15 VSOL 389/2017-31
č. j. 32 ICm 2523/2016 15 VSOL 389/2017-31 (KSBR 32 INS 4703/2016)

USNESENÍ Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zdeňky Šindelářové a soudců JUDr. Aleny Ježíkové a Mgr. Jakuba Černoška ve věci

žalobce: Mgr. Michal Gruber sídlem Divadelní 616/4, 602 00 Brno insolvenční správce dlužníka Jana Jiřikovského, narozeného 12. 4. 1962 bytem Nám. Klášterní 125, 672 01 Moravský Krumlov zastoupeného advokátem Mgr. Tomášem Gartšíkem sídlem Divadelní 616/4, 602 00 Brno proti žalované: ENREDA a.s., IČO 27758532 sídlem Sochorova 3226/40, Žabovřesky, 616 00 Brno zastoupené advokátem Mgr. Viktorem Chytkou sídlem Čechyňská 419/14a, 602 00 Brno

o určení pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 32 ICm 2523/2016, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Jana Jiřikovského, narozeného 12. 4. 1962, bytem Nám. Klášterní 125, 672 01 Moravský Krumlov, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 32 INS 4703/2016, o odvolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2017, č. j. 32 ICm 2523/2016-17,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Brně se v napadené části, to je v odstavci II výroku, potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 2 238,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, a to k rukám advokáta žalobce Mgr. Tomáše Gartšíka.

Odůvodnění:

1. Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně řízení zastavil (odstavec I výroku) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 342 Kč (odstavec II výroku). 2. Své rozhodnutí krajský soud odůvodnil tak, že podanou žalobou se žalobce domáhal určení, že vykonatelná pohledávka žalované za dlužníkem ve výši 473 435,57 Kč, která byla uplatněna přihláškou pohledávky číslo 2, není po právu. Podáním ze dne 14. 8. 2017 vzal žalobce žalobu v celém rozsahu zpět, neboť žalovaná dne 11. 8. 2017 vzala zpět přihlášku pohledávky. Na základě zpětvzetí žaloby krajský soud dle ust. § 96 odst. 2 o.s.ř. řízení o této incidenční žalobě zastavil. O nákladech řízení krajský soud rozhodl podle ust. § 146 odst. 2 věty druhé o.s.ř. s tím, že je mu z úřední činnosti známo, že žalovaná vzala svoji přihlášku pohledávky v celém rozsahu zpět, přičemž uvedené zpětvzetí vzal insolvenční soud na vědomí. Krajský soud v té souvislosti odkázal na zpětvzetí přihlášené pohledávky zveřejněné v insolvenčním rejstříku dne 14. 8. 2017

Shodu s prvopisem potvrzuje Martin Vymlátil. isir.justi ce.cz (KSBR 32 INS 4703/2016)

pod P2-2 a usnesení krajského soudu ze dne 22. 8. 2017, č. j. KSBR 32 INS 4703/2016-P2-3 zveřejněné v insolvenčním rejstříku dne 28. 8. 2017. Na nákladech řízení krajský soud přiznal žalobci odměnu podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s ust. § 7 bodem 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 3 úkony právní služby po 3 100 Kč (převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby a zpětvzetí žaloby), náhradu hotových výdajů za uvedené 3 úkony právní služby ve výši 900 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 2 142 Kč.

3. Proti odstavci II výroku uvedeného usnesení podala žalovaná včas odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, že náhrada nákladů řízení nebude přiznána žádnému z účastníků. 4. Podle názoru žalované zastoupení žalobce jako insolvenčního správce s vysokoškolským vzděláním v oboru právo bylo zcela účelové, zbytečné, s úmyslem navýšit náklady řízení. Žalobce mohl podat žalobu sám, bez využití služeb externího advokáta, neboť sám žalobce je aktivním advokátem. Dále krajský soud nesprávně věc posoudil, když žalobci přiznal náhradu nákladů i za úkon v podobě zpětvzetí žaloby, neboť advokátní tarif žádný takový úkon nezná.

5. Žalobce považoval odvolání žalované za nedůvodné a navrhl potvrzení napadeného usnesení v odstavci II výroku. 6. Uvedl, že insolvenční správce je v incidenčním sporu oprávněn nechat se zastoupit advokátem i tehdy, je-li sám advokátem. V této souvislosti poukázal například na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 10. 2012, č. j. 1 VSOL 67/2012-26. Dále žalobce poukázal na praxi Ústavního soudu, například nález sp. zn. II. ÚS 187/06 ze dne 19. 6. 2007 s tím, že účastníka nelze sankcionovat tím, že mu nebude přiznána část nákladů odpovídající výši odměny advokáta s odůvodněním, že se mohl bránit sám.

7. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v napadené části, to je v odstavci II výroku o nákladech řízení, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a o.s.ř.), bez nařízení jednání dle ust. § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř., a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

8. Z obsahu spisu pro účely tohoto rozhodnutí vyplývá, že žalobou doručenou krajskému soudu dne 18. 7. 2016 se žalobce proti žalované domáhal určení, že vykonatelná pohledávka ve výši 473 435,57 Kč přihlášená věřitelem-žalovanou dne 15. 4. 2016 přihláškou s pořadovým číslem 2 do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 32 INS 4703/2016 ve věci dlužníka Jana Jiřikovského není po právu. Žalovaná tuto pohledávku přihlásila do insolvenčního řízení jako vykonatelnou, přičemž na přezkumném jednání dne 22.6.2016 žalobce pohledávku popřel co do pravosti z důvodu promlčení. Žalobu za žalobce podal advokát Mgr. Tomáš Gartšík, kterému žalobce dne 18. 7. 2016 udělil pro toto řízení plnou moc. Uvedený zástupce žalobce podáním ze dne 14. 8. 2017, téhož dne doručeným krajskému soudu, vzal žalobu v celém rozsahu zpět, neboť žalovaná dne 11. 8. 2017 vzala svoji přihlášku pohledávky zpět. Ve zpětvzetí zástupce žalobce dále uvedl, že žalobu bere zpět výhradně z důvodu na straně žalované, a proto má ve smyslu ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení. Následně krajský soud rozhodl napadeným usnesením.

9. Podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu mimosmluvní odměna náleží za každý z těchto úkonů právní služby-písemné podání nebo návrh ve věci samé, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé,

10. Po zhodnocení výše uvedených skutečností má odvolací soud za to, že odvolání žalované je nedůvodné.

Shodu s prvopisem potvrzuje Martin Vymlátil. (KSBR 32 INS 4703/2016)

11. Odvolací soud předně shledává nedůvodnou námitku žalované, že žalobce jako insolvenční správce je osoba dostatečně odborně způsobilá pro incidenční spor, neboť sám je advokátem, a proto náklady právního zastoupení jiným advokátem nelze považovat za účelně vynaložené náklady řízení. Žalobce, stejně jako jakýkoliv účastník řízení, je oprávněn nechat se zastoupit advokátem, je to jeho právo, jeho volba, přičemž za uvedenou volbu nemůže být jakýmkoliv způsobem postižen či diskriminován. Výjimkou by byla pouze situace, kdy právní zastoupení advokátem by nebylo využitím ústavně zaručeného práva na právní pomoc , ale jeho zneužitím na úkor protistrany za účelem pouhého zvýšení nákladů řízení (viz. např. nález Ústavního soudu ze dne 25.3.2014, sp.zn. I. ÚS 3819/13). O takovou situaci se zde ale nejedná, účelovému zastoupení nic nenasvědčuje, naopak je zřejmé, že žalobce advokáta Mgr. Gartšíka zmocnil již k podání žaloby a celému řízení poté, co popřel vykonatelnou pohledávku žalované. Ostatně ani žalovaná v odvolání nevysvětluje, v čem by zde mělo spočívat zneužití práva na právní pomoc, když uvedené nelze shledat obecně v zastoupení jednoho právníka jiným právníkem . 12. Nedůvodná je i druhá odvolací námitka žalované, že advokátní tarif nezná úkon právní služby v podobě zpětvzetí žaloby. Zpětvzetí žaloby je úkonem ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, neboť jde o podání, na základě kterého soud řízení zastaví (resp. rozhoduje o zastavení řízení), tedy jde o podání ve věci samé. Navíc zjevně jde o účelně vynaložený náklad, když zjednodušeně řečeno žalobce tímto úkonem musel reagovat na úkon žalované v podobě zpětvzetí přihlášky pohledávky. Odvolací soud rovněž podotýká, že zpětvzetí žaloby bylo odůvodněno a nejednalo se o pouhé jednořádkové sdělení účastníka řízení. 13. Nad rámec uvedeného odvolací soud obecně podotýká, že ve smyslu ust. § 11 odst. 3 advokátního tarifu tento počítá i s jinými úkony právní služby, než výslovně uvedenými v odstavcích 1 a 2 ust. § 11. Výčet úkonů právní služby v uvedených ustanoveních není taxativní, a za úkony právní služby je třeba považovat i další úkony, jež jsou svou povahou a účelem blízké úkonům zde vyjmenovaným.

14. Krajský soud správně zjistil výši odměny za 1 úkon právní služby podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu ve výši 3 100 Kč. Advokát žalobce v řízení před krajským soudem provedl 3 úkony právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, podání žaloby dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu a zpětvzetí žaloby dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, za což přísluší odměna ve výši 9 300 Kč. 15. S připočtením náhrady hotových výdajů dle ust. § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu ve výši 900 Kč za uvedené 3 úkony a 21% DPH ve výši 2 142 Kč potom celková výše nákladů řízení před krajským soudem na straně žalobce činí 12 342 Kč, jak správně rozhodl krajský soud.

16. S ohledem na uvedené odvolací soud dle ust. § 219 napadené usnesení v odstavci II výroku potvrdil.

17. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu v odvolacím řízení. Žalobce má nárok na náhradu všech účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení ve výši 2 238,50 Kč, přičemž tyto se sestávají z 1 úkonu právní služby (vyjádření k odvolání) za 1 550 Kč dle ust. § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu, náhrady hotových výdajů dle ust. § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za uvedený úkon a 21% DPH ve výši 388,50 Kč. Místo plnění a lhůta plnění náhrady nákladů řízení vyplývá z ust. § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Shodu s prvopisem potvrzuje Martin Vymlátil. (KSBR 32 INS 4703/2016)

Olomouc 14.12.2017

JUDr. Zdeňka Šindelářová v.r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Martin Vymlátil.