160 ICm 73/2016
160 ICm 73/2016-79 (MSPH 60 INS 27033/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Erikem Ambrusem ve věci žalobce: JUDr. Lukáš Holý, se sídlem Přístavní 321/14, Praha 7, insolvenční správce dlužníka Air Systems Pro s.r.o., IČ: 29152241, se sídlem Bavorská 856/14, Praa 5, zast. JUDr. Petrem Voříškem, se sídlem Přístavní 321/14, Praha 7, proti žalované: SILIKIO COMPRESSORS LTD., ID No.: 201442808, ul. Generála Stefana Toševa 90-B, Sofie Bulharsko, o neúčinnost právního úkonu dlužníka,

takto:

I. Určuje se, že právní úkon dlužníka-společnosti Air Systems Pro s.r.o., IČ: 29152241, se sídlem Bavorská 856/14, 155 00 Praha 5, spočívající v provedení bezhotovostní peněžní transakce (platby) ve výši 49.600,-EUR z bankovního účtu dlužníka č. 209627541/0600 vedeného u GE Money Bank, a.s. dne 13. 3. 2014 ve prospěch žalované, je neúčinný. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 49.600,-EUR, do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Soud ukládá žalovanému, aby zaplatil České republice-Městskému soudu v Praze soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. isir.justi ce.cz (MSPH 60 INS 27033/2014)

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 16.456,-Kč, k rukám advokáta žalobce JUDr. Petr Voříšek, Ph.D., LL.M., a to do tří dnů ode dne právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Podáním doručeným zdejšímu soudu dne 7. 1. 2016 se žalobce domáhal určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka, spočívajícího v provedení bezhotovostní peněžní transakce (platby) ve výši 49.600,-EUR dne 13. 3. 2014 ve prospěch žalované, jakož i, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 49.600,-EUR. Návrh opřel o tvrzení, že insolvenční řízení na dlužníka bylo zahájeno dne 6. 10. 2014. Dne 12. 1. 2015 byl zjištěn úpadek dlužníka a ustanoven insolvenční správce dlužníka žalobce. Dne 13. 4. 2015 byl na majetek dlužníka prohlášen konkurz. V době, kdy se již dlužník nacházel v úpadku, tedy dne 13. 3. 2014 provedl dlužník bezhotovostní peněžní transakci (platbu) ve výši 49.600,-EUR ve prospěch žalované, avšak bez žádného protiplnění.

Podáním doručeným zdejšímu soudu dne 11. 4. 2016 žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Svou obranu postavil na tvrzeních, že důvodem provedení platby dlužníkem ve výši 49.600,-EUR ve prospěch žalované, a to dne 13. 3. 2014, bylo plnění na základě kupní smlouvy-dodání pohyblivého kompresoru Gardner Denver-CompAir DLT Type 2701, model C210TS-12, který byl dlužníku dodán dne 1. 3. 2014. K prokázání svého tvrzení k důkazu předložil kupní smlouva ze dne 1. 3. 2014 v jazyce bulharském s úředně ověřeným překladem do jazyka českého, protokol o předání a převzetí ke kupní smlouvě ze dne 1. 3. 2014 v jazyce bulharském s překladem do jazyka českého, certifikát ze dne 1. 3. 2014 v jazyce bulharském a anglickém s úředně ověřeným překladem do jazyka českého, faktura č. 3 v jazyce bulharském a anglickém s úředně ověřeným překladem do jazyka českého.

Žalobce se k navrženým důkazům žalovaným vyjádřil tak, že namítl jejich pravost a správnost s tím, že jde o fiktivní dokumenty. Předně jde pouze o kopie. Poukázal na nesrovnalost v podpisech na kupní smlouvě a předávajícím protokolu, byť je měla za dlužníka podepsat totožná osoba. Poukázal rovněž na časovou souslednost dodání tohoto druhu zboží téhož dne, ačkoliv žalovaný se zavázal splnit svou povinnost předat předmět koupě-mimo jiné i přepravit, a to při absenci jakékoliv objednávky či přepravního listu.

Po skutkové stránce bylo v řízení prokázáno, že insolvenční řízení na dlužníka bylo zahájeno dne 6. 10. 2014 (insolvenční návrh ze dne 2. 10. 2014, navrhovatel JSTA, s.r.o., doručený zdejšímu soudu dne 6. 10. 2014, vyhláška MSPH 60 INS 27033/2014-A-2 o zahájení insolvenčního řízení dne 6. 10. 2014. Dne 12. 1. 2015 byl zjištěn úpadek dlužníka a ustanoven insolvenční správce dlužníka žalobce (usnesení Městského soudu v Praze MSPH 60 INS 27033/2014-A-28). Dne 13. 4. 2015 byl na majetek dlužníka prohlášen konkurz (usnesení Městského soudu v Praze MSPH 60 INS 27033/2014-B-12). Ke dni 13. 3. 2014 měl dlužník závazky vůči věřitelům, které byly po splatnosti více než 30 dnů, a to: závazek vůči společnosti JSTA s.r.o. ve výši 2.729.336,-Kč splatná dne 1. 1. 2014, závazky vůči JUDr. Tomáš Pelikán, správce konkurzní podstaty Mototechna s.p. v likvidaci, v souhrnné výši 548.151,-Kč splatné v období od 14. 5. 2013 do 25. 2. 2014. Při přezkumu všech výše uvedených pohledávek v insolvenčním řízení vedeném s dlužníkem nebyla žádná z nich popřena žalobcem jako insolvenčním správcem, dlužníkem, ani žádným z věřitelů. Všechny uvedené pohledávky byly zjištěny co do pravosti i výše. Všechny výše uvedené skutečnosti (MSPH 60 INS 27033/2014) má soud za prokázané přihláškami pohledávek výše uvedených věřitelů, upraveným seznamem přihlášených pohledávek a upraveným seznamem přihlášených pohledávek zpracovaným po zvláštním přezkumném jednání. V řízení bylo dále prokázáno, že dne 13. 3. 2014 provedl dlužník bezhotovostní peněžní transakci (platbu) ve výši 49.600,-EUR ve prospěch žalované (výpis z běžného účtu dlužníka č. výpisu 2014/3).

Podle ustanovení § 239 odst. 1 ins. zák. odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty; jde o incidenční spor. Podle odstavce čtvrtého tohoto ustanovení dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno. Tím není dotčeno právo insolvenčního správce v případě, že šlo o peněžité plnění nebo že má jít o peněžitou náhradu za poskytnuté plnění, požadovat odpůrčí žalobou vedle určení neúčinnosti dlužníkova právního úkonu i toto peněžité plnění nebo peněžitou náhradu plnění.

Podle § 240 odst. 1 ins. zák., právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník. Podle věty první odst. 2 citovaného paragrafu, právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Podle odst. 3 citovaného paragrafu, právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby.

Po právním zhodnocení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce se žalobou podanou v souladu s ustanovením § 239 odst. 1 ins. zák. domáhal určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka, spočívajícího v provedení bezhotovostní peněžní transakce (platby) ve výši 49.600,-EUR dne 13. 3. 2014 ve prospěch žalované, jakož i, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 49.600,-EUR (§ 239 odst. 4 ins. zák.). V řízení totiž bylo prokázáno, že v době kdy dlužník učinil právní úkon spočívající v provedení bezhotovostní peněžní transakce (platby) ve výši 49.600,-EUR ve prospěch žalované, tedy dne 13. 3. 2014, byl již dlužník v úpadku (§ 240 odst. 2 ins. zák.). Soud se zabýval existencí úpadku dlužníka ke dni 13. 3. 2014, tedy že byly dány k tomuto datu předpoklady pro zjištění úpadku dlužníka uvedené v ustanovení § 3 odst. 1 ins. zák. Soud vzal za prokázané, a to přihláškami pohledávek věřitelů dlužníka, které byly provedeny k důkazu, že dlužník měl ke dni 13. 3. 2014 více věřitelů, jejichž pohledávky byly po splatnosti více než třicet dnů. Soud tedy má za prokázanou mnohost věřitelů dlužníka i existenci jejich pohledávek splatných více než třicet dnů. Třetí z předpokladů úpadku dlužníka, a to neschopnost dlužníka plnit závazky ke dni 13. 3. 2014 soud dovodil na základě vyvratitelné domněnky o neschopnosti dlužníka platit své peněžité závazky (§ 3 odst. 2 ins. zák.), a to konkrétně-dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 ins. zák., kterou mu uložil insolvenční soud, kdy tato vyvratitelná domněnka platí i pro případ rozhodování o neúčinnosti právních úkonů bez přiměřeného protiplnění ( srov. Rozhodnutí NS ze dne 29. 4. 2014, 29 ICdo 14/2012). Ostatně proti tomu, že dlužník byl ke dni 13. 3. 2014 v úpadku, žalovaný ničeho nenamítal. Mezi účastníky nebylo sporné a v řízení bylo rovněž prokázáno, že dlužník provedl dne 13. 3. 2014 bezhotovostní peněžní transakci (platbu) ve výši 49.600,-EUR ve prospěch žalované. V řízení bylo rovněž prokázáno, že byla (MSPH 60 INS 27033/2014) v souladu s § 240 ins. zák. zachována lhůta pro odporovatelnost právního úkonu bez přiměřeného protiplnění, neboť právní úkon dlužníkem byl učiněn v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch žalovaného (insolvenční řízení zahájeno dne 6. 10. 2014, právní úkon učiněn dne 13. 3. 2014). Při hodnocení, zda právního úkon dlužníka, spočívajícího v provedení bezhotovostní peněžní transakce (platby) ve výši 49.600,-EUR dne 13. 3. 2014 ve prospěch žalované, a to z důvodů, že se jedná o právní úkon bez přiměřeného protiplnění, je neúčinným právním úkonem dlužníka soud dospěl k tomuto závěru. Za situace, kdy žalobce se k provedeným důkazům navržených žalovaným (kupní smlouva ze dne 1. 3. 2014 v jazyce bulharském s úředně ověřeným překladem do jazyka českého, protokol o předání a převzetí ke kupní smlouvě ze dne 1. 3. 2014 v jazyce bulharském s překladem do jazyka českého, certifikát ze dne 1. 3. 2014 v jazyce bulharském a anglickém s úředně ověřeným překladem do jazyka českého, faktura č. 3 v jazyce bulharském a anglickém s úředně ověřeným překladem do jazyka českého), jež měly prokázat žalovaného tvrzení o dodání zboží vyjádřil tak, že namítl jejich pravost a správnost s tím, že jde o fiktivní dokumenty. Předně jde pouze o kopie. Poukázal na nesrovnalost v podpisech na kupní smlouvě a předávajícím protokolu, byť je měla za dlužníka podepsat totožná osoba. Poukázal rovněž na časovou souslednost dodání tohoto druhu zboží téhož dne, ačkoliv žalovaný se zavázal splnit svou povinnost předat předmět koupě-mimo jiné i přepravit, a to při absenci jakékoliv objednávky či přepravního listu. Pak v takovémto případě, kdy žalobce popřel pravost, resp. správnost soukromé listiny, pak platí, že žalovaného, který tuto listinu předložil k důkazu, stíhá důkazní povinnost a břemeno důkazní; tento účastník tedy nese procesně nepříznivé následky toho, že se v řízení nepodaří prokázat pravost či správnost soukromé listiny (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. Zn. 33 Odo 988/2004 ze dne 29. 6. 2006). Ve smyslu této ustálené judikatury, od níž není důvod se odchylovat ani v tomto případě, měl tedy žalovaný (dovozující ze skutečností obsažených v jim navržených důkazech pro sebe příznivé právní důsledky) důkazní břemeno prokázat jejich pravost, jakož důkazní břemeno k pravdivosti obsahu navržených důkazů-dodání zboží. Toto důkazní břemeno žalovaný neunesl, neboť žádný důkaz nenavrhl. Ač je soudu známa ustálená judikatura k poučovací povinnosti soudu dle § 118a o.s.ř ( např. NS ČR 28 Cdo 1537/2008), tedy jestliže se řádně předvolaný účastník nedostaví k soudu, tak takové jednání účastníka řízení znamená, že tento účastník ochrany procesních práv, kterou mu § 118a o.s.ř. skýtá, nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení a to vše se všemi souvisejícími procesními důsledky, přesto při jednání nepřítomného účastníka-žalovaného ve smyslu § 118a o.s.ř. poučil a vyzval, že v případě, kdy účastník v tomto případě žalobce popře pravost, resp. správnost soukromé listiny, pak platí, že účastníka v tomto případě žalovaného, který tuto listinu předložil k důkazu, stíhá důkazní povinnost a břemeno důkazní. Tento účastník tedy nese procesně nepříznivé následky toho, že se v řízení nepodaří prokázat pravost či správnost soukromé listiny. Soud tedy konstatuje, že nemá za prokázanou pravost a správnost listin prokazující tvrzení, že došlo k dodání, resp. že došlo k prodeji a dodání kompresoru Gardner denver-comp air dlt typ 2701, model C210TS-12 dlužníku. Soud současně v návaznosti na popření pravosti a správnosti důkazů, resp. listiny předložených žalovaným vyzývá nepřítomného žalovaného podle § 118 a) o.s.ř. k označení důkazů prokazující pravost a správnost těchto listin, jakož i k označení důkazů k prokázání sporného tvrzení o tom, že došlo k dodání, resp. že došlo k prodeji a dodání kompresoru Gardner denver-comp air dlt typ 2701, model C210TS-12 dlužníku. Nepřítomný žalovaný byl současně poučen o tom, že neoznačí-li důkazy prokazující pravost či správnost těchto listin, a důkazy prokazující toto sporné tvrzení neunese ohledně nich důkazní břemeno, což bude mít za následek nepříznivé rozhodnutí pro žalovaného. Soud tedy založil své rozhodnutí na závěru, že žalovaný neunesl důkazní břemeno ohledně prodeje a dodání kompresoru Gardner denver-comp air dlt typ 2701, model C210TS-12 dlužníku, pak tedy nelze než (MSPH 60 INS 27033/2014) uzavřít, že právního úkonu dlužníka, spočívajícího v provedení bezhotovostní peněžní transakce (platby) ve výši 49.600,-EUR dne 13. 3. 2014 ve prospěch žalované, je právním úkonem bez přiměřeného protiplnění, a proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce se v souladu s ustanovením § 239 odst. 4 věta druhá ins. zák. současně domáhal vydání částky 49,600,-EUR do majetkové podstaty dlužníka, a tedy soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

Vzhledem k tomu, že žalobce je v řízení osvobozen od placení soudního poplatku (§11 odst. 2 písm n) zákona č. 549/1991 Sb., soud v souladu s ust. § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích rozhodl o přenosu poplatkové povinnosti na žalovaného, a ve výroku III. tohoto rozsudku mu uložil povinnost zaplatit soudní poplatek, jehož výše činí 2.000,-Kč (viz položka 13 bod 1 písm. d) Sazebníku poplatků).

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce byl ve věci zcela úspěšný. Náklady řízení se sestávají z mimosmluvní odměny dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále jen advokátní tarif ), za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava věci, žaloba, vyjádření ve věci, účast na soudním jednání dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.,) celkem ve výši 12.400,-Kč (z tarifní hodnoty dle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu, tomu odpovídající čtyři režijní paušály po 300,-Kč dle ust. § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a 21 % DPH v částce 2.856,-Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.). Náklady řízení ve výši 16.456,-Kč je žalovaný povinen zaplatit k rukám právního zástupce dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř..

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15ti dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

V Praze dne 2. března 2017 Mgr. Erik Ambrus, v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Linhartová