165 ICm 3813/2015
Číslo jednací: 165 ICm 3813/2015-35 KSPL 65 INS 24767/2014

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Žánovou ve věci žalobce: Mgr. Tomáš Linha, IČ: 66251354, Praha 5, Hábova 1519/24, insolvenčního správce dlužníka: Libor Štětka, Nádražní 167, Vejprnice, proti žalované: Jaroslavě Hyťhové, r. č. 765212/2082, bytem Vejprnice, Nádražní 167, o určení neúčinnosti právního úkonu,

takto:

I. Určuje se, že právní úkon-darovací s mlouva ze dne 22.05.2013 uzavře ná me zi dlužníkem a žalovanou, kterou dlužník daroval žalované tyto nemovitosti: ideální s poluvlastnický podíl o velikosti 1/3 na bytové jednotce č. 2607/2-byt vymezený v budově č.p. 2606, 2607, 2608, byt. dům, Jižní předměstí, LV 9299, na parcele č. 12836, 12867, 12838, LV 9299, se spoluvlastnickým podíle m o velikosti 79/15000 na budově a těchto pozemcích, vše v k. ú. Plzeň, obec Plzeň, okres Plzeň-město, zapsané u k. ú. pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Plzeň-město na LV č. 26791 a 9299, je vůči věřitelům dlužníka právně neúčinný. II. Určuje se, že právní úkon darovací smlouva ze dne 22.05.2013 uzavře ná me zi dlužníkem a žalovanou, kte rou dlužník daroval tyto ne movitosti: ideální spoluvlastnický podíl o velikosti 1/34 na pozemcích č. 1227/48, 1227/52, 1227/56, 1227/61, 1227/64, 1227/78, 1227/94, 1227/95, 1227/97, vše v k.ú. Vejprnice, obec Vejprnice, okres Plzeň-sever, zapsané u k. ú. pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Plzeň-sever na LV č. 2050, je vůči věřitelům dlužníka právně neúčinný. III. Účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Od ůvo d ně n í:

Žalobce se dne 1. 10. 2013 na soud obrátil se žalobou, kterou se domáhal vydání ve výroku uvedeného rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tak, že usnesením zdejšího soudu ze dne 2. 10. 2014 byl zjištěn úpadek u dlužníka a soud povolil řešení úpadku oddlužením. V průběhu insolvenčního řízení vyšlo najevo, že dlužník uzavřel dne 22. 5. 2013 darovací smlouvu se žalovanou, kterou žalované daroval ve výroku uvedené nemovitosti. Žalobce je přesvědčen, že darovací smlouva je právním úkonem bez přiměřeného protiplnění a tedy neúčinným právním úkonem. Z dosavadního zjišťování správce vyplynulo, že dlužník nemá hodnotnější majetek, který by mohl sloužit pro účely uspokojení pohledávek věřitelů. Zároveň byly naplněny podmínky § 240 odst. 1 a 2 IZ. Právní úkon byl učiněn ve prospěch osoby dlužníku blízké, neboť žalovaná je přítelkyně dlužníka. Má se tedy za to, že úkon byl učiněn v úpadku. V době konání napadaného úkonu měl navíc dlužník značné závazky. Žalobce má dokonce za to, že uvedená darovací smlouva naplňuje znaky § 242 odst. 2 IZ, neboť žalované byl znám úmysl dlužníka zkrátit své věřitele.

Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 21. 10. 2015 pouze uvedla, že nesouhlasí s převodem nemovitostí na dlužníka, že v tom nebyl žádný úmysl a že již 3/4 roku nežije s dlužníkem v domácnosti a nejsou v kontaktu. Tím pádem úplně zapomněla řešit převod nemovitostí.

Žádný z účastníků neprojevil nesouhlas s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání.

Ve věci je nesporné, že dne 11. 9. 2014 bylo vyhláškou oznámeno zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka Libora Štětku. Do insolvenčního řízení se přihlásilo celkem 6 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 806.296,76,-Kč, z čehož pohledávka věřitele č. 6 byla přihlášená jako zajištěná. Dne 2. 10. 2014 byl usnesením zdejšího soudu zjištěn úpadek dlužníka, bylo povoleno oddlužení. Dne 14. 1. 2015 vydal zdejší soud usnesení o schválení oddlužení dlužníka formou splátkového kalendáře. Z protokolu o přezkumné m jednání, které se konalo dne 2. 12. 2014, vyplývá, že žalovaná byla u tohoto jednání přítomna. Z protokolu o přezkumné m jednání dále vyplývá, že dlužník k námitce insolvenčního správce právě ohledně darovací smlouvy nemovitostí na žalovanou, uvedl, že se zavazuje zajistit převedení nemovitostí, které daroval v květnu 2013 své družce Jaroslavě Hyťhové a je si vědom rizika, pokud tak neučiní.

Ve věci má soud za prokázané, že dne 22. 5. 2013 uzavřel dlužník coby darující se žalovanou coby obdarovanou darovací smlouvu, jejímž předmětem byly nemovitosti zapsané na LV 26791 a 9299 a 2050, k. ú. Plzeň-město a k. ú Plzeň sever. Jedná se o nemovitosti uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Z výpisu z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu 30. 9. 2015 ohledně uvedených LV vyplývá, že jako vlastník nemovitostí uvedených ve výroku rozsudku je evidována žalovaná. Podle § 239 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, insolvenční zákon (dále jen IZ) platí, že odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty; jde o incidenční spor. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí

žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat. Podle odst. 3 citovaného ustanovení platí, že insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne.

Podle § 235 odst. 1 IZ neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí.

Podle § 240 odst. 1,2 a 3 IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník. Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. Právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby.

Podle § 242 odst. 1 a 2 IZ odporovat lze rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám. Má se za to, že u úmyslně zkracujícího právního úkonu učiněného ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, byl dlužníkův úmysl této osobě znám.

Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je opodstatněná. Žalobce v pozici insolvenčního správce dlužníka požadoval určení neúčinnosti právního úkonu-darovací smlouvy, kterou uzavřel dlužník se žalovanou 22. 5. 2013, neboť má za to, že se jedná o úkon bez přiměřeného protiplnění. Jelikož insolvenční řízení na majetek dlužníka bylo zahájeno dne 11. 9. 2014 a bylo prokázáno-zejména tvrzením samotného dlužníka a de facto i žalované v rámci přezkumného jednání, že žalovaná byla v době darovací smlouvy družkou dlužníka, tedy osobou blízkou, je nepochybné, že darovací smlouva byla uzavřena v době tří let před zahájením insolvenčního řízení, tak jak má na mysli ustanovení § 240 odst. 3 IZ a dlužník byl v úpadku. Aby se jednalo o právní úkon neúčinný z důvodu nepřiměřeného protiplnění, musí být splněny kromě již zmíněné doby učinění úkonu i další předpoklady. Zásadním předpokladem je to, aby se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k němuž se zavázal dlužník. Odporovatelnými tedy zásadně nemohou být reálně ekvivalentní právní úkony, při kterých nedochází k objektivnímu zmenšení majetku dlužníka. Z dokazování ve věci jednoznačně vyplynulo, že hodnota převáděného majetku z dlužníka na žalovanou nebyla přiměřená, neboť se jednalo o dar, tedy o převod zcela bezúplatný. Pokud se jedná o námitku žalobce, že by se mohlo jednat i o úmyslně zkracující úkon ve smyslu § 242 IZ, v tomto směru soud šetření neprováděl, neboť s ohledem na shora uvedené to považoval za nadbytečné.

O nákladech řízení bylo rozhodováno dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl ve věci úspěch a náleží mu právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Žalobci však žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku č. III rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze podáním učiněným u soudu podepsaného.

Krajský soud v Plzni dne 27. 10. 2015

Mgr. Ivana Žánová, v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Eliška Kučerová