156 ICm 3596/2015
156 ICm 3596/2015-98 (KSPL 56 INS 24393/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Parvoničovou v právní věci žalobce: Josef anonymizovano , anonymizovano , IČO 87248565, bytem Lesov 129, 360 01 Sadov, proti žalovaným: 1) Plzeňská insolvenční, v.o.s., IČO 29092914, se sídlem Houškova 533/32, 326 00 Plzeň, insolvenční správce dlužníka Josef anonymizovano , anonymizovano , IČO 87248565, 2) Ladislav anonymizovano , anonymizovano , bytem Lidická 1296, 363 01 Ostrov a 3) Jarmila anonymizovano , anonymizovano , bytem Kollárova 1121, 363 01 Ostrov, do něhož vstoupilo Krajské státní zastupitelství v Plzni, o určení neplatnosti kupní smlouvy,

takto :

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne 7.10.2015, kterou došlo ke zpeněžení nemovitostí: pozemek-parcela St. 377/15, (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 170 m2, jehož součástí je objekt č.p. 129, rodinný dům a pozemek-parc. č. 377/11 (trvalý travní porost) o výměře 667 m2, vše zapsáno na LV č. 424 v katastrálním území Lesov, obec Sadov u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary, mimo dražbu v insolvenčním řízení dlužníka Josef anonymizovano , anonymizovano , IČO 87248565, vedeném u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 56 INS 24393/2014, s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění :

Žalobou ze dne 11.9.2015 se žalobce domáhal, aby bylo určeno, že kupní smlouva, kterou první žalovaný jako insolvenční správce žalobce zpeněžil ve výroku uvedené isir.justi ce.cz (KSPL 56 INS 24393/2014) nemovitosti (dále jen sporné nemovitosti ) z majetkové podstaty žalobce jako dlužníka, je neplatná. Žalobu odůvodnil tím, že ke zpeněžení sporných nemovitostí došlo neobvyklým způsobem, kdy jediný zajištěný věřitel Komerční banka, a. s., IČO 45317054, sídlem Na Příkopě 33/969, 114 07 Praha, vydal insolvenčnímu správci čtyři pokyny ve smyslu ustanovení § 293 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) -dále jen IZ , přičemž stanovil, že insolvenční správce zajistí vypracování znaleckého posudku, volbu ponechává na vůli insolvenčního správce, ale preferuje prodej sporných nemovitostí mimo dražbu prostřednictvím realitního zprostředkovatele RE/MAX COMMERCIAL a osobu makléře Marii Žáčkovou; pokud by bylo více zájemců, preferuje nejvyšší učiněnou nabídku. Nemovitosti pak byly prodány druhému žalovanému za cenu o 101.924,-Kč nižší, než kolik určil zajištěný věřitel v dalším pokynu. Prodej byl realizován pouhý měsíc po vypracování znaleckého posudku, přestože standartní je, že veřejná nabídka je realizována po dobu minimálně tří měsíců. Po dobu, kdy byl prodej sporných nemovitostí realizován, nebyla v místě, kde nemovitosti leží, umístěna žádná informační tabule, která by informovala, že nemovitosti jsou nabízeny k prodeji. Podklady ohledně zpeněžování nemovitostí nebyly ani zveřejněny v insolvenčním rejstříku, což vzbuzuje pochybnosti o transparentnosti zpeněžování zajištěného majetku. Žalobce se ani neztotožnil se závěry znalce ve znaleckém posudku, dle žalobce je obvyklá cena značně podhodnocena a neodpovídá tržní hodnotě. Žalobce má informace o možném kupci, který nabízí za sporné nemovitosti 2.800.000,-Kč.

Žalovaní 2) a 3) se k návrhu písemně vyjádřili podáním doručeným dne 14.10.2015, kdy uvedli, že sporné nemovitosti zahlédli inzerovány na webových stránkách www.sreality.cz, s cenou uvedenou ve výši 2.600.000,-Kč včetně daně, proto se obrátili na makléřku Marii Žáčkovou, s níž domluvili prohlídku nemovitostí. Vzhledem k tomu, že bylo více zájemců, prodávalo se obálkovou metodou. Nabídka žalovaných byla vyhodnocena jako nejvyšší.

První žalovaný se k věci písemně vyjádřil podáním ze dne 15.10.2015, kde uvedl, že sporné nemovitosti byly prodány podle pokynu prvního zajištěného věřitele (Komerční banka, a.s.), když ocenění nemovitostí dle znaleckého posudku nedosahovalo ani výše zjištěné pohledávky tohoto věřitele. Insolvenční správce objednal vyhotovení znaleckého posudku, přičemž nemá žádné vazby na soudního znalce ani na realitního makléře, kterého určil zajištěný věřitel. Žádný zákon neukládá insolvenčnímu správci zveřejnit pokyny zajištěného věřitele v insolvenčním rejstříku před uzavřením kupních smluv, naopak § 283 odst. 4 IZ ukládá poté, co došlo ke zpeněžení, předložit kopie písemností, které dokládají zpeněžení majetkové podstaty a podmínky, za kterých ke zpeněžení došlo k založení do insolvenčního spisu. Nezveřejnění pokynu zajištěného věřitele před prodejem nemůže založit neplatnost uzavřené kupní smlouvy. Pokud jde o námitku snížení kupní ceny, insolvenční správce uvedl, že obálková metoda stanovila, že jde o cenu včetně daně z nabytí nemovitých věcí, pokyn zajištěného věřitele byl upraven tak, aby byl v souladu s pravidly prodeje. Nemovitost se prodávala s odmontovaným topením, bez kuchyňské linky, vybouranými a odstraněnými kamny, insolvenční správce neměl důvod prodej jakkoli protahovat. V průběhu řízení před Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj však bylo zjištěno, že v kupní smlouvě je chybně specifikován předmět prodeje, proto strany smlouvy vzali návrh na provedení vkladu zpět, byl upraven pokyn zajištěného věřitele a smluvní strany uzavřeli novou kupní smlouvu. Žalovaný předložil k námitkám ohledně znaleckého posudku a netransparentnosti prodeje, vyjádření jak soudního znalce Renáty Havířové, tak vyjádření realitní makléřky Bc. Marie Žáčkové. (KSPL 56 INS 24393/2014)

Do řízení vstoupilo dne 3.11.2015 Krajské státní zastupitelství v Plzni. Dne 4.11.2015 se písemně vyjádřilo s tím, že žalobu považuje na vadnou, když žaloba nezaložila účastenství v řízení pro bývalou manželku dlužníka (žalobce), přestože sporné nemovitosti dle soupisu majetkové podstaty náleží do společného jmění manželů, když po rozvodu manželství nebylo dosud vypořádáno. Napadenou kupní smlouvou byl zpeněžen i majetek bývalé manželky dlužníka a účinek rozsudku by zasáhl i majetkovou sféru bývalé manželky dlužníka, proto musí být účastníkem incidenčního sporu (odkázal pak na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 27.10.2011, sp. zn. 102 VSPH 111/2011, KSUPL 44 INS 2780/2009, 44 ICm 1902/2010.

Podáním, došlým soudu dne 27.11.2015, zaslal žalobce repliku k vyjádření žalovaných a zároveň s ohledem na tvrzení první žalované a nově uzavřenou kupní smlouvu změnil petit žaloby, o čemž bylo rozhodnuto usnesením ze dne 2.12.2015, pod č.j.-42. V replice poukázal na skutečnost, že realizace obálkové metody byla plně v režii realitního makléře, což způsobilo zásadní pochybnosti o transparentnosti prodeje sporných nemovitostí, když proběhla pouhé tři dny po prvním zveřejnění nabídky prodeje.

Podle ustanovení § 289 IZ při prodeji mimo dražbu lze kupní cenu stanovit pod cenu odhadní. Insolvenční správce přitom přihlédne i k nákladům, které by jinak bylo nutné vynaložit na správu zpeněžovaného majetku (odst. 2). Platnost smluv, kterými došlo ke zpeněžení mimo dražbu, lze napadnout jen žalobou podanou u insolvenčního soudu nejpozději do tří měsíců ode dne zveřejnění smlouvy v insolvenčním rejstříku (odst. 3).

Podle ustanovení § 293 IZ jde-li o zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky, je insolvenční správce vázán pokyny zajištěného věřitele směřujícími ke zpeněžení; je-li zajištěných věřitelů více, uděluje tyto pokyny zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako první v pořadí. Jestliže zajištěný věřitel neudělí příslušné pokyny ani ve lhůtě určené insolvenčním soudem, má právo je udělit zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako další v pořadí. Insolvenční správce může tyto pokyny odmítnout, má-li za to, že předmět zajištění lze zpeněžit výhodněji; v takovém případě požádá insolvenční soud o jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti (odst. 1). Ustanovení § 230 odst. 3 až 5 platí obdobně. Ustanovení § 286 odst. 2, § 287 odst. 2 a § 289 odst. 1 se použije jen tehdy, není-li zde pokynu zajištěného věřitele (odst. 2).

Podle ustanovení § 230 IZ jde-li o správu věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky, je osoba s dispozičními oprávněními vázána pokyny zajištěného věřitele směřujícími k řádné správě; je-li zajištěných věřitelů více, uděluje tyto pokyny zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako první v pořadí. Jestliže zajištěný věřitel neudělí příslušné pokyny ani ve lhůtě určené insolvenčním soudem, má právo je udělit zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako další v pořadí; jinak pokyny udělí v rámci dohlédací činnosti insolvenční soud, který současně rozhodne o nákladech spojených s provedením jeho pokynu. Osoba s dispozičními oprávněními může odmítnout pokyny zajištěného věřitele, má-li za to, že nesměřují k řádné správě; v takovém případě požádá insolvenční soud o jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti (odst. 2). Náklady spojené s provedením jeho pokynu podle odstavce 2 nese zajištěný věřitel ze svého (odst. 3). Není-li k pokynům zajištěného věřitele podle odstavce 2 připojen písemný souhlas ostatních zajištěných věřitelů, jejichž pohledávka se uspokojuje ze stejného zajištění, osoba s dispozičními oprávněními neprodleně vyrozumí insolvenční soud. Insolvenční soud v takovém případě nařídí do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda (KSPL 56 INS 24393/2014) pokyny zajištěného věřitele schvaluje. Při jednání lze projednat pouze námitky proti pokynům zajištěného věřitele, které ostatní zajištění věřitelé uplatní písemně u insolvenčního soudu nejpozději do 7 dnů ode dne zveřejnění těchto pokynů v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K jednání předvolá insolvenční soud insolvenčního správce a dlužníka a zajištěné věřitele, kterým poskytne poučení o námitkách podle věty třetí (odst. 4). Rozhodnutí podle odstavce 4, proti němuž není odvolání přípustné, se doručuje zvlášť insolvenčnímu správci, dlužníku a zajištěným věřitelům, kterých se týká (odst. 5).

Podle ustanovení § 167 IZ zajištění věřitelé se v rozsahu zajištění uspokojují ze zpeněžení věci, práva pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla jejich pohledávka zajištěna, nestanoví-li zákon jinak. Pro pořadí jejich uspokojení je rozhodující doba vzniku zástavního práva nebo doba vzniku zajištění, nedohodnou-li se zajištění věřitelé písemně jinak (odst. 1). Je-li podle znaleckého posudku vypracovaného v insolvenčním řízení po rozhodnutí o úpadku hodnota zajištění nižší než výše zajištěné pohledávky, považuje se pohledávka co do takto zjištěného rozdílu za pohledávku nezajištěnou; pohledávky dalších zajištěných věřitelů s pozdějším pořadím se v takovém případě považují za nezajištěné v plném rozsahu. Podle věty první se postupuje, dokud nedojde ke zpeněžení zajištění (odst. 3).

Novela insolvenčního zákona účinná od 1.1.2014 zásadním způsobem zdůrazňuje právo zajištěného věřitele ovlivnit rozsah uspokojení své zajištěné pohledávky. Zajištěný věřitel může dávat insolvenčnímu správci pokyny směřující ke zpeněžení (§ 286 IZ), je oprávněn vydat následně i stanovisko k podmínkám přímého prodeje dle § 289. Uvedené oprávnění navazuje na § 230 odst. 2 IZ umožňující zajištěnému věřiteli vydávat insolvenčnímu správci závazné pokyny směřující ke správě předmětu zajištění. Základním principem je přenesení rozhodovací pravomoci ve věci volby způsobu prodeje na zajištěné věřitele. Pokud dojde k postupu dle § 293 IZ, není při prodeji použit § 286 odst. 2 a § 289 odst. 1 věta první IZ, tedy o prodeji nerozhoduje věřitelský orgán ani insolvenční soud. Udílení pokynů je právem a nikoli povinností zajištěného věřitele. Insolvenční správce jej musí respektovat v případě, že je toto právo uplatněno, avšak zájem zajištěného věřitele na jeho uplatnění není povinen ověřovat. Pokud by došlo k souběhu oprávnění více zajištěných věřitelů, jsou oprávněni udělovat pokyny insolvenčnímu správci pouze společně. Pokud zajištění věřitelé neudělí společný pokyn, jejich separátní pokyny insolvenčního správce při prodeji věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty nezavazují. Rozpory mezi stanovisky zajištěných věřitelů musí svým rozhodnutím odstranit insolvenční soud, jenž vydá pokyny k dalšímu postupu insolvenčního správce. Společně vydanými pokyny více zajištěných věřitelů či pokynem jediného zajištěného věřitele je insolvenční správce vždy vázán. Pokyny zajištěného věřitele může insolvenční správce odmítnout pouze tehdy, pokud na základě vlastních informací důvodně předpokládá možnost zpeněžit předmět zajištění výhodněji, než postupem stanoveným pokynem jednoho zajištěného věřitele, či společným pokynem více zajištěných věřitelů. Oprávnění odmítnout pokyny souvisí s ochranou práv dlužníka, který je oprávněn očekávat od insolvenčního správce rozhodnutí maximalizující výtěžek zpeněžení majetkové podstaty, a tím případné snížení jeho zůstatkové výše dluhu. Relevantní je to zejména u dlužníka-fyzické osoby, kterou konkursem nevypořádané dluhy zatěžují i po ukončení konkursního řízení.

Zdejší soud v této věci již rozhodl, a to rozsudkem ze dne 6.1.2015, pod č.j. -46, který však byl usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 31.3.2017, č.j., 104 VSPH 180/2016-77, zrušen z procesních důvodů. Po jejich zhojení bylo nařízeno ústní jednání na den 29.5.2017, kde soud provedl navržené důkazy. Ze spisu KSPL 56 INS 24393/2014 vedeném u zdejšího soudu zjistil, že usnesením ze dne (KSPL 56 INS 24393/2014)

24.11.2014 byl zjištěn úpadek dlužníka Josef anonymizovano , r.č. 601129/1077, podnikající pod IČO 87248565, trvalým pobytem i místem podnikání Lesov 129, 360 01 Sadov, na majetek dlužníka prohlásil konkurs s tím, že konkurs bude projednán jako konkurs nepatrný a insolvenčním správcem ustanovil Plzeňskou insolvenční v.o.s., IČO 29092914, sídlem Houškova 533/32, 326 00 Plzeň. Bylo tak vyhověno návrhu navrhujícího věřitele Komerční banka, a. s., IČO 45317054, sídlem Na Příkopě 33/969, 114 07 Praha. Do insolvenčního řízení se přihlásilo celkem 26 věřitelů s přihláškami pohledávek P-1 až P-27, insolvenční správce při přezkumném jednání uznal přihlášené pohledávky v celkové výši 7.150.101,38 Kč jako pohledávky nepodmíněné, přičemž pohledávky P-1, P-6, P-15, P-25 a P-27 uznal ve výši 3.842.591,92 Kč jako pohledávky zajištěné, zbývající přihlášené pohledávky ve výši 3.307.509,46 Kč jako pohledávky nezajištěné. Dlužník neposkytl součinnost, nevyjádřil své stanovisko k přihlášeným pohledávkám. Podáním ze dne 7.9.2015 insolvenční správce ve smyslu ustanovení § 289 IZ předložil smlouvu o prodeji majetku zapsaného v majetkové podstatě dlužníka ke zveřejnění v insolvenčním rejstříku (kupní smlouva z 25.8.2015). Zároveň předložil pokyn zajištěného věřitele Komerční banka, a.s. z 11.8.2015, který doplňuje pokyny ze dne 16.3.2015, 27.7.2015 a 31.7.2015 (tyto rovněž přiloženy). Z obsahu vyplývá, že Komerční banka, a.s. udělila pokyn ke zpeněžení sporných nemovitostí (chybně specifikován pozemek, jehož součástí je rodinný dům) za cenu 2.650.000,-Kč žalovaným 2) a 3) s tím, že tato částka již bude zahrnovat i daň z nabytí nemovitostí; dále souhlasil s odměnou zprostředkovateli. Součástí podání byl i znalecký posudek Renáty Havířové ze dne 21.7.2015, který určil obvyklou cenu sporných nemovitostí ve výši 2,100.000,-Kč. Podáním, doručeným insolvenčnímu soudu dne 20.10.2015 (dokument č. B-13), insolvenční správce předložil nově uzavřenou kupní smlouvu z 7.10.2015, když ve smlouvě z 25.8.2015 byl chybně specifikován předmět prodeje. Prodávající i kupující vzali první návrh na provedení vkladu zpět, smlouva byla po opraveném pokynu Komerční banky, a.s. z 6.10.2015 opravena a podepsána znovu 7.10.2015. Nahlédnutím do katastru nemovitostí (webové stránky http://nahlizenidokn.cuzk.cz) bylo zjištěno, že vlastníci sporných nemovitostí jsou žalovaní 2) a 3).

Soud konstatuje, že žaloba byla podána včas, dne 11.9.2015, tedy v souladu s lhůtou dle ustanovení § 289 odst. 3 IZ a že žalobce má na určení neplatnosti smlouvy naléhavý právní zájem (rozsudek sp. zn. 102 VSPH 15/2012).

Po právním posouzení skutkových zjištění a po zhodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Insolvenční správce postupoval podle pokynu prvního zajištěného věřitele Komerční banky, a.s., jehož výše zjištěné pohledávky činí 3,350.505,-Kč. Podle znaleckého posudku vypracovaného v insolvenčním řízení po rozhodnutí o úpadku, hodnota zajištění je nižší než výše zajištěné pohledávky (hodnota zajištění dle znaleckého posudku činí 2,100.000,-Kč, přičemž znalecký posudek byl vypracován znalcem, jmenovaným zdejším soudem pro obor ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, proto soud nemá důvodu zpochybňovat závěry znalce), považují se pohledávky dalších zajištěných věřitelů s pozdějším pořadím za nezajištěné v plném rozsahu a není třeba vyžadovat jejich pokyny ohledně zpeněžení předmětu zajištění. Pokud zajištěný věřitel Komerční banka, a.s. udělil pokyn z 6.10.2015, který doplňuje pokyny ze dne 16.3.2015, 27.7.2015, 31.7.2015 a 11.8.2015 tak, že sporné nemovitosti mají být zpeněženy žalovaným 2) a 3) za cenu ve výši 2.650.000,-Kč s tím, že tato částka již bude zahrnovat i daň z nabytí nemovitosti, insolvenční správce nebyl povinen tyto pokyny odmítnout, když mu nebyly známy skutečnosti, že by předmět zajištění mohl zpeněžit výhodněji. Je zřejmé, že kupní cena převyšovala znalecký posudek, který nebyl ani zpochybněn zajištěným věřitelem (navíc dle tvrzení první žalované zajištěný věřitel měl i vlastní ocenění a neavizoval žádnou zřetelnou odchylku od ceny dle znaleckého posudku, vypracovaného Renátou Havířovou). Ke znaleckému posudku, (KSPL 56 INS 24393/2014) předloženému žalobcem, č. 111/09/2012, nebylo přihlíženo, když posudek byl vypracován k 13.1.2012, v mezidobí došlo k odmontování vytápění (kotel i radiátory), odmontovaná převážná část kuchyňské linky, včetně sporáku, vybouraná a odstraněná kamna v obývacím pokoji, venkovní úpravy bez oprav a údržby, ve zhoršeném stavu (viz 3.1.3. znaleckého posudku Renáty Havířové). Pokud jde o pokyn ohledně prodeje prostřednictvím realitního zprostředkovatele, určeného zajištěným věřitelem, toto právo přísluší zajištěnému věřiteli a ani insolvenční správce ani insolvenční soud nemohou do tohoto výběru věřiteli zasáhnout. Pokud žalobce namítá, že pokyny zajištěného věřitele nebyly zveřejněny v insolvenčním rejstříku před zpeněžením, námitku považuje soud za irelevantní, když podle § 289 odst. 3 IZ tuto povinnost má poté, co došlo ke zpeněžení mimo dražbu. Za irelevantní považuje soud i námitku, že ke zpeněžení sporných nemovitostí došlo v krátkém časovém úseku. Podle § 5 písm. a) IZ totiž insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů.

K námitce Krajského státního zastupitelství v Plzni ohledně nedostatku aktivní legitimace na straně žalobce soud shodně poukazuje na rozhodnutí Vrchního soudu Praze ze dne 27.2.2012, sp. zn. 44 ICm 1902/2010, 102 VSPH 15/2012 (KSUL 44 INS 2780/2009), v němž soud dovodil, že řízení o žalobě dle ustanovení § 289 odst. 3 IZ na určení neplatnosti smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení majetkové podstaty mimo dražbu, se musí účastnit všichni, kdo ji uzavřeli, případně jejich právní nástupci, což vyplývá z ustálené judikatury (např. z rozsudku bývalého Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. 3 Cz 61/87 ze dne 29.2.1988, uveřejněný v Buletinu bývalého Nejvyššího soudu ČSR, číslo 2, ročník 1988, pod číslem 36). Účast všech účastníků smlouvy je zde vyžadována především proto, aby účinky rozhodnutí soudu o takovém předmětu řízení (zejména jeho závaznost) dopadly na všechny účastníky posuzovaného právního úkonu.

Ze soupisu majetkové podstaty dlužníka ze dne 7.2.2015 (dokument zveřejněný v insolvenčním rejstříku pod B-4) vyplývá, že jediným majetkem jsou sporné nemovitosti, oceněné znaleckým posudkem na 2,100.000,-Kč, zjištěné pohledávky přihlášených věřitelů jsou ve výši 7,150.101,38 Kč. Veškerý majetek spadající do společného jmění dlužníka a jeho bývalé manželky je zahrnut do majetkové podstaty, a to s ohledem na § 274 IZ, podle něhož nelze-li provést vypořádání společného jmění manželů proto, že závazky dlužníka, které z něj mohou být uspokojeny, jsou vyšší než majetek, který náleží do společného jmění manželů, zahrne se celý majetek náležející do společného jmění manželů do majetkové podstaty. V projednávané věci by tak nebyla dána věcná aktivní legitimace bývalé manželky dlužníka (žalobce), když sporné nemovitosti byly zahrnuty do majetkové podstaty dlužníka. Bylo zjištěno, že majetek, který náleží do společného jmění manželů má podstatně nižší hodnotu, než činí závazky dlužníka. Je tedy nepochybné, že se v daném případě jedná o předlužené společné jmění manželů.

Důkazy, které žalobce ke svým tvrzením předložil, nepostačují pro závěr, že první žalovaný při zpeněžování nemovitostí ve vlastnictví dlužníka mimo dražbu, porušil podmínky takového prodeje stanovené pokynem zajištěného věřitele, naopak zpeněžil sporné nemovitosti mimo dražbu za cenu, která převýšila ocenění ve znaleckém posudku. Soud neshledal kupní smlouvu uzavřenou mezi prvním žalovaným jakožto insolvenčním správcem dlužníka a žalovanými 2) a 3) za neplatnou, a proto ve výroku I. tohoto usnesení žalobu zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 a § 224 odst. 3 o.s.ř. Žalovaní měli úspěch a náleží jim právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci, který (KSPL 56 INS 24393/2014)

úspěch neměl. Žalovaní však žádné náklady neprokázali, nároku se vzdali, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do patnácti dnů ode doručení jeho písemného vyhotovení, k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Plzni, Veleslavínova 40, Plzeň, ve trojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Krajský soud v Plzni dne 29. května 2017

JUDr. Ivana Parvoničová, v.r. Za správnost: samosoudkyně Markéta Šeflová, DiS.