156 ICm 3379/2015
156 ICm 3379/2015-27 (KSPL 56 INS 7696/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanou Parvoničovou v právní věci žalobce: INVESA s.r.o., IČO 28544293, se sídlem Revoluční 725/11, 110 00, Praha 1-Staré Město proti žalovanému: Miroslav anonymizovano , anonymizovano , bytem Dolní Hradiště E44, 331 51, Dolní Hradiště, zastoupený Mgr. Pavlem Prunnerem, advokátem, sídlem Krkonošská 2001/16, 120 00 Praha 2, o určení popřených pohledávek

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá určení výše zajištěné pohledávky P-7 v rozsahu dílčí pohledávky č. 1 ve výši 112.196,83 Kč a určení pravosti a výše dílčí pohledávky č. 2 ve výši 37.000 Kč, přihlášené do insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSPL 56 INS 7696/2015, se odmítá.

II. Určuje se, že žalobce má za dlužníkem Miroslavem anonymizovano , anonymizovano pohledávku z titulu smluvní pokuty ze smlouvy o úvěru č. 8120000001 ze dne 3.1.2012, přihlášenou do insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSPL 56 INS 7696/2015 jako P-7 dílčí pohledávku č. 3, a tato činí 246.840,-Kč.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení v celkové výši 5.000,-Kč.

Odůvodnění :

Žalobce se svou žalobou ze dne 27.8.2015 domáhal vydání rozsudku o určení popřených pohledávek. Žaloba byla odůvodněna tak, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávky v celkové výši 593.858,-Kč, evidované pod číslem 7 (v žalobě -28-chybně uvedeno pod č. 15). Přihláška je tvořena dílčí pohledávkou zajištěnou a nevykonatelnou č. 1 ve výši 344.250,-Kč, dílčí pohledávkou zajištěnou a nevykonatelnou č. 2 ve výši 37.000,-Kč a nezajištěnou a nevykonatelnou č. 3 ve výši 246.840,-Kč. Pohledávky byly přihlášeny z titulu nespláceného úvěru, který byl poskytnut na základě smlouvy o úvěru č. 8120000001 ze dne 3.1.2012 a smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti ze dne 3.1.2012. Smlouvy byly uzavřeny mezi žalovaným a původním věřitelem-SMART HYPO s.r.o., IČO 27774082, kdy pohledávka ze smlouvy o úvěru byla následně postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek č. 201405 ze dne 29.1.2014. Při přezkumném jednání došlo ze strany dlužníka k částečnému popření pohledávek žalobce. Dílčí pohledávka č. 7/1 byla žalovaným popřena co do výše 112.196,83 Kč (uznána byla ve výši 132.603,17 Kč), dílčí pohledávky č. 7/2 a 7/3 byly žalovaným popřeny v plném rozsahu pro pravost a výši. K zajištěným pohledávkám č. 7/1 a 2 žalobce uvedl, že má za to, že dlužníkovo popření nemá dle § 410 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), dále také jen IZ žádné účinky, neboť jde o pohledávky zajištěné, žalobu podal z procesní opatrnosti dle poučení insolvenčním správcem. Pokud se jedná o pohledávku č. 7/3 ve výši 246.840,-Kč, jde o smluvní pokutu, jejíž výši žalobce za nemravnou nepovažuje. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, a to sp. zn. 32 Cdo 3622/2011 a 23 Cdo 4286/2009.

Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 22.10.2015 uvedl, že se domnívá, že žalobcem přihlášené nároky jsou v rozporu s dobrými mravy, smluvní pokuta je zcela zjevně nepřiměřená, žalovaný si půjčil 170.000,-Kč a měl by vrátit 726.258,-Kč. Snažil se věřiteli platit (uhradil celkem 132.603,17 Kč), ale splátka byla vyšší, než se původně domníval. Při nařízeném jednání pak doplnil, že při uzavření smlouvy o úvěru nebyl důsledně vyjádřen způsob výpočtu RPSN sazby a osoba, uzavírající za věřitele smlouvu o úvěru nebyla oprávněna tuto uzavřít, když dle plné moci z 1.11.2010 plyne, že je zmocněnec oprávněn uzavírat smlouvy o úvěru do výše jistiny 300.000,-Kč.

Insolvenční správce při přezkumném jednání dne 13.7.2015 pohledávku žalobce P-7 uznal, popřena byla toliko žalovaným. Vyrozumění o popření pohledávky žalobce dlužníkem pochází ze dne 6.8.2015, účinky schválení oddlužení nastaly dne 22.7.2015. V dané věci soud na úvod konstatuje, že žaloba byla podána v zákonem stanovené lhůtě, neboť žalobce byl písemně informován o popření pohledávek dne 12.8.2015 a žaloba byla podána dne 27.8.2015.

Z přihlášky žalobce do insolvenčního řízení dlužníka je patrné, že žalobce přihlásil pohledávky v celkové výši 593.858,-Kč. Pohledávka č. 1 byla přihlášena ve výši 310.018,-Kč, přičemž jistina byla vyčíslena na 244.800,-Kč a příslušenství ve výši 65.218,-Kč. Tato pohledávka byla přihlášená jako zajištěná smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 3.1.2012. Pohledávka č. 2 byla přihlášená ve výši 37.000,-Kč z titulu smluvní pokuty, jako zajištěná smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 3.1.2012. Pohledávka č. 3 byla přihlášená ve výši 246.840,-Kč, jako právní titul byla uvedena smlouva o úvěru č. 8120000001 ze dne 3.1.2012, jednalo se o smluvní pokuty dle článku IV. smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že dne 3.1.2012 uzavřel dlužník se společností SMART HYPO s. r. o. smlouvu o úvěru č. 8120000001, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 170.000,-Kč na dobu 48 měsíců. Strany se v článku I smlouvy také dohodly, že dlužník za sjednání smlouvy zaplatí věřiteli 10.000,-Kč. V článku II. se strany dohodly, že za poskytnutí úvěru zaplatí dlužník věřiteli sjednané úroky ve výši 20 % z jistiny za každý rok a sjednanou úplatu 61.200,-Kč, přičemž úroky i úplata jsou splatné měsíčně. V článku III. se -29-dlužník zavázal uhradit věřiteli celkem částku 377.200,-Kč, z toho poplatek ve výši 10.000,-Kč a zbytek ve výši 367.200,-Kč v 48 pravidelných splátkách po 7.650,-Kč měsíčně s tím, že první splátka bude splatná 5.1.2012. V článku IV. si strany dojednaly sankce. V případě prodlení věřitele se splněním povinností byla stanovena smluvní pokuta ve výši 0,2% z jistiny za každý započatý den prodlení do splnění. Pro případ prodlení dlužníka s úhradou jistiny či zesplatněné jistiny se strany dohodly na smluvní pokutě ve výši 0,2% z jistiny za každý započatý den prodlení. Dále se strany dohodly na povinnosti dlužníka uhradit věřiteli jednorázovou smluvní pokutu ve výši 17.000,-Kč, jestliže prodlení dlužníka se splácením jistiny či zesplatněné jistiny přesáhne jeden měsíc. V článku V. se strany dohodly, že závazek z úvěru bude zajištěn zástavním právem k nemovitostem. Stejného dne pak byla uzavřena zástavní smlouva ve vztahu k úvěru ve výši 377.200,-Kč, případně k uplatněné smluvní pokutě ve výši 0,2 % z jistiny, či k jednorázové smluvní pokutě či nákladům spojeným s vymáháním dlužné částky. Ze dne 2. 5. 2012 pochází tzv. oznámení o zesplatnění závazku a o uložení smluvních pokut. Uvedenou listinu převzal žalovaný osobně dne 3. 5. 2012. Ze dne 29. 1. 2014 pochází smlouva o postoupení pohledávek, uzavřená mezi společností SMART HYPO s. r. o. a žalobcem. Jejím předmětem je i pohledávka za žalovaným.

Podle § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení o. s. ř., týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřené jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Podle § 410 IZ není-li dále stanoveno jinak, platí o přezkoumání přihlášených pohledávek za trvání účinnosti oddlužení obdobně § 190 až 202. Insolvenční správce se na své nebezpečí a na své náklady (§ 39 odst. 2) může dát zastoupit při přezkumném jednání jinou osobou; to neplatí, jestliže insolvenční soud požaduje, aby se insolvenční správce přezkumného jednání zúčastnil osobně (odst. 1). Popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem, ustanovení § 51 odst. 2 tím však není dotčeno; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku (odst. 2). Jde-li o vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, může dlužník jako důvod popření její pravosti nebo výše uplatnit jen skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla nebo je promlčená (odst. 3). -30- Podle § 160 odst. 1 IZ incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby. Podle § 160 odst. 4 IZ žalobu podanou podle odstavce 1 opožděně nebo osobou, která k tomu nebyla oprávněna, insolvenční soud odmítne. Stejně postupuje, má-li žaloba nedostatky, které se nepodařilo odstranit a které mu brání v řízení o ní pokračovat.

V dané věci žalobce označil svou pohledávku P-7/1 a 2 za zajištěnou. Jak shora uvedeno, podle § 410 odst. 2 IZ účinky popření dlužníkem (jež jsou tytéž jako účinky popření insolvenčním správcem, včetně aktivní či pasivní legitimace v řízeních o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávek) zákon spojuje toliko s popřením pohledávky nezajištěné. Popření zajištěné pohledávky dlužníkem má tedy i v průběhu trvání oddlužení následky předvídané ustanovením § 192 odst. 3 IZ, tedy že upravený seznam přihlášených pohledávek není v rozsahu popření exekučním titulem, popření pohledávky dlužníkem však nemá vliv na její zjištění. V takovém případě je pohledávka zajištěného věřitele bez dalšího zjištěna, jestliže ji nepopřel insolvenční správce ani žádný z přihlášených věřitelů (§ 201 odst. 1 písm. a) IZ) a není zde proto žádný důvod pro založení incidenčního sporu o pravost, výši nebo pořadí této pohledávky. Žalobce jako zajištěný věřitel pohledávek P-7/1 a 2 proto neměl žádný důvod podat žalobu proti dlužníkovi, když dlužník v řízení o určení pohledávky podle § 198 IZ v daném případě není z procesního hlediska pasivně legitimován. Nelze proto shledat ani procesní legitimaci na straně žalobce k podání předmětné incidenční žaloby. Soud tedy v souladu s § 160 odst. 4 IZ a shodně též s judikaturou (např. 29 ICm 2729/2014, 104 VSPH 497/2015-54 (KSCB 25 INS 8769/2014) žalobu ve výroku I. rozsudku odmítl z důvodu, že ji podala neoprávněná osoba.

Pokud jde o pohledávku P-7/3 soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba byla podána zcela po právu. Smlouva dle názoru soudu byla sjednána platně, když zmocněnec věřitele (Martina Vysoudilová) byl zmocněn věřitelem SMART HYPO s. r. o. k uzavírání smluv o úvěru do výše jistiny 300.000,-Kč. Jak bylo uvedeno shora, žalobce přihlásil za dlužníkem do insolvenčního řízení svoji pohledávku vyplývající z úvěrové smlouvy č. 8120000001 (s jistinou ve výši 170.000,-Kč). Pohledávka č. 3 byla přihlášená jako nezajištěná, a to ve výši 246.840,-Kč. Jednalo se o smluvní pokuty dle článku IV. smlouvy, a to 0,2 % denně z úvěru (z jistiny ve výši 170.000,-Kč)-tj. 340,-Kč denně. Dlužník byl v prodlení 1089 dnů, smluvní pokuta činí 370.260,-Kč, avšak žalobce si nárokuje pouze 246.840,-Kč. Pohledávku žalobce popřel pouze dlužník, insolvenční správce nikoli. Proto byla žaloba správně podána jen proti dlužníkovi. Pokud se jedná o popření pohledávky č. 7/3, tato byla přihlášená jako nezajištěná, tu mohl dlužník popřít s účinky avizovanými v § 410 odst. 2 IZ. Jedná se o již uvedenou smluvní pokutu, která byla mezi původním věřitelem a dlužníkem sjednána v článku č. IV smlouvy o úvěru. Jelikož dlužník nehradil splátky na Smlouvu o úvěru řádně a včas, dostal se do prodlení, čímž porušil povinnost vyplývající ze smlouvy. Pro tento případ si strany dojednaly smluvní pokutu, dlužno poznamenat, že ve stejné výši byla sjednána i pro případ porušení povinností ze strany věřitele.

Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 2. 2011, č. j. 23 Cdo 4286/2009 ujednání o smluvní pokutě v obchodněprávních vztazích je možné posuzovat jako neplatný právní úkon pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 obč. zák. pouze v případě, že by se dobrým mravům příčily okolnosti, za kterých byla smluvní pokuta sjednána, popř. i ve spojení se sjednáním nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty. Pouze z důvodu sjednané nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty nelze považovat toto ujednání za neplatné pro rozpor s dobrými mravy, stejně tak skutečnost, že byla sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta -31-neodůvodňuje aplikaci § 265 obch. zák. tedy že by výkon práva byl v rozporu s poctivým obchodním stykem.

Dle názoru soudu není výše smluvní pokuty sjednaná ve výši 0,2 % z jistiny denně (nikoli tedy z dlužné částky včetně úroků) v rozporu s dobrými mravy, neboť skutečnost, že se v důsledku jedná o poměrně vysokou částku, spočívá pouze v tom, že dlužník byl v prodlení celých 1089 dnů; její ujednání není proto ve smyslu ust. § 39 obč. zák. neplatné. Ani okolnosti, za kterých došlo k ujednání smluvní pokuty, nepovažuje soud za nestandardní, když se dlužník mohl s tímto ujednáním seznámit před podpisem úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že mezi stranami nebylo sporu o tom, že v měsíci květnu 2012 došlo k prodlení s plněním měsíčních splátek, čímž došlo k porušení povinnosti dlužníka z uzavřené smlouvy, má žalobce v souladu s článkem IV. smlouvy o úvěru právo na požadovanou smluvní pokutu. Z uvedených důvodů soud žalobě ohledně pohledávky P-7/3 vyhověl výrokem II. a určil, že popření pohledávky ze strany dlužníka nebylo na místě.

Podle ustanovení § 163 IZ rozhodne insolvenční soud o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení občanského soudního řádu, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Náhrada nákladů incidenčního sporu je zvláštní pohledávkou, na kterou se nevztahuje § 170 písm. f) IZ.

O nákladech řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl ve věci úspěch a náleží mu náhrada nákladů v plné výši. Žalobci vznikly náklady pouze v souvislosti se zaplacením soudního poplatku ve výši 5.000,-Kč. Podle § 202 odst. 1 IZ ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty; do ní náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci.

Poučení : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do patnácti dnů ode doručení jeho písemného vyhotovení, k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Plzni, Veleslavínova 40, Plzeň, ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Krajský soud v Plzni dne 20. ledna 2016 JUDr. Ivana Parvoničová, v.r. Za správnost vyhotovení: samosoudkyně Jaroslava Kočová