15 ICm 3547/2017
Jednací číslo: 15 ICm 3547/2017-27 (KSHK 15 INS 25287/2016)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Kubátem ve věci žalobce: Bronislav Mach, RČ: 740703/3172 bytem Bezručova 1145, 464 01 Frýdlant zastoupen Mgr. Jiřím Douskem, advokátem se sídlem Chrastavská 273/30, 460 01 Liberec proti žalované: Mgr. Pavlína Jašková, IČO: 71347429, se sídlem Zábřežská 596/40, 787 01 Šumperk jako insolvenční správkyně dlužníka Radoslava Sikory, RČ: 660511/1513, IČO: 44480989, bytem na adrese Kalná Voda 40, 542 23 Mladé Buky o žalobě na určení pravosti a výše popřených pohledávek

takto: I. Určuje se, že pohledávka žalobce za dlužníkem Radoslavem Sikorou, RČ: 660511/1513, IČO: 44480989, bytem na adrese Kalná Voda 40, 542 23 Mladé Buky, která byla v insolvenčním řízení dlužníka, vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 15 INS 25287/2016, uplatněna v rámci pohledávky poř. č. P39 jako dílčí nárok hromadné přihlášky P39/1 s pořadovým číslem 3, je co do částky 175 000 Kč po právu. II. Ohledně určení, že je po právu pohledávka žalobce za dlužníkem Radoslavem Sikorou, RČ: 660511/1513, IČO: 44480989, bytem na adrese Kalná Voda 40, 542 23 Mladé Buky, která byla v insolvenčním řízení dlužníka, vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 15 INS 25287/2016, uplatněna v rámci pohledávky

Shodu s prvopisem potvrzuje Barbora Kutová. isir.justi ce.cz

poř. č. P39 jako dílčí nárok hromadné přihlášky P39/1 s pořadovým číslem 3 ve zbývajícím rozsahu 125 000 Kč, se žaloba zamítá. III. Ohledně určení, že je po právu pohledávka žalobce za dlužníkem Radoslavem Sikorou, RČ: 660511/1513, IČO: 44480989, bytem na adrese Kalná Voda 40, 542 23 Mladé Buky, která byla v insolvenčním řízení dlužníka, vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 15 INS 25287/2016, uplatněna v rámci pohledávky poř. č. P39 jako dílčí nárok hromadné přihlášky P39/1 s pořadovým číslem 1 v částce 1 600 000 Kč, se žaloba zamítá. IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení 363 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhal určení, že jeho pohledávky, přihlášené do insolvenčního řízení, vedeného zdejším soudem pod sp. zn. 15 INS 25287/2016 v rámci hromadné přihlášky pohledávky pořadové číslo P39/1, jsou v rozsahu dílčích nároků pohledávky P39/1.1 (ve výši 1 600 000 Kč, dále jen jako P39/1.1) a P39/1.3 (ve výši 300 000 Kč, dále jen jako P39/1.3) po právu, poté, co předmětné nároky žalovaná coby insolvenční správkyně dlužníka popřela co do pravosti (ostatní přihláškou uplatněné pohledávky P39/1.2 a P39/2 byly žalovanou uznány). Žalobce tvrdil, že obě dílčí pohledávky vznikly na základě smluv o půjčce ze dne 7. 11. 2011, resp. 27. 1. 2015, jejichž účelem bylo poskytnutí finančních prostředků dlužníkovi za účelem obchodu s cennými papíry v hotovosti proti podpisu s tím, že jako zajištění půjčky vystaví dlužník vlastní směnku bez protestu. Žalobce tvrdil, že prokázal reálné poskytnutí půjček nejen jednotlivými smlouvami o půjčce, ale také doložením příjmového dokladu ze dne 11. 11. 2011 na částku ve výši 1 600 000 Kč, na němž je jako účel uvedeno půjčka ze dne 7. 11. 2011 , v případě P39/1.3 pak je důkazem poskytnutí půjčky výpis z účtu žalobce, ze kterého je zřejmé, že dne 27. 1. 2015, tedy v den uzavření příslušné smlouvy o půjčce, provedl platbu na účet dlužníka ve výši 175 000 Kč. Za důkaz existence svých pohledávek považoval žalobce též zajišťovací směnky, u nichž poukazoval na totožnost jejich obsahu se smlouvami o půjčce. Dle žalobce je nepochybné, že jde o zajišťovací směnky k předmětným půjčkám, a tyto zajišťovací směnky má za uznání závazků z jednotlivých půjček. 2. Žalovaná s tímto názorem žalobce nesouhlasila, když ve svém vyjádření k žalobě (č.l. 14) uvedla, že ve vztahu k P39/1.1 sice dlužník na její dotaz ohledně předloženého pokladního dokladu potvrdil převzetí částky 1 600 000 Kč od žalobce, a věřitel doložil příjmový pokladní doklad ze dne 11. 11. 2014 na částku 1 600 000 Kč, avšak žalovaná má pohledávku za promlčenou, neboť půjčka byla sjednána na dobu 1 roku od podpisu smlouvy 1, tj. do 7. 11. 2012. Promlčecí doba tedy uplynula před zahájením insolvenčního řízení, když věřitel netvrdí ani nedokládá, že by byla jakýmkoliv způsobem přetržena či prodloužena. Vedle toho se žalovaná neztotožňuje s tvrzením žalobce, že obsah směnky je totožný s obsahem uvedeným v dotčené smlouvě, a neguje závěr žalobce, že je nepochybné, že se jedná o směnku zajišťující spornou pohledávku, potažmo o uznání daného závazku. V ohledu P39/1.3 žalovaná uvedla, že věřitel doložil poskytnutí částky 175 000 Kč, nikoliv zbývající části údajné půjčky, a proto žalovaná setrvává na tom, že půjčka ve výši 300 000 Kč nebyla reálně dlužníkovi ze strany věřitele vyplacena. Naopak podle smlouvy o půjčce se dlužník zavázal vystavit směnku a předat ji věřiteli při podpisu smlouvy a nikoli oproti předání peněz. Za situace, kdy smlouva nehovoří o kvitanci a žalobce ani jinak neprokazuje, že půjčku v rozsahu dalších 125 000 Kč skutečně dlužníkovi poskytl, nelze ze samotného vystavení směnky dovodit předání finanční hotovosti dlužníkovi.

Shodu s prvopisem potvrzuje Barbora Kutová.

3. Soud žalobce obeslal (č.l. 17) výzvou ve smyslu § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen OSŘ), ve které za současného poučení o následcích nesplnění výzvy žalobce poučil, že nemá za prokázaná (tím méně za doložená) jeho tvrzení o poskytnutí půjčky ve výši 300 000 Kč dlužníkovi, a taktéž se jeví důvodnou námitka promlčení P39/1.1, a uložil mu doplnit v potřebném rozsahu tvrzení a označit k nim důkazy. 4. Žalobce na č.l. 22-23 reagoval svým vyjádřením, ve kterém vedle zopakování žalobní argumentace uvedl, že mezi žalobcem a žalovaným v rozhodné době neexistovaly žádné jiné závazkové vztahy než ty na základě kterých žalobce přihlásil pohledávky do insolvenčního řízení, je proto nelogické, aby žalovaný vystavoval směnku na tak vysokou částku, pokud by žalobci ničeho nedlužil. Vystavením směnky, kterýžto úkon představuje uznání závazku, počala běžet nová promlčecí lhůta, P39/1.1 tak nemůže být promlčena. Rovněž poukázal na svou povinnost vrátit směnku v případě splacení půjčky dlužníkovi, a uzavřel, že jelikož stále se směnkou disponuje, nemohla mu být půjčka splacena. Promlčení dle žalobce brání též uznání závazku jinou formou odlišnou od vystavení směnky , a sice prohlášení žalované, že Věřitel doložil příjmový pokladní doklad ze dne 11. 11. 2014 na částku 1 600 000 Kč dlužník potvrdil převzetí finanční částky. Tímto uznáním měla být započata nová promlčecí doba. K P39/1.3 žalobce dotvrdil, že smlouva o půjčce dovolovala předání peněz v hotovosti, a takto také byla dlužníkovi vyplacena částka 125 000 Kč. Na základě poskytnutí půjčky 300 000 Kč pak žalovaný vystavil směnku znějící na tento směnečný peníz. Jelikož ve smlouvě i ve směnce bylo vrácení peněz stanoveno na poměrně specifickou a velmi krátkou dobu, je naprosto nereálné, že by došlo k vystavení směnky a zároveň uzavření smlouvy o půjčce na totožnou částku, když by nedošlo k reálnému poskytnutí částky odpovídající tvrzené půjčce 300 000 Kč. Závěrem žalobce uvedl, že jeho nároky jsou po právu a jsou řádně doloženy, naopak žalovaný netvrdil a ani neprokázal vrácení poskytnutých půjček žalobci , čímž z jeho strany došlo k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobce. 5. Při zkoumání podmínek řízení soud shledal, že dne 4. 11. 2016 bylo k insolvenčnímu návrhu věřitelů Jako, s.r.o., a Ing. Jaroslava Kopeckého, CSc., spojenému s návrhem na prohlášení konkursu, zahájeno insolvenční řízení. Usnesením č.j. 15 INS 25287/2016-A- 51 ze dne 4. 4. 2017 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka Radoslava Sikory, a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Dne 28. 6. 2017 se konalo přezkumné jednání a schůze věřitelů. Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení pod pořadovým číslem P39 přihláškou podanou k poštovní přepravě dne 2. 6. 2017 (řádně a včas) své pohledávky za dlužníkem, když v rámci přihlášky uplatnil 2 dílčí pohledávky, z nichž první byla přihlášena jako pohledávka hromadná, sestávající ze tří dílčích nároků. Na přezkumném jednání byly zde žalovanou insolvenční správkyní dílčí nároky P39/1.1 a P39/1.3 popřeny co do pravosti, když správkyně uplatnila pro oba jednotný popěrný důvod, a sice nedoložení předání peněz dlužníkovi, potažmo neprokázání vzniku smluvního vztahu. Shodně popřel předmětné nároky žalobce i dlužník, jeho popěrný úkon však není vzhledem k prohlášení konkursu pro tento spor z procesního hlediska relevantní. Insolvenční správkyně vyrozuměla věřitele o popření pohledávky dopisem, doručeným věřiteli/žalobci dne 18. 7. 2017. Žaloba tak byla podána v zákonné lhůtě stanovené v § 198 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon, dále jen IZ). 6. Z popěrného úkonu žalované a vyjádření obou stran vyplývá, že mezi účastníky není v ohledu P39/1.1 spor o skutkových okolnostech věci, sporná je toliko právní otázka promlčení tohoto dílčího nároku. V ohledu P39/1.3 je sporná skutková otázka výše částky, která byla dlužníkovi vyplacena, a na ni vzhledem k charakteru právního poměru půjčky, resp. zápůjčky, coby kontraktu reálného, bezprostředně navazující právní otázka vzniku závazku dlužníka vůči žalobci, potažmo jeho výše.

Shodu s prvopisem potvrzuje Barbora Kutová.

7. Soud s přihlédnutím k důkazním návrhům účastníků po zvážení důkazní situace vyzval žalobce (č.l.17) i žalovanou (č.l. 18) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, s tím, že nevyjádří-li se ve lhůtě 30 dnů, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Obě strany s tímto postupem výslovně souhlasily (žalobce v rámci svého vyjádření k výzvě soudu na č.l. 23, žalobkyně na č.l. 19). V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen OSŘ) tak soud ve věci samé rozhodl rozsudkem bez nařízení jednání ve věci, pouze na základě listinných důkazů. 8. V ohledu dokazování soud z dokumentů dostupných v insolvenčním rejstříku zjistil výše uvedený procesní průběh věci (z něhož vyplývá věcná legitimace obou účastníků v tomto sporu), stejně jako obsah přihlášky pohledávek žalobce včetně jejího doplnění, a důvody jejich popření, jak byly uplatněny při přezkumném jednání. Konkrétně soud z přihláškového spisu zjistil, že žalobce pod pořadovým číslem přihlášky pohledávky P39 přihlásil dvě dílčí pohledávky, z nichž pro věc je relevantní pouze P39/1-hromadná přihláška pohledávky tvořené třemi dílčími nároky-z nichž se opět spor týká nikoliv všech, ale pouze P39/1.1 a P39/1.3. Jako právní důvod, z něhož tyto pohledávky vyplývají, je v případě P39/1.1 uvedena Smlouva o půjčce ze dne 7. 11. 2011, Směnka vlastní vystavená dne 7. 11. 2014 na částku 1 600 000 Kč , jako datum splatnosti je uvedeno 7. 5. 2015. Pohledávka je přihlášena ve výši 1 600 000 Kč, není uplatňován nárok na jakékoliv příslušenství. P39/1.3 má pak být pohledávkou z titulu Smlouvy o půjčce ze dne 27. 1. 2015, Směnka vlastní vystavená dne 27. 1. 2015 na částku 300 000 Kč , s datem splatnosti pohledávky dne 27. 4. 2015. Pohledávka je přihlášena ve výši 300 000 Kč, není uplatňován nárok na jakékoliv příslušenství. Kolonka 07-Další okolnosti-pak koresponduje s obsahem žaloby, jak je zachycen výše v odstavci 1. K přihlášce byly coby přílohy připojeny kopie smluv o půjčkách a dlužníkem vystavených směnek, přičemž tyto listiny žalobce připojil rovněž k žalobě (viz níže odstavec 9. a násl.). Soudu byly následně předány též originály obou směnek. Přihlášku pohledávky žalobce doplnil podáním č.j. KSHK 15 INS 25287/2016-P39-3, došlým soudu dne 1. 8. 2017, o výpis z účtu žalobce u Raiffeisenbank a.s. za měsíc leden 2015. Z výpisu se podává, že dne 27. 1. 2015 z účtu odešla platba ve výši 175 000 Kč na účet č. 2276388359/0300, v označení platby je uvedeno Radek Sikora . Pod č.j. KSHK 15 INS 25287/2016-P39-2 (viz rovněž č.l. 7 incidenčního spisu) je v přihláškovém spisu založeno částečné zpětvzetí popěrného úkonu insolvenční správkyní, odůvodněné předložením dokladu o provedené platbě dne 27. 1. 2015 ve výši 175 000 Kč , s tím, že tato částka je správkyní uznána, a suma 125 000 Kč zůstává nadále popřena. Pod č.j. KSHK 15 INS 25287/2016-P39-4 se pak nachází vyrozumění o popření pohledávek věřitele s výzvou k podání incidenční žaloby. Důvody popření jsou uvedeny shodně jako v přezkumných listech tvořících přílohu protokolu z přezkumného jednání, založeného v insolvenčním spisu pod č.j. KSHK 15 INS 25287/2016-B-8-viz výše odstavec 5. 9. Žalobce předložil soudu Smlouvu o půjčce ze dne 7. 11. 2011. Podle této uzavřel s dlužníkem Radoslavem Sikorou smlouvu o půjčce za účelem poskytnutí finančních prostředků dlužníkovi za účelem obchodu s cennými papíry, a to ve výši 1 600 000 Kč, k vyplacení do jednoho týdne od uzavření smlouvy, v hotovosti proti podpisu . Půjčka byla sjednána se splatností jeden rok od podpisu smlouvy, součástí smlouvy bylo ujednání o úrocích, které však není pro danou věc podstatné, neboť žalobce coby věřitel nárok na příslušenství půjček nevznesl. Dle ujednání Jištění měla půjčka být zajištěna dlužníkem vystavenou směnkou vlastní bez protestu, s místem plnění v místě bydliště věřitele, na nominální hodnotu půjčky, splatnou v den skončení půjčky, kterou předá věřiteli při podpisu smlouvy. Smlouva je opatřena vlastnoručními podpisy u předtištěných jmen žalobce a dlužníka. 10. Smlouva o půjčce ze dne 27. 1. 2015 je obsahově totožná s prvou smlouvou, liší se

Shodu s prvopisem potvrzuje Barbora Kutová.

ve výši půjčky (ta v tomto případě činí 300 000 Kč), v době splatnosti (do 27. 4. 2015) a výši dojednaných úroků. Na této smlouvě je připojena doložka o úředním ověření podpisu dlužníka, datovaná rovněž dnem 27. 1. 2015. 11. Na č.l. 10 spisu je založena kopie směnky (shodná s originálem uloženým u soudu), vystavené dne 7. 11. 2014, jako jejíž výstavce je uveden dlužník. Směnka obsahuje identifikační údaje dlužníka, závazek k výplatě směnečné sumy 1 600 000 Kč osobě žalobce dne 7. 5. 2015 na adrese Bezručova 1145, Frýdlant, a doložku bez protestu . Směnku prostorově uzavírá tečkovaná linka s označením podpis , na níž je vyveden rukou psaný podpis dle zběžného laického posouzení odpovídající podpisu dlužníka. 12. Na rubu č.l. 10 spisu je založena kopie směnky (shodná s originálem uloženým u soudu), vystavené dne 27. 1. 2015, jako jejíž výstavce je uveden dlužník. Směnka obsahuje identifikační údaje dlužníka, závazek k výplatě směnečné sumy 300 000 Kč osobě žalobce dne 27. 4. 2015 na adrese Bezručova 1145, Frýdlant, a doložku bez protestu . Směnku prostorově uzavírá tečkovaná linka s označením podpis , na níž je vyveden rukou psaný podpis dle zběžného laického posouzení odpovídající podpisu dlužníka. 13. Na rubu č.l. 9 je potom ve spisu založen Příjmový pokladní doklad ze dne 11. 11. 2011. Z obsahu listiny se podává, že jde o doklad o přijetí částky 1 600 000 Kč dlužníkem od žalobce, kdy jako účel platby je uvedena půjčka ze dne 7. 11. 2011. 14. Na základě provedených důkazů soud učinil následující pro věc podstatná skutková zjištění: a. Mezi žalobcem a dlužníkem byla dne 7. 11. 2011 uzavřena smlouva o půjčce ve výši 1 600 000 Kč. Tato suma byla dlužníkovi vyplacena v hotovosti a dlužník její přijetí dne 11. 11. 2011 potvrdil podpisem příjmového pokladního dokladu. Půjčka byla splatná dne 7. 11. 2012. K zajištění půjčky měla být při podpisu smlouvy vystavena směnka na řad žalobce, znějící na směnečnou sumu ve výši jistiny půjčky, splatná dne 7. 11. 2012. b. Dne 7. 11. 2014 vystavil dlužník na řad žalobce směnku, znějící na směnečnou sumu 1 600 000 Kč, se splatností dne 7. 5. 2015. c. Dne 27. 1. 2015 spolu dlužník a žalobce uzavřeli o půjčce (resp. zápůjčce), znějící na částku 300 000 Kč, která měla být dlužníkovu vyplacena v hotovosti do jednoho týdne od podpisu smlouvy, převzetí půjčky měl dlužník potvrdit svým podpisem. Půjčka byla splatná dne 27. 4. 2015. K jejímu zajištění měla být při podpisu smlouvy vystavena směnka na řad žalobce, znějící na směnečnou sumu ve výši jistiny půjčky, splatná dne 27. 4. 2015. d. Dne 27. 1. 2015 vystavil dlužník na řad žalobce směnku, znějící na směnečnou sumu 300 000 Kč, se splatností dne 27. 4. 2015. e. Dne 27. 1. 2015 odešla z účtu žalobce na účet dlužníka platba ve výši 175 000 Kč, insolvenční správkyně v této části dodatečně uznala pohledávku žalobce P39/1.3. 15. Soud na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že P39/1.1 není po právu, a popření tohoto dílčího nároku žalobce bylo v konečném důsledku důvodné, byť v průběhu řízení vyšlo najevo, že z jiného důvodu, než žalovaná původně uplatnila v rámci popěrného úkonu. U nevykonatelných pohledávek je však změna důvodu popření přípustná-viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 101 VSPH 80/2013-37 (129 ICm 1929/2012, KSPL 29 INS 15979/2011), nebo usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.j. 13 VSOL 13/2015-76 ze dne 26. 5. 2015 (33 ICm 1620/2013, KSOS 33 INS 30810/2012). Žalovaná se dovolala promlčení P39/1.1, přičemž soud neshledal námitku promlčení rozpornou s dobrými mravy, neboť žalovaná jako insolvenční správkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Barbora Kutová.

nezneužila žádného ze svých práv, avšak při své činnosti v rámci insolvenčního řízení, potažmo incidenčního sporu, plnila povinnosti vyplývající pro ni z IZ, respektive ze zákona o insolvenčních správcích. Nutno podotknout, že původním důvodem popření byly pochybnosti o samotném vzniku půjčky, a tyto žalobce odstranil až tím, že k žalobě přiložil příjmový pokladní doklad ze dne 11. 11. 2011. Teprve po konfrontaci s tímto dokladem dlužník (popírající původně P39/1.1 ze stejného důvodu jako insolvenční správkyně) žalované potvrdil, že předmětná půjčka vznikla. Až do této doby nebylo důvodu, aby žalovaná namítala promlčení závazku, neboť závazek k vrácení půjčky podle ní nikdy neexistoval. 16. Promlčení P39/1.1 je podle názoru soudu namítáno důvodně, když nelze souhlasit s žalobcovou tezí o uznání závazku vystavením směnky. Směnka jakožto abstraktní cenný papír představuje samostatný titul pro pohledávku. Je nutno konstatovat, že v předmětné směnce není nikterak zmíněn její vztah k jakékoliv smlouvě o půjčce, tím méně právě ke smlouvě ze dne 7. 11. 2011. Argumentuje-li žalobce shodou obsahu směnky a předmětné smlouvy, přehlíží skutečnost, že podle textu obou smluv o půjčce měla být směnka sloužící k zajištění půjčky vystavena tak, aby ji dlužník předal věřiteli (žalobci) při podpisu smlouvy, a mělo jít o směnku splatnou v den splatnosti půjčky. Žalobcem dokládaná směnka na sumu 1 600 000 Kč byla přitom vystavena až dne 7. 11. 2014 a je splatná dne 7. 5. 2015. Vysvětlení této skutečnosti žalobce nenabídl, a soud za existujícího důkazního stavu nespatřuje mezi onou směnkou a půjčkou, z níž věřitel dovozuje svůj nárok, jakoukoliv souvislost. 17. K tomu budiž poznamenáno, že přihláška pohledávky v případě obou nároků (P39/1.1 i P39/1.3) zní na pohledávku z titulu nesplacené půjčky. Přesněji řečeno text přihlášky může vzbuzovat určité pochybnosti o titulu pohledávky, tyto však rozptýlili sami účastníci tím, že žalovaná pohledávku popřela z důvodu neprokázání vzniku půjčky, proti čemuž žalobce nikterak nebrojí a žalobu na určení svých pohledávek formuluje jednoznačně tak, že jde právě o pohledávky ze smluv o půjčkách, když směnky vnímá pouze jako zajišťovací institut, respektive (nesprávně) jako prostředek uznání závazků z předmětnými smlouvami založených půjček, a tedy nikoliv jako titul pro své pohledávky za dlužníkem. Žalobce po výzvě soudu sice doplnil svá tvrzení tak, že v rozhodné době neexistovaly žádné jiné závazky mezi ním a dlužníkem než právě přihláškou uplatněná dvojice půjček, k tomuto tvrzení však neoznačil žádné důkazy, ač byl o neunesení důkazního břemene a z toho plynoucích následcích poučen, a je kvalifikovaně právně zastoupen. 18. Smlouva o půjčce ze dne 7. 11. 2011 stanoví splatnost půjčky ( dobu půjčky ) lhůtou 1 rok od podpisu smlouvy , tzn. 7. 11. 2012. Následujícím dnem počala plynout promlčecí doba v délce tří let, jak vyplývá z § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen NOZ) ve spojení s § 101 a § 122 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni 31. 12. 2013 (dále jen OZ). Vzhledem k tomu, že žalobce danou pohledávku soudně nevymáhal a uplatnil ji až přihláškou v insolvenčním řízení, účinky jehož zahájení nastaly dne 7. 11. 2016, nelze dospět k jinému závěru, než že tato jeho pohledávka byla v daném okamžiku promlčena, čehož se žalovaná dovolala ve svém vyjádření k žalobě (č.l. 14). 19. Pokud žalobce konstruoval uznání závazku na základě prohlášení žalované, že Věřitel doložil příjmový pokladní doklad ze dne 11. 11. 2014 na částku 1 600 000 Kč , které se objevilo v jejím vyjádření k žalobě, soud konstatuje, že žalobce jednak ve svých podáních nerozlišuje osoby dlužníka a žalované, jednak žádný takový pokladní doklad nebyl předložen k důkazu (ani jako důkaz označen), a tvrdí-li žalobce, že mezi ním a dlužníkem neexistoval v rozhodné době žádný vztah mimo dvou půjček vymezujících předmět sporu, ani takový doklad existovat nemohl, neboť poskytnutí půjčky na základě smlouvy o půjčce ze dne 7. 11. 2011 dlužníkovi potvrzuje příjmový pokladní doklad

Shodu s prvopisem potvrzuje Barbora Kutová.

s datem 11. 11. 2011, založený ve spisu jako příloha žaloby na rubu č.l. 9. Datum na tomto dokladu je napsáno zcela zřetelně, soud je tedy toho názoru, že se pouze žalovaná ve svém vyjádření k žalobě dopustila písařské chyby a místo data 11. 11. 2011 uvedla 11. 11. 2014. Žalobu na určení dílčí pohledávky P39/1.1 proto soud zamítl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. 20. K určení dílčí pohledávky P39/1.3 soud na prvém místě konstatuje, že vymezení předmětu žaloby v této části plnou výší P39/1.3 (300 000 Kč) bylo oprávněné, neboť i když insolvenční správkyně vzala částečně zpět popření této dílčí pohledávky v částce 175 000 Kč ještě před podáním žaloby, nebylo vydáno rozhodnutí o dodatečném zjištění dotčené části pohledávky. Se zřetelem k úkonu insolvenční správkyně pak rozhodnutí soudu o této části žaloby nemohlo být v rozsahu dodatečně zjišťované sumy jiné než vyhovující, z čehož rezultuje výrok I. tohoto rozsudku. 21. O zbývající části P39/1.3 (125 000 Kč) však bylo nutné vést spor, neboť na popření pohledávky v tomto rozsahu žalovaná setrvala. V této části řízení se jednalo o žalobcem tvrzenou pohledávku ze smlouvy o půjčce (správně zápůjčce) ze dne 27. 1. 2015. Ke skutkovým zjištěním o dané smlouvě viz výše odstavec 14. Žalobce doložil v rámci doplnění přihlášky pohledávky ze dne 1. 8. 2017 (přičemž z částečného zpětvzetí popření je zřejmé, že insolvenční správkyni byl důkaz předložen před 26. 7. 2017) výpisem z účtu převod částky 175 000 Kč dne 27. 1. 2015 na účet dlužníka. O částce 125 000 Kč v žalobě ničeho netvrdil a odvolával se na vystavení směnky (rub č.l. 10), podle jeho tvrzení sloužící k zajištění této půjčky, a zároveň k uznání dluhu dlužníka ve výši 300 000 Kč vůči žalobci. 22. Soud, stejně jako v případě P39/1.1, odmítl přiznat směnce charakter uznání dluhu či důkazu o vyplacení půjčky, a na č.l. 17 poučil žalobce, že neunáší důkazní břemeno, tvrdí-li, že dlužníkovi reálně poskytl půjčku 300 000 Kč. Žalobce nato doplnil svá tvrzení tak, že částku 125 000 Kč vyplatil dlužníkovi v hotovosti a poukázal na obsahovou shodu směnky se smlouvou o půjčce při zdůraznění neexistence dalších právních vztahů mezi ním a dlužníkem v rozhodném období. 23. Tvrzení žalobce soud neshledal přesvědčivými, neboť hotovostní výplata půjčky (kterou účastníci výslovně ujednali jako jedinou formu platby) měla být dle smlouvy provedena proti podpisu . Žalobce však nejen, že žádný ze smlouvy se podávající doklad o uskutečnění platby nepředložil, ale ani žádný důkaz k prokázání tvrzení o předání částky 125 000 Kč k rukám dlužníka neoznačil, respektive za tento prohlašoval samotnou směnku. 24. Argumentace, že sama skutečnost vystavení směnky potvrzuje vyplacení celých 300 000 Kč dlužníkovi, je však lichá, neboť podle smlouvy o půjčce měla směnka být vystavena (a věřiteli předána) při podpisu smlouvy, nikoliv až po předání či převodu půjčené sumy dlužníkovi. Jakkoliv by tedy s ohledem na shodu v údajích na směnce uvedených mohla v tomto případě být dána souvislost mezi směnkou a smlouvou o půjčce (byť směnečná listina není označena jako zajišťovací směnka), nemůže být předmětná směnka dokladem o tom, jaká částka byla dlužníkovi žalobcem skutečně vyplacena. Soud přihlédl i ke skutečnosti, že v případě prvé půjčky žalobce příjmovým dokladem s podpisem dlužníka disponoval a předložil jej soudu k důkazu o vyplacení půjčky. Žalobu na určení, že P39/1.3 je po právu i v částce 125 000 Kč, proto zamítl, jak zní výrok II. tohoto rozsudku. 25. Závěrečný poukaz žalobce na to, že žalovaná netvrdila vrácení půjček, a na straně žalovaného (míněno dlužníka) tak vzniklo bezdůvodné obohacení, je pro danou věc nevýznamné, neboť spor je veden o určení pohledávek žalobce, jejichž právní důvod vymezil přihláškou. Případný vznik nároku na vydání bezdůvodného obohacení a jeho vymáhání nejsou předmětem tohoto řízení.

Shodu s prvopisem potvrzuje Barbora Kutová.

26. Pokud jde o rozhodnutí o nákladech řízení, vyšel soud ze zásady úspěchu ve věci, když žalobce měl úspěch jen v nepatrné části předmětu sporu (9%), a okolnosti hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 150 OSŘ soud v projednávané věci neshledal. Žalovaná jakožto v řízení nezastoupená účastnice má podle § 151 odst. 3 OSŘ nárok na náhradu hotových výdajů v paušální výši určené zvláštním právním předpisem (jinou výši svých výdajů žalovaná nedoložila). Tímto zvláštním předpisem je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Na daný případ se vztahuje § 2 odst. 3 této vyhlášky, paušální náhrada hotových výdajů tak činí 300 Kč za úkon, navýšená o 21 % DPH, jejíž plátkyní žalovaná je (tato okolnost je soudu známa z úřední činnosti). Jelikož žalovaná učinila ve věci jeden úkon-vyjádření k žalobě-na paušální náhradě hotových výdajů jí náleží částka 363,-Kč, jak vyplývá z výroku IV. tohoto rozsudku.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím nadepsaného soudu. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat v exekučním řízení.

Hradec Králové 10. ledna 2018

Mgr. Ondřej Kubát v. r. samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje Barbora Kutová.