159 ICm 4218/2013
159 ICm 4218/2013-117

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl JUDr. Zuzanou Svobodovou jako samosoudcem v právní věci žalobce: ALUMA ČS, s.r.o., IČO 302 29 235, se sídlem Hollého 31/371, Žilina, zast. JUDr. Michalem Krnáčem, advokátem, se sídlem Českobratrská 3321/46, Ostrava, proti žalovanému: Ing. Lee Louda, se sídlem Vodičkova 41, Praha 1, insolvenční správce dlužníka AQ okna, a.s., IČO 250 55 305, se sídlem Kolbenova 159/7, Praha 9, zast. JUDr. Petrem Plavcem, Ph.D., advokátem, se sídlem Na Zábradlí, Praha 1, o určení popřené pohledávky,

takto:

I. Žaloba, že se určuje pohledávka žalobce vůči dlužníkovi ve výši 996.975,53 EUR jako pohledávka pravá, se z a m í t á.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech řízení 32.640,00 Kč vč. DPH na účet AK JUDr. Plavce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se jako věřitel s pohledávkou č. 433 domáhal žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 17. 12. 2013 určení, že, má vůči dlužníkovi pohledávku z titulu nákladů spojených s odstoupením od smlouvy ve výši 996.975,53 EUR. Žalobce svou pohledávku přihlásil do insolvenčního řízení dne 20. 5. 2013, insolvenční správce ji při zvláštním přezkumném jednání dne 18. 11. 2013 popřel co do pravosti. Žalobce se pokládá za známého věřitele úpadce z jiného členského státu, kterému však nebyla doručena výzva k podání přihlášky pohledávky, a jeho přihlášení tak nemůže být posuzováno jako opožděné. O neodmítnutí jeho přihlášky soud vydal usnesení ze dne 23. 5. 2013 čj. MSPH 59 INS 1428/2009-P433-2. Mezi žalobcem jako zhotovitelem a dlužníkem jako objednavatelem došlo na základě písemné objednávky ze dne 25. 7. 2007 k uzavření smlouvy o dílo ve smyslu § 536 a násl. Obchodního zákoníku, a nikoliv k uzavření kupní smlouvy. Předmětem smlouvy bylo zhotovení díla, jeho montáž, dodání a servis technologického zařízení na výrobu PVC oken. Žalobce řádně a platně odstoupil od této smlouvy dne 20. 7. 2008 ( odstoupení datováno dnem 13.8.2008) z důvodů na straně dlužníka, když ten neměl dostatek finančních prostředků k úhradě zálohové platby a neposkytoval zhotoviteli součinnost, když mu chtěl dílo odevzdat. Vyčíslení nákladů doložil znaleckým posudkem, dříve je vyčíslit nemohl, protože subdodavatel se dostal do insolvenčního řízení a nereagoval na výzvy k vyčíslení jeho nákladů. Žalobce své nároky z titulu nákladů spojených s odstoupením od předmětné smlouvy uplatnil už při odstoupení od smlouvy. Dle § 548 odst. 2 ObchZ patří zhotoviteli cena, na kterou má podle smlouvy nárok, takže žalobce nebyl povinen zaplacenou zálohu vrátit a ani ji vrátit nemohl, protože byl povinen plnit svým dodavatelům. Z uzavřené smlouvy o dílo bylo už plněno, jednalo se o zboží dle speciálních požadavků dlužníka, musela za něj být zaplacena záloha subdodavatelům a náklady vzniklé zrušením smlouvy.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, neboť přihláška byla podána dne 22. 5. 2013 a tedy opožděně, když lhůta k podání přihlášky uplynula dne 10. 9. 2009, a i kdyby byla podána včas, namítl její neexistenci. Nesouhlasil s tím, že by byl věřitel známým věřitelem ve smyslu § 430 IZ, protože jeho pohledávka nebyla známa, a navíc o probíhajícím insolvenčním řízení věděl od listopadu roku 2010, avšak přihlášku pohledávky nepodal záměrně. Neodmítnutí přihlášky by bylo v rozporu se zásadou spravedlivého insolvenčního řízení a zásadami dle § 6 NOZ, a § 8 NOZ. Mezi dlužníkem a věřitelem byla uzavřena na základě objednávky ze dne 25. 7. 2007 kupní smlouva na dodávku technologického zařízení na automatickou výrobu PVC oken a smlouva o dílo na montáž zařízení dodaných na základě kupní smlouvy, což odpovídá § 410 odst. 1 ObchZ. Jednotlivé části dodávané technologie byly vyrobeny společnostmi AFS Federhenn a Willi Sturtz Maschinenbau. Od smlouvy žalobce odstoupil dopisem ze dne 13. 8. 2008, výslovně odstoupil od smlouvy kupní, nikoliv od smlouvy o dílo, ze smlouvy o dílo mělo být plněno až po naplnění smlouvy kupní. Žalobce měl vrátit dlužníkovi již zaplacenou zálohu, místo toho si ji celou ponechal. Úpadek dlužníka byl zjištěn 11. 8. 2009. Insolvenční správce vyzval žalobce dopisem ze dne 16. 12. 2009 k vrácení zaplacené zálohy, žalobce reagoval dopisem ze dne 2. 2. 2010, ale neuvedl žádnou konkrétní pohledávku, kterou by měl mít za dlužníkem. Žalovaný podal dne 27. 7. 2010 žalobu o vrácení zálohy. Žalovaný popřel pohledávku co do pravosti, protože žalobce neprokázal vznik pohledávky, řada listin, na které odkazuje, se vztahuje k období po prohlášení úpadku a k činnostem, které nebyly předmětem kupní smlouvy, přihláška pohledávky je nepřezkoumatelná. Z listin nevyplývá příčinná souvislost mezi náhradou nákladů, kterých se žalobce domáhá, a protiprávním jednáním úpadce. Žalobce zařízení prodal, ale nesnížil tvrzené náklady o prodejem získanou částku. Žalovaný dále rozporoval předložený znalecký posudek, který je jen komentářem k předloženým listinám, zejména fakturám a neřeší žádnou odbornou otázku z oboru ekonomie. Přihlášená pohledávka se splatností 20. 8. 2008 je souhrnem řady samostatných a nesourodých pohledávek s odlišnou splatností. Žalobce netvrdil ani neprokazoval, jaká je skutečná skladba a výše přihlašovaných pohledávek. Z opatrnosti namítl promlčení pohledávky, když tato pohledávka byla sice formálně vznesena v roce 2013, ale zahrnovala právní tituly z roku 2007-2009, a je-li v přihlášce uvedena splatnost k 20. 8. 2008, pak se pohledávka promlčela k 20. 8. 2012.

Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. MSPH 59 INS 1428/2009 bylo zjištěno, že: -usnesením ze dne 11.8.2009 na č.l. A-122 byl zjištěn úpadek a prohlášen konkurs na majetek dlužníka, žalovaný byl ustanoven insolvenčním správcem; -žalobce přihláškou pohledávky č. 433 doručenou zdejšímu soudu dne 20.5.2013 přihlásil jednu dílčí pohledávku v celkové výši 25,811.696,47 Kč splatnou od 20. 8. 2008 jako nárok na náhradu škodu, která mu vznikla podstatným porušením smluvních povinností dlužníka, kvůli nimž žalobce odstoupil od smlouvy dne 19. 8. 2008 -insolvenční správce popřel na přezkumném jednání dne 18. 11. 2013 pohledávku č. 433 co do pravosti, neboť pohledávka není zachycena v účetnictví dlužníka, je neopodstatněná a neexistuje, věřitel byl přítomen a vzal na vědomí poučení o možnosti podat určovací žalobu; -na listu upraveného seznamu pohledávky ze dne 18. 11. 2013 na č.l. B-141 žalovaný popřel pohledávku č. 433 s tím, že důvody popření jsou uvedeny ve vyjádření ze dne 3. 10. 2013 na č.l. B-136 -usnesením o neodmítnutí přihlášky ze dne 23. 5. 2013 na č.l. P 433-2 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 7. 2013 č.j. VSPH 977/2013-P433- 8 přihláška nebyla odmítnuta.

Z příloh založených žalobcem bylo zjištěno: -ze všeobecných obchodních a dodacích podmínek společnosti ALUMA ČR na č.l. 35 znaleckého posudku z 13.5.2013, a kalkulace s typovým označením výrobků dle katalogu datované dnem 25.7.2007 na čl. 36 tohoto posudku, že v čl. I je vymezen rozsah platnosti všeobecný podmínek na dodávky zboží a služeb, resp. výkonů. V čl. III je stanoveno, že kupní smlouvy mezi prodávajícím a kupujícím vzniká potvrzením objednávky kupujícího prodávajícím formou vystavení zálohové faktury a jejím jakýmkoli uhrazením kupujícím. Čl. IV vymezuje předmět plnění jako závazek prodávajícího dodat kupujícímu zboží podle specifikace zálohové faktury a na straně kupujícího jako závazek zboží odebrat a zaplatit dohodnutou cenu. Dle čl. XII pokud je součástí plnění i montáž, vykoná ji prodávající až po splnění dodávky. Všeobecné obchodní podmínky neobsahují ustanovení o odstoupení od smlouvy, v čl. XIV je uvedeno, že pro věci neupravené touto kupní smlouvou platí ust. obchodního, resp. občanského zákoníku; -z objednávky ze dne 25. 7. 2007, že dlužník jako objednatel objednal u žalobce jako dodavatele technologické zařízení na automatickou výrobu PVC oken ve specifikaci uvedené v cenové nabídce dodavatele a podle zpracovaného projektu rozmístění technologie s odkazem na přílohy č. 1 a 2 objednávky. Cena byla dohodnutá ve výši 2,184.231,99 EUR bez DPH, dodací termín březen 2008, přičemž v příloze č. 1 je rozepsána cena za jednotlivé součásti zařízení, jež v součtu dosahuje částky ve výši 2,085.681,99 EUR, částka za montáž je vyčíslena na 60.900,00 EUR. Rozpis platby je uveden v příloze č. 3 objednávky následovně: pro stroje a zařízení: záloha při objednání 40 % ceny, záloha před dodávkou 55 % ceny, doplatek po dodání 5 % ceny; pro montáž: záloha před začátkem montáže 50

% ceny, doplatek po ukončení montáže 50 % ceny. I v posledním pokusu o smír z 11.6.2008 se hovoří o kupní smlouvě na dodávku technologického zařízení a dlužník byl vyzván, aby v dodatečné lhůtě10 dní doplatil zálohu a dohodl termíny pro dodávku objednaného zařízení; -z dopisu o odstoupení od kupní smlouvy ze dne 13. 8. 2008, že dlužník na zálohách do dne odstoupení zaplatil 834.272,70 EUR, že byl několikrát písemně, emailem i telefonicky vyzýván na doplacení zálohy a dohodnutí náhradních termínů pro dodání zařízení a dále že dne 12. 8. 2008 proběhlo jednání se Štěpánem Martinekem, majoritním akcionářem dlužníka, z něhož vyplynulo, že už není ochotný / schopný doplatit nezaplacenou část kupní ceny. Žalobce odstoupil od smlouvy z důvodu podstatného porušení smlouvy, tj. nezaplacení dohodnutých částek kupní ceny řádně a včas; -ze znaleckého posudku z 13.5.2013 na jeho čl. 23 až 27, že faktury subdodavatelů byly vystaveny od 31.7.2007 do 10.2.2010. Ostatní faktury byly vystaveny za finanční poradenství a právní služby.

Z protokolu o jednání před soudem prvního stupně dne 23. 6. 2015 se podává, že žalobce od smlouvy odstoupil dne 13. 8. 2008 a poprvé náhradu škody u soudu uplatnil až přihláškou do insolvenčního řízení.

Ostatní provedené listinné důkazy, jež nejsou obsaženy v tomto rozhodnutí, byly soudem shledány nadbytečnými a nebyly podstatné pro rozhodnutí v dané věci.

Dle čl. 39 nařízení 1346/2000 má každý věřitel včetně správce daně a orgánů sociálního zabezpečení, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v jiném členském státě než státě, který zahájil řízení, právo písemně přihlásit pohledávky v úpadkovém řízení.

Dle ust. § 430 IZ známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, vyrozumí insolvenční soud neprodleně o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku. Povinnost vyrozumět známé věřitele podle odstavce 1 splní insolvenční soud tím, že jim zvlášť doručí rozhodnutí, kterým se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, a rozhodnutí o úpadku nebo jeho zkrácené znění. Známým věřitelům podle odstavce 1 insolvenční soud zvlášť doručí i výzvu k podávání přihlášek pohledávek.

V usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. srpna 2011, č. j. 2 VSPH 701/2011-P93-13 je obsažen závěr, že lhůta k podání přihlášky začíná běžet ode dne, kdy je známému věřiteli uvedenému v ust. § 430 odst. 1 IZ zvlášť doručena výzva k podávání přihlášek, a nemění na tom nic ani okolnost, že se věřitel již dříve dozvěděl o zahájení insolvenčního řízení či rozhodnutí o úpadku.

Dle ust. § 261 odst. 1 ObchZ část zákona o obchodních závazkových vztazích upravuje závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti.

Dle ust. § 409 ObchZ se kupní smlouvou prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu. Ve smlouvě musí být kupní cena dohodnuta nebo musí v ní být alespoň stanoven způsob jejího dodatečného určení, ledaže z jednání o uzavření smlouvy vyplývá vůle stran ji uzavřít i bez určení kupní ceny. V tomto případě je kupující povinen zaplatit kupní cenu stanovenou podle § 448.

Dle ust. § 410 ObchZ se smlouva o dodání zboží, které má být teprve vyrobeno, považuje za kupní smlouvu, ledaže strana, které má být zboží dodáno, se zavázala předat druhé straně podstatnou část věcí, jichž je zapotřebí k výrobě zboží. Za kupní smlouvu se nepovažuje smlouva, podle níž převážná část závazku strany, která má zboží dodat, spočívá ve vykonání činnosti nebo závazek této strany zahrnuje montáž zboží.

Dle ust. § 344 ObchZ od smlouvy lze odstoupit pouze v případech, které stanoví smlouva nebo tento zákon.

Dle ust. § 345 odst. 1 a 2 ObchZ znamená-li prodlení dlužníka (§ 365) nebo věřitele (§ 370) podstatné porušení jeho smluvní povinnosti, je druhá strana oprávněna od smlouvy odstoupit, jestliže to oznámí straně v prodlení bez zbytečného odkladu poté, kdy se o tomto porušení dověděla. Pro účely tohoto zákona je porušení smlouvy podstatné, jestliže strana porušující smlouvu věděla v době uzavření smlouvy nebo v této době bylo rozumné předvídat s přihlédnutím k účelu smlouvy, který vyplynul z jejího obsahu nebo z okolností, za nichž byla smlouva uzavřena, že druhá strana nebude mít zájem na plnění povinností při takovém porušení smlouvy. V pochybnostech se má za to, že porušení smlouvy není podstatné.

Dle ust. § 397 ObchZ nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

Dle ust. § 394 ObchZ odst. 1 a 2 u práv, jež vznikají odstoupením od smlouvy, běží promlčecí doba ode dne, kdy oprávněný od smlouvy odstoupil. U práva na vrácení plnění uskutečněného podle neplatné smlouvy počíná promlčecí doba běžet ode dne, kdy k plnění došlo.

Dle ust. § 536 odst. 2 ObchZ se dílem rozumí zhotovení věci... nebo hmotně zachycený výsledek jiné činnosti. Dílem se vždy rozumí zhotovení, montáž, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části.

Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. 23 Cdo 3848/2007 lze od smlouvy odstoupit, ohledně povinnosti, jež má být plněna v budoucnu, když z chování povinné strany, nebo z jiných okolností nepochybně vyplývá ještě před dobou stanovenou pro plnění smluvní povinnosti, že povinná strana poruší podstatným způsobem svou smluvní povinnost, a současně neposkytne po vyzvání oprávněné strany bez zbytečného odkladu dostatečnou jistotu.

Dle rozsudku nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010, sp.zn. 23 Cdo 1529/2007 u práv, jež vznikají odstoupením od smlouvy, běží promlčecí doba ode dne, kdy oprávněný od smlouvy odstoupil. Je právně bezvýznamné, kdy se povinnému dostalo informací, z nichž mohl usoudit na výši vypořádacího nároku.

S poukazem na citovaná ustanovení a výsledky dokazování dospěl soud k závěru, že je na místě včas podanou žalobu zamítnout v plném rozsahu. Námitka insolvenčního správce o pozdním podání přihlášené pohledávky spočívá v odchylném právním posouzení od judikatury vyšších soudů. Účinky usnesení o zjištění úpadku a prohlášení konkursu nastaly dne 11. 8. 2009 a lhůta pro podání přihlášek věřitelů, kteří do té doby nepřihlásili své pohledávky, uplynula dnem 10. 9. 2009. Žalobce má však sídlo v členském státu Evropské unie. Usnesení o zjištění úpadku a prohlášení konkursu ani výzva k podání přihlášek pohledávek nebyla žalobci doručována, neboť dlužník tohoto věřitele v seznamu neuvedl a soud o jeho existenci nevěděl. Z uvedeného je nutno učinit závěr, že neuvedení věřitele dlužníkem v seznamu závazků nemůže jít k tíži věřitele a že přihláška pohledávky nebyla podána opožděně, když vůbec nezačala běžet lhůta k jejímu podání. Je-li soudu stanovena povinnost informovat známého věřitele, aby se mohl domoci svých práv a neuplynula mu marně lhůta k podání přihlášky, tím spíše musí mít příležitost k uplatnění nároku věřitel neznámý, byť po lhůtě k přihlášení pohledávek. Nařízení Rady č. 1346/2000 nedává prostor pro posouzení konkrétních okolností.

V průběhu řízení se ukázalo, že mezi stranami nebylo sporu o uzavření smlouvy ani o oprávněnosti žalobce k odstoupení od smlouvy, sporný byl typ smlouvy a vznik a výše případné škody. Soud z několika důvodů dále konkretizovaných dospěl k závěru, že předmětem sporu jsou závazky plynoucí z odstoupení od smlouvy kupní tak, jak je vymezena v ust. § 409 a násl. ObchZ. Všeobecné obchodní podmínky se primárně váží ke kupní smlouvě, soud tuto smlouvu tedy hodnotil i dle obsahu jejich ustanovení. Mělo být dodáno zboží-věc movitá zuživatelná, vybraná jednoznačně z katalogu, neboť v kalkulaci datované dnem 25.7.2007 je odkaz na typové označení výrobků, což by při smlouvě o dílo nebylo možné. Rovněž z harmonogramu plateb v příloze č. 3 vyplývá, že se počítalo s platbou 2 x 100%, jednou za stroje a zařízení (tj. za dodání zboží sice specificky upraveného povětšinou subdodavateli) a jednou za montáž zajišťovanou žalobcem. V odstoupení od smlouvy je smlouva alternativně pojmenována jako kupní nebo objednávka, ke dni odstoupení bylo na zálohách zaplaceno 834.272,70 EUR, což dle harmonogramu plateb činí necelou polovinu prvních 100 % a lze tedy dovodit, že závazkový vztah nepřekročil charakter kupní smlouvy. Smlouva o dílo má jiné náležitosti a směřuje k činnosti zhotovitele, tj. k výsledku. Teprve po dodání zboží na základě kupní smlouvy měla následně vstoupit v účinnost smlouva o dílo na servis dodaného zboží, která však odstoupením žalobce dne 13. 8. 2008 od kupní smlouvy ztratila opodstatnění. Kupní smlouva byla uzavřena mezi dvěma podnikateli, a proto je nutno vztah z ní vzniklý posuzovat dle obchodního zákoníku v oblastech, které smluvní strany neupravily ve smlouvě nebo všeobecných obchodních podmínkách. Odstoupení od smlouvy žalobcem soud vyhodnotil jako oprávněné v souladu s úpravou ust. § 346 odst. 1 obchodního zákoníku. Námitka promlčení práva na náhradu škody uplatněná žalovaným je důvodná, neboť k odstoupení od smlouvy došlo dne 13. 8. 2008 a u soudu bylo právo poprvé uplatněno podáním přihlášky do insolvenčního řízení dne 20. 5. 2013 s uvedením splatnosti pohledávky k 20. 8. 2008. Z citované judikatury Nejvyššího soudu plyne, že nároky smluvních stran založené odstoupením od smlouvy vznikají okamžikem odstoupení a od toho okamžiku běží čtyřletá promlčecí doba mj. i k uplatnění práva na náhradu škody. Skutečnost, s níž se pojí počátek běhu promlčecí doby, má objektivní charakter a není tedy právně významné, kdy žalobce vyčíslil výši škody. Vzhledem k tomu, že šlo o smlouvu kupní se subdodávkami na základě žalobcem uzavřených smluv, věděl, resp. musel žalobce vědět již v okamžiku odstoupení od smlouvy jaké nároky a v jaké přibližné výši mu tímto vznikají. Mimo jiné mu vznikla i povinnost vrátit dlužníkovi zaplacenou zálohu a od případného vlastního nároku odečíst cenu za zpeněžení zboží nedodaného dlužníkovi. Žalobce věděl o insolvenčním řízení dlužníka, neboť žalovaný jako insolvenční správce dlužníka vymáhal vrácení zálohy již od r. 2010, přesto žalobce nic neučinil ke zjištění přesné výše případného nároku na vypořádání vzájemných vztahů po odstoupení od kupní smlouvy a teprve 1.3.2013 objednal znalecký posudek, který byl vypracován dne 13.5.2013, když přihláška pohledávky byla podána dne 20.8.2013. Soud tedy dospěl k závěru, že lhůta k vypořádání vzájemných závazků začala běžet odstoupením od smlouvy resp. doručením toho odstoupení dlužníkovi v srpnu 2008 a skončila v srpnu 2012. Přihláška nedostatečně specifikovaných nároků byla podána až rok po marném uplynutí promlčecí lhůty, žalovaný uplatnil námitku promlčení, proto se soud dále nezabýval oprávněností nároku na případnou náhradu škody, vhodností a možností přihlášení jedinou pohledávkou několika různých nároků ani jejich výší, a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 163 IZ a § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaný měl ve věci plný úspěch. Náklady řízení mu vznikly za právní zastoupení spočívající v mimosmluvní odměně za jeden úkon právní služby dle § 7 s přihlédnutím k ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) v platném znění, jehož sazba činí 3.100,00 Kč, a v paušální náhradě hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, která činí 300,00 Kč za jeden úkon právní služby. V dané věci bylo učiněno 8 úkonů po 3.100,00 Kč, tj. 24.800,00 Kč, + 8 x paušál po 300,00 Kč, tj. 2.400,00 Kč, v celkovém součtu 27.200,00 Kč bez DPH, s DPH pak právní zástupce žalovaného vyčíslil náklady řízení ve výši 32.640,00 Kč. Náhrada nákladů řízení byla přiznána dle vyúčtování právního zástupce žalovaného ze dne 24. 6. 2015, byť by mu mohla být přiznána vyšší, neboť DPH bylo ve vyúčtování vypočítáno ve výši 20 % místo 21 %. Náhrada nákladů řízení je splatná do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalovaného.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího ve dvojím vyhotovení.

V Praze dne 23. června 2015

JUDr. Zuzana S v o b o d o v á, v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Ambrosová