15 VSOL 342/2017-71
č. j. 37 ICm 4326/2013 15 VSOL 342/2017-71 (KSBR 37 INS 12380/2013)

USNESENÍ Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Aleny Ježíkové a soudců JUDr. Zdeňky Šindelářové a Mgr. Jakuba Černoška ve věci

žalobkyně: Kateřina anonymizovano , anonymizovano bytem Nová Ves 60, 675 21 Nová Ves zastoupené advokátem JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., sídlem Karlovo náměstí 28, 120 00 Praha 2 proti žalované: ČESKÁ ÚVĚROVÁ POKLADNA a.s., IČO 27826597 sídlem Tyršova 1438/38, Moravská Ostrava, 702 00 Ostrava zastoupené advokátem Mgr. Petrem Krátkým sídlem Masarykovo nám. 152/18, 790 01 Jeseník

o určení pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 37 ICm 4326/2013, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníků a) žalobkyně a b) Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Nová Ves 60, 675 21 Nová Ves, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 37 INS 12380/2013, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, č. j. 37 ICm 4326/2013-57,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně se mění tak, že žaloba žalobkyně ze dne 20. 12. 2013, doručená krajskému soudu dne 23. 12. 2013 se neodmítá.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně odmítl podání žalobkyně ze dne 23. 12. 2013, kterým se zahajuje řízení (odstavec I výroku), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 12 050 Kč (odstavec II výroku). Krajský soud ve svém rozhodnutí vyšel z následujících zjištění učiněných z insolvenčního spisu vedeného krajským soudem pod sp. zn. KSBR 37 INS 12380/2013: Insolvenční řízení na majetek dlužníků-žalobkyně a Jaroslava anonymizovano , anonymizovano bylo zahájeno insolvenčními návrhy dlužnice-žalobkyně a dlužníka Jaroslava anonymizovano došlými insolvenčnímu soudu dne 2. 5. 2013. Usnesením ze dne 28. 8. 2013, č. j. KSBR 37 INS 12380/2013-A-13 a KSBR 37 INS 12384/2013-A-13 krajský soud spojil obě insolvenční řízení ke společnému řízení nadále vedenému pod sp. zn. KSBR 37 INS 12380/2013. Usnesením ze dne 10. 10. 2013, č. j. KSBR 37 INS 12380/2013-A-18 byl zjištěn úpadek obou dlužníků a oběma dlužníkům bylo povoleno oddlužení, přičemž insolvenčním správcem byl ustanoven Ing. Lukáš Nožička. Přihláškou ze dne 5. 11. 2013, doručenou insolvenčnímu soudu dne 6. 11. 2013 přihlásila žalovaná do insolvenčního řízení vedeného na majetek obou dlužníků zajištěnou vykonatelnou pohledávku číslo 1 ve výši 878 188,02 Kč vyplývající ze smlouvy o úvěru číslo 20100370 ze dne 8. 12. 2010, vykonatelnou na základě exekutorských zápisů sp. zn. 014 EXz 350/2010 a 014 EXz 38/2011, a dále zajištěnou vykonatelnou pohledávku číslo 2 ve výši 383 120,95 Kč

Shodu s prvopisem potvrzuje Martin Vymlátil. isir.justi ce.cz (KSBR 37 INS 12380/2013) vyplývající ze smlouvy o úvěru číslo 20100370/2 ze dne 19. 10. 2011, vykonatelnou na základě exekutorského zápisu sp. zn. 102 EZ 26/11. Obě tyto pohledávky byly zajištěny zástavním právem k majetku Jaroslava anonymizovano a Kateřiny anonymizovano , a to spoluvlastnickým podílům o velikosti jedné poloviny na nemovitostech vedených v katastru nemovitostí pro katastrální území Nová Ves u Třebíče na LV číslo 117. Pohledávka přihlášená žalovanou byla přezkoumána na přezkumném jednání konaném dne 13. 12. 2013, jako pohledávka zajištěná a vykonatelná, přičemž dlužníkem byla uznána v části pohledávky 1 ve výši 218 305 Kč co do pořadí jako nezajištěná a v části pohledávky 2 ve výši 129 644 Kč co do pořadí a výše jako nezajištěná, dále byla ze strany dlužníka v části pohledávky 1 ve výši 659 883,02 Kč popřena co do pravosti a výše a v části pohledávky číslo 2 ve výši 253 476,95 Kč co do pravosti, a dále dlužník popřel pohledávky číslo 1 a 2 v celé výši co do pořadí. Důvodem popření pohledávek dlužníkem byla skutečnost, že smlouvy o úvěru jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy a dále z důvodu, že obsahují ujednání, která znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Uspokojení ze zajištění dlužník popřel z důvodu, že pohledávka, která má být zajištěna, je neexistentní, neboť je ma základě neplatné smlouvy. Uspokojení ze zajištění popřel i z důvodu, že hodnota zajištění je ve zjevném nepoměru k hodnotě zajišťované pohledávky. Dále dlužník uvedl, že věřitel mu neposkytl sjednanou výši úvěru, neboť namísto částky 400 000 Kč mu poskytl pouze 347 932 Kč. Po stránce právní krajský soud odkázal na ustanovení § 410 odst. 2 a § 160 odst. 4 IZ, a uzavřel, že žalobkyně není osobou oprávněnou k podání předmětné žaloby. Aktivní legitimaci žalobkyně, která je dlužníkem v insolvenčním řízení, v jehož rámci je veden tento incidenční spor, je třeba posuzovat také z hlediska ustanovení § 410 odst. 2 a 3 IZ. Podle uvedených ustanovení má za trvání účinků schválení oddlužení popření pohledávky dlužníkem shodné účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem jen ve vztahu k pohledávce nezajištěného věřitele a v případě, že se jedná o vykonatelnou pohledávku nezajištěného věřitele získává dlužník postavení insolvenčního správce s právem podat žalobu na určení popřené pohledávky podle ust. § 199 odst. 1 IZ. Popření pohledávky zajištěného věřitele, co do pravosti, výše, ale i pořadí však popsané účinky nemá. V této věci byla žalobkyní jako dlužnicí na přezkumném jednání popřena vykonatelná pohledávka žalované, která je zajištěným věřitelem (její pohledávka je zajištěna smluvním zástavním právem na nemovitostech). Popřením této pohledávky dlužnice nezískala právo podat žalobu na určení neexistence pohledávky v popřené výši a pořadí, a proto není osobou oprávněnou k podání žaloby. V souladu s ust. § 160 odst. 4 IZ proto krajský soud podanou žalobu odmítnul. Výrok o náhradě nákladů řízení krajský soud odůvodnil v souladu s ust. § 146 odst. 2 věty první o.s.ř.

Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včas odvolání, které směřuje proti oběma jeho výrokům. Žalobkyně zejména namítala, že je aktivně legitimovaná k podání předmětné žaloby, když pohledávka žalované byla přihlášena jako nezajištěná, jako nezajištěnou ji označila sama žalovaná a rovněž jako nezajištěná byla posouzena insolvenčním správcem. Uvedené je zřejmé z textu přihlášky pohledávky ze dne 5. 11. 2013 a rovněž z protokolu o přezkumném jednání. Pohledávka žalované není zajištěna na majetku žalobkyně, neboť žalobkyně není spoluvlastníkem nemovitostí v katastrálním území Nová Ves u Třebíče, když tyto nemovitosti jsou ve spoluvlastnictví Jaroslava anonymizovano a jeho matky Drahomíry anonymizovano . Uvedené nemovitosti tak nemohou tvořit majetkovou podstatu žalobkyně, a proto přihlášku žalované jako věřitele nelze považovat za pohledávku zajištěnou majetkem dlužníka ve smyslu ustanovení § 2 písm. g) IZ. Pohledávky žalované jsou zajištěny majetkem třetích osob, a žalovanou proto nelze považovat za zajištěného věřitele.

Shodu s prvopisem potvrzuje Martin Vymlátil. (KSBR 37 INS 12380/2013)

Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a o.s.ř.), bez nařízení jednání dle ust. § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř., a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

Z obsahu spisu pro účely tohoto rozhodnutí vyplývá, že přihláškou ze dne 5. 11. 2013, doručenou krajskému soudu dne 6. 11. 2013 přihlásila žalovaná do insolvenčního řízení žalobkyně jako dlužnice pohledávku číslo 1 ve výši 878 188,02 Kč a pohledávku číslo 2 ve výši 383 120,95 Kč, a to obě výslovně jako pohledávky nezajištěné majetkem dlužníka. Pohledávka číslo 1 vyplývající ze smlouvy o úvěru číslo 20100370 se sestávala z jistiny ve výši 734 496 Kč, dále úroku z prodlení a smluvní pokuty ve výši 143 692,02 Kč. Uvedená pohledávka byla přihlášena jako pohledávka zajištěná jinak, než majetkem, který náleží do majetkové podstaty dlužníka, s tím, že pohledávka je zajištěna na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 8. 12. 2010, přičemž vlastníkem uvedených nemovitostí jsou Jaroslav Toufar a Drahomíra anonymizovano . Uvedená pohledávka číslo 1 byla zároveň přihlášena jako pohledávka vykonatelná pro celou částku, a to na základě exekutorských zápisů sp. zn. 014 EXz 350/2010 a 014 EXz 38/2011. Obdobně byla přihlášena i pohledávka číslo 2 (vzniklá na základě smlouvy o úvěru číslo 20100370/2) sestávající se z jistiny ve výši 314 024 Kč a úroku z prodlení a smluvní pokuty ve výši 70 096,95 Kč. Tato pohledávka byla přihlášena v celém rozsahu jako pohledávka vykonatelná, a to na základě exekutorského zápisu sp. zn. 102 EZ 26/2011. I tato pohledávka byla přihlášena jako zajištěná jinak než majetkem, který náleží do majetkové podstaty dlužníka, a to na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 20. 10. 2011 s tím, že vlastníkem zajištění jsou Jaroslav Toufar a Drahomíra anonymizovano . Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 13. 12. 2013 včetně seznamu přihlášených pohledávek vyplývá, že žalovaná pohledávky číslo 1 a číslo 2 ve stejné výši přihlásila i do insolvenčního řízení dlužníka Jaroslava anonymizovano , a to jako pohledávky zajištěné na nemovitostech v katastrálním území Nová Ves u Třebíče. Uvedeného přezkumného jednání se účastnili oba dlužníci, tj. jak žalobkyně, tak Jaroslav Toufar, přičemž oba, stejně jako insolvenční správce, pohledávky žalované popřeli s tím rozdílem, že pohledávky žalované vůči Jaroslavu anonymizovano byly popřeny jako zajištěné a pohledávky žalované vůči žalobkyni byly popřeny jako nezajištěné.

Podle ust. § 410 odst. 2 IZ ve znění do 30. 6. 2017 (IZ) popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem, ustanovení § 51 odst. 2 tím však není dotčeno; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku.

Podle ust. § 199 odst. 1 IZ ve znění do 30. 6. 2017 insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu.

Podle ust. § 2 písm. g) IZ pro účely tohoto zákona se rozumí zajištěným věřitelem věřitel, jehož pohledávka je zajištěna majetkem, který náleží do majetkové podstaty, a to jen zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitosti, zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění anebo obdobným právem podle zahraniční právní úpravy,

Shodu s prvopisem potvrzuje Martin Vymlátil. (KSBR 37 INS 12380/2013)

Po zhodnocení výše uvedených skutečností má odvolací soud za to, že odvolání žalobkyně je důvodné a že napadené usnesení krajského soudu je třeba změnit.

Osoby, které mají právo podat určovací žalobu, vymezuje insolvenční zákon obecně tak, že aktivně legitimován je přihlášený věřitel nevykonatelné pohledávky, jehož pohledávka byla popřena insolvenčním správcem (ust. § 198 IZ), insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku přihlášeného věřitele (ust. § 199 IZ) a přihlášený věřitel, který popřel pohledávku jiného (přihlášeného) věřitele (ust. § 200 IZ). Tato úprava je dále modifikována v ustanoveních, kterými je řešen postup při jednotlivých způsobech řešení úpadku. Insolvenční zákon obsahuje speciální procesní úpravu pro případ nedostatku aktivní legitimace k podání žaloby v incidenčním sporu, podle které lze odmítnout žalobu podanou neoprávněnou osobou (tj. osobu, která nemá právo takovou žalobu podat, ust. § 160 odst. 4 IZ). Z hlediska práva žalobkyně k podání žaloby o určení jí popřené pohledávky žalované je významné, že v insolvenčním řízení dlužníků byl zjištěn úpadek, který je řešen oddlužením. Proto je třeba aktivní legitimaci žalobkyně, která je dlužníkem v insolvenčním řízení, v jehož rámci je veden tento incidenční spor, posuzovat také z hledisek ust. § 410 odst. 2, 3 IZ. Podle citovaných ustanovení má za trvání účinků schválení oddlužení popření pohledávky dlužníkem shodné účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem jen ve vztahu k pohledávce nezajištěného věřitele a v případě, že se jedná o vykonatelnou pohledávku nezajištěného věřitele získává dlužník postavení insolvenčního správce a má právo podat žalobu na určení popřené pohledávky dle ust. § 199 odst. 1 IZ. V důvodech popření pravosti nebo výše pohledávky je dlužník omezen dle ust. § 410 odst. 3 IZ. Popření pohledávky zajištěného věřitele co do pravosti, výše, ale i pořadí však popsané účinky nemá. Skutkové závěry krajského soudu týkající se pohledávky žalované vůči žalobkyni jsou ve zjevném rozporu s obsahem insolvenčního spisu, neboť z přihlášky pohledávky žalované vůči žalobkyni je zjevné, že obě pohledávky žalované byly přihlášeny jako pohledávky vykonatelné, avšak pohledávky nezajištěné na majetku dlužnice-žalobkyně. Obě pohledávky žalované byly vůči žalobkyni výslovně přihlášeny jako nezajištěné na majetku žalobkyně, ale zajištěné na majetku jiné osoby-Jaroslava anonymizovano a Drahomíry anonymizovano . Jako takové, tedy nezajištěné pohledávky, byly i přezkoumány na přezkumném jednání. Je zcela nerozhodné, že žalovaná stejné pohledávky přihlásila do insolvenčního řízení dlužníka Jaroslava anonymizovano jako zajištěné, když v případě dlužníků-žalobkyně a Jaroslava anonymizovano se nejedná o společné oddlužení manželů, uvedení dlužníci s ohledem na datum zahájení insolvenčního řízení nemají postavení jediného dlužníka ve smyslu ust. § 394a IZ (s účinností od 1.1.2014), neboť dané ustanovení v rozhodné době (tj. zahájení insolvenčních řízení) neexistovalo. Spojení obou insolvenčních řízení do řízení jediného na samostatné postavení dlužníků nemělo žádný vliv. Pohledávky žalované vůči žalobkyni přihlášené do uvedeného insolvenčního řízení tedy nejsou zajištěnými pohledávkami, žalovaná ve vztahu k žalobkyni není zajištěným věřitelem ve smyslu ust. § 2 písm. g) IZ, a proto žalobkyně jako dlužnice v oddlužení mohla ve smyslu ust. § 410 odst. 2 IZ takové pohledávky jakožto nezajištěné a vykonatelné pohledávky popřít. Z tohoto důvodu je žalobkyně ve smyslu ust. § 199 odst. 1 IZ aktivně legitimována k podání žaloby na určení, že žalovaná za žalobkyní sporné pohledávky nemá.

Odvolací soud proto ve smyslu ust. § 220 o.s.ř. napadené usnesení změnil tak, že žaloba žalobkyně se neodmítá. Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí může účastník podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od jeho doručení u Krajského soudu v Brně, a to pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na

Shodu s prvopisem potvrzuje Martin Vymlátil. (KSBR 37 INS 12380/2013) nesprávném právním posouzení věci. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Dovolání je přípustné, jestliže toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237 a § 239 OSŘ).

Olomouc 14. prosince 2017

JUDr. Alena Ježíková v.r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Martin Vymlátil.