156 ICm 2532/2015
Jednací číslo: 156 ICm 2532/2015-21 KSPL 56 INS 32878/2014

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Parvoničovou ve věci žalobkyně: ESIO s.r.o., IČO 47714590, sídlem Černochova 1291, 158 00, Praha, zastoupený Mgr. Bc. Vladimírem Novým, advokátem se sídlem Žižkova 1737/52, 301 00 Plzeň, proti žalované: štancl-insolvence v.o.s., IČO 29105048, sídlem Kollárova 619/44, 301 00 Plzeň, insolvenční správkyni dlužníků PharmDr. Lenky anonymizovano , anonymizovano a Petra anonymizovano , anonymizovano , podnikajícího pod IČO 61145629, oba trvalým pobytem Procházkova 339, 339 01 Klatovy, o určení pravosti a výše pohledávky

takto:

I. Určuje se, že žalobkyně má za dlužníky PharmDr. Lenkou anonymizovano , anonymizovano a Petru anonymizovano , anonymizovano , podnikajícího pod IČO 61145629, oba trvalým pobytem Procházkova 339, 339 01 Klatovy pohledávku z dohody o narovnání, přihlášenou do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 56 INS 32878/2014 a tato pohledávka činí částku 128.789,-Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobkyně se včasnou žalobou doručenou soudu dne 30. 6. 2015 domáhala určení, že její pohledávka v celkové výši 128.789,--Kč z titulu dohody o narovnání ze dne 11.6.2014 byla přihlášena do insolvenčního řízení po právu co do důvodu i výše. Žalobu odůvodnila tím, že dne 2.2.2015 byl usnesením zdejšího soudu zjištěn úpadek dlužníků a povoleno jeho řešení oddlužením. Žalobkyně dne 12.2.2015 včas přihlásila svoji pohledávku evidovanou pod -22-číslem P-1 v celkové výši 128.789,-Kč z titulu neuhrazeného nájemného a škody způsobené dlužníky dle dohody o narovnání uzavřené na základě smluvního vztahu dlužníka coby ručitele. Dne 8.4.2015 při přezkumném jednání žalovaná insolvenční správkyně tuto pohledávku popřela co do pravosti a výše, dlužníci pohledávku uznali. Dlužník byl ručitelem za závazky společnosti Stylepe s.r.o. již před uzavřením dohody o narovnání (touto dohodou vyšla žalobkyně vstříc dlužníkovi a společnosti Stylepe s.r.o., když prominula část dluhů a požadovala uhradit pouze částku 128.789,-Kč, přestože dluh na nájemném činil 107.789,-Kč a škoda na majetku 45.000,-Kč), nemohlo se tedy jednat o neúčinný úkon dlužníka bez přiměřeného protiplnění. Žalovaná má za to, že účinně popřela pohledávku pro pravost a výši, přihlášenou žalobcem v celé výši. Žalobní tvrzení dle žalované neodpovídají tvrzením přihláškovým a žaloba proto měla být zamítnuta či odmítnuta. O žalobě rozhodl zdejší soud bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, dále jen o.s.ř., neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a obsahem insolvenčního spisu a účastníci s tímto postupem vyjádřili souhlas. Úvodem soud konstatuje, že žaloba na určení pravosti a výše předmětné pohledávky byla podána ve 30 denní lhůtě od skončení přezkumného jednání, resp. lhůta neskončila dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění dle ustanovení § 197 odst. 2 a § 198 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)-dále jen IZ , když vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky bylo insolvenční správkyní zasláno 15.6.2015, doručeno žalobkyni 17.6.2015 a žaloba byla podána dne 30.6.2015. Je tedy naplněn základní předpoklad pro to, aby se soud žalobou věcně zabýval. Podle ustanovení § 159 odst. 1 písm. a) IZ incidenčními spory jsou spory o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek. Po zhodnocení provedených důkazů má soud za to, že daný spor je sporem incidenčním, žalobkyně je aktivně legitimovanou osobou podat tuto žalobu, kterou podala na výzvu insolvenční správkyně, když její přihlášená pohledávka byla insolvenční správkyní popřena. Insolvenční správkyně jako popěrná osoba je v dané věci pasivně legitimována. Soud považuje přihlášku pohledávky P-1, kterou žalobkyně uplatnila svou pohledávku v insolvenčním řízení, za platnou, byla podána včas v souladu s ustanovením § 173 IZ a má všechny náležitosti uvedené v ustanovení § 174 citovaného zákona a rovněž je vyčíslena v penězích, jak požaduje ustanovení § 175 IZ a je podána na předepsaném formuláři. Z tvrzení žalobkyně, obsaženém v přihlášce pohledávek a žalobě, soud zjistil, že dlužník Petr Štýs přistoupil k závazku společnosti Stylepe s.r.o., a to na základě dohody o narovnání ze dne 11.6.2014, kterou došlo k narovnání ve věci dlužného nájemného a stavebních prací na předmětu nájmu po skončení nájemního vztahu mezi žalobkyní a společností Stylepe s.r.o. ve výši 128.789,-Kč a dlužník tento závazek uznal co do důvodu a výše. Tomuto tvrzení žalovaná neodporovala. Pohledávku popřela dle seznamu přihlášených pohledávek co do pravosti a výše v celé výši, neboť popřená pohledávka vznikla na základě přistoupení dlužníka k závazku společnosti Stylepe s.r.o., přistoupení je dle insolvenční správkyně úkonem ve smyslu insolvenčního zákona neúčinným, konkrétně úkonem bez přiměřeného protiplnění a úkonem zvýhodňujícím (z opatrnosti správkyně tvrdí i naplnění podmínek úkonu úmyslně zkracujícího), které učinil dlužník v době, kdy byl v úpadku, nebo -23-vedly k dlužníkovu úpadku. Pohledávku z neúčinného úkonu nelze podle názoru insolvenční správkyně v insolvenčním řízení zjistit. Podle ustanovení § 1903 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ) dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Týká-li se narovnání věcného práva k věci zapsané do veřejného seznamu, nastávají účinky narovnání zápisem do tohoto seznamu (odst. 1). Narovnání nelze odporovat jen proto, že jím vznikl nepoměr mezi vzájemným plněním stran (odst. 2).

Podle ustanovení § 1904 OZ platnost narovnání není dotčena omylem v tom, co bylo mezi stranami sporné nebo pochybné, ledaže omyl vyvolala některá strana lstí. Narovnání dohodnuté v dobré víře nepozbývá platnosti ani tehdy, zjistí-li se na základě skutečností vyšlých najevo dodatečně, že některá ze stran pohledávku neměla.

Podle ustanovení § 1892 OZ, kdo bez dlužníkova souhlasu ujedná s věřitelem, že za dlužníka splní jeho dluh, stává se novým dlužníkem vedle původního dlužníka a je spolu s ním zavázán společně a nerozdílně (odst. 1). Zajistila-li dluh původního dlužníka třetí osoba, nelze proti ní nastoupit pro neplnění dluhu novým dlužníkem, ledaže k tomu dala souhlas (odst. 2).

Zdejší soud nemá pochybnosti o tom, že z dohody o narovnání z 11.6.2014 je nepochybné, že dlužník Petr Štýs uznal co do důvodu i výše závazek společnosti Stylepe s.r.o., specifikovaný v čl. I., čl. II. a čl. IV dohody o narovnání a přistoupil k tomuto závazku. Dohoda byla uzavřena platně a nebyly shledány rozpory s ustanoveními v zákonné úpravě. Nelze přehlédnout, že již v původním smluvním vztahu (nájemní smlouva z 1.2.2011 uzavřená mezi žalobkyní jako pronajímatelem a Stylepe s.r.o. jako nájemcem) dlužník Petr Štýs figuroval jako ručitel za splnění závazků nájemce a zavázal se tyto plnit, pokud by tyto neplnil nájemce (čl. VII smlouvy). Dohoda o narovnání na tuto nájemní smlouvu odkazuje.

Podle ustanovení § 546 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), dohodou účastníků lze zajistit pohledávku ručením. Ručení vzniká písemným prohlášením, jímž ručitel bere na sebe vůči věřiteli povinnost, že pohledávku uspokojí, jestliže ji neuspokojí dlužník.

Podle ustanovení § 548 o.z. ručitel je povinen dluh splnit, nesplnil-li jej dlužník, ačkoli byl k tomu věřitelem písemně vyzván (odst.1). Ručitel může proti věřiteli uplatnit všechny námitky, které by měl proti věřiteli dlužník (odst. 2). Uznání dluhu dlužníkem je účinné vůči ručiteli, jen když s ním vysloví souhlas (odst. 3).

Nelze se proto ztotožnit s žalovanou, že se jedná o úkon neúčinný, konkrétně úkon bez přiměřeného protiplnění a úkon zvýhodňující. Dohoda o narovnání byla uzavřena smluvními stranami, shodně jako původní nájemní smlouva a Petr Štýs již byl dlužníkem, coby ručitel za závazky společnosti Stylepe s.r.o. ještě před uzavřením dohody o narovnání. Soud se rovněž neztotožnil s názorem žalované, že žalobkyně vybočila z mezí a ze způsobu, jímž původně pohledávku uplatnila. Žalovaná jako důvod vzniku pohledávky v přihlášce uvedla, že dlužník přistoupil k závazku společnosti Stylepe s.r.o., a to na základě dohody o narovnání ze dne 11.6.2014, kterou došlo k narovnání ve věci dlužného nájemného a stavebních prací na předmětu nájmu po skončení nájemního vztahu mezi věřitele a společností Stylepe s.r.o. , v žalobních tvrzeních pak podrobněji popsala historii smluvního vztahu mezi účastníky, -24-nicméně svůj nárok opírá stále o dohodu o narovnání, kterou dlužník uzavřel coby ručitel dle smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 1.2.2011.

Minulá úprava v o.z. řadila narovnání mezi důvody zániku závazku, protože dohodou o narovnání původní sporný či pochybný závazek zanikal a namísto něho vznikal závazek nový, přičemž právním důvodem jeho vzniku byla právě dohoda o narovnání. OZ však, pokud jde o narovnání, navazuje na tradici obecného zákoníku občanského z roku 1811, podle nějž narovnání představovalo změnu závazku (§ 1375 o. z. o. upravoval změnu závazku narovnáním). Na základě výše uvedených důvodů proto soud rozhodl tak, že pohledávka žalobkyně za dlužníky, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. KSPL 56 INS 32878/2014 ve výši 128.789,-Kč je po právu co do důvodu i výše, když uzavřením dohody o narovnání soud nespatřuje úkon bez přiměřeného protiplnění či úkon zvýhodňující.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 202 odst. 1 IZ, podle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci, ač jinak byl žalovaný ve věci plněn úspěšný.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

Krajský soud v Plzni dne 23. listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Parvoničová, v.r. Jaroslava Kočová samosoudkyně