16 Cm 6/2009
Jednací číslo: 16Cm 6/2009-184

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Šulákem v právní věci žalobce OP papírna, s. r. o., se sídlem Olšany 18, IČ 25128612, zastoupeného Prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, advokátem se sídlem Praha 1, Dlouhá 13, proti žalované JUDr. Kateřině Martínkové, insolvenční správkyni dlužníka Olšanské papírny, a. s., se sídlem Sokolská tř. 22/966, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava, zastoupena JUDr. Alešem Vídenským, advokátem se sídlem Sokolská tř. 22/966, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava o určení pravosti popřené pohledávky v insolvenčním řízení, o určení pravosti popřené pohledávky v insolvenčním řízení ve výši 7.028.000,47 Kč,

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalobce na náhradu škody ve výši 7.028.000,47 Kč přihlášená do insolvenčního řízení společnosti Olšanské papírny, a. s., vedeného u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci sp. zn. KSOS 16 INS 5130/2008, č. přihlášky 77 jako nezajištěná pohledávka, je po právu co do důvodu a výše.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci náhradu nákladů řízení ve výši 2.817 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci náhradu nákladů řízení ve výši 30.322 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou z 16. 3. 2009, která byla částečně vzata podáním z 18. 3. 2009 a doplněna podáním z 11. 5. 2009, kdy o částečném zastavení řízení ohledně pohledávky č. 2. ve výši 654.947,50 Kč (viz článek IX. žaloby) bylo rozhodnuto usnesením soudu z 15. 3. 2009, se žalobce domáhal, aby soud určil, že jeho pohledávka za dlužníkem Olšanské papírny, a. s., která je nezajištěná, je po právu co do důvodu a výše v částce 7.028.000,47 Kč. Žalobce v žalobě uvedl, že insolvenční správce u přezkumného jednání popřel pravost obojího přihlášení pohledávek (pohledávka č. 2 již není předmětem tohoto řízení z důvodu výše uvedeného zpětvzetí žaloby).

Žalobce v žalobě ohledně jednotlivých předpokladů k odpovědnosti za škodu uvedl, že žalobce porušil svou právní povinnost, a to umožnit žalobci výkon jeho práv ze smlouvy, konkrétně bezúplatné ukládání a deponování odpadů žalobce (kaly z výroby papíru) na pozemku dlužníka Olšanské papírny, a. s., k čemuž byl žalovaný dlužník povinen dle článku II. smlouvy o zřízení věcných břemen ukládání odpadů a o nakládání s odpadními vodami z 20. 2. 1998. Žalobce pak byl nucen zajistit si ukládání odpadu ze závodu v Olšanech jiným způsobem, čímž mu vznikly náklady, které by jinak nevznikly, pokud by mohl využívat svého oprávnění z věcného břemene. Tyto náklady tvoří žalovanou škodu v důsledku porušení povinnosti dlužníka (žalovaného) strpět výkon práv žalobce odpovídajících věcnému břemeni váznoucích na jeho pozemcích. Žalobce žádá škodu za období let 1999 až 2004, a tato škoda zahrnuje pouze tržní cenu, kterou byl žalobce nucen platit na jiných skládkách za ukládání odpadů, nezahrnuje tedy náklady za dopravu ani zákonné poplatky za ukládání odpadů (v podrobnostech viz článek V. žaloby, kde jsou specifikovány po jednotlivých měsících konkrétní částky náhrady škod ). Spolu s touto škodou žádá žalobce (viz článek VIII. žaloby) úroky z prodlení z této škody v zákonné výši do dne zahájení insolvenčního řízení tak, jak byly potvrzeny rozsudkem Okresního soudu v Šumperku z 29. 1. 2009, č. j. 8C 28/2001-684.

Žalovaný žalobci neumožnil bezplatně ukládat kaly na svých pozemcích, ačkoliv pravomocně bylo soudními rozhodnutími zjištěno, že předmětná smlouva o zřízení věcného břemene není neplatná. Žalobce dále v žalobě dovozoval, že sám splnil podmínku uvedenou v článku IV. 5 smlouvy o zřízení věcného břemene a přednostně využíval jiné postupy pro zpracování odpadů. V naznačeném směru podrobně uvádí, jakým způsobem tak činil (viz článek VI. žaloby). Dalším kritériem byla ekonomická výhodnost způsobu likvidace kalů dle výše uvedeného článku smlouvy, kdy tuto problematiku podrobně rozebírá v závěru svého doplňku k žalobě ze dne 11. 5. 2009, když sděluje, že dříve než v roce 2005 nebylo možné uvedení do plného provozu zařízení, kterým žalobce sám začal likvidovat své odpadní kaly.

Žalovaný svým podáním z 14. 4. 2009 a 15. 6. 2009, kterými se vyjádřil k žalobě a k jejímu doplňku navrhl, aby byla žaloba zamítnuta. Žalovaný ve vyjádřeních zejména tvrdil, že: 1/ navržené důkazy k prokázání podmínky dle článku IV. 5. smlouvy o zřízení věcných břemen z 20. 2. 1998 jsou nedostatečné, když dle žalovaného žalobce neprováděl komplexní a úplné zjištění toho, jakými možnými způsoby lze vůbec její papírenské odpady likvidovat, což učinit měla s ohledem na výše uvedený závazek právě proto, aby následně mohla u podnikatelů realizující likvidaci jiným způsobem než skládkováním takovou likvidaci vůbec provádět. 2/ škoda není výlučně v příčinné souvislosti s jednáním dlužníka, když je věcí žalobce, že zařízení na likvidaci papírenských kalů uvedl do provozu až v roce 2005, když žalobce měl do provozu toto zařízení uvést co nejdříve, nejlépe už v roce 1999 a v důsledku toho by se odpad žalobkyně stal způsobilým pro likvidaci v cihelnách či jiných provozech a žalobkyni by nevznikla škoda, žalovaný proto tvrdí, že žalobce nedodržel ustanovení § 415 občanského zákoníku o předcházení škodám, popřípadě jednáním žalobce způsobená škoda také, a měl by se tedy na ni podílet. 3/ žalobce též tím, že v roce 1999 nerealizoval ono zařízení, neplnil povinnost přiměřeným nákladem a vhodnými technickými prostředky dosahovat co nejmenšího množství ukládaného odpadu a přednostně využívat pro odpad vznikající v papírně v Olšanech jiné postupy, než skladování.

S ohledem na skutečnost, že soud nesprávně poučil účastníky řízení o zákonné koncentraci řízení již v předvolánkách k jednání (rozdílné číslování starých a nových vzorů o. s. ř.) a takto nebyli účastníci poučeni ani u prvního jednání ve věci, řízení proběhlo, jakožto nekoncentrované.

Z výslechu svědka Ing. Otakara Toboly, vedoucího čistírny odpadních vod žalobce, soud zjistil, že: 1/ produkovaný kal se choval jinak, nežli jiné kaly v papírenském průmyslu, a proto nebylo možné aplikovat již známé technologie. 2/ vyřešení problému s odpadními kaly nebylo možné urychlit. 3/ před rokem 2002, než nastoupil k žalobci, jakožto zaměstnavateli, byl problém s kaly řešen dodávkami cihelnám a vozil se do kompostárem, skládkování se neprovádělo. 4/ nebylo možné aplikovat zahraniční technologie ze Španělska či Indie, které byly nejbližší.

Z výslechu svědka Ing. Karly Pecháčkové, technologa oddělení čistírny odpadních vod žalobce, soud zjistil, že: 1/ je podřízenou z vyslechnutého svědka Ing. Otakara Toboly, 2/ řešení problému s kaly se začalo hledat ihned po výpovědi firmou Cihelna Kinský s tím, že o konkrétním řešení problému bylo rozhodnuto na úrovni vedení továrny a holdingu v Rakousku, 3/ vyřešení problému s odpadními kaly za cca 5 let bylo přiměřené, neboť bylo nutné provádět různá prověřování, výběrová řízení, odvodňovací zařízení a vybírala se vhodná technologie na oddělení biologických kalů. 4/ bylo prověřováno i řešení spalování kalů a spolupracováno v tomto směru s firmou ECOWAY s. r. o.

Z vyjádření Ing. Ivo Koukala, bývalého jednatele a zaměstnance firmy ECOWAY s. r. o. a následně po fůzi zaměstnance a společnosti SITA CZ., a. s. ve funkci manažer obchodní skupiny odpovědný za zákazníka OP Papírny s. r. o., které není datováno soud zjistil že: 1/ byla zde snaha v maximální možné míře využít kaly v cihelnách a při kompostování odpadů a omezit jejich skládkování, 2/ jiný ekonomicky přijatelný způsob využití papírenských kalů nebyl i přes veškerou snahu nalezen, 3/ kaly produkované žalobce měly značně proměnlivou konzistenci a byly nehomogenní, neboť byly současně zpracovávány kaly papírenské i biologické, a proto byly nevhodné pro zpracování v procesu výroby cihel, 4/ skládkování odpadu bylo ponecháno jako záložní řešení, které nevyhovovalo z pohledu cenového a dále z pohledu preference využívání odpadů. Ve všech případech skládek byla cena s poplatkem výrazně vyšším, než provedené kompostování.

Ze závěrů znaleckého posudku Ing. Jiřího Klicpery, CSc., znalce v oborech čistota ovzduší, odvětví čistota ovzduší, specializace ochrana životního prostředí, exhalace odpady, spalování, skládkování a využití oborů, obor ochrana přírody, odvětví ochrana přírody, specializace, hodnocení vlivu na životní prostředí, obor vodní hospodářství, odvětví čistota vod, specializace ochrana vodních zdrojů, havárie na vodních tocích, technologie úpravy a čištění vod z 28. 10. 2010 číslo 76/03/10 soud zjistil: 1/ žalobce postupoval přiměřeně bez zbytečných průtahů a odpovědně, v souladu s nejlepšími dostupnými technikami ve výrobě v oblasti ochrany životního prostředí tak, aby dosahoval v letech 1999 až 2004 co nejmenšího množství ukládaného odpadu. 2/ žalobce využíval přednostně pro vznikající odpad ekonomicky, ekologicky a technicky lepší postupy pro zpracování odpadu, než jejich ukládání-přednostně předával odpad k dalšímu využití v cihelnách, což je pokročilá technologie hodnocená jako VAT a jestliže tak nepostupoval, bylo to z důvodu neležících na jeho straně, přičemž vyšší cena za zneškodnění odpadu by jej v dlouhodobé perspektivně výrazně poškozovala vůči ostatním soutěžitelům. 3/ žalobce nemohl uvést do provozu při správném a ekonomicky přijatelném postupu za řízení k úpravě papírenských kalů dříve, než v roce 2005, protože k tomu neměl technologické a projektové podklady ani si je dříve nemohl opatřit, neboť v závodě nebyla dokončena a ustálená technologie výroby a situaci také komplikovaly povodně z roku 1997, kterými byl závod v Olšanech zasažen.

Ze smlouvy o zřízení věcných břemen ukládání odpadů a o nakládání s odpadními vodami uzavřené dne 20. 2. 1998 mezi právním předchůdcem žalobce Lillehamer s. r. o., se sídlem Praha 2, Čermákova 7, jakožto oprávněným z věcného břemene a žalovaným, jakožto povinným z věcného břemene soud zjistil, že: 1/ předmětem dohody je věcné břemeno ukládání a deponování odpadních látek na pozemcích žalovaného ročně až 1420 tun, a to v souladu s úředně předepsaným provozním skládky (viz článek III. 1. smlouvy), 2/ závazek žalovaného, že jako vlastníka staveb pozemků tato práva oprávněného z věcného břemene trpět, a to bezúplatně (viz článek III. 3.), 3/ právní předchůdce žalobce se zavázal přiměřeným nákladem a volnými technickými prostředky dosahovat, co nejmenšího množství ukládaného odpadu a přednostně využívat pro odpad vznikající papírně jiné postupy pro zpracování odpadů, které jsou ekonomicky, technicky a ekologicky lepším postupem, než ukládání odpadu podle stavu techniky, pokud s tím není pro právního předchůdce žalobce spojeno neúměrné zvýšení výrobních nákladů, které by jej dlouhodobě nepříznivě ovlivňovaly v hospodářské soutěži (viz článek IV. 5. smlouvy), 5/ tato smlouva je uzavřena na dobu určitou do 31. 5. 2017 (viz článek VI. 1. této smlouvy).

Z rozsudku Okresního soudu v Šumperku č. j. 8C 27/2001-94 z 11. 8. 2005, který nabyl právní moci ve výroku I. dne 20. 11. 2006 soud zjistil, že: 1/ jde o spor o výkon práv z věcného břemene mezi žalobcem a žalovaným, 2/ žalovaný byl zavázán strpět výkon práv žalobce z věcného břemene dle výše uvedené smlouvy o zřízení věcných břemen ukládání odpadů a o nakládání z odpadními vadami ze dne 20. 2. 1998.

Z rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci č. j. 12Co 1052/2005-122 z 2. 10.2006, který nabyl právní moci dne 20. 11. 2006, že: 1/ jde o odvolací rozhodnutí ve věci Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 8C 27/2001, 2/ rozsudek okresního soudu byl v napadené části, t. j. ve výroku I. ve věci samé potvrzen.

Ze smlouvy o zneškodnění odpadů uzavřené dne 15. 2. 2001 mezi zhotovitelem ECOWAY s. r. o. a objednatelem OP Papírna soud zjistil, že: 1/ předmětem smlouvy je závazek zhotovitele odebírat od objednatele odpady a odpadní vodu a zajišťovat jejich zneškodnění za cenu dohodnutou v této smlouvě, která je přílohou číslo 1 ke smlouvě o zneškodňování odpadů (článek II. 1., VIII. 1.), 2/ tato smlouva je uzavřena na jeden rok od uzavření této smlouvy.

Ze smlouvy o odstranění nebo využití odpadů z 16. 2. 2002 uzavřené mezi zhotovitelem ECOWAY s. r. o. a objednatelem OP Papírna s. r. o. soud zjistil že: 1/ předmětem smlouvy je závazek zhotovitele odebírat od objednatele odpady a odpadní vodu a zajišťovat jejich zneškodnění za cenu dohodnutou v této smlouvě, která je přílohou číslo 1 ke smlouvě o zneškodňování odpadů (článek II. 1., VIII. 1.), 2/ tato smlouva je uzavřena na jeden rok od uzavření této smlouvy, 3/ smlouva se sjednává na dobu neurčitou.

Z vyjádření Ing. Ivo Koukala, bývalého jednatele a zaměstnance firmy ECOWAY s. r. o. a následně po fůzi zaměstnance a společnosti SITA CZ., a. s. ve funkci manažer obchodní skupiny odpovědný za zákazníka OP Papírny s. r. o., které není datováno soud zjistil že: 1/ byla zde snaha v maximální možné míře využít kaly v cihelnách a při kompostování odpadů a omezit jejich skládkování, 2/ jiný ekonomicky přijatelný způsob využití papírenských kalů nebyl i přes veškerou snahu nalezen, 3/ kaly produkované žalobce měly značně proměnlivou konzistenci a byly nehomogenní, neboť byly současně zpracovávány kaly papírenské i biologické, a proto byly nevhodné pro zpracování v procesu výroby cihel, 4/ skládkování odpadu bylo ponecháno jako záložní řešení, které nevyhovovalo z pohledu cenového a dále z pohledu preference využívání odpadů. Ve všech případech skládek byla cena s poplatkem výrazně vyšším, než provedené kompostování.

Soud zjistil z faktur vystavených firmami RCP-Recycling park a. s., ECOWAY s. r. o., EKO-UNIMED s. r. o., SITA Bohemia a. s., SITA Moravia a. s., které jsou přílohami článku V. žaloby a které se ukázaly být nespornými tak, jak to uvedl zástupce žalovaného u jednání dne 24. 2. 2011, že: 1/ jejich předmětem je vyúčtování tržní ceny za období od srpna 1999 do prosince 2004. Celková výše částek uplatněných fakturami vůči žalobci činí částku 7.028.000,47 Kč. 2/ Všechny tyto faktury jsou splatné.

Ze 46 kusů z výpisů z bankovních účtů právního předchůdce žalobce a žalobce od bank: Bank Austria Creditanstalt, Czech republic, a. s., ČSOB, a. s., HVB, Czech republic, a.s., HVB Bank, a.s., že: 1/ jsou vystaveny za období od 24. 9. 199 do 4. 2. 2005, 2/ prokazují, že právní předchůdce žalobce a žalobce uhradili vyfakturované částky zcela, ve výši dle článku V. žaloby.

Na základě provedeného dokazování soud žalobě po jejím částečném zpětvzetí ohledně pohledávky č. 2 ve výši 654.947,50 Kč a zastavení řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby, soud stran pohledávky č. 1 ve výši 7.028.000,47 Kč z titulu náhrady škody včetně zákonného úroku z prodlení v celém rozsahu vyhověl.

Žalobce totiž prokázal všechny atributy škody:

a/ protiprávní úkon

V řízení bylo prokázáno, že žalovaný porušil svou právní povinnost stanovenou v článku III. 1. 3. a 5. smlouvy o zřízení věcných břemen ukládání odpadů a o nakládání s odpadními vodami z 20. 2. 1998, kterou žalovaný uzavřel, jakožto povinný z věcného břemen s právními předchůdcem žalobce Lilehammer s. r. o., jakožto oprávněným z věcného břemene. Porušení právní povinnosti žalovaného dle výše uvedených ustanovení smlouvy spočívalo v tom, že neumožnil bezplatně trpět věcné břemeno ukládání a deponování odpadních látek na svých pozemcích, a to až 1420 tun ze závodu v Olšanech. Bylo přitom prokázáno ve věci sp. zn. 8C 27/2001 vedené u Okresního soudu v Šumperku, že tato smlouva je platná. Žalovaný tak porušil povinnosti, které mu vyplývají ze smlouvy a porušoval tuto povinnost po celou dobu trvání právního vztahu, který byl smlouvou založen.

b/ vznik škody

V řízení je prokázáno i to, že žalobce žalobou uplatnil škodu, která představuje majetkovou újmu vyjádřitelnou v penězích, kdy škodu představuje pouze tržní cena, kterou byl žalobce nucen platit na jiných skládkách za ukládání odpadu, nezahrnuje náklady za dopravu ani zákonné poplatky za ukládání odpadu. Jde tak o skutečnou škodu. Výše této škody je prokázána za období od srpna 1999 do prosince 2004. Celková výše uplatněné škody představuje částku 4.837.402,30 Kč a žalobce přitom prokázal, že tato částka byla vyfakturována smluvními partnery žalobce, kterým platil za dodávky kalů, jde o firmy RCP-Recycling park a. s., ECOWAY s. r. o., ECO-UNIMED s. r. o., SITA Bohemia a. s., SITA Moravia a. s. Žalobce dále prokázal výše uvedenými výpisy z bankovních účtů, že úplatu za likvidaci kalů těmto svým smluvním partnerům zaplatil.

Součástí škody je též úrok z prodlení tak, jak vyplývá z článku VIII. žaloby ve výši 2.190.598,17 Kč, a to v zákonné výši, kterou žalobce správně spočetl již v žalobě a soud proto odkazuje na tuto tabulku.

ÚROKY Z PRODLENÍ Úrok Z částky Od do počet úrok za úrok z prodlení dní den 10,00% 761 878,80 Kč 18.4.2000 17.12.2008 3166 208,73 Kč 660 851,58 Kč 10,00% 276 867,50 Kč 4.5.2000 17.12.2008 3150 75,85 Kč 238 940,45 Kč 10,00% 306 182,50 Kč 30.6.2000 17.12.2008 3093 83,89 Kč 259 458,21 Kč 10,00% 240 348,50 Kč 11.7.2000 17.12.2008 3082 65,85 Kč 202 946,32 Kč 10,00% 81 565,00 Kč 15.8.2000 17.12.2008 3047 22,35 Kč 68 090,02 Kč 10,00% 11 060,00 Kč 15.12.2000 17.12.2008 2925 3,03 Kč 8 863,15 Kč 7,50% 781 000,00 Kč 1.1.2002 17.12.2008 2543 160,48 Kč 408 099,25 Kč 3,50% 781 000,00 Kč 1.1.2003 17.12.2008 2178 74,89 Kč 163 111,32 Kč 2,50% 781 000,00 Kč 1.9.2003 17.12.2008 1935 53,49 Kč 103 509,25 Kč 2,50% 816 500,00 Kč 17.3.2005 17.12.2008 1372 55,92 Kč 76 728,63 Kč celkem: 2 190 598,17 Kč

c/ příčinná souvislost

V řízení bylo prokázáno i to, že mezi protiprávním úkonem, t. j. porušením článku III. 1. 3. 5. a vznikem škody, tedy žalovanou částkou ve výši 4.837.402,30 Kč včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 2.190.598,17 Kč je vztah příčiny a následku. Je totiž zřejmé a vyplynulo to z provedeného dokazování, že škoda by nevznikla, pokud by žalovaný umožnil bezplatně ukládat papírenské kaly ze závodu v Olšanech na svých pozemcích tak, jak to bylo dohodnuto dle článku III. smlouvy. Je tím prokázáno i to, že vztah mezi protiprávním úkonem jako příčinou a mezi vznikem škoda, jakožto následkem není zprostředkován a výše uvedený protiprávní úkon je jedinou a hlavní příčinou vzniku škody.

d/ zavinění

I když to žalobce v žalobě ani v žádném ze svých další podání neuvádí, zavinění je jednoznačně úmyslné. Soud vychází ze skutečnosti, že žalovaný porušoval článek III. 1. 3. 5. smlouvy o zřízení věcných břemen ukládání odpadů a o nakládání s odpadními vodami, od jejího počátku a nikdy neumožnil žalobci užívání takového věcného břemene. Z těchto důvodů má soud za to, že tuto povinnost nelze dlouhodobě porušovat nedbalostně.

Je tak v řízení jednoznačně prokázáno, že žalovaný odpovídá za žalovanou škodu včetně jejího příslušenství.

Zavinění poškozeného.

Soud ve věci nechal zpracovat výše uvedený znalecký posudek Ing. Jiřím Klicperou, CSc., z nějž bylo soudem zjištěno (viz výše uvedené závěry znaleckého posudku, že žalobce neporušil článek IV. 5. smlouvy o zřízení věcných břemen ukládání odpadů a o nakládání s odpadními vodami, tedy postupoval tak, aby dosáhl co nejmenšího množství ukládaného odpadu, využíval přednostně pro vznikající odpad v papírně lepší postupy pro zpracování odpadu nežli jejich odkládání s akcentem na jeho dlouhodobé neznevýhodňování oproti ostatním soutěžitelům, a do provozu uvedl zařízení k úpravě papírenských kalů v roce 2005, přičemž tak nemohl učinit dříve. Obdobné závěry soud učinil i z výslechu svědků Ing. Otakara Tobola, který je vedoucím čistírny odpadních vod u žalobce a Ing. Karly Pecháčkové, která je technologem oddělení čistírny odpadních vod u žalobce. Z těchto všech důvodů má soud za prokázáno, že zde není zavinění poškozeného.

Po právní stránce soud věc posoudil, jakožto incidenční spor podle § 151 odst. 1 písm. a) IZ a podle § 420 odst. 1 občanského zákoníku o náhradu škody, kterou žalovaný žalobci způsobil porušením své právní povinnosti, tedy porušením článku III. 1. 3. 5. výše uvedené smlouvy. Jde přitom o skutečnou škodu podle § 442 odst. 1 občanského zákoníku, která se hradí v penězích. Soud se zabýval i zaviněním poškozeného podle § 441 občanského zákoníku a dospěl z výše uvedených skutkových důvodů k závěru, že škoda není ani zčásti způsobena zaviněním poškozeného, tedy žalobce. Dále se soud zabýval tím, zda, zde je prostor pro snížení náhrady škody podle § 450 občanského zákoníku a s ohledem na skutečnost, že škoda byla žalobci způsobena žalovaným úmyslně, toto snížení nelze provést. K námitce žalovaného uvedené ve vyjádření k žalobě se soud též zabýval v rámci prováděného znaleckého posudku Ing. Jiřího Klicpery, CSc. též tím, zda žalobce dodržel ustanovení § 415 občanského zákoníku o předcházení škodám, tedy zda zařízení na úpravu tahů nemohlo být do výroby uvedeno dříve než v roce 2005, přičemž bylo zjištěno, že tak z objektivních důvodů nemohlo být učiněno, a je tedy prokázáno, že žalobce předcházel hrozícím škodám včas a pro její odvrácení nemohl již více učinit.

Soud též přiznal žalobci zákonný úrok z prodlení z náhrady škody v celkové výši 2.190.598,17 Kč za prodlení a z částek popsaných ve výši uvedené v tabulce. Při posouzení věci soud vycházel z ustanovení § 517 odst. 2 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb.

Insolvenční soud se zabýval, s ohledem na část znaleckého posudku Ing. Klicpery, CSc., též platností smlouvy o zřízení věcných břemen ukládání odpadů a nakládání s odpadními vodami z 20.2.2008, a to i v souvislosti se změnou právní úpravy zákona o odpadech účinné od 1.1.2002. Insolvenční soud po prozkoumání výše uvedené smlouvy dospěl k závěru, že výše uvedená smlouva vyhovuje právním předpisům, a proto ji nelze označit za neplatnou. Dodává se, že insolvenční soud má v incidenčním řízení v tomto konkrétním případě právo přezkoumat platnost této smlouvy, což vyplývá z ustanovení § 232 insolvenčního, neboť ve výše uvedeném občanskoprávním řízení nebyla zjištěna neplatnost výše uvedené smlouvy. Možnosti zkoumání smlouvy o zřízení věcných břemen tak jsou v incidenčním řízení otevřeny.

O nákladech řízení mezi účastníky navzájem soud rozhodl podle § 202 odst. 1 insolvenčního zákona, neboť v řízení o určení pravosti nemá proti insolvenčnímu správci žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (viz výrok II. rozsudku).

O nákladech státu soud rozhodoval ve výrocích III. a IV. rozsudku tak, že žalobce je dle § 148 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit státu na znalečném, které celkem činilo 33.139 Kč částku 2.817 Kč. Žalobce totiž celkem žaloval 7.682.947, 97 Kč (pohledávku č. 1 i 2). Řízení bylo zastaveno na základě žalobcova zpětvzetí usnesením z 25. 3. 2009 o částku 654.947,50 Kč a předmětem řízení tak zůstala pouze pohledávka č. 1 v celkové výši 7.028.000,47 Kč, v níž byl žalobce úspěšný. Žalobce celkem z žalované částky byl úspěšný z 91,5% a neúspěšný z 8,5 %. Jestliže znalečné představuje 33.139,-Kč, což odpovídá 100 %, potom žalobcův neúspěch činí 8,5 %, tedy částku 2.817,-Kč, kterou je povinen zaplatit státu, a neúspěch žalovaného činí 91,5 %, čemuž odpovídá částka znalečného ve výši 30.322,-Kč, kterou je povinen zaplatit státu (viz výrok IV. tohoto usnesení).

Lhůty k plnění (výroky III. a IV. rozsudku) soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., jakožto třídenní od právní moci rozsudku.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat odvolání do 15-dnů ode dne doručení usnesení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci.

V Olomouci dne 1. března 2011

Za správnost vyhotovení Mgr. Martin Šulák, v.r. Eva Lorencová samosoudce