155 ICm 4414/2014
Jednací číslo: 155 ICm 4414/2014-112 (KSPL 54INS 270/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Miroslavou Jarošovou v právní věci žalobce Československá obchodní banka, a.s., se sídlem Radlická 333/150, Praha 5, IČ 00001350, zastoupeného Mgr. Jiřím Žákem, advokátem v Praze 1, Národní 60/28, proti žalované Vladislavě anonymizovano , anonymizovano , bytem Zavlekov 56, zastoupené obecným zmocněncem JUDr. Martinem Houtem, bytem Sídliště Míru 303, Horní Planá, o určení pravosti popře né nevykonatelné pohledávky

takto:

I. Určuje se, že žalobcova dílčí pohledávka č. 1 za žalovanou ve výši Kč 30.607,51, přihlášená pod pořadovým číslem přihlášky P-12 do insolvenčního řízení, vedeného zdejším soude m pod sp.zn. KSPL 54 INS 270/2014, je pohledávkou po právu.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci k rukám jeho zástupce Mgr. Jiřího Žáka, advokáta v Praze 1, Národní 28, náklady řízení ve výši Kč 13.228,-.

Od ůvo d ně n í

Žalobce se domáhal určení pravosti své dílčí pohledávky č. 1, přihlášené pod pořadovým číslem přihlášky P-12. Určení pravosti dílčí pohledávky č. 2 žalobce nepožadoval. Žalobce byl přípisem ze dne 25.9.2014 vyrozuměn pouze o popření dílčí pohledávky č. 2, o popření dílčí pohledávky č. 1 se dozvěděl až z usnesení zdejšího soudu v této insolvenční věci ze dne 2.12.2014.

Dílčí pohledávka č. 1 se skládala z vyčerpané jistiny úvěru ve výši Kč 15.000,-, z úroků ve výši Kč 11.069,80, počítaných z jistiny Kč 15.000,-, úročené sazbou 16,9% od 31.1.2010 do 28.2.2010 a sazbou 18,9% od 1.3.2010 do 29.4.2014 a ze zákonných úroků z prodlení ve výši Kč 4.537,63 počítaných z jistiny od 1.3.2010 do 29.4.2014.

Uvedené nároky žalobci vznikly ze smlouvy o povoleném přečerpání běžného účtu ze dne 17.4.2009. Žalobce žalované poskytl na základě této smlouvy kontokorentní úvěr ve výši KSPL 54INS 270/ 2014

Kč 15.000,-a byl oprávněn inkasovat z běžného účtu úroky vždy k poslednímu dni v kalendářním měsíci. Žalovaná se zavázala na účtu udržovat zůstatek v takové výši, aby byl uvedený postup možný. Připsáním prostředků na účet došlo nejprve k úhradě příslušenství a následně jistiny z povoleného přečerpání účtu. Ke dni konečné splatnosti úvěru byla žalovaná povinna uhradit aktuálně čerpanou částku úvěru včetně příslušenství. Protože se žalovaná ocitla v prodlení již 30.6.2009 a nereagovala ani na výzvy k úhradě dluhu, prohlásil žalobce dne 26.5.2010 všechny pohledávky za splatné. Po zesplatnění úvěru žalovaná zaplatila na dluh celkem Kč 2.500,-.

Žalovaná vůči pohledávce uplatnila tyto námitky:

1. Není si vědoma toho, že by jí žalobce řádně oznámil změnu úrokové sazby ze 16,9% na 18,9%. I kdyby tak však učinil, jednalo by se pouze o jednostrannou změnu spotřebitelské smlouvy, která by byla neplatná.

2. Žalovaná není povinna platit nic podle sazebníku, neboť jí nebyl při uzavření smlouvy znám, ani ke smlouvě nebyl přiložen. Žalovaná rovněž nebyla seznámena s obchodními podmínkami.

3. Žalobcovy pohledávky jsou promlčeny. Pokud byla žalovaná v prodlení již od 30.6.2009 a žalobce pohledávku přihlásil až 26.5.2014, učinil tak po uplynutí promlčecí lhůty. Prohlášení pohledávek za splatné k 26.5.2010 je irelevantní, neboť pohledávky již byly v té době po splatnosti a mohly být vymáhány dříve.

4. Žalobce ignoroval právo na ochranu spotřebitele i v tom, že v oznámení o změně úrokové sazby počítal s úrokem z prodlení ve výši 15%.

Žalobce k popěrným důvodům uvedl, že žalovaná byla v oznámení o nové úrokové sazbě informována o možnosti vyjádřit písemně svůj nesouhlas s navrženou změnou, této možnosti však nevyužila. Smlouva o úvěru se řídí obchodním zákoníkem, postup změny úrokové sazby byl sjednán v souladu se smlouvou a s úvěrovými podmínkami, s nimiž žalovaná byla seznámena. Uplatněné nároky nebyly promlčeny, neboť jejich splatnost nastala až oznámením o zesplatnění ze dne 26.5.2010.

Z přihlášky pohledávky č. P-12 bylo zjištěno, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení vedeného ve věci žalované pohledávku č. 1 v celkové výši Kč 30.607,51. Tato částka zahrnovala jistinu ve výši Kč 15.000,-, úroky z úvěru ve výši Kč 11.069,88 a úroky z prodlení Kč 4.537,63. Úroky z prodlení byly počítány z dlužné jistiny a dlužných poplatků. Samotné dlužné bankovní poplatky nebyly součástí přihlašované pohledávky. Přihláška byla doručena ke zdejšímu soudu dne 26.5.2014.

Podle protokolu o přezkumném jednání ze dne 3.9.2014 uznal insolvenční správce žalobcovu pohledávku, žalovaná ji však popřela. Podle ní věřitel neprokázal existenci pohledávek, pohledávky nevznikly. Namítla rovněž promlčení. žalobce se přezkumu neúčastnil.

Vyrozuměním o popření pohledávky z 25.9.2014 insolvenční správce informoval žalobce o popření jeho dílčí pohledávky č. 2. Z insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že žalobcova přihláška byla usnesením zdejšího soudu ze dne 3.12.2014 odmítnuta, avšak na základě žalobcova odvolání vrchní soud toto rozhodnutí změnil usnesením ze dne 19.3.2015. KSPL 54INS 270/ 2014

Nato byl dne 29.10.2015 žalobce vyrozuměn i o popření jeho dílčí pohledávky číslo 1. Incidenční žaloba došla ke zdejšímu soudu již dne 15.12.2014.

Žalobce se žalovanou uzavřel dne 10.4.2009 smlouvu o ČSOB aktivním kontu. Smlouva odkazovala na všeobecné obchodní podmínky ČSOB z 1.6.2008, podmínky vedení běžného účtu ze dne 1.4.2009 a podmínky pro platební karty klientů ČSOB z 1.8.2008. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že s těmito podmínkami byla seznámena. Podle článku VII.3. smlouvy si žalobce účtoval za bankovní služby a produkty poskytované podle smlouvy odměny a poplatky podle sazebníku. Smlouvu bylo možno měnit po dohodě smluvních stran písemnou formou, případně prostřednictvím vybraných elektronických služeb.

Žalovaná ke shora uvedené smlouvě požádala žalobce dne 17.4.2009 o poskytnutí úvěru ve formě povoleného přečerpání účtu do výše Kč 15.000,-. V žádosti souhlasila s tím, že žalobce stanoví výši úrokové sazby a sazby úroku z prodlení v souladu s oznámením o úrokových podmínkách vkladů a úvěru v Kč. Souhlasila také s obchodními podmínkami pro povolené přečerpání běžného účtu ze dne 1.5.2006 a se všeobecnými obchodními podmínkami ze dne 1.6.2008, které převzala, seznámila se s nimi a vzala na vědomí, že jsou součástí smlouvy.

Žalobce oznámil žalované dopisem ze dne 17.4.2009, že žádost o poskytnutí povoleného přečerpání akceptoval a že tím byla uzavřena smlouva o povoleném přečerpání č. 003157940R ve smyslu bodu 2. obchodních podmínek pro povolené přečerpání běžného účtu.

Podle 11. bodu obchodních podmínek pro povolené přečerpání účtu z 1.5.2006 byl žalobce oprávněn navrhnout majiteli účtu novou úrokovou sazbu písemným oznámením kdykoliv v průběhu trvání smluvního vztahu. Jestliže by majitel z účtu s návrhem nesouhlasil, byl povinen to žalobci písemně oznámit do 30 dnů od odeslání návrhu nové úrokové sazby. Toto oznámení bylo považováno za výpověď smlouvy.

Podle 13. bodu podmínek pro povolené přečerpání účtu byl žalobce oprávněn účtovat majiteli účtu za své služby poplatky v souladu se sazebníkem poplatků ČSOB. Podle 14. bodu podmínek se splácení úvěru uskutečňovalo nakládáním peněžními prostředky na účtu a při převodu peněžních prostředků na účet byl nejprve splácen vyčerpaný úvěr.

Úrok z peněžních prostředků čerpaných v rámci povoleného přečerpání byl splatný na konci každého kalendářního měsíce (bod 15. podmínek pro povolené přečerpání účtu). Podle bodu 16. byl majitel účtu povinen zajistit, aby na účtu byl ke každému poslednímu dni v kalendářním měsíci dostatek disponibilních peněžních prostředků k automatické úhradě měsíčních splátek úroků. Ke dni konečné splatnosti úvěru byl povinen uhradit aktuálně čerpanou částku úvěru včetně příslušenství. V podmínkách nebyla upravena splatnost jistiny poskytnutého úvěru.

Podle bodu 24. podmínek byl žalobce oprávněn v případě, že majitel účtu bude v prodlení se splacením jakékoliv peněžité částky, prohlásit, že všechny pohledávky z poskytnutého povoleného přečerpání jsou splatné ke dni uvedenému v prohlášení.

Oznámením z 29.1.2010 sdělil žalobce žalované, že od 1.3.2010 bude úroková sazba 18,9% ročně a sazba úroků z prodlení 15% ročně. Zároveň ji vyzval, aby mu případný nesouhlas s úrokovou sazbou doručila do 30 dnů od odeslání oznámení s tím, že nesouhlas bude považován za výpověď smlouvy. KSPL 54INS 270/ 2014

Dopisem z 29.4.2010 žalobce žalovanou vyzval k úhradě dluhu, který činil Kč 2.117,19 včetně příslušenství a poplatků a upozornil ji na možnost prohlášení nesplatných závazků ze smlouvy za jednorázově splatné. Tato výzva byla poštou žalované oznámena dne 14.5.2010 a dne 25.5.2010 byla žalobci vrácena jako nevyzvednutá zpět.

Dopisem z 26.5.2010 žalobce žalované oznámil zesplatnění celého úvěru k 26.5.2010. Vyzval ji k úhradě celé dlužné částky Kč 17.315,36 nejpozději do 6.6.2010 s tím, že do zaplacení bude dlužná částka úročena v souladu se smlouvou. Ve výzvě nebylo obsaženo odstoupení od smlouvy. Výzva byla oznámena poštou žalované dne 31.5.2010, žalovaná si ji na poště nevyzvedla, a zásilka byla žalobci vrácena dne 18.6.2014.

Ze sestavy, na níž byla zachycena transakční historie, soud ověřil, že žalovaná dne 17.8.2009 vyčerpala jistinu ve výši Kč 15.000,-. V srpnu 2009, v říjnu 2009 a lednu 2010 se jí podařilo jistinu včetně příslušenství uhradit, ale od 31.1.2010 zůstala jistina, úroky a úroky z prodlení neuhrazené. Ke dni podání přihlášky pak dluh odpovídal přihlašované výši.

Soud nejprve v rámci hodnocení důkazů dospěl k závěru, že incidenční žaloba byla podána včas. Dále shledal, že účastníci uzavřeli platnou smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 497 obch. zák. Žalovaná tuto smlouvu uzavírala jako spotřebitelka, a proto bylo nutno, aby se smluvní ujednání řídila nejen ustanovením § 497 obch. zák., ale též ust. § 52 a násl. obč. zák. a zákonem o spotřebitelském úvěru. Existence a výše pohledávky byla v řízení zjištěna.

K námitce č. 1: Ust. § 56 odst. 3 písm. h) obč. zák. zakazovalo dodavateli jednostranně změnit smluvní podmínky bez důvodu sjednaného ve smlouvě. Možnost změny úrokové sazby však byla upravena ve smlouvě o úvěru, resp. v podmínkách pro povolené přečerpání účtu. Smlouva o úvěru výslovně odkazovala na podmínky pro povolené přečerpání účtu, podmínky byly její součástí, žalovaná ve smlouvě prohlásila, že se s podmínkami seznámila a že je převzala.

Žalobce při změně úrokové sazbě dodržel úpravu uvedenou ve smlouvě a v podmínkách, žalované řádně oznámil změnu sazby a v souladu se smlouvou ji také poučil o možnosti tuto změnu odmítnout. Žalovaná však dané možnosti nevyužila, návrh neodmítla, a tím platně došlo ke změně úrokové sazby, aniž by bylo porušeno ust. § 56 odst. 3 písm. h) obč. zák.

K námitce č. 2: Tvrzení žalované, že není povinna nic platit podle sazebníku, bylo v dané věci irelevantní, neboť žádné poplatky a odměny podle sazebníku nebyly součástí přihlašované pohledávky. Námitka, že nebyla seznámena s podmínkami pro povolené přečerpání účtu, byla vyvrácena obsahem smlouvy (viz výše).

K námitce č. 3: Smlouva o úvěru neobsahovala ujednání o splatnosti jistiny, ve smlouvě nebyly dohodnuty žádné splátky ani termíny, při nichž by žalovaná byla povinna jistinu splatit v průběhu trvání smluvního vztahu. Termín splatnosti jistiny byl dohodnut pouze ke dni konečné splatnosti úvěru. Úroky byly splatné vždy ke konci každého kalendářního měsíce. V případě prodlení žalované s úhradou jakékoli částky byl žalobce smlouvou oprávněn prohlásit všechny dluhy ze smlouvy za splatné. Tato úprava odpovídala ust. § 504 obch. zák. a nepříčila se ani zákonu o spotřebitelském úvěru či právu na ochranu spotřebitele podle ust. § 52 a násl. obč. zák. KSPL 54INS 270/ 2014

Žalovaná byla již od ledna 2010 v trvalém prodlení s úhradou úroku z úvěru a na účtu neudržovala dostatek prostředků na jejich úhradu ani na úhradu jistiny. Žalobce byl tedy podle smlouvy i podle ust. § 504 obch. zák. oprávněn vyzvat žalovanou k úhradě dluhu. Výzvou z 29.4.2010 ji upomenul pouze o úhradu již splatných úroků. K úhradě jistiny včetně příslušenství ji vyzval až oznámením o zesplatnění úvěru z 25.5.2010, v němž stanovil termín splatnosti 6.6.2010.

Jistina dluhu se před shora uvedenými výzvami nestala splatnou, splatnosti nabyla až 6.6.2010 na základě oznámení o zesplatnění úvěru z 25.5.2010. Od tohoto dne počala svůj běh čtyřletá promlčecí lhůta podle ust. § 397 obch. zák. a běžela současně jak pro jistinu, tak pro akcesorické nároky ze smlouvy, tj. pro úroky a úroky z prodlení (srov. NS ČR 31Cdo 4291/2009).

Pokud tedy splatnost dluhu nastala dne 6.6.2010 a žalobce přihlásil své pohledávky dne 26.5.2014, učinil tak včas před uplynutím čtyřleté promlčecí lhůty podle ust. § 397 obch. zák. Přihláška pohledávky by byla včasná i v případě, že by splatnost nastala již 25.5.2010, kdy žalobce přistoupil k zesplatnění dluhu. Námitka promlčení tedy nemohla být úspěšná.

K námitce č. 4: Tvrzení o ignorování práv na ochranu spotřebitele v souvislosti s úrokem z prodlení ve výši 15%, uvedeným v oznámení o změně úrokové sazby, bylo bez významu pro rozhodnutí, protože žalobce nepřihlásil nárok na úrok z prodlení ve výši 15%, ale v zákonné výši.

Protože žalobcova pohledávka vznikla na základě platné smlouvy a v řízení byla zjištěna její existence i výše, a protože žalovaná nebyla úspěšná s žádnou ze svých námitek, soud žalobě vyhověl a určil pravost žalobcovy pohledávky.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že právo na jejich náhradu bylo přiznáno plně úspěšnému žalobci. Náklady na jeho straně zahrnují dva úkony právní služby po Kč 3.100,-(podání žaloby a vyjádření ze dne 7.5.2015), dva režijní paušály po Kč 300,-, DPH Kč 1.428,-a soudní poplatek ze žaloby Kč 5.000,-, tj. celkem Kč 13.228,-. Soud žalobci nepřiznal nárok na úkon právní služby za převzetí věci, neboť žalobce byl zastoupen stejným advokátem již při podání přihlášky a plnou moc speciálně pouze pro toto řízení mu neuděloval.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí.

Krajský soud v Plzni dne 07.12.2015

Mgr. Miroslava Jarošová, v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Hana Hrdličková