158 ICm 4819/2017
č. j. 158 ICm 4819/2017-27 KSPL 58 INS 6198/2017

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Milenou Hoškovou Sedlákovou ve věci

žalobce: CFIG SE, IČO 29138680 sídlem Sladkovského 767, 530 02 Pardubice zastoupený advokátem Mgr. Martinem Keřtem sídlem Sladkovského 2059, 530 02 Pardubice proti žalovanému: IKT INSOLVENCE v.o.s., IČO 29113091 sídlem Koperníkova 822/25, 301 00 Plzeň, insolvenční správce dlužníka Martina Fajmona, narozeného dne 12. 1. 1988, bytem Hornická 184, 320 21 Líně zastoupený advokátem Mgr. Martinem Červinkou sídlem Čechova 396, 560 02 Česká Třebová

o určení pravosti nevykonatelné pohledávky

takto: I. Určuje se, že žalobce má za insolvenčním dlužníkem Martinem Fajmonem, bytem Hornická 184, 320 21 Líně, v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. KSPL 58 INS 6198/2017 nevykonatelnou pohledávku ze smlouvy o inkasní smlouvě ve výši 13 930 Kč. II. Určuje se, že žalobce má za insolvenčním dlužníkem Martinem Fajmonem, bytem Hornická 184, 320 21 Líně, v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Plzni pod

Shodu s prvopisem potvrzuje Stanislava Beníšková. isir.justi ce.cz KSPL 58 INS 6198/2017

sp. zn. KSPL 58 INS 6198/2017 nevykonatelnou pohledávku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 13923 ve výši 4 923,97 Kč z titulu uplatněné smluvní pokuty. III. Určuje se, že žalobce má za insolvenčním dlužníkem Martinem Fajmonem, bytem Hornická 184, 320 21 Líně, v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. KSPL 58 INS 6198/2017 nevykonatelnou pohledávku ze zesplatněné smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 13923 ve výši 300 Kč z neuhrazeného poplatku za zaslání první upomínky. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění: 1. Žalobce se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu dne 16. 11. 2017 jakožto do insolvenčního řízení dlužníka přihlášený věřitel, jehož přihlášená pohledávka byla ze strany insolvenčního správce popřena co do dílčích pohledávek 2, 3, 4 v částkách 13 930 Kč, 4 923,70 Kč a 300 Kč domáhá vydání rozhodnutí, že tyto věřitelem přihlášené pohledávky jsou po právu a tudíž budou pokládány v insolvenčním řízení za zjištěné. Svoji žalobu odůvodnil tím, že dlužník uzavřel se žalobcem smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 12859, jehož součástí byla mimo jiné ve formě přílohy i smlouva o inkasní službě. Vzhledem k tomu, že vůči dlužníkovi bylo zahájeno insolvenční řízení, přihlásil žalobce svoje pohledávky plynoucí mu mimo jiné i ze shora uvedených smluv do insolvenčního řízení, a to ve formě šesti dílčích pohledávek, přičemž ze strany insolvenčního správce došlo k popření čtyř dílčích pohledávek (dlužník pohledávky uznával) s tím, že žalobce v řádné lhůtě podává tuto incidenční žalobu s tím, že z popěrných úkonů nadále nebude sporovat částku 6 292 Kč z titulu nákladů právního zastoupení spojených s převzetím právního zastoupení a sepisem předžalobní výzvy zesplatnění spotřebitelského úvěru s tím, že však již shora uvedené tři dílčí pohledávky má za to, že nebyly popřeny po právu a soud by měl konstatovat tuto skutečnost tak, aby mohly být pro další průběh insolvenčního řízení pokládány za zjištěné. Žalobce poukázal na to, že smlouva o inkasní službě byla ze strany dlužníka uzavřena dobrovolně jakožto příloha smlouvy o spotřebitelském úvěru, úvěr by mu byl poskytnut, aniž by tuto smlouvu byl nucen podepsat a vzhledem k tomu, že pro neplnění smlouvy byl úvěr zesplatněn, došlo i k zesplatnění zbývající inkasní služby a dlužník má za věřitelem pohledávku v souladu s bodem 2.10 Smlouvy o inkasní službě ve výši 13 930 Kč. Dlužník měl možnost si výhody případně nevýhody této smlouvy o inkasní službě řádně promyslet, výhoda spočívala v případě jejího uzavření v poskytnuté slevě na úrokové sazbě z 29 % na 19 %, sám dlužník si o uzavření této smlouvy, resp. o poskytnutí tohoto produktu požádal a byl řádně poučen o své povinnosti hradit inkasní služby i v případě předčasného ukončení smlouvy, neboť žalobce tak požadoval ušlý zisk v důsledku porušení smluvních povinností klientem, tj. zisk, který by žalobce utržil, nebýt porušení smluvních povinností ze strany dlužníka. Co se týče druhé popřené dílčí pohledávky, tato je představována smluvní pokutou v částce 4 923,70 Kč, tato smluvní pokuta je požadována v souladu se zákonem o úvěru pro spotřebitele č. 257/2016, resp. nepřekračuje připuštěnou a výslovně uznanou hranici smluvní pokuty ve výši 50 % z dosud nesplacené výše jistiny. Žalobce poukázal na to, že odůvodnění popěrného úkonu ze strany insolvenčního správce je neurčité a nedostatečné, ničím nepodložené. Další popřená dílčí pohledávka ze strany insolvenčního správce ve výši 300 Kč je představována částkou za zaslanou písemnou upomínku dle bodu 5.4 smlouvy o spotřebitelském úvěru, k jejíž úhradě se dlužník taktéž výslovně ve smlouvě zavázal. Ostatně zaslání této upomínky má sloužit právě ve prospěch dlužníka-spotřebitele tak, aby byl jednoznačně upozorněn na blížící se možnost zesplatnění úvěru, pokud nezačne plnit svoje povinnosti řádně tak, jak se ve smlouvě zavázal. Jedná se o účelně vynaložený náklad, který nemusí odpovídat pouze výši poštovních služeb, neboť v sobě zahrnuje nejen náklady na poštovné a tisk dokumentu, ale i na přípravu vzorových dokumentů, úpravy informačního systému poskytovatele apod. a v žádném případě se nejednalo o žádné šikanózní zasílání zpoplatněných upomínek, které by snad měly být v rozporu s drobými mravy,

Shodu s prvopisem potvrzuje Stanislava Beníšková. KSPL 58 INS 6198/2017

tak jak dovozuje insolvenční správce. Celkově smlouva o spotřebitelském úvěru byla oproti jiným obdobným produktům na finančním trhu více než přijatelná a oproti jiným obdobným smlouvám poskytovala dlužníkovi celou řadu práv, která byla výrazně v jeho prospěch a tím i vyvažovala případné smluvní pokuty. Ostatně žalobce si při uzavírání smlouvy splnil veškeré své povinnosti plynoucí mu ze zákona o úvěru pro spotřebitele, když řádně posoudil bonitu dlužníka, vyžádal si veškeré potřebné doklady k jejímu posouzení, na což v žalobě upozornil a tyto kroky řádně popsal. 2. Žalovaný jakožto ve věci ustanovený insolvenční správce, který skutečně při přezkumném jednání shora uvedené pohledávky popřel, odkázal na odůvodnění svého popěrného úkonu s tím, že ač žalobce tvrdí, že hranice lichvy u nás není stanovena, má za to, že za lichevní úrok se považuje úrok ve výši čtyřnásobně přesahující úrokovou míru obvyklou v bankovním sektoru, insolveční správce má za to, že ve smlouvě byla sjednaná výpůjční úroková sazba 44 % a lze tudíž hovořit o lichvářském úroku, neboť v době sjednání smlouvy mezi žalobcem a dlužníkem byla úroková sazba 10 %. Dlužník uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru v tísni, nebýt této finanční tísně, zcela jistě by takovouto smlouvu neuzavřel a obrátil se na nějakou seriózní instituci, proto má za to, že sjednaná smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná pro lichevní charakter a žalobce nemá nárok na úhradu požadovaných částek, neboť tento nárok mu ani nevznikl. Žaloba by proto měla být zamítnuta. Při ústním jednání svoji obranu žalovaný ještě doplnil tím, že ač jedna z dílčích pohledávek vyplývá ze smlouvy o inkasní službě, tato byla nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru a její uzavření bylo dlužníkovi vnuceno. Dlužník tím, že bylo zahájeno insolvenční řízení, neporušil žádnou právní povinnost tak, aby mohl žalobce žádat jakoukoliv smluvní pokutu, ostatně ani poplatek za upomínku se jeví insolvenčnímu správci jako nepřiměřený. 3. Právní zástupce žalobce, ač řádně předvolán, se k ústnímu jednání nedostavil, bylo jednáno v jeho nepřítomnosti za splnění podmínek § 101 odstavec 3 o.s.ř. 4. Soud má za prokázaný následující skutkový stav: z protokolu z prvního přezkumného jednání ze dne 16. 8. 2017, který je v insolvenčním spisu založen v dokumentu B-3 insolvenčního spisu KSPL 58 INS 6198/2017 soud zjistil a toto bylo mezi účastníky dle jejich vyjádření nesporné, že při tomto přezkumném jednání insolvenční správce částečně popřel přihlášku žalobce, která byla řádně do insolvenčního řízení podána a které bylo přiděleno číslo 7, číslo věřitele taktéž 7. Věřitel do insolvenčního řízení touto přihláškou ze dne 23. 5. 2017 přihlásil 6 dílčích pohledávek, ze strany insolvenčního správce došlo k popření čtyř dílčích pohledávek z těchto šesti. Dále bylo zjištěno, že dlužník žádnou z pohledávek nepopřel, tudíž tyto pohledávky uznal. Z těchto čtyř insolvenčním správcem popřených pohledávek se pak žalobce touto incidenční žalobou domáhá vydání rozhodnutí, že pohledávka z titulu neuhrazené části inkasní služby ve výši 13 930 Kč, z titulu smluvní pokuty dle smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši 4 923,97 Kč a částka ve výši 300 Kč, která je požadována z titulu neuhrazených nákladů za zaslání upomínky v souladu se smlouvou o spotřebitelském úvěru jsou po právu (protokol z prvního přezkumného jednání, obsah přihlášky, žaloba). Žalobce prokázal, že ještě před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru a mimo jiné i smlouvy o inkasní službě, která byla přílohou č. 5 této smlouvy, s dlužníkem řádně vyplnil dotazník k posouzení bonity žadatele, a to spotřebitele, ve které dlužník uvedl nejen své osobní údaje, ale též číslo bankovního účtu zaměstnavatele a údaje pro posouzení úvěryschopnosti, přičemž tento dotazník řádně podepsal, dále si žalobce vyžádal kopii jeho občanského průkazu, lustroval jej v centrální evidenci exekucí, ověřil platnost předloženého dokladu-občanského průkazu a ověřil i existenci právnické osoby, která měla být zaměstnavatelem dlužníka. Před poskytnutím úvěru též lustroval údaje z insolvenčního rejstříku a měl k dispozici též výplatnice dlužníka. (Dotazník, oboustranná kopie občanského průkazu, výsledky jednotlivých uvedených lustrací, výpis z obchodního rejstříku zaměstnavatele dlužníka). Následně žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 12859 ze dne 28. 12. 2016, jejíž přílohou byla příloha č. 2-formulář pro standardní informace o

Shodu s prvopisem potvrzuje Stanislava Beníšková. KSPL 58 INS 6198/2017 spotřebitelském úvěru, příloha č. 3-evropský standartizovaný informační přehled, příloha č. 5-smlouva o inkasní službě, příloha č. 6-dotazník k posouzení bonity žadatele (spotřebitele), když všechny tyto smlouvy byly podepsány v tentýž den v Líních, a to 28. 12. 2016 a všechny jsou řádně dlužníkem podepsány. Tyto smlouvy navazují na žádost o zřízení inkasní služby, kterou téhož dne dlužník adresoval společnosti žalobce. Z této žádosti o zřízení inkasní služby soud zjistil, že tato je požadována ke smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru, žalovaný o její uzavření výslovně touto žádostí žádá, neboť hodlá se žalobcem uzavřít smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru a dlužník jakožto spotřebitel prohlásil, že se seznámil s podmínkami inkasní služby poskytovatele a plně s nimi souhlasí, bude tak udělovat v případě jejího uzavření souhlas s inkasem účtu, zavazuje se na tomto účtu, se kterým před uzavřením smlouvy disponuje, mít dostatek finančních prostředků a byl seznámen s tím, že spotřebitel tuto inkasní službu nemůže zrušit po dobu platnosti smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Již v této žádosti byl informován o tom, že smlouva o inkasní službě je nepovinným předpokladem poskytnutí úvěru a pro případ, že úvěr, který bude následně poskytnut a bude sjednán ve smlouvě o spotřebitelském úvěru, se stane splatným, ať již z důvodu nedostatku finančních prostředků a neplnění povinností ze smlouvy či dojde k zahájení insolvenčního řízení vůči spotřebiteli, si strany sjednají smluvní pokutu pro spotřebitele ve výši ušlého zisku poskytovatele z této služby, kterou je spotřebitel povinen uhradit poskytovateli na základě této smlouvy a výzvy k úhradě smluvní pokuty s desetidenní lhůtou splatnosti. Spotřebitel pak byl již dopředu informován o tom a vzal na vědomí, že bude souhlasit s tím, že v takovémto případě bude poskytovatel oprávněn smluvní pokutu zesplatnit. (Žádost o uzavření smlouvy o inkasní službě). Ostatně veškeré tyto údaje byly dodrženy a jsou obsahem smlouvy o inkasní službě, která byla skutečně, jak již shora uvedeno, jakožto příloha č. 5 ke smlouvě o spotřebitelském úvěru uzavřena. Opět je v bodě 2.3 opakováno, že se jedná o hrazenou nepovinnou službu, jsou stanoveny podmínky poskytnutí této inkasní služby a smluvní pokuta je koncipována v článku 2.10 tak, jak bylo shora uvedeno s tím, že smluvní pokuta se rovná výši ušlého zisku poskytovatele (žalobce) z této služby, kterou byl dlužník jakožto spotřebitel povinen uhradit žalobci na základě této smlouvy a na základě výzvy k úhradě smluvní pokuty. Na smlouvu o inkasní službě odkazuje i článek VII. vlastní smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 12859, která byla 28. 12. 2016 uzavřena. Tato smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru v článku 5.4 mezi účastníky sjednává povinnost žalobce vyzvat k úhradě dlužné splátky před tím, než se stane v důsledku prodlení úvěr splatným, a to tak, že za vyhotovení a zaslání první písemné upomínky je dlužník povinen zaplatit částku 300 Kč, v článku 5.6 spotřebitel-dlužník touto smlouvou uděluje poskytovateli (žalobci) výslovný souhlas, že může zesplatnit jistinu spotřebitelského úvěru v případě, kdy dojde k zahájení insolvenčního řízení, pro tento případ si strany sjednávají smluvní pokutu ve výši 50 % zůstatku jistiny, kterou je spotřebitel povinen uhradit poskytovateli společně s úhradou zůstatku jistiny. Zároveň v odstavci 3 tohoto článku je mezi účastníky sjednáno, že spotřebitel je taktéž povinen poskytovateli uhradit inkasní službu, byla-li sjednána (smlouva o spotřebitelském úvěru včetně příloh, tj. včetně smlouvy o inkasní službě). Žalobce potvrdil žalovanému vyplacení úvěru dle shora uvedené spotřebitelské smlouvy, a to ve splátkách dle písemné specifikace na účet tam uvedený, a to dopisem ze dne 10. 1. 2017 (potvrzení o vyplacení úvěru, opakovaná platební instrukce). Žalobce zaslal žalovanému dopis ze dne 20. 3. 2017-upomínku č. 1, ve kterém dlužníka informuje o tom, že kontrolou evidence plateb bylo zjištěno, že platba splátky úvěru na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru v celkové výši 433 Kč se splatností 15. 3. 2017 nebyla dosud uhrazena, a to přes realizovanou inkasní službu. Důvodem může být nedostatečný zůstatek na účtu a dlužník byl vyzván, aby tuto platbu uhradil nejpozději do 5. 4. 2017 nebo aby zajistil dostatek finančních prostředků na bankovním účtu. Zároveň byl poučen o tom, že za zaslání této písemné upomínky mu bude účtováno 300 Kč (upomínka č. 1). Dopisem ze dne 27. 3. 2017 byl dlužník informován o tom, že žalobce v souladu s článkem V. 5.6 zesplatnil celý úvěr na základě zahájení insolvenčního řízení proti dlužníku jakožto spotřebiteli, byl upozorněn i na ustanovení II. 2.10 smlouvy o inkasní službě a na skutečnost, že žalobce tudíž bude nárokovat i zbývající ušlý zisk z

Shodu s prvopisem potvrzuje Stanislava Beníšková. KSPL 58 INS 6198/2017

inkasní služby. Žalobce tak zesplatňuje úvěr, kdy zbylá část jistiny ke dni zesplatnění činí 9 847,94 Kč, zbylá část inkasní služby 13 930 Kč, žalovaný do té doby má dluh i z titulu nákladů na upomínku ve výši 300 Kč a na smluvní pokutě dle ustanovení V. 5.5 ve výši 4 923,97 Kč. Dlužník byl vyzván, aby tuto dlužnou částku uhradil ve lhůtě 14 dnů od vystavení tohoto dopisu, dopis mu byl zaslán na adresu, kterou ve všech smlouvách uváděl, tj. Hornická 184, 330 21 Líně (předžalobní upomínka, zesplatnění úvěru). Přílohou č. 4 smlouvy pak byla i tabulka umoření (tabulka umoření). 5. K prvnímu přezkumnému jednání došlo 16. 8. 2017, při něm došlo k popření dílčích pohledávek, které jsou předmětem této žaloby ze strany insolvenčního správce. Vzhledem k tomu, že incidenční žaloba byla podána dne 16. 11. 2017 poté, co byl žalobce řádně insolvenčním správcem o tomto popěrném úkonu informován, byla incidenční žaloba podána včas u místně příslušného soudu, byla prokázána aktivní i pasivní legitimace jak žalobce, tak žalovaného. Žalovaný ve své obraně poukázal na svůj popěrný úkon, který ještě doplnil tak, jak je uvedeno v odstavci 2. Soud hodnotí smlouvu o spotřebitelském úvěru jako smlouvu řádně uzavřenou v souladu se zákonem č. 257/2016, když žalobce jako poskytovatel tohoto spotřebitelského úvěru splnil veškeré své povinnosti před uzavřením této smlouvy o spotřebitelském úvěru a dlužník tuto smlouvu dobrovolně podepsal. Stejně tak je hodnocena i smlouva o inkasní službě, kterou dlužník uzavřel dobrovolně, nebyla nutnou podmínkou poskytnutí úvěru, byl řádně seznámen s jejími podmínkami. Ostatně o uzavření této smlouvy žalobce žádal na zvláštním formuláři, takže je nemožné, aby tuto smlouvu uzavíral ve formě opomenutí jakožto balíček určitých smluv, když právě touto samostatnou žádostí o uzavření smlouvy o inkasní službě byla její dobrovolnost, poskytnutí pouze na žádost a její důležitost těmito kroky zdůrazněna. Ostatně sám dlužník žádnou z přihlášených pohledávek žalobce nesporoval, tímto je uznal, což byl též důvod pro zamítnutí důkazního návrhu jeho výslechem, který žalovaný jakožto insolvenční správce učinil a kterým chtěl prokázat, že dlužník uzavíral tyto smlouvy v tísni a uzavření smlouvy o inkasní službě mu bylo vnuceno. Soud má za to, že tyto skutečnosti není nutné prokazovat, a to vzhledem ke shora uvedenému, kdy sám dlužník o poskytnutí této služby požádal, uzavřel smlouvu o poskytnutí inkasní služby, na kterou bylo ostatně i v několika článcích smlouvy o úvěru odkazováno, všechny tyto listiny sám dlužník podepisoval, jejich uzavření formou popěrného úkonu nijak nesporoval. Obrana žalovaného, že dlužník nemusel popírat tyto pohledávky, neboť nemusel rozumět významu popěrného úkonu, mohl se spoléhat na to, že tyto dílčí pohledávky popírá insolvenční správce sám, není dle soudu na místě, neboť insolvenční správce mohl ještě před přezkumným jednáním dlužníka řádně poučit o významu jeho případného popěrného úkonu i v tom směru, že insolvenční správce bude tyto dílčí pohledávky popírat a na tísni či vnuceném uzavření smlouvy bude stavět svoji argumentaci. Pokud měl od dlužníka takovéto informace, pak bylo na místě, aby mu doporučil projevení těchto názorů i formou popěrného úkonu. Ostatně dlužník byl řádně informován o způsobu a principech, včetně práv a povinností dlužníka při přezkumném jednání. Žalovaný neunesl ani důkazní břemeno k tvrzení, že žalovaný uzavřel smlouvy ve finanční tísni a tato tíseň by měla způsobit neplatnost uzavření této smlouvy. Nelze než konstatovat, že osoba, která má dostatek finančních prostředků, zřejmě nikdy neuzavírá smlouvu o úvěru, tíseň by musela spočívat v jiných kvalifikovaných skutečnostech. Tyto však nebyly tvrzeny ani prokazovány. Dlužník byl řádně o všech podmínkách ve smlouvě informován, a pokud si se žalobcem sjednal smluvní pokuty, které budou důsledkem skutečnosti, že na dlužníka bude zahájeno insolvenční řízení, učinil tak dobrovolně a výše uplatněné smluvní pokuty odpovídá ujednání mezi věřitelem a dlužníkem. Soud neshledává rozpor s dobrými mravy při uplatnění smluvní pokuty v důsledku zesplatnění úvěru, která vyplývala ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a ze smlouvy o inkasní službě, nemá za to, že by šlo o hrubý nepoměr podle § 1 odstavec 2, podle § 580 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012, smluvní pokuta byla formálně řádně sjednána podle § 2048 občanského zákoníku. Uplatněná smluvní pokuta byla řádně vypočtena dle sjednaného vzorce. Smluvní pokuta v daném případě měla funkci kompenzační, ale skrývala v sobě i funkci motivační tak, aby dlužník svoje finanční

Shodu s prvopisem potvrzuje Stanislava Beníšková. KSPL 58 INS 6198/2017

operace prováděl tak a uzpůsobil svůj životní standard tak, aby insolvenční řízení na něj nemuselo být zahájeno. Při sjednání těchto smluvních pokut soud neshledal ani nerovnováhu mezi právy a povinnostmi ze strany věřitele a úpadce, je nutné zkonstatovat, že zahájením insolvenčního řízení dochází ke značné změně postavení věřitele, který tudíž měl zájem motivovat dlužníka k optimálnímu chování, co se týče jeho finančního hospodaření. Výše požadavku na zaplacení první upomínky ve výši 300 Kč není nepřiměřená, soud pouze podotýká, že tak jak správně žalobce upozornil, tato částka neodpovídá pouze nákladům na poštovné, ale zahrnuje v sobě i určitou sankci za nutnost upomínat dlužníka k řádnému plnění svých povinností, neboť tyto povinnosti má plnit již na základě závazků plynoucích ze smlouvy a je upomínán pouze v případě jejich neplnění. Proto bylo výroky I. až III. rozhodnuto o tom, že tyto nevykonatelné pohledávky věřitele, které byly ze strany insolvenčního správce při přezkumném jednání popřeny, jsou po právu. 6. Co se týče výroku IV., žalovaný byl ve sporu neúspěšný, v daném případě se však uplatní ustanovení § 202 odstavec 1 insolvenčního zákona, kdy ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Nebylo zde žádných nákladů, které by vznikly zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila a které by eventuálně nesl on sám a ostatním účastníkům by byl povinen je nahradit.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení podat k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího, odvolání, a to ve dvojím vyhotovení. Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 InsZ); lhůta k podání odvolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 InsZ).

Plzeň 24. ledna 2018

JUDr. Milena Hošková Sedláková v. r. samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Stanislava Beníšková.