156 ICm 822/2016
Číslo jednací: 156 ICm 822/2016-59 (KSPL 56 INS 28671/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Parvoničovou v právní věci žalobkyně Generali Pojišťovna a.s., IČO 61859869, sídlem Bělehradská 132, 120 84, Praha 2, zastoupené Mgr. Janem Ševčíkem, advokátem se sídlem Na Královně 862, 156 00 Praha, proti žalovaným 1) JUDr. Janě Fialové, IČO 25804685, insolvenční správkyni dlužníka Vlastimila Kuttana, se sídlem Točitá 1964/34, 140 00 Praha 4, zastoupená Mgr. Jiřím Chlaněm, advokátem, sídlem Točitá 1965/34, 140 00 Praha 4 a 2) Vlastimilu anonymizovano , anonymizovano , trvalým pobytem Prokopova 13/15, 301 31 Plzeň, zastoupeným Mgr. Dušanem Petrlíkem, advokátem, sídlem Mánesova 11/3b, 370 01 České Budějovice, o žalobě na určení pravosti přihlášené pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že žalobkyně má za žalovaným 2) pohledávku z titulu neuhrazeného pojistného z pojistné smlouvy č. 6111321623 a příslušenství v celkové výši 13.533 Kč, přihlášenou do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 56 INS 28671/2015 pod P-13 a tato pohledávka je přihlášena po právu co do pravosti.

II. Žalobce a žalovaná 1) nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaný 2) je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10.427,20 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou podanou u tohoto soudu dne 11.3.2016 domáhala určení pravosti ve výroku I) uvedené pohledávky. Žalobu odůvodnila tím, že dne 18.11.2015 bylo u Krajského soudu v Plzni pod sp.zn. KSPL 56 INS 28671/2015 zahájeno insolvenční řízení isir.justi ce.cz úpadek dlužníka a povoleno jeho řešení oddlužením. Žalobkyně dne 18.12.2015 včas přihlásila svoji pohledávku evidovanou pod číslem P-13 v celkové výši 13.533 Kč a řádně doložila i výši a důvod vzniku předmětné pohledávky. Dne 17.2.2016 při přezkumném jednání žalovaná insolvenční správkyně tuto pohledávku popřela co do pravosti a výše pro promlčení. Dlužník shodně s insolvenční správkyní tuto pohledávku popřel z týchž důvodů. Žalobkyně se domnívá, že pohledávka je zcela po právu v celé její výši a byla řádně přihlášena do insolvenčního řízení. Dlužník (druhý žalovaný) uzavřel s žalobkyní dne 9.8.2005 pojistnou smlouvu č. 6111321623 s počátkem pojištění od 10.8.2005 na dobu neurčitou s předmětem pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla tov. zn. VOLVO, reg. zn. PMT2406; roční pojistné činilo 6.144 Kč. Dlužník neuhradil pojistné, splatné dne 10.8.2012, byl vyzván k úhradě dlužného pojistného a upozorněn na možnost zániku pojistné smlouvy v důsledku neplacení pojistného. Dlužná částka nebyla zaplacena a k 9.12.2014 došlo k zániku pojištění. Za období od 10.8.2012 do 9.12.2014 včetně činí dlužné pojistné 12.543 Kč, dále žalobkyně uplatňuje úroky z prodlení z této částky od 10.12.2014 do 2.12.2015 ve výši 990 Kč. Žalobkyně se svých nároků domáhala již soudní cestou, když dne 4.8.2015 podala k Okresnímu soudu Plzeň-město návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, věc je vedena pod sp. zn. 38 C 466/2015 a není dosud pravomocně skončena. Nemůže se tedy jednat o promlčenou pohledávku, když tato byla žalobkyní v promlčecí lhůtě řádně uplatněna u soudu. První žalovaná má za to, že účinně popřela pohledávku, přihlášenou žalobkyní v celé výši z důvodu, že žalobkyně vyzvala druhého žalovaného k zaplacení dlužného pojistného až po cca 2 letech od okamžiku tvrzeného prodlení dlužníka s platbou. Tomuto jednání nelze poskytnout právní ochranu. Navrhla tedy zamítnutí žaloby, neboť žalobkyně nejednala tak, aby předcházela škodám (prevenční povinnost), když tuto povinnost svým jednání žalobkyně nesplnila a nemůže se tak oprávněně, v dobré víře a poctivě domáhat své pohledávky v insolvenčním řízení vůči dlužníkovi.

Druhý žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání, soudem nařízeného, se nezúčastnil, bylo proto jednáno v jeho nepřítomnosti.

Podle § 7 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) -dále jen IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení o. s. ř., týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřené jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. Podle § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. Podle § 410 IZ není-li dále stanoveno jinak, platí o přezkoumání přihlášených pohledávek za trvání účinnosti oddlužení obdobně § 190 až 202. Insolvenční správce se na své nebezpečí a na své náklady (§ 39 odst. 2) může dát zastoupit při přezkumném jednání jinou osobou; to neplatí, jestliže insolvenční soud požaduje, aby se insolvenční správce dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem, ustanovení § 51 odst. 2 tím však není dotčeno; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku (odst. 2). Jde-li o vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, může dlužník jako důvod popření její pravosti nebo výše uplatnit jen skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla nebo je promlčená (odst. 3). Podle ustanovení § 159 odst. 1 písm. a) IZ incidenčními spory jsou spory o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek. Podle § 160 odst. 1 IZ incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby. Úvodem soud konstatuje, že žaloba na určení pravosti a výše předmětné pohledávky byla podána v zákonné lhůtě podle ustanovení § 197 odst. 2, § 198 odst. 1 a 410 odst. 2 IZ, když vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky bylo insolvenční správkyní zasláno 18.2.2016, doručeno žalobkyni 22.2.2016, účinky schválení oddlužení nastaly 25.2.2016 a žaloba byla podána dne 11.3.2016. Je tedy naplněn základní předpoklad pro to, aby se soud žalobou věcně zabýval. Po provedení listinných důkazů z insolvenčního spisu soud zjistil, že návrh na oddlužení ze strany dlužníka-druhého žalovaného byl podán u zdejšího soudu dne 18.11.2015. Ze seznamu přihlášených pohledávek dodaného insolvenčním správcem dne 1.2.2016, jakož i z přihláškového spisu sp. zn. 56 INS 28671/2015 bylo dále zjištěno, že žalobkyně předmětnou pohledávku pod č. P-13 přihlásila s tím, že se jedná o nezajištěnou, nevykonatelnou pohledávku ve výši 12.543 Kč, splatnou od 10.12.2014 a zákonné úroky z prodlení od 10.12.2014 do 2.12.2015 ve výši 990 Kč. Přitom v rámci přihlášky uvedla důvod této pohledávky s tím, že vznikla na základě smlouvy o pojištění motorových vozidel, kdy dlužník neuhradil pojistné, toto bylo urgováno a dne 9.12.2014 nastaly účinky ukončení pojistné smlouvy.

Podle ustanovení § 100 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák. ) právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat (odst. 1). Promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Tím není dotčeno ustanovení § 105. Zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka (odst. 2).

Podle ustanovení § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních stanoveno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

Podle ustanovení § 112 obč. zák. uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje nebo je-li ohledně jeho práva zahájena mediace podle zákona o mediaci, promlčecí doba neběží od tohoto uplatnění po dobu řízení nebo od tohoto zahájení po dobu mediace. To platí i o právu, které výkon rozhodnutí.

Ze vyžádaného spisu Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 38 C 466/2015, který byl proveden k důkazu, bylo zjištěno, že žalobkyně dne 5.8.2015 podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu proti žalovanému (druhému žalovanému) o zaplacení částky 12.543 Kč s příslušenstvím z důvodu neuhrazení pojistného z pojistné smlouvy č. 6111321623 za období od 10.8.2012 do 9.12.2014. Dne 11.8.2015 vydaný elektronický platební rozkaz pod č.j. EPR 162644/2015-5 byl zrušen, když se jej nepodařilo doručit žalovanému a nyní je řízení přerušeno podle § 140a odst. 1 IZ.

Na základě shora provedených listinných důkazů bylo prokázáno, že insolvenční správkyně a dlužník (žalovaní) popřeli pravost a výši pohledávky pouze z důvodu promlčení. Zdejší soud učinil závěr, že pohledávka promlčená není. Na počátku odůvodnění tohoto rozsudku byl popsán skutkový stav věci, když z něho vyplývá, že žalobkyně poté, co druhý žalovaný neuhradil pojistné, ani po výzvě, k 9.12.2014 došlo k zániku pojištění, podala 5.8.2015 u příslušného soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Nelze přehlédnout, že žalovaní nikdy nezpochybnili vznik této pohledávky. Žalobkyni nelze klást k tíži, že svůj nárok uplatnila v srpnu 2015, přestože druhý žalovaný byl v prodlení od srpna 2012. Zdejší soud se neztotožnil s námitkou první žalované, že se nemůže žalobkyně oprávněně, v dobré víře a poctivě domáhat podle § 6 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ ) své pohledávky, když neupomínala druhého žalovaného o zaplacení pojistného dříve než po dvou letech. Nelze přehlédnout, že žalobkyně uplatnila za druhým žalovaným, do insolvenčního řízení i další pohledávky (vykonatelná pohledávka P-4 v celkové výši 53.027,77 Kč a vykonatelná pohledávka P-24 v celkové výši 16.561 Kč). Opakovaně tak s druhým žalovaným řešila vymáhání svých nároků.

Podle ustanovení § 6 OZ každý má povinnost jednat v právním styku poctivě (odst. 1). Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu (odst. 2).

"Poctivostí" označujeme záměr neklamat druhého, jednat čestně, usilovat jenom o dosažení dovolených cílů dovolenými prostředky, jednat v souladu s právem i morálními předpisy. Pokud tedy žalobkyně v průběhu promlčecí doby uplatnila své právo u soudu a v řízení řádně pokračovala, promlčecí doba neproběhla a žalobkyně vymáhala své plnění v souladu s právem, tedy jednala poctivě a v dobré víře. Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl výrokem I. a určil, že popření pohledávky ze strany žalovaných nebylo na místě.

Podle ustanovení § 163 IZ rozhodne insolvenční soud o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení občanského soudního řádu, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Náhrada nákladů incidenčního sporu je zvláštní pohledávkou, na kterou se nevztahuje § 170 písm. f) IZ. Podle § 202 odst. 1 IZ ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty; do ní náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci. soud rozhodl podle § 202 odst. 1 věta prvá IZ. O náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a druhým žalovaným bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř tak, že druhému žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni náklady řízení, když žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná. Náklady řízení přísluší žalobkyni ve výši 3.100 Kč za 1 úkon právní služby, a to dle § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bod 5 vyhl. č. 177/96 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Právní zástupce žalobkyně požadoval odměnu advokáta po 1.660 Kč, když učinil 2 úkony právní služby-písemné podání a účast na jednání, odměnu požaduje ve výši 3.320 Kč, podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu mu náleží též paušální náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby po 300 Kč, tedy celkem 600 Kč. Dále mu byla přiznána náhrada cestovních výdajů za cestu autobusem zástupce žalobkyně z Prahy do Plzně (ze sídla jeho advokátní kanceláře do místa jednání soudu) a zpět ve výši 200 Kč a náhrada za promeškaný čas za cestu k soudnímu jednání za čtyři promeškané půlhodiny ve výši 400 Kč. V souladu s § 137 odst. 3 o.s.ř. a § 14a odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. byla odměna a náhrada za promeškaný čas zvýšena o 21 % z těchto částek jako náhrada za DPH ve výši 907,20 Kč. Konečně byla žalobkyni přiznána náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 5.000,-Kč, který byl na výzvu soudu žalobkyní uhrazen. Celkem náklady řízení ve výši 10.427,20 Kč je druhý žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., a to k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Krajský soud v Plzni dne 9. listopadu 2016

JUDr. Ivana Parvoničová, v.r. Za správnost vyhotovení: samosoudkyně Markéta Šeflová, DiS.