kupce, který by koupil zboží za vyšší cenu. Předané zboží dlužnice neexistuje.

Ze znaleckého posudku číslo 2/16 vypracovaného znalcem Ing. Ivanem Bohunovským, pro obor ekonomika, ceny a odhady movitostí ze dne 4. 3. 2016 (číslo listu 228 a následujících), pro soud vyplynul závěr, že Cena obvyklá u movitých věcí v Soupisu zboží (číslo listu 35 až 77) ke dni 24. 5. 2010 (jejíž výše byla stanovena jako průměrná cena na vnitřním trhu ke dni 24. 5. 2010 na základě spisového materiálu, tj. Soupisu zboží (číslo listu 35-77) a cen na vnitřním trhu jednotlivého zboží ke dni 24. 5. 2010, přičemž pokud

ICM R nebylo možné zjistit průměrnou cenu u některého druhu zboží na vnitřním trhu, tak byl použit koeficient ročního nárůstu cen, který se pohybuje od dvou (2) procent do pěti (5) procent za každý kalendářní rok, podle druhu a ceny jednotlivého zboží) činí za všechno zboží činí bez DPH částku 1.364.645,30 Kč a celková obvyklá cena spolu s DPH pak částku 1.637.574,36 Kč se zaokrouhlením tedy částku 1.637.574 Kč. Při výpočtu cen s DPH byla použita DPH ve výši 20 %. K požadavku žalovaného pak znalec konstatoval, že pokud je prodejce ve finanční tísni, potřebuje zboží prodat rychle, tak je a) možno prodat zboží jednotlivě se slevou 25%, což v daném případě představuje částku 1.023.483,98 Kč bez DPH a spolu s DPH pak částku 1.228.180,77 Kč s možností, že nebude zboží prodáno všechno nebo b) prodat veškeré zboží jako celek se slevou 35 %, což v daném případě představuje částku 887.019,45 Kč (bez DPH) a spolu s DPH pak částku 1.064.423,33 Kč. Již ke dni rozhodování soudu dne 15. 7. 2014 bylo žalovaným tvrzeno, že předmětné movité věci specifikované v tvrzeném Seznamu zboží neexistovalo. Za této situace je obrana žalovaného spočívající v tvrzení, že žalobce nepřijal plnění in natura irelevantní. Pokud by sporné zboží ke dni rozhodování soudu měl žalovaný ve svém držení (bylo existentní), nemohl by žalobce být jednak úspěšný ve svém nároku na požadavek peněžitého plnění do majetkové podstaty a jednak by bylo možno objektivně posoudit stáří zboží. Za této situace se jeví soudu obrana žalovaného účelová, zvláště, když prvně hodnota žalovaným koupeného zboží od dlužnice byla smluvními stranami specifikována částkou 3.714.903,40 Kč a teprve po náležitém seznámení se s účetními doklady dlužnice (jak vyplývá ze samotného tvrzení žalovaného a Předávacího protokolu ze dne 24.5.2010) stanovena částkou 1,612.665 Kč s DPH, kterážto cena k tomuto datu je obvyklou cenou, jak vyplývá ze znaleckého posudku k návrhu žalovaného provedeného. Pro soud z této skutečnosti vyplývá závěr, že žalovaný v době uzavření předmětné kupní smlouvy s dlužnicí dne 24.5.2010 spolehlivě věděl, jakou hodnotu má kupované zboží .

V daném případě dle názoru soudu nelze přihlížet k tomu, že žalovanému se již za stejnou hodnotu předmětné zboží nepodařilo zpeněžit, neboť se v daném případě jedná o tzv. podnikatelské riziko a nelze tuto skutečnost brát v potaz v tomto řízení. Opět soud akcentuje, že v případě držby předmětných věci žalovaným, byl by se zprostil své povinnosti z neúčinného úkonu vydáním těchto věcí do majetkové podstaty. S ohledem na uvedené soud taky nemohl akceptovat ani názor žalovaného prezentovaný u jednání dne 29.3.2016, že by v daném případě mělo být do majetkové podstaty dlužnice vráceno plnění po slevě v rozsahu 35 % tj. částka včetně DPH ve výši 1.064.423,33 Kč a bez DPH pak částka 887.019,45 Kč (neboť by se nejednalo o cenu obvyklou, jak sám žalovaný tuto definuje ve svém podání ze dne 8.10.2015 citací § 2 odst. 1 zák. č. 151/1997 Sb.).

Řídě se uvedenou úvahou soud z hlediska hospodárnosti další, žalovaným navrhované důkazy spočívající v doplnění posudku a vysvětlení postupu při použití koeficientu ročního nárůstu cen, neprovedl.

K námitce žalovaného, uplatněnou u jednání dne 29.3.2016, že by do majetkové podstaty neměl poskytovat plnění s DPH soud z veřejně dostupného portálu ARES zjistil, že dlužnice byla ke dni 24.5.2010 (datum uzavření kupní smlouvy se žalovaným) plátcem DPH a žalovaný, IČO: 69234256, podnikající od 9.8.1999 plátcem DPH nebyl ani doposud není. Za převzaté plnění neúčinnou kupní smlouvou od dlužnice převzal zboží, jehož cenu ve výši 1.612.665 Kč uhradil zápočtem platně učiněným, který je však ve vztahu k věřitelům v daném insolvenčním řízení neúčinným, včetně 20% DPH (jak vyplývá kromě Předávacího protokolu

ICM R ze dne 24.5.2010 i ze zprávy o Vytýkacím řízení Finančního úřadu ve Š anonymizovano , č.j. 45984/10/381930805139 ze dne 15.11.2010 na čl. 7), což se v důsledku v daném řízení (rozuměj insolvenční řízení vedeném na majetek dlužnice ) promítlo i ve skutečnosti, že na základě provedeného neúčinného zápočtu a uzavřené kupní smlouvy žalovaný vzal částečně v rozsahu předmětné částky 1.612.665 Kč zpět i svou přihlášenou pohledávku z titulu půjčky, jak výše uvedeno.

Podle ust. § 236 IZ neúčinností právního úkonu není dotčena jeho platnost; v insolvenčním řízení však dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty (odstavec 1). Není-li možné vydat do majetkové podstaty původní dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu, musí být poskytnuta rovnocenná náhrada (odstavec 2).

Zjištěný skutkový stav posoudil soud dle citovaného zákonného ustanovení a má za to, že v daném případě je žaloba důvodná částečně.

Bylo prokázané, že zboží ke dni rozhodování soudu neexistuje. Za této situace jej nelze do majetkové podstaty vydat a žalovaného stíhá povinnost poskytnou do majetkové podstaty rovnocennou náhradu.

Žalovaný neprokázal, že by částka smluvními stranami dohodnuta v Protokolu o předání zboží nebyla obvyklou cenou, když naopak, jak ve skutkovém stavu uvedeno znalecký posudek relevantnost ceny obchodovaného zboží potvrdil.

Jak již soud uvedl ve zjištěném skutkovém stavu, kde vyložil, jakou úvahou se řídil při hodnocení jednotlivých tvrzení žalovaného a skutkových zjištění z provedeného dokazování, nelze přijmout jeho argument, že se mu již zboží nepodařilo prodat za uvedenou cenu a byl nucen je prodat za částku 700.000Kč. V této souvislosti lze dát za pravdu žalobci, že uvedené tvrzení žalovaného se jeví být účelovým, když k relevantní dohodě-uzavření kupní smlouvy s dlužnicí došlo dne 24.5.2010, která tvoří právní důvod stávajícího plnění, a téhož dne pak žalovaný uzavřel kupní smlouvu na totéž zboží s Miroslavem Jahelkou.

Znalec kvantifikoval obvyklou cenu předmětného zboží ke dni uzavření kupní smlouvy částkou 1.637.574 Kč (s 20% DPH) a částkou 1.364.645,30 Kč (bez DPH).

Zákon o oceňování majetku č. 151/1997 Sb. v platném znění v § 2 stanoví Způsoby oceňování majetku a služeb , kde uvádí, že majetek a služba se oceňují obvyklou cenou, pokud tento zákon nestanoví jiný způsob oceňování. Obvyklou cenou se pro účely tohoto zákona rozumí cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Přitom se zvažují všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, avšak do její výše se nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu, osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího ani vliv zvláštní obliby. Mimořádnými okolnostmi trhu se rozumějí například stav tísně prodávajícího nebo kupujícího, důsledky přírodních či jiných kalamit. Osobními poměry se rozumějí zejména vztahy majetkové, rodinné nebo jiné osobní vztahy mezi prodávajícím a kupujícím. Zvláštní oblibou se rozumí zvláštní hodnota přikládaná majetku nebo službě vyplývající z osobního vztahu k nim. Obvyklá cena vyjadřuje hodnotu věci a určí se porovnáním (odst. 1).

ICM R

Zákon tedy zcela jednoznačně definuje obvyklou cenu a současně akcentuje, že při určení její výše se nepromítají osobní poměry, kterými se rozumí vztahy majetkové, rodinné či jiné mezi smluvními stranami . Za této situace nelze přistoupit na názor žalovaného, jak již výše ve skutkovém stavu uvedeno, na možnost snížení o 35% , tj. na částku 887.019,45 Kč (bez DPH) ukládaného plnění do majetkové podstaty, neboť by takové plnění již nebylo cenou obvyklou.

Soud však považuje za relevantní námitku žalovaného, uplatněnou u jednání dne 29.3.2016, že by do majetkové podstaty neměl poskytovat plnění s DPH, když citované ustanovení § 236 odst. 2 IZ požaduje poskytnutí do majetkové podstaty pouze to, o co byla zkrácena. V této souvislosti se soudu nabízí úvaha analogie s judikaturou soudů vztahující se k reparaci škody, která je založena na názoru, že je-li poškozený plátcem daně z přidané hodnoty, pak skutečnou škodou na jeho majetku je pouze částka vynaložená na uvedení věci do předešlého stavu bez daně z přidané hodnoty uhrazené plátcem na vstupu. (srovnej Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1952/2006), zvláště, když žalovaný plátcem DPH není a žalovaná v době uzavření neúčinné kupní smlouvy plátcem byla. Bylo sice prokázané, že do majetkové podstaty dlužnice se relevantní plnění (tj. zaplacení kuní ceny) nedostalo, neboť tato byla uhrazena zápočtem, ale v daném insolvenčním řízení se tato smlouva promítla ve skutečnosti, že na základě provedeného neúčinného zápočtu (na základě neúčinné kupní smlouvy ) žalovaný vzal částečně v rozsahu předmětné částky 1.612.665 Kč zpět svou přihlášenou oprávněnou pohledávku z titulu půjčky, jak výše uvedeno.

Řídě se uvedenou úvahou vyšel soud z kvantifikace obvyklé ceny (bez DPH) znalcem částkou 1.364.645,30 Kč a rozhodl tak, jak ve výroku v odst. I. shora uvedeno, kdy žalovanému uložil tuto částku zaplatit do majetkové podstaty dlužnice. Současně pak vyhověl v souladu s ustanovením § 160 odst. 1, věta za středníkem o.s.ř. žalovanému a umožnil mu předmětnou částku zaplatit v měsíčních splátkách s ohledem na okolnosti řízení v těchto spojených věcech, zejména na dobu, která od realizace předmětných obchodních transakcí uplynula, s přihlédnutím k výši uloženého plnění, kdy lze uvěřit žalovanému, že okamžité zaplacení s ohledem na skutečnost, že nemá žádné zaměstnance, jak z veřejně přístupné registru ARES vyplynulo, by mohlo neúměrně zatížit a ohrozit jeho podnikatelské aktivity a soud má zato, že nedojde takto ani k neúměrnému zatížení žalobce, když výše splátek byla vymezena částkou 50.000Kč (k zaplacení takto dojde za necelé 3 roky) pod ztrátou výhody splátek (§ 1931 zák. č. 89/2012 Sb., obč. zák.).

O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 7 odst. 1 insolvenčního zákona a § 202 odst. 1 IZ bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku v odst. II. uvedeno, když převážně úspěšný insolvenční správce v řízení o neúčinnosti úkonu se náhrady nákladů řízení výslovně vzdal před soudem prvního stupně před rozhodnutím ze dne 15.7.2014 i v řízení odvolacím a v dané fázi řízení mu vznikly prokazatelné náklady za právní zastoupení v celkové výši 8.228 Kč za 2 úkony právní služby ve výši 3.100 Kč (převzetí věci a příprava a účast u jednání dne 1.10.2015) dle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 01.01.2013 (dále jen advokátní tarif ) ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu a celková odměna tak činí 6.200 Kč. Dále má nárok na 2 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a dále na náhradu za 21% DPH z částky 6.800 Kč, tj. 1 428,00 Kč, přičemž z celkové částky dle poměru úspěchu byl žalobce úspěšný v rozsahu 69,24%, což činí částku 5 697,00 Kč, kterou soud uložil žalovanému žalobci

ICM R zaplatit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta (§ 149odst. 1 o.s.ř.). Ve spojeném řízení o určení výše pohledávky pak ve vztahu k insolvenčnímu správci nemá žalovaný, v této části zcela úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e odvolání p ř í p u s t n é ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Olomouc 29.03.2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vlastimila Potoczková v.r. Vlasta Zezulová samosoudkyně

ICM R