156 ICm 1544/2017
156 ICm 1544/2017-114 156 ICm 2945/2017-23 (KSPL 56 INS 16449/2016)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Parvoničovou v právní věci

žalobce: Jan anonymizovano , anonymizovano , bytem Sídlištní 202/2, 165 00 Praha, zastoupen: Mgr. Andreyou Voglovou, advokátkou, se sídlem Jeseniova 1151/55, 130 00 Praha,

proti žalovanému: Ing. Richard Jasinský, IČO 73356093, insolvenční správce dlužníka: Cloud Empire s. r. o., IČO 01731483, sídlem Ladova 587, 344 01 Domažlice, se sídlem Charkovská 135/24, 101 00 Praha 10, zastoupený. JUDr. Janem Tryznou, PhD., advokátem, se sídlem Botičská 4, 128 00 Praha 2,

o určení pořadí pohledávek a o odpůrčí žalobě, jako incidenčních sporech v insolvenční věci dlužníka Cloud Empire s. r. o., IČO 01731483, sídlem Ladova 587, 344 01 Domažlice, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 56 INS 16449/2016,

takto:

I. Žaloba žalobce, aby bylo určeno, že jeho pohledávka za dlužníkem, která byla zjištěna dne 22.2.2017 pod pořadovým číslem KSPL 56 INS 16449/2016- P27-1 ve výši 104.291,94 Kč, KSPL 56 INS 16449/2016-P27-2 ve výši 1.625.962,60 Kč, KSPL 56 INS 16449/2016-P27-3 ve výši 39.259,11 Kč, KSPL 56 INS 16449/2016-P27-4 ve výši 57.997,26 Kč a KSPL 56 INS 16449/2016- P27-6 ve výši 121.979,45 Kč v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 56 INS 16449/2016, co do pravosti a výše je zajištěna a žalobce jako zajištěný věřitel má právo na uspokojení ze zajištění, přičemž zástavní právo vzniklo na základě zástavní smlouvy ze dne 10.12.2015, se zamítá.

Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Šeflová, DiS. isir.justi ce.cz 156 ICm 2945/2017 (KSPL 56 INS 16449/2016)

II. Určuje se, že právní úkon dlužníka spočívající v uzavření zástavní smlouvy ze dne 10.12.2015 mezi dlužníkem a žalobcem Janem anonymizovano je neplatný. III. Žaloba, aby bylo určeno, že právní úkon dlužníka spočívající v uzavření zástavní smlouvy ze dne 10.12.2015 mezi dlužníkem a žalobcem Janem anonymizovano je vůči věřitelům dlužníka neúčinným právním úkonem, se zamítá. IV. Žalobce je povinen nahradit žalovanému k rukám jeho zástupce náklady řízení ve sporu o určení pořadí ve výši 13.600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V. Žalovaný je povinen nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve sporu o odpůrčí žalobě ve výši 12.342 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

1. Žalobou ze dne 23.3.2017 se žalobce domáhal, aby soud určil, že jeho pohledávka P-27-1 až 4 a 6 je zajištěna zástavním právem na základě zástavní smlouvy ze dne 10.12.2015. Má za to, že v době uzavření zástavní smlouvy dlužník nebyl v úpadku, navíc uzavřením zástavní smlouvy získal dlužník přiměřenou protihodnotu spočívající ve skutečnosti, že žalobce nepožadoval úhradu svých závazků neprodleně, ale zapůjčené finanční prostředky dlužníkovi ještě ponechal k dispozici za předpokladu, že mu svědčí zástavní právo k majetku dlužníka. Zástavní právo vzniklo podle § 1318 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ) odevzdáním věci třetí osobě (dle čl. II. odst. 4 zástavní smlouvy zástavní právo vzniká předáním společnosti Technologické centrum Písek s.r.o., IČO 279 42 638, se sídlem Vladislavova 250, 397 01 Písek, s tím, že v těchto prostorách se již předmět zástavy nachází). Zástava tedy byla předána již ke dni podpisu smlouvy, čímž došlo ke vzniku zástavního práva v souladu se zákonem. 2. Žalobou ze dne 19.6.2017 se žalobce (zdejší žalovaný) domáhal, aby soud určil, že zástavní smlouva ze dne 10.12.2015 uzavřená mezi dlužníkem a žalovaným (zdejším žalobcem) dne 10.12.2015 je neúčinný právní úkon. Ve své žalobě tvrdil stejné skutečnosti, které uvedl ve vyjádření k žalobě o určení pořadí pohledávek, tedy že zástavní právo nevzniklo, když nikdy nebylo fakticky odevzdáno zástavnímu věřiteli ani nebylo ujednané opatrování zástavy ve prospěch zástavního věřitele a zástavní smlouva vznikla odporovatelným právním jednáním dlužníka. Právní úkon byl učiněn v době, kdy byl dlužník v úpadku, v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení a věřitel byl právním úkonem zvýhodněn oproti ostatním věřitelům. 3. V daném případě soud především předesílá, že jak spor o určení práva na uspokojení pohledávky ze zajištění (spor o pořadí pohledávky), tak i spor o neúčinnost smlouvy o zřízení zástavního práva (spor vedený na základě odpůrčí žaloby) jsou ve smyslu ustanovení § 159 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), dále jen IZ incidenčními spory, které projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení, insolvenční soud. Přitom je zcela zjevné, že přihlásí-li věřitel v insolvenčním řízení včas pohledávku, včetně práva na uspokojení ze zajištění, je povinností insolvenčního správce, který s uplatněním práva na uspokojení ze zajištění nesouhlasí, aby popřel pořadí takto přihlášené pohledávky; to platí i tehdy, popírá-li insolvenční správce pořadí pohledávky proto, že podle jeho názoru věřitel získal právo na uspokojení pohledávky ze zajištění

Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Šeflová, DiS. 156 ICm 2945/2017 (KSPL 56 INS 16449/2016) na základě neúčinného právního úkonu (§ 235 odst. 1 IZ). Na popření pořadí pohledávky insolvenčním správcem pak musí (chce-li se vskutku v insolvenčním řízení domoci uspokojení pohledávky ze zajištění) reagovat přihlášený věřitel, a to žalobou na určení pořadí pohledávky (práva na uspokojení pohledávky ze zajištění); nepodá-li (včas) takovou žalobu, nevznikne mu ani právo, aby jeho pohledávka byla uspokojena jako pohledávka zajištěná (§ 298 IZ). Podá-li věřitel včas žalobu na určení práva na uspokojení pohledávky ze zajištění, tíží jej v incidenčním sporu o takové žalobě povinnost tvrzení a povinnost důkazní o tom, že pohledávka je vskutku zajištěná. Na podání výše uvedené žaloby musí (chce-li zabránit uspokojení přihlášené pohledávky ze zajištění) reagovat insolvenční správce podáním odpůrčí žaloby (§ 235 odst. 2 IZ), kterou bude odporovat právnímu úkonu, jímž dlužník poskytl svůj majetek k zajištění. Nepodal-li by totiž (včas) takovou žalobu, nebylo by možno uvažovat ani o neúčinnosti právního úkonu dlužníka, jelikož tato se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o odpůrčí žalobě insolvenčního správce. V takovém řízení přitom tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně okolností zakládajících neúčinnost odporovaného právního úkonu dlužníka insolvenčního správce, jenž je také výlučně nositelem práva odpůrčí žalobu podat (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, sen. zn. 29 ICdo 3/2013). 4. Soud usnesením ze dne 14.12.2017, řízení ve věci vedené pod sp. zn.a řízení vedené pod sp. zn. 156 ICm 2945/2017 se podle § 112 občanského soudního řádu spojil ke společnému řízení. Věc nadále projednával společně pod sp. zn.s tím, že na straně žalobce vystupuje Jan anonymizovano , anonymizovano a na straně žalované Ing. Richard Jasinský, insolvenční správce dlužníka: Cloud Empire s. r. o., IČO 01731483. 5. S ohledem na spojení věcí se musel soud zabývat přípustností obou žalob. 6. Podle § 196 IZ popření výše pohledávky nemá vliv na její pořadí. Popření pořadí pohledávky nemá vliv na pravost nebo výši pohledávky (odst. 1). Popření práva na uspokojení pohledávky ze zajištění má však u zajištěného věřitele, který může tuto pohledávku vůči dlužníku uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění, tytéž účinky jako popření pravosti pohledávky, a bylo-li toto právo popřeno jen zčásti, tytéž účinky jako popření výše pohledávky (odst. 2). 7. Podle § 197 odst. 2 IZ věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, poučí insolvenční správce nebo insolvenční soud při přezkumném jednání o dalším postupu; věřitele, který se přezkumného jednání nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek. 8. Podle § 198 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření (odst. 1). V žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku (odst. 2). Vyjde-li v průběhu řízení o žalobě podle odstavce 1 najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199 (odst. 3).

Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Šeflová, DiS. 156 ICm 2945/2017 (KSPL 56 INS 16449/2016)

9. Spor o právo na uspokojení přihlášené pohledávky ze zajištění je svou podstatou sporem o výhodnější (přednostní) pořadí uspokojení přihlášené pohledávky, přičemž bez ohledu na to, zda jde o pohledávku vykonatelnou, je vždy sporem zahajovaným přihlášeným věřitelem (a insolvenční správce, který právo na uspokojení pohledávky ze zajištění popřel, k podání takové žaloby oprávněn není), k tomu srovnej závěry Nejvyššího soudu v usnesení ze dne 28. února 2013, sen. zn. 29 ICdo 11/2012, uveřejněném pod číslem 66/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení ze dne 28. března 2013, sp. zn. 29 Cdo 545/2012. 10. Incidenční žaloba věřitele o určení pořadí byla podána včas-přezkumné jednání, při němž insolvenční správce popřel pořadí pohledávek P-27, proběhlo dne 22.2.2017, insolvenční správce vyrozuměl věřitele o popření s poučením o možnosti uplatnit své právo žalobou dne 9.3.2017, doručené zástupci věřitele dne 10.3.2017, žalobce žalobu podal dne 23.3.2017. 11. Podle § 235 IZ neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí (odst. 1). Neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen "odpůrčí žaloba"), není-li dále stanoveno jinak (odst. 2). 12. Podle § 239 IZ odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat (odst. 1). Rozhodne-li o tom věřitelský výbor, podá insolvenční správce odpůrčí žalobu vždy. Nejsou-li v majetkové podstatě peněžní prostředky potřebné ke krytí nákladů na podání odpůrčí žaloby a vedení incidenčního sporu, může insolvenční správce podmínit podání odpůrčí žaloby nebo další vedení incidenčního sporu tím, aby mu věřitelé poskytli na úhradu těchto nákladů přiměřenou zálohu. Skončí-li incidenční spor úspěchem insolvenčního správce, mohou věřitelé, kteří zálohu poskytli, požadovat její náhradu jako pohledávku za majetkovou podstatou (odst. 2). Insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne (odst. 3). Dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno. Tím není dotčeno právo insolvenčního správce v případě, že šlo o peněžité plnění nebo že má jít o peněžitou náhradu za poskytnuté plnění, požadovat odpůrčí žalobou vedle určení neúčinnosti dlužníkova právního úkonu i toto peněžité plnění nebo peněžitou náhradu plnění. Vylučovací žaloba není přípustná (odst. 4). 13. Účinky rozhodnutí o úpadku dlužníka nastaly dne 10.11.2016 a insolvenční správce jako žalobce podal odpůrčí žalobu dne 19.6.2017. Žaloba byla tedy podána v souladu s ustanovením § 239 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona a je přípustná. 14. Mezi účastníky je nesporné, že dne 14.7.2016 bylo zahájeno insolvenční řízení dlužníka; dlužník sám v insolvenčním návrhu tvrdil a prokazoval, že je v úpadku jak ve formě platební neschopnosti, tak ve formě předlužení. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 10.11.2016 č.j. KSPL 56 INS 16449/2016-A-32 byl zjištěn úpadek dlužníka, na majetek dlužníka prohlášen konkurs s tím, že konkurs bude projednán jako nepatrný a insolvenčním správcem ustanoven Ing. Richard Jasinský, IČO 73356093, sídlem Ruská 593/40, 101 00 Praha 10 Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Šeflová, DiS. 156 ICm 2945/2017 (KSPL 56 INS 16449/2016)

(Keramická 198, 330 11 Třemošná). Do insolvenčního řízení se včas, dne 10.1.2017, přihlásil věřitel (žalobce) s pohledávkami v celkové výši 2,049.067.67 Kč, jako pohledávkami zajištěnými dle zástavní smlouvy ze dne 10.12.2015 (první dílčí pohledávku ve výši 104.291,94 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 28.4.2014, druhou dílčí pohledávku ve výši 1.625.962,60 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 30.4.2014, třetí dílčí pohledávku ve výši 39.259,11 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 13.5.2014, čtvrtou dílčí pohledávku ve výši 57.997,26 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 23.5.2015 a šestou dílčí pohledávku ve výši 121.979,45 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 4.12.2015). Pátá dílčí pohledávka není předmětem žaloby. Při přezkumném jednání, konaném dne 22.2.2017 insolvenční správce popřel pořadí dílčích pohledávek, jež jsou předmětem žaloby, a to z důvodu, že zástavní právo nevzniklo, neboť movité věci, které jsou předmětem zajištění nikdy nebyly odevzdány zástavnímu věřiteli ani nikdy nebylo ujednáno opatrování zástavy s Technologickým centrem Písek s.r.o., ve prospěch zástavního věřitele. Zástavní právo vzniklo odporovatelným právním jednáním dlužníka, kdy dlužník poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku ve stavu úpadku v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení, aniž by dlužník obdržel přiměřenou protihodnotu. 15. Sporné je, zda zástavní právo vzniklo, resp. zda byl předmět zajištění předán podle § 1318 obč. zák. a zda dlužník v době uzavření předmětné zástavní smlouvy se nacházel v úpadku, resp. zda dlužník obdržel při zřízení zajištění současně přiměřenou protihodnotu. 16. Podle § 3 IZ ve znění do 30.6.2017 dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost"), (odst. 1). Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud (odst. 2). Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat (odst. 3). O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (odst. 4). 17. Výše citované ustanovení upravuje (mimo jiné) vyvratitelnou domněnku o tom, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, v případě, že tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sen. zn. 29 NSČR 17/2009, uveřejněné pod číslem 51/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a ze dne 12. prosince 2013, sen. zn. 29 NSČR 113/2013, jež bylo občanskoprávním a obchodním kolegiem Nejvyššího soudu schváleno dne 12. března 2014 k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). 18. Tato vyvratitelná domněnka neschopnosti dlužníka plnit své peněžité závazky se neuplatní jen pro účely rozhodnutí o úpadku (§ 136 a násl. insolvenčního zákona), nýbrž i v dalších případech, kdy insolvenční zákon váže vznik případných práv a povinností na stav úpadku dlužníka. Tak je tomu např. jde-li o odpovědnost za škodu nebo jinou újmu vzniklou porušením povinnosti podat insolvenční návrh (§ 98 a § 99 insolvenčního zákona) nebo jde-li o neúčinnost právních úkonů bez přiměřeného protiplnění (§ 240 odst. 2 insolvenčního zákona), popř. o neúčinnost

Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Šeflová, DiS. 156 ICm 2945/2017 (KSPL 56 INS 16449/2016) zvýhodňujících právních úkonů (§ 241 odst. 2 insolvenčního zákona); potud srov. i zařazení ustanovení § 3 insolvenčního zákona (část první, obecná část, hlava I, základní ustanovení). 19. Podle § 240 IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník (odst. 1). Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern), je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku (odst. 2). Právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby (odst. 3). Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění není a) plnění uložené právním předpisem, b) příležitostný dar v přiměřené výši, c) poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti, nebo d) právní úkon, o kterém dlužník se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládal, že z něj bude mít přiměřený prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka (odst. 4).

20. Podle § 241 IZ zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu (odst. 1). Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že zvýhodňující právní úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku (odst. 2). Zvýhodňujícími právními úkony jsou zejména úkony, kterými dlužník a) splnil dluh dříve, než se stal splatným, b) dohodl změnu nebo nahrazení závazku ve svůj neprospěch, c) prominul svému dlužníku splnění dluhu nebo jinak dohodl anebo umožnil zánik či nesplnění svého práva, d) poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku, ledaže jde o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci hromadné (odst. 3). Zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby (odst. 4). Zvýhodňujícím právním úkonem není a) zřízení zajištění závazku dlužníka, obdržel-li za ně dlužník současně přiměřenou protihodnotu, b) právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka, c) právní úkon, který dlužník učinil za trvání moratoria nebo po zahájení insolvenčního řízení za podmínek stanovených tímto zákonem (odst. 5). 21. Nelze pochybovat o tom, že neúčinným právním úkonem může být také plnění na již splatný dluh. Prospěch, který se věřiteli dostane v důsledku takového zvýhodňujícího právního úkonu dlužníka, totiž nespočívá v tom, že věřitel dostane od dlužníka více, než by mu náleželo (nebýt úpadkové situace dlužníka), ale že je poskytnutým plněním zvýhodněn proti jiným věřitelům (kteří by měli v konkursu pro účely poměrného uspokojení z nedostatečného majetku dlužníka Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Šeflová, DiS. 156 ICm 2945/2017 (KSPL 56 INS 16449/2016) stejné postavení jako věřitel, jehož pohledávku se dlužník rozhodl takto uspokojit), srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2016, sen. zn. 29 ICdo 5/2016. 22. Právě selektivnímu uspokojování jednoho věřitele v neprospěch ostatních věřitelů má institut neúčinnosti zvýhodňujících právních úkonů zabránit. Zásada par conditio creditorum (pari passu) neboli poměrného uspokojování nároků věřitelů (nezajištěných věřitelů), je jednou z hlavních zásad insolvenčního řízení, jež je modifikována zvláštními nároky některých věřitelů (srov. zejména § 296 a § 298 IZ). Jak dále plyne z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2016, sen. zn. 29 Cdo 3815/2014, podstatou neúčinnosti právních úkonů podle insolvenčního zákona je především zajištění ochrany věřitelů před právními úkony dlužníka, které v konečném důsledku krátí věřitele. 23. Pro naplnění skutkové podstaty zakotvené v ustanovení § 241 IZ musí být splněny tyto podmínky: 1. jedná se o právní úkon, v jehož důsledku se věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu, 2. právní úkon učinil dlužník v době, kdy byl v úpadku, nebo tento právní úkon vedl k dlužníkovu úpadku, 3. dlužník právním úkonem poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku, aniž by šlo o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci hromadné, 4. zvýhodňující právní úkon byl učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby, 5. nejedná se o žádný případ stanovený v ustanovení § 241 odst. 5 IZ. Ad 1.) Tím, že dlužník uzavřel s žalobcem zástavní smlouvu k pohledávkám dlužníka, zvýhodnil žalobce jako svého věřitele oproti jiným věřitelům, neboť v insolvenčním řízení by se pohledávky žalobce jako zajištěné upokojovaly z výtěžku ze zpeněžení předmětu zajištění. Pohledávky ostatních nezajištěných věřitelů by nemohly být z tohoto výtěžku uspokojeny. Dlužník tak uzavřením zástavní smlouvy zvýhodnil žalobce oproti jiným věřitelům, jak předpokládá ustanovení § 241 odst. 1 IZ. Ad 2.) V řízení bylo prokázáno, že dlužník měl v době uzavření zástavní smlouvy dne 10.12.2015 více věřitelů, vůči nimž měl peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky nebyl schopen po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti plnit, čímž naplnil všechny znaky úpadku ve formě platební neschopnosti. Šlo zejména o závazky k úhradě pohledávek věřitele BDO Czech Republic EU Office s.r.o. z titulu smlouvy o grantovém poradenství, fakturované fakturou z 28.5.2014 na 627.630,-Kč se splatností k 11.6.2014 (nárok byl zčásti splácen 2.6.2015 částkou 100.000,-Kč, 29.10.2015 částkou 127.630,-Kč a 4.11.2015 částkou 100.000,-Kč); věřitele Finanční úřad pro Plzeňský kraj z titulu daně z příjmu právnických osob za období od 1.1.2014 do 31.12.2014 se splatností 30.6.2015; věřitele EDU-PRO Consulting, a.s., ve výši 233.500,-Kč z titulu poskytnutých poradenských služeb dle Příkazní smlouvy ze dne 13.1.2015 se splatností 14.8.2015 a konečně věřitele Technologické centrum Písek s.r.o. z titulu dlužného nájmu kancelářských prostor, vyúčtované fakturami splatnými 9.4.2015, 7.5.2015, 5.6.2015 a 1.7.2015. Z přehledu závazků za 1.1.2015 do 13.8.2015 je pak zřejmé, že dlužník neuhradil ani fakturu T-Mobile Czech Republic a.s. 1.4.2015, splatnou 15.4.2015 a Internet Mall, a.s. splatnou 1.6.2015. Konečně po lhůtě splatnosti byla i faktura č. 1585060993 Wincor Nixdor s.r.o. na částku 28,241.448,40 Kč, splatná 11.9.2015 (uhrazeno 10.12.2015). Zda žalobce o úpadkové situaci věděl či nikoli, je irelevantní. Dlužník nebyl oprávněn smlouvu uzavřít s ohledem na svoji hospodářskou situaci. Výše dlužných částek po splatnosti je v tomto ohledu bezvýznamná.

Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Šeflová, DiS. 156 ICm 2945/2017 (KSPL 56 INS 16449/2016)

Ad 3.) Dlužník uzavřením zástavní smlouvy poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku ze smlouvy o zápůjčkách, které byly uzavřeny mezi dlužníkem a žalobcem od 28.4.2014 do 4.12.2015 a na základě kterých vznikl dlužníku závazek zaplatit žalobci. V daném případě se nejednalo o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci hromadné, jak ustavení § 241 odst. 3 písm. d) IZ předpokládá. Ad 4.) Žalovaný není osobou blízkou dlužníku ani osobou, která by s dlužníkem tvořila koncern, proto je pro splnění podmínky zakotvené v ustanovení § 241 odst. 4 IZ třeba, aby zvýhodňující právní úkon byl učiněn v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení. Insolvenční řízení ve věci dlužníka bylo zahájeno dne 14.7.2016, přičemž dlužník uzavřel s žalobcem zástavní smlouvu dne 10.12.2015. Dlužník tak učinil zvýhodňující právní úkony představující zástavní smlouvu ve lhůtě jednoho roku před zahájením insolvenčního řízení, jak předpokládá ustanovení § 241 odst. 4 IZ. Ad 5.) Žalobce spatřoval poskytnutí přiměřeného protiplnění ve skutečnosti, že nepožadoval úhradu svých závazků neprodleně, ale zapůjčené finanční prostředky dlužníku ještě ponechal k dispozici. Soud při svém rozhodování vycházel ze závěrů Nejvyššího soudu České republiky v jeho rozsudku ze dne 31.03.2014, sp.zn. 29 ICdo 13/2012 dostupného na webových stránkách Nejvyššího soudu. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud uzavřel, že při posouzení, zda je zástavní smlouva zvýhodňujícím právním úkonem, je nevýznamné, zda šlo o právní úkon učiněný za podmínek obvyklý v obchodním styku a zda byly splněny další podmínky zakotvené v ustanovení § 241 odst. 5 písm. b) IZ. Podstatné je pouze, zda za zřízení zajištění závazku obdržel dlužník přiměřenou protihodnotu. Za takovou hodnotu nelze v žádném případě považovat prolongaci splátek pohledávky ani případné prominutí sankcí spojených s porušením povinnosti dlužníka k úhradě této pohledávky. Kontraproduktivní je argumentace, podle níž zastavil-li by věřitel zcela své dodávky, neměl by dlužník možnost pokračovat byť i v částečném hrazení závazků. Ta totiž nasvědčuje spíše závěru, že dlužník ke dni uzavření zástavní smlouvy nebyl schopen hradit své závazky, než tomu, že věřitel dlužníku poskytl za zřízení zajištění závazku přiměřenou protihodnotu. Promítnuto do poměrů dané věci, dospěl soud k závěru, že protiplnění žalovaného představující nepožadování úhrady závazků neprodleně a ponechání finančních prostředků dlužníku k dispozici, nelze považovat za přiměřenou protihodnotu. Takové protiplnění se žádným způsobem neodrazí v majetkové podstatě dlužníka, naopak dlužník je uzavřením zástavních smluv omezen v nakládání s majetkem. Dlužník neobdržel od žalobce přiměřené protiplnění za dozajištění pohledávek žalobce majetkem dlužníka, které je významné pro posouzení, zda je zástavní smlouva zvýhodňujícím právním úkonem dle ustanovení § 241 IZ. Soud podotýká, že v předmětné věci není rozhodné, zda žalobce o úpadkové situaci dlužníka věděl či nikoliv, ale objektivní ekonomická situace dlužníka v okamžiku provedení předmětného právního úkonu. Přičemž v řízení bylo prokázáno, že dlužník byl v době uzavření předmětné zástavní smlouvy již v úpadku. Pro posouzení, zda se jedná o zvýhodňující právní úkon je důležité, zda dlužník za zřízení zástavního práva obdržel přiměřenou protihodnotu, což se v daném případě nestalo. Právní úkon dlužníka, představující předmětnou zástavní smlouvu, nebyl učiněn za trvání moratoria nebo po zahájení insolvenčního řízení za podmínek stanovených insolvenčním zákonem. V daném případě se tak nejedná o žádný případ zakotvený v ustanovení § 241 odst. 5 IZ. 24. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je zástavní smlouva uzavřená mezi dlužníkem a žalobcem dne 10.12.2015, neúčinný právní úkon dle ustanovení § 241 odst. 1,2 a 3 písm. d) IZ. 25. Soud však zkoumal i skutečnost, zda zástavní smlouva je platným právním úkonem.

Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Šeflová, DiS. 156 ICm 2945/2017 (KSPL 56 INS 16449/2016)

26. Podle § 1318 obč. zák. určí-li tak zástavní smlouva, vznikne zástavní právo k movité věci tím, že zástavce nebo zástavní věřitel odevzdá věc třetí osobě, aby ji opatrovala pro zástavního věřitele a zástavního dlužníka. Není-li jinak ujednáno, hradí zástavce náklady s tím spojené. 27. Právní vztah mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem na straně jedné a třetí osobou na straně druhé vznikne na základě smlouvy o úschově (§ 2402 a násl.), příp. na základě smlouvy o skladování (§ 2415 a násl.). Z čl. II. odst. 4 zástavní smlouvy plyne, že zástavní právo vzniká předáním společnosti Technologické centrum Písek s.r.o., IČ 27942638, se sídlem Vladislavova 250, 397 01 Písek-Pražské Předměstí, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. C 16419 v jejíž prostorách se Předmět zástavy nachází . V daném případě nebylo prokázáno, že by došlo k odevzdání zástavy třetí osobě, aby třetí osoba předmět zástavy opatrovala pro zástavního věřitele a zástavního dlužníka, jak má na mysli § 1318 obč. zák. Soud proto vyzval žalobce, aby doplnil svá tvrzení a navrhl důkazy, lhůta soudem stanovená však uplynula marně. Zástavní právo vyplývající ze zástavní smlouvy mohlo vzniknout pouze tehdy, byla-li by zástava po uzavření zástavní smlouvy odevzdána Technologickému centru Písek, s.r.o. a uzavřena smlouva o úschově či o skladování, což nebylo prokázáno. 28. Podle § 231 IZ insolvenční soud není vázán rozhodnutím jiného soudu či jiného orgánu, kterým v průběhu insolvenčního řízení došlo ke zjištění neplatnosti právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka, ani jiným způsobem tohoto zjištění (odst. 1). V průběhu insolvenčního řízení posoudí neplatnost takového právního úkonu pouze insolvenční soud (odst. 2). Je-li k neplatnosti právního úkonu nutné, aby ten, kdo je takovým úkonem dotčen, se jeho neplatnosti dovolal, může tak učinit i insolvenční správce (odst. 3). 29. Podle § 233 IZ je-li pravomocným rozhodnutím zjištěna neplatnost právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka, musí být vydán majetkový prospěch získaný plněním z neplatného právního úkonu. Insolvenční správce to však může odmítnout, jestliže nedošlo k obohacení majetkové podstaty nebo je-li požadováno více, než činí toto obohacení (odst. 1). Odmítne-li insolvenční správce vydat majetkový prospěch získaný plněním z neplatného právního úkonu nebo nevyřídí-li žádost o jeho vydání v přiměřené lhůtě, lze se jeho vydání domáhat vylučovací žalobou podle tohoto zákona, která musí být podána nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy insolvenční správce osobě, která o vydání majetkového prospěchu žádá, doručil písemné vyrozumění o odmítnutí její žádosti; právo na náhradu škody tím není dotčeno (odst. 2). Platnost smluv, kterými došlo ke zpeněžení plnění, jehož se týká neplatný právní úkon, lze napadnout jen žalobou podanou u insolvenčního soudu nejpozději do skončení insolvenčního řízení; jde o incidenční spor (odst. 3). 30. Podle § 234 IZ byla-li zjištěna neplatnost právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka, který lze současně považovat za neúčinný, postupuje se podle § 233. 31. Soud má za to, že zástavní smlouva je neplatným právním úkonem, když nedošlo k odevzdání zástavy a nevzniklo tedy zástavní právo. Žalobce tedy nemá za dlužníkem zajištěné pohledávky a nemá jako zajištěný věřitel právo na uspokojení ze zajištění (ze zástavní smlouvy ze dne 10.12.2015). S ohledem na rozhodnutí soudu o neplatnosti zástavní smlouvy zamítl soud návrh žalobce, aby soud určil, že jeho pohledávka P-27/1-4 a 6 je zajištěna zástavním právem a rovněž podle § 234 IZ zamítl žalobu na určení neúčinnosti právního úkonu, když byla zjištěna neplatnost právního úkonu, který lze současně považovat za neúčinný. 32. Podle ustanovení § 163 IZ o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě rozhodne insolvenční soud v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení občanského soudního

Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Šeflová, DiS. 156 ICm 2945/2017 (KSPL 56 INS 16449/2016)

řádu, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Náhrada nákladů incidenčního sporu je zvláštní pohledávkou, na kterou se nevztahuje § 170 písm. f). 33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 163 IZ ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný měl ve věci žaloby o určení pořadí úspěch, když žaloba byla zamítnuta, a proto mu přísluší náhrada nákladů ve výši 12.400,-Kč za čtyři úkony právní služby (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě z 19.6.2017 a vyjádření 15.8.2017 a 14.1.2018) po 3.100,-Kč z tarifní hodnoty 50.000,-Kč [§ 1 odst. 2 věty první, § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)] a paušální částka náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 1.200,-Kč za čtyři úkony po 300,-Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), celkem tedy 13.600,-Kč. Lhůta k plnění je podle § 160 odst. l o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám advokáta podle § 149 odst. l o. s. ř. 34. Žalobce měl naproti tomu ve věci o odpůrčí žalobě úspěch, když byla zjištěna neplatnost právního úkonu, a proto mu přísluší náhrada nákladů ve výši 9.300,-Kč za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, žaloba a vyjádření 27.7.2017) po 3.100,-Kč z tarifní hodnoty 50.000,-Kč [§ 1 odst. 2 věty první, § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)] a paušální částka náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 900,-Kč za tři úkony po 300,-Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), celkem tedy 10.200,-Kč, a to spolu s DPH ve výši 21%, tj. 2.142,-Kč, celkem 12.342,-Kč. Lhůta k plnění je podle § 160 odst. l o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám advokáta podle § 149 odst. l o. s. ř.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého práva návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo podat exekuční návrh u exekutora.

V Plzni dne 26. února 2018

JUDr. Ivana Parvoničová v. r. samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Šeflová, DiS.