155 ICm 820/2016
Jednací číslo: 155 ICm 820/2016-53 (KSPL 54INS 22787/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Milošem Benetkou ve věci žalobce : Kulturní spolek MODRÉ NEBE, IČO : 22857109, Soběsuky 9, 335 01 Neurazy, žalobce zastoupen Mgr. Soňou Žourkovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Malická 11, proti žalovanému : Mgr. Viktor Š v a n t n e r, Mikulášská třída 455/9, 326 00 Plzeň, IČO : 72015900, insolvenční správce dlužníka : Václav anonymizovano , anonymizovano , bytem Nýřanská 1280/10, Plzeň (do 17. prosince 2013 bytem Soběsuky 53, pošta Nepomuk), insolvenční věc sp. zn. KSPL 54 INS 22787/2013, o vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka,

takto :

I. Návrh žalobce, kterým se domáhá rozsudku, jímž by bylo rozhodnuto o vyloučení z majetkové podstaty dlužníka Václava anonymizovano , anonymizovano (věc zdejšího soudu sp. zn. KSPL 54 INS 22787/2013) směnky vlastní vystavené na částku Kč 4.318.617,-dlužníkem Mgr. Petrem Smolou dne 16. 11. 2007, s e z a m í t á.

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se na soud obrátil žalobou ze dne 10. 3. 2016, soudu doručenou dne 11. 3 2016. Domáhal se jí rozsudku soudu, jímž by bylo určeno, že směnka výstavce Mgr. Petra Smoly označená ve výroku (v dalším také jen jako směnka ) se vylučuje z majetkové podstaty dlužníka Václava anonymizovano , jehož je žalovaný insolvenčním správcem. isir.justi ce.cz (KSPL 54INS 22787/2013)

Svůj návrh na vyloučení tohoto majetku z majetkové podstaty dlužníka žalobce odůvodnil v návrhu a při jednání před soudem následujícími tvrzeními :

1. Směnka (znějící na Kč 4.318.617,-) byla vystavena Mgr. Petrem Smolou dne 16. 11. 2007 na řad společnosti ANGUS GROUP s.r.o., IČ 28184181. Tato společnost poté indosovala směnku na řad dlužníka Václava anonymizovano , jenž ji následně rovněž indosoval, a to dne 14. 9. 2010, na řad žalobce. Směnka byla poté zřejmě neformálně předána ze strany dlužníka žalobci; zástupce žalobce při jednání uvedl, že mu není ničeho známo o tom, že by o předání a převzetí směnky byla sepsána listina, není mu známo, zdali směnka byla indosována dlužníkem na žalobce bezplatně či za úplatu;

2. Žalovaný insolvenční správce zapsal směnku do majetkové podstaty dlužníka, o čemž žalobce vyrozuměl. Zápis směnky do majetkové podstaty založil žalovaný na závěru, že převod směnky z dlužníka na žalobce považuje za absolutně neplatný úkon, případně neúčinný právní úkon, neboť byl učiněn v době, kdy se dlužník již nacházel v úpadkové situaci.

3. Žalobce považuje převod směnky (indosaci) na sebe za platný právní úkon; má za to, že směnka se tak nachází v jeho vlastnictví a dovozuje, že není dán žádný důvod pro zápis směnky do majetkové podstaty dlužníka, a to zejména z následujících důvodů :

-žalobce nabyl směnku v dobré víře; nebylo mu známo ničeho o tom, že by v době převodu směnky měl dlužník jakékoliv závazky a že by převodem směnky mohlo dojít ke zkrácení jeho věřitelů; žalobce dále dovozuje, že žalovaný správce jedná v rozporu se zákonem a pouze v zájmu věřitele Petra Parláska, který jej zvolil do funkce namísto dosavadního správce, přičemž předchozí (odvolaný) správce směnku do soupisu majetkové podstaty nepojal;

-mezi dlužníkem a Petrem Parláskem (coby žalobcem) jsou vedeny směnečné spory před Krajským soudem v Plzni; jde o věci sp. zn. 45Cm 253/2010, 45Cm 254/2010, 43Cm 256/2010 a 43Cm 406/2010. Dlužník nároky uplatněné v těchto řízeních neuznává a směnky považuje za neplatné. V případě sporné směnky ze dne 16. 11. 2007, která je předmětem řízení v této věci, k jejímu převodu na žalobce došlo dne 14. 9. 2010, v době před doručením dlužníku směnečných platebních rozkazů vydaných soudem ve shora uvedených směnečných věcech. Nelze proto dovozovat, že by se z důvodu vystavení směnek uplatněných ve shora uvedených směnečných věcech mohl dlužník svého majetku úmyslně zbavovat;

-za žalobce v současné době jedná Tomáš Popp; jmenovaný přitom jednal-podle informací, jež má k dispozici zástupce žalobce-za žalobce i v době indosace směnky.

--------- (KSPL 54INS 22787/2013)

Žalovaný (v dalším označovaný také jako insolvenční správce ) žalobcův návrh odmítl jako neopodstatněný. Ve svém písemném stanovisku k věci a ve svém vyjádření před soudem zejména uvedl, že :

1. insolvenční správce směnku zapsal do majetkové podstaty dlužníka, neboť dlužníkem nebyla platně převedena na žalobce; převod směnky na žalobce považuje insolvenční správce za téměř učebnicový příklad situace, kdy došlo k vyvedení majetku z majetkové sféry dlužníka na osobu blízkou,

2. převod směnky rubopisem ze dne 14. 9. 2010 je neplatným právním úkonem pro obcházení zákona podle § 39 zák. č. 40/64 Sb., občanského zákoníku, a to z těchto důvodů :

a) byl učiněn v době, kdy se již dlužník nacházel v úpadkové situaci,

b) vedl ke zkrácení uspokojení věřitelů dlužníka; převod směnky z dlužníka na občanské sdružení, jež vzniklo pouhých osm dní před rubopisem, měl vést ke snížení majetku dlužníka,

c) žalobce nenabyl směnku v dobré víře, neboť je s dlužníkem provázán . Sídlí v budově sepsané do majetkové podstaty dlužníka, výzvu správce danou podle ustanovení § 224 insolvenčního zákona přebírala za žalobce manželka dlužníka, žaloba žalobce v této věci je shodná se žalobou, kterou v jiné věci podala manželka dlužníka coby jednatelka Angusfarm s.r.o., IČO 29091411 (věc zdejšího soudu sp. zn. 155 ICm 4253/2015); až do podzimu 2015 byl dlužník statutárním orgánem žalobce. Dlužník tudíž sám převedl směnku na právnickou osobu, kterou ovládal.

--------

Podle ustanovení § 225 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon v platném znění; dále jen IZ ), osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty (odst. 1) Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu (odst. 2). Nebyla-li žaloba podána včas, platí, že označený majetek je do soupisu pojat oprávněně. Totéž platí i tehdy, jestliže insolvenční soud žalobu zamítl, nebo jestliže řízení o žalobě zastavil nebo ji odmítl.

K otázce věcného posouzení návrhu žalobce je na tomto místě třeba konstatovat, že k předpokladům úspěšnosti žaloby na vyloučení ze soupisu majetkové podstaty věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty (excindační žaloby) patří (když k této problematice soud dále odkazuje na závěry vyslovené Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 30.5.2002 sp. zn. 29Cdo 2086/2000 uveřejněném v časopisu Soudní judikatura č. 6, ročník 2002, pod číslem 115, jehož závěry jsou zcela aplikovatelné i v poměrech podle insolvenčního zákona), že : (KSPL 54INS 22787/2013)

a) majetek byl správcem vskutku pojat do soupisu majetkové podstaty; b) excindační žaloba došla soudu včasně, tj. ve stanovené lhůtě určené k jejímu podání; c) žalovaným je správce; d) trvají účinky zahájení insolvenčního řízení a věc je nadále zapsána v soupisu majetkové podstaty dlužníka; e) osoba, která se domáhá vyloučení věci, prokázala to, že věc neměla být do soupisu majetkové podstaty zařazena, přičemž právo, které vylučovalo zapsání věci do soupisu majetkové podstaty, svědčí jí.

Platí, že pouze za současného prokázání všech těchto popsaných podmínek může být excindační žaloba úspěšná.

---------

K jednotlivým podmínkám úspěšnosti excindační žaloby označeným shora soud z provedeného dokazování a z tvrzení účastníků dovodil následující zjištění a učinil v dalším popsané závěry.

Z insolvenčního spisu dlužníka (spis zdejšího soudu sp. zn. KSPL 54 INS 22787/2013) byl k důkazu proveden soupis majetkové podstaty dlužníka ze dne 16. 6. 2015 (dokument A-81) a jeho doplnění ze dne 7. 10. 2015 (dokument B-5 spisu) a ze dne 29. 12. 2015 (dokument B-18 spisu). Podle doplnění soupisu majetkové podstaty ze dne 29. 12. 2015 je součástí soupisu majetkové podstaty dlužníka směnka, jež je předmětem žalobcova návrhu. Směnka byla do soupisu majetkové podstaty dlužníka zapsána s poznámkou o uplatnění práva k ní ze strany žalobce Kulturního spolku MODRÉ NEBE. Podmínka ad. a) tudíž splněna je.

Pokud jde o podmínku ad. b), ta rovněž splněna je. Vylučovací žaloba žalobce byla soudu doručena před uplynutím zákonné třicetidenní lhůty (§ 225 odst. 2 IZ) po doručení výzvy insolvenčního správce, jak bylo v řízení prokázáno mj. souhlasným prohlášením žalobce a žalovaného.

Podmínka ad. c) je taktéž splněna. Žalovaným je insolvenční správce dlužníka, jenž byl do funkce ustanoven volbou schůzí věřitelů na jednání konaném dne 17. 6. 2015. Schůze věřitelů rozhodla o odvolání soudem ustanoveného insolvenčního správce JUDr. Ing. Petra Ševčíka, který byl do funkce ustanoven rozhodnutím obsaženým ve výrokové části ad. II usnesení o úpadku dlužníka (usnesení ze dne 20. 3. 2015 č. j. KSPL 54 INS 22787/2013-A-52). Usnesením vyhlášeným na schůzi věřitelů konané dne 17. 6. 2015 soud potvrdil volbu Mgr. Viktora Švantnera do funkce insolvenčního správce dlužníka. V případě žalovaného tak nutno uzavřít, že je osobou pasivně v řízení legitimovanou.

Podmínku ad. d) má soud za splněnou bez dalšího. Insolvenční řízení na majetek dlužníka Václava anonymizovano vedené zdejším soudem pod sp. zn. KSPL 54 INS 22787/2013 doposud probíhá, a to tak, že způsobem dlužníkova úpadku je konkurs (usnesení o prohlášení konkursu na majetek dlužníka č. j. KSPL 54 INS 22787/2013-B-4 ze dne 8. 10. 2015).

--------- (KSPL 54INS 22787/2013)

Podle ustanovení § 231 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), insolvenční soud není vázán rozhodnutím jiného soudu či jiného orgánu, kterým v průběhu insolvenčního řízení došlo ke zjištění neplatnosti právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka, ani jiným způsobem tohoto zjištění (odst. 1). V průběhu insolvenčního řízení posoudí neplatnost takového právního úkonu pouze insolvenční soud (odst. 2).

Naplnění podmínky ad. e) spočívá v nezbytnosti prokázání, že majetek (směnka) neměla být do soupisu majetkové podstaty zařazena, přičemž právo, které vylučovalo její zapsání do soupisu majetkové podstaty, svědčí právě žalobci. Nutno zdůraznit, že pro naplnění této podmínky nepostačuje pouze, aby žalobce prokázal, že dlužníku nenáleží právo k zapsanému majetku, nýbrž i to, že právě žalobce je tou osobou, jež disponuje právem vylučujícím zapsání směnky do soupisu majetkové podstaty.

Naplnění podmínky ad. e) tak záviselo-i s ohledem na tvrzení žalobce-od prokázání tvrzení, že žalobce je majitelem sporné směnky, kteréžto vlastnické právo by vylučovalo důvodnost jejího zápisu do majetkové podstaty dlužníka.

Z důkazů, které byly v řízení provedeny, soud dovodil, že žalobci vlastnické právo ke směnce však nesvědčí.

Tento závěr soud učinil na základě v dalších popsaných zjištění a úvah.

Z obsahu stejnopisu směnky vlastní, jenž byl proveden k důkazu (stejnopis směnky označili souhlasnými prohlášeními před soudem oba účastníci za totožný s originálem), vyplývá, že směnka byla vystavena bez protestu dne 16. 11. 2007 směnečným dlužníkem Mgr. Petrem Smolou na řad věřitele ANGUS GROUP s. r. o. Směnečný dlužník se touto směnkou zavázal uhradit věřiteli Kč 4.318.617,-se splatností označenou doslovně takto : Na viděnou, nejpozději do dne 30. dubna 2010 .

Soud dovodil, že směnka s takto vymezenou dobou splatnosti je směnkou neplatnou, neboť § 33 zák. č. 191/50 Sb., zákon směnečný a šekový (ZSŠ), určuje, že směnka může být vystavená toliko takto : na viděnou, na určitý čas po viděné, na určitý čas po datu vystavení, na určitý den (odst. 1), přičemž směnky s jinou dobou splatnosti nebo se splatností postupnou jsou bez dalšího neplatné (odst. 2). Žádnému z těchto kriterií vymezení splatnosti ve směnce neodpovídá.

Nutno přitom zdůraznit, že na směnku jakožto na cenný papír jsou kladena přísná formální měřítka a údaj o splatnosti směnky sice může být vymezen stanovením určitého časového úseku od viděné, ze směnky však musí vždy nutně vyplynout pouze jeden (jediný) den splatnosti, nikoliv (vícedenní) časový úsek, ve kterém by směnka byla splatná (na směnce může být kupř. uvedeno, že je splatná 30. den po viděné apod.) V daném případě ze směnky (doslovně) vyplývá, že je splatná takto : 1/ na viděnou a 2/ nejpozději v časovém úseku (tj. nikoli konkrétní den v daném úseku) jdoucím do data 30. 4. 2010 . Takové vymezení splatnosti směnky je v rozporu s ustanovením § 33 ZSŠ a činí směnku neplatnou.

Soud podotýká, že v jiné (obdobné) věci Vrchní soud v Praze konstatoval, že obsahuje-li směnečné prohlášení nad údaj o splatnosti na viděnou ještě označení určitého dne splatnosti, jde o dva navzájem se vylučující údaje o splatnosti směnky a taková směnka je tudíž neplatná pro neurčitě stanovenou splatnost (viz např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Cmo (KSPL 54INS 22787/2013)

584/96 Sb, viz též rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3361/2010, dále viz : Zdeněk Kovařík : Zákon směnečný a šekový, komentář C.H. Beck 5. vydání, 2011, s. 130-133).

Podle ustanovení čl. I. § 14 odst. 1 směnečného zákona indosamentem se převádějí všechna práva ze směnky.

Za situace, kdy je směnka, jež je předmětem tohoto řízení, směnkou absolutně neplatnou, je absolutně neplatným i akcesorický vztah vyplývající z úkonu indosace rubopisu směnky, a to ve smyslu ustanovení § 37 odst. 2 zák. č. 40/64 Sb., občanský zákoník ve znění účinném v době indosace směnky (kterýžto zákon je nutno aplikovat na souzenou věc; dále jen OZ), a to proto, neboť předmětem převodu rubopisem (indosací) bylo plnění právně nemožné dané neplatností směnky.

Platí, že nikdo nemůže na jiného převést více práv, než má sám. K absolutní neplatnosti úkonu je soud povinen přihlédnout bez dalšího. Z povahy věci tak plyne, že neplatnou směnku (pohledávku ze směnky vyplývající) nelze (platně) převést.

Práva ze směnky-podle přesvědčení soudu-tak nemohla být po svém vystavení platně níže popsanými indosacemi (rubopisy) postupována, pročež žalobce (a ani jeho právního předchůdce-dlužníka) nelze považovat za vlastníky (majitele) dané směnky.

Analogicky ve vztahu k těmto úvahám lze dále odkázat na závěry vyjádřené Nejvyšším soudem, jež se týkají problematiky postoupení pohledávky. Nejvyšší soud dovodil, že postoupení pohledávky je dvoustranným právním úkonem, který uzavírá původní věřitel (postupitel) a další subjekt (postupník) bez účasti dlužníka; a musí vyhovovat, tak jako každý právní úkon, podmínkám platnosti zakotveným v § 37 a násl. OZ. V soudní praxi je obecně zastáván právní názor, že předmětem smlouvy o postoupení může být jen existující určitá pohledávka, tj. právo na plnění od konkrétního dlužníka, nikoli celý závazkový vztah, z něhož pohledávka vznikla (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 213/2004, ze dne 19. října 2005).

Již jen z těchto popsaných důvodů nelze tudíž nežli uzavřít, že žalobci nesvědčí právo ke směnce. Tato okolnost již sama o sobě zakládá závěr o nedůvodnosti žaloby.

Soud se dále zabýval zkoumáním též žalovaným tvrzeného důvodu neplatnosti indosace (rubopisu) směnky a dovodil, že i pokud by byla shledána platnou směnka a její indosace na dlužníka, její indosaci ze strany dlužníka na žalobce by nebylo lze hodnotit jinak, nežli jako neplatný právní úkon daný v rozporu s ustanovením § 39 OZ.

Ze stejnopisu směnky se podává, že obsahuje rubopis (indosament) ze dne 11. 5. 2009, podle něhož byla postoupena korporací ANGUS GROUP s. r. o. jednající Patrikem anonymizovano , jednatelem, na řad Václava anonymizovano , anonymizovano , bytem Soběsuky 9.

Směnka obsahuje dále rubopis (indosament) ze dne 14. 9. 2010, podle něhož byla dále postoupena na řad žalobce-Kulturního spolku MODRÉ NEBE se sídlem Soběsuky 9. Úkon indosamentu je opatřen označením jména, příjmení, rodného čísla a adresy dlužníka : Václav anonymizovano , r. č. 730319/5548, Soběsuky 9, Neurazy.

Z obsahu insolvenčního spisu dlužníka Václava anonymizovano (spis zdejšího soudu sp. zn. KSPL 54 INS 22787/2013), a to z jednotlivých přihlášek pohledávek věřitelů založených (KSPL 54INS 22787/2013) v oddílu P insolvenčního spisu a ze zápisu z přezkumného jednání a schůze věřitelů konané dne 17. 6. 2015, vzal soud za prokázané, že v době rubopisu směnky na žalobce (tj. dne 14. 9. 2010) byl dlužník již v úpadkové situaci, neboť měl více věřitelů s peněžitými závazky po dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti, jež nebyl schopen plnit, neboť je neplnil po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b/ zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení v platném znění-insolvenčního zákona /IZ/ ).

Na přezkumném jednání byly všechny přihlášené pohledávky zjištěny, popřeny byly toliko pohledávky uplatněné přihláškou P-13 věřitele č. 12 Ing. Jiřího Fortelky (pohledávka č. 1 ve výši Kč 180.000,-a pohledávka č. 2 ve výši Kč 360.000,-tohoto věřitele byly popřeny jiným věřitelem). Žádná z přihlášených přezkoumávaných pohledávek nebyla popřena dlužníkem.

Z výsledků přezkumného jednání a z obsahu přihlášek pohledávek vyplývá, že v době, kdy dlužník indosamentem ze dne 14. 9. 2010 převáděl směnku na žalobce, měli za ním pohledávky zejména tito věřitelé : věřitel č. 1 Petr Parlásek (ve výši Kč 5.071.433,-se splatností dne 14. 11. 2010, Kč 5.139.154,-se splatností 30. 4. 2010, Kč 346.831,-se splatností dne 30. 4. 2010 a Kč 415.201,-se splatností dne 30. 4. 2009), věřitel č. 2 Česká republika-Státní pozemkový úřad ve výši 270.349,-Kč, věřitel č. 3 Mgr. Ing. Jiří Prošek ve výši 17.000,50, věřitel č. 4 Mgr. Jan Stínka ve výši Kč 18.876,-, věřitel č. 5 CHRISTO 1918 s.r.o. ve výši 1.737.323,-se splatností 11. 4. 2009, věřitel č. 6 CRS CREDIT Ltd. ve výši 258.201,-, věřitel č. 8 Erste Leasing, a.s. ve výši Kč 221.343,50 se splatností 3. 6. 2010, Kč 63.674,16 se splatností 3. 6. 2010 a ve výši Kč 2.495,-se splatností 10. 1. 2008.

Z připojeného rejstříkového spisu zdejšího soudu sp. zn. L 5753/KSPL (rejstříkový spis žalobce), vzal soud za prokázané, že žalobce (původně MODRÉ NEBE občanské sdružení) vznikl registrací Ministerstva vnitra České republiky s datem registrace 6. 9. 2010, tj. toliko osm dní před indosamentem (rubopisem) směnky ze strany dlužníka. Sídlem žalobce jsou od jeho vzniku až do současné doby Soběsuky 9, Neurazy. Tato adresa byla v centrální evidenci občanů přitom evidována jakožto adresa trvalého pobytu dlužníka, a to v době od 10. 3. 1988 do 12. 3. 2012 (tj. i v době vzniku žalobce), jak vyplývá z výpisu z centrální evidence obyvatel ze dne 29. 8. 2013 (tato listina je dokumentem A-12 insolvenčního spisu dlužníka).

Z připojeného rejstříkového spisu žalobce se dále podává, že přípravný výbor žalobce coby navrhovatele zápisu do registru občanských sdružení byl tvořen dlužníkem Václavem anonymizovano a dále Bc. Janou anonymizovano , nar. 1974 a Patrikem anonymizovano , nar. 1970. Podle ustanovení § 12 stanov občanského sdružení ze dne 26. 7. 2010, pokud nedojde k jiné volbě orgánů na ustavující valné hromadě, považují se členové přípravného výboru za členy představenstva, a to v těchto funkcích : Václav anonymizovano (dlužník)-předseda představenstva, Bc. Jana anonymizovano -místopředseda představenstva a Patrik anonymizovano -člen představenstva. Tyto stanovy-jak dále vyplývá z obsahu rejstříkového spisu žalobce-byly schváleny na ustavující valné hromadě konané dne 26. 7. 2010. Dále ze stanov vyplývá, že předseda představenstva jedná jménem žalobce a podepisuje se jeho jménem s tím, že k platnosti jakýchkoliv právních úkonů postačuje podpis předsedy (§ 10 stanov).

Z obsahu spisu zdejšího soudu sp. zn. 49 Cm 351/2010 vyplývá, že žalobou ze dne 21. 10. 2010 se domáhá žalobce Kulturní spolek MODRÉ NEBE rozsudku soudu, jímž by byl žalovaný Mgr. Petr Smola uznán povinným uhradit žalobci Kč 4.318.617,-podle směnky ze dne 16. 11. 2007. Řízení doposud nebylo skončeno. Dlužník byl v tomto řízení vyslechnut coby předseda představenstva žalobce, jak vyplývá z protokolu o jednání ze dne 20. 4. 2012. Ve své výpovědi přitom potvrdil, že zastává funkci předsedy. (KSPL 54INS 22787/2013)

V rámci dokazování před soudem byla dále provedena listina označená Usnesení valné hromady Kulturní spolek MODRÉ NEBE, IČ 22857109 s datem 10. 9. 2015, kterážto písemnost je založena na č. l. 16 spisu zdejšího soudu sp. zn. 155 ICm 889/2016 (věc žalobce Mgr. Viktora Švantnera, insolvenčního správce dlužníka proti Kulturnímu spolku MODRÉ NEBE, o určení neúčinnosti právního úkonu, a to převodu rubopisem směnky). Z obsahu této listiny vyplývá, že valná hromada žalobce konaná až dne 10. 9. 2015 odvolala z funkce předsedy představenstva dlužníka Václava anonymizovano a zároveň do této funkce zvolila Tomáše Poppa.

Z provedeného dokazování má soud za zjištěné, že úkon indosace (rubopisu) směnky na žalobce ze dne 14. 9. 2010 je úkonem neplatným též z tohoto důvodu, neboť byl učiněn se záměrem (úmyslem) zmařit uspokojení pohledávek věřitelů dlužníka, který byl v době tohoto úkonu již v úpadkové situaci, a to ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 IZ.

Úkon indosace směnky je sice jednostranným právním úkonem, jde o jednostranné prohlášení indosanda, přičemž na tomto úkonu se indosatář (ten, na jehož řad byla směnka převedena) nepodílí; z povahy věci však vyplývá, že směnku indosatář však musí přijmout, a to tradicí (ať již neformálně-ústně či konkludentně či na základě listiny o předání a přijetí směnky sepsané mezi indosatářem a indosandem).

Soud dále k věci doplňuje, že tvrzení žalobce, že v době přijetí směnky za něho jednala jiná osoba nežli dlužník, zůstala v řízení, a to přes poučení ze strany soudu podle § 119a o. s. ř., bez bližšího odůvodnění a nepodložena. Těmito žalobcovými tvrzeními se soud proto dále nemohl zabývat.

V daném případě dále nevyplynulo z vyjádření žalobce, že by o předání směnky byla sepsána listina; nutno proto dovozovat, že směnka byla předána žalobci neformálně. Je přitom nepochybné, že žalobce směnku do svého vlastnictví přijal, což vyplývá z obsahu žaloby žalobce ve věci zdejšího soudu sp. zn. 49 Cm 351/2010. V žalobě žalobce Kulturní spolek MODRÉ NEBE výslovně konstatuje, že směnku získal na základě indosace a domáhá se plnění z ní.

Jak vysvětlil Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne ze dne 1. 8. 2002, sp. zn. 21 Cdo 2192/2001, právnická osoba je ve smyslu § 42a odst. 2 OZ osobou blízkou dlužníku, který je fyzickou osobou, je-li dlužník jejím statutárním orgánem (členem statutárního orgánu), společníkem, členem nebo zaměstnancem, popřípadě má-li k ní jiný obdobný vztah, a současně, kdyby důvodně pociťoval újmu, kterou utrpěla právnická osoba, jako újmu vlastní.

Z dokazování dále vyplynulo, že žalobce byl osobou ovládanou dlužníkem, neboť dlužník zastával funkci předsedy představenstva spolku, a jeho újmu by pociťoval jako újmu vlastní, neboť jeho dalšími (a to zakládajícími) členy (a zároveň členy představenstva) byli v době přijetí směnky vedle dlužníka Bc. Jana anonymizovano a Patrik anonymizovano . Bc Jana anonymizovano je osobou blízkou, a to manželkou dlužníka, jak je soudu známo z jeho činnosti (§ 121 o. s. ř.), a sice z obsahu insolvenčního spisu dlužníka Václava anonymizovano sp. zn. KSPL 54 INS 22787/2013, zejména z listin tvořících dokumenty B-19, B-23 a B-28 tohoto spisu. Dle tvrzení žalovaného je Patrik anonymizovano dlužníkovým bratrem (k prokázání této okolnosti nebyly v řízení prováděny důkazy). (KSPL 54INS 22787/2013)

Z provedeného dokazování a ani z vyjádření účastníků, jež byli soudem poučení postupem podle § 199a o. s. ř., se dále nepodává, že by převod směnky ze strany dlužníka na žalobce byl činěn za úplatu.

Za situace, kdy z dokazování tak vyplývá, že dlužník převedl (rubopisem) bezúplatně směnku na osobu, kterou ovládal a za níž v té době (coby předseda představenstva) jednal, šlo z hlediska obsahu tohoto úkonu o obdobu darování směnky. Osoba indosatáře v době převodu sídlila na adrese jeho bydliště a dlužník tak činil v době, kdy sám byl již v úpadkové situaci. Na základě těchto skutečností nutno uzavřít, že dlužník tak konal v úmyslu (se záměrem) poškodit své věřitele.

Stejný úmysl poškodit převodem směnky měl (jako indosatář) i žalobce jakožto osoba, která byla dlužníkem v době rubopisu ovládána (ovládaná osoba logicky nemohla projevit jiný úmysl, než osoba, která ji ovládala; ve směru těchto úvah srov. judikatorní závěry vyjádřené Nejvyšším soudem v rozsudku sp. zn. 29 Cdo 758/2012 ze dne 31. 3. 2014.

Z vysvětlených důvodů nelze nežli uzavřít, že v případě indosance směnky ze dne 14. 9. 2010 šlo o úkon učiněný v rozporu se zákonem, jenž je ve smyslu § 39 OZ úkonem neplatným.

V daném směru lze odkázat na další judikatorní závěry vyšších soudů, a to kupř. na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2684/2007, ze dne 3. 10. 2007, podle nichž v případě, že by dlužník a třetí osoba uzavřeli darovací smlouvu se záměrem (úmyslem) zmařit uspokojení pohledávky věřitele (tím, že dlužník pozbude veškerý majetek, z něhož by mohla být pohledávka věřitele uspokojena cestou výkonu rozhodnutí), pak by účel darovací smlouvy odporoval zákonu (a poškozování věřitele je podle ustanovení § 256 tr. zák. trestným činem). Tato smlouva by byla proto neplatným právním úkonem ve smyslu ustanovení § 39 OZ.

Shrnuto, z provedeného dokazování vyplynulo, že úkon indosace (rubopisu) směnky z dlužníka na žalobce je úkonem neplatným, a to nejen z výše popsaných důvodů dle § 37 OZ, nýbrž též z důvodů podle § 39 OZ, neboť tento úkon směřoval k převodu majetku na dlužníkem ovládanou osobu, přičemž dlužník tento úkon činil s úmyslem zkrátit jím uspokojení svých věřitelů a rovněž žalobce přijal toto plnění (směnku) s úmyslem dosáhnout zkrácení uspokojení věřitelů dlužníka.

Další důkazy v řízení provedené (zejména další listiny založené ve spisech zdejšího soudu sp. zn. 49 Cm 351/2010 a sp. zn. KSPL 54 INS 22787/2013) soud blíže v tomto rozsudku nehodnotí, neboť provedení těchto důkazů nepřispělo k objasnění skutkového děje v této věci. Z obdobných důvodů soud rovněž neprovedl další důkazy v průběhu řízení navržené [žalobce navrhl k důkazu účastnický výslech současného předsedy představenstva žalobce Tomáše Poppa a rovněž účastnický výslech dlužníka Václava anonymizovano -k závěru, že výslech dlužníka v incidenčním sporu je výslechem účastnickým, srov kupř. rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 8. 2015 č. j. 12 VSOL 16/2015-144 29 ICm 3258/2013 12 VSOL 16/2015-144 (KSBR 29 INS 16602/2012)]. Provedení těchto důkazů by bylo nadbytečné, když je na žalobci, aby doplnil svá skutková tvrzení po poučení podle § 119a o. s. ř. v potřebném rozsahu; v tomto smyslu jsou návrhy na doplnění dokazování proto neupotřebitelné) a nemohlo by tak přispět k dalšímu objasnění skutkového děje za důkazní situace popsané shora. (KSPL 54INS 22787/2013)

Dále soud konstatuje, že nevyhověl návrhu žalobce na odročení jednání, kterýžto postup žalobce navrhl, a to za účelem, aby mu byla poskytnuta lhůta k vyjádření se ke stanovisku žalovaného k návrhu (stanovisko opatřené datem 3. 5. 2015 je dokumentem č. l. 22 až 24 spisu) a za účelem vyjádření se k listině označené vznik a splatnost pohledávek věřitelů , jež je přílohou vyjádření žalovaného (listina je založena na č.l. 27 až 28 spisu).

Důvodem pro tento postup je povinnost soudu postupovat v řízení v souladu se zásadou ekonomiky a rychlosti řízení, přičemž podle ustanovení § 119 odst. 1 o.s.ř. platí, že jednání může být odročeno jen z důležitých důvodů, které musí být sděleny.

Důvody tvrzené žalobcem soud neshledal důležitými důvody, jež by zakládaly potřebu odročení jednání, neboť stanovisko žalovaného k věci obsahuje právní argumentaci (nikoliv nová skutková tvrzení) a listina obsahující přehled pohledávek obsahuje toliko údaje o pohledávkách přihlášených do insolvenčního řízení, které jsou (nejen) účastníkům k dispozici v elektronické podobě v insolvenčním rejstříku (oddílu P insolvenčního spisu dlužníka).

---------

Uzavřeno, z popsaných důvodů byl návrh žalobce tímto rozsudkem zamítnut.

S ohledem na nastalou procesní situaci v řízení by žalobce coby účastník v řízení zcela neúspěšný měl být soudem postupem podle § 142 odst. 1 o. s. ř. uznán povinným uhradit žalovanému tímto účastníkem účelně vynaložené náklady řízení. Žalovaný se však práva na náhradu nákladů řízení svým prohlášením před soudem vzdal. Soud proto rozhodl v dalším výroku tohoto usnesení tak, že se žádnému z účastníků nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze podáním učiněným u soudu podepsaného, tj. Krajského soudu v Plzni, Veleslavínova 40, 306 17 Plzeň.

Krajský soud v Plzni dne 7. 9. 2016

JUDr. Miloš Benetka v.r. samosoudce Za správnost: Martina Skalová