155 ICm 605/2014
Jednací číslo: 155 ICm 605/2014-82 (KSPL 54 INS 7352/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Kočandrlovou v právní věci žalobce: JET Money s.r.o., IČ 25858246, se sídlem Hněvotínská 241/52, Olomouc, proti žalovanému: Paclík-insolvenční správce a spol., IČ 24836133, se sídlem U Trojice 1042/2, Praha 5, zastoupenému Mgr. Pavlem Čvančarou, advokátem se sídlem Vrázova 7, Praha 5, o určení popřené nevykonatelné pohledávky,

takto:

I. Soud bere na vědomí částečné zpětvzetí přihlášené pohledávky žalobce ze smlouvy o úvěru č. 4312000069 ze dne 18.9.2012 a ze smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti ze dne 18.9.2012 v celkové výši 608.971,-Kč v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Plzni pod sp.zn. KSPL 54 INS 7352/2013 pod P-1, a to co do částky 77.336,-Kč.

II. Určuje se, že pohledávka žalobce za dlužníkem Ondřejem anonymizovano , anonymizovano , bytem Gagarinova 995, Stříbro z titulu smlouvy o úvěru č. 4312000069 ze dne 18.9.2012 a smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti ze dne 18.9.2012 co do výše 169.510,-Kč je po právu.

III. Ve zbývajícím rozsahu co do částky 140.490,-Kč se žalobní návrh zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 20.2.2014 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že pohledávka žalobce za dlužníkem Ondřejem anonymizovano , r anonymizovano , bytem Gagarinova 955, Stříbro, z titulu smlouvy o úvěru č. 4312000069 ze dne 18.9.2012 a smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti ze dne 18.9.2012 co do výše v částce 310.000,-Kč je (KSPL 54 INS 7352/2013) po právu. Svůj návrh odůvodnil žalobce tím, že přihláškou ze dne 03.6.2013 uplatnil v insolvenčním řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. KSPL 54 INS 7352/2013 pohledávku v celkové výši 608.971,-Kč z titulu nespláceného úvěru, který byl poskytnut na základě smlouvy o úvěru č. 4312000069 ze dne 18.9.2012 a smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti ze dne 18.9.2012. Přihláška byla v insolvenčním řízení zaevidována jako přihlášená pohledávka P1. Při přezkumném jednání, které se konalo dne 29.1.2014, byla žalovaným přihlášená pohledávka popřena co do výše v částce 310.000,-Kč. Na základě ustanovení článku III. bod 1 smlouvy o úvěru se dlužník zavázal uhradit žalobci celkem částku ve výši 709.000,-Kč, z toho poplatek za uzavření smlouvy ve výši 13.000,-Kč a dále částku 696.000,-Kč v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 9.667,-Kč s tím, že poslední 72. splátka bude ve výši 9.643,-Kč. V ustanovení § 499 obchodního zákoníku je výslovně řečeno, že za poskytnutí peněžních prostředků lze sjednat úplatu, jestliže předmětem podnikání věřitele je poskytování úvěru. Tato podmínka byla zcela nepochybně u žalobce splněna. Připouští-li obchodní zákoník sjednání takovéto úplaty, nemůže být tomuto zákonnému nároku odejmuta právní ochrana pro rozpor s dobrými mravy. Dlužník se na základě smlouvy o úvěru zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky. K výši roční procentní sazby nákladů za spotřebitelský úvěr žalobce uvádí, že RPSN je jeden z řady ekonomických ukazatelů, ve smlouvě o úvěru je fixní ve výši 44,4 %. Tento ukazatel slouží především k porovnání jednotlivých úvěrových nabídek. Základními vstupními parametry pro stanovení tohoto ukazatele jsou výše úvěru, údaj o termínu poskytnutí úvěru, informace o výši každé jednotlivé splátky, každého jednotlivého poplatku a pravidelných dalších plateb. Konkrétní hodnota RPSN musí odpovídat konkrétním platebním podmínkám, které si žalobce a dlužník ve smlouvě o úvěru ujednali. Protože jde o úvěr poskytnutý v nebankovním sektoru, nese žalobce větší míru rizikovosti při návratnosti finančních prostředků. Ujednání o platebních podmínkách je záležitostí žalobce a dlužníka. Smlouva o úvěru je výsledkem dohody smluvních stran o právech a povinnostech ve smlouvě o úvěru uvedených. Za daných podmínek vyjadřuje svobodnou vůli dvou smluvních stran, a proto je jeho nárok právně podloženým. Pokud jde o neplatnost smlouvy o úvěru, k tomu žalobce sděluje, že žalobce znevýhodnění dlužníka-zřejmou nerovnost v právech a povinnost smluvních stran-z textu smlouvy o úvěru nevyvozuje, neboť on je ten, kdo nese riziko případného nesplacení závazku dlužníkem tak, jak k tomu došlo v daném případě. Jelikož má žalobce za to, že předmětná smlouva o úvěru je platná, tak považuje za platnou i smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitosti ze dne 18.9.2012.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, když na přezkumném jednání dne 29.1.2014 jako insolvenční správce dlužníka popřel část přihlášené pohledávky věřitele do výše 310.000,-Kč s odůvodněním, že bylo věřitelem dlužníku fakticky půjčeno 300.000,-Kč, ale zpět je požadováno celkem 709.000,-Kč za 6 let. Do současné doby bylo dlužníkem uhrazeno 100.029,-Kč. Ve smlouvě o úvěru je uvedena RPSN 44,4 % ročně, ale skutečná RPSN činí 68,2 % ročně. Dlužník tak byl uveden v omyl. Na jistině se dluží 300.000,-Kč minus 109.029,-Kč = 199.971,-Kč. Žalovaný popřel rozdíl pro rozpor s dobrými mravy-nemravná výše úroků a odměny za sjednání úvěru. Dlužníci měli půjčeno cca 1,5 roku, tj. při úročení 22 % p.a. z jistiny dle smlouvy (bod II) by z částky 300.000,-Kč měla činit nominální výše úroku 99.000,-Kč. Celkem tak žalovaný uznal 298.971,-Kč.

Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 23.10.2014 č.j.-31 byla žaloba zamítnuta (výrok I.) a stanovena povinnost žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 18.175,-Kč (výrok II.). K odvolání žalobce ve věci rozhodoval Vrchní soud v Praze jako soud odvolací, který svým usnesením ze dne 25.6.2015 č.j. 103 VSPH 460/2015 -52 uvedený rozsudek zdejšího soudu zrušil a věc vrátil tomu soudu k dalšímu řízení. (KSPL 54 INS 7352/2013)

V odůvodnění svého rozhodnutí Vrchní soud mimo jiné uvedl, že soud prvého stupně v rozporu s ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. odůvodnění svého rozhodnutí o věci formuloval nepřezkoumatelným způsobem, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudu prvého stupně není v prvé řadě zřejmé, zda a s jakým výsledkem se soud zabýval otázkou, jestli jsou vůbec splněny předpoklady nutné k tomu, aby se mohl zabývat důvodností žalobcova nároku samotného. Dovozuje-li soud, že přihlášená a žalovaným popřená část pohledávky představuje úplatu za poskytnutý úvěr, úroky z úvěru nebo dokonce běžné úroky z prodlení, odůvodnění jeho rozhodnutí postrádá objasnění úvah, které jej k takovému názoru vedly. Nelze zjistit ani to, jak velkou část z celkové přihlášené sumy tyto jednotlivé položky mají představovat. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvého stupně dále není jednoznačně patrné, na jakých konkrétních úvahách soud vystavěl své rozhodnutí o nedůvodnosti žaloby, jeho rozhodnutí nevysvětluje, z jakého důvodu srovnává soud dohodnutou výši úroků a RPSN a na základě čeho dospěl k závěru, že dohodnutý úrok byl v podstatě 68,2 % ročně. Není zřejmé ani to, na základě jakých úvah dospěl k závěru, že ve smlouvě uvedená sazba RPSN neodpovídá skutečnosti. Je-li výše úplaty za poskytnutý úvěr dle názoru soudu prvého stupně nepřiměřená, ve svém rozhodnutí neuvádí, proč byl nárok žalobce zamítnut v celém rozsahu. Odůvodnění rozsudku postrádá také informace o tom, zda a s jakým závěrem pro své rozhodnutí vzal soud v úvahu skutečnost, že žalobce část přihlášené pohledávky vzal v průběhu řízení podáním ze dne 4.8.2014 zpět.

V dalším řízení stanoviska účastníků zůstala neměnná.

Soud má v dané věci za zjištěný a prokázaný následující skutkový stav.

Žalobce přihlásil pod pořadovým číslem P-1 do insolvenčního řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. KSPL 54 INS 7352/2013 zajištěnou pohledávku z titulu úvěrové smlouvy uzavřené s dlužníky Ondřejem anonymizovano a Hanou anonymizovano dne 18.9.2012, na základě které byli dlužníci povinni vrátit celkovou dlužnou částku ve výši 709.000,-Kč s tím, že do dnešního dne bylo na splátky úvěru uhrazeno 87.029,-Kč, tedy 9 splátek za měsíc září 2012 až květen 2013 ve výši 9.667,-Kč, na desátou splátku za měsíc červen 2013 byla uhrazena částka ve výši 26,-Kč a dále byl uhrazen poplatek za uzavření smlouvy ve výši 13.000,-Kč. Vzhledem k tomu, že spoludlužník při poskytnutí úvěru uvedl nepravdivé údaje a také podstatné údaje zamlčel, byl závazek spoludlužníka v souladu s článkem III. bod 3 smlouvy o úvěru ze dne 18.9.2012 zesplatněn, a to ke dni doručení oznámení o zesplatnění ze dne 21.3.2013, tedy ke dni 5.4.2013. Přihlášena pak byla celková výše pohledávky ve výši 608.971,-Kč.

Na přezkumném jednání konaném dne 29.1.2014 žalovaný popřel přihlášenou pohledávku žalobce co do výše v částce 310.000,-Kč, a to z důvodu, že žalobcem bylo půjčeno 300.000,-Kč, celkem požadováno zpět 709.000,-Kč za šest let, doposud dlužníkem bylo uhrazeno 100.029,-Kč. Ve smlouvě o úvěru je uvedena RPSN 44,4 % ročně, avšak skutečná RPSN je ve výši 68,2 % ročně (půjčeno 300.000,-Kč na 6 let, přičemž má být vráceno 709.000,-Kč, tj. 409.000 : 6 = 68,2 %). Dlužníci tak byli uvedeni v omyl. Na jistině se dluží 300.000,-Kč minus 100.029,-Kč = 199.971,-Kč, popřeno pro rozpor s dobrými mravy-nemravná výše úroků a odměny za sjednání úvěru. Dlužníci měli půjčeno cca jeden a půl roku, tj. při úročení 22 % p.a. z jistiny dle smlouvy by z částky 300.000,-Kč měla činit nominální výše úroku 99.000,-Kč. Celkem tak k uznání částka 298.971,-Kč, k popření 310.000,-Kč. Dlužník pohledávku nepopřel. Žalobce byl vyrozuměn o popření nevykonatelné pohledávky žalovaným dopisem ze dne 3.2.2014. (KSPL 54 INS 7352/2013)

Ze smlouvy o úvěru č. 4312000069 uzavřené dne 18.9.2012 mezi žalobcem a dlužníky Ondřejem anonymizovano a Hanou anonymizovano bylo zjištěno, že žalobce se zavázal na základě této smlouvy poskytnout spoludlužníkům bezhotovostní spotřebitelský úvěr v celkové výši 300.000,-Kč s dobou trvání spotřebitelského úvěru 72 měsíců. Smluvní strany se dohodly, že za sjednání smlouvy o úvěru zaplatí dlužníci poplatek ve výši 13.000,-Kč, ve kterém jsou zahrnuty i veškeré poplatky zaplacené příslušnému katastrálnímu úřadu v souvislosti s vkladem zástavního práva k nemovitostem zajišťujícím závazek dlužníka z této smlouvy, který je splatný ke dni vyplacení úvěru, k témuž dni se sjednává i první splátka úvěru. Účastníci se dohodli na úroku 16 % z jistiny za každý rok sjednaného trvání smlouvy a sjednanou celkovou úplatu 108.000,-Kč, přičemž úrok a úplata jsou sjednány měsíčně. Po jejich úplném uhrazení je rovněž jistina splatná měsíčně. V článku II. smlouvy o úvěru se účastníci smlouvy dohodli, že v případě zesplatnění závazku přirůstá nesplacená část úroku k jistině, roční procentní sazba nákladů této smlouvy o úvěru činí 44,4 % a nebude po celou dobu smluvního vztahu měněna. Dlužníci se zavázali zaplatit věřiteli celkem 709.000,-Kč, z toho poplatek za uzavření smlouvy 13.000,-Kč a částku 696.000,-Kč v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 9.667,-Kč s tím, že poslední 72. splátka bude ve výši 9.643,-Kč. Dále se účastníci úvěrové smlouvy dohodli na zajištění závazku zástavním právem k nemovitostem zapsaným na LV č. 3244 u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Tachov, katastrální území Stříbro, obec Stříbro, okres Tachov. Za tímto účelem byla mezi žalobcem a dlužníky uzavřena smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem dne 18.9.2012, právní účinky vkladu vznikly dnem 18.9.2012, vklad práva byl zapsán v katastru nemovitostí dne 27.9.2012.

Z oznámení o zesplatnění ze dne 21.3.2013 vyplývá, že důvodem zesplatnění dle článku III. odst. 3 smlouvy o úvěru č. 4312000069 je uvedení nepravdivých údajů a také zamlčení podstatných údajů, přičemž na základě těchto údajů byl poskytnut úvěr. Uvedené porušení povinností je spatřováno v neuvedení dalších věřitelů a existujících závazků v žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 6.9.2012. Tímto se stává splatným celý dluh, tj. jistina včetně úroku a úplaty ve výši 628.305,-Kč, okamžikem doručení tohoto oznámení. Zásilku s oznámením o zesplatnění převzali dlužníci dne 5.4.2013, jak vyplývá z předložené dodejky.

K výzvě soudu žalobce podáním doručeným soudu dne 22.9.2015 upřesnil svá tvrzení a uvedl, že po částečném zpětvzetí přihlášené pohledávky dne 4.8.2014 o částku 77.336,-Kč zůstala pohledávka žalobce jako zajištěná ve výši 531.635,-Kč. Celková dlužná částka ze smlouvy o úvěru byla 696.000,-Kč (článek III. bod 1.-tj. 71 měsíčních splátek x ve výši 9.667,-Kč = 686.357,-Kč + 72. splátka ve výši 9.643,-Kč, celkem 696.000,-Kč). Dlužná částka ve výši 696.000,-Kč se skládá z 300.000,-Kč-jistina (článek I. bod. 1.), 108.000,-Kč -úplata (článek II. bod 1.), 288.000,-Kč-úrok ve výši 16 % z jistiny za každý rok sjednaného trvání smlouvy o úvěru (článek II. bod 1.). Celkově dlužník na splátkách úvěru uhradil pouze částku 164.365,-Kč, tj. 70 měsíčních splátek ve výši 9.667,-Kč = 164.339,-Kč + na 18. splátku za měsíc únor 2014 pouze částku ve výši 26,-Kč, celkem tedy 164.365,-Kč. Žalobce přijatou úhradu ve výši 164.365,-Kč zaúčtoval v souladu s článkem II. bod 1. smlouvy o úvěru na úrok ve výši 288.000,-Kč částku 119.519,35 Kč-tzn. zbývá uhradit 168.480,65 Kč, na úplatu ve výši 108.000,-Kč částku 44.845,65 Kč-tzn. zbývá uhradit 63.154,35 Kč, na jistinu 300.000,-Kč nezaúčtoval ničeho, tzn. zbývá uhradit 300.000,-Kč.

Dle ustanovení § 198 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb. (insolvenčního zákona), věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. (KSPL 54 INS 7352/2013)

Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném v jejím popření.

V dané věci se soud nejprve k pokynu odvolacího soudu zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady nutné k tomu, aby se vůbec mohl zabývat důvodností žalobcova nároku samotného, neboť, tak jak uvedl odvolací soud, součástí právního posouzení věci soudem ve sporu o pravost (výši nebo pořadí) v insolvenčním řízení přihlášené a správcem (nebo některým z věřitelů) popřené pohledávky vždy musí být závěr o splnění předpokladů, za nichž se soud může důvodností nároku uplatněného tzv. incidenční žalobou vůbec zabývat. Při přezkoumání podmínek majících původ v insolvenčním řízení samotném jde mimo jiné o zkoumání toho, zda se žalobce dovolává určení pravosti své pohledávky ze stejného důvodu a ve stejné výši, jako v přihlášce své pohledávky do insolvenčního řízení, zda je dána věcná legitimace účastníků, zda byla žaloba podána včas. V daném případě uvedené předpoklady splněny byly. Žalobce se domáhal určení pravosti své pohledávky ze stejného důvodu a ve stejné výši jako v přihlášce své pohledávky do insolvenčního řízení. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal svoji přihlášku pohledávky částečně zpět, a to ve výši 77.336,-Kč, ve smyslu ustanovení § 184 odst. 1 insolvenčního zákona, soud částečné zpětvzetí přihlášené pohledávky žalobce vzal na vědomí (viz výrok I. tohoto rozsudku). Je dána i věcná legitimace účastníků dle § 198 odst. 1 insolvenčního zákona. Jestliže byla pohledávka žalobce popřena na přezkumném jednání konaném dne 29.1.2014 a žaloba byla doručena soudu dne 20.2.2014, byla žaloba podána včas.

K nároku žalobce uplatněného v tomto řízení soud uvádí: Žalobce dle smlouvy o úvěru č. 4312000069 ze dne 18.9.2012 dlužníku poskytl úvěr ve výši 300.000,-Kč na dobu 72 měsíců. Dlužník se zavázal vrátit půjčené peníze, zaplatit žalobci poplatek ve výši 13.000,-Kč, úrok ve výši 16 % ročně a úplatu ve výši 108.000,-Kč, a to v měsíčních splátkách po 9.667,-Kč (poslední ve výši 9.643,-Kč) s tím, že celkem žalobci zaplatí 709.000,-Kč. Mezi účastníky smlouvy vznikl platný závazkový vztah ve formě smlouvy o úvěru dle § 497 a násl. obchodního zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013. Žalobce jej uzavíral jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel. Jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu dle § 52 a násl. občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013. Jelikož v posuzované věci jde o smluvní vztah se spotřebitelem, uplatňuje se ustanovení § 262 odst. 4 obchodního zákoníku, podle kterého je třeba na takovouto smlouvu použít i ustanovení směřující k ochraně spotřebitele, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. V souhrnu řečeno, jedná o platně uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru podléhající režimu obchodního zákoníku a režimu zákona č. 145/2010 Sb., tato obsahuje podstatné náležitosti smlouvy dle ust. § 497 obchodního zákoníku, tj. závazek věřitele poskytnout na žádost druhé smluvní strany v její prospěch finanční prostředky a závazek dlužníka poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit z nich úroky. Smlouva o úvěru ve smyslu citovaného ustanovení obchodního zákoníku (§ 497) nemůže být sjednána jako bezúročná. Závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru, je její podstatnou částí (§ 269 odst. 1). Ustanovení § 502 odst. 1 obchodního zákoníku přiznává věřiteli právo požadovat úroky z poskytnutých peněžních prostředků i tehdy, není-li jejich výše v úvěrové smlouvě sjednána. Takovouto úpravou je pro vztahy založené úvěrovou smlouvu uzavřenou podle § 497 a násl. obchodního zákoníku posílen princip obsahové oddělitelnosti té části právního úkonu (úvěrové smlouvy), jež se týká úroků, a z toho vyplývá závěr, že případná neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje neplatnost úvěrové smlouvy jako celku. V úvěrové smlouvě byl sjednán úrok ve výši 16 % ročně. Dle názoru soudu není takto sjednaná výše úroků v rozporu s dobrými (KSPL 54 INS 7352/2013) mravy dle ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku, neboť neznamená značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran ve prospěch spotřebitele podle ustanovení § 56 odst. 1 občanského zákoníku, takže není důvod považovat ujednání o úrocích za neplatné ani odepřít výkon práva podle ustanovení § 265 obchodního zákoníku. Již při uzavření úvěrové smlouvy bylo jasné, jakou částku má dlužník na úrocích uhradit. Sjednaná výše úroků nepřesahuje podstatně horní hranici obvyklé úrokové míry (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Úvěr byl v souladu s ujednáním v úvěrové smlouvě předčasně zesplatněn ke dni 5.4.2013 (čl. III. bod 3. smlouvy o úvěru). Dlužník tak ztratil výhodu splátek ještě před zahájením insolvenčního řízení a bylo také jeho povinností uhradit celý zesplatněný dluh včetně sjednaných úroků. Dle názoru soudu není v rozporu se zásadou ochrany spotřebitele, pokud je úvěrová splátka sjednána tak, že nejprve bude hrazen úrok a úplata a poté jistina úvěru. Ochrana spotřebitele nemůže být bezbřehá a je i na spotřebiteli, aby zvážil výhodnost půjček mezi jednotlivými bankovními či nebankovními subjekty, přičemž při výběru mezi poskytovateli úvěru může být vedle odměny, úroku, sankcí významný také způsob hrazení úroku, úmoru či úplaty v jednotlivých splátkách. K úplatě dle ustanovení § 499 obchodního zákoníku soud uvádí, že toto ustanovení je ustanovením kogentním (§ 261 obchodního zákoníku) a týká se úplaty za rezervování prostředků pro dlužníka, přičemž jejím účelem je kompenzovat věřiteli náklady vyplývající z povinnosti mít k dispozici prostředky určené pro dlužníkův úvěr. V daném případě byla smlouva o úvěru uzavřena dne 18.9.2012, dle jejího článku I. bod 2. se smluvní strany dohodly, že úvěr bude vyplacen bankovním převodem na bankovní účet č. 151665130/0600, a to do dvou pracovních dnů od podání návrhu na vklad zástavního práva zajišťující tento úvěr do katastru nemovitostí. Vklad práva byl zapsán v katastru nemovitostí dne 27.9.2012, právní účinky vkladu vznikly k podání návrhu dnem 18.9.2012. To znamená, že návrh na vklad zástavního práva byl podán stejný den, jako byla uzavřena smlouva o úvěru a do dvou pracovních dnů byl vyplacen poskytnutý úvěr. Jestliže byla stanovena výše úplaty za rezervování finančních prostředků ve výši 300.000,-Kč na částku 108.000,-Kč, která činí cca jednu třetinu této částky, poskytnuté plnění a za to požadované jednorázové plnění je dle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy, posuzováno z hlediska ustanovení § 3 občanského zákoníku i § 56 odst. 1 občanského zákoníku, neboť je v hrubém nepoměru. Soud dle § 39 občanského zákoníku má za to, že se jedná o ujednání neplatné, neboť takto sjednaná částka se soudu jeví jako neúměrnou za rezervování finančních prostředků pro dlužníka po dobu 2 dnů. Byť je tedy takovéto ujednání o úplatě neplatné, nezpůsobuje neplatnost smlouvy jako celku, neboť i tuto část úvěrové smlouvy lze oddělit (§ 41 občanského zákoníku). Jestliže zůstala přihlášenou pohledávka žalobce ve výši 531.635,-Kč, žalovaný nadále setrvává na svém popěrném úkonu a uznává pohledávku žalobce co do částky 298.971,-Kč, žalobce ve svém písemném podání sdělil, že na úplatu ve výši 108.000,-Kč zbývá uhradit 63.154,35 Kč, soud tak dospěl k závěru, že jeho žalobní návrh je důvodným co do částky 169.510,-Kč (531.635-298.971 = 232.664-63.154,35 = 169.510). S ohledem na tento právní názor byl poté ve zbývajícím rozsahu co do částky 140.490,-Kč žalobní návrh zamítnut. Upřesněním položek, které tvořily přihlášenou pohledávku žalobce, a jejich právním zhodnocením se soud vypořádal s popěrným úkonem žalovaného, a proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II. a III. tohoto rozsudku.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 202 odst. 1 insolvenčního zákona ve spojení s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. Při porovnání míry úspěchu a neúspěchu žalobce v tomto řízení by mu náleželo 10 % celkové výše náhrady nákladů řízení. S odkazem na citované ustanovení § 202 odst. 1 insolvenčního zákona, dle kterého nemá žádný z účastníků řízení ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených (KSPL 54 INS 7352/2013) pohledávek právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci, bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků na náhradu nákladů řízení nemá právo.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Plzni dne 23.11.2015

Mgr. Jaroslava Kočandrlová, v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Kristýna Vecková