156 ICm 296/2016
156 ICm 296/2016-20 (KSPL 56 INS 34578/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanou Parvoničovou v právní věci žalobce: AP insolvence, v.o.s., IČO 29115469, sídlem Divadelní 2973/5, 301 00 Plzeň, insolvenční správce dlužníků: Leona anonymizovano , anonymizovano a František anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Háje 512, 357 47 Krásno, proti žalované: Jarmila anonymizovano , anonymizovano , bytem T. G. Masaryka 33/34, 357 33 Loket, o určení neúčinnosti právního úkonu, takto:

I. Určuje se, že vůči věřitelům dlužníků Leona anonymizovano , anonymizovano a František anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Háje 512, 357 47 Krásno je právně neúčinná darovací smlouva ze dne 29.3.2013, kterou dlužnice Leona anonymizovano , anonymizovano darovala žalované pozemky p.č. st. 51/1-zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba Krásno čp. 512 (rodinný dům), p.č. 74/2 -zahrada a p.č. 76-ostatní plocha, ostatní komunikace v k.ú. Háje nad Teplou, obec Krásno, vše zapsáno v katastru nemovitostí na LV č. 158, vedeném Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Sokolov, přičemž vklad práva vyplývajícího z darovací smlouvy byl povolen rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Sokolov pod sp. zn. V-936/2013-409/2 s právními účinky vkladu k datu 3.4.2013. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Plzni č. účtu 3703-4321311/0710, VS 4300029616 soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se podáním ze dne 25. 1. 2016 domáhal vydání shora uvedeného rozsudku. Uvedl, že usnesením zdejšího soudu ze dne 5. 2. 2015 byl zjištěn úpadek dlužníků, povoleno řešení úpadku dlužníků oddlužením a insolvenčním správcem ustanoven žalobce. Dlužnice nemovitosti na LV 158 v obci Krásno, k. ú Háje nad Teplou. Zápis vlastnického práva k nemovitostem na žalovanou byl proveden 7.5.2013, s právními účinky vkladu ke dni 3.4. 2013. Smlouva byla uzavřena mezi osobami blízkými, neboť žalovaná je matkou dlužnice. V době uzavření předmětné darovací smlouvy měla dlužnice, jak plyne z obsahu insolvenčního spisu, vůči více věřitelům již řadu závazků, více než 30 dnů po splatnosti a tyto nebyla schopna plnit (příkladmo ČSAD Invest a.s., Kooperativa pojišťovna, a.s., Karel Klečka, Dana anonymizovano , ŠkoFin s.r.o.). Žalovaná neposkytla dlužnici v rámci převodu nemovitostí protiplnění, odpovídající hodnotě nemovitostí. Jelikož darování bylo učiněno ve prospěch osoby dlužníku blízké, je nastolena právní domněnka a úpadek dlužnice se presumuje ve smyslu § 240 odst. 2 IZ. I kdyby nebyl úpadek dlužnice presumován, je darovací smlouva právním úkonem, který dlužnice učinila v době, kdy byla v úpadku, neboť měla více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky nebyla schopna plnit, neboť zastavila platby svých závazků a své závazky neplnila po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Dne 5.2.2012 podepsala dlužnice svým rodičům dlužní úpis, dle kterého tito jí poskytli 210.000,-Kč na překonání finanční tísně, na tento dluh uhradila dlužnice pouze dvě splátky po 5.833,-Kč, v době uzavření darovací smlouvy dlužnice dlužila žalované 198.333,-Kč a uzavřením předmětné darovací smlouvy tak dlužnice coby dárce zvýhodnila věřitele Jarmilu anonymizovano (žalovanou). Neúčinnost právního úkonu spočívá i ve zvýhodnění věřitele (žalované), je tak dána neúčinnost i podle ustanovení § 241 IZ.

Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 14.2.2016 soudu sdělila, že si nebyla při převodu nemovitostí vědoma, že jedná protiprávně. Na výzvu soudu pak doplnila, že neměla povědomost o podnikání dlužníka, o dluzích se dozvěděla až v rámci insolvenčního řízení. K převodu nemovitostí došlo z důvodu sporů mezi dlužníky a bývalou manželkou dlužníka, tedy pomoci dceři

O žalobě rozhodl zdejší soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem vyjádřili souhlas. Jejich souhlas je dovozován dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) z toho, že se k otázce rozhodnutí bez jednání v soudem určené lhůtě nevyjádřili.

Podle § 239 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, insolvenční zákon (dále jen IZ ) platí, že odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty; jde o incidenční spor. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat (odst. 1). Insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne (odst. 3).

Soud konstatuje, že žaloba byla podána 26.1.2016, tedy před uplynutím jednoho roku od účinnosti rozhodnutí o úpadku (5.2.2015), je tedy včasná.

Ve věci je nesporné, že dne 29.3.2013 byla uzavřena mezi Leonou anonymizovano (dlužnicí) coby dárcem a žalovanou coby obdarovaným darovací smlouva, jejímž předmětem byly nemovitosti ve vlastnictví dlužnice, a to pozemek p.č. st. 51/1-zastavěná plocha a -ostatní plocha, ostatní komunikace v k.ú. Háje nad Teplou, obec Krásno, vše zapsáno v katastru nemovitostí na LV č. 158, vedeném Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Sokolov. V katastru nemovitostí je jako vlastník nemovitostí uvedena žalovaná. Dlužnice a obdarovaná (žalovaná) jsou osoby blízké, jsou ve vztahu dcery a matky. Hodnota nemovitostí dle znaleckého posudku, zveřejněného v insolvenčním rejstříku jako dokument B-27 činí 516.790,-Kč.

Ve věci je dále nesporné, že usnesením č. j. KSPL 56 INS 34578/2014-A-11 ze dne 5.2.2015 Krajský soud v Plzni zjistil úpadek dlužníků, povolil řešení úpadku dlužníků oddlužením a insolvenčním správcem ustanovil žalobce. Usnesením č. j. KSPL 56 INS 34578/2014-B-22 ze dne 25.1.2016 Krajský soud v Plzni oddlužení dlužníků neschválil a rozhodl, že úpadek dlužníků bude řešen konkursem, který bude projednáván jako nepatrný. K odvolání dlužníků bylo toto usnesení potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze dne 7.3.2016, pod č.j. KSPL 56 INS 34578/2014, 4 VSPH 291/2016-B-29. Ve věci má soud za prokázané, že k datu 29.3.2013 měli dlužníci po splatnosti minimálně pět pohledávek vůči svým věřitelům.

Podle § 235 odst. 1 IZ neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí.

Podle § 240 IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník (odst. 1). Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku (odst. 2). Právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby (odst. 3).

Podle ustanovení § 241 IZ zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu (odst. 1). Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že zvýhodňující právní úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern21), je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku (odst. 2). Zvýhodňujícími právními úkony jsou zejména úkony, kterými dlužník a) splnil dluh dříve, než se stal splatným, b) dohodl změnu nebo nahrazení závazku ve svůj neprospěch, c) prominul svému dlužníku splnění dluhu nebo jinak dohodl anebo umožnil zánik či nesplnění svého práva, d) poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku, ledaže jde o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci hromadné (odst. 3). Zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby (odst. 4). Zvýhodňujícím právním úkonem není a) zřízení zajištění závazku dlužníka, obdržel-li za ně dlužník současně styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka, c) právní úkon, který dlužník učinil za trvání moratoria nebo po zahájení insolvenčního řízení za podmínek stanovených tímto zákonem (odst. 5).

Podle ustanovení § 242 IZ odporovat lze rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám (odst. 1). Má se za to, že u úmyslně zkracujícího právního úkonu učiněného ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, byl dlužníkův úmysl této osobě znám (odst. 2). Úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení (odst. 3).

Právní úkony dlužníka uvedené v § 240, 241 a 242 IZ jsou demonstrativním výčtem neúčinných právních úkonů dlužníka.

Nejvyšší soud vysvětlil, vycházeje ze závěrů obsažených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2014, sp. zn. 29 Cdo 677/2011, uveřejněného pod číslem 60/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i ze závěrů obsažených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. října 2014, sp. zn. 21 Cdo 2299/2013, uveřejněného pod číslem 34/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že právní úprava obsažená v insolvenčním zákoně v ustanoveních § 235 až § 243 je právní úpravou komplexní. Institut neúčinnosti právních úkonů nahrazuje v insolvenčním řízení institut odporovatelnosti upravený v ustanovení § 42a obč. zák., z čehož vyplývá, že úprava obsažená v občanském zákoníku se neprosadí. Skutková podstata neúčinných právních úkonů dlužníka bez přiměřeného protiplnění dle ustanovení § 240 insolvenčního zákona je koncipována jinak než skutková podstata odporovatelnosti dle ustanovení § 42a obč. zák. K naplnění skutkové podstaty ustanovení § 240 insolvenčního zákona se nevyžaduje dlužníkův úmysl zkrátit věřitele, ale pouze zjištění, že dlužník byl v době uskutečnění zpochybněného právního úkonu v úpadku (nebo že tento právní úkon vedl k dlužníkovu úpadku). Jde-li (jako v této věci) o úkon činěný ve prospěch osoby dlužníku blízké, pak se skutečnost, že úkon byl učiněn v době, kdy byl dlužník v úpadku, předpokládá. V takovém případě je na žalovaném, chce-li se odpůrčí žalobě ubránit, aby tvrdil a prokázal, že dlužník v době uskutečnění zpochybněného právního úkonu nebyl v úpadku. Tamtéž dodal, že smyslem úpravy neúčinnosti právních úkonů dlužníka v insolvenčním zákoně je, aby se osoba dlužníku blízká při právních úkonech s dlužníkem přesvědčila, že je dlužník nečiní v době, kdy je v úpadku, a vede ji k tomu, aby nečinila právní úkony (nepřijímala podle nich plnění) na újmu práv věřitelů dlužníka. Jestliže se tak nezachová, musí být srozuměna s tím, že tento úkon bude v případě rozhodnutí o úpadku dlužníka insolvenčním správcem zpochybněn. Posouzení takového právního úkonu učiněného dlužníkem v rozhodné době vůči osobě blízké není podmíněno tím, zda tato osoba věděla o tom, že v době učinění úkonu byl dlužník v úpadku, ani tím, zda věděla, že dlužník měl úmysl zpochybněným úkonem zkrátit uspokojení svých věřitelů.

Soud přezkoumal obsah tvrzení stran, obsah spisu i insolvenčního spisu a důkazy stranami předložené a dospěl k závěru, že žalobní návrh je včasný a důvodný. Insolvenční řízení s dlužníky bylo zahájeno u zdejšího soudu dne 22.12.2014. Darovací smlouva byla nemovitostí dne 3.04.2013.

Z provedeného dokazování vyplývá, že darovací smlouva, na základě níž darovala dlužnice matce-žalované nemovitosti, byla uzavřena v době, kdy dlužnice byla již v úpadku, přičemž za poskytnuté plnění neobdržela odpovídající protiplnění (hodnota převáděných nemovitostí činí cca 500.000,-Kč). V tomto případě, kdy darovací smlouva byla uzavřena mezi rodičem a dítětem, nevyžaduje insolvenční zákon zjištění, zda dlužnice v úpadku byla, protože takový stav se v souladu s ustanovením § 240 odst. 2 IZ nastoluje prostřednictvím vyvratitelné právní domněnky. Posouzení neúčinnosti právního úkonu, jenž byl učiněn za okolností předjímaných v ust. § 240 insolvenčního zákona se řídí (též jde-li o právní důsledky vědomosti žalovaného o dlužníkově úmyslu krátit věřitele) výlučně úpravou obsaženou v insolvenčním zákoně. Institut neúčinnosti právních úkonů nahrazuje v insolvenčním řízení institut odporovatelnosti, jehož úprava je obsažena v ust. § 42a občanského zákoníku, a od této obecné úpravy se liší především tím, že se neúčinnost právních úkonů dlužníka zakládá jen pravomocným rozhodnutím insolvenčního soudu (odporovatelnost nastává ze zákona a rozhodnutí soudu má jen deklaratorní povahu) a tím, že plnění ušlé neúčinným právním úkonem z dlužníkova majetku náleží do majetkové podstaty. Proto bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že v době uzavření uvedené darovací smlouvy nebyla dlužnice v úpadku. V průběhu řízení však žalovaná netvrdila ani neprokazovala, že by dlužnice v té době v úpadku nebyla.

Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu. Žalobce v pozici insolvenčního správce dlužnice požadoval určení neúčinnosti právního úkonu-darovací smlouvy, kterou uzavřela dlužnice se žalovanou-svojí matkou dne 29.3. 2013. Předmětem darovací smlouvy byly nemovitosti, které měla k uvedenému datu dlužnice ve svém vlastnictví. V době uzavření darovací smlouvy byla již dlužnice v úpadku, neboť měla minimálně 5 pohledávek po splatnosti více jak 30 dnů. Dne 5.2.2015 zdejší soud rozhodl o zjištění úpadku u dlužnice a povolil řešení úpadku oddlužením. Následně pak nebylo oddlužení schváleno a na majetek dlužnice byl prohlášen konkurz. V daném případě byly naplněny podmínky § 235 odst. 1 a 240 odst. 1 a 2 IZ. S ohledem na uvedené skutečnosti proto soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

Jak vyslovil Vrchní soud v Praze v usnesení sp. zn. Ncp 2311/2010 ze dne 18.11.2010, neúčinnost právního úkonu dlužníka se zakládá pravomocným rozhodnutím, jímž insolvenční soud vyhoví odpůrčí žalobě, a až dnem právní moci rozhodnutí insolvenčního soudu náleží dlužníkovo plnění do majetkové podstaty (ust. § 239 odst. 4 insolvenčního zákona). Insolvenční zákon tedy předpokládá dvě fáze uplatnění právních následků neúčinných úkonů a v návaznosti na to vedení dvou sporů. V první fázi jde (zde) o zjištění neúčinnosti rozhodnutím insolvenčního soudu na základě žaloby insolvenčního správce. Jakmile byla neúčinnost právního úkonu zjištěna pravomocným rozhodnutím insolvenčního soudu, zapíše insolvenční správce dlužníkovo plnění do soupisu majetkové podstaty a o zápisu vyrozumí osobu, která byla žalovanou v tomto incidenčním sporu, neboť tato osoba má povinnost vydat dlužníkovo plnění do majetkové podstaty. Jestliže tato osoba neplní dobrovolně, je insolvenční správce povinen vymáhat plnění ve prospěch majetkové podstaty. V této druhé fázi uplatnění neúčinnosti právního úkonu jde o vymáhání pohledávek ve prospěch majetkové podstaty ve smyslu ustanovení § 294 odst. 1 insolvenčního zákona. Peněžitou pohledávku či jiný nárok vymáhá insolvenční správce žalobou na plnění (zaplacení). Právním důvodem (ve smyslu skutečností, na nichž se uplatněné právo zakládá) této žaloby je pravomocné rozhodnutí insolvenčního soudu o zjištění neúčinnosti právního úkonu a soupis majetkové sledovaných souvislostech významné. Není významné ani postavení účastníků, tedy zda jsou podnikateli, protože nemá význam, zda původní vztah byl vztahem obchodně závazkovým.

O nákladech řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl ve věci úspěch, a náleží mu právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Žalobce však neprokázal vznik nákladů řízení a proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Výrok pod bodem III. tohoto rozsudku je odůvodněn ustanovením § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, kdy žalobce byl v tomto řízení osvobozen od soudního poplatku dle § 11 odst. písm. n) poplatkového zákona, soud jeho návrhu vyhověl, a proto přešla poplatková povinnost na žalovanou ve výši dle položky 4 bod 1. písm. c) Sazebníku poplatků tvořící přílohu k zákonu č. 549/1991 Sb. Ke splnění povinnosti žalované jí byla stanovena lhůta dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého práva návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo podat exekuční návrh u exekutora.

Krajský soud v Plzni dne 11. května 2016

JUDr. Ivana Parvoničová, v.r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Jaroslava Kočová