156 ICm 795/2015
Číslo jednací: 156 ICm 795/2015-34 KSPL 56 INS 30139/2014

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Parvoničovou ve věci žalobkyně VJV INSOLVENCE, v.o.s., IČO 24318400, se sídlem Révová 3242/3, 100 00, Praha 10, insolvenční správkyně dlužníka Antonína anonymizovano , anonymizovano , trvalým pobytem Břeclavská 993/10, 323 00 Plzeň, pro doručování Husova 65, 301 00 Plzeň, zast. Mgr. Hubertem Müllerem, advokátem se sídlem Pražská 3546/46, 669 02 Znojmo, proti žalované ANALYTICAL INVESTMENTS INC., reg.č. 67255, se sídlem Trust Company Complex, Ajeltake Road Ajeltake Island, Majuro, MH 96960, Marshallovy ostrovy, zast. JUDr. Vladimírem Řičicou, advokátem se sídlem Voráčovská 937/14, 147 00 Praha 4, o žalobě na popření vykonatelné pohledávky,

takto:

I. Řízení o určení, že pohledávka ve výši 122.032,02 Kč vzniklá na základě Smlouvy o finančním pronájmu č. 953460013 ze dne 17.2.1995 a pravomocně přiznaná Okresním soudem Plzeň-město rozsudkem sp.zn. 38 EC 200/2011 a

pohledávka ve výši 160.395,14 Kč vzniklá na základě Smlouvy o finančním pronájmu č. 953460012 ze dne 3.2.1995 a pravomocně přiznaná Okresním soudem Plzeň-město platebním rozkazem č.j. 36 EC 399/2011-15,

přihlášená žalovaným do insolvenčního řízení vedeného zdejším soudem pod sp. zn. KSPL 56 INS 30139/2014 jako pohledávka P-10, dílčí č. 3 a 4 není po právu, s e z a s t a v u j e . pohledávka ve výši 143.190,64 Kč, vzniklá na základě Smlouvy o finančním pronájmu č. 953470015 ze dne 10.2.1995 a pravomocně přiznaná Okresním soudem Plzeň-město platebním rozkazem č.j. 34 EC 375/2011-8, pohledávka ve výši 128.907,44 Kč, vzniklá na základě Smlouvy o finančním pronájmu č. 953470017 ze dne 10.2.1995 a pravomocně přiznaná Okresním soudem Plzeň-město rozsudkem sp.zn. 36 EC 374/2011, pohledávka ve výši 286.485,82 Kč vzniklá na základě Smlouvy o finančním pronájmu č. 953420012 a pravomocně přiznaná Okresním soudem Plzeň-město rozsudkem č.j. 21 EC 429/2011-25, pohledávka ve výši 209.459,66 Kč vzniklá na základě Smlouvy o finančním pronájmu č. 953240134 ze dne 9.1.1995 a pravomocně přiznaná Okresním soudem Plzeň-město platebním rozkazem č.j. 121 EC 429/2011-25, pohledávka ve výši 209.203,26 Kč vzniklá na základě Smlouvy o finančním pronájmu č. 953240136 ze dne 10.1.1995 a pravomocně přiznaná Okresním soudem Plzeň-město rozsudkem č.j. 34 EC 398/2011-64 a pohledávka ve výši 143.717,52 Kč vzniklá na základě Smlouvy o finančním pronájmu č. 953470016 ze dne 9.2.1995 a pravomocně přiznaná Okresním soudem Plzeň-město rozsudkem č.j. 12 EC 376/2011-49 , přihlášená žalovaným do insolvenčního řízení vedeného zdejším soudem pod sp. zn. KSPL 56 INS 30139/2014 jako pohledávka P-10, dílčí č. 1,2,5,6,7,8, není po právu, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhala určení, že výše označená pohledávka (sestávající z osmi dílčích pohledávek), přihlášená jako vykonatelná do insolvenčního řízení ve věci dlužníka Antonína anonymizovano , anonymizovano , není po právu. Každá z jednotlivých dílčích pohledávek vznikla ze smluv o finančním pronájmu, uzavřených v období ledna a února 1995 a zahrnovala jistinu a příslušenství (zákonný úrok z prodlení, náklady nalézacího řízení a náklady exekučního řízení a smluvní pokutu). Žalobkyně při přezkumném jednání namítla jejich promlčení s tím, že pokud splatnost nastala nejpozději v červnu 1998, pak tříletá promlčecí doba skončila v červnu 2001. Žalovaná, resp. její právní předchůdce však podal žaloby pro tyto jednotlivé dílčí pohledávky až v roce 2011. Insolvenční dlužník se v občanskoprávním řízení nároku nebránil, avšak kdyby si nepočínal pasivně a podal odpor proti platebním rozkazům či odvolání do rozsudků, mohl promlčení pohledávek úspěšně namítnout. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaná neprokázala postoupení pohledávek z původního věřitele Moravská leasingová a obchodní společnost s.r.o., IČO 46965161 na VBC Ltd ani postoupení z VBC Ltd na STAY ACTIVE INC, IČO 000093237, která pak měla postoupit pohledávku na žalovanou. 2011 byly jednotlivé dílčí nároky zažalovány, všechna rozhodnutí nabyla právní moci a nyní běží desetiletá promlčení lhůta. Pokud pak žalobkyně zpochybňuje smlouvu o postoupení pohledávek z 9.2.2012, žalovaná má za to, že specifikace jednotlivých dílčích postoupených pohledávek je dostatečná. Navrhla proto zamítnutí žaloby, poté, co dílčí pohledávky č. 3 a 4 vzala zpět.

Insolvenční soud z provedeného dokazování spisem KSPL 56 INS 30139/2014 vedeným u zdejšího soudu zjistil, že usnesením ze dne 24.11.2014 byl zjištěn úpadek dlužníka, povoleno řešení úpadku dlužníka oddlužením a insolvenčním správcem byla ustanovena žalovaná.

Z přihlášky pohledávky bylo zjištěno, že žalovaná pohledávku evidovanou jako pohledávku P-10 (složenou z 8 jednotlivých dílčích pohledávek) přihlásila jako vykonatelnou, nezajištěnou s odkazem na jednotlivé ve výroku specifikované smlouvy o finančním pronájmu a exekuční tituly vydané Okresním soudem Plzeň-město. Pohledávku uplatnila v celkové výši 1,403.391,51 Kč.

K přihlášce byly připojeny smlouvy o finančním pronájmu uzavřené v lednu a únoru 1995, které (vyjma smluv evidovaných pod dílčí 3 a 4) uzavřel dlužník Antonín Michlo, ať coby nájemce či ručitel s Moravskou leasingovou a obchodní společností, s.r.o. jako pronajímatelem, předmět pronájmu ve smlouvách specifikovaná elektronika a cena a úhrada-39., resp. 40. měsíčních splátek.

Podle protokolu o přezkumném jednání a seznamu přihlášených pohledávek žalobkyně popřela předmětné pohledávky dne 28.01.2015. Důvodem popření pohledávky č. 1,2,5 až 8 co do pravosti a výše byla skutečnost, že pohledávka je promlčena, neboť splatnost pohledávky nastala nejpozději dne 11.6.1998, přičemž žaloba pro každý jednotlivý nárok byla podána až v roce 2011. Věřitelka (žalovaná) dále nedoložila postoupení pohledávky z původního věřitele Moravská leasingová a obchodní společnost s.r.o., IČO 46965161 na VBC Ltd ani postoupení z VBC Ltd na STAY ACTIVE INC, IČO 000093237, která pak měla postoupit pohledávku na žalovanou. Věřitelka tedy nedoložila, že řádně nabyla pohledávky a tudíž že je věřitelkou dlužníka. Doložená smlouva o postoupení pohledávek je pak neplatná pro neurčitost, neboť postupované pohledávky jsou nedostatečně specifikovány, neboť dlužníci jsou uvedeni pouze jménem a příjmením. Pokud jde o pohledávky č. 3 a 4, tyto byly popřeny i z důvodu, že dlužník nikdy předmětné smlouvy o finančním pronájmu neuzavřel, není z nich jakkoli zavázán.

Z rozsudků, resp. elektronických platebních rozkazů Okresního soudu Plzeň-město bylo zjištěno, že předchůdce žalované STAY ACTIVE INC, IČO 000093237 se proti insolvenčnímu dlužníkovi domáhal nároků z výše citovaných smluv o finančním pronájmu. Jednotlivé žaloby byly podány v roce 2011. Ve věci byly vydány rozsudky, resp. elektronické platební rozkazy ve výroku uvedené a žalovanému (insolvenčnímu dlužníku) v něm byly uloženy povinnosti k úhradě žalovaných částek s příslušenstvím. Rozhodnutí nabyla právní moci a jsou vykonatelná. Na základě výše citovaných rozhodnutí byla Okresním soudem Plzeň-město nařízena exekuce. Ze shora popsaných důkazů soud získal dostatek skutkových poznatků o průběhu nalézacího řízení pro rozhodnutí ve věci, proto k důkazu neprovedl spisy Okresního soudu Plzeň-město.

Podle ustanovení § 199 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)-dále jen IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu (odst. 1). Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci (odst. 2). V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel (odst. 3).

Soud konstatuje, že žaloba byla podána včas, dne 20.2.2015, tedy v souladu s lhůtou dle ustanovení § 199 odst. 1 IZ.

Podle platné judikatury (Rc 106/2013) přihlášené vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jako důvod popření její pravosti nebo výše jen skutkové námitky, konkrétně jen skutečnosti, které dlužník neuplatnil v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí (§ 199 odst. 2 IZ). Přitom je lhostejné, zda takové skutečnosti dlužník neuplatnil vlastní vinou např. proto, že zcela rezignoval na svou procesní obranu v příslušném řízení, čímž přivodil vznik exekučního titulu založeného rozhodnutím, jež se neodůvodňuje vůbec (např. platební rozkaz nebo směnečný platební rozkaz) nebo rozhodnutím, jež se odůvodňuje jen minimálně (např. rozsudkem pro zmeškání nebo rozsudkem pro uznání). Právní posouzení věci není vyloučeno jako důvod popření pravosti nebo výše přihlášené vykonatelné pohledávky, jestliže z pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, jímž byla pohledávka přiznána, žádné právní posouzení věci neplyne.

Podle ustanovení § 184 odst. 1 IZ věřitel, který podal přihlášku pohledávky nebo na něhož se hledí jako na věřitele přihlášeného, může kdykoli v průběhu insolvenčního řízení vzít přihlášku pohledávky zpět. Insolvenční soud vezme zpětvzetí přihlášky na vědomí rozhodnutím, které se zvlášť doručuje věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen věřitel nebo osoba, která podala návrh na vstup do řízení na místo věřitele (§ 183 odst. 2). Právní mocí tohoto rozhodnutí věřitelova účast v řízení končí.

S ohledem na zpětvzetí dílčí pohledávky č. 3 a 4, bylo usnesením zdejšího soudu z 22.9.2015 pod sp. zn. KSPL 56 INS 30139/2014-P-10-4 rozhodnuto, že zpětvzetí dílčí pohledávky č. 3, ve výši 122.032,02 Kč a dílčí pohledávky č. 4 ve výši 160.395,14 Kč, přihlášky pohledávek P-10, věřitele č. 6: ANALYTICAL INVESTMENTS INC., sídlem Trust Company Complex, Ajeltake Road, Ajeltake Island, Majuro, MH 96960, Republika Marshallovy ostrovy, se bere na vědomí a v tomto rozsahu se ukončuje účast věřitele v insolvenčním řízení.

Podle ustanovení § 103 o.s.ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).

Podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány.

V daném případě žalovaná vzala zpět dílčí pohledávky č. 3 a 4 a v tomto rozsahu byla ukončena jeho účast v insolvenčním řízení. Proto nejsou splněny podmínky řízení vést o zastavení řízení.

Podle § 100 zák. č. 40/1964 Sb. obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat (odst. 1). Promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Tím není dotčeno ustanovení § 105. Zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka (odst. 2).

Podle § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

Podle § 110 odst. 1 obč. zák. bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno. Bylo-li právo dlužníkem písemně uznáno co do důvodu i výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo; byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí doba od uplynutí této lhůty.

Podle § 111 obč. zák. změna v osobě věřitele nebo dlužníka nemá na běh promlčecí doby vliv.

Podle § 112 obč. zák. uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje nebo je-li ohledně jeho práva zahájena mediace podle zákona o mediaci, promlčecí doba neběží od tohoto uplatnění po dobu řízení nebo od tohoto zahájení po dobu mediace. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí.

Desetiletá promlčecí doba podle § 110 odst. 1 obč. zák. znamená přerušení běhu promlčecí doby, neboť pravomocným rozhodnutím nebo uznáním dluhu se přerušuje původní promlčecí doba. Přerušení znamená, že původní promlčecí doba přestává běžet (doposud uběhlá se stává právně bezvýznamnou) a začíná běžet nová promlčecí doba od svého počátku.

Pravidlo, podle kterého u přihlášené vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu nemůže být důvodem popření její pravosti nebo výše jiné právní posouzení věci (§ 199 odst. 2 část věty za středníkem insolvenčního zákona), typově dopadá na situace, kdy při nezpochybněném skutkovém základu věci (tedy, nejsou-li důvodem popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky skutečnosti, které dlužník neuplatnil v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, nebo takové skutečnosti sice byly uplatněny, ale v porovnání s dřívějším rozhodnutím nevedly ke změně skutkových závěrů) měl zjištěný skutkový stav vést k jinému právnímu posouzení věci, než které o něm v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, učinil příslušný orgán. Může jít např. o situaci, kdy příslušný orgán přiznal věřiteli pohledávku vůči dlužníku jako plnění ze smlouvy, ač plnění mělo být přiznáno jako náhrada škody nebo jako bezdůvodné obohacení nebo o situaci, kdy příslušný orgán sice správně určil (pojmenoval) právní normu, podle které měl být posouzen zjištěný skutkový stav věci, ale nesprávně ji vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (k pojmu právní posouzení věci srov. i definici uvedenou výše k dovolacímu důvodu dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Přitom je zjevné, že chybné právní posouzení věci příslušným orgánem mohlo vést k přiznání pohledávky věřiteli vůči dlužníku tam, kde by jiné (správné) právní posouzení věci vedlo k závěru, že pohledávka České republiky z 18.7.2013, č.j. 29 ICdo 7/2013-58).

V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba není oprávněná, když žalovaná přihlásila do insolvenčního řízení pohledávku, která mu byla přiznaná pravomocným rozhodnutím soudu a dokonce byla předmětem exekučního řízení. Není sporu o to, že v době podání žalob byly jednotlivé dílčí nároky promlčeny, insolvenční dlužník byl v nalézacím řízení zcela pasivní a vydanému elektronickému platebnímu rozkazu, resp. rozsudkům se vůbec nebránil, promlčení nenamítal, proto mu byla uložena povinnost uhradit dle výroků jednotlivé nároky. Jak shora uvedeno, uběhlá promlčení doba se stala právně bezvýznamnou a začala běžet nová promlčení doba od svého počátku. Jednotlivé dílčí nároky byly přiznány soudem a insolvenční soud jej nemůže nikterak změnit nebo dokonce zrušit. Dlužník se mohl svých práv domáhat v rámci nalézacího řízení, což neučinil. Výhrady proti promlčení pohledávky následně přiznané pravomocnými rozsudky, resp. platebními rozkazy jsou pak jiným právním posouzením věci, jež je insolvenčnímu správci jako důvod popření pravosti nebo výše takové pohledávky zapovězeno ustanovením § 199 odst. 2 IZ.

Pokud pak žalobkyně namítala, že žalovaná dále nedoložila postoupení pohledávky z původního věřitele Moravská leasingová a obchodní společnost s.r.o., IČO 46965161 na VBC Ltd ani postoupení z VBC Ltd na STAY ACTIVE INC, IČO 000093237, která pak měla postoupit pohledávku na žalovanou, soud shledal námitku nedůvodnou. V rámci nalézacího řízení ve všech sporech vystupoval věřitel STAY ACTIVE INC, IČO 000093237, nepochybně v rámci těchto sporů dokládal svoji aktivní legitimaci. Pokud pak žalobkyně namítala neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky mezi STAY ACTIVE INC, IČO 000093237 a žalovanou pro neurčitost z důvodu nedostatečně specifikovaných pohledávek, když dlužníci jsou uvedeni pouze jménem a příjmením, soud konstatuje, že je toho názoru, že postupované pohledávky jsou dostatečně konkrétní.

Podle ustanovení 524 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému (odst. 1). S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená (odst. 2).

Smlouva o postoupení pohledávky musí být určitá, proto je nezbytné převáděnou pohledávku ve smlouvě řádně identifikovat. Nejsou předepsány žádné konkrétní údaje, kterými by pohledávka musela být vymezena, jediným požadavkem je, aby převáděná pohledávka byla v postupní smlouvě vymezena takovými znaky, které umožňují její identifikaci a vylučují její záměnu s jinou pohledávkou (není tedy nezbytné uvádět právní důvod vzniku pohledávky ani její konkrétní výši, je-li identifikace dostatečně provedena jinými znaky). Podle soudní praxe k identifikaci převáděné pohledávky postačí, je-li pohledávka určena tak, že je odkázáno na čísla postupitelových faktur s uvedením výše jednotlivých částek, čísel odběratelů a počtu dodaných kusů zboží (NS 29 Odo 654/2003), pokud postupitel nemá vůči dlužníku v době postoupení jinou pohledávku s předmětem plnění stejného druhu (tedy nemá jinou pohledávku zaměnitelnou s tou postupovanou), pak platí, že postupovaná pohledávka je ve smlouvě o postoupení pohledávky dostatečně určitě identifikována i tehdy, vymezuje-li ji jen údaj o osobě dlužníka a předmětu plnění (NS 29 Odo 775/2004), požadavek určitosti vymezení pohledávky je splněn i písemným odkazem na listinu, která nepředstavuje právní důvod postupované pohledávky, je-li její obsah natolik jednoznačný, že je z ní nade vší pochybnost patrno, o jakou pohledávku se jedná (NS 33 Odo 899/2004). Uvedené závěry platí také v případech, kdy jsou postupovány soubory pohledávek či veškeré pohledávky vyplývající z určitého vztahu či určité činnosti (tzv. generální či případě, je-li souhrn postupovaných pohledávek označen osobou dlužníka a právním důvodem jejich vzniku (například odkazem na příslušnou smlouvu s tím, že se postupují všechny pohledávky z této smlouvy), aniž by postupované pohledávky musely být v postupní smlouvě výslovně jednotlivě identifikovány (Rc 27/08).

Žalovaná doložila jak smlouvu o postoupení pohledávky z 9.2.2012, tak přílohu ke smlouvě, kde jsou specifikovány postoupené pohledávky jménem, příjmením dlužníků, výší jistiny, pokuty, datem podání žalob k soudu, označení příslušného soudu a spisové značky, pod kterou je spor veden. Soud je tedy toho názoru, že požadavek určitosti vymezení pohledávky je dostatečně splněn.

Po zhodnocení provedených důkazů soud shledal, že žalobkyně při přezkumném jednání nedůvodně popřela uplatněnou vykonatelnou pohledávku, dílčí 1,2,5,6,7 a 8, když žalovaná má za dlužníkem tyto pohledávky. Bylo proto rozhodnuto o zamítnutí žaloby, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 202 IZ tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno, neboť v řízení o určení pravosti, výše a pořadí pohledávky nemají účastníci právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí.

V Plzni dne 23. září 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Parvoničová, v.r. Jaroslava Kočová samosoudkyně