159 ICm 2660/2014
Č.j.159 ICm 2660/2014-135

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl JUDr. Zuzanou Svobodovou jako samosoudcem v právní věci žalobce: JUDr. Ing. Helena Horová, LL.M., se sídlem V Luhu 754/18, Praha 4, insolvenční správce dlužníka STAVBY REZIDENCE s.r.o., IČO 289 88 736, se sídlem Zdiměřická 1437/29, Praha 4, zast. JUDr. Zuzanou Mayerovou, advokátkou, se sídlem V Luhu 18, Praha 4, proti žalovanému: Apartman Student s.r.o., IČO 271 97 921, se sídlem Chemická 951, Praha 4, zast. JUDr. Karlem Matějkou, bytem Nad lesním divadlem 1354/8a, Praha 4, jako obecným zmocněncem, o odpůrčí žalobě,

takto:

I. Žaloba, že právní úkon, kterým dlužník dne 26. 10. 2012 ze svého účtu č. 5071103050/5500 převedl částku ve výši 5,720.000,00 Kč ve prospěch účtu žalovaného č. 51400111839/5500, a právní úkon, kterým dlužník dne 30. 10. 2012 převedl z účtu 5071103050/5500 částku ve výši 39.883,00 Kč ve prospěch účtu žalovaného č. 51400111839/5500, jsou neúčinné, se zamítá.

II. Žaloba, že žalovaný je povinen vydat žalobci 5,759.883,00 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se včas podanou žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 6. 8. 2014 domáhal určení, že právní úkony, kterými dlužník převedl dne 26. 10. 2012 částku ve výši 5,720.000,00 Kč a dne 30. 10. 2012 částku ve výši 39.883,00 Kč ze svého účtu č. 5071103050/5500 ve prospěch účtu žalovaného č. 51400111839/5500, jsou neúčinné. Insolvenční návrh byl podán 26. 2. 2013 a usnesení o zjištění úpadku bylo vydáno dne 13. 9. 2013. Dle § 240 a § 241 IZ se jedná o neúčinné právní úkony, protože v době jejich provedení byl dlužník v úpadku minimálně ve formě platební neschopnosti a účinky bankovních transakcí nastaly v zákonné lhůtě před zahájením insolvenčního řízení. Provedené platby žalobce považoval za úhradu smluvní pokuty dle smlouvy o dílo ze dne 10. 4. 2010. Žalovaný-věřitel dlužníka-byl zvýhodněn před ostatními věřiteli, protože dosáhl-oproti ostatním věřitelům-vyššího uspokojení. Vztah mezi dlužníkem a panem Sládkem žalobce považoval za irelevantní. Žalovaný mohl dle něj jednáním naplnit znaky jednatelství bez příkazu dle § 742 OZ. Dlužník a žalovaný byli propojeni; žalovaný fakticky kontroloval činnost dlužníka a čerpal od něj finanční prostředky. Bývalý jednatel žalovaného Vladimír Horáček přímo projednával podmínky spolupráce věřitelů dlužníka (subdodavatelů) s dlužníkem a byl osobou zmocněnou jednat za dlužníka ve věcech technických. Z emailové komunikace vyplývá, že dlužník a žalovaný jednali ve shodě na úkor všech subdodavatelů. Žalobce neměl k dispozici účetnictví, takže se mu nepodařilo dohledat smlouvu o půjčce mezi dlužníkem a panem Sládkem. Navrhl vyhovět žalobě, neboť z obsáhlého dokazování vyplynulo, že dlužník a žalovaný byli fakticky propojeni a že žalovaný řídil stavbu, zatímco dlužník byl pouze formálním generálním dodavatelem. Jedná se proto o neúčinný právní úkon dle § 240 a 241 IZ. Žalobce zpochybnil veškeré založené písemnosti, neboť se dají vytvářet účelově do nekonečna.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Pokud jde o převod částky ve výši 39.883,00 Kč, jednalo se o platbu za zbylý stavební materiál, který žalovaný prodal dlužníkovi na základě ústně uzavřené kupní smlouvy za podmínek obvyklých v obchodním styku, takže se nejednalo o zvýhodňující právní úkon. Materiál byl předán v rozsahu, jak je uvedeno v příloze faktury. Platba ve výši 5,720.000,00 Kč byla na účet žalovaného zaslána omylem, dva až tři dny po zaslání byla vrácena v hotovosti dlužníku a ten ji vrátil panu Sládkovi, od kterého si ji původně půjčil. Žalovaný jako investor studentských kolejí musel splnit podmínku stanovenou bankou v úvěrové smlouvě, tzn. nechat stavbu řídit generálním dodavatelem. Žalovaný si při jeho výběru stanovil podmínku, že generální dodavatel musí mít vlastní finanční prostředky ve výši 4 až 5 milionů korun. V roce 2012 žalovaný zjistil, že dlužník si vzal úvěr, resp-půjčku, od p. Sládka, aby tuto podmínku splnil. Žalovaný s dlužníkem uzavřeli smlouvu o dílo dne 10. 4. 2010 s termínem dokončení prací do 30. 5. 2012, tento termín však byl po dohodě s bankou posunut na později. Dlužník omylem zaslal výše uvedenou částku na účet žalovaného, místo zamýšleného účtu p. Sládka. Následně se 30. 10. 2012 p. Sládek s jednatelem dlužníka dostavil k žalovanému s tím, že p. Sládek požadoval pod různými pohrůžkami okamžitě vrátit finanční prostředky v hotovosti. Bylo mu vyhověno a bylo sepsáno písemné vypořádání mezi dlužníkem a p. Sládkem. Mezi žalovaným a dlužníkem nebylo plněno ze závazku, ale jednalo se o omyl, proto nešlo o právní úkon a nelze mu tedy odporovat. U vrácení peněz byl jednatel dlužníka p. Loub, jednatel žalovaného p. Kopecký, p. Horáček a p. Sládek. Žalovaný prováděl kontrolu toho, co dělal dlužník jako generální dodavatel stavby. Protože dlužník měl subdodavatele, bylo nutné jejich výběr kontrolovat a vedle nabídek, které vyhodnocoval dlužník, si žalovaný prováděl vlastní nabídkové řízení. Pokud byly nabídky výhodnější, uzavíral žalovaný vlastní smlouvy se subdodavateli, čímž ušetřil značné prostředky. Žalovaný prováděl kontrolu dlužníka, aby se na jeho úkor příliš neobohacoval, neznamená to ale, že by byli propojeni.

Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. MSPH 59 INS 5295/2013 bylo zjištěno, že: -věřitelský insolvenční návrh spojený s návrhem na nařízení předběžného opatření ze dne 26. 2. 2013 na č.l. A-1 byl doručen zdejšímu soudu téhož dne a následujícího dne byla zveřejněna vyhláška o zahájení insolvenčního řízení na č.l. A-2; -usnesením o nařízení předběžného opatření ze dne 1. 3. 2013 na č.l. A-9 byla insolvenčním správcem ustanovena Mgr. Markéta Míková; -usnesením ze dne 13. 9. 2013 na čl. A-22 byl zjištěn úpadek a prohlášen konkurs na majetek dlužníka a insolvenčním správcem byla ustanovena Mgr. Markéta Míková; -usnesením ze dne 4. 12. 2013 na č.l. B-5 byl původní správce schůzí věřitelů odvolán a byl ustanoven žalobce do funkce insolvenčního správce; -žalobce nezapsal do soupisu majetkové podstaty dlužníkovo plnění vůči žalovanému.

Z úplného výpisu z obchodního rejstříku žalovaného vyplývá, že v období úpravy kolejí Kunratice, tj. od 10. 4. 2010 do 30. 11. 2012, byli jednateli Jan Kopecký, Bohumil Kopecký a od 3. 10. 2011 do 1. 10. 2012 Vladimír Horáček.

Z úplného výpisu z obchodního rejstříku dlužníka vyplývá, že ve sledovaném období byl jednatelem Rostislav Loub do 5. 11. 2012 a opět od 27. 11. 2012, v mezičase od 5. 11. 2012 do 27. 11. 2012 byl jednatelem Pavel Solar.

Z příloh založených žalobcem bylo zjištěno: -z odpovědi Raiffeisenbank a.s. ze dne 17. 4. 2014 na výzvu k součinnosti včetně souhrnného výpisu na účtu za období 1. 1. 2011-31. 12. 2013, že dne 26. 10. 2012 převedl dlužník ze svého účtu částku ve výši 5,720.000,00 Kč a dne 30. 10. 2012 částku ve výši 39.883,00 Kč, obojí ve prospěch účtu žalovaného č. 51400111839/5500; -z kopie smlouvy o dílo ze dne 10. 4. 2010, že se dlužník jako zhotovitel zavázal provést změnu stavby menzy č. p. 951 v ulici Ekonomická v KÚ Kunratice dle rozpočtu, který je nedílnou přílohou č. 3, od 10. 4. 2010 do 30. 5. 2012 a že se žalovaný jako objednatel dílo zavázal převzít a zaplatit. V čl. I odst. 2 se uvádí, že na změny nebo vícepráce požadované objednatelem se nebudou vztahovat termíny dokončení díla uvedené ve smlouvě; -z kopie smlouvy o dílo č. 28/2012 mezi dlužníkem a spol. ESPRIT s.r.o. ze dne 7. 6. 2012 na č.l. 43, že v čl. XII bodě 1 byl za dlužníka ve věcech technických zmocněn jednat Vladimír Horáček, jednatel společnosti (není uvedeno jaké). Smlouva je podepsána Rostislavem Loubem jako jednatelem dlužníka a jednatelem spol. ESPRIT s.r.o. -z emailové korespondence ze dne 17. 8. 2012, 30. 5. 2012, 7. 2. 2012, 2. 2. 2012, 13. 12. 2011, 22. 11. 2011, že z emailové adresy žalovaného

info@apartmantstudent.cz odešly emaily podepsané p. Horáčkem související s objednávkami materiálu na stavební práce probíhající na kolejích Kunratice; -z kopie přiznání k dani z příjmů PO dlužníka za rok 2011 ze dne 23. 3. 2012, že v rozvaze není uvedena půjčka ve výši 5,500.000,00 Kč. Přiznání je podepsáno jednatelem dlužníka a účetním Klímou.

Z příloh založených žalovaným bylo zjištěno: -z kopie faktury č. 20/2012 ze dne 30. 10. 2012 včetně tabulky materiálu a z předávacího protokolu ze dne 1. 11. 2012, že žalovaný vyfakturoval dlužníkovi celkem částku 39.883,00 Kč a že 1. 11. 2012 došlo k předání vyfakturovaného materiálu; -z kopie smlouvy o půjčce ze dne 5. 4. 2010 uzavřené mezi Ladislavem Sládkem jako věřitelem a dlužníkem jako dlužníkem, za něhož jednal jednatel Rostislav Loub, že věřitel přenechal v hotovosti dlužníkovi částku ve výši 5,500.000,00 Kč a dlužník se ji zavázal vrátit nejpozději do 30. 4. 2012; -z kopie dohody o vrácení omylem vyplacené částky ve výši 5,720.000,00 Kč ze dne 30. 10. 2012 podepsané Ladislavem Sládkem, za žalovaného Janem Kopeckým a Vladimírem Horáčkem a za dlužníka Rostislavem Loubem, že dlužník omylem zaslal částku 5,720.000,00 Kč bezhotovostně žalovanému, a proto byl žalovaný peníze povinen dlužníkovi vrátit. Dále, že vzhledem k požadavku L. Sládka na vrácení peněz od dlužníka okamžitě a v hotovosti, žalovaný vrátil uvedenou částku dlužníkovi v hotovosti a ten ji okamžitě předal L. Sládkovi a následně strany prohlásily své nároky za vyrovnané; -z kopie dodatku č. 2 ze dne 28. 5. 2012 ke smlouvě o dílo ze dne 10. 4. 2010, že se dlužník a žalovaný dohodli na novém termínu dokončení prací, tj. na 30. 10. 2012, z důvodu změny stavby vyvolané objednatelem.

Ostatní provedené listinné důkazy, jež nejsou obsaženy v tomto rozhodnutí, byly soudem shledány nadbytečnými a nebyly podstatné pro rozhodnutí v dané věci.

Z výpovědi Rostislava Louba jako účastníka řízení bylo zjištěno, že byl jednatelem dlužníka od roku 2009 do konce ledna 2013, činnost ukončil ze zdravotních důvodů. Žalovaný byl jeho smluvním partnerem, prováděl pro něj výstavbu vysokoškolských kolejí, jednalo se o obchodní vztah. Dlužník měl před začátkem stavby vlastní prostředky ve výši cca 5.000.000,00 Kč, čímž byla splněna podmínka k financování této stavby. Částku si vypůjčil od Ladislava Sládka pro dlužníka jako firmu, uvedl ji jako příjem dlužníka, půjčil si ji v roce 2010 na dva roky, tj. do dubna až května 2012. Tato částka umožňovala chod dlužníka, aby mohl provádět stavbu. Veškeré účetnictví zpracovávala účetní Anna Frýdlová, která již zemřela. Dlužník se s p. Sládkem znal z předchozí spolupráce, kdy měl p. Sládkovi provádět přestavbu rodinného domku na Chodově, ale sešlo z toho. Aby dlužník mohl získat zakázku od žalovaného, požádal p. Sládka o půjčku ve výši 5,500.000,00 Kč, který mu ji poskytl v květnu 2010 v hotovosti oproti podpisu, úrok činil pouze 4 % bez zajištění za to, že pro něj měl dlužník pracovat, ale zakázka se neuskutečnila. Do účetnictví byl po poradě s účetním založen doklad o příjmu těchto prostředků. Peníze přes účet neprošly, prošly přes peněžní deník. V roce 2011 dlužník zaplatil p. Sládkovi 220.000,00 Kč jako úrok za jeden rok v hotovosti, doklad v účetnictví o tom je, hlavní část měla být vrácena v květnu 2012. Stavba se však protáhla až do října 2012 a finanční prostředky nemohly být vráceny p. Sládkovi. Vrácení peněz tak bylo oddalováno a P. Sládek začal být nervózní a přestával věřit, že peníze dostane zpět. Koncem léta 2012 p. Sládek vymáhal vrácení peněz i výhrůžkami, že když mu peníze nebudou vráceny, půjde na policii a firmu pošle do konkursu. Požadoval vrácení jak jistiny 5.500.000,00 Kč, tak úroků ve výši 220.000,00 Kč. Dlužník nemohl peníze vyplatit v hotovosti, proto požádal p. Sládka o číslo účtu, které potom předal účetní, aby peníze zaslala; došlo ale k omylu a účetní zaslala peníze na účet žalovaného, čemuž p. Sládek neuvěřil. Proto společně navštívili žalovaného, kde se nervózní p. Sládek domáhal vrácení finančních prostředků. Jednatel žalovaného využil všech finančních zdrojů, které měl, a asi během tří hodin peníze opatřil a předal peníze v hotovosti dlužníkovi, jenž je předal hned p. Sládkovi. Byl u toho úředník Horáček, který o tom sepsal potvrzení, které všichni podepsali. Peníze byly odeslány a zase vráceny asi během týdne. Jednatel dlužníka potvrdil platbu žalovanému za nějakou malou fakturu za materiál, který na stavbě zůstal a který zpětně odkoupil na základě ústní kupní smlouvy, protože stavba byla žalovaného. Věci si odvezl do skladu na Chodově. Žalovaný si hradil platby, které mu náležely, a dlužník si hradil svoje platby, jeden za druhého nic neplatil. Zakázku pro žalovaného dokončili v souladu s pozdějším dohodnutým termínem projednaným žalovaným i bankou. Nebyl důvod, aby byl dlužník sankcionován, prodloužení stavby bylo odsouhlaseno všemi stranami včetně banky. Dlužník žalovanému žádné peníze, natož penále, nedlužil. Prvotní doklady a celé účetnictví předal bývalý jednatel dlužníka novému majiteli, neboť firmu prodal v roce 2013, doklad o tom existuje.

Z výpovědi Jana Kopeckého jako účastníka řízení bylo zjištěno, že je jednatelem žalovaného asi od r. 2006, s dlužníkem a jeho bývalým jednatelem se zná už dlouhou dobu, neboť mu stavěl rodinný dům. Dlužník byl generálním dodavatelem předmětné stavby, znají se především profesně. Když se žalovaný rozhodl stavět vysokoškolské koleje, požádal o úvěr asi 60.000.000,00 Kč a podmínkou banky bylo výběrové řízení alespoň ze tří firem, proto byl osloven dlužník, firma Novera a firma Rekomont. Dlužník měl nejvýhodnější podmínky, proto byl zvolen. Výběrové řízení bylo vyhlášeno počátkem roku 2010 a ve druhém kvartálu se podepisovala smlouva, jejíž součástí bylo prohlášení, že firma je finančně způsobilá ke stavbě. Každá firma začne stavět ze svého, a proto musí prokázat, že je toho schopna. Když něco postaví, přijde banka a technický dozor, který si to zkontroluje, pořídí fotodokumentaci, a pokud je to v pořádku, platí již na účet generálního dodavatele. V době výběrového řízení nepátral žalovaný po finančních zdrojích dlužníka, ale před předáním stavby se dozvěděl, že nebyl finančně způsobilý a že si peníze někde půjčil. Stavba se předávala na podzim 2012, byla předána 25.10.2012, dokonce o pět dní dříve, než bylo ve smlouvě. Žalovaný neměl nárok na smluvní pokutu, neboť s dlužníkem byl spokojený. Vzhledem k tomu, že žalovaný mohl zasahovat do výběrového řízení a vybírat subdodavatele s výhodnější nabídkou, ušetřilo se 10.000.000,00 Kč, které však žalovaný musel z úvěru vyčerpat, protože jinak by platil bance vysoké sankce. Žalovaný s dlužníkem uzavřeli dne 28. 5. 2012dodatek č. 2 ke smlouvě o dílo, kde posunuli termín předání stavby o 6 měsíců, aby se mohl vyčerpat celý úvěr. Za ušetřené peníze mohl být zvýšen standard, například v přízemí mělo být wellness centrum, ale vybudoval se tam studentský klub. Do té doby, než p. Sládek přišel na stavbu a požadoval peníze, ho jednatel žalovaného neznal. P. Sládek vyhrožoval jednateli dlužníka, že když mu peníze nebudou vráceny, oznámí to policii, a když začal vyhrožovat insolvencí, žalovaný znejistěl, neboť z televize věděl, že je běžné podávat insolvenční návrhy k vymožení pohledávek nebo aby byl znemožněn podnikatelský záměr. Finální naléhání nastalo v den, kdy měla být stavba předána, tj. 30.10. 2012, kdy sice stavba už byla předaná, ale kolaudovala se natřikrát a měly se ještě dodělávat vady a nedodělky. Finanční prostředky přišly omylem na účet žalovaného, měly být vráceny zpět na účet, z něhož přišly, ale protože p. Loub s p. Sládkem naléhali, aby se situace vyřešila ihned, obrátil se o pomoc na Raiffeisenbanku. Banka poskytla asi polovinu potřebné částky v hotovosti, zbývající část byla v pokladně, proto peníze byly vráceny jednateli dlužníka, který si pak vše vyřešil s p. Sládkem, o čemž byl sepsán zápis za účasti p. Louba a p. Horáčka. P. Horáček, který byl po dobu stavby jednatelem žalovaného, vystudoval stavební průmyslovku a na základě smlouvy o provedení práce dohlížel na stavbu a výběrová řízení subdodavatelů, neboť žalovaný nedůvěřoval zcela generálnímu dodavateli a chtěl mít kontrolu. P. Horáček měl právo uzavírat smlouvy, ale žádné neuzavíral. Žalovaný žádné půjčky dlužníku neposkytoval, ani za dlužníka nehradil žádné faktury, neměl k tomu ani možnost, protože vše hradila banka. Ze stavby zbyl nějaký stavební materiál-palety, cihly a podobně, které bylo třeba odklidit, neboť jediný pozemek, kterým žalovaný disponoval, byl pod domem, za ostatní se platil zábor. Proto bylo s dlužníkem domluveno, že si materiál asi za 30.000 Kč odveze, byla vystavena faktura posléze uhrazená dlužníkem. V účetnictví žalovaného musí být veškeré přijaté i odeslané platby uvedeny. O výběru peněz z účtu je v účetnictví založen výdajový doklad.

Z výpovědi svědka Ladislava Sládka, jako věřitele ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi ním a dlužníkem, soud zjistil, že p.Loubovi, který pro něj představuje dlužníka a s nímž se zná již dlouhou dobu, půjčil jednou na jaře 2010 na rozjezd stavby 5,5 milionu Kč na dva roky s úrokem 4 % ročně. Uzavřeli písemnou dohodu a dohodu o následném vyrovnání. Protože svědek nedůvěřuje bankám ani státním institucím, měl peníze v hotovosti, vyndal je ze sejfu a předal p. Loubovi. Když se blížil termín vrácení peněz s dalším úrokem, říkal mu p. Loub, že má problémy na stavbě a že by potřeboval prodloužit lhůtu. Moc mu nevěřil, ale nakonec se dohodli, že vrácení o půl roku odloží, ale dodatek neuzavřeli písemně. Koncem října 2012 p. Loub chtěl peníze poslat na účet svědka, aby měl doklad, že peníze vrátil. Protože p. Loub svědkovi sdělil, že peníze odešly, ale po pěti dnech peníze na účtu nebyly, pojal svědek podezření, že se děje něco nekalého, proto odjel na stavbu, kde chtěl peníze vrátit. V kanceláři žalovaného byl p. Kopecký a p. Horáček, kteří začali peníze shánět, což trvalo skoro celý den, ale nakonec peníze ve výši 5.720.000 Kč, což byla jistina i s úroky, předali p. Loubovi, jenž je předal svědkovi oproti podpisu.

Z výpovědi svědka Vladimíra Horáčka, jako bývalého jednatele žalovaného, bylo zjištěno, že nikdy nebyl jednatelem dlužníka a ani za dlužníka nejednal. Jednatelem žalovaného byl od podzimu 2011 do podzimu 2012, kdy se kolaudovala stavba. Pro dlužníka žádnou práci nevykonával. Protože byl na stavbě každý den, bylo jednodušší, aby vykonával funkci jednatele žalovaného a mohl vše podepisovat, než aby sháněl p. Kopeckého, s nímž vše telefonicky konzultoval. Po té, co svědek skončil ve funkci jednatele, vykonával pro žalovaného správu objektu, tedy kolejí na základě IČO. Dělala se kompletní rekonstrukce objektu, včetně ústředního topení a kanalizace. V době, kdy se uzavírala smlouva o dílo, byl tento proces kontrolovaný dozorem banky, součástí smlouvy bylo prohlášení generálního dodavatele, že má dostatek finančních prostředků, aby mohl stavbu začít. Je to běžné, že firma musí začít z vlastních finančních prostředků, po jednom až dvou měsících přijde kontrola z banky, která si to nafotí, předá zprávu a banka poukáže peníze přímo generálnímu dodavateli. Výběrové řízení na subdodavatele dělal jednak generální dodavatel, jednak na základě generální klauzule tak mohl činit žalovaný. Smlouvu pak uzavíral dlužník jako generální dodavatel. Subdodavatel vypracoval fakturu, kterou pak hradila banka generálnímu dodavateli. Když byla nějaká práce předána a vyfakturována, přišel dozor z banky, který fyzicky zkontroloval, že vyfakturované práce byly provedeny, a zaslal peníze generálnímu dodavateli, který vyplatil své subdodavatele. Vzhledem k tomu, že i žalovaný prováděl výběrové řízení na subdodavatele, a na stavbě byl svědek denně, komunikovali subdodavatelé i s ním. Je to normální, peníze však posílala banka generálnímu dodavateli, který je posílal subdodavatelům. Žalovaný jako investor subdodavatele nevyplácel. Možnost investora provádět výběrové řízení byla zakotvena v dodatku. Dlužník byl generálním dodavatelem, který byl vybrán v dubnu 2010 na základě výběrového řízení ze tří firem. Na doplňcích smlouvy o dílo se vždy s dlužníkem dohodli, stejně tak na výběrovém řízení na subdodavatele, neboť ušetřili nějaké finance a mohli je formou víceprací zase do stavby dát. Původní termín dokončení stavby byl konec května 2012, ale protože ušetřili z rozpočtu asi 10 miliónů korun, dohodli se, že termín prodlouží do konce října 2012. Peníze patřily bance, ale banka je upozornila, že se musí vyčerpat, proto formou víceprací či lepšího materiálu tyto peníze investovali do stavby. Například v suterénu mělo být wellness centrum, ale ve výsledku tam udělali studentský klub. Peníze posílala banka přímo generálnímu dodavateli a i tyto vícepráce kontrolovala. Nebyl důvod, aby dlužník platil nějakou smluvní pokutu, stavbu předal včas s drobnými vadami a nedodělky. Svědek neměl k dlužníkovi žádný vztah, na stavbě byl za žalovaného. P. Sládka neznal, ale v době, kdy bylo dílo dokončeno a mělo se předávat, přišel tento pán s p. Loubem do kanceláře, kterou měl pronajatou žalovaný, kde se dozvěděli, že půjčil peníze dlužníkovi do začátku stavby. Dlužník omylem poslal peníze na účet žalovaného, což se p. Sládkovi nelíbilo, a byl velmi nepříjemný až agresivní a říkal, že se z kanceláře nehne, dokud se to nevyřeší, že půjde na policii, podá insolvenční návrh, takže se s p. Kopeckým domluvili, že se to vyřeší, neboť byli nasmlouvaní studenti k ubytování a nemohli si dovolit žádné problémy. P. Kopecký říkal, že peníze vrátí na účet, odkud peníze přišly, ale p. Sládek s tím nesouhlasil, a říkal, že půjde na policii, protože p. Loub je stále ve zpoždění. P. Kopecký tedy vyzvedl nějaké peníze z pokladny z trezoru, zbývající částku vyzvedl z banky a předal je jednateli dlužníka, který je zase předal panu Sládkovi. Svědek byl u tohoto jednání, dokonce sepsal zápis o předání peněz. V průběhu stavby nebyl důvod, aby žalovanému dlužník cokoliv platil. Když končila stavba, zbyl tam nějaký materiál, takže se s dlužníkem domluvili, že si tento materiál asi za 40.000,00 Kč odkoupí.

Z výpovědi svědka Lubomíra Klímy, účetního žalovaného, bylo zjištěno, že k dlužníkovi nemá žádný vztah. S p. Sládkem se osobně nesetkal, setkal se jen se jménem na dokumentech. Žalovaný p. Sládkovi žádné finanční prostředky nehradil. V roce 2012 přišla od dlužníka mylná platba na účet žalovaného. Peníze se vracely dlužníkovi v hotovosti a u této platby byl připojen zápis, že se jednalo o mylnou platbu, která byla vrácena v hotovosti, a dlužník tuto částku pak vyplatil Sládkovi. V pokladně žalovaného bývaly dost velké částky, neboť něco se vyplácelo v hotovosti, bylo tam i 3-5 milionů korun, protože se jednalo o stavbu za 140 miliónů korun. V den, kdy se vracely peníze, byla vybírána i nějaká částka z účtu, možná to bylo přes dva milióny. Svědek u vrácení peněz nebyl, dostával doklady dvakrát do měsíce a nejasnosti si nechával vysvětlit. Doklad o vrácení omylem zaslaných prostředků byl ve formátu A4, byl tam podepsán jednatel žalovaného p. Kopecký, jednatel dlužníka p. Loub a p. Sládek. Bylo tam uvedeno, že se jedná o omylem vyplacenou platbu, která se vrací zpět dlužníkovi, a ten ji vyplatí p. Sládkovi.

Dle ust. § 240 odst. 1 IZ se právním úkonem bez přiměřeného protiplnění rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník.

Dle ust. § 241 odst. 1 IZ se zvýhodňujícím právním úkonem rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu. Dle ust. odst. 5 písm. b) zvýhodňujícím právním úkonem není právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka.

Dle ust. § 120 o.s.ř. odst. 1, 2 jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Soud může provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny.

Dle § 489 občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen OZ) závazky vznikají z právních úkonů, zejména ze smluv, jakož i ze způsobené škody, z bezdůvodného obohacení nebo z jiných skutečností uvedených v zákoně.

Dle § 458 věta první OZ musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením.

S poukazem na citovaná ustanovení a výsledky dokazování dospěl soud k závěru, že je na místě žalobu zamítnout v plném rozsahu, přestože některé podmínky odporovatelnosti naplněny byly. Dlužník pravděpodobně již byl v úpadku formou insolvence, když některé jeho pohledávky v době provedení plateb, tj. 26. 10. 2012 a 30. 10. 2012, byly více než 3 měsíce po splatnosti, stejně tak podání insolvečního návrhu naplňuje předpoklad daný ust. § 240 IZ. Žalobce však neprokázal, že by platba ve výši 5,720.000,00 Kč zaslaná žalovanému byla zvýhodňujícím právním úkonem na úkor ostatních věřitelů, když má soud z nerozporných výpovědí jednatelů žalovaného a dlužníka Jana Kopeckého, Rostislava Louba a svědků Lubomíra Klímy, Ladislava Sládka a Vladimíra Horáčka za prokázané, že částka 5,720.000,00 Kč byla žalovanému zaslána omylem a ten ji dlužníkovi vrátil v hotovosti dne 30. 10. 2012, což žalovaný dále doložil i dohodou o vrácení omylem vyplacené částky ve výši 5,720.000,00 Kč ze dne 30. 10. 2012. Uvedenou částku tak nelze pokládat za platbu žalovanému z titulu smluvní pokuty na základě mezi nimi uzavřené smlouvy o dílo ze dne 10. 4. 2010, ani ji nelze považovat za nevrácené bezdůvodné obohacení, když předložené důkazy svědčí o vrácení omylem zaslané platby dlužníkovi. Žalobce neunesl důkazní břemeno a nepředložil konkrétní důkazy na podporu svých tvrzení, že se jednalo o platbu z titulu smluvní pokuty. Stavba byla předána řádně a včas, proto nebyl důvod k uplatnění smluvní pokuty, která zřejmě nebyla vyúčtována. Žalobce alespoň vyúčtování této smluvní pokuty nepředložil. Druhá sporná platba ve výši 39.883,00 Kč byla provedena na základě ústně uzavřené kupní smlouvy, její uzavření potvrdili Rostislav Loub, Jan Kopecký a Vladimír Horáček, dlužník obdržel jako přiměřené protiplnění stavební materiál, proto platbu rovněž nelze považovat za odporovatelný právní úkon. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku.

O nákladech řízení by bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaný měl sice ve věci plný úspěch, ale žádné náklady řízení mu nevznikly.

O uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek nebylo v řízení rozhodnuto, protože žaloba byla podána osobou osvobozenou od poplatku dle ust. § 11 odst. 2 písm. n) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění, a soud tuto povinnost neuložil ani dle § 2 odst. 3 první věty cit. zák. žalovanému, neboť měl ve věci plný úspěch.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího ve dvojím vyhotovení.

V Praze dne 29. června 2015

JUDr. Zuzana S v o b o d o v á,v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Šenfeldová