15 ICm 3180/2017
Jednací číslo: 15 ICm 3180/2017-19 (KSHK 15 INS 24722/2016)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Kubátem ve věci žalobkyně: FIDENTIA s.r.o., IČO: 24255921 se sídlem U Strže 401/4, 140 00 Praha 4-Krč zastoupené JUDr. Monikou Šnoblovou, advokátkou se sídlem Betlémské nám. 2, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Stanislav Zirm, RČ: 791230/1342, bytem Hřbitovní 1166, 543 01 Vrchlabí o žalobě na určení pravosti popřených pohledávek

takto: I. Určuje se, že pohledávka žalobkyně za dlužníkem Stanislavem Zirmem, RČ: 791230/1342, bytem Hřbitovní 1166, 543 01 Vrchlabí, která byla v insolvenčním řízení dlužníka, vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 15 INS 24722/2016, uplatněna v rámci pohledávky poř. č. P1 jako dílčí pohledávka P1/10 ve výši 1 805,35 Kč, je po právu. II. Určuje se, že pohledávka žalobkyně za dlužníkem Stanislavem Zirmem, RČ: 791230/1342, bytem Hřbitovní 1166, 543 01 Vrchlabí, která byla v insolvenčním řízení dlužníka, vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 15 INS 24722/2016, uplatněna v rámci pohledávky poř. č. P1 jako dílčí pohledávka P1/11 ve výši 1 798,40 Kč, je po právu. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 11 800 Kč k rukám jejího právního zástupce, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto

Shodu s prvopisem potvrzuje Barbora Kutová. isir.justi ce.cz

rozsudku.

Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou domáhala určení, že její pohledávky, přihlášené do insolvenčního řízení, vedeného zdejším soudem pod sp. zn. 15 INS 24722/2016 v rámci pohledávky pořadové číslo P1, jsou v rozsahu dílčí pohledávky P1/10 (1.805,35 Kč) a P1/11 (1.798,40 Kč) po právu. Žaloba byla podána proti insolvenčnímu správci i proti dlužníku, když uvedené dílčí pohledávky byly při přezkumném jednání popřeny oběma z nich, byť z odlišných důvodů. V důsledku dodatečného uznání předmětných dílčích pohledávek insolvenčním správcem a na to navazujícího zpětvzetí žaloby vůči insolvenčnímu správci soud řízení částečně zastavil, a pokračoval v něm již jen v ohledu žaloby žalobkyně proti dlužníkovi jako jedinému žalovanému. 2. Žalovaný zůstal v řízení pasivní, ač byl o jeho průběhu informován prostřednictvím insolvenčního rejstříku, a taktéž byl k vyjádření k žalobě vyzýván, jak se podává zejména z usnesení č.j.-16, jež mu bylo doručeno dne 27. 10. 2017. Soud tak má za to, že dlužník setrval na svém popření obou dílčích pohledávek, tvořících předmět sporu, jak vyplývá z jeho popěrného úkonu. Obě předmět sporu tvořící dílčí pohledávky (tak jako všechny ostatní přihláškou uplatněné nároky věřitele) dlužník popřel v celé jejich výši s odůvodněním, že jejich přihlášená výše je v rozporu s dobrými mravy . V popěrném úkonu absentuje vyjádření, jakou výši pohledávky žalovaný považuje za mravnou. 3. Při zkoumání podmínek řízení soud shledal, že dne 31. 10. 2016 bylo k insolvenčnímu návrhu dlužníka Stanislava Zirma, spojenému s návrhem na povolení oddlužení, a podanému u Krajského soudu v Plzni, zahájeno insolvenční řízení. Poté, co uvedený soud vyslovil svou místní nepříslušnost, byla věc postoupena zdejšímu insolvenčnímu soudu, u něhož je řízení vedeno pod sp. zn. 15 INS 24722/2016. Usnesením č.j. 15 INS 24722/2016-A-16 ze dne 5. 4. 2017 bylo povoleno oddlužení, dne 31. 5. 2017 se konalo přezkumné jednání a schůze věřitelů. Oddlužení dlužníka bylo následně schváleno usnesením č.j. 15 INS 24722/2016-B-7 ze dne 25. 8. 2017, a to ve formě plnění splátkového kalendáře. Žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení pod pořadovým číslem P1 dne 7. 11. 2016 (řádně a včas) své pohledávky za dlužníkem, když v rámci přihlášky uplatnila celkem 11 dílčích pohledávek. Na přezkumném jednání byly insolvenčním správcem všechny popřeny co do pravosti z důvodu promlčení, dlužník rovněž všem pohledávkám žalobkyně odporoval, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Insolvenční správce vyrozuměl věřitele o popření pohledávek, když výzva byla věřitelce dodána do její datové schránky dne 7. 6. 2017. Žalobkyně dne 30. 6. 2017 vzala podanou přihlášku částečně zpět v rozsahu dílčích pohledávek P1/1 až P1/9, a téhož dne podala u zdejšího soudu žalobu o určení popřených nevykonatelných pohledávek P1/10 a P1/11 (dále jen P1/10, resp. P1/11). Žaloba tak byla podána v zákonné lhůtě stanovené § 198 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon, dále jen IZ). 4. Z popěrného úkonu žalovaného, jeho projevu při přezkumném jednání a z podané žaloby vyplývá, že mezi účastníky není sporu o skutkových okolnostech věci, spornou je toliko právní otázka souladu pohledávek žalobkyně za žalovaným s dobrými mravy. 5. Po shora popsaném částečném zastavení řízení soud vyzval žalobkyni (č.l.15) i žalovaného (č.l. 16) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, s tím, že nevyjádří-li se ve lhůtě 30 dnů, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Právní zástupkyni žalobkyně byla výzva doručena do její datové schránky dne 30. 10. 2017, žalující strana se ve lhůtě nevyjádřila. Žalovanému byla výzva doručena

Shodu s prvopisem potvrzuje Barbora Kutová.

na jeho aktuální kontaktní adresu (zjišťovanou po marném předchozím doručování přímou komunikací soudce s dlužníkem-viz č.l. 12) dne 27. 10. 2017, avšak zůstala rovněž bez odezvy. Jelikož nedošlo ke zpětvzetí žaloby, soud rozhodl o věci samé rozsudkem. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen OSŘ) přitom rozhodl bez nařízení jednání ve věci, pouze na základě listinných důkazů. 6. V ohledu dokazování soud z dokumentů dostupných v insolvenčním rejstříku zjistil výše uvedený procesní průběh věci (z něhož vyplývá věcná legitimace obou účastníků v tomto sporu), stejně jako obsah přihlášky pohledávek žalobkyně včetně jejích doplnění, a důvody jejich popření, jak byly uplatněny při přezkumném jednání. Konkrétně soud z přihláškového spisu zjistil, že žalobkyně nabyla předmětné pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne 11. 3. 2015 mezi ní coby postupníkem a Dopravním podnikem hl. m. Prahy, akciovou společností, jako postupitelem. P1/10 je pohledávkou za dlužníkem z titulu přirážky za jízdu bez jízdního dokladu na lince metra C, jak vyplývá ze Zápisu o provedené přepravní kontrole ze dne 26. 4. 2014 (var. symbol pro platbu 014068164). Dlužník je identifikován osobními údaji (byť je uvedeno jeho příjmení za svobodna, jak vyplývá z lustrace v registru obyvatel), zápis je opatřen jeho podpisem. Podle zápisu se dlužník na výzvu dopravcem pověřené osoby neprokázal jízdním dokladem. Totožná je situace u P1/11, pouze s tím rozdílem, že tato pohledávka se zakládá na Zápisu o provedené přepravní kontrole ze dne 17. 5. 2014 (var. symbol pro platbu 14094806), a dlužník byl zachycen ve voze linky městské hromadné dopravy č. 177. Obě pohledávky tak tvoří přirážka za jízdu bez jízdního dokladu ve výši 1 500 Kč, a dále zákonný úrok z prodlení, specifikovaný v přihlášce. Ostatní dílčí pohledávky, uplatněné přihláškou žalobce (jež však nejsou předmětem této žaloby) jsou vymezeny obdobně. 7. Zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v § 18a odst. 1 stanoví, že řidič a průvodčí vozidla veřejné linkové dopravy a jiná osoba pověřená dopravcem je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo vyžadovat od cestujícího, aby se prokázal osobním dokladem a sdělil osobní údaje. Z § 2 odst. 7 téhož zákona se potom podává, že linkovou dopravou je i městská autobusová doprava. § 18a odst. 3 téhož zákona stanoví, že Výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Obsahově totožně je formulován též § 37 odst. 4, resp. odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách. 8. Na tomto základě soud provedl dokazování Smluvními přepravními podmínkami Pražské integrované dopravy ve znění jejich dodatku č. 11, v kterémžto znění byly přepravní podmínky účinné od 1. 1. 2014 do 30. 9. 2014 (dále jen přepravní podmínky). Přepravní podmínky jsou veřejně dostupné na URL http://www.dpp.cz/prava-a-povinnosti/. 9. Oddíl 8 (Přepravní kontrola) přepravních podmínek v odst. 4 stanoví: Cestující, který se nemůže prokázat platným jízdním dokladem, zaplatí jízdné a přirážku1500 Kč; při zaplacení na místě nebo v doplatkové pokladně Dopravního podniku hl. m. Prahy, akciová společnost, popřípadě v doplatkové pokladně subjektu, který na základě pověření provedl přepravní kontrolu (dále jen doplatková pokladna), nejdříve následující pracovní den od 12:30, nejpozději 15. kalendářní den ode dne uložení přirážky se přirážka snižuje na 800 Kč. 10. Na základě provedených důkazů soud učinil následující pro věc podstatná skutková zjištění: Žalovaný byl dne 26. 4. 2014 a 17. 5. 2014 (jakož i v dalších případech) při kontrole jízdních dokladů revizory Dopravního podniku hlavního města Prahy přistižen bez platného jízdního dokladu. V obou případech sdělil své identifikační údaje a podepsal záznam o kontrole, přičemž uloženou přirážku neuhradil, tj. ani nevyužil možnosti snížení sankce, upravené v přepravních podmínkách. Žalobkyně po zahájení insolvenčního řízení

Shodu s prvopisem potvrzuje Barbora Kutová.

žalovaného přihlásila do řízení své pohledávky, sestávající toliko ze zákonem stanovené sankce (přirážky k jízdnému) a zákonného úroku z prodlení. Toto žalovaný shledal nemravným, a s tímto odůvodněním předmětné pohledávky v plné výši popřel, přičemž neuvedl, jakou výši považuje za oprávněnou, ani jakékoliv další skutečnosti, potenciálně významné pro řízení. 11. Soud na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že popření P1/10 ani P1/11 žalovaným nebylo důvodné, když obě dílčí pohledávky žalobkyně jsou v souladu se zákonem o silniční dopravě, respektive zákonem o dráhách, a nárok žalobkyně na tyto pohledávky vyplývá z přepravních podmínek, jež zákonný rámec zcela respektují. Žalobkyně neuplatnila přihláškou žádné příslušenství s výjimkou zákonného úroku z prodlení, a to ještě pro žalovaného příznivě v menším rozsahu, než který by jí mohl náležet, když úrok z prodlení je žádán za období od dne následujícího po splatnosti té které pohledávky do data podání přihlášky, které předcházelo rozhodnutí o dlužníkově úpadku o několik měsíců. 12. Naopak je třeba poukázat na skutečnost, že to byl žalovaný, kdo opakovaně jednal ke škodě právního předchůdce žalobkyně, když využíval jeho služeb bez úhrady jízdného. Za stavu, kdy žalovaný nevyužil ani možnost snížit negativní dopad uložených sankcí do své majetkové sféry téměř na polovinu tím, že by přirážky uhradil do patnácti dnů od jejich uložení, nelze hovořit o tom, že by žalobkyně nebo její právní předchůdce postupovali při vymáhání svých nároků vůči dlužníkovi nemravně. Pakliže zde byly nějaké okolnosti hodné zvláštního zřetele, směřující k opačnému závěru, žalovaný je ani nenaznačil, ač k tomu prostor měl jak při přezkumu pohledávek, tak i v průběhu incidenčního sporu. 13. Samotná námitka rozporu výše pohledávek s dobrými mravy byla podle názoru soudu úplná a projednatelná, nebyl tedy namístě postup podle § 118a OSŘ. Je přitom rovněž nerozhodné, zda dlužník popřel pohledávky žalobkyně co do výše nebo co do pravosti (přičemž soud dospěl k závěru, že se jednalo navzdory opačnému označení o popření co do pravosti, když pohledávky byly popírány zcela, bez uvedení jejich oprávněné výše), neboť soud má za to, že předmětné pohledávky žalobkyně jsou po právu v celém přihláškou uplatněném rozsahu. 14. Soud proto žalobě vyhověl, jak je patrno z výroků I. a II. tohoto rozsudku. 15. Pokud jde o rozhodnutí o nákladech řízení, vyšel soud ze zásady úspěchu ve věci, když žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná, a okolnosti hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 150 OSŘ soud v projednávané věci neshledal. Žalobkyně byla v řízení zastoupena zvolenou advokátkou, k čemuž soud konstatuje, že důvod pro nepřiznání práva na náhradu nákladů právního zastoupení žalující straně nenachází. V této souvislosti budiž připomenut nález Ústavního soudu České republiky ve věci sp. zn. I. ÚS 3819/13 ze dne 25. 3. 2014, podle kterého je právo na právní pomoc v řízení před soudem ústavním pořádkem zaručeno každému, dokonce i osobám s právním vzděláním. 16. Soud proto žalobkyni přiřkl právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu, přičemž vedle náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč (č.l. 7) přiznal žalující straně náhradu za odměnu advokáta dle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT), ve výši 6 200 Kč za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis a podání žaloby) á 3 100 Kč, a 600 Kč za 2 režijní paušály á 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT. Za úkon částečného zpětvzetí žaloby soud žalobkyni náhradu nákladů nepřiznal, neboť šlo o úkon prostý, nadto vyvolaný na prvém místě jednáním žalobkyně, která nedoložila k přihlášce pohledávky potřebné podklady, což vedlo k prvotnímu popření pohledávek insolvenčním správcem. Jelikož právní zástupkyně žalobkyně není podle zjištění soudu plátkyní DPH, uložil soud žalovanému povinnost

Shodu s prvopisem potvrzuje Barbora Kutová.

k náhradě nákladů řízení v celkové výši 11 800 Kč, jak je uvedeno shora ve výroku III.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím nadepsaného soudu. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat v exekučním řízení.

Hradec Králové 10. ledna 2018

Mgr. Ondřej Kubát v. r. samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje Barbora Kutová.