158 ICm 4813/2017
č. j. 158 ICm 4813/2017-29 (KSPL 58 INS 11656/2017)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Milenou Hoškovou Sedlákovou ve věci

žalobkyně: JUDr. Věra Sedloňová, IČO 13127055 sídlem Sudoměřská 46, 130 00 Praha 3 insolvenční správkyně dlužníka Davida anonymizovano , anonymizovano a Natálie anonymizovano , anonymizovano , bytem Pražská 836, 342 01 Sušice proti žalovanému: Bohemia Faktoring, a.s., IČO 27242617 sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha-Malá Strana zastoupen advokátem JUDr. Ing. Karlem Goláněm Ph.D. sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha 1 o určení pravosti vykonatelných pohledávek

takto: I. Řízení o žalobě na určení, že pohledávka žalovaného Bohemia Faktoring, a.s., IČO 27242617, sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha 1, za dlužníkem Davidem Jančokem, anonymizovano a Natálií anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Pražská 836, 342 01 Sušice, se co do částky 90 786,86 Kč zastavuje. II. Žaloba na určení, že pohledávka č. 1 žalovaného Bohemia Faktoring, a.s., IČO 27242617, sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha 1, za dlužníkem Davidem Jančokem, anonymizovano a Natálií anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Pražská 836, 342 01 Sušice, ve výši 48 289,22 Kč, která byla uplatněna mimo jiné přihláškou pohledávky č. 9 a na přezkumném jednání popřena insolvenčním správcem, nebyla do insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSPL 58 INS 11656/2017, co do pravosti přihlášena po právu, se

Shodu s prvopisem potvrzuje Jolana Vlasáková. isir.justi ce.cz (KSPL 58 INS 11656/2017) zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění: 1. Žalobkyně se jako pro insolvenční řízení dlužníka ustanovená insolvenční správkyně svojí žalobou podanou u zdejšího soudu dne 14. 11. 2017 domáhala původně vydání rozsudku, kterým by bylo určeno, že pohledávka žalovaného, přihlášená do insovenčního řízení ve výši 139 076,08 Kč, kterou insolvenční správce na přezkumném jednání popřel, nebyla do insolvenčního řízení přihlášena po právu. Žalobkyně svoji žalobu odůvodnila tím, že žalovaný tuto pohledávku přihlásil jako vykonatelnou, vzniklou z titulu hrazeného plnění ze smlouvy o úvěru ze dne 24. 3. 2005 s tím, že dílčí pohledávka č. 1 byla přihlášena ve výši 139 076,08 Kč, z čehož částka 29 268,89 Kč tvoří jistinu pohledávky a částka 109 807,19 Kč představuje její příslušenství. Žalobkyně tuto pohledávku při přezkumném jednání jakožto vykonatelnou popřela, byť se domnívala, že by se mělo jednat o pohledávku nevykonatelnou, ale do doby přezkumného jednání nebylo rozhodnuto soudem o tom, že by se pro účely přezkumného jednání považovala za nevykonatelnou. V souladu s tímto postupem pak podává podle § 199 insolvenčního zákona žalobu na určení pravosti vykonatelných pohledávek žalovaného. Dále uvedla, že má za to, že rozhodčí nález, na základě kterého se žalovaný vykonatelnosti dovolává, tuto vykonatelnost nemůže zakládat z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky, neboť rozhodce nebyl určen v souladu se zákonnými ustanoveními, jak blíže v odůvodnění rozvádí, nemohlo tak dojít ani ke stavení promlčecí doby a vzhledem k tomu, že právo se podle § 101 zákona č. 40/1964 ve znění účinném do 31. 12. 2013 promlčelo uplynutím tříleté promlčecí doby od zesplatnění pohledávky, je pohledávka promlčená a žalovaný jí nemohl po právu do insolvenčního řízení přihlásit. Nad to žalobkyně poukázala na skutečnost, že pokud žalovaný přihlašoval smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky splatné jistiny, byl tento požadavek na přiznání smluvního úroku z prodlení stejně jakožto smluvní pokuty v rozporu s dobrými mravy podle § 39 tehdy platného a účinného občanského zákoníku. Žalobkyně tak měla za to, že by mělo být soudem určeno, že přihláška pohledávky žalovaného v částce 139 076,08 Kč nebyla do insolvenčního řízení přihlášena po právu. 2. Podáním ze dne 17. 1. 2018 ve znění opravy písařské chyby ze dne 5. 2. 2018 vzala žalobkyně svoji žalobu co do částky 90 786,86 Kč zpět, když upřesnila, že tato částka je příslušenstvím dílčí pohledávky č. 1 vyjma částky 9 721,50 Kč, která ostatně ani nebyla insolvenční správkyní při přezkumném jednání popřena. Žalobkyně tak trvá na žalobě co do částky 48 289,22 Kč. Žalobkyně vzala žalobu zpět poté, co v mezidobí vzal žalovaný tuto část přihlášky zpět s tím, že co se týče požadavku na přiznání smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z jistiny pohledávky, došlo v této částce ke zpětvzetí, když z původně požadované částky 92 220,45 Kč vzal žalovaný zpět částku 73 200,12 Kč a nadále požaduje pouze 19 020,30 Kč, když tato částka by byla představována pouze zákonným úrokem z prodlení. 3. Soud proto postupem podle § 96 o.s.ř. řízení v části zpětvzetí žaloby výrokem I. zastavil, když souhlas žalovaného nebyl vyžadován, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo dříve, než bylo jednání zahájeno. 4. Jak žalobkyně, tak žalovaný souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání postupem dle § 115a o.s.ř. Žalovaný se ve zbytku žaloby bránil tím, že jednak má za to, že žaloba by měla být zamítnuta, neboť žalobkyně není ve sporu aktivně legitimována. Žalobce sice přihlásil svoje pohledávky jako vykonatelné, žalobkyně je dle názoru žalovaného přezkoumala jako nevykonatelné, následně žalovaného o popěrném úkonu v rozporu s insolvenčním zákonem nevyrozuměla a vzhledem k tomu, že došlo k popření pohledávky, kterou žalobkyně považovala za nevykonatelnou, není tak dána její aktivní legitimace. Pokud by soud neshledal tuto obranu za případnou, bránil se žalovaný dále tím, že v žádném případě nedošlo k promlčení nároku

Shodu s prvopisem potvrzuje Jolana Vlasáková. (KSPL 58 INS 11656/2017) žalovaného, když jednak v daném případě by se jednalo o čtyřletou promlčecí dobu, ale zejména v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu 23 ICdo 19/2015 a 29 ICdo 41/2014 došlo ke stavení běhu promlčecí doby a to i v případě, že rozhodčí řízení bylo zahájeno na základě neplatné rozhodčí doložky, aniž by takový rozhodčí nález byl formálně zrušen. Žalovaný uplatnil své právo v rozhodčím řízení včas, před uplynutím obecné promlčecí doby a ke dni přihlášení pohledávky do předmětného insolvenčního řízení nebylo žádným soudem určeno, že vydaný rozhodčí nález by neměl žádné právní účinky. 5. Z předložených listinných důkazů, z obsahu insolvečního spisu, z obsahu spisu vedeného k incidenčnímu řízení a z vyjádření účastníků má soud za prokázaný následující skutkový stav: dlužník uzavřel se žalovaným úvěrovou smlouvu dne 24. 3. 2005, na základě této platně uzavřené úvěrové smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr, který nebyl řádně zcela splacen a na jistině dlužník dluží 29 268,89 Kč. Dlužník se v této úvěrové smlouvě zavázal mimo jiné k úhradě smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z jistiny pohledávky s tím, že v této části však vzal žalovaný svoji přihlášku zpět co do částky 73 200,12 Kč z původně přihlášené částky 92 220,45 Kč, když předmětem zpětvzetí byl právě rozdíl mezi zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem z prodlení. Žalovaný tak toho času má z tohoto titulu přihlášenou pouze pohledávku ve výši 19 020,30 Kč, která je představována vyčísleným zákonným úrokem z prodlení. O nárocích žalovaného z titulu úvěrové smlouvy bylo rozhodnuto v rozhodčím řízení, když však rozhodčí nález vydával rozhodce, který nebyl určen v souladu s platnou judikaturou, tak jak bylo konstatováno ostatně v rozhodnutích Vrchního soudu sp. zn. 12 Cmo 496/2008, v usnesení Nejvyššího soudu ČR 31 Cdo 1945/2010, když určení rozhodce odkazovalo na jednací řád společnosti, která však nebyla stálým rozhodčím soudem. Je již konstantně judikováno, že rozhodčí nález je tak nicotný z důvodu, že byl vydán osobou, která k tomuto neměla pravomoc, a je tak pravdou, že nemohl zakládat vykonatelnost pohledávky, kterou žalovaný do insolvenčního řízení přihlásil. Vzhledem k tomu, že však o tom, že pro účely přezkumného jednání bude tato pohledávka považována za nevykonatelnou, bylo Krajským soudem v Plzni rozhodnuto až 3. 11. 2017 a přezkumné jednání se konalo již dne 18. 10. 2017, správně insolvenční správkyně v přezkumném listu vyjádřila pouze svůj názor v tom, že ji považuje sice za nevykonatelnou, ale pro účely přezkumného jednání přezkoumala tuto pohledávku jakožto vykonatelnou, neboť podle § 191 odstavec 2 zákona č. 182/2006 Sb., může v pochybnostech, zda se pohledávka považuje pro účely jejího přezkoumání za vykonatelnou, do skončení přezkumného jednání rozhodnout jen a pouze insolvenční soud. Vzhledem k tomu, že se tak do skončení přezkumného jednání ze strany insolvenčního soudu nestalo, byl postup insolvenční správkyně zcela v souladu se zákonem včetně toho, že o popření vykonatelné pohledávky neměla povinnost žalovaného vyrozumět a ona je tak aktivně legitimovanou osobou k podání této žaloby (§ 199 odstavec 1 insolvenčního zákona). Žalovanému oproti tomu lze dát za pravdu v tom směru, že pokud na základě byť neplatné rozhodčí doložky zahájil rozhodčí řízení, došlo ke stavení běhu promlčecí doby podle § 403 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v jeho znění účinném do 31. 12. 2013, když promlčecí doba byla čtyřletá a právní předchůdce žalovaného uplatnil své právo na zaplacení pohledávky z titulu úvěrové smlouvy, která byla ukončena zesplatněním v roce 2008, v rozhodčím řízení zahájeném v roce 2009, v tomto řízení řádně pokračoval a rozhodčí nález byl vydán v roce 2010, nedošlo k promlčení nároku žalovaného. Mezi účastníky tak nebylo ani sporu, že ke dni přihlášení pohledávky do předmětného insolvenčního řízení žádný soud neurčil, že by předmětný vydaný rozhodčí nález neměl žádné právní účinky. Soud výrokem II. zamítl žalobu na určení, že pohledávka žalovaného, která byla do insolvenčního řízení přihlášena a která by spočívala v jistině 29 268,89 Kč a v částce 19 020,30 Kč (zákonný úrok z prodlení jdoucím z jistiny), nebyla přihlášena po právu. Dlužník tyto pohledávky nesporoval, mezi účastníky nebylo ani sporu o tom, že by dlužník neměl žalovanému po přezkoumání námitky promlčení dlužit částku odpovídající jistině, žalovaný jako nabyvatel této pohledávky má vyjma jistiny právo též na zaplacení zákonného úroku z prodlení, když původně požadovanou částku

Shodu s prvopisem potvrzuje Jolana Vlasáková. (KSPL 58 INS 11656/2017) z titulu smluvního úroku z prodlení vzal co do tohoto rozdílu zpět. 6. Výrokem III. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Pro toto rozhodnutí je nutné odlišit dvě fáze tohoto řízení, a to jednak náklady řízení, které se týkají řízení, které skončilo zastavením řízení pro částečné zpětvzetí žaloby, dále druhou fází řízení, kde bylo vydáno meritorní rozhodnutí ve věci. Co se týče první fáze řízení, která byla ukončena vydáním usnesení o zastavení řízení, k zastavení řízení došlo pro částečné zpětvzetí přihlášky žalovaného, ke kterému došlo až po zahájení tohoto řízení, z procesního hlediska tak žalovaný zavinil, že k tomuto částečnému zastavení došlo a byl by tak povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v souladu s § 146 odstavec 2 o.s.ř. Žalobkyni však žádné náklady řízení nevznikly, od placení soudního poplatku ze žaloby je osvobozena. Soud dále rozhodoval o náhradě nákladů řízení v té části, kde bylo vydáno meritorní rozhodnutí. V této souvislosti je nutné zkonstatovat, že dle § 142 o.s.ř. byla žalobkyně ve sporu neúspěšná s tím, že by tak byla povinna hradit náklady řízení žalovanému, který byl ve sporu procesně úspěšný. Soud však postupoval podle § 202 odstavec 1 insolvenčního zákona, podle něhož platí, že ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Podle odst. 2 tohoto ustanovení náklady řízení, které vznikly zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila, nese ona sám a ostatním účastníkům je povinen je hradit. Nutno však při tom vyjít z toho, že IZ je ve vztahu k o.s.ř. v poměru zvláštní právní úpravy k úpravě obecné. Vzhledem k tomu, že IZ právě v ust. § 202 obsahuje odlišnou úpravu při rozhodování o nákladech řízení, je nutno dát mu při rozhodování přednost (viz usnesení Vrchního soudu v Praze 156 Icm 1819/2015, 102 VSPH 886/2015, KSPL 56 INS 21610/2014). Proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze ve lhůtě 15 dnů od doručení podat odvolání k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího. Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání odvolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

Plzeň 2. března 2018

JUDr. Milena Hošková Sedláková v. r. samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Jolana Vlasáková.