155 ICm 750/2014
Jednací číslo: 155 ICm 750/2014-51 KSPL 29INS 21591/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Kočandrlovou v právní věci žalobce: Metsäliitto Osuuskunta, jiné reg. č.: 0116300-4, se sídlem Revontulenpuisto 2, 021 00 Espoo, Finland, zastoupeného JUDr. Ludvíkem Ševčíkem ml., advokátem se sídlem Kobližná 19, Brno, proti žalovanému: Insolvenční agentura v.o.s., IČO 29115540, se sídlem Západní 1448/16, Karlovy Vary, insolvenčnímu správci dlužníka THERMIA-BAU a.s., IČ 25219740, zastoupenému JUDr. Karlem Kolářem, advokátem se sídlem Klaudiánova 135/1, Mladá Boleslav, o určení pravosti a výše popřené pohledávky

takto:

I. Určuje se, že věřitel, společnost Metsäliitto Osuuskunta, jiné reg. č.: 0116300-4, se sídlem Revontulenpuisto 2, 021 00 Espoo, Finland, má za dlužníkem THERMIA- BAU a.s., IČ 25219740, se sídlem Česká 1, Karlovy Vary-Tašovice, pohledávky ve výši 1.530.457,18 Kč z titulu neuhrazené kupní ceny z kupních smluv ze dne 10.02.2011, 23.02.2011, 17.03.2011, 27.04.2011 a vzniklých nákladů řízení přihlášené dne 02.09.2013 do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Plzni pod sp.zn. KSPL 54 INS 21591/2013.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Právní předchůdce žalobce se žalobou doručenou soudu dne 03.03.2014 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že věřitel Metsä Wood CZ s.r.o., IČ 48528226 má za dlužníkem THERMIA-BAU a.s., IČ 25219740 pohledávky ve výši 1.530.457,18 Kč z titulu neuhrazené kupní ceny z kupních smluv ze dne 10.02.2011, 23.02.2011, 17.03.2011, 27.04.2011 a vzniklých nákladů řízení, přihlášené dne 02.09.2013 do insolvenčního řízení, isir.justi ce.cz KSPL 29INS 21591/2013 vedeného Krajským soudem v Plzni pod sp.zn. KSPL 54INS 21591/2013. Svůj návrh odůvodnil tím, že žalobou podanou u zdejšího soudu proti dlužníkovi se domáhá přiznání práva na uhrazení pohledávek v celkové výši 1.152.465,-Kč s přísl. Jeho návrhu bylo rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 13.12.2012 č.j. 45Cm 209/2011-105 vyhověno v plném rozsahu, dlužníkem však bylo podáno formální odvolání, které zabránilo nabytí právní moci tohoto rozsudku. Soud uzavřel, že nárok věřitele coby žalobce považuje za plně oprávněný, založený řádně uzavřenými kupními smlouvami ve smyslu § 409 obchodního zákoníku. Věřitel přihlásil své pohledávky přihláškou č. 8 do insolvenčního řízení, vedeného vůči dlužníku. Insolvenční správce i dlužník však při přezkumném jednání, které se konalo dne 05.02.2014, přihlášku věřitele v plném rozsahu popřel co do pravosti a výše, a to právě z důvodu podání odvolání dlužníkem v civilním řízení. Dlužník si u věřitele v rámci běžné praxe v déletrvajícím obchodním vztahu prostřednictvím písemných objednávek objednal zboží-dořezové překližky, které bylo specifikováno co do druhu a množství za stanovenou cenu. Tyto objednávky byly věřitelem akceptovány a jejich přijetí potvrzeno. Zasláním objednávky ze strany dlužníka a jejím potvrzením ze strany věřitele tedy došlo k uzavření smlouvy kupní, zboží pak bylo věřitelem dodáno a dlužníkem převzato. Dlužník v okamžiku předání zboží na základě dodacích listů nabyl vlastnické právo ke zboží. Ze 4 žalovaných faktur vystavených k úhradě byla uhrazena pouze jediná, a to pouze částečně. Částečnou úhradu věřitel považuje za uznání dluhu jeho částečným plněním ve smyslu ust. § 407 odst. 3 obchodního zákoníku. Jedná se o fakturu č. 2070008509 ze dne 14.02.2011 v částce 274.140,-Kč, která byla částečně uhrazena dne 08.06.2011 ve výši 120.000,-Kč. Dále byla k úhradě vystavena faktura č. 2070008675 ze dne 02.03.2011 v částce 344.250,-Kč, faktura č. 2070008861 ze dne 21.03.2011 v částce 240.975,-Kč a faktura č. 2070009283 ze dne 28.04.2011 v částce 413.100,-Kč. Veškerá obrana dlužníka v civilním řízení spočívala v tvrzení, že pan Jiří Skalický jako stavbyvedoucí nebyl osobou oprávněnou k objednávkám. Taková obrana ovšem zřejmě neobstojí konfrontaci s ustanovením § 15 obchodního zákoníku, stejně jako s fakty případu, kdy již dřívější praxe ukazuje, že osoba stavbyvedoucího byla k objednávkám pověřena, což potvrzují řádné úhrady v totožných případech. Věřitel si dále nárokuje úhradu úroku z prodlení v zákonné výši 7,75 % p.a. z částky 270.140,-Kč od 01.03.2011 do 08.06.2011 a z částky 154.140,-Kč od 09.06.2011 do 27.08.2013, z částky 344.250,-Kč od 17.03.2011 do 27.08.2013, z částky 240.975,-Kč od 06.05.2011 do 27.08.2013 a z částky 413.100,-Kč od 13.06.2011 do 27.08.2013. Dále si věřitel nárokuje úhradu nákladů řízení, které mu vznikly v souvislosti se soudním uplatněním výše uvedených pohledávek v celkové výši 166.434,50 Kč.

Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 13.07.2015 č.j. KSPL 54INS 21591/2013-P-8-3 soud vyhověl návrhu dosavadního věřitele č. 8: Metsä Wood CZ s.r.o., IČ 48528226, aby na jeho místo s částkou 1.530.457,18 Kč vstoupil do řízení nabyvatel celé pohledávky-věřitel Metsäliitto Osuuskunta, jiné reg. č.: 0116300-4, se sídlem Revontulenpuisto 2, 021 00 Espoo, Finland.

Žalovaný se žalobním návrhem nesouhlasil. Dle jeho názoru nemůže být žalobce se svojí žalobou úspěšný, neboť podal žalobu pouze proti insolvenčnímu správci, resp. proti dlužníkovi ji podal po uplynutí 30denní lhůty, a to k jiné spisové značce. Na skutečnosti, že žalobce nepodáním žaloby proti dlužníkovi v zákonné lhůtě ztratil možnost žádat určení pravosti své pohledávky, nemůže nic změnit ani následná přeměna reorganizace v konkurs. Důvod, proč tato skutečnost nemá na výše uvedenou problematiku vliv, je následující: přezkumné jednání se konalo 05.02.2014, žalobce byl na přezkumném jednání přítomen a po popření své pohledávky insolvenčním správcem a dlužníkem byl povinen podat žalobu proti insolvenčnímu správci nejpozději do 07.03.2016 a proti dlužníkovi do 10.03.2016 KSPL 29INS 21591/2013

(reorganizace byla povolena 07.02.2014 a lhůta proti dlužníkovi tedy běžela žalobci až od tohoto dne). Nebyla-li žaloba proti dlužníkovi do 10.03.2016 podána, mělo to za následek, že dne 11.03.2016 se již k žalobcově pohledávce v insolvenčním řízení nepřihlíželo (§ 198 odst. 1 insolvenčního zákona). Následně měla být, resp. má být (jelikož insolvenční soud dosud takto nepostupoval), pohledávka žalobce odmítnuta dle § 185 insolvenčního zákona. Pokud dne 11.06.2014 došlo k přeměně reorganizace v konkurs, nemůže to již nic na celé věci změnit, neboť již 3 měsíce předtím nastala skutečnost, že k žalobcovo pohledávce se nepřihlíží a dle zákonného postupu soudu již měla být i odmítnuta. Skutečnost, že byla reorganizace přeměněna v konkurs, by snad na popěrný úkon dlužníka mohlo mít vliv, pokud by věřitel podal žalobu proti dlužníkovi včas, čímž by odvrátil popření své pohledávky a následně by tedy v tomto řízení mohl soud dojít k závěru, že již se žalobou proti dlužníkovi nemusí meritorně zabývat, neboť jeho popření ztratilo právní účinky.

Soud má v dané věci za zjištěný a prokázaný následující skutkový stav. Žalobce přihlásil pod pořadovým číslem P8 do insolvenčního řízení, vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. KSPL 54INS 21591/2013, nezajištěnou pohledávku v celkové výši 1.530.457,18 Kč, skládající se z 5 pohledávek. Pohledávka č. 1 je odůvodněna tím, že dlužník si u věřitele na základě své písemné objednávky ze dne 10.02.2011 objednal zboží, a to dořezové překližky. Věřitel tuto objednávku potvrdil, a to vystavením potvrzení objednávky č. 2030010738. V rámci těchto úkonů byl specifikován druh zboží a jeho množství, kupní cena, místo dodání a termín dodání. Mezi dlužníkem a věřitelem tak došlo k uzavření kupní smlouvy ve smyslu § 409 obchodního zákoníku, přičemž předmětem smlouvy byl závazek věřitele jakožto prodávajícího dodat dlužníkovi jakožto kupujícímu movitou věc určenou co do množství a druhu a převést na něj vlastnické právo k této věci a závazek dlužníka jakožto kupujícího za toto zboží, zaplatit věřiteli jakožto prodávajícímu dohodnutou kupní cenu. Věřitel dodal zboží řádně a včas, což vyplývá z dodacího listu č. 2050011826 ze dne 14.02.2011, podepsaného dlužníkem. K úhradě kupní ceny věřitel vystavil dlužníkovi fakturu č. 2070008509, znějící na částku 274.140,-Kč se splatností 28.02.2011, avšak k úhradě kupní ceny do dnešního dne v plné výši nedošlo, dlužník uhradil na tuto fakturu částku 120.000,-Kč, a to dne 08.06.2011. Pohledávka č. 1 je tak tvořena jistinou ve výši 154.140,-Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 32.330,75 Kč, představující 7,75 % úrok p.a. z částky 274.140,-Kč od 01.03.2011 do 08.06.2011 a z částky 154.140,-Kč od 09.06.2011 do 27.08.2013. Celková výše pohledávky činí 186.470,75 Kč. Pohledávka č. 2 je odůvodněna uzavřením písemné objednávky ze dne 23.02.2011, potvrzením objednávky č. 2030010852, dodacím listem č. 2050012020 ze dne 01.03.2011, podepsané dlužníkem, vystavením faktury č. 2070008675 znějící na částku 344.250,-Kč se splatností 16.03.2011 s tím že k úhradě kupní ceny do dnešního dne nedošlo. Pohledávku č. 2 tak tvoří jistina ve výši 344.250,-Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 65.346,20 Kč, představující 7,75 % úrok p.a. z částky 344.250,-Kč od 17.03.2011 do 27.08.2013, celková výše této pohledávky tak činí 409.596,20 Kč. Pohledávka č. 3 je odůvodněna písemnou objednávkou ze dne 17.03.2011, potvrzením objednávky č. 2030011115, dodacím listem č. 2050012246 ze dne 22.03.2011, podepsané dlužníkem, vystavením faktury č. 2070008861 znějící na částku 240.975,-Kč se splatností dne 05.05.2011 s tím, že k úhradě kupní ceny do dnešního dne nedošlo. Pohledávku č. 3 tak tvoří výše jistiny ve výši 240.975,-Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 43.184,04 Kč, představující 7,75 % úrok p.a. z částky 240.975,-Kč od 06.05.2011 do 27.08.2013. Celková výše této pohledávky tak činí 284.159,04 Kč. Pohledávka č. 4 je odůvodněna písemnou objednávkou ze dne 27.04.2011, potvrzením objednávky č. 2030011573, dodacím listem č. 2050012768 ze dne 29.04.2011, podepsané dlužníkem, vystavením faktury č. 2070009283, znějící na částku 413.100,-Kč se splatností dne 12.06.2011 s tím, že k úhradě kupní ceny do dnešního dne nedošlo. Pohledávka č. 4 je tak tvořena jistinou ve výši 413.100,-Kč, zákonným KSPL 29INS 21591/2013

úrokem z prodlení ve výši 70.696,69 Kč, představující 7,75 % úrok p.a. z částky 413.100,-Kč od 13.06.2011 do 27.08.2013. Celková výše této pohledávky tak činí 483.796,69 Kč. Pohledávka č. 5 činí částku 166.434,50 Kč a představuje náhradu nákladů řízení, které věřitel vynaložil v rámci soudního řízení k vymožení předchozích 4 pohledávek s tím, že povinnost k náhradě nákladů řízení byla dlužníkovi stanovena doposud nepravomocným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 13.12.2012 č.j. 45Cm 209/2011-105, stejně tak jako povinnost k úhradě dlužných kupních cen výše uvedených. Částka 166.434,50 Kč představuje soudní poplatek ve výši 46.100,-Kč, 7,5 (žalobcem chybně uváděno 8) úkonů právní služby dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 97.050,-Kč, režijní paušál ve výši 2.400,-Kč a 21 % DPH z částky 99.450,-Kč, tedy 20.884,50 Kč, přičemž byly učiněny následující úkony: převzetí případu, předžalobní výzva účtovaná ve smyslu § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb., sepis žaloby s návrhem na vydání platebního rozkazu, vyjádření k odporu žalovaného, účast na jednání dne 21.08.2012, 13.11.2012, 11.12.2012 a vyjádření k odvolání. K přihlášce žalobce doložil výše uvedené objednávky, dodací listy, potvrzení objednávek, faktury a listiny ze spisu, vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. 45Cm 209/2011. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 05.02.2014 č.j. KSPL 54 INS 21591/2013-B-20 soud povolil reorganizaci dlužníka. Na přezkumném jednání konaném dnem 05.02.2014 byly pohledávky žalobce popřeny, a to nejen žalovaným, ale též dlužníkem. Z prezenční listiny vyplývá, že žalobce, respektive jeho právní zástupce, byl přezkumnému jednání přítomen. Žalobce byl poučen o důsledcích obou popěrných úkonů, když o nutnosti podat žalobu i vůči popírajícímu dlužníku byl informován až doplněním písemného vyrozumění ze dne 02.04.2014, které mu bylo doručeno dne 07.04.2014. Žalobce následně podal dne 11.04.2014 u zdejšího soudu žalobu na určení pravosti popřených pohledávek, a to vůči dlužníku, řízení bylo vedeno pod sp.zn. 155 ICm 1261/2014.

Ze spisu vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. 155 ICm 1261/2014 vyplývá, že usnesením ze dne 17.06.2015 č.j. 155 ICm 1261/2014-37 bylo rozhodnuto o tom, že soud spojuje ke společnému řízení věci, vedené u Krajského soudu pod sp.zn. 155 ICm 1261/2014 a sp.zn.s tím, že věc bude nadále vedena za účelem řízení a rozhodnutí pod sp.zn.. Následně usnesením ze dne 03.08.2015 č.j. 155 ICm 1261/2014-40 soud zrušil usnesení ze dne 17.06.2015 č.j. 155 ICm 1261/2014-37 (výrok I.), řízení zastavil (výrok II.), dále rozhodl o tom, že nikdo z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a že žalobci se vrací soudní poplatek ve výši 4.000,-Kč (výrok IV.). K odvolání žalobce ve věci rozhodoval Vrchní soud v Praze, kterým svým usnesením ze dne 13.04.2016 č.j. 101 VSPH 99/2016-55 usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. 155 ICm 1261/2014-40 ze dne 03.08.2015 v bodě I. výroku změnil tak, že se věc původně vedená u Krajského soudu v Plzni pod sp.zn. 155 ICm 1261/2014 a spojená ke společnému řízení pod sp.zn.vylučuje k samostatnému řízení pod sp.zn. 155 ICm 1261/2014; dále rozhodl o tom, že ve výrocích pod bodem II., III. a IV. se toto usnesení potvrzuje a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Ze spisu vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp.zn. 45Cm 209/2011 vyplývá, že byla společností Finnforest CZ s.r.o., IČ 48528226 (právním předchůdcem žalobce) vůči žalovanému THERMIA-BAU a.s., IČ 25219740 podána žaloba na zaplacení částky 1.152.465,-Kč z titulu nezaplacených vystavených faktur dle písemných objednávek, na základě kterých žalobce dodal žalovanému objednané zboží, a to stavební překližky. V rámci důkazního řízení byl proveden důkaz svědeckou výpovědí p. Cvetkova, zaměstnance žalobce. Ten uvedl, že zajišťuje zájemce o zboží žalobce a zprostředkovává vybavení dodávek. Se společností žalovaného přišel do styku koncem roku 2010 a pracovník žalovaného p. Skalický poptával možnost dodávky bednicích (tzv. šalovacích) překližek. Korespondenci KSPL 29INS 21591/2013 s p. Skalickým vedl e-mailem, byla panem Skalickým podepsána za žalovaného a nesla logo žalovaného. Žalovaný objednal více dodávek, v podstatě všechny objednávky byly podepisovány p. Skalickým. Asi po třech nebo čtyřech dodávkách došlo k nějakým problémům s placením od žalovaného, několik prvních zakázek bylo placeno normálně. Při reklamaci platby byl p. Skalickým odkázán na ředitele v žalované společnosti Ing. Sáru, ten dodávky a jejich odběr nijak nezpochybnil a uvedl, že jde pouze o běžné problémy, a že i žalovaný má řadu pohledávek po splatnosti a žalovaný má o pokračování v dodávkách od žalobce zájem. Nijak nerozporoval oprávnění p. Skalického provádět objednávky. Dále uvedl, že v jiné souvislosti se byl podívat na stavbě, kam byly nezaplacené dodávky směrovány a že se jednalo o stavbu dost atypickou, což vyvolávalo značně vyšší spotřebu dodávaného materiálu od žalobce. Podle jeho názoru p. Skalický na stavbě fungoval jako stavbyvedoucí. Z listinných důkazů byla provedena objednávka žalovaného ze dne 10.02.2011 adresovaná žalobci na dodání pořezové překližky tl. 21mm formát 2100/1250 mm, materiál topol, cena 204,-Kč/m2, termín dodání do 15.02.2011, místo dodání ISŠTE Sokolov, a to sedm palet a jedna paleta protiskluzové břízové velikost 2500/1250/18, podepsáno p. Skalickým, opatřeno razítkem žalovaného. Dále bylo doloženo navazující potvrzení objednávky s datem dodání 14.02.2011, cena 274.140,-Kč, k tomu patřící dodací list 2050011826 ze dne 14.02.2011, opatřený potvrzením o převzetí podepsaným p. Skalickým a razítkem žalovaného a navazující faktura 2070008509 na 274.140,-Kč se splatností 14 dnů. Z objednávky žalovaného ze dne 23.02.2011 vyplývá, že byla na obdobný materiál, datum dodávky do 28.02.2011, cena 204,-Kč za m2 v množství 10 palet, podpis p. Skalický, razítko žalovaného. K tomu bylo doloženo potvrzení této objednávky žalobcem s datem dodání 03.03.2011, navazující dodací list 2050012020 s podpisem a razítkem žalovaného a faktura 2070008675 na 344.250,-Kč se splatností 14 dnů. Z objednávky žalovaného s jeho razítkem a podpisem p. Skalického na obdobný materiál vyplývá dodání do 22.03.2011, stavba ISŠTE SOKOLOV, cena 204,-Kč/m2, množství 7 palet. K tomu bylo doloženo potvrzení objednávky ze dne 18.03.2011, dodací list 2050012246 podepsaný a s razítkem žalovaného a faktura 2070008861 na sumu 240.975,-Kč se splatností 45 dnů. Dále byla doložena objednávka žalovaného opět s razítkem a podpisem p. Skalický, stejný materiál, 12 palet, dodání do 29.04.2011 cena 204,-Kč/m2, místo dodání ISŠTE Sokolov, navazující potvrzení objednávky, související dodací list 2050012768 s podpisem p. Pekárek a navazující faktura 2070009283 na 413.100,-Kč se splatností 45 dnů. Žalobce rovněž doložil listinu, nazvanou odsouhlasení závazků a pohledávek, z níž plyne, že žalovaný potvrdil, že ke dni 31.12.2011 jeho závazky vůči žalobci činí 1.152.465,--Kč, opatřenou podpisem a razítkem žalovaného, včetně přehledu nezaplacených faktur, který odpovídá čtyřem fakturám, jejichž zaplacení se žalobce domáhá. U faktury 2070008509 je poznamenáno částečné plnění ve výši 120.000,-Kč, nedoplatek 154.140,-Kč. Z mailové korespondence mezi účastníky lze dovodit, že žalobce zaslal žalovanému rámcovou kupní smlouvu, a to dle dohody s p. Skalickým. Dále žalobce doložil pět kusů objednávek, navazujících dodacích listů a faktur, z nichž plyne, že v r. 2010 a počátkem roku 2011 žalovaný opakovaně u žalobce objednával a přebíral obdobný materiál, když 2x za žalovaného prováděl objednávku p. Šilhan a na objednávce ze dne 29.11.2010 je již uváděn za žalovaného p. Skalický-nový stavbyvedoucí. Z předložené mandátní smlouvy, uzavřené mezi žalovaným jako mandantem a p. Skalickým jako mandatářem, mimo jiné vyplývá, že p. Skalický se zavázal vykonávat pro žalovaného funkci stavbyvedoucího na stavbách. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 13.12.2012 č.j. 45Cm 209/2011-105 byla žalovanému stanovena povinnost zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 1.152.465,-Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ze sumy 274.140,-Kč za dobu od 01.03.2011 do 16.03.2011, dále ve výši 7,75 % ze sumy 618.390,-Kč za dobu od 17.03.2011 do 05.05.2011, dále ve výši 7,75 % ze sumy 859.365,-Kč za dobu od 06.05.2011 do 08.06.2011, dále ve výši 7,75 % ze sumy 739.365,-Kč za dobu od 09.06.2011 do KSPL 29INS 21591/2013

12.06.2011 a dále ve výši 7,75 % ze sumy 1.152.465,-Kč za dobu od 13.06.2011 do dne celkového zaplacení (výrok I.), dále byla žalovanému stanovena povinnost zaplatit žalobci náklady tohoto řízení rovněž do 3 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku v celkové výši 135.692,-Kč k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.). Uvedený rozsudek doposud nenabyl právní moci, neboť žalovaný vůči němu podal včasné odvolání. V průběhu odvolacího řízení došlo k prohlášení konkursu na majetek žalovaného. Argumentace žalovaného v průběhu celého uvedeného řízení i v odvolání proti předmětnému rozsudku byla konzistentní a spočívala v tom, že se žalobcem nikdy žádnou smlouvu neuzavřel, neodeslal ani žádnou objednávku na konkrétní zboží, ani nikdy žádnou dodávku zboží písemně nepotvrdil. Zboží účtované žalobcem objednal bez vědomí žalovaného pan Jiří Skalický, který se žalovaným sice uzavřel mandátní smlouvu, ale pan Skalický jednal nad rámec svého oprávnění, vyplývající z mandátní smlouvy.

Dle ustanovení § 198 odst. 1 insolvenčního zákona věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve, než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění dle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci.

Dle ustanovení § 410 odst. 2 insolvenčního zákona popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinku schválení oddlužení tytéž účinky, jako popření pohledávky insolvenčním správcem. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky vůči dlužníku.

V daném případě dospěl soud k závěru, že jsou splněny veškeré předpoklady, za nichž se soud může důvodností nároku uplatněného tzv. incidenční žalobou vůbec zabývat. Žalobce se v tomto řízení včasnou žalobou dovolával určení pravosti své pohledávky ze stejného důvodu a ve stejné výši jako v přihlášce své pohledávky do insolvenčního řízení. Je dána věcná legitimace účastníků, a to jak na straně žalobce jako věřitele, tak na straně žalovaného jako popírajícího insolvenčního správce dlužníka. Shora uvedenou námitku žalobce ve vztahu k nedostatečnému vymezení pasivně legitimovaných osob soud neshledal důvodnou, a to z následujících důvodů. Je pravdou, že jak insolvenční správce, tak dlužník na přezkumném jednání, které se konalo dne 05.02.2014, popřeli pohledávku žalobce a bylo tak na žalobci, aby včas podal žalobu jak proti popírajícímu správci, tak proti popírajícímu dlužníku. Nelze však přehlédnout, že v mezidobí insolvenční soud dne 09.06.2014 vydal usnesení o přeměně reorganizace dlužníka v konkurs a od právní moci tohoto usnesení dne 28.06.2014 ztratil popěrný úkon dlužníka účinky, které s ním spojuje insolvenční zákon v § 336 odst. 2, kde je uvedeno, že popření pohledávky dlužníkem má v reorganizaci tytéž účinky, jako popření pohledávky insolvenčním správcem. Rozhodl-li insolvenční soud o přeměně reorganizace dlužníka v konkurs, pak dle § 363 odst. 5 insolvenčního zákona platí, že rozhodnutím insolvenčního soudu o přeměně reorganizace v konkurs nastávají účinky spojené s prohlášením konkursu, pokud insolvenční soud ve svém rozhodnutí nestanoví podmínky této přeměny jinak. Z tohoto ustanovení vyplývá, že od rozhodnutí soudu o konkursu na majetek dlužníka ztrácí popěrný úkon dlužníka jakékoliv účinky a platí podle § 192 odst. 3 insolvenčního zákona, že není-li stanoveno jinak, nemá popření pohledávky dlužníkem vliv na její zjištění (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 01.07.2016 č.j. 101 VSPH 141/2016-66). Nepodal-li v daném případě žalobce žalobu i vůči dlužníku (resp. bylo iniciováno samostatné řízení u zdejšího soudu pod sp.zn. 155 ICm 1261/2014, které bylo KSPL 29INS 21591/2013 zastaveno), není dán důvod pro zamítnutí žaloby. Z ustanovení § 245 odst. 1 insolvenčního zákona totiž vyplývá, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku. Z ustanovení § 192 odst. 3 insolvenčního zákona pak plyne, že není-li dále stanoveno jinak, nemá popření pohledávky dlužníkem vliv na její zjištění; jeho účinkem však vždy je, že pro pohledávku, kterou dlužník popřel co do její pravosti nebo výše, není v rozsahu popření upravený seznam přihlášených pohledávek exekučním titulem. Podle ustanovení § 246 odst. 1 insolvenčního zákona pak prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou. V důsledku přeměny reorganizace v konkurs ztratil popěrný úkon dlužníka jakékoliv účinky, v důsledku čehož dlužník ztratil pasivní legitimaci ve vztahu k popření pohledávky žalobce. Pokud tedy žalobce podal žalobu alespoň proti insolvenčnímu správci, byť by správně měla směřovat i vůči dlužníku, nemá popření pohledávky dlužníkem vliv na zjištění jejího pořadí, a proto by žaloba proti dlužníku ke dni rozhodnutí tohoto soudu musela být pro nedostatek pasivní legitimace dlužníka stejně zamítnuta. Argumentace žalobce, že přichází v úvahu ustanovení § 198 odst. 1 insolvenčního zákona, není správná, neboť dle názoru soudu by aplikace tohoto zákonného ustanovení připadala v úvahu pouze v případě, že by vůbec nebyla podána žaloba, tedy ani vůči insolvenčnímu správci. Po provedeném dokazování má soud za to, že žalobce prokázal existenci své pohledávky, neboť na základě provedených důkazů má soud za to, že byly uzavřeny řádné kupní smlouvy ve smyslu ustanovení § 409 a násl. obchodního zákoníku na základě písemných objednávek, kterými dlužník u právního předchůdce žalobce objednal dodání zboží s vymezením jeho druhu, množství a ceny, objednávky byly žalobcem akceptovány, zboží žalobcem bylo dodáno a žalovaný jej převzal. Obranu žalovaného vznesenou vůči nároku žalobce v řízení 45Cm 209/2011 soud neshledal oprávněnou s ohledem na provedené dokazování a na názor, prezentovaný Nejvyšším soudem ČR v jeho rozhodnutí sp.zn. 28Cdo 4008/2010, dle kterého při činnosti stavbyvedoucího obvykle dochází k uzavření smluv potřebných k realizaci díla, tj. že stavbyvedoucí bude např. jménem zhotovitele stavby nakupovat materiál. Z funkce stavbyvedoucího může vyplývat i oprávnění uzavírat smluvní dodatky, v nichž by byly řešeny technické otázky. Do rozsahu zmocnění stavbyvedoucího spadá rovněž oprávnění přijímat od objednatele zálohy k nákupu materiálu určené, neboť stavbyvedoucí je obvykle osobou, s níž se objednatel při kontrolách postupu stavby stýká jako se zástupcem zhotovitele, přičemž není rozhodné, zda uvedené platby přijímá v hotovosti či jiným způsobem. V daném případě bylo prokázáno, že na základě mandátní smlouvy uzavřené se žalovaným pan Skalický se zavázal vykonávat pro žalovaného funkci stavbyvedoucího na jeho stavbách a že již v průběhu roku 2010 a počátkem roku 2011 u žalobce objednával a přebíral obdobný materiál. Je třeba mít za to, že osoba pana Skalického jako pověřená osoba jednala za osobu pověřující, přičemž uvedenou domněnku lze vyvrátit důkazem, že třetí osoba věděla nebo mohla vědět o tom, že pověřená osoba jednala sama za sebe (§ 15 odst. 2 obchodního zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013). Takovýto důkaz však v tomto řízení ani v řízení vedeném pod sp.zn. 45Cm 209/2011 označen či předložen nebyl. Proto soud dospěl k závěru, že pan Skalický jednal za dlužníka jako jeho zákonný zástupce ve smyslu ustanovení § 15 obchodního zákoníku. Výše žalobcem přihlášené pohledávky byla jednoznačně prokázána předloženými fakturami č. 2070008509 ze dne 14.02.2011 na částku 274.140,-Kč se lhůtou splatnosti dne 28.02.2011, fakturou č. 2070008675 ze dne 02.03.2011 na částku 344.250,-Kč se lhůtou splatnosti dne 16.03.2011, fakturou č. 2070008861 ze dne 21.03.2011 na částku 240.975,-Kč se lhůtou splatnosti 05.05.2011, fakturou č. 2070009283 ze dne 28.04.2011 na částku 413.100,-Kč se lhůtou splatnosti 12.06.2011. Požadované úroky z prodlení jsou v souladu s ustanovením § 517 odst. 2 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 ve výši dle ustanovení § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 31.12.2013 s tím, že datum prodlení je KSPL 29INS 21591/2013 stanoven v návaznosti na splatnost příslušných faktur. Pohledávka žalobce na úhradu nákladů řízení v souvislosti s řízením, vedeným u zdejšího soudu pod sp.zn. 45Cm 209/2011, zahrnuje zaplacený soudní poplatek ve výši 46.100,-Kč dle zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, 7,5 úkonů právní služby po 12.940,-Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (1x příprava-převzetí, 1/2x předžalobní výzva, 1x sepis žaloby, 1x vyjádření k odporu, 3x účast na jednání, a to dne 21.08.2012, 13.11.2012, 11.12.2012, 1x vyjádření k odvolání), 8 paušálních částek náhrady hotových výdajů advokáta po 300,-Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 21 % DPH z odměny za zastupování a z náhrad dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že obrana dlužníka v civilním řízení byla soudem shledána jako neoprávněnou, stejně tak byl soudem shledán jako nedůvodným popěrný úkon žalovaného při přezkumném jednání, konaném dne 05.02.2014, soud dospěl k závěru, že návrh byl důvodným, proto mu vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 202 odst. 1 insolvenčního zákona, dle kterého nemá v zásadě žádný účastník incidenčního sporu nárok na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Proto bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků na náhradu nákladů řízení nemá právo.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Plzni dne 07.09.2016

Mgr. Jaroslava Kočandrlová, v.r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Vladislava Jelínková

Vypravila: Stanislava Beníšková