155 ICm 516/2012
Jednací číslo: 155 ICm 516/2012-39 (KSPL 54 INS 17343/2011) .

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Žánovou v právní věci žalobce: Profidebt, s.r.o., IČ 27221971, Jindřišská 24/941, 110 00, Praha 1, zast.: JUDr. Jaroslav Beránek, Pernštýnské nám. čp. 80, 530 02, Pardubice-Staré Město proti žalovanému : IKT INSOLVENCE v.o.s., IČ 29113091, Palackého 389/7, 301 00, Plzeň, IS dlužnice Ivany Kupečkové, v řízení o žalobě na určení popřené nevykonatelné pohledávky,

takto:

1. Žaloba o určení, že žalobkyně má za dlužníkem Ilonou Kupečkovou pohledávku z titulu neplnění dohody o uznání dluhu č. 1415234108 a jeho splácení ze dne 2.6.2010 s příslušenstvím ve výši 121.125,11 Kč, se zamítá.

2. Účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Dne 21.2.2012 podal žalobce proti žalovanému ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhal vydáním rozsudku, kterým by soud určil, že žalobce má za dlužníkem-Ilonou Kupečkovou pohledávku z titulu neplnění dohody o uznání dluhu ze dne 2.6.2010 ve výši 121.125,11 Kč. Žaloba byla odůvodněna tak, že žalobce řádně uplatnil v insolvenčním řízení dlužnice pohledávku ve výši 121.125.11 Kč, a to z titulu neplnění dohody o uznání dluhu a jeho splácení ze dne 2.6.2010, přičemž uznání dluhu se týká smlouvy o revolvingovém úvěru č. 4952199 ze dne 5.11.2008 uzavřenou mezi dlužnicí a předchozím věřitelem, společností Cofidis, s.r.o. Při přezkumném jednání, které se konalo dne 18.1.2012, jehož se žalobce nezúčastnil, popřel insolvenční správce pravost a výši pohledávky s odůvodněním, že smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě věřitel pohledávku od právního předchůdce získal je neurčitá, a tedy neplatná a že rozhodčí nález s ohledem na formu uzavřené rozhodčí doložky nesplňuje náležitosti ve smyslu platné judikatury. Sankce uvedené v rozhodčím nálezu jsou nadto v rozporu s dobrými mravy. Z uvedených důvodů je nález nicotným právním aktem a insolvenční správce proto zařadil pohledávku jako nevykonatelnou. K námitce IS ohledně neurčitosti smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.2.2008, jež jí byla z tohoto důvodu označena za neplatnou žalobce poznamenává, že rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29.2.2008, uzavřená mezi společností Cofidis, s.r.o. jakožto postupitelem žalobcem jakožto postupníkem, obsahuje v souladu s platnou judikaturou veškeré obligatorní náležitosti. K námitce IS ohledně nicotnosti rozhodčího nálezu, když tento neobsahuje náležitosti ve smyslu platné judikatury z důvodu formy rozhodčí doložky, žalobce poznamenává, že námitku neshledává dostatečně určitou, neboť IS nebylo řádně specifikováno, jaké náležitosti v souladu s platnou judikaturou rozhodčí nález nesplňuje resp., jaké konkrétní rozhodnutí soudu tímto rozhodčím nálezem není akceptováno. Žalobce poukazuje z hlediska formy rozhodčí doložky, že v rozhodčí doložce vymezené v bodu 10 smluvních ujednání v dohodě o uznání dluhu se smluvní strany zavázaly, že veškeré spory vzniklé z této dohody nebo v souvislosti s ní budou řešeny v souladu se zákonem č. 216/1994 Sb. Výběr příslušného rozhodce byl určen přímo dohodou stran tak, že byl určen nejen počet rozhodců-jedna osoba, ale dále taktéž byla v případě JUDr. Vaňkové a Mgr. Lansmana tato osoba konkretizována a pouze v případě dalším byl stanoven způsob určení této osoby prostřednictvím výběru ze seznamu rozhodčí společnosti s.r.o. Žalobce považuje za důvodný požadovaný nárok, neboť pokládá přihlášenou pohledávku za vykonatelnou. Žalobce považuje smlouvu o úvěru za obchodně právní vztah a následně uzavřená dohoda o uznání dluhu je pouze úpravou vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, předmětem dohody je úprava úhrady závazku, uznání závazku co do důvodu i výše dlužníkem a zajištění pohledávky věřitele. Žalobce uvádí, že hlavním smyslem smluvní pokuty je zajištění závazku, tedy donutit dlužníka pod pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění závazku. Zároveň má smluvní pokuta sankční charakter. Sjednání smluvní pokuty a její výše je zásadně věcí vzájemné dohody stran. Žalobce zdůrazňuje, že ujednání o smluvní pokutě není možné v obchodně právních vztazích považovat za neplatné podle § 39 občanského zákoníku pouze z důvodu nepřiměřenosti, v obchodně právních vztazích je možné posuzovat ujednání o smluvní pokutě neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 OZ pouze v případě, že by se dobrým mravům příčily okolnosti, za nichž byla pokuta sjednána. Žalobce má za to, že pohledávku přihlásil zcela oprávněně.

Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 17.4.2012 navrhl žalobu v plném rozsahu zamítnout. Popření stejně jako zařazení přihlášených pohledávek bylo žalovanou účinně plně v souladu s platným právem. V souladu s ustálenou judikaturou prvotní posouzení zda nárok přihlášený věřitelem je vykonatelný či nikoliv náleží IS. Smlouvu o revolvingovém úvěru uzavřel dlužník a Cofidis , s.r.o. Společnost Cofidis, s.r.o. uzavřela se žalobcem rámcovou dohodu o postoupení pohledávek. Tato dohoda nejen ze svého označení, ale zejména ze svého obsahu nezakládá závazkový vztah; pohledávky a závazky smluvních stran z nich nevznikají. Rámcová smlouva obsahuje základní pravidla pro postoupení pohledávek a stanoví základní pravidla, jimž by měly podléhat všechny konkrétní tzv. realizační smlouvy, tj. představuje pouze všeobecné obchodní podmínky dle § 273 obchodního zákoníku. K přihlášce žalobce přiložil pouze seznam postupovaných pohledávek, nikoliv smlouvu o postoupení pohledávek. Žalovaný je tohoto názoru, že pouze na základě seznamu nelze platně pohledávky postoupit. Smluvními stranami dohody o uznání dluhu jsou žalobce a dlužnice. S ohledem na výše uvedené nemohla žalobkyně uzavřít dohodu o uznání dluhu včetně rozhodčí doložky, a proto jsou tyto neplatné. Podpis na dohodě o uznání dluhu neodpovídá podpisu dlužnice na revolvingovém úvěru a nesouhlasí ani s podpisy dlužnice v přílohách zmíněných přihlášek. Rozhodčí doložka je neplatná z důvodu výše uvedených a také proto, že je neurčitá a rovněž pro rozpor se zákonem. Rozhodčí doložka nespecifikuje, jakým způsobem má být příslušný rozhodce určen. Obsahuje pouze ustanovení, že se rozhodčí řízení bude konat v sídle zvoleného rozhodce i přesto, že jsou dány tři varianty rozhodce.

Z přihlášky žalobce do insolvenčního řízení má soud za prokázané, že žalobce přihlásil pohledávku v celkové výši 121.125,11 Kč, přičemž jistina z této částky činila 85.294,49 Kč a příslušenství 35.830,62 Kč. Z naposledy uvedené částky činil soudní poplatek 540,-Kč a úrok z prodlení 35.290,62 Kč. Pohledávka byla přihlášená jako nezajištěná a vykonatelná. Jako důvod vzniku žalobce uvedl dohodu o uznání dluhu č. 1415234108 ze dne 2.6.2010, která je uznáním dluhu ze smlouvy o úvěru s Cofidis, s.r.o. ze dne 24.11.2008. Dne 5.2.2012 bylo sepsáno IS-žalovaným vyrozumění o popření přihlášené pohledávky v celkové výši 121.125 Kč. Z vyrozumění vyplývá, že správce popírá pravost a výši přihlášené pohledávky, neboť smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě věřitel pohledávku od právního předchůdce získal, je neurčitá, a tedy neplatná. IS dále namítá, že rozhodčí nález s ohledem na formou uzavřené rozhodčí doložky nesplňuje náležitosti ve smyslu platné judikatury. Sankce uvedené v rozhodčím nálezu jsou navíc v rozporu s dobrými mravy. Jak vyplynulo z kopie dodejky pošty, žalobce toto vyrozumění obdržel dne 7.2.2012. Žaloba byla podána, jak uvedeno shora dne 22.2.2012.

S ohledem na shora uvedené soud konstatuje, že žaloba byla podána v zákonem stanovené lhůtě.

Z listin, které byly připojeny k přihlášce pohledávky, má soud za prokázané, že mezi společností Cofidis, s.r.o. jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla dne 29.2.2008 uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek. Z této smlouvy vyplývá, že postupitel prohlásil, že průběžně uzavírá se svými klienty smlouvy o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytuje svým klientům své produkty, kterými jsou k datu uzavření této smlouvy produkt Cofidirect, Cofiflexi, karta magnet. Postupitel v souladu s níže uvedenými podmínkami po dobu trvání této smlouvy postupuje postupníkovi peněžité pohledávky za dlužníkem ze smluv o revolvingovém úvěru, které uzavřel nebo v budoucnu uzavře s dlužníky. Pohledávky postupníka za dlužníky se skládají z částky připadající na nominální hodnotu poskytnutého úvěru s přísl. Postupitel vede seznam pohledávek, který obsahuje smlouvy uzavřené s dlužníky a specifikaci pohledávek za dlužníky. Postupitel je oprávněn zaslat každý kalendářní měsíc seznam pohledávek za dlužníky, postupovaných postupníku podle této smlouvy. V článku 3) je uvedeno, že odesláním seznamu pohledávek, uvedeného v článku 2 této smlouvy postupitel úplatně postupuje na postupníka veškeré pohledávky specifikované v seznamu a postupník úplatné postoupení všech pohledávek v seznamu specifikovaných od postupitele přijímá za společně dohodnutou kupní cenu a zavazuje se potvrzený seznam pohledávek zaslat bez zbytečného odkladu zpět postupiteli; seznamy pohledávek tvoří přílohu této smlouvy a její nedílnou součást. V příloze č. 1 této smlouvy je obsažen seznam pohledávek postupovaných postupníkovi ke dni uzavření této smlouvy; seznamy pohledávek postupovaných po datu uzavření této smlouvy musí, pokud jde o rozsah údajů, odpovídat ve všech podstatných ohledech seznamu uvedenému v příloze 1) této smlouvy. K uvedené smlouvě pak byla žalobcem přiložena příloha č. 25) k rámcové smlouvě o postoupení pohledávek, kde na druhém listu pod pořadovým č. 116 figuruje dlužnice Ilona Kupečková, přičemž v odstavci kde je uvedena celková dlužná částka je uvedena částka 62.748,52 Kč, jistina by pak měla činit 49.551,61 Kč a úrok 8.156,91 Kč. Na konci druhého listu této přílohy č. 25 je pak uveden datum 28.2.2010. Soud měl dále k dispozici listinu označenou jako návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru-smlouva o revolvingovém úvěru, která byla uzavřena mezi dlužníkem a společností Cofidis, s.r.o. V závěru tohoto návrhu-smlouvy je uvedeno, že klientem navrhovaná výše disponibilního úvěrového limitu k datu uzavření smlouvy je 50.000,-Kč a minimální měsíční splátka 1.500,-kč při úrokové sazbě 1,81 % měsíčně RPSN 24 % bez pojištění. Z této listiny dále vyplývá, že čistý měsíční příjem klientky činil 8.000,-Kč, rodinné přídavky 2.000,-Kč + ostatní příjmy 7.300,-Kč. V jaké výši a zda vůbec byla částka dlužnici poskytnuta ze smlouvy nevyplývá. Dále měl soud k dispozici dohodu o uznání dluhu č. 1415234108 ze dne 2.6.2010. Jako smluvní strana figuruje v této dohodě jednak Ilona Kupečková a na straně věřitele žalobce. Z této dohody vyplývá, že na žalobce byla postoupena pohledávka ve výši 63.779,19 Kč, z čehož jistina činí 49.551,61 Kč a úroky 9.187,58 Kč. Dále je zde uvedena smluvní pokuta 5.049 Kč. V kolonce konečný závazek je pak uvedena smluvní pokuta 15.943,81 Kč, konečný závazek 79.723 Kč V dohodě je uvedeno, že nedílnou součástí dohody o uznávání dluhu jsou smluvní ujednání uvedená v příloze této smlouvy, s nimiž se dlužník seznámil, což stvrzuje svým podpisem. Dále je zde uvedeno, že smluvní strany prohlašují, že tuto dohodu uzavírají podle své svobodné vůle nikoliv pod nátlakem, v tísni ani za jinak nevýhodných podmínek. Z článku 2.2 všeobecných obchodních podmínek společnosti Cofidis, s.r.o. vyplývá, že není-li dále uvedeno jinak a nebo nevyplývá-li z okolností jinak, smlouva o úvěru se uzavírá přijetím návrhu smlouvy klientem. Dle bodu 2.3 návrh smlouvy překládá věřitel klientovy přímo a to tak, že ji zašle na adresu klienta, dle bodu 2.5 věřitel po posouzení a ověření obdržených dokumentů sdělí klientovi písemně, zda byla splněna podmínka pro poskytnutí úvěru či nikoliv. Dle bodu 3.1 na základě platně uzavřené smlouvy o úvěru poskytne věřitel klientovi úvěr ve výši ve smlouvě uvedené a to za podmínek smlouvy o úvěru a těchto podmínek, formou převodu peněžních prostředků klientovi na jeho bankovní účet, případně na účet třetí osoby s tím, že minimální částka prvního čerpání musí být alespoň 300,-kč. Dle bodu 3.2 klient čerpá poskytnutý úvěr okamžikem, kdy dojde k převodu peněžních prostředků. Dle bodu 4.1 klient je povinen řádně a včas splácet poskytnutý úvěr v souladu se smlouvou o úvěru a těmito podmínkami a zejména je povinen sjednanou výši měsíčních splátek jako minimální výši splátky a to pod ztrátou výhody splátek. Minimální měsíční splátka úvěru zahrnuje splátku sjednaných úroků z úvěrů, příslušnou část čerpaného úvěru, náklady věřitele na poskytované služby případně i pojistné. Dle bodu 7.1 poruší-li klient některou ze svých smluvních povinností je povinen, zaplatit věřiteli pro ten případ sjednanou smluvní pokutu. Smluvní pokuta je splatná první den porušení příslušné povinnosti, na kterou se smluvní pokuta vztahuje. Má-li porušení smluvních povinností klienta povahu prodlení splnění peněžitých závazků vůči věřiteli je klient zaplatit věřiteli paušální náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s porušením povinnosti klienta ve výši 8 % z každé úvěrové splátky, s níž se klient ocitl v prodlení o více jak 15 dnů. Dále je klient povinen zaplatit věřiteli úroky z prodlení ve výši 0,08 % z dlužné částky a to denní, počínaje prvním dne prodlení. Nastane-li některá ze skutečností uvedených shora, které důvodem pro uplatnění práva věřitele na odstoupení od smlouvy o úvěru, je klient zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 100 % celkové výši v té době dlužné částky na základě smlouvy o úvěru. V případě ukončení smlouvy o úvěru na základě odstoupení věřitele klient je povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši odpovídající souhrnné výši úroků z úvěru ode dne účinnosti odstoupení do dne, ke kterému dle smlouvy o úvěru mělo skončit řádné splacení úvěru. V článku 10 smluvních ujednání č. N/2009/0101 je uvedena rozhodčí doložka. Strany se dohodly, že veškeré spory vzniklé z této dohody nebo v souvislosti s ní, včetně sporů ze směnky vystavené na základě této dohody se účastníci dohody zavazují řešit v souladu se zákonem č. 216/1994 Sb. v platném a účinném znění v jednoinstančním rozhodčím řízení rozhodovaným kterýmkoliv z níže uvedených rozhodců. Rozhodčí řízení se bude konat v sídle zvoleného rozhodce, případně v místě určeném tímto rozhodcem. Rozhodci pro tento účel jsou: JUDr. Eva Vaňková, Mgr. Landsman, rozhodce určený rozhodčí společností, s.r.o. ze seznamu rozhodců této společnosti zveřejněném na internetové adrese na základě žaloby adresované do sídla rozhodčí společnosti. Soud měl dále k dispozici rozhodčí nález vydaný dne 5.1.2011 rozhodcem Mgr. Michalem Wiedermanem, rozhodcem určeným rozhodčí společností s.r.o. se sídlem Brno, Lidická 22. Tímto rozhodčím nálezem byla žalované-dlužnici uložena povinnost uhradit žalobci pohledávku ve výši 89.214,97 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 87.294,49 Kč od 7.9.2009 do zaplacení a náklady rozhodčího řízení zahrnující rozhodčí poplatek ve výši 540,-Kč dle bankovní účet společnosti Profidebt, s.r.o. vedeným Komerční banky, a.s. to vše do 3 dnů od nabytí právní moci rozhodčího nálezu. Rozhodčí nález nabyl právní moci dne 8.2.2011. Žalovaná strana soudu předložila jednací řád rozhodčí společnosti, s.r.o., ze kterého vyplývá, že předseda jmenuje rozhodce pro konkrétní rozhodčí řízení, jestliže ten není jmenován v rozhodčí smlouvě. Rozhodčí řízení je zahájeno doručením žaloby do sídla společnosti. Doručení je nutné v písemné formě-doručení faxem nebo elektronickou poštou musí být do 3 dnů písemným vyhotovením. Veškerá komunikace účastníka rozhodcem či společností musí být vedena v písemné formě, není-li ujednáno jinak.

Podle § 198 odst. 1 insolvenčního zákona věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci.

Podle § 199 odst. 1 insolvenčního zákona, insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty k soudu. Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutí příslušného orgánu lze uplatit jen ve skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci.

V dané věci soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Jak již bylo uvedeno shora, žalobce přihlásil do insolvenčního řízení za dlužnicí pohledávku ve výši 121.125.11 Kč, přičemž jistina z této částky činila 85.294,49 Kč. Jako důvod vzniku byla uvedena dohoda o uznání dluhu ze dne 2.6.2010. Uznání dluhu jednostranný právní úkon dlužníka adresovaný věřiteli, který lze učinit až poté co dluh vznikl. Kromě obecných náležitostí předepsaných pro právní úkony je k jeho platnosti třeba písemné formy, vyjádření příslibu zaplatit dluh a uvedení důvodu dluhu a jeho výše. Uznáním dluhu nezaniká původní závazek dlužníka a ani nevzniká nový, ale zakládá se jím vyvratitelná právní domněnka, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. V daném případě dohoda o uznání dluhu měla být uznáním dluhu ze smlouvy o úvěru mezi společností Cofidis, s.r.o. a dlužnicí. Soud má za to, že na uvedenou smlouvu o úvěru dopadají ustanovení zákona č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, neboť v daném případě šlo o půjčku za úplatu a šlo o smlouvu uzavřenou mezi předchůdcem žalobce jako dodavatelem a spotřebitelem, neboť žalobce v řízení neprokázal, že by dlužnice jednala při uzavření smlouvy o úvěru v rámci své obchodní či podnikatelské činnosti a že by jí k úvěru poskytl nikoliv pro její osobní potřebu nebo pro potřebu její rodiny, že by úvěr neposkytl k její osobní spotřebě. Na takovou smlouvu se subsidiárně vztahují ust. občanského zákoníku, a to jak o spotřebitelských smlouvách, tak o platnosti právních úkonů, včetně § 39 občanského zákoníku. Soud má za to, že uznání dluhu, tak jak bylo předloženo žalobcem nemá náležitosti dané zákonem. Dlužnice pouze podepsala konečný závazek evidentně vyčíslený věřitelem a jakýsi splátkový kalendář , je zde uvedeno i číslo smlouvy a výše odkoupené pohledávky. Dle názoru soudu je tato dohoda o uznání dluhu neurčitá a chaotická, chybí zde jednostrany projev vůle směřující k uznání důvodu i výše pohledávky. Nutno podotknout, že dohodu o uznání dluhu sepsal s dlužnicí již žalobce, nikoliv původní věřitel. Dle názoru soudu i rozhodčí doložka, která byla mezi stranami ujednána v rámci dohody o uznání dluhu nebyla uzavřena v souladu se zákonem a konstantní judikaturou. Soud odkazuje zejména na rozhodnutí Nejvyššího soudu v Brně sp.zn. 31Cdo 1945/2010. Rozhodčí doložka sice obsahuje ujednání o tom, že spor bude rozhodovat jediný rozhodce, jsou zde uvedeny dvě možnosti Ad hoc a dále je jako třetí možnost uvedena soukromá společnost, která ze svého středu může vybere rozhodce, který spor bude rozhodovat. Nakonec to byl právě rozhodce nikoli uvedený v doložce, ale ten vybraný soukromou právnickou osobou. Dle názoru soudu je takovýto způsob nepřípustný. Soud má tedy za to, že nebyla založena pravomoc rozhodce, který spor rozhodoval, vydat rozhodčí nález, neboť uvedený rozhodce nebyl výslovně v ujednání o rozhodčí doložce uveden. Insolvenční správce tedy učinil správně, pokud zařadil pohledávku žalobce jako nevykonatelnou. Zásadním důvodem pro zamítnutí žaloby je však názor soudu o tom, že považuje dohodu o postoupení pohledávek za neplatnou z důvodu neurčitosti. Rámcová smlouva o postoupení pohledávek je neurčitá zejména v bodu 3). K postupování pohledávek má podle smlouvy docházet odesláním seznamu pohledávek, který obsahuje smlouvy uzavřené s dlužníky a specifikaci pohledávek za dlužníky. Ke smlouvě je přiložena jakási příloha č. 25, lze se domnívat, že k této příloze patří oba listy, kde v závěru pod č. 116 figuruje i dlužnice. Přitom smlouva o postoupení pohledávek odkazuje na jakousi přílohu č. 1. Patrně příloha č. 1 se vztahovala k úplně prvotnímu období po uzavření smlouvy. Nebylo prokázáno, a nakonec ani tvrzeno, kdy došlo k odeslání seznamu pohledávek, a zda vůbec, kdy a zda vůbec došlo k postoupení pohledávky. Z přílohy č. 25 pak vyplývá, že u dlužnice mělo dojít k postoupení pohledávky ve výši 62.748,52 Kč, přičemž z dohody o uznání dluhu vyplývá, že výše odkoupené pohledávky činí 63.779,19 Kč. Dle názoru soudu tedy bez dalších tvrzení a důkazů nelze uzavřít, že pohledávka za dlužnicí, která byla předmětem úvěrové smlouvy se společnosti Cofidis, s.r.o. byla skutečně na žalobce postoupena, a nelze zjistit, kdy k takovému postoupení došlo. Pokud tedy nebylo platně postoupeno, nemohla ani dlužnice uzavřít s nástupcem věřitele dohodu o uznání dluhu (pokud by byla platná co do formy). Soud má tedy za to, že se žalobci nepodařilo prokázat aktivní legitimaci k podání přihlášky do insolvenčního řízení za dlužnicí a tedy ani aktivní legitimaci k podání žaloby k této věci. Z uvedených důvodů se soud dále nezabýval oprávněností event. pohledávky vůči dlužnici vyplývající z úvěrové smlouvy. Soud by nemohl vycházet z rozhodčího nálezu shora uvedeného a musel by se zabývat tím, kolik bylo dlužnici reálně půjčeno (lze se domnívat, že se jednalo o 50.000,-Kč), zda a v jakých částkách bylo na smlouvu dlužnicí plněno, zda by původní věřitel měl nárok na smluvní pokuty, zda jsou tyto pokuty v souladné s dobrými mravy a zda by event. přicházela v úvahu moderace smluvních pokut. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

O nákladech řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný měl ve věci úspěch a náleželo by mu právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Žalovaný však žádné náklady nepožadoval.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím, Krajského soudu v Plzni, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí.

Krajský soud v Plzni dne 01.10.2012

Za správnost vyhotovení: Mgr. Ivana Žánová, v.r. Petra Menclová samosoudkyně