158 ICm 2836/2017
Č.j. 158 ICm 2836/2017 158 ICm 2838/2017 104 VSPH 98/2018-99 (KSPL 58 INS 143/2017)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Alexandry Jiříčkové v právní věci

žalobců: a) Miloslav anonymizovano , anonymizovano , IČO 64888916 bytem Studánka 196, 347 01 Tachov b) Roman anonymizovano , anonymizovano , IČO 88268764 bytem Nahý Újezdec 101, 347 01 Tachov oba zastoupeni advokátem JUDr. Petrem Hrůzou sídlem náměstí Republiky 58, 347 01 Tachov proti žalované: Insolvenční správci, v.o.s., IČO 22800085 sídlem Na Mičánce 1044/39, 160 00 Praha 6 insolvenční správkyně dlužníka Milana anonymizovano , anonymizovano , IČO 68828551 bytem Jezerní 923, 347 01 Tachov zastoupená advokátem Mgr. Vojtěchem Novotným sídlem Karlovo nám. 671/24, 110 00 Praha 1 o určení pohledávek, o odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. prosince 2017, č.j.-72

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 6. prosince 2017, č.j.-72 se v bodě I. výroku potvrzuje v rozsahu, v němž bylo určeno, že žalobce b) má za dlužníkem Milanem Šroubkem pohledávku ze smlouvy o dílo přihlášenou do insolvenčního řízení pod č. P4 ve výši 211 211,31 Kč, ve zbytku bodu I. výroku se mění tak, že se zamítá žaloba na určení, že je po právu pohledávka žalobce b) za

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová isir.justi ce.cz 158 ICm 2838/2017 104 VSPH 98/2018 (KSPL 58 INS 143/2017)

dlužníkem z titulu náhrady nákladů řízení přihlášená do insolvenčního řízení pod č. P4 ve výši 72 278 Kč; v bodě II. výroku se potvrzuje v rozsahu, v němž bylo určeno, že žalobce a) má za dlužníkem pohledávku ze smlouvy o dílo přihlášenou do insolvenčního řízení pod č. P5 ve výši 180 763,42 Kč, ve zbytku bodu II. výroku se mění tak, že se zamítá žaloba na určení, že je po právu pohledávka žalobce a) za dlužníkem z titulu náhrady nákladů řízení přihlášená do insolvenčního řízení pod č. P5 ve výši 63 352 Kč, v bodech III. a IV. výroku se mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění: 1. Ve výroku uvedeným rozsudkem Krajský soud v Plzni určil, že žalobce b) Roman anonymizovano má za dlužníkem Milanem Šroubkem (dále jen dlužník ) pohledávku z nezaplacené smlouvy o dílo přihlášenou do insolvenčního řízení pod č. P4 ve výši 283 489,31 Kč (bod I. výroku), určil, že žalobce a) Miloslav anonymizovano má za dlužníkem pohledávku z nezaplacené smlouvy o dílo přihlášenou do insolvenčního řízení pod č. P5 ve výši 244 115,42 Kč (bod II. výroku), rozhodl, že mezi Lebedou a žalovanou Insolvenční správci, v.o.s. (dále jen správkyně ) nemá žádný z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku) a rovněž že mezi Mrázkem a správkyní nemá žádný z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení (bod IV. výroku). 2. V odůvodnění tohoto rozsudku soud I. stupně vyšel z následujících skutkových zjištění: dlužník uzavřel s Loketskými městskými lesy s.r.o. (dále jen Lesy ) rámcovou smlouvu o spolupráci, která byla účinná od 9. 9. 2014 do 31. 12. 2014 s tím, že na základě dodatku č. 1 bylo trvání této smlouvy prodlouženo do 31. 12. 2015, a na jejímž základě měl dlužník pro Lesy provádět v označených porostech těžbu za částku 140 Kč za m3, vyvážení za 160 Kč za m3, vyvážení za 110 Kč za m3 a manipulaci za 140 Kč za m3; v květnu a červnu roku 2015 dlužník účtoval Lesům též za činnost na úseku LÚ 200-Loket, a to za přibližování vyvážecí soupravou 70 Kč za m3 a za manipulaci harvestorem VM 70 Kč za m3 s tím, že jako podklad pro fakturaci vždy sloužil mzdový lístek, který byl vystavován příslušným pracovníkem Lesů, jenž tím zároveň stvrzoval, že tyto práce byly provedeny; z vyjádření Lesů vyplynulo, že veškeré faktury, které dlužník Lesům vystavil, byly proplaceny ve sjednaných cenách a v plném rozsahu; dlužník pracoval v inkriminované době pro jinou obchodní společnost a nechtěl přijít o zakázku pro Lesy, proto oslovil žalobce a) a b), aby za něj sjednané činnosti subdodavatelsky provedli. Dlužník jim ukázal smlouvu, kterou měl uzavřenou s Lesy a nabídl jim, že si z každého m3 ponechá 30 Kč, což vysvětloval tím, že dvakrát do měsíce musí podniknout cestu k objednateli a následně provádět fakturaci, za což se mu jeví částka 30 Kč za m3 odpovídající. Sešli se, jeli do příslušných porostů, v nichž měla těžba následně probíhat, žalobci kontrolovali členitost povrchu terénu a vzhledem k tomu, že věděli, že dlužník má sjednánu s Lesy částku 440 Kč za m3 a jim byla nabídnuta cena 410 Kč za m3, ihned se dohodli, neboť dlužník odmítl nabídku žalobce b), aby mu celou zakázku za shodných obchodních podmínek přenechal. Následně dlužník volal žalobcům, že má připravený text smlouvy, jež byla v domě dlužníka podepsána. Při této příležitosti dostali žalobci telefon na hajného a na základě takto uzavřené smlouvy začala činnost pro dlužníka probíhat;

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová 158 ICm 2838/2017 104 VSPH 98/2018 (KSPL 58 INS 143/2017)

mezi žalobci bylo vzájemně dohodnuto, že si budou cenu díla dělit ve stejném poměru, tj. žalobce b) 60 % a žalobce a) 40 %; žalobci pracovali v různých oblastech lesů dle zadání hajného s tím, že se přesouvali z jedněch úseků do druhých, přičemž tyto úseky neměl na starost vždy tentýž hajný. Fakturace pak probíhala tak, že dlužník vystavoval pro žalobce podklady, na jejichž základě mu žalobci vystavovali faktury. Zprvu tato spolupráce fungovala, když faktura po jejich vystavení dlužník proplácel. V případě žalobce b) se jednalo o fakturu č. 1015 na částku 74 494 Kč ze dne 5. 6. 2015, která byla uhrazena jednak hotově v částce 40 000 Kč, jednak převodem na účet dne 3. 7. 2015, byť byla splatná dne 30. 6. 2015, dále o fakturu č. 215 na částku 45 756 Kč splatnou do 6. 2. 2015, jež byla uhrazena dne 10. 2. 2015, o fakturu č. 715 na částku 49 200 Kč splatnou dne 30. 4. 2015, jež byla uhrazena dne 5. 5. 2015, o fakturu č. 615 na částku 116 604 Kč splatnou dne 7. 4. 2015, která byla uhrazena dne 2. 4. 2015 a o fakturu č. 315 na částku 50 922 Kč splatnou dne 26. 2. 2015, která byla uhrazena dne 27. 2. 2015. V případě žalobce a) se jednalo o fakturu č. 8 s datem splatnosti 7. 4. 2015 znějící na částku 142 268 Kč, jež byla zaplacena dne 2. 4. 2015, o fakturu č. 5 s datem splatnosti 11. 3. 2015 znějící na částku 74 686 Kč, jež byla uhrazena dne 13. 3. 2015, o fakturu č. 4 s datem splatnosti 26. 2. 2015 znějící na částku 54 810,50 Kč, jež byla proplacena dne 27. 2. 2015, o fakturu č. 3 znějící na částku 77 977,50 Kč s datem splatnosti 6. 2. 2015, která byla uhrazena dne 10. 2. 2015, o fakturu č. 29 s datem splatnosti 15. 1. 2015 znějící na částku 107 998 Kč, která byla uhrazena dne 6. 1. 2015, obdobně o faktury č. 9 a č. 10 znějící na částky 96 546 Kč a 59 532 Kč, které měly být uhrazeny do 30. 4. 2015, resp. 15. 5. 2015; i v květnu a červnu roku 2015 prováděli žalobci činnost pro dlužníka, a to pro středisko 20 v úseku 200 Lesů, když tuto oblast měl na starost hajný Lokajíček. Poté, co byly práce pro dlužníka provedeny, oproti dřívější praxi žalobci neobdrželi žádný podklad pro fakturaci, byť bylo dílo dle dohody žalobců, dlužníka i hajného Lokajíčka řádně předáno hajnému Lokajíčkovi, jenž převzetí díla bez vad a nedodělků potvrdil vystavením mzdového lístku, což bylo zavedenou praxí účastníků. Ve mzdovém lístku byl uveden objem vytěženého dřeva a druh práce s tím, že v souladu s rámcovou smlouvou, která byla sjednána mezi Lesy a dlužníkem, uvedl i cenu provedeného díla, která po snížení o provizi pro dlužníka odpovídala ceně sjednané mezi žalobci a dlužníkem; dlužník žalobcům nejen nepředal podklady k fakturaci, ale začal se jim i vyhýbat a přestal zvedat telefon. Po urgencích žalobců jim nakonec podklady pro fakturaci přivezla manželka dlužníka s tím, že na základě těchto podkladů žalobci vystavili faktury, které jim manželka dlužníka vrátila s žádostí o přepracování data splatnosti. Žalobci tak učinili, avšak vystavené faktury nedostali zaplaceny. U hajného Lokajíčka si ověřili, že výrobně mzdové lístky byly řádně dlužníku vystaveny a že práce, kterou subdodavatelsky pro dlužníka provedli, byla dlužníku proplacena; žalobce a) vystavil dlužníku za toto období 3 faktury, a to fakturu č. 14 na částku 68 974 Kč, fakturu č. 15 na částku 19 844 Kč a fakturu č. 16 na částku 72 011 Kč, které byly všechny splatné do dne 15. 8. 2015; fakturou č. 14 fakturoval za vyvážení dřeva po harvestoru v objemu 250 m3, vyvážení dřeva manipulace v objemu 163,45 m3 a vyvážení dřeva traktorem 68,50 m3. Podkladem k této faktuře byl mzdový lístek č. 2015-05-200-51, jenž Lesy vystavily dlužníku a který na prvních třech řádcích obsahuje údaj těžba harvestorem tarif 140, manipulace harvestor tarif 140 a přibližování VS (vyvážecí soupravou) tarif 160, když tyto položky představují objem 250 m3 a součet tarifní sazby představuje 440 Kč. Na řádcích 4-5 mzdového lístku je uvedeno manipulace harvestor VM a

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová 158 ICm 2838/2017 104 VSPH 98/2018 (KSPL 58 INS 143/2017)

přibližování VS množství 111,90, tarifní sazba 70, přičemž součtem těchto řádků je dána odměna 140 Kč za manipulaci s 1 m3. Ve faktuře jsou tyto položky (111,90 a 51,55) sečteny tak, že je v ní na druhém řádku uvedeno 163,45 m3 po 56 Kč. Jako třetí položka ve faktuře je uvedeno vyvážení dřeva traktor 68,50 m3 po 100 Kč, přičemž tato činnost je uvedena v podkladech pro fakturaci ze strany dlužníka na osmém řádku, když se jednalo o vyvážení dřeva VS uskutečněné v květnu 2015 pro Lesy, závod 20, úsek 60; fakturou č. 15 fakturoval vyvážení dřeva v objemu 100 m3; fakturou č. 16 fakturoval vyvážení dřeva harvestorem v objem 359,30 m3 a vyvážení manipulace v objemu 10,50 m3. Ve faktuře je pak uvedena položka v ceně 56 Kč za m3, která odpovídá posledním dvěma řádkům pro fakturaci dlužníka-manipulace harvestor a přibližování VS vždy v objemu 10,5 m3 po 70 Kč, což dohromady činí 140 Kč, přičemž tato manipulace odpovídá údajům uvedeným ve výrobně mzdovém lístku označeném 2015-06-200-54; poněvadž žalobci a) dlužník částku 160 829 Kč nezaplatil, obrátil se na Okresní soud v Tachově s žalobou na její zaplacení. Současně požadoval zaplatit také zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 %, jež od 16. 8. 2015 do 28. 2. 2017 činí 19 934,42 Kč. Na náhradě nákladů řízení mu pak bylo před Okresním soudem v Tachově nepravomocně přisouzeno 63 352 Kč; žalobce b) vystavil dlužníku za toto období fakturu č. 1115 na částku 75 230 Kč (těžba harvestorem 250 ks za cenu 246 Kč/mj, manipulace 111,90 ks za cenu 84 Kč/mj, manipulace 51,55-za cenu 84 Kč/mj), fakturu č. 1215 na částku 24 600 Kč (těžba dřeva havestrorem v množství 100 ks za cenu 246 Kč/mj) a fakturu č. 1315 na částku 88 126 Kč (těžba harvestorem 350 ks za cenu 123 Kč/mj, manipulace v lese 359,30 ks za cenu 123,-Kč/mj, manipulace 10,50 ks za cenu 84 Kč/mj), které byly splatné do dne 16. 8. 2015. Všechny fakturované položky pak odpovídají objemu práce z výrobně mzdových lístků č. 2015-06-200-54 a 2015-05-200-51 a podkladu pro fakturaci, který žalobcům předala manželka dlužníka; poněvadž dlužník žalobci b) účtovanou částku 187 956 Kč nezaplatil, uplatnil ji žalobou u Okresního soudu v Tachově. Požadovaný úrok z prodlení z této částky za období od 17. 8. 2015 do 28. 2. 2017 činí 23 255,31 Kč a na náhradě nákladů řízení bylo Lebedovi nepravomocně přisouzeno 72 278 Kč; žalobci přihlásili do insolvenčního řízení dlužníka nezajištěné a nevykonatelné pohledávky ve výši 283 489,31 Kč (žalobce b/) a ve výši 244 115,42 Kč (žalobce a/) sestávající z nezaplacené ceny ze smlouvy o dílo, úroků z prodlení a z náhrady nákladů řízení přiznaných jim rozsudky Okresního soudu v Tachově ze dne 27. 7. 2016, č.j. 3 C 200/2015 (žalobce b/) a ze dne 27. 7. 2016, č.j. 3 C 204/2015 (žalobce a/), jež nenabyly právní moci v důsledku zahájení insolvenčního řízení dlužníka; na přezkumném jednání konaném dne 24. 5. 2017 žalovaná pohledávky žalobců popřela, poněvadž žalobci neprokázali jejich vznik, dlužník sporné pohledávky nepopřel. Podle správkyně totiž nebyla řádně doložena jejich existence ani jejich výše, jelikož dokládané faktury nejsou podkladem pro oprávněnost požadované dlužné částky a žalobci ani nedoložili, na základě jakých plnění tvrzené pohledávky vznikly, jak bylo plnění sjednáno a v jakém rozsahu a za jakou cenu toto plnění mělo skutečně proběhnout. Správkyně pak poukázala také na to, že rozsudky Okresního soudu v Tachově zakládají mnoho pochybností o správnosti jejich závěrů, neboť rozhodné skutečnosti byly hodnoceny v rozporu se shodnými tvrzeními účastníků.

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová 158 ICm 2838/2017 104 VSPH 98/2018 (KSPL 58 INS 143/2017)

3. Soud I. stupně předně uvedl, že se žalobci domáhali určení pravosti pohledávek přihlášených do insolvenčního řízení dlužníka, jež správkyně popřela, původně samostatnými žalobami, avšak usnesením ze dne 23. 10. 2017 (č.l. 29) rozhodl o spojení těchto řízení (sp. zn. 158 ICm 2836/2017 a sp. zn. 158 ICm 2838/2017) ke společnému řízení, jež bude vedeno pod sp. zn. . 4. Konstatoval, že činnost žalobce b) pro dlužníka spočívala v tom, že nejdříve pokácel v lese strojem příslušný kmen, za což měl dlužník ujednanou odměnu ve výši 140 Kč za m3, následně strojem harvestor takto uříznutý kmen rozřezal, přičemž tato položka je uváděna jako manipulace, za níž měl dlužník odměnu opět ve výši 140 Kč za m3, a po této fázi činnosti v některých případech nastoupil žalobce a), který takto pořezané kmeny vytáhl strojem, který se dá připodobnit speciálnímu traktoru, z lesa, složil je na hromadu, a za tuto činnost měl dlužník sjednanou odměnu ve výši 160 Kč za m3. Za uvedenou činnost se součtem částek 140 Kč + 140 Kč + 160 Kč dospěje k částce 440 Kč, kterou dlužník účtoval Lesům a z níž měli žalobci podle dohody nárok na částku 410 Kč, kterou si dělili dle vzájemně dohodnutého poměru. Pouze anonymizovano pak pro dlužníka vykonával další činnost, a to vyvážení, které dlužník účtoval Lesům v částce 110 Kč za m3, z čehož měl žalobce a) dostávat 100 Kč za m3. Mezi účastníky bylo dále domluveno, že manipulace účtovaná Lesům v částce 140 Kč bude náležet žalobcům v plné výši, protože tento druh manipulace je činnost nevýdělečná a nevyskytuje se pravidelně, přičemž náklady na manipulaci si žalobci podle ujednání dělili ve shodném poměru 60 % a 40 %. 5. Soud I. stupně reprodukoval podstatný obsah § 193 a § 194 insolvenčního zákona (dále jen IZ ) a § 2586 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z. ) a uzavřel, že žaloba byla podána včas a osobami oprávněnými, přičemž po provedeném dokazování dospěl k závěru, že objem a druh fakturovaných prací odpovídá příslušným výrobně mzdovým lístkům i podkladům dlužníka, a ceny odpovídají poměrnému snížení podle dohody účastníků oproti cenám, za které dlužník fakturoval Lesům a které mu byly řádně za bezvadné a včas předané dílo zaplaceny. Poněvadž žalobci přihlásili své skutečně existující pohledávky vzniklé na základě uzavřené smlouvy o dílo s dlužníkem ve výši, která odpovídá jejich nárokům, žalobě v celém rozsahu vyhověl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 202 odst. 1 IZ, podle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. 7. Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Plzni se včas odvolala žalovaná, jež navrhovala, aby jej odvolací soud změnil a žaloby zamítl, nebo aby jej zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Uváděla, že lze mít za nesporné, že dlužník uzavřel s Lesy smlouvu, na jejímž základě se zavázal zajistit těžební a jiné dřevařské práce. Za účelem zajištění těchto prací pomocí subdodávky uzavřel ústní smlouvu o dílo, na jejímž základě žalobci vykonávali v lese uvedenou práci, následně zasílali dlužníku faktury, jež jim dlužník proplácel. Předmětem sporu se pak stal obsah ústní smlouvy o dílo, zejména dojednaná výše odměny za dílo a otázka, zda byla sjednaná pevnou částkou, či zda její výše závisela na jiných skutečnostech. Dále bylo sporné, zda bylo mezi dlužníkem a žalobci sjednáno, že dílo bude předáváno zaměstnanci Lesů, nebo zda tak žalobci činili bez předchozího ujednání, a tedy nepředali dílo v souladu se zákonem dlužníku jako objednateli. Dlužník přitom uváděl, že se výše ceny za dílo odvíjela od konkrétních okolností a že nikdy nebylo sjednáno, že by se mělo považovat dílo za předané v okamžiku vystavení potvrzení ze strany zaměstnance Lesů-hajného. Dlužník tak již v minulosti sporoval výši pohledávek, jež nebyly splatné, jelikož dílo nebylo předáno v souladu se zákonem. Namítala, že tvrzení žalobců, že cena za dílo byla sjednaná v pevné částce a že předávání díla hajnému bylo ujednáno v ústní

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová 158 ICm 2838/2017 104 VSPH 98/2018 (KSPL 58 INS 143/2017)

smlouvě, nebyla v řízení prokázána. Žalobci byli vyzváni k doložení svých tvrzení, avšak z vyjádření žalobců ani z provedených důkazů nevyplynula jediná skutečnost, která by obsah ústní smlouvy prokazovala. Jediný předvolaný svědek-hajný-uvedl, že o obsahu smlouvy nemá jakékoliv informace či povědomí, a listinné důkazy, které by tvrzený obsah smlouvy dokládaly, žalobci nepředložili. Zdůraznila, že i kdyby měl soud I. stupně za dostatečně prokázaný rozsah a množství provedených prací, nebyly prokázány skutečnosti, na nichž se zakládají nároky žalobců. Nebyla tvrzena a ani prokazována obvyklá cena za prováděné práce a soud I. stupně se jí v napadeném rozsudku nijak nezabýval. Poznamenala, že soud I. stupně nijak nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem, a tedy že žalobci neprokazují obsah ústní smlouvy s dlužníkem, ale pohybují se jen v rovině tvrzení, že vztah mezi nimi je odlišný a nijak nesouvisí se vztahem dlužníka a Lesů a rovněž upozornila na rozpor v tvrzeních žalobců, když žalobce a) uvedl, že tvrzená cena byla pevně sjednána v určené výši jako cena za prováděné práce pro dlužníka, zatímco žalobce b) uvedl, že tvrzená cena vznikla započítáním provize dlužníka a jeho nákladů v rámci subdodávky, které mohou být proměnlivé. Tím se soud I. stupně nijak nezabýval a neuvedl je ani v odůvodnění napadeného rozsudku. 8. K odvolání správkyně se vyjádřili žalobci, kteří navrhovali potvrzení napadeného rozsudku a dále, aby bylo správkyni uloženo nahradit jim náklady odvolacího řízení, jelikož správkyně komplikuje dané řízení zbytečným odvoláním, které je zjevně nedůvodné, a proto by měla podle § 202 odst. 2 IZ hradit náklady řízení, které vznikly jejím zaviněním. Zdůraznili, že se soud I. stupně nikterak nespokojil se závěry a důkazy obsaženými v předchozích spisech Okresního soudu v Tachově, z nichž bylo patrno, že každý z žalobců úspěšně uplatnil svou pohledávku, byť rozsudky nenabyly s ohledem na zahájené insolvenční řízení právní moci. Kvitovali, že soud I. stupně k této věci přikročil zodpovědně a přiměl žalobce, aby náležitě své nároky vysvětlili a doložili, což se posléze v průběhu řízení stalo. Uvedli, že obsah toho, co měli dohodnuto s dlužníkem, nejenom tvrdili, ale také doložili konkrétními listinami, jako byly těžební lístky a výpisy z účtů, jakož i faktury za celé období jejich smluvní spolupráce s dlužníkem. Z těchto podkladů, jakož i ze zpráv Lesů pak soud I. stupně ověřil, že tvrzení žalobců stran obsahu smlouvy uzavřené s dlužníkem včetně cenového ujednání, jsou pravdivá a doložená. Kromě písemných podkladů potvrdil skutečnost, že žalobci pro dlužníka dohodnuté dílo prováděli, také slyšený svědek. Soud I. stupně tak správně dovodil, že žalobci prokázali, že splnili své dílo a že jim náleží pevně sjednaná cena díla. Podotkli, že to naopak byla správkyně, kdo nevyvinul žádnou iniciativu a nedoložil jediný podklad a dokonce ani netvrdila žádnou konkrétní skutečnost, která by mohla v případě prokázání vyvracet důvodnost podané žaloby. Za této situace tak není naprosto žádného důvodu, proč by měl být napadený rozsudek zrušen a není ani žádný důvod pro to, aby byl měněn v tom smyslu, že se žaloby zamítají. 9. K replice žalobců se vyjádřila správkyně, jež opětovně zdůraznila, že žalobci ani přes provedené dokazování neunesli důkazní břemeno. Akcentovala, že dlužník faktury žalobců neakceptoval z důvodu, že fakturovaná cena neodpovídala ceně sjednané, jelikož nereflektovala specifika prací prováděných v předmětném období, a dílo nebylo předáno v souladu s uzavřenou smlouvou. Zdůraznila, že ani dlužník ani správkyně nesporovali rozsah provedených prací, pouze namítali, že fakturovaná cena neodpovídá ceně sjednané a že dílo nebylo předáno v souladu se smlouvou, což žalobci neprokázali, a tedy neprokázali skutečnosti, o něž se vedl spor. Dále namítala, že předložení faktur uhrazených v minulosti nijak nepotvrzuje cenu vyfakturovanou spornými fakturami, jelikož dlužník faktury v minulosti hradil, neboť bylo fakturováno v souladu se smlouvou, což však v případě sporných faktur neplatí. Cena za dílo totiž byla sjednána s ohledem na specifikaci prací. K vyřešení sporné otázky pak podle správkyně nemůže přispět ani cena, již dlužník fakturoval Lesům, jelikož se jedná o zcela odlišný smluvní vztah. Předmětem sporu tedy

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová 158 ICm 2838/2017 104 VSPH 98/2018 (KSPL 58 INS 143/2017)

nebyl rozsah prováděných prací či skutečnost, zda dlužník v minulosti poskytl žalobcům jiné platby za jiné práce, ale obsah ústně sjednané smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobci a dlužníkem, zejména sjednaná cena za dílo. Žalobci však své tvrzení o pevně sjednané ceně nijak neprokázali. Správkyně rovněž namítla, že napadený rozsudek nebyl dostatečně odůvodněn, jelikož se soud I. stupně částečně zabýval skutečnostmi nad rámec sporné otázky, částečně bez dalšího převzal tvrzení žalobců, avšak nikde neuvedl, jakými důkazy žalobci obsah ústní smlouvy prokázali. 10. Vzhledem k tomu, že odvolání bylo podáno pouze z důvodu nesprávného právního posouzení věci, přičemž zároveň v odvolacím řízení nevyvstala potřeba opakovat či doplňovat dokazování, vyzval odvolací soud usnesením ze dne 7. 6. 2018 účastníky řízení, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby o odvolání správkyně proti napadenému rozsudku bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, s tím, že pokud se účastník ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude odvolací soud (podle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu /dále jen o.s.ř. /) předpokládat, že s rozhodnutím o odvolání bez nařízení jednání souhlasí. 11. Podáním ze dne 15. 6. 2018 vyslovili žalobci souhlas s tím, aby bylo o odvolání správkyně rozhodnuto bez nařízení jednání. Správkyně v podání ze dne 15. 6. 2018 rovněž souhlasila s rozhodnutím o svém odvolání bez nařízení v jednání. 12. Odvolací soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 3 o.s.ř.), podle § 212 a § 212a o.s.ř. ve spojení s § 7 a § 161 odst. 1 IZ přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům: 13. Podle § 198 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání nebo od právní moci rozhodnutí o schválení zprávy o přezkumu podle § 410 odst. 3 písm. a); tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 nebo § 410 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření (odst. 1). V žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku (odst. 2). 14. Podle § 2586 o.z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu (odst. 1). Cena díla je ujednána dostatečně určitě, je-li dohodnut alespoň způsob jejího určení, anebo je-li určena alespoň odhadem. Mají-li strany vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny díla, platí za ujednanou cena placená za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek (odst. 2). 15. Podle § 565 odst. 2 o.z. při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. 16. Odvolací soud předně konstatuje, že žaloby byly podány v zákonné 30 denní lhůtě, a tedy včas, neboť sporné pohledávky žalobců přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka přihláškami pod č. P4 a č. P5 byly správkyní a dlužníkem popřeny na přezkumném jednání konaném dne 24. 5. 2017 (B-5) a žaloby byly doručeny soudu I. stupně dne 13. 6. 2017.

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová 158 ICm 2838/2017 104 VSPH 98/2018 (KSPL 58 INS 143/2017)

17. Odvolací soud dále konstatuje, že soud I. stupně správně zjistil skutkový stav a učinil z něj správná skutková zjištění i v zásadě správné právní závěry, přičemž ani v odvolacím řízení nevyšlo najevo nic, co by bylo schopno tyto závěry-s výjimkou pohledávek za náhradu nákladů řízení před Okresním soudem v Tachově-zvrátit, a proto odvolací soud pro stručnost odkazuje na přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku. 18. K odvolací argumentaci správkyně, že žalobci neunesli důkazní břemeno ohledně prokázání obsahu ústní smlouvy o dílo uzavřené s dlužníkem, konkrétně, že neprokázali, jaká byla dohoda na ceně za provedené dílo a jaká byla dohoda o způsobu předání díla, odvolací soud podotýká, že žalobci nejen tvrdili, že se s dlužníkem dohodli na stálé odměně ve výši 410 Kč za m3 a také na tom, že provedené dílo bude předáno zaměstnanci Lesů, ale tato svá tvrzení také prokázali. Podle § 565 odst. 2 o.z. se při výkladu projevu vůle, a tedy i ústní smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobci a dlužníkem, přihlédne k praxi zavedené mezi stranami a k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Účastnickými výpověďmi žalobců i listinnými důkazy (fakturami, mzdovými lístky a podklady k fakturaci) bylo prokázáno, že se dlužník a žalobci dohodli na stálé ceně za provedené dílo ve výši 410 Kč za m3, což ostatně potvrzuje zavedená praxe stran, kdy žalobci ještě před vznikem sporných pohledávek s touto cenou dlužníku fakturovali provedené těžební a jiné dřevařské práce a dlužník vystavené faktury, byť s drobným prodlením, řádně hradil. Navíc ani po vystavení faktur na sporné pohledávky, dlužník vyúčtovanou cenu nesporoval, jediné, s čím nesouhlasil, byla data splatnosti sporných pohledávek, jež byla následně žalobci opravena. Pokud jde o námitku správkyně, že se žalobci rozcházeli ve výpovědi o ceně za dílo, odvolací soud konstatuje, že výpovědi žalobců byly v tomto směru zcela v souladu, když oba žalobci uvedli, že byla sjednána pevná cena díla ve výši 410 Kč za m3 s tím, že provize dlužníka činí 30 Kč. Žalobce b) pak pouze upřesnil, že výši provize dlužník stanovil s tím, že bude muset občas vykonat cestu spojenou s kontrolou prací a také fakturovat, přičemž výše provize by mu měla pokrýt náklady s tím spojené. O tom, že by se výše provize měla rovnat právě nákladům dlužníka spojeným s cestami na místo těžby a s fakturací, a tudíž být proměnlivá, jak se snažila správkyně uvádět v odvolání, žalobce b) nevypovídal, pouze vypověděl, že by smluvená provize pro dlužníka měla tyto náklady pokrýt, nikoliv, že by měla být její výše na nákladech dlužníka jakkoliv závislá. Pokud jde o dohodu na způsobu předání provedeného díla, bylo opět účastnickými výpověďmi žalobců a svědeckou výpovědí hajného Lokajíčka prokázáno, že se žalobci s dlužníkem dohodli na tom, že provedené dílo bude předáno pověřenému zaměstnanci Lesů-hajnému, jenž převzetí řádně provedeného díla potvrdí vyplněním mzdového lístku, jenž poté sloužil jako podklad pro fakturaci. I tento způsob předání díla byl jako zavedená praxe stran celou dobu respektován. Pokud správkyně chtěla tuto shora uvedenou dohodu o ceně a způsobu předání díla zpochybnit a vyvrátit, měla k tomu navrhnout potřebné důkazy (např. výslech dlužníka, jakožto druhé smluvní strany). Správkyně však žádné důkazy ke zpochybnění prokázané dohody o ceně a způsobu předání díla nenavrhla, navíc při jednání konaném dne 29. 11. 2017 poté, co byli účastníci soudem I. stupně poučeni o koncentraci řízení podle § 118b o.s.ř., zástupce správkyně prohlásil, že o prodloužení lhůty pro doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc a k podání návrhů na provedení důkazů nežádá. Pokud jde o výši sporných pohledávek žalobců, pak odpovídá sjednané ceně za dílo rozdělené mezi žalobce podle předem dohodnutého poměru. 19. V řízení tedy bylo prokázáno, že žalobci mají za dlužníkem pohledávky z ústně uzavřené smlouvy o dílo, a to žalobce b) z nezaplacené ceny díla ve výši 187 956 Kč (viz faktury č. 1115, č. 1215 a č. 1315 splatné dne 16. 8. 2015) a úroku z prodlení z této částky za období od 17. 8. 2015 do 28. 2. 2017 (rozhodnutí o úpadku dlužníka) ve výši 23 255,31 Kč, žalobce a) z nezaplacené ceny díla ve výši 160 829 Kč (viz faktury č. 14, č. 15 a č. 16 splatné dne 15. 8. 2015) a úroku z prodlení

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová 158 ICm 2838/2017 104 VSPH 98/2018 (KSPL 58 INS 143/2017)

z této částky za období od 16. 8. 2015 do 28. 2. 2017 (rozhodnutí o úpadku dlužníka) ve výši 19 934,42 Kč. 20. Totéž však již neplatí o pohledávkách představujících přiznanou náhradu nákladů řízení před Okresním soudem v Tachově. Poněvadž tato řízení nebyla dosud-v důsledku insolvenčního řízení dlužníka-pravomocně skončena, nebyly ani tyto náhrady nákladů řízení žalobcům pravomocně přiznány, a proto nezbývá než uzavřít, že pohledávka žalobce b) za náhradu nákladů řízení ve výši 72 278 Kč, ani pohledávka žalobce a) za náhradu nákladů řízení ve výši 63 352 Kč dosud nevznikly a do insolvenčního řízení dlužníka tak nebyly přihlášeny po právu, pročež bylo v tomto rozsahu správkyní učiněné popření pohledávek žalobců důvodné. 21. Ze všech uvedených důvodů proto odvolací soud postupoval ohledně bodu I. výroku v případě pohledávky žalobce b) ve výši 211 211,31 Kč a ohledně bodu II. výroku v případě pohledávky žalobce a) ve výši 180 763,42 Kč podle § 219 o.s.ř. a napadený rozsudek soudu I. stupně v tomto rozsahu jako věcně správný potvrdil. Ohledně pohledávky žalobce b) za náhradu nákladů řízení ve výši 72 278 Kč a pohledávky žalobce a) za náhradu nákladů řízení ve výši 63 352 Kč odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 o.s.ř. a body I. a II. výroku napadeného rozsudku v tomto rozsahu změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl. 22. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 2 o.s.ř., když žalobci byli v řízení převážně úspěšní, a měli by tak podle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo, aby jim žalovaná uhradila poměrnou část nákladů, které v řízení před soudy obou stupňů účelně vynaložili. Avšak § 202 odst. 1 IZ přiznání nákladů řízení vůči insolvenční správkyni zapovídá, a proto odvolací soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, neboť k postupu podle § 202 odst. 2 IZ žádné důvody neshledal, když využití práva na odvolání nelze považovat za zaviněné jednání, pro nějž by měla správkyně žalobcům hradit vynaložené náklady řízení.

Poučení: Proti bodu I. výroku tohoto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Plzni, dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Proti bodu II. výroku tohoto rozhodnutí není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. h/ o.s.ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

Praha 16. července 2018

Mgr. Markéta Hudečková, v.r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová