156 ICm 1358/2012
Číslo jednací: 156 ICm 1358/2012-45 (KSPL 56 INS 3959/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Žánovou ve věci žalobce: PROFI CREDIT Czech, a.s, IČ: 61860069, Praha 1, Jindřišská 24/941, zast. JUDr. Ervínem Pertenem, advokátem se sídlem v hradci králové, Velké náměstí 135/19, proti žalované: Paclík-insolvenční správce a spol., IČ: 24836133, Moldavská 1375/5, Plzeň, IS dlužníka-Františka Cibulky, zast. Mgr. Pavlerm Čvančarou, advokátem se sídlem v Praze 5, Vrázova 7, v řízení o žalobě na určení pravosti popřené pohledávky,

takto :

I. Žaloba o určení, že část žalobcovi pohledávky ve výši 185.421,-Kč, která byla do insolvenčního řízení vedeného s dlužníkem Františkem Cibulkou přihlášena do a jejíž pravost byla na přezkumném jednání insolvenčním správcem popřena, byla do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Plzni pod sp.zn. KSPL 56 INS 3959/2012, přihlášena po právu, a to jako pohledávka nezajištěná a vykonatelná, se zamítá.

II. Žalobce je povinen uhradit žalovanému na účet jeho zástupce ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 21.847,20,-Kč..

Odůvodnění : Žalobce se svou žalobou domáhal určení, že v insolvenčním řízení dlužníka F. Cibulky byly částečně popřené pohledávky ve výši 185.421,-Kč popřeny správcem nedůvodně. Žalobce přihlásil svoji pohledávku jako vykonatelnou dle přiloženého rozhodčího nálezu. Pokud by se žalovaný domníval, že pohledávka je nevykonatelná, měl sám podat ve smyslu § 199 IZ incidenční žalobu. Pravomocný rozhodčí nález zakládá překážku věci rozsouzené. V judikatuře Ústavního soudu se problematika rozhodčích doložek objevuje vícekrát, například v nálezu sp.zn. II ÚS 2164/10. Požadavky na rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách uvedené v tomto nálezu je nutno chápat pouze jako de lege ferrenda a zároveň vodítko pro výklad, zda stávající rozhodčí doložka zaručuje dostatečným způsobem procesní práva spotřebitele. Dle smluvních ujednání předmětné smlouvy byla k zajištění povinností vyplývajících ze smlouvy o úvěru vystavena ze strany dlužníka blankosměnka, kterou je věřitel oprávněn vyplnit v důsledku závažného prodlení dlužníka se splácením finančních prostředků. Jedná se o vystavení zajišťovací směnky. Dlužník pohledávku zcela uznal. celková výše pohledávky je důsledkem závažného porušení smlouvy o úvěru ze strany dlužníka, následného zesplatnění úvěru a vzniku práva žalobce na zaplacení sjednaných smluvních pokut. přiměřenost pohledávky je třeba posuzovat s ohledem na riziko, které je s poskytováním půjček o úvěru spojeno, a na skutečnost, že splacení úvěru nebylo zajištěno jiným účinným způsobem.

Žalovaný nárok žalobce uplatněný v žalobě neuznal ani zčásti. Má za to, že pohledávka, která je předmětem žaloby je pohledávkou nevykonatelnou. žalobce odvozuje svůj nárok vůči dlužníkovi ze smlouvy o úvěru. Součástí ujednání je, že se vztahy mezi dlužníkem a žalobcem řídí obchodním zákoníkem, přičemž je odkazováno i na občanský zákoník. Je zřejmé, že jde o formulářovou smlouvu zpracovanou a předkládanou žalobcem. Je zřejmé, že žalobce jakožto podnikatel v oboru finančních služeb snaží textem smlouvy získat maximální výhodu ve smluvním vztahu zneužívajíc neznalosti důsledků právních předpisů na straně dlužníka. Rozhodčí smlouva měla být uzavřena dle článku 18. Rozhodčí smlouva stanovuje určení rozhodců tak, že buď bude věc rozhodovat jeden ze dvou vyjmenovaných rozhodců ad hoc ( Eva Vaňkoá či Marek Landsman) anebo jediný rozhodce určený společností Rozhodčí společnost, s.r.o ze seznamu uvedené společnosti. Rozhodčí nález však vydal Mgr. Jan Fišer, rozhodce zapsaný v seznamu vedeném Rozhodčí společností Pardubice, s.r.o. Dle názoru soudu nebyl tento rozhodce pravomocný k vydání nálezu, neboť takto sjednaná doložka je neplatná. není-li rozhodčí nález způsobilým titulem nelexistuje ani vykonatelná poheldávka.

Podle § 7 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona, dále také jen IZ ) se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení o.s.ř., nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle § 198 odst. 1 insolvenčního zákona věřitel nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání. Tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci.

V dané věci soud na úvod konstatuje, že žaloba byla podána v zákonem stanovené lhůtě, neboť přezkumné jednání, na kterém byly pohledávky zcela popřeny se konalo dne 19.4.2012 a žaloba byla podána dne 18.5.2012.

Z přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení soud zjistil, že žalobce jakožto věřitel přihlásil za dlužníkem pohledávku v celkové výši 239.847,-Kč. Jako právní důvod vzniku pohledávky byl uveden nedoplatek na směnečné sumě ze zajišťovací směnky ze smlouvy o revolvingovém úvěru. Jistina činila 215.063,-Kč. Z listin přiložených k přihlášce soud zjistil, že mezi dlužníkem a věřitelem byla dne 2.11.2009 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. 91003233013, na základě které dle Dodatku ke smlouvě ze dne 4.11.2009 bylo fakticky dlužníku poskytnuto 50.000,-kč, smluvní odměna činila 101.536,-kč. Souhrnná částka měla být splácena po splátkách 3.157,-kč měsíčně po dobu 48 měsíců. Z dodatku vyplývá výše RPSN 96,7%. Součástí smlouvy byly též smluvní ujednání smlouvy. V článku 18 je ujednána rozhodčí doložka. Dle této doložky se strany dohodly, že pravomoc k řešení jakýchkoli sporů v souvislosti s touto smlouvou je dána jedinému rozhodci, přičemž se bude jednat buď o JUDr. Vaňkovou či o Mgr. Landsmana anbo o rozhodce určeného rozhodčí společností Pardubice s.r.o. V článku 13 ujednání jsou zakotveny sankce, včetně smluvních pokut ve výši 8% z výše dlužné splátky, ve výši 13 % z dlužné splátky, při prodlení nad rámec 30 dnů, a ve výši 50% z výše úvěru při stanovení dalších podmínek. Dlužníku byly vyfakturovány dílčí smluvní pokuty, a to 252,56,-kč )8% z výše splátky), 410,41,-Kč (13% z výše splátky) a 75.768,-Kč (50% z výše půjčky). Dlužník při sepisu smlouvy podepsal blankosměnku, která byla následně doplněna žalobcem a to na částku 221.369,-Kč. Dne 28.7.2010¨byl vydán rozhodčí nález Mgr. Janem Fišerem, rozhodcem zapsaným v seznamu vedeném Rozhodčí společností Pardubice s.r.o, kterým bylo dlužníkovi uloženo zaplatit žalobci částku 221.369,-Kč s 6% úrokem z prodlení ode dne 13.5.2010 do zaplacení, + náklady řízení ve výši 1.100,-Kč. Podkladem pro vydání nálezu byla směnka. Z obsahu nálezu vyplývá, že dlužník v průběhu rozhodčího řízení nevznesl žádné námitky. jak vyplynulo z protokolu o přezkumném jednání a z vyjádření zástupce žalovaného, žalovaný uznal pohledávku žalobce ve výši 54.426,-kč, což je částka zahrnující částku, kterou dlužník z fakticky půjčené částky neuhradil (36.435,-Kč) a 16.667,-kč, jakožto poměrnou část smluvní pokuty (1/3), která se mu jevila jako přiměřená k výši jistiny a k okolnostem případu.

Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána po právu. Na úvod je třeba konstatovat, že na uvedené smlouvy dopadají ustanovení zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, neboť v daném případě šlo o půjčku za úplatu a šlo o smlouvu uzavřenou mezi žalobcem jako dodavatelem a dlužníkem jako spotřebitelem. Nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by dlužník jednal při uzavírání smlouvy v rámci své obchodní či podnikatelské činnosti a že by mu byl úvěr poskytnut nikoli pro jeho osobní potřebu nebo pro potřebu rodiny, tedy že úvěr nebyl poskytnut k jeho osobní spotřebě. Na takovéto smlouvy se pak subsidiárně vztahují ustanovení občanského zákoníku, a to jak o spotřebitelských smlouvách, tak o platnosti právních úkonů, včetně ust. § 39. Prvotně soud souhlasí se žalovaným, že rozhodčí smlouva byla mezi stranami uzavřena neplatně, v rozporu se zákonem i judikaturou NS, konkrétně rozhodnutím sp.zn. 31 Cdo 1945/2010. Věc rozhodoval rozhodce, který nebyl ve smlouvě uveden, byl vybrán žalobcem ze Seznamu vedeného soukromou právnickou osobou. protože Dle § 199 IZ je insolvenční správce oprávněn popřít i vykonatelnou pohledávku, musí však prokázat důvod svého popření. Žádné námitky ze strany dlužníka, které se objevily v tomto řízení v rozhodčím řízení nepadly, takže se nemůže jednat ani o jiné právní posouzení věci. Soud tedy zkoumal úvěrovou smlouvu jako takovou, bez ohledu na rozhodčí nález. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí splňovat požadavky vymezené v ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 321/2001Sb., kdy mimo jiné musí být roční procentní sazba nákladů stanovena způsobem uvedeným v příloze tohoto zákona. V projednávaném případě však ve smlouvách nebyly dohodnuty procentní sazby úroků, ale byly sjednány odměny za poskytnutí úvěrů. Z ustanovení § 3 odst. 1 o.z. plyne, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Toto ustanovení je nutné vztáhnout i na výkon práv a povinností založených ujednáním smluvních stran o smluvní pokutě a smluvní odměně. Z ustanovení § 499 obch.zákoníku vyplývá, že za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze poskytnout úplatu. Občanský zákoník ani jiné právní předpisy přitom výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat výši této úplaty-smluvní odměny. Z toho však nelze dovodit, že by výše odměny závisela jen na vůli stran a neměla by být nikterak limitována. Soulad obsahu právního úkonu s dobrými mravy musí být posuzován vždy. Nepřiměřeně vysoká smluvní odměna sjednaná při poskytování úvěru je považována za odporující dobrým mravům. Jak vyšlo najevo u smlouvy bylo dlužníkovi poskytnuto fakticky 50.000,-Kč a smluvní odměna byla vypočtena a požadována ve výši 101.536,-Kč. Odměna tedy dvojnásobně převyšuje fakticky vyplacenou částku. Pokud by došlo k přepočtu odměny do úroků, úroková sazba převyšuje horní hranici obvyklé úrokové míry, a to i s ohledem na počet a výši měsíčních splátek. Soud je přesvědčen, že takovéto ujednání o smluvní odměně je v rozporu s dobrými mravy a tudíž je neplatné podle § 39 o.z. Jedná se však dle názoru soudu pouze o částečnou neplatnost smlouvy dle § 41 o.z. Pokud se jedná o ujednání o smluvní pokutě, soud je toho názoru, že se jedná o samostatnou smlouvu, která není spotřebitelskou smlouvou, byť byla uzavřena v jedné listině. jedná se o smlouvu o zajištění závazku z úvěrové smlouvy, takže na obsah smlouvy o smluvní pokutě nelze vztahovat ustanovení daná k ochraně spotřebitele v občanském zákoníku, či ve speciálních právních předpisech o ochraně spotřebitele. V obchodně právních vztazích nelze považovat ujednání o smluvní pokutě za neplatné dle § 39 o.z. pouze z důvodu nepřiměřenosti sjednané výše smluvní pokuty, když takovou situaci řeší § 301 obchodního zákoníku upravující moderační oprávnění soudu. Pokud si žalovaný sám učinil představu o přiměřené celkové výši smluvní pokuty ve vztahu k tomuto úvěru a dospěl k závěru, že přiměřená by byla 1/3, lze s tímto názorem souhlasit. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

O nákladech řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 1 o.s.ř.. Žalovaný měl ve věci úspěch a náleží mu právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Částka 21.847,20,-kč zahrnuje odměnu za zastupování advokátem dle vyhlášky č. 484/2000Sb. ve výši 15.000,-kč + DPH, 3x RP po 300,-kč + DPH, náhrada za promeškaný čas ve výši 400,-Kč + DPH, jízdné z Prahy do plzně a zpět ve výši 1.096,-kč + DPH.

Poučení : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do patnácti dnů ode doručení jeho písemného vyhotovení, k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Plzni, Veleslavínova 40, Plzeň, ve trojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Plzni dne 1.10.2012

Mgr. Ivana Žánová, v.r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Petra Menclová