155 ICm 604/2014
Jednací číslo: 155 ICm 604/2014-43 KSPL 54INS 7353/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Kočandrlovou v právní věci žalobce: JET Money s.r.o., IČ 25858246, se sídlem Hněvotínská 241/52, Olomouc proti žalovanému: Paclík-insolvenční správce a spol., IČ 24836133, se sídlem U Trojice 1042/2, Praha 5, insolvenční správce dlužníka Hany anonymizovano , zastoupenému Mgr. Pavlem Čvančarou, advokátem, se sídlem Vrázova 7, Praha 5, o určení popřené nevykonatelné pohledávky

takto:

I. Žaloba na určení, že pohledávka žalobce JET Money s.r.o., IČ 25858246, se sídlem Hněvotínská 241/52, 779 00 Olomouc, za dlužníkem-Hana anonymizovano , anonymizovano , bytem Gagarinova 955, 349 01 Stříbro, z titulu smlouvy o úvěru č. 4312000069 ze dne 18.09.2012 a smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti ze dne 18.09.2012, co do výše v částce 310.000,-Kč je po právu, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému plnou náhradu nákladů řízení v částce 13.972,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného Mgr. Pavla Čvančary.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 20.2.2014 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že pohledávka žalobce za dlužníkem Hanou anonymizovano z titulu smlouvy o úvěru č. 4312000069 ze dne 18.9.2012 a z titulu smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti ze dne 18.9.2012 co do výše 310.000,-Kč je po právu. Svůj návrh odůvodnil žalobce tím, že přihláškou ze dne 3.6.2013 uplatnil v insolvenčním řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. KSPL 54 INS 7353/2013 pohledávku v celkové výši 608.971,-Kč z titulu nespláceného úvěru, který byl poskytnut na základě smlouvy o úvěru č. 4312000069 ze dne 18.9.2012 a smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti ze dne 18.9.2012. Přihláška byla v insolvenčním řízení zaevidována jako přihlášená pohledávka P1. Při přezkumném KSPL 54INS 7353/2013 jednání, které se konalo dne 29.1.2014, byla žalovaným přihlášená pohledávka popřena co do výše v částce 310.000,-Kč. Na základě ustanovení článku III. bod 1 smlouvy o úvěru se dlužník zavázal uhradit žalobci celkem částku ve výši 709.000,-Kč, z toho poplatek za uzavření smlouvy ve výši 13.000,-Kč a dále částku 696.000,-Kč v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 9.667,-Kč s tím, že poslední 72. splátka bude ve výši 9.643,-Kč. V ust. § 499 obchodního zákoníku je výslovně řečeno, že za poskytnutí peněžních prostředků lze sjednat úplatu, jestliže předmětem podnikání věřitele je poskytování úvěru. Tato podmínka byla zcela nepochybně u žalobce splněna. Připouští-li obchodní zákoník sjednání takovéto úplaty, nemůže být tomuto zákonnému nároku odejmuta právní ochrana pro rozpor s dobrými mravy. Dlužník se na základě smlouvy o úvěru zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky. K výši roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr žalobce uvádí, že RPSN je jeden z řady ekonomických ukazatelů, ve smlouvě o úvěru je fixní ve výši 44,4 %. Tento ukazatel slouží především k porovnání jednotlivých úvěrových nabídek. Základními vstupními parametry pro stanovení tohoto ukazatele jsou výše úvěru, údaj o termínu poskytnutí úvěru, informace o výši každé jednotlivé splátky, každého jednotlivého poplatku a případných dalších plateb. Konkrétní hodnota RPSN musí odpovídat konkrétním platebním podmínkám, které si žalobce a dlužník ve smlouvě o úvěru ujednali. Protože jde o úvěr poskytnutý v nebankovním sektoru, nese žalobce větší míru rizikovosti při návratnosti finančních prostředků. Ujednání o platebních podmínkách je záležitostí žalobce a dlužníka. Smlouva o úvěru je výsledkem dohody smluvních stran o právech a povinnostech ve smlouvě o úvěru uvedených. Za daných podmínek vyjadřuje svobodnou vůli dvou smluvních stran, a proto je jeho nárok právně podloženým. Pokud jde o neplatnost smlouvy o úvěru, k tomu žalobce sděluje, že žalobce znevýhodnění dlužníka-zřejmou nerovnost v právech a povinnostech smluvních stran-z textu smlouvy o úvěru nevyvozuje, neboť on je ten, kdo nese riziko případného nesplácení závazku dlužníkem tak, jak k tomu došlo v daném případě. Jelikož má žalobce za to, že předmětná smlouva o úvěru je platná, tak považuje za platnou i smlouvu o zřízení zástavního práva nemovitosti ze dne 18.9.2012.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, neboť v daném případě považuje za nemravnou skutečnost, že úplata za poskytnutý úvěr ve výši 300.000,-Kč činí více jak 1/3 této částky, tj. částku 108.000,-Kč. Dle jeho názoru je poskytnuté plnění a požadované jednorázové plnění v rozporu s dobrými mravy, neboť je v hrubém nepoměru, dále vedle této úplaty byly sjednány i běžné úroky z prodlení, což požadované plnění na straně věřitele zvyšuje. Rovněž žalovaný považuje nepřijatelný požadavek věřitele, aby mu byly v rámci oddlužení hrazeny úroky z úvěru nejen do dne zjištění úpadku dlužníka, ale i po dni zjištění úpadku dlužníka. Ujednání ve smlouvě o úvěru, které vytváří jistinu úvěru 709.000,-Kč jako součet půjčené částky 300.000,-Kč plus úplatu 108.000,-Kč plus úrok ve výši 16 % do konce splatnosti (301.000,-Kč), považuje jako absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy a pro rozpor s ust. § 39 občanského zákoníku ve vztahu k ust. § 56 odst. 1 občanského zákoníku, neboť smlouvy o spotřebitelském úvěru nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Zde vznik okamžitého dluhu ve výši 709.000,-Kč vytváří takovou situaci. Pro případ jakéhokoliv předčasného ukončení smluvního vztahu je zde vytvořena povinnost dlužníka hradit žalobci kromě dlužné jistiny a úroků vypočtených ke dni vrácení jistiny i zbylé úroky, jenž by měly k jistině přirůst po dobu celých šesti let. Je zde třeba vzít v úvahu, že úrok je fakticky projevem časové frekvence a že se jedná o cenu, kterou dlužník nabízí věřiteli za zapůjčení prostředků na dohodnutý časový interval.

Z předložených důkazů byl zjištěn a prokázán následující skutkový stav: KSPL 54INS 7353/2013

Žalobce přihlásil pod pořadovým číslem P-1 do insolvenčního řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. KSPL 54 INS 7353/2013 zajištěnou pohledávku z titulu úvěrové smlouvy uzavřené s dlužníky Ondřejem Bano a Hanou anonymizovano dne 18.9.2012, na základě které byli dlužníci povinni vrátit celkovou dlužnou částku ve výši 709.000,-Kč s tím, že do dnešního dne bylo na splátky úvěru uhrazeno 87.029,-Kč, tedy 9 splátek za měsíc září 2012 až květen 2013 ve výši 9.667,-Kč, na desátou splátku za měsíc červen 2013 byla uhrazena částka ve výši 26,-Kč a dále byl uhrazen poplatek za uzavření smlouvy ve výši 13.000,-Kč. Vzhledem k tomu, že spoludlužník při poskytnutí úvěru uvedl nepravdivé údaje a také podstatné údaje zamlčel, byl závazek spoludlužníka v souladu s článkem III. bod 3 smlouvy o úvěru ze dne 18.9.2012 zesplatněn, a to ke dni doručení oznámení o zesplatnění ze dne 21.3.2013, tedy ke dni 5.4.2013. Přihlášena pak byla celková výše pohledávky ve výši 608.971,-Kč. Podáním ze dne 4.8.2014 vzal žalobce částečně zpět přihlášenou pohledávku, a to ve výši 77.336,-Kč, tzn. že přihlášená pohledávka zůstala jako zajištěná ve výši 531.635,-Kč.

Na přezkumném jednání konaném dne 29.1.2014 žalovaný popřel přihlášenou pohledávku žalobce co do výše v částce 310.000,-Kč, a to z důvodu, že žalobcem bylo půjčeno 300.000,-Kč, celkem požadováno zpět 709.000,-Kč za šest let, doposud dlužníkem bylo uhrazeno 100.029,-Kč. Ve smlouvě o úvěru je uvedena RPSN 44,4 % ročně, avšak skutečná RPSN je ve výši 68,2 % ročně (půjčeno 300.000,-Kč na 6 let, přičemž má být vráceno 709.000,-Kč, tj. 409.000,-děleno šesti rovná se 68,2 %). Dlužníci tak byli uvedeni v omyl. Na jistině se dluží 300.000,-Kč minus 100.029,-Kč = 199.971,-Kč, popřeno pro rozpor s dobrými mravy-nemravná výše úroků a odměny za sjednání úvěru. Dlužníci měli půjčeno cca jeden a půl roku, tj. při úročení 22 % p.a. z jistiny dle smlouvy by z částky 300.000,-Kč měla činit nominální výše úroku 99.000,-Kč. Celkem tak k uznání částka 298.971,-Kč, k popření 310.000,-Kč. Dlužník pohledávku nepopřel. Žalobce byl vyrozuměn o popření nevykonatelné pohledávky žalovaným dopisem ze dne 3.2.2014.

Ze smlouvy o úvěru č. 4312000069 uzavřené dne 18.9.2012 mezi žalobcem a dlužníky Ondřejem Bano a Hanou anonymizovano bylo zjištěno, že žalobce se zavázal na základě této smlouvy poskytnout spoludlužníkům bezhotovostní spotřebitelský úvěr v celkové výši 300.000,-Kč s dobou trvání spotřebitelského úvěru 72 měsíců. Smluvní strany se dohodly, že za sjednání smlouvy o úvěru zaplatí dlužníci poplatek ve výši 13.000,-Kč, ve kterém jsou zahrnuty i veškeré poplatky zaplacené příslušnému katastrálnímu úřadu v souvislosti s vkladem zástavního práva k nemovitostem zajišťujícím závazek dlužníka z této smlouvy, který je splatný ke dni vyplacení úvěru, k témuž dni se sjednává i první splátka úvěru. Účastníci se dohodli na úroku 16 % z jistiny za každý rok sjednaného trvání smlouvy a sjednanou celkovou úplatu 108.000,-Kč, přičemž úrok a úplata jsou sjednány měsíčně. Po jejich úplném uhrazení je rovněž jistina splatná měsíčně. V článku II. smlouvy o úvěru se účastníci smlouvy dohodli, že v případě zesplatnění závazku přirůstá nesplacená část úroku k jistině, roční procentní sazba nákladů této smlouvy o úvěru činí 44,4 % a nebude po celou dobu smluvního vztahu měněna. Dlužníci se zavázali zaplatit věřiteli celkem 709.000,-Kč, z toho poplatek za uzavření smlouvy 13.000,-Kč a částku 696.000,-Kč v sedmdesáti dvou pravidelných měsíčních splátkách po 9.667,-Kč s tím, že poslední 72. splátka bude ve výši 9.643,-Kč. Dále se účastníci úvěrové smlouvy dohodli na zajištění závazku zástavním právem k nemovitostem zapsaným na LV č. 3244 u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Tachov, katastrální území Stříbro, obec Stříbro, okres Tachov. Za tímto účelem byla i mezi žalobcem a dlužníky uzavřena smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem dne 18.9.2012, právní účinky vkladu vznikly dnem 18.9.2012, vklad práva byl zapsán v katastru nemovitostí dne 27.9.2012. KSPL 54INS 7353/2013

Z oznámení o zesplatnění ze dne 21.3.2013 vyplývá, že důvodem zesplatnění dle článku III. odst. 3 smlouvy o úvěru č. 4312000069 je uvedení nepravdivých údajů a také zamlčení podstatných údajů, přičemž na základě těchto údajů byl poskytnut úvěr. Uvedené porušení povinností je spatřováno v neuvedení dalších věřitelů a existujících závazků v žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 6.9.2012. Tímto se stává splatným celý dluh, tj. jistina včetně úroku a úplaty ve výši 628.305,-Kč, okamžikem doručení tohoto oznámení. Zásilku s oznámením o zesplatnění převzali dlužníci dne 5.4.2013, jak vyplývá z předložené dodejky.

V dané věci soud na úvod konstatuje, že žaloba byla podána v zákonem stanovené lhůtě. Žaloba nebyla podána po právu, s argumentací žalobce se soud neztotožňuje. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 18.9.2012 byl dlužníku poskytnut úvěr ve výši 300.000,-Kč, dlužník se zavázal jej splácet ve splátkách po 9.667,-Kč měsíčně, s tím, že poslední 72. splátka bude ve výši 9.643,-Kč v souladu se splátkovým kalendářem, který tvoří nedílnou přílohu smlouvy o úvěru. Mezi účastníky smlouvy vznikl platný závazkový vztah ve formě smlouvy o úvěru dle § 497 a násl. obchodního zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013. Dlužník své povinnosti z uvedené smlouvy nesplnil, dostal se do prodlení, proto žalobce přistoupil k tomu, že úvěr zesplatnil. Je nepochybné, že žalobce jednal při uzavírání a plnění smlouvy o úvěru v rámci své podnikatelské činnosti a dlužník ji neuzavíral jako podnikatel. V daném případě se jedná o platně uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru podléhající režimu obchodního zákoníku a režimu zákona č. 145/2010 Sb., tato obsahuje podstatné náležitosti smlouvy dle ust. § 497 obchodního zákoníku, tj. závazek věřitele poskytnout na žádost druhé smluvní strany v její prospěch finanční prostředky a závazek dlužníka poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit z nich úroky. Úpravou obsaženou v ustanovení § 502 odst. 1 obchodního zákoníku je posílen princip obsahové oddělitelnosti té části právního úkonu (smlouvy o úvěru), která se týká úroků, od další části takové smlouvy, případná neplatnost ujednání o úrocích ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje neplatnost smlouvy jako celku. Účelem ustanovení § 499 obchodního zákoníku je kompenzovat věřiteli náklady vyplývající z povinnosti mít k dispozici prostředky určené pro dlužníkův úvěr, pokud však je takovéto ujednání o úplatě neplatné, nezpůsobuje neplatnost smlouvy jako celku, neboť tuto část lze oddělit. Předmětem sporu je nárok žalobce na určení pravosti pohledávky ve výši 310.000,-Kč z titulu dlužných úroků. Soud má za to, že ujednání o výši úroků je absolutně neplatné dle § 39 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013, neboť je v rozporu s dobrými mravy. Žalobce požaduje po dlužníkovi úplatu ve výši 108.000,-Kč za poskytnutý úvěr ve výši 300.000,-Kč, která činí cca jednu třetinu této částky. Poskytnuté plnění a požadované jednorázové plnění je dle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy, posuzováno tedy z hlediska ustanovení § 3 občanského zákoníku i § 56 odst. 1 občanského zákoníku, jelikož závazkový vztah mezi smluvními stranami se řídí také ustanoveními směřujícími k ochraně spotřebitele, neboť je v hrubém nepoměru, když vedle této úplaty byly sjednány i běžné úroky z prodlení, což požadované plnění věřitele zvyšuje. Ujednání o úrocích je neplatné dle § 39 občanského zákoníku rovněž i z toho důvodu, neboť obchází ustanovení § 170 písm. a) insolvenčního zákona, podle kterého se v insolvenčním řízení neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak, úroky, úroky z prodlení a poplatky z prodlení z pohledávek přihlášených věřitelů vzniklých před rozhodnutím o úpadku, pokud přirostly až v době po tomto rozhodnutí. Žalobce fakticky požaduje úhradu úroků vyloučených z uspokojení v insolvenčním řízení a tímto obchází zákon. Účelem ustanovení § 170 písm. a) insolvenčního zákona jednoznačně bylo, aby v insolvenčním řízení nebylo uspokojováno příslušenstvím pohledávek přihlášených věřitelů vážící se k době až po rozhodnutí o úpadku. Pokud se týká úroků jako plodů peněž, pak smyslem a účelem tohoto zákonného ustanovení bylo, aby byly uspokojovány pouze ty částky úroků, které narostly, KSPL 54INS 7353/2013 resp. vázaly se k období před rozhodnutím o úpadku a ty částky úroků, které se váží k období až po rozhodnutí o úpadku (tj. ty které představují cenu peněz až za období po rozhodnutí o úpadku), aby nebyly v insolvenčním řízení uspokojovány, přestože došlo k zesplatnění úvěru na základě platného ujednání o ztrátě výhody splátek. Žalobce po dlužníkovi požaduje nejen částku 108.000,-Kč jakožto úplatu za poskytnutý úvěr, ale dále i úroky ve výši 16 % až do konce splatnosti, tedy kromě dlužné jistiny požaduje i úroky, které by k jistině měly přirůst po dobu celých šesti let, na kterou byl splátkový kalendář sjednán. Ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku patří k právním normám s relativně neurčitou abstraktní hypotézou. Vymezení hypotézy právní normy tak závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. V dané věci je dále nutné zdůraznit, že dohodnutá výše RPSN podstatně převyšuje obvyklou RPSN, která u úvěrů poskytovaných bankami činila v době uzavření předmětné smlouvy okolo 15 % ročně, což je skutečností obecně známou vyplývající ze statistických údajů ČNB a je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že ujednání ve smlouvě o úvěru v tomto směru je v rozporu s dobrými mravy a ve smyslu § 39 občanského zákoníku neplatné, včetně ujednání o úplatě za sjednání úvěru, když tato částka představuje v podstatě jednu třetinu půjčených peněz. Ve smlouvě byla RPSN uvedena ve výši 44,4 % ročně, avšak skutečná její výše představovala částku 68,2 %. Dlužník byl tímto způsobem skutečně uveden ze strany věřitele v omyl, jestliže fakticky mu bylo půjčeno 300.000,-Kč, ale zpět je po něm požadováno 709.000,-Kč za šest let. Pokud je žalobcem odkazováno na princip smluvní volnosti, je nutné zdůraznit, že princip autonomie vůle a rovnosti je doplňován a korigován rovněž principem ekvity či spravedlnosti a poctivosti, kdy ve spotřebitelském vztahu je dodavatel fakticky ve výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje. Lze proto předpokládat, že dodavatel se bude chovat ve vztahu ke spotřebiteli v obecné poloze poctivě, nepoctivému ujednání nelze poskytnout právní ochranu. Smlouva o spotřebitelském úvěru nesmí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, tak jak dovodil tento soud i v souběžně vedeném řízení mezi týmiž účastníky sp. zn. 155 ICm 605/2014. S ohledem na uvedené skutečnosti soud proto podanou žalobu zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 202 odst. 1 insolvenčního zákona ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl zcela úspěšný, náleží mu proto plná náhrada nákladů řízení ve výši 13.972,-Kč představující odměnu za 3 úkony právní služby po 3.100,-Kč dle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., 3 paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta po 300,-Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradu ztráty času za 6 půlhodin po 100,-Kč dle § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradu cestovních výdajů za cestu k ústnímu jednání Praha-Plzeň a zpět v celkovém počtu 182 km osobním automobilem Ford Mondeo RZ: 2AH9337 při průměrné spotřebě 5,43 l/100 km motorové nafty spolu se sazbou základní náhrady za použití motorového vozidla dle vyhl. č. 328/2014 Sb. včetně 21 % DPH z odměny zastupování a z náhrad dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Ke splnění povinnosti žalobci soud stanovil běžnou třídenní lhůtu běžící od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem o.s.ř., platební místo k rukám advokáta žalovaného mu bylo stanoveno dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. KSPL 54INS 7353/2013

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého práva návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo podat exekuční návrh u exekutora.

V Plzni dne 22.06.2015

Za správnost vyhotovení: Mgr. Jaroslava Kočandrlová, v.r. Helena Mašková samosoudce