156 ICm 1573/2017
156 ICm 1573/2017-100

(KSPL 56 INS 16449/2016)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Parvoničovou v právní věci

žalobce: RG Investment, a.s., IČO 28144465, sídlem Vladislavova 250, 397 01 Písek,

zastoupený Jiřím Hřídelem, advokátem, se sídlem Fráni Šrámka 136, 397 01 Písek

proti žalovanému: Ing. Richard Jasinský, IČO 73356093, se sídlem Charkovská 135/24, 101 00 Praha 10, insolvenční správce dlužníka: Cloud Empire s. r. o., IČO 01731483, sídlem Ladova 587, 344 01 Domažlice,

zastoupený JUDr. Janem Tryznou, PhD., advokátem, se sídlem Botičská 4, 128 00 Praha 2,

o určení pořadí pohledávek, jako incidenčním sporu v insolvenční věci dlužníka Cloud Empire s. r. o., IČO 01731483, sídlem Ladova 587, 344 01 Domažlice, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 56 INS 16449/2016,

takto:

I. Žaloba žalobce, aby bylo určeno, že jeho pohledávka za dlužníkem, která byla zjištěna dne 22.2.2017 v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 56 INS 16449/2016, co do pravosti a výše pod pořadovým číslem P25-1 ve výši 3,282.233,20 Kč, je zajištěna a žalobce jako zajištěný věřitel má právo na uspokojení ze zajištění, přičemž zástavní právo vzniklo na základě zástavní smlouvy k věcem movitým a věci hromadné specifikovaným v čl. II. odst. 3 písm. A), B) a C) notářského zápisu o zástavní smlouvě sepsaného JUDr. Miloslavem Peterkou, notářem v Praze dne 13.8.2015, číslo NZ 690/2015 a dále z titulu zástavního práva isir.justi ce.cz

k věcem movitým dle zástavní smlouvy ze dne 21.12.2015 zřizující zástavní práva k celkem 200 ks serverů HP Pro Liant DL 320eGen8v2 a pod pořadovým číslem P25-3 ve výši 8,141.384,50 Kč, je zajištěna a žalobce jako zajištěný věřitel má právo na uspokojení ze zajištění, přičemž zástavní právo vzniklo z titulu zástavního práva k věcem movitým dle zástavní smlouvy ze dne 21.12.2015 zřizující zástavní práva k celkem 200 ks serverů HP Pro Liant DL 320eGen8v2, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 12.342,-Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

1.Žalobou doručenou Krajskému soudu v Plzni dne 24. 3. 2017 se žalobce domáhal určení, že jeho pohledávka P-25-1 a P-25-3 za dlužníkem ve výši 3,282.233,20 a 8,141.384,50 Kč, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 56 INS 16449//2016, je co do pořadí po právu pohledávkou zajištěnou majetkem dlužníka podle zástavní smlouvy sepsané notářským zápisem dne 13.8.2015 a smlouvou o zřízení zástavního práva z 21.12.2015, s právem na uspokojení z výtěžku zpeněžení. Jak v rámci žaloby především konstatoval, do uvedeného insolvenčního řízení přihlásil shora označené pohledávky, a to jako pohledávky zajištěné. Na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 21. 5. 2015 zapůjčil dlužníkovi částku 7,982.000,-Kč, splatnou k 30.6.2015 v částce 4,130.000,-Kč a zbytek, včetně úroku ve výši 10 % byl splatný do 31.12.2015. Zástavní smlouva k věcem movitým ve formě notářského zápisu JUDr. Miloslava Peterky byla sjednána dne 13.8.2015, č. NZ 690/2015, na základě níž byl proveden zápis do rejstříku zástav a dne 21.12.2015 uzavřena zástavní smlouva ohledně zřízení zástavního práva k věcem movitým. Dne 26.10.2015 na základě smlouvy o zápůjčce zapůjčil žalobce dlužníku částku 10,726.511,-Kč. Zástavní právo k věcem movitým bylo zřízení zástavní smlouvou z 21.12.2015. Na přezkumném jednání žalovaný pohledávky žalobce uznal co do pravosti a výše, avšak co do pořadí je zařadil jako pohledávky nezajištěné s tím, že se jednalo o dodatečné dozajištění k zápůjčce ze dne 21.5.2015 a vzniklo odporovatelným právním jednáním dlužníka, kdy dlužník poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku ve stavu úpadku v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení, aniž by obdržel přiměřenou protihodnotu. Dále má za to, že předmět zajištění je neurčitě vymezen v bodě 1 b), in eventum zajištění nevzniklo, neboť k 13.8.2015 dlužník nebyl vlastníkem žádného hardwarového vybavení vyjma motorgenerátoru MG2 (předmět zajištění 1a) a tudíž dlužník nemohl předmět zajištění 1b) zastavit. Konečně zajištění z titulu zástavní smlouvy ze dne 21.12.2015 k věcem movitým vzniklo rovněž odporovatelným právním úkonem a jednalo se o dodatečné dozajištění k zápůjčce z 21.5.2015 a 26.10.2015, kdy dlužník poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku ve stavu úpadku dlužníka v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení, aniž by dlužník obdržel protihodnotu. Žalobce má za to, že dlužník v době uzavírání zástavních smluv v úpadku nebyl, předmět zástavy je řádně označen a na zřízení zástavního práva reagoval žalobce snížením úročení pohledávky z 10 % na 3 % p.a. 2. Žalovaný k žalobě uvedl, že v rámci zjišťování majetkové podstaty dlužníka vyšlo najevo, že dlužník zajistil svůj závazek ve prospěch žalobce jako věřitele v podobě zástavní smlouvy ve formě notářského zápisu z 13.8.2015 a smlouvy o zřízení zástavního práva z 21.12.2015, a to v době a způsobem, kterým ve smyslu § 241 IZ došlo k nepřípustnému zvýhodnění žalobce na úkor ostatních věřitelů. Neúčinnost uvedených právních úkonů je podle žalovaného dána tím, že se jedná o právní úkon učiněný v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení, ke vzniku zajištění pohledávek žalobce došlo v době, kdy byl dlužník objektivně v úpadku, dlužník poskytl svůj majetek k zajištění již existujících závazků a zajištěním závazků nezískal dlužník žádnou

Shodu s prvopisem potvrzuje Jolana Vlasáková. výhodu. Navíc označení předmětu zajištění v zástavní smlouvě z 13.8.2015 je neurčité (hromadná věc (soubor věcí), a to: sestava serverů, datového úložiště, softwarového vybavení a VoIP včetně ostatní infrastruktury, která je umístěna na adrese Písek, Pražské Předměstí, Vladislavova 250, v budově čp. 250) a neodpovídá doplnění přihlášky pohledávky dle výzvy žalovaného (8 ks switchů nespadá pojmově pod pojem server, datové uložiště, software ani VoIP a nemohlo být předmětem zajištění. Žalovaný dále upozornil na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. 29 ICdo 14/2012). Upozornil na přihlášky ostatních věřitelů, z nichž plyne, že v době uzavření daných smluv byl dlužník v úpadku ve formě platební neschopnosti, ovšem i ve formě předlužení a odkázal na daňová přiznání. Závěrem zdůraznil, že úpadek je objektivní stav a dlužník v době uzavření posuzovaných smluv byl v materiálním úpadku. 3. Soud má v dané věci za zjištěný a prokázaný následující skutkový stav. Dne 14.7.2016 bylo zahájeno insolvenční řízení dlužníka; dlužník sám v insolvenčním návrhu tvrdil a prokazoval, že je v úpadku jak ve formě platební neschopnosti, tak ve formě předlužení. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 10.11.2016 č.j. KSPL 56 INS 16449/2016-A-32 byl zjištěn úpadek dlužníka, na majetek dlužníka prohlášen konkurs s tím, že konkurs bude projednán jako nepatrný a insolvenčním správcem ustanoven Ing. Richard Jasinský, IČO 73356093, sídlem Ruská 593/40, 101 00 Praha 10 (Keramická 198, 330 11 Třemošná). 4. Do insolvenčního řízení se včas, dne 9.1.2017 přihlásil věřitel (žalobce) s pohledávkami v celkové výši 33,639.882.70 Kč. První dílčí přihlášku pohledávky, v celkové výši 3,282.233,20 Kč uplatnil jako zajištěnou zástavní smlouvou k věcem movitým ve formě notářského zápisu JUDr. Miloslava Peterky ze dne 13.8.2015 a zástavní smlouvou ze dne 21.12.2015. Třetí dílčí přihlášku pohledávky, v celkové výši 8,141.384,50 Kč uplatnil jako zajištěnou zástavní smlouvou ze dne 21.12.2015. Při přezkumném jednání dne 22.2.2016 insolvenční správce popřel pořadí těchto pohledávek, jež jsou předmětem žaloby z důvodu, že zástavní smlouva ve formě notářského zápisu i smlouva o zřízení zástavního práva je odporovatelný právní úkon a vymezení předmětu zajištění 1b) hromadná věc, sestava serverů, datového úložiště, softwarového vybavení a VoIP včetně ostatní infrastruktury, která je umístěna na adrese Písek, Pražské Předměstí, Vladislavova 250, v budově čp. 250 je neurčité, event. nevzniklo, když dlužník nebyl vlastníkem tohoto vybavení. 5. Mezi účastníky je nesporné, že dlužník a žalovaný dne 13.8.2015 uzavřeli zástavní smlouvu ve formě notářského zápisu a dne 21.12.2015 smlouvu o zřízení zástavního práva, na základě které se strany dohodly, že zástavní právo zajistí dluhy (peněžité dluhy ze smluv o zápůjčkách ze dne 21.5.2015, ze dne 13.8.2015 a ze dne 26.10.2015 s příslušenstvím). Zástavy byly ve smlouvách specifikovány. Sporné je, zda dlužník v době uzavření předmětných smluv se nacházel v úpadku, zda dlužník obdržel při zřízení zajištění současně přiměřenou protihodnotu a zda předmět zajištění hromadná věc je náležitě určitý. 6. Podle ustanovení § 196 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), dále jen IZ popření výše pohledávky nemá vliv na její pořadí. Popření pořadí pohledávky nemá vliv na pravost nebo výši pohledávky (odst. 1). Popření práva na uspokojení pohledávky ze zajištění má však u zajištěného věřitele, který může tuto pohledávku vůči dlužníku uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění, tytéž účinky jako popření pravosti pohledávky, a bylo-li toto právo popřeno jen zčásti, tytéž účinky jako popření výše pohledávky (odst. 2). 7. Podle § 197 odst. 2 IZ věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, poučí insolvenční správce nebo insolvenční soud při přezkumném jednání o dalším postupu; věřitele, který se přezkumného jednání nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek.

Shodu s prvopisem potvrzuje Jolana Vlasáková.

8. Podle § 198 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření (odst. 1). V žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku (odst. 2). Vyjde-li v průběhu řízení o žalobě podle odstavce 1 najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199 (odst. 3). 9. Spor o právo na uspokojení přihlášené pohledávky ze zajištění je svou podstatou sporem o výhodnější (přednostní) pořadí uspokojení přihlášené pohledávky, přičemž bez ohledu na to, zda jde o pohledávku vykonatelnou, je vždy sporem zahajovaným přihlášeným věřitelem (a insolvenční správce, který právo na uspokojení pohledávky ze zajištění popřel, k podání takové žaloby oprávněn není), formuloval Nejvyšší v usnesení ze dne 28. února 2013, sen. zn. 29 ICdo 11/2012, uveřejněném pod číslem 66/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení ze dne 28. března 2013, sp. zn. 29 Cdo 545/2012. 10. Incidenční žaloba věřitele o určení pořadí byla podána včas-přezkumné jednání, při němž insolvenční správce popřel pořadí pohledávky P-25, proběhlo dne 22.2.2017 a žalobce byl povinen podat žalobu do 30 dnů (§ 198 odst. 1 IZ), což učinil žalobou, doručenou dne 24.3.2017. 11 Podle § 3 IZ ve znění do 30.6.2017 dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost"), (odst. 1). Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud (odst. 2). Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat (odst. 3). O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (odst. 4). 12. Výše citované ustanovení upravuje (mimo jiné) vyvratitelnou domněnku o tom, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, v případě, že tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sen. zn. 29 NSČR 17/2009, uveřejněné pod číslem 51/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a ze dne 12. prosince 2013, sen. zn. 29 NSČR 113/2013, jež bylo občanskoprávním a obchodním kolegiem Nejvyššího soudu schváleno dne 12. března 2014 k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). 13. Tato vyvratitelná domněnka neschopnosti dlužníka plnit své peněžité závazky se neuplatní jen pro účely rozhodnutí o úpadku (§ 136 a násl. insolvenčního zákona), nýbrž i v dalších případech,

Shodu s prvopisem potvrzuje Jolana Vlasáková. kdy insolvenční zákon váže vznik případných práv a povinností na stav úpadku dlužníka. Tak je tomu např. jde-li o odpovědnost za škodu nebo jinou újmu vzniklou porušením povinnosti podat insolvenční návrh (§ 98 a § 99 insolvenčního zákona) nebo jde-li o neúčinnost právních úkonů bez přiměřeného protiplnění (§ 240 odst. 2 insolvenčního zákona), popř. o neúčinnost zvýhodňujících právních úkonů (§ 241 odst. 2 insolvenčního zákona); potud srov. i zařazení ustanovení § 3 insolvenčního zákona (část první, obecná část, hlava I, základní ustanovení). 14. Podle § 235 IZ neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí (odst. 1). Neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen "odpůrčí žaloba"), není-li dále stanoveno jinak (odst. 2). 15. Podle § 239 IZ odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat (odst. 1). Rozhodne-li o tom věřitelský výbor, podá insolvenční správce odpůrčí žalobu vždy. Nejsou-li v majetkové podstatě peněžní prostředky potřebné ke krytí nákladů na podání odpůrčí žaloby a vedení incidenčního sporu, může insolvenční správce podmínit podání odpůrčí žaloby nebo další vedení incidenčního sporu tím, aby mu věřitelé poskytli na úhradu těchto nákladů přiměřenou zálohu. Skončí-li incidenční spor úspěchem insolvenčního správce, mohou věřitelé, kteří zálohu poskytli, požadovat její náhradu jako pohledávku za majetkovou podstatou (odst. 2). Insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne (odst. 3). Dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno. Tím není dotčeno právo insolvenčního správce v případě, že šlo o peněžité plnění nebo že má jít o peněžitou náhradu za poskytnuté plnění, požadovat odpůrčí žalobou vedle určení neúčinnosti dlužníkova právního úkonu i toto peněžité plnění nebo peněžitou náhradu plnění. Vylučovací žaloba není přípustná (odst. 4).

16. Podle § 240 IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník (odst. 1). Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern), je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku (odst. 2). Právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby (odst. 3). Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění není a) plnění uložené právním předpisem, b) příležitostný dar v přiměřené výši, c) poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti, nebo d) právní úkon, o kterém dlužník se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládal, že z něj bude mít přiměřený prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka (odst. 4).

Shodu s prvopisem potvrzuje Jolana Vlasáková.

17. Podle § 241 IZ zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu (odst. 1). Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že zvýhodňující právní úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku (odst. 2). Zvýhodňujícími právními úkony jsou zejména úkony, kterými dlužník a) splnil dluh dříve, než se stal splatným, b) dohodl změnu nebo nahrazení závazku ve svůj neprospěch, c) prominul svému dlužníku splnění dluhu nebo jinak dohodl anebo umožnil zánik či nesplnění svého práva, d) poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku, ledaže jde o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci hromadné (odst. 3). Zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby (odst. 4). Zvýhodňujícím právním úkonem není a) zřízení zajištění závazku dlužníka, obdržel-li za ně dlužník současně přiměřenou protihodnotu, b) právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka, c) právní úkon, který dlužník učinil za trvání moratoria nebo po zahájení insolvenčního řízení za podmínek stanovených tímto zákonem (odst. 5). 18. Podstatou zvýhodnění je, že dlužník věřiteli poskytne vyšší uspokojení jeho pohledávky, než by se mu dostalo v konkursu. Předpokladem toho, aby mohl dlužník učinit právní jednání dle § 241 IZ tedy je, že jde o plnění věřiteli, tj. osobě, která má pohledávku za dlužníkem. 19. Nelze pochybovat o tom, že neúčinným právním úkonem může být také plnění na již splatný dluh. Prospěch, který se věřiteli dostane v důsledku takového zvýhodňujícího právního úkonu dlužníka, totiž nespočívá v tom, že věřitel dostane od dlužníka více, než by mu náleželo (nebýt úpadkové situace dlužníka), ale že je poskytnutým plněním zvýhodněn proti jiným věřitelům (kteří by měli v konkursu pro účely poměrného uspokojení z nedostatečného majetku dlužníka stejné postavení jako věřitel, jehož pohledávku se dlužník rozhodl takto uspokojit), srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2016, sen. zn. 29 ICdo 5/2016.

20. Právě selektivnímu uspokojování jednoho věřitele v neprospěch ostatních věřitelů má institut neúčinnosti zvýhodňujících právních úkonů zabránit. Zásada par conditio creditorum (pari passu) neboli poměrného uspokojování nároků věřitelů (nezajištěných věřitelů), je jednou z hlavních zásad insolvenčního řízení, jež je modifikována zvláštními nároky některých věřitelů (srov. zejména § 296 a § 298 IZ). Jak dále plyne z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2016, sen. zn. 29 Cdo 3815/2014, podstatou neúčinnosti právních úkonů podle insolvenčního zákona je především zajištění ochrany věřitelů před právními úkony dlužníka, které v konečném důsledku krátí věřitele. Je rozhodující, zda dlužník dluh uhradil způsobem (v rozsahu), v jehož důsledku se věřiteli dostalo na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu (dle § 241 odst. 1 IZ), čímž věřitele zvýhodnil oproti jiným věřitelům. Dále je podstatné, zda je splněna podmínka stanovena v odstavci druhém (že jde o úkon učiněný v době, kdy byl dlužník v úpadku, nebo o úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku) a současně není dána skutková podstata v odstavci pátém označeného ustanovení.

21. V řízení bylo prokázáno, že dlužník měl v době uzavření zástavní smlouvy ve formě notářského zápisu (13.8.2015), natož i smlouvy o zřízení zástavního práva (21.12.2015) více věřitelů, vůči nimž měl peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky

Shodu s prvopisem potvrzuje Jolana Vlasáková. nebyl schopen po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti plnit, čímž naplnil všechny znaky úpadku ve formě platební neschopnosti. Šlo zejména o závazky k úhradě pohledávek věřitele BDO Czech Republic EU Office s.r.o. z titulu smlouvy o grantovém poradenství, fakturované fakturou z 28.5.2014 na 627.630,-Kč se splatností k 11.6.2014 (nárok byl zčásti splácen 2.6.2015 částkou 100.000,-Kč, 29.10.2015 částkou 127.630,-Kč a 4.11.2015 částkou 100.000,-Kč); věřitele Finanční úřad pro Plzeňský kraj z titulu daně z příjmu právnických osob za období od 1.1.2014 do 31.12.2014 se splatností 30.6.2015; věřitele EDU-PRO Consulting, a.s. ve výši 233.500,-Kč z titulu poskytnutých poradenských služeb dle Příkazní smlouvy ze dne 13.1.2015 se splatností 14.8.2015 a konečně věřitele Technologické centrum Písek s.r.o. z titulu dlužného nájmu kancelářských prostor, vyúčtované fakturami splatnými 9.4.2015, 7.5.2015, 5.6.2015 a 1.7.2015. Z přehledu závazků za 1.1.2015 do 13.8.2015 je pak zřejmé, že dlužník neuhradil ani fakturu T-Mobile Czech Republic a.s. 1.4.2015, splatnou 15.4.2015 a Internet Mall, a.s. splatnou 1.6.2015. Zda to žalobce věděl, je irelevantní. Dlužník nebyl oprávněn smlouvy uzavřít s ohledem na svoji hospodářskou situaci. Výše dlužných částek po splatnosti je v tomto ohledu bezvýznamná. Soud neprováděl další dokazování, týkající se prokázání úpadku ve formě předlužení, když těmto důkazy by nemohl být vyvrácen závěr o úpadku dlužníka ve formě platební neschopnosti k červenci 2015. Soud se pak neztotožnil se stanoviskem žalovaného, že označení předmětu zajištění hromadná věc (soubor věcí), a to: sestava serverů, datového úložiště, softwarového vybavení a VoIP včetně ostatní infrastruktury, která je umístěna na adrese Písek, Pražské Předměstí, Vladislavova 250, v budově čp. 250 je neurčité, a že dlužník nebyl vlastníkem hardwarového vybavení vyjma motogenerátoru a nemohl předmět zajištění (1b) zastavit. Soud má za to, že označení hromadné věci odpovídá ustanovení § 501, § 1314, § 1319 i 1347 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Zástavní právo k předmětu zajištění 1b bylo sjednáno jako budoucí zástavní právo ve smyslu § 1341 občanského zákoníku. Že dlužník byl následně vlastníkem předmětných věcí, prokazuje i kupní smlouva uzavřená dne 2.5.2016 mezi dlužníkem a CONTACID Company a.s. Otázka platnosti této kupní smlouvy není předmětem tohoto řízení. Zástavní právo bylo zapsáno i do rejstříku zástav.

22. Na základě zástavní smlouvy a smlouvy o zřízení zástavního práva tak žalobce získal postavení zástavního věřitele, a tedy v rámci insolvenčního řízení postavení zajištěného věřitele, který má právo, aby jeho pohledávky byly uspokojeny z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění, jimiž jsou zajištěny (§ 298 a násl. IZ). S ohledem na výši přihlášených pohledávek do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka (přes 100.000.000,-Kč) lze uzavřít, že míra uspokojení žalobce jako věřitele je ve vazbě na možné uspokojení, které by se mu dostalo podle ustanovení § 298 a násl. IZ, vyšší než u věřitele, jehož pohledávka by nebyla zajištěna, a proto byl žalobce jako věřitel zvýhodněn na úkor jiných věřitelů dlužníka. 23. Pro posouzení, že smlouva o zřízení zástavního práva je vskutku neúčinným právním úkonem ve smyslu ustanovení § 241 IZ), je nezbytné splnění následujících předpokladů: 1) V důsledku označeného právního úkonu se žalobci dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu. 2) Dotčený právní úkon dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo tento právní úkon vedl k dlužníkovu úpadku a byl učiněn ve prospěch žalobce (tj. osoby, která není osobou blízkou dlužníkovi, ani osobou, která s dlužníkem tvoří koncern) v době jednoho roku před zahájením insolvenčního řízení. 3) Dlužník tímto právním úkonem poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku, aniž by šlo o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci hromadné, a neobdržel za zřízení zajištění současně přiměřenou protihodnotu. 24. Co se týče podmínky negativního vymezení skutkového podstaty znevýhodňujícího právního úkonu plynoucí z ustanovení § 241 odst. 5 IZ, soud odkazuje na závěry Nejvyššího soudu vyslovené v jeho rozsudku ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 29 ICdo 13/2012, podle něhož ustanovení

Shodu s prvopisem potvrzuje Jolana Vlasáková.

§ 241 odst. 5 písm. a) a b) IZ upravuje dvě skupiny právních úkonů dlužníka, které nejsou zvýhodňujícími právními úkony, a to jednak právní úkony, jimiž dlužník zřídil zajištění svého závazku, obdržel-li za ně současně přiměřenou protihodnotu [písmeno a)], jednak právní úkony učiněné za podmínek obvyklých v obchodnímu styku, na základě kterých dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkony učiněné ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byly úkony učiněny, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tyto úkony mohly vést k úpadku dlužníka [písmeno b)]. Z takového rozlišení je zjevné, že pro posouzení, zda konkrétní právní úkon je právním úkonem zvýhodňujícím, nelze právní úkon, jímž je zřízeno zajištění závazku dlužníka [§ 241 odst. 5 písm. a) IZ], poměřovat kritérii, jež insolvenční zákon stanoví pro (jiné) právní úkony [§ 241 odst. 5 písm. b) IZ]. Pro posouzení, zda smlouva o zřízení zástavního práva je zvýhodňujícím právním úkonem, je tak nevýznamné, zda šlo o právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku a zda byly splněny další podmínky určené v ustanovení § 241 odst. 5 písm. b) insolvenčního zákona; podstatné je pouze to, zda za zřízení zajištění závazku dlužník současně obdržel přiměřenou protihodnotu. Za takovou hodnotu pak v žádném případě nelze považovat ani prolongaci splátek (sporným právním úkonem zajištěné) pohledávky, ani případné prominutí sankcí spojených s porušením povinnosti dlužníka k úhradě této pohledávky. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci s ohledem na citované závěry Nejvyššího soudu (jež jsou zde aplikovatelné) nelze dovodit, že by dlužník od žalobce v důsledku uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu obdržel přiměřenou protihodnotu (přiměřené protiplnění), je naplněna i poslední podmínka předpokládaná ustanovením § 241 odst. 5 IZ pro určení neúčinnosti právního úkonu jako zvýhodňujícího.

25. Soud se neztotožnil s námitkou žalobce, že zajištěním závazku obdržel dlužník současně přiměřenou protihodnotu, a to ve formě snížení úrokové sazby z 10 na 3 %. Nelze přehlédnout, že není splněna podmínka současného získání přiměřené protihodnoty, když dodatek ke smlouvám o zápůjčkách byl uzavřen až 4.4.2016, tedy více jak 3 měsíce po uzavření smlouvy o zřízení zástavního práva.

26. Pro existenci neúčinného úkonu podle § 241 odst. 1 a 3 IZ a contario odst. 5 písm. a) IZ je nepodstatné, zda věřitel věděl či nevěděl o stavu úpadku na straně dlužníka v době uzavření smlouvy o zřízení zástavního práva, ale objektivní ekonomická situace dlužníka v okamžiku provedení předmětného právního úkonu. Ani není podstatné, jak uvedl Nejvyšší soud v citovaném rozsudku sp. zn. 29 ICdo 13/2012, zda právní úkon byl či nebyl učiněn za podmínek obvyklých v obchodním styku, tedy zda se jednalo o standardní obchodní zajištění. Je splněna podmínka stanovená v § 241 odst. 4 IZ-smlouva o zřízení zástavního práva z 21.12.2015 byla uzavřena ve lhůtě 1 roku před zahájením insolvenčního řízení (zahájeno 14.7.2015). Soud tedy učinil závěr, že v době uzavření smlouvy o zřízení zástavního práva byl dlužník v úpadku (z provedených důkazů plyne, že dlužník měl více věřitelů, měl peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a nebyl schopen plnit své závazky, když je neplnil po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti). Byla tedy naplněna podmínka uvedená v § 241 odst. 2 IZ. Zástavní smlouvou z 13.7.2015 i smlouvou o zřízení zástavního práva z 21.12.2015 dlužník zkrátil možnost uspokojení svých ostatních věřitelů, přičemž zvýhodnil žalobce jako věřitele. Z tohoto důvodu jsou naplněny podmínky ustanovení § 241 a 235 odst. 1 IZ a uvedená smlouva je ve vztahu k věřitelům dlužníka neúčinným právním úkonem v rámci insolvenčního řízení sp. zn. KSPL 56 INS 16449/2016.

27. Vzhledem k tomu, že zástavní smlouva i smlouva o zřízení zástavního práva byla shledána neúčinným právním úkonem dlužníka, nemůže být úspěšná žaloba věřitele o určení, že jeho

Shodu s prvopisem potvrzuje Jolana Vlasáková. pohledávka P-25-1 a P-25-3 je pohledávkou zajištěnou. Soud proto žalobu o určení pořadí pohledávky zamítl. 28. Podle ustanovení § 163 IZ o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě rozhodne insolvenční soud v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení občanského soudního řádu, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Náhrada nákladů incidenčního sporu je zvláštní pohledávkou, na kterou se nevztahuje § 170 písm. f). 29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 163 IZ ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, a proto mu přísluší náhrada nákladů ve výši 9.300,-Kč za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě z 22.6.2017 a vyjádření 28.10.2017) po 3.100,-Kč z tarifní hodnoty 50.000,-Kč [§ 1 odst. 2 věty první, § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], paušální částka náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 900,-Kč za tři úkony po 300,-Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), celkem tedy 10.200,-Kč, a to spolu s DPH ve výši 21%, tj. 2.142,-Kč, celkem 12.342,-Kč. Lhůta k plnění je podle § 160 odst. l o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám advokáta podle § 149 odst. l o. s. ř.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého práva návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo podat exekuční návrh u exekutora.

V Plzni dne 17. ledna 2018

JUDr. Ivana Parvoničová v. r. samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Jolana Vlasáková.