156 ICm 643/2015
Jednací číslo: 156 ICm 643/2015-24 KSPL 56 INS 29035/2014

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Parvoničovou ve věci žalobkyně INVESA s.r.o., IČO 28544293, se sídlem Revoluční 725/11, 110 00 Praha 1-Staré Město, proti žalované Insolvenční agentura v.o.s., IČ 29115540, se sídlem Západní 1448/16, 360 01 Karlovy Vary, insolvenční správkyni dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , zastoupené JUDr. Karlem Kolářem, advokátem se sídlem Klaudiánova 135/1, 293 01 Mladá Boleslav, o určení popřených nevykonatelných pohledávek,

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalobkyně za dlužníkem Petrem anonymizovano , anonymizovano , přihlášena do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 56 INS 29035/2014, je v rozsahu uplatněné dílčí pohledávky č. 2 ve výši 47.190,--Kč po právu co do pravosti i pořadí.

II. Žaloba, aby soud určil, že pohledávka žalobkyně za dlužníkem Petrem anonymizovano , anonymizovano , přihlášena do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 56 INS 29035/2014, je v rozsahu uplatněné dílčí pohledávky č. 1 ve výši 98.978,--Kč co do pravosti i pořadí po právu, se zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobkyně se včasnou žalobou doručenou soudu dne 10. 2. 2015 domáhala určení, že její pohledávka v celkové výši 146.168,--Kč z titulu Smlouvy o úvěru č. 8110000280 ze dne 25. 5. 2011 a Smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 25. 5. 2011 byla přihlášena po právu co do důvodu, výše i pořadí. KSPL 56INS 29035/2014

Žalobkyně přihlásila pod pořadovým číslem P-6 do insolvenčního řízení dlužníka celkem 2 pohledávky vzniklé z výše uvedených smluv v celkové výši 188.168,--Kč, když dílčí pohledávka č. 1 byla uplatněna ve výši 98.978,--Kč (jako smluvní úrok ve výši 90.441,--Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8.537,--Kč.), dílčí pohledávka č. 2 byla uplatněna ve výši 89.190,--Kč z důvodu smluvních pokut. Obě přihlášené pohledávky byly uplatněny jako zajištěné-předmět zajištění bytová jednotka č. 483/12, v budově č.p. 483 v obci Plesná, na parcele St.č. 703 (zapsáno na LV 633) a spoluvlastnickým podílem o velikosti 742/100000 na společných částech domu a pozemku, vše zapsáno na LV 685 vedeného katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště Cheb, k.ú. a obec Plesná. Na přezkumném jednání konaném dne 12. 1. 2015 popřel insolvenční správce obě přihlášené pohledávky co do pravosti a pořadí; dílčí pohledávku č. 1 z důvodu, že pohledávka na úrocích již byla dlužníky zcela uhrazena v souladu s ustanoveními smlouvy o úvěru. Dále z důvodu, že zesplatnění úroků za dobu budoucí je neplatným ujednáním pro rozpor s dobrými mravy; dílčí pohledávku č. 2 z důvodu, že smluvní pokuta je zcela nepřiměřená pro prodlení dlužníků s jedinou splátkou, jak bylo zesplatnění úvěru a nárok na smluvní pokuty uplatněn. Dále odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 199/11. Žalobkyně podáním ze dne 10. 2. 2015 vzala zpět přihlášku dílčí pohledávky č. 2 co do částky 42.000,--představující jednorázovou smluvní pokutu ve výši 22.000,--Kč a paušální náhradu nákladů ve výši 20.000,--Kč. Po zpětvzetí tak dílčí pohledávka č. 2 z důvodu smluvní pokuty činí 47.190,--Kč. Žalobkyně ve své žalobě tvrdí, že smlouvou o úvěru se dlužník a Martina Zachariášová (spoludlužníci) zavázali k úhradě celkem částky 521.400,--Kč, z toho poplatek za uzavření smlouvy 11.000,--Kč a 510.400,--Kč v 72 pravidelných měsíčních splátkách. Dlužník uhradil 46 splátek ve výši 7.089,--Kč za měsíce květen 2011 až únor 2015, na splátku za březen 2015 uhradil pouze 3.665,--Kč. Byl uhrazen též poplatek za uzavření smlouvy ve výši 11.000,--Kč. Dlužník neuhradil splátku za měsíc srpen 2013 a závazek byl v souladu s čl. III. bodem 2 smlouvy o úvěru ke dni 2. 9. 2013 zcela zesplatněn. Do doby podání přihlášky dlužník uhradil celkem 329.759,--Kč. K sjednanému úroku a jeho výši uvedla, že jej považuje za ujednaný v souladu se zákonem a v souladu s dobrými mravy, stejně tak ujednání o možnosti zesplatnit celý úvěr včetně sjednaného úroku a odkázala na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, č. j. 104 VSPH 169/2014-64 ze dne 24. 6. 2014. Co se týče smluvních pokut, uplatněných jako dílčí pohledávku č. 2, tvrdí, že se jedná o standardní zajišťovací institut a s odkazem na rozhodovací praxi Nejvyššího soud ČR uvedla, že smluvní pokuta ve výši 0,2 % denně z jistiny je tato výše v souladu s dobrými mravy a odpovídá utvrzovací funkci takového ujednání. Žalovaná v souladu se svým popěrným úkonem ve svém vyjádření k žalobě ze dne 8. 6. 2015 uvedla, že přihlášenou dílčí pohledávku považuje za zaniklou, a to jejím splněním ve splátkách v souladu s ust. čl. III. odst. 1 smlouvy o úvěru. Dále k požadovaným úrokům sdělila, že ujednání o zesplatnění úroků do budoucna je neplatným ujednáním s odkazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze 102 VSPH 248/2012-61 ze dne 13. 12. 2012. K uplatněné dílčí pohledávce č. 2 ve výši 47.190,--Kč se ve svém vyjádření nevyslovila. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu a přiznání náhrady nákladů řízení. O žalobě rozhodl zdejší soud bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, dále jen o.s.ř., neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a obsahem insolvenčního spisu a účastníci s tímto postupem vyjádřili souhlas. Jejich souhlas je KSPL 56INS 29035/2014 dovozován dle § 101 odst. 4 o.s.ř. z toho, že se k otázce rozhodnutí bez jednání v soudem určené lhůtě nevyjádřili. Úvodem soud konstatuje, že žaloba na určení, že předmětná pohledávka je pravá, byla podána ve 30 denní lhůtě od skončení přezkumného jednání dle ustanovení § 197 odst. 2 a § 198 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)-dále jen IZ , když přezkumné jednání se uskutečnilo dne 12.1.2015 a žaloba byla podána dne 10.2.2015. Je tedy naplněn základní předpoklad pro to, aby se soud žalobou věcně zabýval. Podle ustanovení § 159 odst. 1 písm. a) IZ incidenčními spory jsou spory o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek. Po zhodnocení provedených důkazů má soud za to, že daný spor je sporem incidenčním, žalobkyně je aktivně legitimovanou osobou podat tuto žalobu, kterou podala na výzvu insolvenčního správce, když její přihlášená pohledávka byla insolvenčním správcem popřena. Insolvenční správce jako popěrná osoba je v dané věci pasivně legitimován. Soud považuje přihlášku pohledávky P-6, kterou žalobkyně podrobně uplatnila své pohledávky v insolvenčním řízení, za platnou, byla podána včas v souladu s ustanovením § 173 IZ a má všechny náležitosti uvedené v ustanovení § 174 citovaného zákona a rovněž je vyčíslena v penězích, jak požaduje ustanovení § 175 IZ a je podána na předepsaném formuláři. Smlouvou o úvěru č. 8110000280 ze dne 25. 5. 2011 bylo prokázáno, že byla uzavřena mezi společností SMART HYPO s.r.o., IČO 27774082, sídlem Hněvotínská 241/52, 779 00 Olomouc (jako věřitel) a dlužníkem a Martinou Zachariášovou (jako spoludlužníci). Na základě této smlouvy byl dlužníku a spoludlužníku poskytnut úvěr ve výši 220.000,--Kč a dlužníci se zavázali uhradit v 72 měsíčních splátkách částku 521.000,--Kč, tvořenou poplatkem za uzavření smlouvy 11.000,--Kč, jistinou 220.000,--Kč, úplatou ve výši 79.200,--Kč a úrokem ve výši 16 % ročně, tedy celkem 210.800,--Kč. Ve smlouvě bylo ujednáno (čl. III. odst. 1), že z pravidelných měsíčních splátek budou nejdříve hrazeny úroky, a úplata a následně poté jistina, to vše podle splátkového kalendáře, který tvoří nedílnou přílohu smlouvy. V případě částečného plnění ze strany spoludlužníků po zesplatnění úvěru budou nejdříve uhrazeny úroky, poté úplata a následně jistina. V čl. IV. byla pro případ prodlení dlužníků s hrazením dluhu dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,2 % denně z původní výše jistiny za každý započatý den prodlení a dále jednorázovou smluvní pokutu 22.000,--Kč pro případ prodlení se splácením úvěru déle než 1 měsíc a paušální náhrada nákladů pro případ vymáhání pohledávky 20.000,--Kč. Tyto dvě naposledy jmenované nároky žalobkyně v žalobě neuplatňovala. Pro případ neuhrazení některé splátky v plné výši nebo v řádném termínu byla žalobkyně oprávněna zesplatnit celou pohledávku. Využitím tohoto práva se stal splatným celý dluh včetně příslušenství, úplaty, smluvních pokut a paušální náhrady nákladů vynaložených na vymáhání. Pohledávky ze smlouvy o úvěru byly zajištěny smlouvou ze dne 25. 5. 2011 o zřízení zástavního práva k nemovitostem ve společném jmění manželů (spoludlužníků). Dlužníkovi bylo dne 2. 9. 2013 doručeno oznámení o zesplatnění celého závazku a uložení smluvních pokut, když v průběhu srpna 2013 neuhradil svůj závazek ze smlouvy o úvěru. Smlouvou o postoupení pohledávek č. 201406 ze dne 31. 1. 2014 byly uplatněné pohledávky postoupeny původním věřitelem žalobkyni. Z tvrzení žalobkyně, obsaženém v přihlášce pohledávek a žalobě, soud zjistil, že na splátky úvěru bylo uhrazeno celkem 329.759,--Kč (46 splátek za měsíce květen 2011 až únor 2015 ve výši 7.089,-Kč a na 47 splátku za měsíc březen 2015 bylo uhrazeno pouze 3.665,-Kč). Tomuto tvrzení žalovaná neodporovala. KSPL 56INS 29035/2014

Podle ustanovení § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném ke dni 25. 5. 2011, dále jen obch. zák., smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení. § 544 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni 25. 5. 2011, dále jen obč. zák., sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. (odst. 1) Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení. (odst. 2) Podle ustanovení § 324 obch. zák. závazek zanikne, je-li věřiteli splněn včas a řádně. (odst. 1) Závazek zaniká také pozdním plněním dlužníka, ledaže před tímto plněním závazek již zanikl odstoupením věřitele od smlouvy. (odst. 2) Na základě shora uvedených důkazů a z nich zjištěných skutečností, dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

K smluvní pokutě-dílčí pohledávka č. 2.

Co do nároku na ujednanou smluvní pokutu, která byla žalobkyní po částečném zpětvzetí pohledávky uplatněna ve výši 47.190,--Kč je žaloba důvodná. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 2. 2011, č. j. 23 Cdo 4286/2009 ujednání o smluvní pokutě v obchodněprávních vztazích je možné posuzovat jako neplatný právní úkon pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 obč. zák. pouze v případě, že by se dobrým mravům příčily okolnosti, za kterých byla smluvní pokuta sjednána, popř. i ve spojení se sjednáním nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty. Pouze z důvodu sjednané nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty nelze považovat toto ujednání za neplatné pro rozpor s dobrými mravy, stejně tak skutečnost, že byla sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta neodůvodňuje aplikaci § 265 obch. zák. tedy že by výkon práva byl v rozporu s poctivým obchodním stykem. Smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě o úvěru ve výši 0,2 % z původní výše jistiny za každý započatý den prodlení, tedy ve výši 440,--Kč denně nelze považovat za nemravnou, a proto není její ujednání ve smyslu ust. § 39 obč. zák. neplatné. Ani okolnosti, za kterých došlo k ujednání smluvní pokuty, nepovažuje soud za nestandardní, když se dlužník mohl s tímto ujednáním seznámit před podpisem úvěrové smlouvy. Další části smluvní pokuty v celkové výši 42.000,--Kč (jednorázovou smluvní pokutu a paušální náhradu nákladů) ujednané v úvěrové smlouvě žalobkyně v žalobě neuplatňovala a co do této částky vzala přihlášku dílčí pohledávky již zpět. Vzhledem k tomu, že mezi stranami nebylo sporu o tom, že v měsíci srpnu 2013 došlo k prodlení s plnění měsíčních splátek, čímž došlo k porušení povinnosti dlužníka z uzavřené smlouvy, má žalobkyně v souladu s článkem IV. smlouvy o úvěru právo na požadovanou smluvní pokutu.

K úrokům-dílčí pohledávka č. 1 KSPL 56INS 29035/2014

Co do uplatněné dílčí pohledávky č. 1, představující úroky z úvěru-smluvní úroky (90.441,-Kč) a zákonné úroky z prodlení (8.537,-Kč), celkem tedy ve výši 98.978,--Kč je žaloba nedůvodná. Soud se naopak plně ztotožňuje s námitkou žalované, že z tvrzení žalobkyně jednoznačně vyplývá, že dlužníkem doposud provedená úhrada ve výši 329.759,--Kč nutně v souladu s čl. III. odst. 1 smlouvy o úvěru a ustanovením § 324 obch. zák. způsobila zánik pohledávky žalobkyně co do sjednaného úroku, úplaty a poplatku a z části (nejméně 28.359,--Kč) též zánik pohledávky na jistině. Žalobkyně tedy do řízení uplatnila pohledávku, která v souladu s podmínkami úvěrové smlouvy již zanikla splněním. Vzhledem k této skutečnosti, se insolvenční soud z důvodu procesní ekonomie nezabýval druhou námitkou žalované o neplatnosti ujednání o zesplatnění úroku do budoucna a žalobu v části týkající se úroků z úvěru a úroků z prodlení ve výši 98.978,--Kč zamítl.

K náhradě nákladů řízení

Žalovaná byla ve sporu částečně úspěšná a měla by jí tedy v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. náležet poměrná náhrada jejích nákladů. Soud však dospěl k závěru, že zde je důvod zvláštního zřetele hodný podle ustanovení § 150 o.s.ř., na základě kterého žalované poměrnou náhradu nákladů nepřiznal. Tímto důvodem je skutečnost, že jediným úkonem žalované v řízení bylo vyjádření k žalobě. Žalovaná je insolvenční správkyní dlužníka, její procesní povinností je přezkoumávat přihlášené pohledávky v rámci insolvenčního řízení a jediným jejím procením úkonem v incidenčním řízení bylo vyjádření k žalobě, které navíc poskytla až po několikeré urgenci ze strany soudu. Vyjádření k žalobě je fakticky pouhým zopakování, popřípadě upřesněním důvodů, které vedly insolvenční správkyni k popření přihlášených pohledávek. Soudu se tedy jeví jako zcela nadbytečné zastoupení žalované advokátem, když žalovaná již před zahájením incidenčního sporu byla povinna přezkoumat přihlášené pohledávky a učinit o nich jak skutkové, tak právní závěry vedoucí k popření přihlášených pohledávek. Veškerou činností zástupce žalované tak bylo pouze zopakování důvodů, které žalovanou k popření pohledávek vedly. Přiznání odměny advokáta za učinění tohoto úkonu se pak soudu jeví jako zcela nepřiměřené a z toho důvodu žalované náhradu nákladů řízení ani z části nepřiznal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

Krajský soud v Plzni dne 19. srpna 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Parvoničová, v.r. Jaroslava Kočová samosoudkyně