15 Cmo 156/2010
'15 Cmo 156/2010-118

Usnesení

Vrchní soud v Praze ja ko soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr.Františka Kučery a soudců JUDrva Novotně a JUDr.Ing.]aroslava Zelenky, PhD. v právní věcí žalobce: FINE CREDIT, a.s., IC 26866919, sídlem Sokolská 536/22, Olomouc, doručovací adresa: Hněvotínská 241/52, Olomouc, proti žalovaněmu; JUDr.Pavel Mareček, sídlem Vaníčkova 1070/29, Ústí nad Labem, insolvenční správce dlužníka Tomáše Heppa, zastoupený Mnganem Faltejskem, advokátem, sídlem Mírové nám.101 / 25, Ústí nad Labem, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku. Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 45 Cm 3/2010-85 ze dne 21.června 2010, takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem 45 Cm 3/2010-85 ze dne 21.června 2010 se v bodu. II. a III. výroku zrušuje a v tomto rozsahu se řízení zastavuje.

II. Zalovaněmu se nepřiznává náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem jako soudu prvního stupně dne 5.3.2010 se žalobce, který je věřitelem dlužníka Tomáše Heppa, domáhal určení pravosti pohledávky ve výši 110.698,-Kč, přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka jako pohledávku vykona telnou podle rozhodčího nálezu sp.zn. 6259/ 2009 ze dne 24.11.2009. Tuto vykonatelnou pohledávku žalovaný správce při přezkurrmém jednání popřel. Takto pOpřeI jednak vykonatelnost celé přihlášené pohledávky s tvrzením, že sjednaná rozhodčí doložka ve smlouvě o spotřebitelském úvěru je neplamá, a dále popřel existenci této pohledávky ve 49.403,-Kč. Pohledávka ve 49.403,-Kč se skládá z částky 7.000,-Kč dohodnuté ve smlouvě za náklady spojcmé s vymáháním pohledávky, z částky 40,-Kč jako p0platek za oznámení zespla lnění závazku, z nákladů rozhodčího řízení ve výši 6.783,-Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 35.580,-Kč. Žalovaný Správce přitom dne 16.2.2010 podal u soudu prvního stupně pod sp.zn. 45 Cm 2/2010 žalobu na popření této vykonatelně pohledávky, takže jednou z námitek uvedených v žalobě žalobcem je to, že je si vědom toho, že projednání jeho žaloby brání již překážka v podobě dříve podané stejné. žaloby žalovaným správcem, nicméně žalobu podává na základě vyrozumění žalovaného o popření pohledávky ze dne 22.2.2010, která obsahuje poučení, že má žalobce sám jako věřitel podat u insolvenčního soudu do 15 dnů od doručení jeho sdělení žalobu na určení popřené. pohledávky. Žalobu podal nejen na základě této výzvy správce, ale i na základě informace soudu prvního stupně o tom, aby tuto žalobu podal pro jistotu .

Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným rozsudkem pod bodem Lvýroku zastavil. řízení o žalobě co do částky 61.295,-Kč pro litispendenci. Tentosvůj výrok odůvodnil tak, že věcněmu projednání žaloby ohledně této částky brání nemlstranitelná překážka, protože v této výši byla žalobcova pohledávka ištěna při přmkumněm jednání, což dovodil ze seznamu zjištěných pohledávek. V tomto rozsahu proto řízení podle š 104 odstl o.s.ř. zastavil. Vzhledem k tomu., že v tomto rozsahu rozsudek odvoláním napaan nebyl, věcná správnost této části výroku přezkoumána nebyla. Nicméně, z obecného hlediska na danou problematiku m1hlíženo, odvolací soud toho názoru, že pokud pohledávka, která je předmětem mcidenčního Sporu, nebyla při přezkumném jednání nikým popřena, pak je to důvod pro zamítnutí žaloby, nikoliv však pro zastavení řízení z důvodu litispendence.

Dále pod bodem [Lvýroku soud prvního stupně zamítl žalobu na určení pravosti pohledávky v celkové výši 49.403,-Kč z důvodů věcných, protože po provedení dokazování dospěl k závěru, že v tomto rozsahu jde o pohledávku neexistující, neboť rozhodčí doložka sjednaná ve smlouvě o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatnou, takže nelze žalobci přiznat náklady spojené s vymáháním pohledávky a vyplývající z rozhodčího řízení. Výrok o nákladech řízení odůvodnil úspěchem žalovaného ve věci.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání a napadl jím toliko body II. a III. výroku. Ve svém odvolání mimo věcných námitek opakoval rovněž procesní námitku uváděnou již vžalobě a spočívající v tom, že rozhodnutí o této žalobě brání překážka v podobě řízení probíhajícího u soudu prvního stupně dříve na základě žaloby žalovaného správce o popření vykonatelné pohledávky žalobce, přičemž jde o pohledávku v obou řízeních totožnou. Jde o žalobu msolvenůiího správce podanou u soudu prvního stupně dne 8.2.2010, a projednávanou soudem pod spzn. 45 Cm 2/2010. O této žalobě správce soud nerozhodl, nařízené jednání pouze odročil a žalobce má za to, že vzhledem ke skutkově shodnému skutkověmu stavu v obou řízeních není možno vést ve stejné věci dvě řízení. Žalobu v této věci podal žalobce je z opatrnosti na základě podané výzvy a informace soudu prvního stupně, nicméně vkaždém případě ji podal později, než ji podal insolvenční správce. Dále v odvolání podrobně zdůvodňoval neSprávné právní závěry soudu prvního stupně při rozhodování ve věci samé.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející podle § 212 a š 212a o.s.ř., a to postupem podle § 214 odst2 písm.d) o.s.ř., nebot' řízení v této věci před soudem prvního stupně nemělo proběhnout pro nedostatek podmínky řízení spočívající vpřekážce litispendence, tedy vpřekážce stejného řízení, které probíhá před soudem prvního stupně mezi týmíž účastníky o téže pohledávce, a to kžalobě již dříve podané žalovaným správcem.

Ustanovení § 83 odst.1 o.s.ř. zakazuje, aby probíhala o stejné věci současně dvě nebo více řízení; nastane-li taková situace, překážka zahájeného řízení (lítispendence) brání tomu, aby se pokračovalo v řízení, které bylo zahájeno později.

O stejnou věc se jedná tehdy, jde~li v pozdějším řízení 0 tentýž nárok, nebo stav, o němž bylo zahájeno jiné řízení a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž účastníků. Není samo o sobě Významné, mají-li stejné osoby v různých řízeních rozdílné procesní postavení, tedy např. vystupují-li vjednom řízení jako žalovaný a v druhém jako žalobce. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení (ze stejného skutku), jimiž byl uplatněn.

Odvolací soud z žaloby vedené u soudu prvního stupně pod sp.zn. 45 Cm 2 /2010 zjistil, že dne 9.2.2010 byla soudu prvního stupně doručena žaloba žalobce IUDr.Pavla Marečka, insolvenčního správce dlužníka Tomáše Heppa, proti žalovanému FINE CREDIT, a.s., na popření vykonatelné pohledávky, kterou žalobce v této žalobě skutkově popsal tak, že žalovaný přihlásil jako věřitel dlužníka do insolvenčního řízení pohledávku vcelkové výši 110.698,-Kč jako pohledávku vykonatelnou. Žalobce na přezkumném jednání popřel jednak vykonatelnost celé přihlášené pohledávky, a dále její část v celkové výši 49.403,-Kč představující náklady spojené svymáháním pohledávky ve výši 7.000,-Kč, poplatek za oznámení zesplatnění závazku 40,-Kč, náklady rozhodčího řízení ve výši 6.783,-Kč a

15 Cmo'156/2010 náklady právního zastoupení ve výši 35.580,-Kč. Pohledávka v této výši žalobci nikdy neměla vzniknout, protože pohledávka žalovaného není vykonatelná. Tuto svou žalobu na popření vykonatelné pohledávky žalovaný zdůvodnil tak, že jde o pohledávku ze spotřebitelského úvěru, přičemž ve smlouvě o spotřebitelském úvěru sjednaná rozhodčí doložka je podle žalobce doložkou absolutně neplatnou, takže krozhodčímu nálezu nelze přihlížet a náklady spojené svymáháním pohledávky, včetně insolvenčního řízení jsou pohledávkou neexistující. Dále tento žalobce vžalobě uvedl, že jelikož rozhodčí doložka nebyla platně sjednaná, pOpřel vykonatelnost pohledávky žalovaného a současně popřel existenci této pohledávky do částky 49.403,-Kč, nebot' v tomto rozsahu žádná pohledávka nevznikla. Žalobní návrh pak formuloval správce tak, že uplatňuje proti žalovanému popření vykonatelnosti pohledávky ve výši 110.000,-Kč a současně uplatňuje popření části pohledávky přiznané jako vykonatelné ve výši 49.403,-Kč a navrhuje, aby soud vydal rozhodnutí, že žalovaný nemá za dlužníkem Tomášem Heppem vykonatelnou pohledávku ve výši 110.698,-Kč, a dále aby část pohledávky ve výši 49.403,-Kč byla insolvenčním soudem odmítnuta.

Po posouzení hledisek shora uvedených dospěl odvolací soud kzávěru, že je důvodná námitka žalobce v tomto řízení, že věcnému rozhodnutí o jeho žalobě brání překážka již dříve zahájeného řízení ve stejné věci.

Již za pla [nosti zákona o konkursu a vyrovnání Nejvyšší soud ČR v řadě svých rozhodnutí vyložíl, že není dán důvod pro zamítnutí žaloby na určení pravosti pohledávky, jestliže žalobu podal Správce, nebo věřitel, jehož pohledávka byla popřena, ač tomu mělo být naopak a dovodil, že to samo o sobě nemůže vést k závěru o nedostatku aktivní legitimace případného žalobce, nýbrž to má důsledky pouze procesní, tzn. že důkazní břemeno ve Sporném řízení se přenáší na toho, kdo měl správně žalovat (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Odo 327/2004). To, že je nutno nahlížet na věc stejně i v režimu insolvenčního zákona vyplývá z jeho ustanovení Š 198 odst.3 a contrario. Podle tohoto ustanovení vyjde-li v průběhu řízení 0 žalobě na určení existence nevykonatelné pohledávky najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199 IZ, který upravuje popření vykonatelné pohledávky Správcem.

Je proto logické, že tato zákonná zásada musí platit i v opačném případě, tedy když v průběhu řízení vyjde najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou nevykonatelnou.

Z uvedeného vyplývá, že v obou shora zmíněných řízeních jde o stejné účastníky, z obsahu žaloby podané přihlášeným věřitele v tomto sporu o soudu dne 5.3.2010 a z obsahu žaloby podané insolvenčním správcem u stejného soudu dne 9.2.2010 vyplývá, že v obou žalobách jsou uvedeny shodné skutkově údaje týkající se stejné přihlášené pohledávky, takže je podle názoru odvolacího soudu nepochybně, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení jen jednu pohledávku s příslušenstvím podle úvěrové smlouvy a rozhodčího nálezu, a že právě tato pohledávka je mezi oběma účastníky řízení spomá a byla insolvenčním správcem při přezkumném jednání zčásti popřena,

Soud prvního stupně proto postupoval nesprávně, když věcně projednal a rozhodl o žalobě podané později věřitelem, nebot* jejímu projednání a rozhodnutí o ní brání řízení zahájené ke shodné žalobě insolvenčním správcem. Jinak řečeno, zvolil-li insolvenční správce tím, že sám podal žalobu na popření pohledávky, kterou měl za vykonatelnou, způsob, jímž má být otázka uspokojítelnosti uplatněného nároku postavena najisto, nemohl již později vyzvat věřitele k podání incidmční žaloby. Pokud tak přesto učinil a věřitel na základě výzvy takovou žalobu skutečně podal, brání jejímu projednání překážka již (insolvenčním správcem) zahájeného řízení.

Překážka dříve zahájeného řízení v téže věci mezi týmiž účastníky je překážkou neodstranitelnou, a proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně bodu I. výroku) zrušil podle § 219a odst.1 o.s.ř., a řízení o ní podle § 221 odst.1 písmc) o.s.ř. zastavil.

Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn š 150 o.s.ř. Důvodem hodným mimořádného zřetele pro použití tohoto ustanovení je to, že zastavení řízení pro překážku litispendence sice zavinil procesně žalobce, který stejnou žalobu podal později než insolvenční správce, nicméně učinil tak jen na základě výzvy insolvenčního správce, který jej nesprávně poučil a soud se nevypořádal sjírn namítanou překážkou litispendence uváděnou v žalobě a o žalobě podané později rozhodl věcně, ač tak učinit neměl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššírnu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dospěje dovolací soud k závěru, napadené usnesení má ve věci samé po právní stránce zásadní význam

V Praze dne 14.1edna 2011

JUDr.František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová