156 ICm 4303/2015
Jednací číslo: 156 ICm 4303/2015-22 KSPL 56INS 2029/2015

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Parvoničovou ve věci žalobce Mgr. Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem Polní 875, 326 00 Plzeň, zastoupeného JUDr. Karlem Havlem, advokátem se sídlem Martinská 8, 301 35 Plzeň, proti žalované Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., IČO 29414873, sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00, Praha 4, insolvenční správce dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , IČO 48357103, bytem Myslivecká 977, 330 11 Třemošná, o žalobě na určení pravosti pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že žalobce má za dlužníkem Jiřím Kubíkem, anonymizovano , IČO 48357103, bytem Myslivecká 977, 330 11 Třemošná pohledávku z titulu smlouvy o půjčce ze dne 8. 4. 2010, ve výši 198.660,--Kč, přihlášenou do insolvenčního řízení dlužníka, vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 56 INS 2029/2015, pod pořadovým číslem P-13.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se svojí včas podanou žalobou domáhal určení, že jím přihlášená pohledávka do insolvenčního řízení dlužníka z titulu smlouvy o půjčce ze dne 8. 4. 2010, ve výši 198.660,--Kč, je po právu. Žalovaná na přezkumném jednání konaném dne 26. 10. 2015 popřela tuto pohledávku pro pravost z důvodu, že pohledávka nevznikla, neboť nebylo věřitelem prokázáno poskytnutí finančních prostředků dlužníkovi. Žalobce má za to, že pravost pohledávky je dostatečně prokázána kopií výdajového pokladního dokladu ze dne 8. 4. 2010 a uznáním dluhu z téhož dne. Žalovaná k podané žalobě sdělila, že listiny předložené žalobcem jsou v poměrech insolvenčního řízení nedostatečné k prokázání, že dlužníkovi finanční prostředky skutečně poskytl. Je toho názoru, že k prokázání pohledávky nepostačuje předložení listin, na kterých KSPL 56INS 2029/2015 se věřitel mohl s dlužníkem dohodnout. Pak by fakticky ke zjištění pohledávky stačilo uznání (nepopření) pohledávky dlužníkem a možnost insolvenčního správce popírat pohledávky by byla zcela nadbytečná. O žalobě rozhodl zdejší soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem vyjádřili souhlas. Souhlas účastníků je dovozován dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) z toho, že se k otázce rozhodnutí bez jednání v soudem určené lhůtě nevyjádřili. Z listin označených jako výdajový pokladní doklad ze dne 8. 4. 2010 a uznání dluhu ze dne 8. 4. 2010 soud zjistil a má za prokázané, že si dlužník dne 8. 4. 2010 půjčil od žalobkyně částku 151.200,--Kč, která měla být splatná do 31. července 2010. Z předžalobní upomínky ze dne 6. 3. 2015 soud zjistil, že zástupce žalobce vyzýval dlužníka k úhradě dlužné částky 143.200,--Kč, když částku 8.000,--Kč dlužník uhradil dne 2. 10. 2014. Podle poštovní dodejky byla upomínka dlužníkovi doručena dne 16. 3. 2015. Soud na základě provedených důkazů učinil takový skutkový závěr, že si dlužník dne 8. 4. 2010 půjčil od žalobce částku 151.200,--Kč, kterou ve sjednaném termínu 31. 6. 2010 žalobci nevrátil. Provedl pouze částečné plnění, když dne 2. 10. 2014 vrátil žalobci částku 8.000,--Kč. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30. 6. 2010, (dále jen obč. zák.) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Podle § 558 obč. zák. uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu má takové uznání tento právní následek jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení. Podle § 125 o.s.ř. za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářské nebo exekutorské zápisy a jiné listiny, ohledání a výslech účastníků. Pokud není způsob provedení důkazu předepsán, určí jej soud. Po zhodnocení důkazů a po právním posouzení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud se ztotožňuje s názorem žalované ohledně popření pohledávky žalobce do té míry, že ke zjištění pohledávky věřitele v insolvenčním řízení nemůže postačit pouhé stanovisko dlužníka, kterým uzná přihlášenou pohledávku. Takový postup by skutečně mohl vést k tomu, že by dlužník vytvářel fiktivní závazky, skrz které by bylo možné odklonit tok peněz mimo insolvenční řízení zpět do sféry vlivu dlužníka. Tento závěr však z níže uvedených důvodů je možné aplikovat pouze na případ, kdy by jediným důkazem navrženým k prokázání pohledávky věřitele bylo souhlasné stanovisko dlužníka. Avšak i v tomto případě by bylo nutné provést důkaz výslechem účastníků a provedené důkazy hodnotit postupem KSPL 56INS 2029/2015 podle § 132 o.s.ř. Z žalobcem předložených listin však soud dospěl přesvědčení, že v projednávaném případě se jedná o pohledávku pravou, kterou žalobce dostatečným způsobem prokázal. Žalobce k prokázání existence své pohledávky doložil dvě listiny, ze kterých vyplývá, že si dlužník dne 4. 10. 2010 půjčil od žalobce částku 151.200,--Kč. Soud nemá důvod pochybovat o pravosti listin předložených žalobcem, ani o pravosti podpisu dlužníka na těchto listinách. Proti názoru žalované o možné dohodě mezi žalobcem a dlužníkem je též skutečnost, že si žalobce za účelem vymožení pohledávky obstaral právní pomoc advokáta, čímž zvyšuje své výdaje spojené s vymožením dlužného plnění. Nehledě k tomu, že žalobcova pohledávka ve výši 198.660,--Kč představuje v poměru ke všem pohledávkám 17 věřitelů v celkové výši 4.899.421,47 Kč pouze cca 4 % všech přihlášených pohledávek. Lze tedy usuzovat, že pokud by skutečně mezi žalobcem a dlužníkem byla dohoda o zkrácení uspokojení skutečných věřitelů dlužníka, jistě by směřovala k vyššímu prospěchu dlužníka, než ke zkrácení věřitelů o cca 4 % jejich pohledávek. Především se však popěrný důvod žalované jeví nesprávný, pokud jeho aplikaci dovedeme do krajních důsledků i v jiných případech. Podle mínění žalované by pak k prokázání pravosti přihlášené pohledávky nebyly použitelné téměř žádné soukromoprávní smlouvy (například písemná smlouva o úvěru či o zápůjčce), když na všechny soukromoprávní úkony by bylo možné prizmatem žalované nahlížet jako na teoreticky nekalé a ve svém důsledku prakticky neprokazatelné. Závěr žalované tedy naprosto popírá princip kontraktační volnosti panující v soukromém právu, který se neprojevuje pouze svobodou uzavřít libovolnou smlouvu, ale též téměř bezvýjimečnou svobodou výběru formy uzavření smlouvy. Soud dospěl k závěru, že žalobce dostatečným způsobem prokázal, že s dlužníkem uzavřel platnou smlouvu o půjčce, přičemž dlužník vypůjčenou částku 151.200,--Kč v den splatnosti nevrátil. K částečnému zániku závazku došlo dne 2. 10. 2014, když dlužník poskytl žalobci částečné plnění 8.000,--Kč. Dlužník je tedy od 1. 8. 2010 vůči žalobci v prodlení s plnění 151.200,--Kč a po částečném plnění dne 2. 10. 2014 s částkou 143.200,--Kč (požadovaná jistina). K požadované jistině dále náleží úrok z prodlení ve výši 7.75 % ročně z částky 151.200,--Kč jdoucím od 1. 8. 2010 do 2. 10. 2014 a ve výši 7.75 % ročně jdoucím od 3. 10. 2014 do 29. 7. 2015, který odpovídá požadovaným 55.460,--Kč. Žalobce měl ve věci plný úspěch a měl by podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované. Podle § 202 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, insolvenční zákon, věty první, však ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Jelikož je žalovaná insolvenční správkyní, nepřiznal soud náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

V Plzni dne 10. února 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Parvoničová, v.r. Jaroslava Kočová samosoudkyně