156 ICm 3546/2017
č. j. 156 ICm 3546/2017-22 (KSPL 56 INS 3547/2017)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Ivanou Parvoničovou v právní věci

žalobkyně: CFIG SE, IČO 29138680, sídlem Sladkovského 767, 530 02 Pardubice, zastoupené Mgr. Martinem Keřtem, advokátem, se sídlem Sladkovského 2059, 530 02 Pardubice proti žalované: KONREO, v.o.s., IČO 04706498, sídlem Jana Nečase 1343/29, 616 00 Brno, insolvenční správkyni dlužnice Jiřiny Kopelentové, r.č. 885812/2108, trvalým pobytem Dolejší Těšov 7, 342 01 Hartmanice

o žalobě na určení popřených pohledávek

takto:

I. Žaloba se co do výše 8 000 Kč, představujících nepopřenou část dílčí pohledávky č. 2 přihlášky žalobkyně P-24, uplatněné do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. KSPL 56 INS 3547/2017, odmítá. II. Určuje se, že žalobkyně má za dlužnicí Jiřinou Kopelentovou pohledávku, přihlášenou v insolvenčním řízení sp. zn. 56 INS 3547/2017 jako P-24, dílčí pohledávka č. 2 ve výši 6 745,60 Kč, jakožto zbývající popřenou část neuhrazených úroků. Ve zbytku se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Šeflová, DiS. isir.justi ce.cz (KSPL 56 INS 3547/2017)

Odůvodnění: 1. Dne 3. 8. 2017 podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala určení, že pohledávky žalobkyně za dlužnicí Jiřinou Kopelentovou v insolvenčním řízení sp. zn. 56 INS 3547/2017 ve výši 44.483 Kč, jakožto zbývající část neuhrazených úroků a 12 000 Kč, jakožto smluvní pokuta jsou po právu a jsou pokládány v insolvenčním řízení za zjištěné. K neuhrazeným úrokům ve výši 44 483 Kč uvedla, že se jedná o výši úroků dohodnutou mezi žalobkyní a dlužnicí, maximální výši úroků nedefinuje žádná zákon, ani zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dále poukázala na svůj smluvní závazek v případě řádné úhrady úvěru vrátit dlužnici polovinu uhrazených úroků. Co se týče smluvní pokuty, požadoval s odkazem na ust. § 122 odst. 3, zákona o spotřebitelském úvěru, moderaci smluvní pokuty na 12 000 Kč. Dále uvedla, že je ochotna přijmout pouze popření dílčí pohledávky č. 5, tedy částky 19 178,50 Kč, která tvořila náklady právního zastoupení, spojené s převzetím právního zastoupení a sepisem předžalobní výzvy k zesplatněnému spotřebitelskému úvěru a rozhodčí poplatek. Popřená dílčí pohledávka č. 5 tak není předmětem tohoto řízení, když žalobkyně nenavrhovala o této pohledávce rozhodnout. Žalobkyně dále uvedla, že řádně posoudila bonitu dlužnice a učinila všechny nezbytné kroky, které v těchto případech lze rozumně očekávat. Na základě porovnání příjmů a výdajů dlužnice a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů pak vyžádala od dlužnice kopii občanského průkazu, dokladu o příjmech (výplatnici) a výpis z bankovního účtu dlužnice. Dále si žalobkyně obstarala výpis z insolvenčního rejstříku dlužnice, výpis z centrální evidence exekucí a výpis z obchodního rejstříku zaměstnavatele dlužnice. Na základě těchto dokladů tedy posoudila úvěruschopnost spotřebitele. Závěrem poukázala na práva, která spotřebitel má v rámci smluvního vztahu a jako celek označila uzavřenou smlouvu za proklientskou. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila svým podáním ze dne 14. 9. 2017 a uvedla, že má za to, že výše ujednané odměny je nemravná v porovnání s fakticky poskytnutou částkou. Žalovaná se domnívá, že v tomto případě došlo ke sjednání nepřiměřeně vysoké smluvní odměny, která je v rozporu s mravními principy, jimiž by se mezilidské vztahy měly řídit. Jak bylo uvedeno již v samotném popěrném úkonu žalované, za přiměřenou smluvní odměnu považuje částku ve výši jedné třetiny skutečně poskytnuté půjčky, což činí v tomto případě částka 8.000,-Kč. K poukazu žalobkyně na ustanovení 3.11. předmětné smlouvy, ve které bylo ujednáno vrácení poloviny úroků v případě řádného splácení úvěru dlužnicí, má žalovaná za to, že uvedené ustanovení je v daném sporu zcela irelevantní. K dílčí pohledávce č. 3 z titulu smluvní pokuty uvedla pouze, že shledává-li žalobkyně část popěrného úkonu oprávněným, pak nic nebrání, aby vzala část přihláškou uplatněného nároku zpět. Následně i žalovaná může případně uvažovat a částečném zpětvzetí svého popěrného úkonu. Závěrem žalovaná uvedla, že posouzení schopnosti dlužnice splácet poskytnuté finanční prostředky nebylo žalobkyní provedeno příliš pečlivě a navrhla žalobu v plném rozsahu zamítnout. 3. Podle § 160 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, insolvenční zákon, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen IZ), platí, že incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby. Podle odstavce 4 pak žalobu podanou podle odstavce 1 opožděně nebo osobou, která k tomu nebyla oprávněna, insolvenční soud odmítne. Stejně postupuje, má-li žaloba nedostatky, které se nepodařilo odstranit a které mu brání v řízení o ní pokračovat. 4. Podle § 198 odst. 1 IZ platí, že věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti

Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Šeflová, DiS. (KSPL 56 INS 3547/2017) se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. 5. O žalobě rozhodl zdejší soud bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, dále jen o.s.ř., neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a obsahem insolvenčního spisu a účastníci s tímto postupem vyjádřili souhlas. 6. Z obsahu spisu Krajského soudu v Plzni spis. zn. KSPL 56 INS 3547/2017 dlužnice Jiřiny Kopelentové bylo soudem zjištěno a mezi účastníky je nesporné, že na přezkumném jednání dne 14. 6. 2017 byly popřeny insolvenční správkyní (žalovanou) pohledávky věřitele CFIG SE č. P-24, a to dílčí pohledávky č. 2 v rozsahu 36 483,52 Kč, a dílčí pohledávky č. 3 a 5 zcela, přičemž správce uznal dílčí pohledávky č. 1 zcela, č. 2 v rozsahu 8 000,--Kč a č. 4 a 6 také zcela. Dále bylo soudem zjištěno, že insolvenční správkyně (žalovaná) vyrozuměla žalobkyni o popření pohledávek, a toto vyrozumění bylo žalobkyni doručeno 28. 7. 2017. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána 3. 8. 2017, je možné konstatovat, že se jedná o žalobu včasnou v souladu s ustanovením § 198 odst. 1 IZ. Je tedy naplněn základní předpoklad pro to, aby se soud žalobou věcně zabýval. 7. Z provedených důkazů bylo prokázáno, že žalobkyně s dlužnicí uzavřely smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 12410, a to dne 23. 11. 2016. Z článku II. smlouvy bylo soudem zjištěno, že žalobkyně poskytla dlužnici úvěr ve výši 24 000 Kč, přičemž částka 15 000 Kč byla započtena vůči pohledávce, kterou měla žalobkyně vůči dlužnici z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 12212, částka 4 200 Kč byla vyplacena dlužnici a částku 4 800 Kč si žalobkyně ponechala na úhradu nákladů potřebných na vyřizování úvěrů pro spotřebitele. Za poskytnutí úvěru se dlužnice zavázala zaplatit žalobkyni úrok v celkové výši 44 484 Kč. Úvěr byl podle článku 3,1 splatný v 72 měsíčních splátkách po 951 Kč. Úroková sazba byla pevně stanovena na 44 % p.a. V článku 3.5 smlouvy bylo ujednáno, že žalobkyně má v případě prodlení dlužnice s plněním smlouvy právo na poplatek za první upomínku ve výši 300 Kč a poplatek za druhou upomínku ve výši 500 Kč. Pokud ani po druhé upomínce nedojde k nápravě, stává se celý úvěr splatným a věřitel je oprávněn požadovat úhradu celé zbývající části peněžitého závazku včetně jednorázové sankce na úhradu nákladů za zesplatnění úvěru ve výši 30 % z celkové částky splatné spotřebitelem. 8. Z výpisu z účtu dlužnice za měsíc srpen 2016 soud zjistil, že výdaje dlužnice v tomto měsíci činily 53 676,82 Kč a příjmy pouze 50 947,29 Kč, přičemž větší část příjmu představovaly půjčky (4. 8. 2016 3 020 Kč od společnosti VIVA CREDIT, 24. 8. 2016 půjčka od společnosti TOMMY STACHI s.r.o., 26. 8. 2016 půjčka od společnosti Viva credit s.r.o.).

9. Z databáze České národní banky, dostupné na internetových stránkách www.cnb.cz soud zjistil, že v měsíci prosinci 2016 činila průměrná sazba bankovních úvěrů a půjček s dobou fixace sazby nad 5 let 10,24 % p.a.. 10. Co se týče výroku I. tohoto usnesení, soud konstatuje, že žalovaná na přezkumném jednání dílčí pohledávku žalobkyně č. 2 z titulu neuhrazených úroků uznala ve výši 8 000 Kč a popřela toliko ve výši 36 483,52 Kč. Podle § 198 odst. 1 IZ může žalobu podávat pouze věřitel, jehož pohledávka byla popřena. Vzhledem k tomu, že žalovaná uznala část úroků ve výši 8 000 Kč, pak žalobkyně podala žalobu v tomto rozsahu neoprávněně a soud ji proto v tomto rozsahu odmítl. 11. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které

Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Šeflová, DiS. (KSPL 56 INS 3547/2017) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 1796 o.z. je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. 13. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2051 o.z. Nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. 14. Podle § 1802 o.z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

15. Soud konstatuje, že i v současnosti je stále aktuální rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 4. 2001 sp. zn. 29 Cdo 1583/2000, dle kterého soulad obsahu právního úkonu s dobrými mravy musí být posuzován vždy, bez ohledu na to, že obsah byl výsledkem svobodného ujednání mezi účastníky a také bez ohledu na to, kdo případný rozpor s dobrými mravy zavinil, či zda některá ze stran byla při uzavírání smlouvy v dobré míře. 16. Zdejší soud se plně ztotožňuje se závěry Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, tam v příslušné právní větě mj. uvedl, že neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník poskytoval věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky; podle Nejvyššího soudu nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. S tímto závěrem se ztotožnil též Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 7. 5. 2009 sp. zn. I. ÚS 523/07. 17. Posuzovat soulad právního jednání s dobrými mravy lze s více hledisek. Uvážíme-li ekonomickou situaci dlužnice, o které nutně žalobkyně věděla, je nutné konstatovat, že žalobkyně přistoupila k uzavření smlouvy s dlužnicí přesto, že věděla, že dlužnice splácí již několik půjček, což je jasně patrné jak ze smlouvy samotné, ze které se podává, že z úvěrové sumy 24 000 Kč připadlo na umoření dřívějšího dluhu žalobkyně celkem 15 000 Kč. Dále je to patrno z výpisu z účtu dlužnice, když dlužnice splácela přinejmenším dvě půjčky u společnost Viva credit s.r.o. a jednu půjčku od společnosti TOMMY STACHI s.r.o. Obavy žalobkyně o ekonomické situaci dlužnice mělo vzbudit též několik plateb označených jako tuzemská platba odchozí-expres a zejména fakt, že zatímco vlastní příjmy dlužnice byly v měsíci srpnu 2016 představovány pouze mzdou ve výši 14 838 Kč, tak její výdaje činily celkem 53 676,82 Kč. Takovou situaci dlužnice nelze než posoudit jako ekonomicky tísnivou, svědčící o úpadkovém stavu dlužnice.

18. Při hodnocení přiměřenosti sjednaného úroku a jeho souladu s dobrými mravy soud přihlédl k tomu, že pevná roční úroková sazba byla sjednána ve výši 44 %, což je více než čtyřnásobek průměrné úrokové sazby poskytované bankami v měsíci uzavření smlouvy. Takový

Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Šeflová, DiS. (KSPL 56 INS 3547/2017) rozdíl v úrokové sazbě již považuje soud za podstatný ve smyslu shora uvedeného názoru Nejvyššího soud a tudíž v rozporu s dobrými mravy. Soud však považuje za neplatné pouze ujednání o výši úroku, nikoliv ujednání o úročení úvěru jako takové, proto podle § 1802 o.z. má náležet žalobkyni úrok obvyklý, požadovaný za úvěry, které poskytují banky v místě nebo sídle dlužníka v době uzavření smlouvy, tedy úrok 10,24 % p.a. Z částky 24 000 Kč pak při úrokové sazbě 10,24 % p.a. a smluvené době splácení 6 let činí celkový úrok 14 745,60 Kč. Vzhledem k tomu, že částku 8 000 Kč již žalovaná uznala na přezkumném jednání, pročež byla v tomto rozsahu žaloba odmítnuta, náleží žalobkyni ze sporné částky 36 483,52 Kč ještě 6 745,60 Kč. Nelze přisvědčit obraně žalobkyně ohledně sjednané možnosti vrácení poloviny zaplacených úroků v případě řádného splacení, když s ohledem na ekonomický stav dlužnice v době uzavření smlouvy bylo zřejmé, že dlužnice se nachází v dluhové pasti. 19. Co se týče smluvní pokuty, považuje ji soud s ohledem na okolnosti za nepřiměřenou a v rozporu s dobrými mravy. Soud vzal do úvahy, že do faktické dispozice dlužnice se dostala pouze částka 19 200 Kč, když 4 800 Kč z úvěrové částky si žalobkyně ponechala jako faktickou úplatu za poskytnutí úvěru. Smluvní pokuta, která je vyšší, než fakticky poskytnutá úvěrová suma je v rozporu s dobrými mravy, i vzhledem k tomu, že byla sjednána bez ohledu na dobu prodlení dlužnice. A to tím spíše, když na základě poznatků žalobkyně o ekonomické situaci dlužnice jí muselo být více než zřejmé, že dlužnice nebude schopna úvěr splácet. Tomu též odpovídá celková částka uplatňovaná žalobkyní v přihlášce pohledávek 109 233,55 Kč, v poměru s fakticky poskytnutou částkou 19 200 Kč, představuje 569 % žalobkyní poskytnuté sumy. Takto koncipovaná smlouva jako celek umožňuje žalobkyni i v oddlužení plněním splátkového kalendáře splněného na 30 % inkasovat více, než kolik dlužnici fakticky poskytla. K navrhované moderaci smluvní pokuty soud přistoupit nemohl, když tento návrh je oprávněn podat pouze dlužník, nikoliv věřitel. 20. Soud vzal tedy do úvahy nejen vzájemný poměr úvěrové sumy, požadovanou výši úroku a smluvní pokuty, ale též poměry dlužnice v době uzavření smlouvy a dospěl k závěru, že ujednané výše úroků a smluvní pokuty jsou v rozporu s dobrými mravy a tudíž neplatné. Soud má dále za to, že ujednání o úrocích naplňuje též znaky lichvy podle § 1796 o.z., když požadovaná úplata za poskytnutí úvěru byla neúměrná, přičemž žalobkyně při uzavření smlouvy využila ekonomické tísně dlužnice. Žalobě bylo možno vyhovět toliko v rozsahu 6 745,60 Kč, a to z důvodů uvedených v odstavci 18.

21. Žalovaná byla ve věci převážně úspěšná, a proto jí v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

Plzeň 7. února 2018

JUDr. Ivana Parvoničová v. r. samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Šeflová, DiS.