156 ICm 1254/2012
Jednací číslo: 156 ICm 1254/2012-164 (KSPL 56 INS 23802/2011) .

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Žánovou v právní věci žalobce: RYTA s.r.o., IČ 26354870, Bezručova 1159, 337 01, Rokycany, zast.: Mgr. Marek Dejmek, advokát, Perlová 7, 301 00, Plzeň proti žalovanému: Josef Mázdra, IČ 61101532, Rožmitálská 129, 262 72, Březnice, zast.: Mgr. Jiří Kokeš, advokát, Na Flusárně 168, 261 01, Příbram III, o popření pohledávky přihlášeným věřitelem,

t a k t o:

I. Určuje se, že žalobcem uplatněné popření pohledávky ve výši 361.656,63,-Kč, ve vztahu k pohledávce žalovaného nebylo po právu.

II. Žalobce je povinen uhradit žalovanému na účet jeho zástupce ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení v celkové výši 101.163,50,-Kč.

O d ů v o d n ě n í:

Dne 13. 04. 2012 podal žalobce jakožto věřitel přihlášený do insolvenčního řízení úpadce-Vodní stavby Rokycany proti dalšímu věřiteli Josefu Mázdrovi žalobu, kterou se domáhal vydání rozsudku, ve kterém by soud určil, že skutečná výše pohledávky Josefa Mázdry je 557.856,--Kč a nikoliv 985.457,33 Kč, jak bylo přihlášeno. Žaloba byla odůvodněna tak, že mezi úpadcem a Josefem Mázdrou byla dne 25. 05.2011 uzavřena smlouva o dílo, podle které byla písemně sjednána cena díla ve výši 602.400,--Kč, s DPH za provedení pokládky kanalizačního potrubí DN300 a kanalizačních přípojek DN150 na akci dokanalizování obce

Rožmitál. Smlouvu bylo možno měnit pouze písemně. Ke změně smlouvy za úpadce byl oprávněn toliko jednatel a výkonný ředitel pan Ing. Kafka, který sám také smlouvu o dílo i její dodatek sjednal. V dodatku smlouvy o dílo je dokonce výslovně uvedeno, že ve věcech smluvních je oprávněn jednat toliko Ing. Kafka jakožto výkonný ředitel. Mezi úpadcem a Josefem Mázdrou byl uzavřen dodatek č. 1, kterým došlo ke změně předmětu díla tak, že předmětem díla je pokládka kanalizačního potrubí DN250 a kanalizačních přípojek DN150 na akci dokanalizování obce Rožmitál, a to za podmínek sjednaných ve smlouvě o dílo. Dodatkem nebyl rozšířen předmět díla ani cena díla ani termín provedení díla. Mezi úpadcem a Josefem Mázdrou nebyl uzavřen písemný dodatek ke smlouvě, kterým by došlo k navýšení sjednané ceny díla, nebo ke změně rozsahu díla. Již tato skutečnost svědčí o tom, že Josef Mázdra uplatňuje proti úpadci pohledávku na jistině o 364.176,--Kč vyšší, než by mu mohla dle smlouvy o dílo náležet. V daném případě je třeba upozornit na fakturaci, na kterou Josef Mázdra odkazuje, tj. na fakturu č. 77/11 ze dne 17. 07. 2011. Dle této faktury je úpadci účtováno zhotovení provedení 276,8 bm kanalizačního potrubí (za cenu 3.100,--Kč za 197 bm a za cenu 1.600,--Kč za 79,8 bm) a 61 bm přípojek za cenu 1.100,--Kč. Smlouvou o dílo bylo sjednáno zhotovení 300 bm kanalizačního potrubí za cen 1.600,--Kč na 1 bm a 20 bm přípojek za cenu 1.100,--Kč na 1 bm. Z uvedeného plyne, že Josef Mázdra nezhotovil původně plánovaný počet běžných metrů kanalizačního potrubí. Pokud by skutečně zhotovil fakturovaných 276,8 bm, náleželo by mu za to při sjednané ceně 1.600,--Kč za jeden běžný metr celkem 442.880,--Kč bez DPH, tj. 531.456,--Kč nikoli účtovaných 886.056,--Kč s DPH. Pokud se jedná o zhotovení kanalizačních přípojek mezi účastníky, bylo sjednáno provedení 20 běžných metrů za cenu 1.100,--Kč za 1 bm, tj. zhotovení 20 bm za cenu 22.000,--Kč s DPH. Josef Mázdra však účtuje vyšší počet běžných metrů za celkovou cenu 80.520,--Kč s DPH, tj. o 58.520,--Kč více, než bylo účastníky sjednáno. Z uvedeného vyplývá, že Josef Mázdra uplatňuje zaplacení jistiny ceny díla o 413.120,--Kč s DPH vyšší, než bylo mezi stranami sjednáno. Věřitel zpochybňuje stavební deník předložený Josefem Mázdrou, a to minimálně deník od strany 8550011. Je třeba poukázat na to, že stavební deník začíná dne 26. 05. 2011 stránkou 3483191, následně pokračuje vzestupnou řadou stran až do 13. 06. 2011. Od 14. 06. 2011 je stavební deník zapisován na stranách 8550011. Věřitel má rovněž za to, že dílo popsané ve stavebním deníku na stránce 8550011 a 8550012 nebylo reálně zrealizovatelné za dobu 3 dnů, jak tvrdí Josef Mázdra ve stavebním deníku.

Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Potvrdil, že mezi žalovaným a úpadcem byla skutečně dne 25. 05. 2011 uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem bylo provedení pokládky kanalizačního potrubí DN300 a kanalizačních přípojek DN150 na akci dokanalizování obce Rožmitál pod Třemšínem, rekonstrukce kanalizace, rekonstrukce ČOV za cenu 602.400,--Kč včetně DPH. Při provádění díla však bylo zjištěno, že část díla bude prováděna za ztížených podmínek, toto bylo oznámeno žalovaným Ing. Kafkovi-výkonnému řediteli objednatele a na základě této skutečnosti bylo mezi stranami sjednáno navýšení u prací prováděných za ztížených podmínek za jeden běžný metr o 1.500,--Kč bez DPH, celkově tedy na 3.100,--Kč bez DPH za jeden běžný metr. Bylo dohodnuto, že v tomto smyslu bude sepsán písemný dodatek ke smlouvě o dílo. Toto bylo písemně zaznamenáno a oběma stranami podepsáno ve stavebním deníku pořadové č. 1 na č. l. 3483194. Za objednatele toto podepsal sám Ing. Kafka. Dne 01. 06. 2011 pak došlo k uzavření dodatku č. 1, který připravil objednatel, a kterým došlo ke změně předmětu díla tak, že předmětem byla sjednána pokládka kanalizačního potrubí DN250 a kanalizačních přípojek DN150 na akci dokanalizování obce Rožmitál pod Třemšínem, rekonstrukce kanalizace, rekonstrukce ČOV a zároveň bylo v tomto dodatku oběma stranami ujednáno, že ztížené podmínky provádění díla odsouhlasené objednatelem, mohou vést k navýšení ceny díla dle vzájemně odsouhlaseného rozsahu a vzájemně odsouhlasených jednotkových cen. Z výše uvedeného je zřejmé, že obě smluvní strany odsouhlasily, že část díla bude prováděna za ztížených podmínek a na základě odsouhlasení rozsahu prací prováděných za těchto ztížených podmínek objednatele mohou tyto vést k navýšení ceny díla oproti ceně sjednané ve smlouvě o dílo. Tato navýšená cena byla sjednána na 3.100,--Kč bez DPH za jeden běžný metr. K odsouhlasení rozsahu prací prováděných za ztížených podmínek pak došlo panem Ondřejem Klimešem-stavbyvedoucím objednatele, který byl dle dodatku č. 1 smlouvy o dílo oprávněn jednat ve všech technických věcech. Skutečnost, že je za společnost oprávněn jednat pouze výkonný ředitel Ing. Jaromír Kafka a jednatel Eduard Klimeš není pravdivá. Z dodatku č. 1 ke smlouvě o dílo vyplývá, že pan Ondřej Klimeš byl oprávněn za objednatele jednat ve všech věcech technických. Jak vyplývá z doloženého stavebního deníku a předávacího protokolu, dílo bylo zhotoveno řádně dle smlouvy o dílo, a to dne 16. 06. 2011. O zhotovení díla byl informován výkonný ředitel Ing. Kafka a stavbyvedoucí Ondřej Klimeš. Ani jedna z těchto osob se v den dokončení prací na stavbě nepohybovala, a i přes telefonické oznámení žalovaného o dokončení díla se k jeho protokolárnímu převzetí na stavbu nedostavila. Tato skutečnost nemůže jít k tíži žalovaného. K protokolárnímu předání a převzetí díla, jak předpokládá smlouva o dílo, došlo až 18. 06. 2011, kdy dílo bylo takto předáno Ondřeji Klimešovi. Na skutečnosti, že stavební deník pořadové č. 1 končící listem č. 3486200 nahradil stavební deník pořadové č. 2 s čísly popsaných listů 8550011 až 8550013, neshledává žalovaný nic neobvyklého. Poté, co byl stavební deník pořadové č. 1 popsán, založil žalovaný stavební deník další s pořadovým č. 2, neboť dle článku 6.1 smlouvy o dílo byl povinen vést stavební deník po celou dobu ode dne předání staveniště do dne předání a převzetí díla. Z tohoto důvodu pak došlo ke změně číselného označení listů. List č. 8550013 ze stavebního deníku pořadové č. 2 žalovaný objednateli taktéž předal, stejně jako všechny ostatní, je pak na objednateli, zda si listiny dostatečně uschovává. K odsouhlasení soupisu provedených prací došlo panem Ondřejem Klimešem stavbyvedoucím společnosti Vodní stavby Rokycany ve stavebním deníku pořadové č. 2 na č.l. 8550013, kdy tento soupis s uvedením provedených prací včetně určení rozsahu prací provedených za ztížených podmínek byl oběma stranami podepsán. Podmínka vystavení faktury dle smlouvy o dílo tak byla jednoznačně splněna a faktura č. 77/11 ze dne 17. 07. 2011 byla žalovaným vystavena zcela oprávněně.

Krajský soud v Plzni vydal dne 5. 3. 2013 rozsudek č. j.-116, kterým určil, že žalovaný uplatnil v rámci insolvenčního řízení vedeném v této věci pohledávku za dlužníkem po právu v celkové výši 930.280,14,-Kč. Rozhodl, že částka 54.120,-Kč se zákonným úrokem z prodlení byla přihlášena neoprávněně. V případě naposledy uvedené částky se jednalo o navýšení tzv. přípojek, kdy nebylo ve věci prokázáno, že by došlo k písemné akceptaci objednatele s navýšením.

K odvolání žalobce rozhodl dne 20. 3. 2015 Vrchní soud v Praze, který svým rozhodnutím č. j. 103 VSPH 375/2013-144 rozsudek Krajského soudu ze dne 5. 3. 2013 v bodě I. výroku v první větě a v bodě II výroku zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění rozhodnutí Vrchní soud konstatuje, že soud prvního stupně nedostál zákonným požadavkům § 157 odst. 2 o. s. ř., neboť svá skutková tvrzení právně nevyhodnotil a nepodřadil pod příslušnou právní normu. Dále dle Vrchního soudu není z rozsudku patrné, co bylo obsahem dodatku č. 2 Smlouvy, jež soud zhodnotil, že nemusel být vyhodnocen v písemné formě, neboť se tak stalo již zápisem do stavebního deníku. Vrchní soud zkonstatoval, že závěry soudu ohledně uvedeného dodatku jsou rozporné. Dále Vrchní soud tomuto soudu vytkl, že se nezabýval námitkami žalobce, že dílo nebylo řádně dodáno a sjednaným způsobem vyfakturováno. Odvolací soud také považoval za podstatnou vadu napadeného rozhodnutí způsob, jak žalobce popírá pohledávku žalovaného a jak o tomto popření rozhodl soud. Z popření pohledávky žalobce vůbec není zřejmé, jak skutečně jednotlivé pohledávky popřel.

Ohledně částky 54.120,-Kč s příslušenstvím zůstal rozsudek soudu prvého stupně nedotčen.

Z přihlášky pohledávky žalovaného Josefa Mázdry do insolvenčního řízení společnosti Vodní stavby Rokycany s. r. o., č. věřitele 1 má soud za prokázané, že Josef Mázdra přihlásil do tohoto řízení pohledávku v celkové výši 985.457,33 Kč, přičemž výše jistiny činila 966.576,--Kč. Jako důvod vzniku pohledávky je v přihlášce uvedeno nezaplacení ceny za dílo dle smlouvy o dílo ze dne 25. 05. 2011 s dodatkem č. 1 ke smlouvě o dílo ze dne 01. 06. 2011, dále pak faktura č. 77/11 ze dne 17. 07. 2011 znějící na částku 966.576,--Kč, která byla splatná dne 15. 09. 2011. V kolonce další okolnosti pak žalovaný uvedl předávací protokol díla objednateli, stránky ze stavebních deníků č. 3483193, 8550012, 3483194 a 8550013. Mezi stranami je nesporné, že dne 25. 05. 2011 uzavřel úpadce v roli objednatele s Josefem Mázdrou v roli zhotovitele smlouvu o dílo, jehož předmětem byla pokládka potrubí kanalizačního DN300 a kanalizačních přípojek DN150 na akci dokanalizování obce Rožmitál pod Třemšínem, rekonstrukce kanalizace, rekonstrukce ČOV, a to v rozsahu a za podmínek stanovených v této smlouvě. Dílo mělo být zahájeno k datu 25. 05. 2011 a dokončeno k datu 16. 06. 2011, a to za cenu 602.400,--Kč včetně DPH. V článku 13.2 smlouvy o dílo si strany sjednaly, že změny této smlouvy lze činit pouze po dohodě obou smluvních stran písemně a formou číslovaných dodatků k této smlouvě. Jakékoliv opravy textu platí jen, byly-li parafovány oprávněnými zástupci obou smluvních stran. Dne 01. 06. 2011 byl pak mezi Vodními stavbami Rokycany s.r.o. a Josefem Mázdrou uzavřen dodatek č. 1 ke shora uvedené smlouvě. Tímto dodatkem se předmět díla upravil tak, že se nadále jednalo o pokládku potrubí kanalizačního DN250 a kanalizačních přípojek DN150 na shora uvedenou akci. V článku 3 pak strany ujednaly, že ztížené podmínky prováděním díla odsouhlasené objednatelem mohou vést k navýšení ceny díla dle vzájemně odsouhlaseného rozsahu a dle vzájemně odsouhlasených jednotkových cen. Jak smlouvu o dílo, tak dodatek za objednatele podepsal Ing. Jaromír Kafka, výkonný ředitel. Ve shora uvedené smlouvě o dílo v článku 4 si strany sjednaly cenu za provedení díla, a to cenu za běžný metr 1.600,--Kč při počtu běžných metrů 300, pokud se pak jedná o kanalizační přípojky, pak byla stanovena cena za běžný metr 1.100,--Kč a počet běžných metrů 20. Ve věci byl jako svědek vyslechnut Jaromír Kafka. Tento svědek uvedl, že ví, že na uvedené akci oproti původnímu plánu proběhly dvě změny. Důvod byl ten, že se jednalo o nestandardní podmínky, s čímž byly spojeny problémy i s časem. Kanalizační potrubí se dodávalo do značné hloubky do štěrkového podloží, které se sesouvalo. Muselo se více pažit a práce se zpomalily, vyskytla se také vysoká hladina spodní vody. Nepředpokládá, že se nějakým způsobem posunul termín dokončení díla, ale nasadilo se více mechanizace a dohodlo se zvýšení ceny za běžný metr pokládky. Přesně už neví, kolik to bylo, ale předpokládá, že to byl dokonce trojnásobek původní ceny pokládky. V době, když se toto dohadovalo, se přesně nevědělo, kam až ty ztížené podmínky zasáhnou, takže nebylo jasné, kolik ty částky definitivně budou. Cenu dohodl osobně s panem Rytířem a panem Mázdrou na stavbě, kde se v ten den potkali. Řekli si, že rozsah prací se bude specifikovat ve stavebním deníku, pak že se teprve dodělá změna smlouvy o dílo. Na místě si řekli, za kolik to bude a že pan Klimeš bude hlídat, kolik to nakonec bude běžných metrů. To se totiž na začátku nedalo odhadnout. Předpokládá, že následně i faktura byla úpadcem odsouhlasena. Přípojky a jejich počet ve vztahu k této akci si svědek nevybavuje. Ví, že tam byla spousta nestandardních požadavků ze strany města Rožmitál pod Třemšínem, je určitě možné, že si Město vyžádalo další přípojky pro budoucí parcely v okolí. Otázkou je, kdo dal oficiální příkaz, aby se ty přípojky dodělávaly. Pokud to udělal z vlastní iniciativy pan Klimeš nebo z popudu pana starosty, pak k tomu rozhodně neměl oprávnění. Ten příkaz by musel přijít od Města Rožmitál pod Třemšínem, což on skutečně neví, jak to bylo. Je tedy otázkou, kdo přípojky objednal. Pokud to bylo Město Rožmitál, muselo to projít účetnictvím a muselo to mít nějakou oficiální formu. V jiném případě by to úpadce nemělo zajímat. Svědek potvrdil, že u kanalizačního potrubí je cena v podstatě stejná, takže není rozhodné, zda se jedná o DN300 či DN250. Ceny jsou zhruba stejné. Svědek potvrdil, že přímo na stavbě odsouhlasil navýšení metrů, myslí si, že to pak muselo být řešeno tím dodatkem. Dále byl ve věci vyslechnut jako svědek Ondřej Klimeš-stavbyvedoucí u úpadce. Tento svědek také potvrdil, že oproti původnímu stavu se dělaly změny, neboť se vyskytla voda v podloží, šlo o ztížené podmínky. To se samozřejmě promítlo i finančně. S panem Kafkou se dohodli na určitém navýšení. On měl za úkol hlídat počet ztížených metrů, všechno konzultoval s Kafkou, předpokládá, že to bylo napsáno i v předávacím protokolu nebo ve stavebním deníku. Ví, že ty ztížené podmínky nebo ty ztížené metry byly vlastně od začátku až po odbočku s plynem. Samozřejmě, že žalovaný vyfakturoval i ty ztížené metry, neví, jako to bylo s fakturou, to už si skutečně nepamatuje. Rozhodně on osobně žádnou fakturu pana Mázdry nerozporoval. Předání díla si pamatuje. Z jeho pohledu žalovaný udělal to, co bylo objednáno, odsouhlaseno a dojednáno. Pan Kafka byl na stavbě možná i denně. Vzpomíná si, že se tam vyskytly parcely, které v době projektu nebyly uvažované. To potom následně svědek dohadoval s panem Šívrem. Pan Šívr byl stavební dozor od firmy Ingem, toho si najalo město Rožmitál pod Třemšínem. Konkrétní pokyn k navýšení těch přípojek dal zřejmě pan Havel, což byl vedoucí stavebního odboru města Rožmitál pod Třemšínem. Se svědkem to řešil pan Šívr, což byl stavení dozor. Tohle všechno se řešilo ústně, nikoliv písemnou formou. Klidně se mohlo jednat i o 41 metrů navíc. Ve věci byl vyslechnut svědek Jaroslav Zajíček, zaměstnanec žalovaného. Tento svědek uvedl, že na akci pracoval jako bagrista. Vzpomíná si, že začali bagrovat, začalo se to trhat, objevilo se velké množství spodní vody. Pracovalo se daleko hůř, proto se domluvily ztížené podmínky. Pokud ví, tak ty ztížené metry byly zhruba půlka toho výkopu. Ohledně přípojek svědek uvedl, že neví, že tam asi ty ztížené podmínky nebyly. Dále byl vyslechnut jako svědek Josef Pečenka, taktéž zaměstnanec žalovaného. I tento svědek pracoval jako bagrista. Uvedl, že si vzpomíná, že se na této akci začalo všechno sypat, byly tam naplaveniny. Žalovaný tehdy zavolal objednatele a domluvili se na nějakém jiném postupu. Akce se dodělala, nejhorší to bylo na začátku. Ztížených bylo přes metrů. Dělaly 3/4 se navíc i přípojky, ty byly 4 nebo 5. To dojednával pan Klimeš, který řešil de facto všechno. Nikdo jiný tam nebyl. Ty přípojky podle něho byly také za ztížených podmínek. Soud provedl dále důkaz kopií stavebního deníku pořadové č. 1, datum založení stavebního deníku 08. 12. 2010, datum ukončení stavebního deníku 13. 06.2011. Ze stavebního deníku vyplývá, že dne 31. 05. 2011 při telefonickém rozhovoru s panem Ing. Kafkou bylo dohodnuto, že z důvodu ztížených podmínek bude cena za výkop a pokládku kanalizačního potrubí DN250 navýšena o 1.500,--Kč bez DPH za jeden běžný metr oproti smlouvě o dílo, takže cena ve ztížených podmínkách bude 3.100,--Kč na jeden běžný metr položeného kanalizačního potrubí DN250. Tato skutečnost bude sepsána jako dodatek ke smlouvě o dílo a bude potvrzena oběma stranami. Dále ze stavebního deníku vyplývá, že v tentýž den se dostavil na stavbu výkonný ředitel Ing. Kafka, který sám provedl zápis do stavebního deníku a poznámku žalovaného o ztížených podmínkách stvrdil svým podpisem. Dále byl proveden důkaz kopií stavebního deníku pořadové č. 2, ze kterého mimo jiné vyplývá, že dne 16. 06. 2011 byly práce dokončeny a tím byly splněny smluvní podmínky vůči objednateli. Dále byla k důkazu konstatována faktura č. 77/11, kterou Josef Mázdra vyfakturoval částku 966.576,--Kč, s tím, že se jednalo o fakturaci za provedené práce dle smlouvy o dílo ze dne 25. 05. 2011, přičemž vyfakturovány byly ztížené podmínky 3.100,--Kč za běžný metr plus DPH, dále dle smlouvy o dílo 1.600,--Kč za běžný metr plus 61 přípojek-1.100,--za běžný metr plus DPH. 61 metrů přípojek pak bylo vyfakturováno částkou 80.520,--Kč. Faktura byla splatná

15. 09.2011 (vystavena 17. 07.2011). Ze dne 18. 6. 2011 pochází předávací protokol díla objednateli, který podepsal Ondřej Klimeš za objednatele, Josef Mázdra za zhotovitele. Z protokolu vyplývá, že práce byly zahájeny dle smlouvy dne 25. 5. 2011, reálně pak dne 26. 5. 2011. K dokončení prací došlo k datu 16. 6. 2011. 2011. Dále se soud zabýval tzv. dodatkem č. 2 ke Smlouvě, který byl uzavřen ústně mezi žalovaným a panem Klimešem, jehož obsahem bylo dojednání změn, resp. navýšení dílky přípojek z 20 metrů na 61 metrů. Tento dodatek se netýkal navýšení ceny díla v souvislosti se ztíženými podmínkami. Existenci tohoto ústního dodatku potvrdil ve své výpovědi Ondřej Klimeš.

Při jednání, které se konalo dne 24. 7. 2015, bylo postaveno na jisto, jaká částka bude nadále předmětem sporu a v jaké výši žalobce zamýšlel pohledávku žalovaného popřít. Žalobce zdůraznil, že uznává (a uznával i před tím) pohledávku žalovaného ve výši 557.856,-Kč, přičemž se jedná o jistinu. Dále žalobce uznává příslušenství, což je 7,75% ročně z uvedené částky od 16. 9. 2011 do 15. 12. 2011 (10.779,-Kč). Tzn., že žalobce uznává celkově 568.635,-Kč. Přihlášeno bylo 985.457,33,-Kč, rozdíl mezi touto částkou a tou, kterou žalobce uznává je 416.820,33,-Kč, v čemž je zahrnuto i příslušenství. Pravomocně již tímto soudem bylo rozhodnuto o částce 54.120,-Kč s příslušenstvím (1.045,70,-Kč), tedy o částce 55.165,70,-Kč.

Předmětem sporu po zrušení rozhodnutí Vrchním soudem je tedy částka 361.656,63,-Kč (jistina + příslušenství).

Podle § 200 odst. 1 IZ věřitel je oprávněn písemně popřít pohledávku jiného věřitele. Popření pohledávky musí mít stejné náležitosti jako žaloba podle občanského soudního řádu a musí z něj být patrno, zda se popírá pravost, výše nebo pořadí pohledávky. Popření pohledávky lze učinit pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis. Podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna.

Podle § 536 odst. 1 a 3 obchodního zákoníku smlouvou o dílo se zavazuje zhotovitel k provedení určitého díla a objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za jeho provedení. Cena musí být ve smlouvě dohodnuta nebo v ní musí být alespoň stanoven způsob jejího určení, ledaže z ujednání o uzavření smlouvy vyplývá vůle stran uzavřít smlouvu i bez tohoto určení.

Podle § 549 odst. 1 a 2 obch. zák. dohodnou-li se strany po uzavření smlouvy na rozšíření díla, je objednatel povinen zaplatit cenu přiměřeně zvýšenou. Dohodnou-li se strany po uzavření smlouvy na změně díla a nesjednají-li její důsledky na výši ceny, je objednatel povinen zaplatit cenu zvýšenou nebo sníženou s přihlédnutím k rozdílu v rozsahu nutné činnosti a v účelných nákladech spojených se změněným prováděním díla.

Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba nebyla z podstatné části podána důvodně. Respektive, v této fázi řízení se soud již zabýval pouze částí žaloby, která byla zrušena rozhodnutím Vrchního soudu, tudíž tato část žaloby se soudu jeví jako neoprávněná. Mezi účastníky je nesporné a smlouvou o dílo bylo taktéž prokázáno, že žalovaný a dlužník uzavřeli písemnou smlouvu o dílo, kterou přesně vymezili rozsah a předmět díla, cenu díla, termín a místo provedení díla. Celkem byla dle smlouvy dojednaná cena za dílo včetně DPH ve výši 602.400,-Kč, přičemž cena za kanalizační potrubí byla stanovena na 1.600,-Kč za běžný metr při počtu 300bm, cena za přípojky byla stanovena na 1.100,-Kč za běžný metr při 20 bm. V tomto směru soud dává jednoznačně žalobci za pravdu. Fakturováno pak bylo 197 bm za ztížených podmínek za 3.100,-Kč za bm, u 79.8 bm pak byla částka fakturována v souladu se smlouvou. Taktéž je pravdou, že si strany ve smlouvě o dílo sjednaly ve smyslu § 272 odst. 2 obchodního zákoníku možnost měnit či rušit smlouvu o dílo výhradně písemnou formou, dokonce ve formě číslovaných dodatků. Žalobce odkazoval na judikaturu Nejvyššího soudu, zejména pak na rozsudek sp. zn. 32 Odo 1043/2005 a 23 Cdo 1146/2007. V uvedených rozhodnutích Nejvyšší soud konstatuje, že pokud nebyly splněny smluvené podmínky pro úhradu víceprací (dodržení písemné formy dodatků), jež nelze považovat za samostatné dílo, nelze tento nedostatek nahradit uplatněním nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Provedení nesjednaných víceprací totiž není plnění bez právního důvodu a není ani plněním z neplatného právního úkonu. Je-li proto taková dohoda neplatná, pak plnění, které zhotovitel v jejích intencích provedl nad rámec díla sjednaný ve smlouvě o dílo, není plněním z neplatné smlouvy, nýbrž jde o plnění na základě smlouvy o dílo v situaci, kdy nebyly splněny v této smlouvě sjednané podmínky pro takové plnění, v posuzované věci nebyla dodržena písemná forma dohody o změně sjednaná ve smlouvě o dílo. Soud je však toho názoru, že právní argumentace žalobce není u 197 běžných metrů pokládky potrubí, kdy byla navýšena cena pro ztížené podmínky z 1.600,--Kč za běžný metr na 3.100,--Kč za běžný metr, na místě. Bylo bezpečně prokázáno, a to listinnými důkazy a svědeckými výpověďmi, že 31. 05. 2011 došlo k dohodě mezi žalovaným a úpadcem, za kterého jednal Ing. Kafka o tom, že bude navýšena cena za dílo z důvodu ztížených podmínek, a to o 1.500,--Kč bez DPH za jeden běžný metr, tedy na 3.100,--Kč za jeden běžný metr. Tato původně telefonická dohoda mezi žalovaným a Ing. Kafkou byla pak zakomponována do stavebního deníku, přičemž jak žalovaný tak Ing. Kafka tuto změnu v deníku podepsali. Tuto skutečnost jednoznačně potvrdil právě Ing. Kafka v rámci své výpovědi. Uvedl, že se v souvislosti se ztížením podmínek muselo nasadit více mechanizace a dohodlo se zvýšení ceny za běžný metr pokládky, dokonce asi až na trojnásobek původní ceny pokládky. Svědek Kafka uvedl, že cenu dohodl osobně s panem Rytířem a Mázdrou na stavbě. Svědek Kafka ještě potvrdil, že se v době zápisu do deníku přesně nevědělo, kam až ty ztížené podmínky dosáhnou, takže nebylo jasné, jaké bude konečná cena. Dle názoru soudu lze zcela akceptovat, že v daném případě došlo ke změně smlouvy o dílo v písemné podobě, a to zápisem a podpisy ve stavebním deníku, neboť zápis provedl výkonný ředitel úpadce po konzultaci a se souhlasem statutárního orgánu v podobě pana Rytíře. V doplňku č. 1 smlouvy, který následně dne 01. 06. 2011 byl opět Ing. Kafkou žalovaným podepsán, se v bodě 3 předpokládá, že ztížené podmínky provádění díla odsouhlasené objednatelem mohou vést k navýšení ceny díla dle vzájemně odsouhlaseného rozsahu a dle vzájemně odsouhlasených jednotkových cen. Takovýto obsah doplňku smlouvy byl v té době logický, neboť jak vysvětlil Ing. Kafka, v době zápisu ještě nebylo jasno, kolik bm budou trvat ztížené podmínky a předpokládalo se navýšení až na trojnásobek. Nakonec došlo k navýšení o méně než dvojnásobek u 197 metrů. Soud je toho názoru, že popření pohledávky žalobcem coby dalším věřitelem v této části je účelové, neboť žalobce si musel být vědom, jakým způsobem se dílo provádělo, za jakých podmínek, jak se dokončovalo a jaké obtíže vyvstaly. Svědek Kafka poukazoval na vědomost a souhlas s tímto postupem ze strany pana Rytíře. Dle názoru soudu však již dodatek č. 1 ve vztahu ke ztíženým podmínkám nemusel být ani podepsán, neboť písemná forma spolu s podpisy zúčastněných stran byla naplněna již ve stavebním deníku. Rozsah prací provedených za ztížených podmínek a za podmínek běžných pak podle skutečnosti odsouhlasil a do stavebního deníku poznamenal pan Klimeš, který taktéž převzal od žalovaného v červnu 2011 fakturu č. 77/11. Bylo svědecky prokázáno, že to byl pan Klimeš, který byl pověřen od Ing. Kafky, aby vyhodnotil, odkud kam až budou sahat tzv. ztížené podmínky a navýšení ceny za běžný metr. V daném případě dle názoru soudu nešlo o případ uvedený v § 549 odst. 2 obchodního zákoníku, neboť strany smlouvy po uzavření smlouvy kvůli ztíženým podmínkám ujednaly jinou vyšší cenu, na které se shodly (resp. výkonný ředitel úpadce pověřil stavbyvedoucího o vyhodnocení částek), a to i písemně. To, že k tomu nedošlo přímým konkrétním dodatkem ke smlouvě, soud s ohledem na shora uvedené, za důvod k akceptaci popření pohledávky ze strany žalobce coby dalšího věřitele nevidí. Soud se také neztotožňuje s námitkami žalobce, že by dílo nebylo dodáno včas a že nebylo řádně vyfakturováno. Zde soud odkazuje zejména na Předávací protokol ze dne 18. 6. 2011, ze kterého jasně vyplývá, že k dokončení díla došlo již 16. 6. 2011, tedy zcela v termínu, a také na zápis ve stavebním deníku. Z toho vyplývá, že 17. 6. 2011 již byly prováděny úklidové práce a odvoz přebytků ze staveniště. S ohledem na jasný obsah předávacího protokolu soud nehodlá diskutovat se žalobcem na téma, zda je dosypání výkopů štěrkodrtí a zhutnění-úklidovou prací či nikoli. Předávací protokol byl sepsán až 18. 6. 2011, a to z důvodu nikoli na straně zhotovitele, ale proto, že dne 16. 6. 2011 se nikdo od úpadce na místo předání nedostavil. Dílo bylo řádně vyfakturováno fakturou č. 77/11, která byla vystavena dne 17. 7. 2011 a splatná 15. 9. 2011. Dle smlouvy činila splatnost 60 dnů od doručení objednateli, což lze předpokládat, bylo splněno. Dle názoru soudu byla faktura vystavena i v souladu s článkem 5. 1 smlouvy, neboť k odsouhlasení částek došlo zápisem ve stavebním deníku. Úpadce nárok na smluvní pokutu či na slevu z díla či na náhradu škody neuplatnil (resp. nic takového nebylo v tomto sporu prokázáno), proto ani neměl nárok žádnou částku zadržet. Pokud se jedná o zmíněný dodatek č. 2 ke Smlouvě, tímto, se v této fázi sporu již soud nemusí zabývat, neboť dodatek se týkal již věci pravomocně rozhodnuté, a to počtu přípojek. Ztížených podmínek se tento dodatek vůbec netýkal. Nárok žalovaného, pokud se jedná o tuto část žaloby, tedy ve výši 361.656,--Kč včetně DPH soud považuje za opodstatněný.

O nákladech řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný měl ve věci pouze nepatrný neúspěch, a proto mu soud přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši. Částka 101.163,50,-Kč zahrnuje odměnu advokáta dle vyhlášky č. 177/1996Sb., a to 8 úkonů á 9.780,-Kč, 8 x RP po 300,-Kč, 3x 1/2 jízdné Příbram-Plzeň a zpět-63 km-1.190,70,-Kč, 3 x 1/2 ztráta času-600,-Kč, 1x jízdné Příbram-Plzeň a zpět, 1x ztráta času-400,-Kč + 21 % DPH)

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Plzni ve lhůtě 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí.

Krajský soud v Plzni dne 24. 07. 2015

Za správnost vyhotovení: Mgr. Ivana Žánová, v. r. Eliška Kučerová samosoudkyně