156 ICm 3015/2017
156 ICm 3015/2017-193

(KSPL 56 INS 16449/2016)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Parvoničovou v právní věci

žalobce: Ing. Richard Jasinský, IČO 73356093, sídlem Charkovská 135/24, 101 00 Praha, insolvenční správce dlužníka Cloud Empire s. r. o., IČO 01731483, se sídlem Ladova 587, 344 01 Domažlice,

zastoupený: JUDr. Janem Tryznou, PhD., advokátem, se sídlem Botičská 1936/4, 128 00 Praha 2,

proti žalovanému: RG Investment, a.s., IČO 28144465, sídlem Vladislavova 250, 397 01 Písek,

zastoupený: Jiřím Hřídelem, advokátem, se sídlem Fráni Šrámka 136, 397 01 Písek,

o odpůrčí žalobě na neúčinnost právních úkonů, jako incidenčním sporu v insolvenční věci dlužníka Cloud Empire s. r. o., IČO 01731483, sídlem Ladova 587, 344 01 Domažlice, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 56 INS 16449/2016,

takto:

I. Určuje se, že právní úkon dlužníka spočívající v uzavření smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 21. 12.2015 k věcem movitým, a to k 197 ks serverů HP ProLiant DL 320eGen8v2 (předmět zajištění přihlášky pohledávky P-25/3 a předmět zajištění č. 2) u P-25/1 a P-25/2) mezi dlužníkem a žalovaným, je vůči věřitelům dlužníka pro účely insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Plzni sp. zn. KSPL 56 INS 16449/2016 neúčinným právním úkonem.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení výši 16.456,-Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Shodu s prvopisem potvrzuje Jolana Vlasáková. isir.justi ce.cz č. účtu 3703-4321311/0710, VS 4300301517 soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

1. Žalobce se včasnou žalobou doručenou soudu dne 23.06.2017 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že právní úkon dlužníka spočívající v uzavření smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 21.12.2015 k věcem movitým, a to k 197 ks serverů HP ProLiant DL 320eGen8v2 mezi dlužníkem jako zástavcem a žalovaným jako zástavním věřitelem, je vůči majetkové podstatě neúčinným právním úkonem. Svůj návrh odůvodnil tím, že uvedená smlouva byla uzavřena mezi dlužníkem a žalovaným poté, co již dříve mezi stranami byly uzavřeny smlouvy o zápůjčkách (21.5.2015, 13.8.2015 a 26.10.2015). Došlo tak k dodatečnému dozajištění zápůjček, žalovaný si tedy dozajistil své pohledávky, aniž by získal přiměřenou protihodnotu. V době sjednání předmětné smlouvy byl dlužník v úpadku, navíc dlužil i žalovanému druhou splátku na smlouvu o zápůjčce z 13.8.2015 ve výši 12,777.132,-Kč. Žalovaný se sjednáním zástavního práva měl dostat do pozice zajištěného věřitele, čímž zkrátil uspokojení ostatních věřitelů. 2. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval uzavření zástavní smlouvy dne 21.12.2015, zástavní právo však již bylo předdohodnuto. K neuzavření zástavní smlouvy společně se smlouvami o zápůjčce nedošlo vinou žalovaného, nýbrž skutečností, že zástava nebyla v době uzavírání smluv o zápůjčce ve vlastnictví dlužníka, když na servery se vztahovala výhrada vlastnictví firmy Wincor Nixdorf s.r.o., tedy do doby jejich úplného zaplacení nebyly vlastnictvím dlužníka, tedy způsobilým předmětem zástavy. Navíc ke všem zajištěným pohledávkám ze zápůjček byly mezi žalovaným a dlužníkem uzavřeny dodatky, na základě kterých došlo k snížení úročení zápůjček ze sazby 10 % na 3 % p.a. zpětně. Nejednalo se tak o úkon zvýhodňující či úkon bez přiměřeného protiplnění. Žalovaný pak zpochybnil, že by dlužník byl k 21.12.2015 v úpadku, když obdržel od Ministerstva průmyslu a obchodu dotaci ve výši téměř 35 mil. Kč, přičemž projekt byl ukončen k 17.12.2015. 3. Soud má v dané věci za zjištěný a prokázaný následující skutkový stav. Dne 14.7.2016 bylo zahájeno insolvenční řízení dlužníka; dlužník sám v insolvenčním návrhu tvrdil, že je v úpadku jak ve formě platební neschopnosti, tak ve formě předlužení. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 10.11.2016 č.j. KSPL 56 INS 16449/2016-A-32 byl zjištěn úpadek dlužníka, na majetek dlužníka prohlášen konkurs s tím, že konkurs bude projednán jako nepatrný a insolvenčním správcem ustanoven Ing. Richard Jasinský, IČO 73356093, sídlem Ruská 593/40, 101 00 Praha 10 (Keramická 198, 330 11 Třemošná). 4. Mezi účastníky je nesporné, že dlužník a žalovaný dne 21.12.2015 uzavřeli smlouvu o zřízení zástavního práva, na základě které se strany dohodly, že zástavní právo zajistí dluhy (peněžité dluhy ze smluv o zápůjčkách ze dne 21.5.2015 ve výši 3,074.660,-Kč s příslušenstvím, ze dne 13.8.2015 ve výši 12,777.132,-a 8,295.037,-Kč s příslušenstvím a ze dne 26.10.2015 ve výši 10,726.511,-Kč s příslušenstvím včetně budoucích a podmíněných peněžitých dluhů, které vzniknou do 31.12.2028, a to až do výše 40,000.000,-Kč). Zástavu tvořili jednotlivé věci v podobě serverů s přesnou specifikací modelu, sériového čísla, evidenčního řízení a Rack. Sporné je, zda dlužník v době uzavření předmětné smlouvy o zřízení zástavního práva se nacházel v úpadku a zda dlužník obdržel při zřízení zajištění současně přiměřenou protihodnotu. 5. Podle § 235 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), dále jen IZ neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí (odst. 1). Neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které

Shodu s prvopisem potvrzuje Jolana Vlasáková. zahájením insolvenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen "odpůrčí žaloba"), není-li dále stanoveno jinak (odst. 2). 6. Podle § 239 IZ odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat (odst. 1). Rozhodne-li o tom věřitelský výbor, podá insolvenční správce odpůrčí žalobu vždy. Nejsou-li v majetkové podstatě peněžní prostředky potřebné ke krytí nákladů na podání odpůrčí žaloby a vedení incidenčního sporu, může insolvenční správce podmínit podání odpůrčí žaloby nebo další vedení incidenčního sporu tím, aby mu věřitelé poskytli na úhradu těchto nákladů přiměřenou zálohu. Skončí-li incidenční spor úspěchem insolvenčního správce, mohou věřitelé, kteří zálohu poskytli, požadovat její náhradu jako pohledávku za majetkovou podstatou (odst. 2). Insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne (odst. 3). Dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno. Tím není dotčeno právo insolvenčního správce v případě, že šlo o peněžité plnění nebo že má jít o peněžitou náhradu za poskytnuté plnění, požadovat odpůrčí žalobou vedle určení neúčinnosti dlužníkova právního úkonu i toto peněžité plnění nebo peněžitou náhradu plnění. Vylučovací žaloba není přípustná (odst. 4). 7. Soud konstatuje, že žaloba byla podána včas, dne 23.6.2017, když insolvenční řízení bylo zahájeno 14.7.2016, a to osobou oprávněnou. 8 Podle § 240 IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník (odst. 1). Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern), je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku (odst. 2). Právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby (odst. 3). Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění není a) plnění uložené právním předpisem, b) příležitostný dar v přiměřené výši, c) poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti, nebo d) právní úkon, o kterém dlužník se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládal, že z něj bude mít přiměřený prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka (odst. 4).

9. Podle § 241 IZ zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu (odst. 1). Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že zvýhodňující právní úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku (odst. 2). Zvýhodňujícími právními úkony jsou zejména úkony, kterými dlužník a) splnil dluh dříve, než

Shodu s prvopisem potvrzuje Jolana Vlasáková. svému dlužníku splnění dluhu nebo jinak dohodl anebo umožnil zánik či nesplnění svého práva, d) poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku, ledaže jde o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci hromadné (odst. 3). Zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby (odst. 4). Zvýhodňujícím právním úkonem není a) zřízení zajištění závazku dlužníka, obdržel-li za ně dlužník současně přiměřenou protihodnotu, b) právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka, c) právní úkon, který dlužník učinil za trvání moratoria nebo po zahájení insolvenčního řízení za podmínek stanovených tímto zákonem (odst. 5). 10. Podle § 3 IZ ve znění do 30.6.2017 dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost"), (odst. 1). Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud (odst. 2). Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat (odst. 3). O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (odst. 4). 11. Výše citované ustanovení upravuje (mimo jiné) vyvratitelnou domněnku o tom, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, v případě, že tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sen. zn. 29 NSČR 17/2009, uveřejněné pod číslem 51/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a ze dne 12. prosince 2013, sen. zn. 29 NSČR 113/2013, jež bylo občanskoprávním a obchodním kolegiem Nejvyššího soudu schváleno dne 12. března 2014 k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). 12. Tato vyvratitelná domněnka neschopnosti dlužníka plnit své peněžité závazky se neuplatní jen pro účely rozhodnutí o úpadku (§ 136 a násl. IZ), nýbrž i v dalších případech, kdy insolvenční zákon váže vznik případných práv a povinností na stav úpadku dlužníka. Tak je tomu např. jde-li o odpovědnost za škodu nebo jinou újmu vzniklou porušením povinnosti podat insolvenční návrh (§ 98 a § 99 IZ) nebo jde-li o neúčinnost právních úkonů bez přiměřeného protiplnění (§ 240 odst. 2 IZ), popř. o neúčinnost zvýhodňujících právních úkonů (§ 241 odst. 2 IZ); potud srov. i zařazení ustanovení § 3 IZ (část první, obecná část, hlava I, základní ustanovení).

13. Právě selektivnímu uspokojování jednoho věřitele v neprospěch ostatních věřitelů má institut neúčinnosti zvýhodňujících právních úkonů zabránit. Zásada par conditio creditorum (pari passu) neboli poměrného uspokojování nároků věřitelů (nezajištěných věřitelů), je jednou z hlavních zásad insolvenčního řízení, jež je modifikována zvláštními nároky některých věřitelů (srov.

Shodu s prvopisem potvrzuje Jolana Vlasáková. sen. zn. 29 Cdo 3815/2014, podstatou neúčinnosti právních úkonů podle insolvenčního zákona je především zajištění ochrany věřitelů před právními úkony dlužníka, které v konečném důsledku krátí věřitele. Je rozhodující, zda dlužník dluh uhradil způsobem (v rozsahu), v jehož důsledku se věřiteli dostalo na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu (dle § 241 odst. 1 IZ), čímž věřitele zvýhodnil oproti jiným věřitelům. Dále je podstatné, zda je splněna podmínka stanovena v odstavci druhém (že jde o úkon učiněný v době, kdy byl dlužník v úpadku, nebo o úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku) a současně není dána skutková podstata v odstavci pátém označeného ustanovení. Nositelem důkazního břemene ve vztahu k výjimkám v odstavci pátém je osoba, v jejíž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn (žalovaný). 14. Pro posouzení, že smlouva o zřízení zástavního práva je vskutku neúčinným právním úkonem ve smyslu ustanovení § 241 IZ), je nezbytné splnění následujících předpokladů: 1) V důsledku označeného právního úkonu se žalobci dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu. 2) Dotčený právní úkon dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo tento právní úkon vedl k dlužníkovu úpadku a byl učiněn ve prospěch žalobce (tj. osoby, která není osobou blízkou dlužníkovi, ani osobou, která s dlužníkem tvoří koncern) v době jednoho roku před zahájením insolvenčního řízení. 3) Dlužník tímto právním úkonem poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku, aniž by šlo o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci hromadné, a neobdržel za zřízení zajištění současně přiměřenou protihodnotu. 15. Co se týče podmínky negativního vymezení skutkového podstaty znevýhodňujícího právního úkonu plynoucí z ustanovení § 241 odst. 5 IZ, soud odkazuje na závěry Nejvyššího soudu vyslovené v jeho rozsudku ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 29 ICdo 13/2012, podle něhož ustanovení § 241 odst. 5 písm. a) a b) IZ upravuje dvě skupiny právních úkonů dlužníka, které nejsou zvýhodňujícími právními úkony, a to jednak právní úkony, jimiž dlužník zřídil zajištění svého závazku, obdržel-li za ně současně přiměřenou protihodnotu [písmeno a)], jednak právní úkony učiněné za podmínek obvyklých v obchodnímu styku, na základě kterých dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkony učiněné ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byly úkony učiněny, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tyto úkony mohly vést k úpadku dlužníka [písmeno b)]. Z takového rozlišení je zjevné, že pro posouzení, zda konkrétní právní úkon je právním úkonem zvýhodňujícím, nelze právní úkon, jímž je zřízeno zajištění závazku dlužníka [§ 241 odst. 5 písm. a) IZ], poměřovat kritérii, jež insolvenční zákon stanoví pro (jiné) právní úkony [§ 241 odst. 5 písm. b) IZ]. Pro posouzení, zda smlouva o zřízení zástavního práva je zvýhodňujícím právním úkonem, je tak nevýznamné, zda šlo o právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku a zda byly splněny další podmínky určené v ustanovení § 241 odst. 5 písm. b) insolvenčního zákona; podstatné je pouze to, zda za zřízení zajištění závazku dlužník současně obdržel přiměřenou protihodnotu. Za takovou hodnotu pak v žádném případě nelze považovat ani prolongaci splátek (sporným právním úkonem zajištěné) pohledávky, ani případné prominutí sankcí spojených s porušením povinnosti dlužníka k úhradě této pohledávky. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci s ohledem na citované závěry Nejvyššího soudu (jež jsou zde aplikovatelné) nelze dovodit, že by dlužník od žalobce v důsledku uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu obdržel přiměřenou protihodnotu (přiměřené protiplnění), je naplněna i poslední podmínka předpokládaná ustanovením § 241 odst. 5 IZ pro určení neúčinnosti právního úkonu jako zvýhodňujícího.

Shodu s prvopisem potvrzuje Jolana Vlasáková. dluh. Prospěch, který se věřiteli dostane v důsledku takového zvýhodňujícího právního úkonu dlužníka, totiž nespočívá v tom, že věřitel dostane od dlužníka více, než by mu náleželo (nebýt úpadkové situace dlužníka), ale že je poskytnutým plněním zvýhodněn proti jiným věřitelům (kteří by měli v konkursu pro účely poměrného uspokojení z nedostatečného majetku dlužníka stejné postavení jako věřitel, jehož pohledávku se dlužník rozhodl takto uspokojit), srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2016, sen. zn. 29 ICdo 5/2016.

17. Dlužník měl v době uzavření smlouvy o zřízení zástavního práva více věřitelů, vůči nimž měl peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky nebyl schopen po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti plnit, čímž naplnil všechny znaky úpadku ve formě platební neschopnosti. Šlo zejména o závazky k úhradě pohledávek věřitele BDO Czech Republic EU Office s.r.o. z titulu smlouvy o grantovém poradenství, fakturované fakturou z 28.5.2014 na 627.630,-Kč se splatností k 11.6.2014 (nárok byl zčásti splácen 2.6.2015 částkou 100.000,-Kč, 29.10.2015 částkou 127.630,-Kč a 4.11.2015 částkou 100.000,-Kč); věřitele Finanční úřad pro Plzeňský kraj ve výši 8,649.560,-Kč z titulu daně z příjmu právnických osob za období od 1.1.2014 do 31.12.2014 se splatností 30.6.2015; věřitele EDU-PRO Consulting, a.s. ve výši 233.500,-Kč z titulu poskytnutých poradenských služeb dle Příkazní smlouvy ze dne 13.1.2015 se splatností 14.8.2015 a konečně věřitele Technologické centrum Písek s.r.o. z titulu dlužného nájmu kancelářských prostor, vyúčtované fakturami splatnými 9.4.2015, 7.5.2015, 5.6.2015 a 1.7.2015. Z přehledu závazků za 1.1.2015 do 13.8.2015 je pak zřejmé, že dlužník neuhradil ani fakturu T-Mobile Czech Republic a.s. 1.4.2015, splatnou 15.4.2015 a Internet Mall, a.s. splatnou 1.6.2015. Soud neprováděl další dokazování, týkající se prokázání úpadku ve formě předlužení, když těmto důkazy by nemohl být vyvrácen závěr o úpadku dlužníka ve formě platební neschopnosti k červenci 2015. 18. Soud se neztotožnil s námitkou žalovaného, že zajištěním závazku obdržel dlužník současně přiměřenou protihodnotu, a to ve formě snížení úrokové sazby z 10 na 3 %. Nelze přehlédnout, že není splněna podmínka současného získání přiměřené protihodnoty, když dodatek ke smlouvám o zápůjčkách byl uzavřen až 4.4.2016, tedy více jak 3 měsíce po uzavření smlouvy o zřízení zástavního práva. 19. Pro existenci neúčinného úkonu podle § 241 odst. 1 a 3 IZ a contario odst. 5 písm. a) IZ je nepodstatné, zda věřitel věděl či nevěděl o stavu úpadku na straně dlužníka v době uzavření smlouvy o zřízení zástavního práva, ale objektivní ekonomická situace dlužníka v okamžiku provedení předmětného právního úkonu. Ani není podstatné, jak uvedl Nejvyšší soud v citovaném rozsudku sp. zn. 29 ICdo 13/2012, zda právní úkon byl či nebyl učiněn za podmínek obvyklých v obchodním styku, tedy zda se jednalo o standardní obchodní zajištění. Je splněna podmínka stanovená v § 241 odst. 4 IZ-smlouva o zřízení zástavního práva z 21.12.2015 byla uzavřena ve lhůtě 1 roku před zahájením insolvenčního řízení (zahájeno 14.7.2016). Soud tedy učinil závěr, že v době uzavření smlouvy o zřízení zástavního práva byl dlužník v úpadku (z provedených důkazů plyne, že dlužník měl v červenci 2015 více věřitelů, měl peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a nebyl schopen plnit své závazky, když je neplnil po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti). Byla tedy naplněna podmínka uvedená v § 241 odst. 2 IZ. Smlouvou o zřízení zástavního práva dlužník zkrátil možnost uspokojení svých ostatních věřitelů, přičemž zvýhodnil žalovaného jako věřitele. Z tohoto důvodu jsou naplněny podmínky ustanovení § 241 a 235 odst. 1 IZ a uvedená smlouva je ve vztahu k věřitelům dlužníka neúčinným právním úkonem v rámci insolvenčního řízení sp. zn. KSPL 56 INS 16449/2016. 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 163 IZ ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva, proti účastníku, který ve věci

Shodu s prvopisem potvrzuje Jolana Vlasáková. 12.400,-Kč za čtyři úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby, vyjádření se k obraně žalovaného z 16.8.2017 a 21.11.2017) po 3.100,-Kč z tarifní hodnoty 50.000,-Kč [§ 1 odst. 2 věty první, § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], paušální částka náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 1.200,-Kč za čtyři úkony po 300,-Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), celkem tedy 13.600,-Kč, a to spolu s DPH ve výši 21%, tj. 2.856,-Kč, celkem 16.456,-Kč. Lhůta k plnění je podle § 160 odst. l o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám advokáta podle § 149 odst. l o. s. ř. 21. Výrok pod bodem III. tohoto rozsudku je odůvodněn ustanovením § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, kdy žalobce byl v tomto řízení osvobozen od soudního poplatku dle § 11 odst. písm. n) poplatkového zákona, soud jeho návrhu vyhověl, a proto přešla poplatková povinnost na žalovaného ve výši dle položky 4 bod 1. písm. c) Sazebníku poplatků tvořící přílohu k zákonu č. 549/1991 Sb. Ke splnění povinnosti žalovaného mu byla stanovena lhůta dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého práva návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo podat exekuční návrh u exekutora.

V Plzni dne 15. ledna 2018

JUDr. Ivana Parvoničová v. r. samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Jolana Vlasáková.