15 Cmo 250/2009
Číslo jednací: 15 Cmo 250/2009-205









ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud V Praze rozhodl jako soud odvolací V senátu složeném z předsedy J UDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. V právní věci žalobkyně: Miroslava Šafránková, MBA., se sídlem v Praze 5, Bellušova 1846, insolvenční správkynč dlužníka Ray Net Local, a.s., IČO 263 66 703 proti žalovanému: Prologin, spol. s r.0., IČO 257 76 274, se sídlem v Praze 5, Moulíkova 3285/1a, zast. JUDr. Luďkem Lisse, Ph.D., advokátem se sídlem vPraze 7, J ablonského 640/2, za vedlejšího účastenství: PFA Group, spol. s r.0., IČO 649 40 501 se sídlem vKamenici, Letohradská 177, zast. Mgr. Davidem Metelkou, advokátem se sídlem v Ostravě Boleslavova 901/7 na straně žalující, o určení neexistence pohledávky, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j. 122 Cm 4/2009-50 ze dne 13.srpna 2009 takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni č.j. 122 Cm 4/2009-50 ze dne 13.srpna 2009 se m č n í tak, že žaloba na určení, že žalovaný nemá za dlužníkem vinsolvenčním řízení vedeném před Krajským soudem v Plzni pohledávku ve výši12.960,006,50 Kč, se z a m í t á .

II. Ve vztahu žalobce žalovaný žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů.

III. Vedlejší účastník je povinen zaplatit žalovanému k rukám J UDr.Luďka Lisse, Ph.D. advokáta se sídlem v Praze 7 ve lhůtč tří dnů 0d právní moci rozsudku na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů ve Výši 42.784,--Kč.

Odůvodnění

Žalobce za podpory vedlejšího účastníka se žalobou proti žalovanému domáhá určení, že žalovaný nemá za dlužníkem pohledávku ve Výši 12.960.006,50 Kč ve Výše uvedeném insolvenčním řízení, již jako vykonatelnou přihlásil zprávního důvodu nezaplacené kupní ceny ze smlouvy o převodu cenných papírů z5.11.2007 (Smlouva), kterou dlužník jako kupující uzavřel s Ing. Stanislavem Vášou (prodávající); uvedená pohledávka byla

(K.ř.č. 1a-rozsudek) list č. 1 Sp. zn. 15 Cmo 250 / 2009 prodávajícímu přisouzena v rozhodčím nálezu vydaném rozhodcem J UDr.J osefem Šípkem 20.12.2007 pod č.j. Rc 169/ 2007-02. Akcentoval, že Smlouva byla uzavřena poté, co dlužníkovi bylo 19.10.2007 doručeno usnesení Okresního soudu v Sokolově č.j. 17 Nc 6479/ 2007-7 z 9.7.2008 o nařízení exekuce (Usnesení), jež bylo zaspáno vpříslušném listu vlastnictví povinného dlužníka kzastaveným nemovitostem ve prospěch oprávněného (IV NOVA, a.s.) od 9.8.2007. V době prodeje však nemohl dlužník cenné papíry odkoupit, neboť nebyl oprávněn disponovat se svým majetkem ve smyslu § 44 odst. 7 zák. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění účinném do 31.12.2009 (ex.ř.). Tuto skutečnost mohli jak prodávající, tak rozhodce zjistit z veřejně dostupných zdrojů. Doplnil, že usnesením č.j. KSPL 27 INS 4239/2008-P1-4 ze 4.2.2009 nastoupil do insolvenčního řízení jako věřitel namísto společnosti Luštěnice, spol. s r.o., IČO 277 39 546, jež spornou pohledávku přihlásila do insolvenčního řízení s tím, že jí byla postoupena prodávajícím na základě postupní smlouvy z 21.3.2008. Uzavřel, že žalovanému nemůže sporná pohledávka svědčit, neboť se zakládá na Smlouvě, která byla vzhledem k probíhajícímu exekučnímu řízení na majetek kupujícího dlužníka uzavřena prodávajícím neplatně.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, podle kterého posouzení platnosti Smlouvy došlo v rozhodčím řízení a tuto otázku si rozhodce J UDr. Josef Šípek posoudil jako předběžnou se závěrem, že byla uzavřena platně. Zdůraznil, že institut generálního inhibitoria chrání věřitele, nikoliv dlužníka a nelze mu přičítat ktíži, že dlužník při uzavření Smlouvy zamlčel prodávajícímu, že na jeho majetek je vedena exekuce a že nemůže nakládat se svým majetkem, resp. kupní cenu cenných papírů uhradit.

Vedlejší účastník jako právní nástupce původního oprávněného vexekučním řízení shodně se žalobcem navrhoval, aby bylo žalobě vyhověno, neboť Smlouva byla uzavřena neplatně v době, kdy se na majetek dlužníka vztahovalo generální inhibitorium. Nadto pro personální propojení emitenta akcií, tj. společnosti ALL Electronics a.s. a dlužníka dovozoval, že k převodu akcií došlo jen naoko, neboť dlužník měl vůči němu závazek cca 12 mil. Kč, byl si svého dluhu a toho, že nebude schopen kupní cenu za akcie uhradit, vědom, a tak se cíleně dostal do stavu úpadku.

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že žalovaný nemá za dlužníkem vinsolvenčním řízení spornou pohledávku (bod I. výroku), zavázal žalovaného knáhradě nákladů řízení žalobci ve výši 12.6414,--Kč a vedlejšímu účastníkovi ve výši 20.658,64 Kč vždy ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí (bod II. a III. výroku) a žalovaného zavázal k úhradě soudního poplatku ve Výši 1.000,--Kč na účet soudu ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí (bod IV. výroku). Soud prvního stupně zjistil:

-ze Smlouvy, že ji uzavřel dlužník jako kupující sprodávajícím 5.11.2007, jejím předmětem byl převod vlastnického práva ke 100 akcií emitenta ALL Electronics, a.s. za kupní cenu 1 mil. Kč a 10 mil. clearingových prostředků, splatnou do 15 dnů od podpisu smlouvy s tím, že pro případ prodlení s úhradou sjednali smluvní pokutu ve výši 1 mil. Kč a dále smluvní úrok ve Výši 0,05% denně zkupní ceny. Kzajištění kupní ceny podle čl. VI Smlouvy byla uzavřena zástavní smlouva na nemovitosti dlužníka a pro případ řešení sporů ze Smlouvy byla sjednána rozhodčí doložka,

-že Usnesením byla nařízena exekuce proti dlužníkovi kvymožení pohledávky oprávněného IV NOVA, a.s. ve Výši 12 mil. Kč (právní předchůdce vedlejšího účastníka) a provedením exekuce byla pověřena Mgr. Pavla Fučíková,

-z doručenky prokazující doručení Usnesení dlužníkovi, že mu bylo doručeno 19.10.2009,

-z výpisu z katastru nemovitostí LV č. 405 Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, katastrální pracoviště Chrudim, že na základě Usnesení a navazujícího exekučního příkazu (č.j. 024 EX 1365/2007 z 9.8.2007) bylo 13.8.2007 zahájeno řízení o zápisu poznámky a

(K.ř.č. 1a-rozsudek) list č. 2 Sp. zn. 15 Cmo 250 / 2009 došlo k zaplombování dlužníkova spoluvlastnického podílu na zastavených nemovitostech,

-ze shodných tvrzení účastníků, že JUDr. Josef Šípek vydal rozhodnutí č.j. Rc 169/ 2007-02 z 20.12.2007 a že není sporný obsah rozhodčího nálezu.

Na základě svých skutkových zjištění soud prvního stupně dospěl k právnímu závěru, podle kterého argumentace žalovaného není namístě a že Smlouva je absolutně neplatná, neboť v době jejího uzavření nebyl ve smyslu § 44 odst. 7 ex. ř. dlužník oprávněn disponovat se svým majetkem mimo běžné hospodaření, jak se stalo vprojednávané věci a že tuto neplatnost nemohly překonat ani závěry rozhodčího nálezu. O existenci generálního inhibitoria měl dlužník povědomí od 19.10.2009, kdy mu bylo doručeno Usnesení a prodávající mohl tuto skutečnost seznat ze zápisu vkatastru nemovitostí; žalobce tak důvodně popřel spornou pohledávku.

Tento rozsudek napadl žalovaný v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby ho odvolací soud změnil tak, že žalobu zamítne. Zopakoval svou dosavadní právní argumentaci a akcentoval, že závěry rozhodčího nálezu nelze ignorovat, neboť byl vydán na základě platné rozhodčí doložky, kterou byla založena rozhodcova pravomoc k projednání a rozhodnutí sporu podle zásad spravedlnosti, a nebyl zrušen vsoudním řízení. Namítl, že napadeným rozhodnutím soud prvního stupně nastolil nepřípustnou právní nejistotu stran. Doplnil, že vinsolvenčním řízení je uplatňována zásada ochrany práva věřitelů nabytých vdobré víře před zahájením insolvenčního řízení zakazující je jakkoliv omezit soudním rozhodnutím, a nelze mu přičítat k tíži, že dlužník uvedl při uzavírání Smlouvy prodávajícího vomyl, když zamlčel faktický zákaz nakládat se svým majetkem. Vprůběhu dalšího řízení žalovaný doplnil, že rozhodce při rozhodování v rozhodčím řízení nepochybně vzal v úvahu existenci generálního inhibitoria a v rozhodčím nálezu se s touto skutečností vypořádal. Za uvedené situace je vyloučeno, aby skutkovou námitku spočívající v existenci inhibitoria vznášel žalobce znovu vinsolvenčním řízení vrozporu s ustanovením § 199 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ).

Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku s tím, že argumentace žalovaného je účelová s cílem odvést pozornost od rozhodujících skutečností významných pro rozhodnutí soudu. Uzavřel, že Smlouva byla uzavřena neplatně a že tuto neplatnost nelze zhojit rozhodčím nálezem.

Rozsudek Vrchního soudu v Praze č.j.-100 z 18.22.2009, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrzen stím, že Smlouva byla uzavřena neplatně, byl zrušen rozsudkem č.j. 29 Cdo 392 / 2011-143, v němž Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého pro posouzení věci je rozhodující Výklad ustanovení § 199 odst. 2 InsZ, přičemž odkázal na své rozhodnutí pod sp.zn. 29 ICdo 7/2013 (publikované pod číslem 106/2013 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), podle něhož u rozsudků pro uznání a pro zmeškání se právní posouzení věci promítá v předem definovaném a zákonem omezeném typu odůvodnění ( § 157 odst. 3 o.s.ř.). Uvedl, že obecně platí, že u přihlášené vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jako důvod popření její pravosti nebo Výše jen skutkové námitky (tj. i námitky porušení generálního inhibitoria), které dlužník neuplatnil v řízení, které předcházelo vydání vykonatelného rozhodnutí, přičemž je zcela nerozhodné, zda takové skutečnosti dlužník neuplatnil vlastní vinou, např. proto, že zcela rezignoval na svou procesní obranu v řízení, nebo vyústilo ve vydání pro něj nepříznivého vykonatelného titulu založeného rozhodnutím, jež se neodůvodňuje vůbec (platební rozkaz nebo směnečný platební rozkaz). Důvodem popření pravosti vykonatelné pohledávky pak nemůže být při nezpochybněném jejího skutkového základu ani to, že orgán, který rozhodnutí vydal, v něm dospěl knesprávným právním závěrům a že při správném posouzení věci neměla být pohledávka přisouzena vůbec nebo zčásti. Tyto závěry se pak prosadí i v případě, že vykonatelný titul je založen rozhodčím nálezem, neboť tam, kde nastane jeho vykonatelnost, má účinky pravomocného soudního rozhodnutí a je tomu tak i vpřípadě, že strany pověří rozhodce, aby rozhodl podle zásad

(K.ř.č. 1a-rozsudek) list č. 3 Sp. zn. 15 Cmo 250 / 2009 spravedlnosti. Sodkazem na rozhodnutí pod sp.zn. 31 Cdo 4545/2008 publikované pod číslem 84/2011 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek zároveň uvedl, že porušení generálního inhibitoria nemusí za všech okolností způsobovat neplatnost právního úkonu, neboť je-li zastavena exekuce, aniž by byl postižen majetek, s nímž povinný nakládal v rozporu s generálním inhibitorem, považují se takové úkony povinného za platné. Uzavřel, že odvolací soud se nezabýval otázkou, zda dosud výše uvedené exekuční řízení probíhá, resp. zda nebylo zastaveno. Vytkl odvolacímu soudu také to, že neposoudil vpřípadě závěru o neplatnosti Smlouvy, při stejném skutkovém základu spornou pohledávku ztitulu bezdůvodného obohacení (plnění z neplatného právního úkonu podle § 451 odst. 1 ObčZ)

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, jež mu předcházelo, podle § 212 a 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že je opodstatněno.

Odvolací soud zjistil:

-ze zprávy Mgr. Pavly Fučíkové, že výše uvedené exekuční řízení dosud zastaveno není a že z důvodu probíhajícího insolvenčního řízení bylo přerušeno,

-ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp.zn. 33 Nc 9070/2008, že obsahuje listiny týkající se rozhodčího řízení, v němž prodávající uplatnil proti dlužníkovi žalobu o zaplacení 12 mil. Kč s přísl. s odůvodněním, že sjedná o pohledávku zkupní ceny za prodej 100 cenných papírů emitovaných společností ALL Electronics, a.s. znějících na majitele č. 01-100 ve výši 11 mil. Kč splatné ve lhůtě 15 dnů ode dne uzavření Smlouvy (5.11.2007), neboť kupující dlužník ve sjednané lhůtě tuto kupní cenu neuhradil, dále smluvní pokutu ve výši 1 mil. Kč a úrok zprodlení ve výši 0,050 % denně za dobu od 22.11.2007 do zaplacení. Rozhodce JUDr.Josef Šípek uložil dlužníkovi ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení, aby se vyjádřil kpodané žalobě s poučením, že neučiní-li tak, bude mít za to, že nárok uznává, a vydal rozhodčí nález, v němž uložil žalovanému zaplatit 11 mil. Kč, smluvní pokutu ve výši 1 mil. Kč a úroky ve výši 0,5% denně od 22.11.2007 do zaplacení a zavázal žalovaného knáhradě nákladů řízení ve výši 766.314,--Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozhodčího nálezu. Učinil tak formou rozhodnutí pro uznání přiměřeně v souvislosti s fikcí uznání nároku podle § 114b o.s.ř., neboť ve stanovené lhůtě po náležitém poučení se dlužník kžalobě nevyjádřil.

Podle § 199 InsZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu (odst. 1). Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení , které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci (odst. 2). Jak plyne zvýše uvedeného, jiné právní posouzení věci přichází vúvahu jen tam, kde je vznesena skutková námitka, která nebyla vznesena v řízení předcházející vydání vykonatelného rozhodnutí mající význam pro změnu skutkového stavu. Pokud je rozhodnuto ve formě rozhodnutí pro uznání, neboť dlužník se žalobě ani po výzvě podle § 114b o.s.ř. žalobě nebránil, pak soud vychází ztvrzení žaloby a skutkový stav dále nezjišťuje, což se projevuje iv omezení obsahu odůvodnění podle § 157 odst. 3 o.s.ř., tj. jen na to, zda tu byly podmínky pro jeho vydání.

V projednávané věci sporná pohledávka má svůj základ ve vykonatelném rozhodčím nálezu, který byl vydán ve formě rozsudku po uznání, neboť dlužník se žalobě nikterak nebránil ani po poučení podle § 114b o.s.ř. Obsah odůvodnění rozhodnutí o uznání je vymezen ustanovením § 157 odst. 3 o.s.ř. a obsahuje v sobě i právní posouzení věci zahrnující i úsudek, že Smlouva byla uzavřena platně a právě proto, že rozhodčí nález byl vydán ve formě rozhodnutí pro uznání, přezkoumání platnosti Smlouvy by představovalo jiné právní posouzení věci (podobně v případě rozsudku pro uznání podle § 153a o.s.ř. podle § 205b o.s.ř.

(K.ř.č. 1a-rozsudek) list č. 4 Sp. zn. 15 Cmo 250 / 2009 odvolacím důvodem jsou jen vady podle § 205 odst. 2 písm.a/ a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání), jež je ustanovením § 199 odst. 2 InsZ insolvenčnímu správci jako důvod popření pravosti nebo výše pohledávky zapovězeno.

Na základě výše uvedených závěrů proto odvolací soud napadený rozsudek změnil podle § 220 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobu zamítl.

Výrok o nákladech řízení před soudy všech stupňů je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 2 o.s.ř. a § 202 odst. 1 InsZ ve vztahu žalovaný žalobce.

Ve vztahu žalovaný vedlejší účastník na straně žalobce je výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů odůvodněn ustanovením 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a jejich náhrada byla přiznán v řízení zcela úspěšnému žalovanému v rozsahu náhrady nákladů spojených se zastoupením a soudního poplatku. Náklady spojené se zastoupením žalovaného advokátem tak byly žalovanému přiznány v rozsahu odměny podle v sazbě 2.100,--Kč z tarifní hodnoty sporu 25.000,--Kč podle § 9 odst. 3 a § 7 bod 5 vyhl. č. 177/ 1996 Sb. (AT) ve znění účinném do 31.12.2012, za 7 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci z 20.3.2009 a 10.8.2009, podání odvolání a dovolání, účast při jednání před soudem prvního stupně a účast při jednání před odvolacím soudem) a dále v sazbě 3.100,--Kč z tarifní hodnoty sporu 50.000,--Kč podle § 9 odst. 4 písm.c) a § 7 bod 5 AT ve znění účinném od 1.1.2013, za 4 úkony právní služby( vyjádření ve věci v rámci dovolacího řízení, vyjádření ve věci vdruhém odvolacím řízení a účast při jednání před odvolacím soudem 19.11.2015 a 15.4.2015), která tak činí 27.100,--Kč (14.700+12.400) a dále 11 náhrad hotových výdajů po 300,--Kč podle § 13 odst. 3 AT, tj. 3.300, takže náklady spojené se zastupováním činí 30.400,--Kč, po připočtení DPH 6.384,--Kč, 36.784,--Kč a s náhradou na soudní poplatky z odvolání 1.000,--Kč a z dovolání ve výši 5.000,--Kč, 42.784,--Kč.

P 0 u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení kNejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně , jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 15.dubna 2015

J UDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová

Digitálně podepsal Hana Bulínová DN: c=CZ, 0=Vrchní soud v Praze [IČ

H a n a B u I 00215651],0u=civi|nía insolvenčníúsek, 0u=9138, cn=Hana Bulínová, seriaINumber=P138604, tit|e=referent Datum: 201 5.05.11 09:20:43 +02'00'

(K.ř.č. 1a-rozsudek) list č. 5 Sp. zn. 15 Cmo 250 / 2009