155 ICm 4253/2015
Jednací číslo: 155 ICm 4253/2015-155 (KSPL 54INS 22787/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Milošem Benetkou ve věci žalobce : Angusfarm s.r.o. se sídlem Soběsuky 9, 335 01 Neurazy, identifikační číslo : 29091411, žalobce zastoupen : JUDr. Erikos Papoutsides, advokát se sídlem v Plzni, Mutěnická 1521/8, proti žalovanému : Mgr. Viktor Š v a n t n e r, Mikulášská třída 455/9, 326 00 Plzeň, identifikační číslo : 72015900, insolvenční správce dlužníka : Václav anonymizovano , anonymizovano , bytem Nýřanská 1280/10, Plzeň (do 17. prosince 2013 bytem Soběsuky 53, pošta Nepomuk), žalovaný zastoupen : JUDr. Julie Šindelářová, advokátka se sídlem v Plzni, Mikulášská třída 455/9, o vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka (týká se insolvenční věci vedené pod sp. zn. KSPL 54 INS 22787/2013),

takto :

I. Z majetkové podstaty dlužníka Václava anonymizovano , anonymizovano (věc sp.zn. KSPL 54 INS 22787/2013) se vylučuje následující nemovitý majetek:

-budova Soběsuky č.p.9 na pozemku parc. č. st. 14/7 a parc. č. st. 115, budova Soběsuky č.p. 53 na pozemku parc. č.st. 59, pozemek parc. č. st. 14/7, pozemek parc. č. st.14/8, pozemek parc. č. st. 14/9, pozemek parc. č. st. 59, pozemek parc. č. 35/8, pozemek parc. č. 589/3, pozemek parc. č. 589/55, pozemek parc. č. 590/15, pozemek parc. č. 668/3, pozemek parc. č. 668/4, pozemek parc. č. 668/8, pozemek parc. č. 700/25, pozemek parc. č. 700/32, pozemek parc. č. 725/1, pozemek parc. 754, č. pozemek parc. č. 855/9, pozemek parc. č. 855/14, pozemek parc. č. 903, pozemek parc. č. 908, pozemek parc. č. 913 a pozemek parc. č. 921/2, vše v katastrálním území Soběsuky u Nepomuka, zapsané na isir.justi ce.cz (KSPL 54INS 22787/2013)

LV č. 109 u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Plzeň-jih,

-pozemek parc. č. 240/1, pozemek parc. č. 297, pozemek parc. č. 299/4, pozemek parc. č. 681, pozemek parc. č. 682, pozemek parc. č. 844, pozemek parc. č. 881/2, pozemek parc. č. 881/3, pozemek parc. č. 881/5, pozemek parc. č. 920, pozemek parc. č. 945/5, pozemek parc. č. 945/8, pozemek parc. č. 945/17, pozemek parc. č. 945/38, pozemek parc. č. 945/45, pozemek parc. č. 945/46, pozemek parc. č. 945/49, pozemek parc. č. 945/61, pozemek parc. č. 957, pozemek parc. č. 962, pozemek parc. č. 1034/14, pozemek parc. č. 1034/15, pozemek parc. č. 1034/18, pozemek parc. č. 1034/52, pozemek parc. č. 1446, pozemek parc. č. 1457/28, pozemek parc. č. 1497, pozemek parc. č. 1499, pozemek parc. č. 1619, pozemek parc. č. 1620, pozemek parc. č. 1665, pozemek parc. č. 1666/1, pozemek parc. č. 1671/10, pozemek parc. č. 1671/18, pozemek parc. č. 1671/24, pozemek parc. č. 1671/41, pozemek parc. č. 1671/47, pozemek parc. č. 1671/53, pozemek parc. č. 1671/71, pozemek parc. č. 1671/77, pozemek parc. č. 1681, pozemek parc. č.1698, pozemek parc. č.1766, pozemek parc. č. 1905, pozemek parc. č. 1912, pozemek parc. č. 1944, pozemek parc. č. 1958/6, pozemek parc. č. 1958/23, pozemek parc. č. 1958/25 a pozemek parc. č. 2076/11, vše v katastrálním území Neurazy, zapsané na LV č. 44 u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Plzeň-jih.

II. Žalovaný insolvenční správce j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení Kč 29.600,-, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce, jímž je JUDr. Erikos Papoutsides, advokát se sídlem v Plzni, Mutěnická 1521/8.

Odůvodnění

Žalobce se na soud obrátil žalobou ze dne 6. 11. 2015. Domáhal se jí rozsudku soudu, jímž by bylo určeno, že nemovitý majetek označený ve výroku ad I. (v dalším označovaný také jen jako sporný majetek ) se vylučuje z majetkové podstaty dlužníka Václava anonymizovano , jehož je žalovaný insolvenčním správcem.

Svůj návrh na vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka odůvodnil žalobce v návrhu a při jednání před soudem následující argumentací :

1. Sporný majetek byl z majetkové sféry dlužníka převeden darovacími smlouvami [uzavřenými mezi Václavem anonymizovano mladším (dlužníkem) a jeho otcem Václavem anonymizovano anonymizovano , anonymizovano a 30. 6. 2010 (každou z těchto darovacích smluv byla převedena na Václava anonymizovano staršího část sporného majetku). (KSPL 54INS 22787/2013)

2. Následně, a to dne 29. 9. 2010, uzavřel Václav anonymizovano starší kupní smlouvu na veškeré nemovitosti, které jsou předmětem žaloby, s kupujícím SK Bílá skála. Za kupujícího při sjednání kupní smlouvy jednal Václav anonymizovano mladší (dlužník).

3. Posléze, a to dne 13.1.2014, byly veškeré nemovitosti, které jsou předmětem žaloby, prodány kupní smlouvou sjednanou mezi prodávajícím SK Bílá skála a kupujícími Marcelem Klausem a Lenkou Klausovou.

4. Poslední v pořadí smlouvou, a to kupní smlouvou ze dne 19. 9. 2014, prodali manželé Marcel a Lenka Klausovi sporný majetek žalobci Angusfarm s.r.o.

5. Žalovaný správce zapsal sporný majetek do majetkové podstaty dlužníka s odůvodněním, že považuje darovací sm anonymizovano a ze dne 30. 6. 2010 za absolutně neplatné právní úkony, jež jsou jednáním in fraudem legis, tudíž jednáním činěným sice podle práva, avšak směřujícím k dosažení výsledku právní normou nepředvídaného a nežádoucího. Žalobce s tím nesouhlasí a má za to, že se stal vlastníkem sporného majetku na základě platně uzavřené smlouvy.

6. Důvodem uzavření darovacích smluv (sjednaných mezi dlužníkem a jeho otcem Václavem anonymizovano sta anonymizovano a ze dne 30. 6. 2010 byla správa rodinného majetku, který rodina anonymizovano dlouhodobě spravuje, došlo k restrukturalizaci aktiv mezi Václavem anonymizovano anonymizovano a dlužníkem; šlo o to, aby byl uveden do souladu stav faktický se stavem právním. Václav anonymizovano starší bydlel v bytě v domě Soběsuky 9, ačkoliv jeho vlastníkem byl dlužník Václav anonymizovano mladší. V právním stavu se mělo odrazit též to, že Václav anonymizovano mladší byl podnikatelem v gastronomii a podnikal se skotem. Z tohoto důvodu již dne 19. 12. 2008 uzavřeli dlužník a Václav anonymizovano starší Rámcovou smlouvu směnnou , ve které sjednali, že v budoucnu uzavřou smlouvy, jež se budou týkat uspořádání vztahů k nemovitému majetku a vztahů k hovězímu dobytku.

7. Nelze dovozovat, že by se dlužník sporného majetku v minulosti úmyslně zbavoval. Je sice pravdou, že proti dlužníku byly a jsou vedeny směnečné spory (jde o spory vedené zdejším soudem pod spisovými značkami 45 Cm 253/2010, 45 Cm 254/2010, 43 Cm 256/2010 a 43 Cm 406/2010). Dlužník však žaloby neuznává a uplatněné směnky považuje za neplatné.

8. Žalobce nabyl sporný majetek na základě kupní smlouvy ze dne 19. 9. 2014 sjednané s kupujícími Marcelem a Lenkou Klausovými, kteří tento majetek nabyli kupní smlouvou sjednanou s prodávajícím SK Bílá Skála ze dne 13. 1. 2014. I pokud by žalobce hypoteticky připustil, že původní darovací sm anonymizovano a 30. 6. 2010 mohly být neplatné, platnost následujících smluv na sporný majetek tím nemůže být dotčena. (KSPL 54INS 22787/2013)

Žalovaný (v dalším také jako insolvenční správce ) zastává stanovisko o důvodnosti zápisu sporného majetku do majetkové podstaty dlužníka, pročež žalobu označil za neopodstatněnou a navrhl její zamítnutí.

Ve svém stanovisku mj. popsal, že v době uzavření darovacích smluv v roce 2010 již byl dlužník Václav anonymizovano mladší prokazatelně v úpadkové situaci. Tento závěr dovozuje žalovaný z okruhu věřitelů, kteří uplatnili své pohledávky v insolvenčním řízení. Vyplýv anonymizovano měl dlužník splatné dluhy vůči 4 věřitelům, přičemž souhrn toliko jistin pohledávek těchto věřitelů činil téměř osm miliónů korun (přesně 7.928.751,66 Kč).

Podstatné je, že žádnou z přezkoumávaných pohledávek dlužník, jednající svým zástupcem, na přezkumném jednání nepopřel. Seznam přihlášených pohledávek se ze zákona považuje za exekuční titul a nutno proto dovozovat, že dlužník tak výslovně souhlasil s rozsahem pohledávek věřitelů přihlášených do insolvenčního řízení a výslovně uznal, že v době podpisu darovacích smluv, uzavřených v roce 2010, byl již v úpadkové situaci.

Žalovaný má za to, že obě shora uvedené darovací smlouvy a rovněž kupní smlouva, uzavřená mezi prodávajícím Václavem anonymizovano anonymizovano a kupujícím SK Bílá Skála, jsou neplatné, neboť se jedná o právní úkony in fraudem legis. Žalovaný dovozuje, že není možné dojít k závěru, že žalobce nemovitosti nabyl v dobré víře již jen proto, že jeho jednatelkou je manželka dlužníka; jednatelkou je již od roku 2009. Jde o osobu blízkou dlužníka. Pakliže by měla být prokázána dobrá víra na straně žalobce, důkazní břemeno v tomto směru spočívá na žalobci. Občanské sdružení SK Bílá Skála bylo založeno 27. 8. 2010, lze dovozovat, že bylo založeno za účelem vyvedení majetku z majetkové sféry dlužníka. Zarážející je to, že při uzavření kupní smlouvy za toto občanské sdružení jednal jako statutární orgán samotný dlužník Václav anonymizovano mladší.

Žalovaný má za to, že Rámcová smlouva směnná ze dne 19.12.2008, uzavřená mezi Václavem anonymizovano anonymizovano a dlužníkem, byla vyhotovena dodatečně, účelově. Žalovaný se domnívá, že tato smlouva nemohla být sjednána před uzavřením příslušných smluv o převodu, neboť věc by nedávala rozumný smysl. Jde o to, že po uzavření darovacích smluv, jimiž Václav anonymizovano starší sporné nemovitosti nabyl (v červnu 2010) vzápětí dochází k jejich převodu na občanské sdružení SK Bílá Skála, ačkoliv Rámcová smlouva směnná deklaruje úmysl jejich účastníků přizpůsobit stav právní stavu faktickému.

Žalovaný má za to, že žalobce nebyl v dobré víře při nabytí sporných nemovitostí.

Podle ustanovení § 225 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon v platném znění; dále jen IZ ), osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty (odst. 1) Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu (odst. 2). Nebyla-li žaloba podána včas, platí, že označený majetek je do soupisu pojat oprávněně. Totéž platí i tehdy, jestliže insolvenční soud žalobu zamítl, nebo jestliže řízení o žalobě zastavil nebo ji odmítl. (KSPL 54INS 22787/2013)

K otázce věcného posouzení návrhu žalobce je na tomto místě třeba konstatovat, že k předpokladům úspěšnosti žaloby na vyloučení ze soupisu majetkové podstaty věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty (excindační žaloby) patří (když k této problematice soud dále odkazuje na závěry vyslovené Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 30.5.2002 sp. zn. 29Cdo 2086/2000 uveřejněném v časopisu Soudní judikatura č. 6, ročník 2002, pod číslem 115, jehož závěry jsou zcela aplikovatelné i v poměrech podle insolvenčního zákona), že :

a) majetek byl správcem vskutku pojat do soupisu majetkové podstaty; b) excindační žaloba došla soudu včasně, tj. ve stanovené lhůtě určené k jejímu podání; c) žalovaným je správce; d) trvají účinky zahájení insolvenčního řízení a věc je nadále zapsána v soupisu majetkové podstaty dlužníka; e) osoba, která se domáhá vyloučení věci, prokázala to, že věc neměla být do soupisu majetkové podstaty zařazena, přičemž právo, které vylučovalo zapsání věci do soupisu majetkové podstaty, svědčí jí.

Platí, že pouze za současného prokázání všech těchto popsaných podmínek může být excindační žaloba úspěšná.

K jednotlivým podmínkám úspěšnosti excindační žaloby označeným shora soud z provedeného dokazování a z tvrzení účastníků dovodil následující zjištění a učinil v dalším popsané závěry.

Z insolvenčního spisu dlužníka (spis zdejšího soudu sp. zn. KSPL 54 INS 22787/2013) byl k důkazu proveden soupis majetkové podstaty dlužníka ze dne 16. 6. 2015 (dokument A-81) a jeho doplnění ze dne 7. 10. 2015 (dokument B-5 spisu) a ze dne 29. 12. 2015 (dokument B-18 spisu). Součástí soupisu majetkové podstaty dlužníka je sporný majetek. Podmínka ad. a) tudíž splněna je.

Pokud jde o podmínku ad. b), ta rovněž splněna je. Vylučovací žaloba žalobce byla soudu doručena před uplynutím zákonné třicetidenní lhůty (§ 225 odst. 2 IZ) po doručení výzvy insolvenčního správce, jak bylo v řízení prokázáno mj. souhlasným prohlášením žalobce a žalovaného.

Podmínka ad. c) je taktéž splněna. Žalovaným je insolvenční správce dlužníka, jenž byl do funkce ustanoven volbou schůzí věřitelů na jednání konaném dne 17. 6. 2015. Schůze věřitelů rozhodla o odvolání soudem ustanoveného insolvenčního správce JUDr. Ing. Petra Ševčíka, který byl do funkce ustanoven rozhodnutím obsaženým ve výrokové části ad. II usnesení o úpadku dlužníka (usnesení ze dne 20. 3. 2015 č. j. KSPL 54 INS 22787/2013-A-52). Usnesením vyhlášeným na schůzi věřitelů konané dne 17. 6. 2015 soud potvrdil volbu Mgr. Viktora Švantnera do funkce insolvenčního správce dlužníka. V případě žalovaného tak nutno uzavřít, že je osobou pasivně v řízení legitimovanou.

Podmínku ad. d) má soud za splněnou bez dalšího. Insolvenční řízení na majetek dlužníka Václava anonymizovano vedené zdejším soudem pod sp. zn. KSPL 54 INS 22787/2013 doposud probíhá; způsobem řešení dlužníkova úpadku je konkurs (usnesení o prohlášení konkursu na majetek dlužníka č. j. KSPL 54 INS 22787/2013-B-4 ze dne 8. 10. 2015). (KSPL 54INS 22787/2013)

Naplnění podmínky ad. e) spočívalo v nezbytnosti prokázání, že sporný majetek neměl být do soupisu majetkové podstaty zařazen, přičemž právo, které vylučovalo jeho zapsání do soupisu majetkové podstaty, svědčí právě žalobci. Nutno zdůraznit, že pro naplnění této podmínky by nepostačovalo pouze, aby žalobce prokázal, že dlužníku nenáleží právo k zapsanému majetku, nýbrž i to, že právě žalobce je tou osobou, jež disponuje právem vylučujícím zapsání směnky do soupisu majetkové podstaty.

Naplnění podmínky ad. e) tak záviselo-i s ohledem na tvrzení žalobce-od prokázání tvrzení, že žalobce je vlastníkem sporného majetku, kteréžto vlastnické právo by vylučovalo důvodnost jeho zápisu do majetkové podstaty dlužníka.

Z důkazů, které byly v řízení provedeny, soud dovodil, že žalobci vlastnické právo ke spornému majetku svědčí.

Tento závěr soud učinil na základě v dalších popsaných zjištění a úvah.

Podle ustanovení § 231 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon; dále také jen IZ ), insolvenční soud není vázán rozhodnutím jiného soudu či jiného orgánu, kterým v průběhu insolvenčního řízení došlo ke zjištění neplatnosti právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka, ani jiným způsobem tohoto zjištění (odst. 1). V průběhu insolvenčního řízení posoudí neplatnost takového právního úkonu pouze insolvenční soud (odst. 2).

Ve smyslu § 235 odst. 1 IZ jsou neúčinnými právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon pro tyto účely se považuje i dlužníkovo opomenutí. Podle právní úpravy má neplatnost před odporovatelností přednost. O odporovatelnosti je možno uvažovat pouze v případě platného právního úkonu-pokud je právní úkon neplatný, pak nemůže být úspěšně odporován. Proto i § 234 IZ v případě, kdy byla zjištěna neplatnost právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka, který lze současně považovat za neúčinný, ukládá postupovat podle § 233 IZ.

Podle § 235 odst. 2 IZ se neúčinnost dlužníkových právních úkonů zakládá zásadně rozhodnutím insolvenčního soudu o odpůrčí žalobě insolvenčního správce.

Platí, že pro to, aby mohl insolvenční správce získat zpět plnění, které odporovatelným úkonem dlužníkův majetek opustilo, musí se nejprve úspěšně dovolat pravomocného rozhodnutí o neúčinnosti žalobou a teprve poté plnění do majetkové podstaty sepsat a následně zpeněžit.

Podle § 239 odst. 4 IZ náleží dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty až právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno. Podle § 239 odst. 1 IZ může odporovat právním úkonům dlužníka v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce.

Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhalo o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby podané věřitelem podle § 42a občanského zákoníku (zák. č. 40/64 Sb.), nelze v takovém řízení po dobu trvání insolvenčního řízení pokračovat. (KSPL 54INS 22787/2013)

Smlouvou označenou jako rámcová smlouva směnná sjednanou dne 19. 12. 2008 mezi dlužníkem na straně jedné a Václavem anonymizovano anonymizovano na druhé straně, jež byla provedena k důkazu, sjednali smluvní strany, že za účelem uvedení do souladu faktického užívání rodinného majetku a jeho vlastnictví dojde v letech 2009 až 2010 jednak k převodu vlastnického práva k označenému nemovitému majetku (nemovitého majetku zapsaného na listu vlastnictví č. 171 v k. ú. Soběsuky vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Nepomuk a na listu vlastnictví č. 44 v k. ú. Neurazy vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Nepomuk) z dlužníka na Václava anonymizovano staršího. Dále dojednali, že ve stejné době dojde k převodu vlastnictví 50 kusů hovězího dobytka z Václava anonymizovano staršího na dlužníka. Podle smlouvy jsou označené nemovitosti fakticky užívány Václavem anonymizovano anonymizovano , jenž je výlučným vlastníkem stáda hovězího dobytka o počtu cca 80 kusů.

Jak vzal soud za prokázané z níže označených smluv, jež byly provedeny k důkazu, z majetku Václava anonymizovano mladšího byl posléze převeden sporný majetek, a to tak, že nejdříve byla uzavřena darovací smlouva mezi dlužníkem a Václavem anonymizovano anonymizovano , a sice dne 30. 6. 2010. Touto darovací smlouvou byla na Václava anonymizovano Staršího převedena část sporných nemovitostí. Zbývající část sporných nemovitostí byla na Václava anonymizovano staršího převedena darovací smlouvou sjednanou mezi dárci Václavem anonymizovano mladším (dlužníkem) a Bc. Janou anonymizovano (manželkou dlužníka) na jedné straně a obdarovaným Václavem anonymizovano anonymizovano . Touto darovací smlouvou byla na obdarovaného konkrétně převedena budova čp. 53 v Soběsukách na pozemku parc. č. 59, pozemek parc. č. 59 a pozemek parc. č. 725/1 v katastrálním území Soběsuky.

Následně, a to dne 29. 9. 2010, uzavřel Václav anonymizovano starší coby prodávající kupní smlouvu na veškeré nemovitosti, které jsou předmětem žaloby, s kupujícím SK Bílá skála. Za kupujícího při sjednání kupní smlouvy jednal Václav anonymizovano mladší (dlužník). Nemovitosti byly prodány kupujícímu za kupní cenu ve výši Kč 300.000,-s odkazem na to, že na nemovitostech váznou právní vady.

Jak vyplývá ze zástavní smlouvy k nemovitostem ze dne 7. 12. 2009 sjednané mezi zástavcem a dlužníkem Václavem anonymizovano , anonymizovano a zástavním věřitelem a věřitelem Zdeňkem Čihákem, strany této smlouvy sjednali zajištění pohledávky věřitele za dlužníkem ve výši Kč 9.100.000,-zřízením zástavního práva ke sporným nemovitostem.

Posléze, a to dne 13. 1. 2014, byl sporný majetek-veškeré nemovitosti, které jsou předmětem žaloby-prodán kupní smlouvou ze strany prodávajícího SK Bílá skála, identifikační číslo : 22857770 na kupující manžele Marcela a Lenku Klausovi za kupní cenu ve výši K č 4.900.000,-. Kupní cena ve výši Kč 4.900.000,-odpovídá závěrům znaleckého posudku Ing. Karla Langa, Postřekov 39 označeného číslem 1849a/130/2013 ze dne 2. 12. 2013, ve kterém jmenovaný znalec dovodil, že obvyklá cena sporného majetku činí Kč 4.900.000,-.

Kupní smlouvou ze dne 19. 9. 2014 následně prodali manželé Marcel a Lenka Klausovi veškeré nemovitosti, které jsou předmětem žaloby, žalobci Angusfarm s. r. o. za kupní cenu ve výši Kč 4.700.000,-. Administrativní cena sporného nemovitého majetku byla stanovena ve výši Kč 4.672.830,-znalcem Ing. Karlem Langem ve znaleckém posudku č. 1849b/130/2014 ze dne 2. 10. 2014. (KSPL 54INS 22787/2013)

Z výpisů z katastru nemovitostí se podává, že došlo k provedení vkladu vlastnického práva pro Angusfarm s.r.o. ve vztahu ke spornému majetku Angusfarm s.r.o. je v katastru nemovitostí evidován jako vlastník veškerého sporného nemovitého majetku.

Z výpovědi svědků-manželů Marcela Klause a Lenky Klausové vyplynulo, že jmenovaní nabyly sporný majetek do svého společného jmění manželů od SK Bílá skála poté, co byli osloveni Zdeňkem Čihákem jednajícím za prodávajícího s nabídkou odkupu těchto nemovitostí a disponovali volnými prostředky. Svědkové vlastní více nemovitostí v oblasti kolem Nepomuka a pořizují si další nemovitosti, neboť jim to jejich majetkové poměry dovolují. Svědkové dojednali, že SK Bílá skála jim nemovitosti prodá odhadní cenu. Svědkové přitom neměli v úmyslu nemovitosti dále provozovat, tj. provozovat restauraci a navazující zemědělskou výrobu, pročež je následně pronajali žalobci Angusfarm s.r.o. jednající Janou anonymizovano . Svědkové si posléze uvědomili starosti s vlastnictvím spojené včetně potřeby jednat se stavebními úřady a řešit další investice do nemovitostí, které požadoval nájemce (nájemce nabízel, že je případně provede sám, ale žádal o snížení nájmu, na svědky se obracely úřady, chtěly stále všelijaké souhlasy apod.). Posléze se žalobce na svědky obrátil s tím, že se mu podařilo získat úvěr u banky, a že by měl zájem předmětné nemovitosti od nich zakoupit. Svědkové této nabídce vyhověli, nemovitostí se raději zbavili a se žalobcem uzavřeli dne 19. 9. 2014 kupní smlouvu na sporný majetek. Kupní cenu, kterou svědkům hradil žalobce, dostali prostřednictvím banky, když žalobce sjednal úvěr u banky.

Z veřejného obchodního rejstříku je soudu známo, že manželka dlužníka Bc. Jana anonymizovano byla v době uzavření kupní smlouvy ze dne 19. 9. 2014 jednatelkou žalobce. Společníkem žalobce je Rodový statek Silov s.r.o.

Jak shora již popsáno, žalovaný zdůvodnil zapsání sporného majetku do majetkové podstaty dlužníka a svůj závěr o tom, že sporné věci náležejí do majetkové sféry dlužníka na prvém místě tím, že z dlužníkovy majetkové sféry byly nemovitosti převedeny darovacími smlouvami na Václava anonymizovano staršího. Tyto smlouvy žalovaný považuje za neplatné.

Otázku možné neplatnosti těchto darovacích smluv však podle přesvědčení soudu nelze vnímat jako zásadní otázku, jejíž zodpovězení-coby otázky předběžné-by bylo klíčové pro posouzení důvodnosti žaloby.

Podstatné pro rozhodnutí o věci je zodpovězení jiné předběžné otázky, a to otázky, zdali žalobce sporný majetek nabyl platně a zdali je jeho vlastníkem. Ani závěr, že darovací smlouvy (jimiž byl sporný majetek postoupen do vlastnictví Václava anonymizovano staršího), jsou neplatné, by totiž nevylučoval, že žalobce je jeho vlastníkem a že tento majetek není po právu zapsán do majetkové podstaty dlužníka.

V souzené věci tak šlo především o to zjistit, zdali sporný majetek, jenž byl po jeho převodu z dlužníka (ze společného jmění dlužníka a jeho manželky) dále převáděn na další subjekty, mezi nimiž figurovali SK Bílá skála a svědkové manželé Klausovi, se platně dostal do majetkové sféry žalobce. Z provedeného dokazování vyplývá, že Václav anonymizovano starší sporný majetek převedl kupní smlouvou na SK Bílá skála, které jej dále převedlo kupní smlouvou na manžele Marcela a Lenku Klausovi. Soud z provedeného dokazování nemá pochybnosti o tom, že manželé Klausovi coby přímí právní předchůdci žalobce nabyli vlastnické právo (resp. nabyli do společného jmění manželů) ve vztahu k nemovitému majetku platně a v dobré víře. Pochybnosti o tom, že manželé Klausovi sporný majetek nabyli platně, nadto nevyjádřil žádný z účastníků, ani žalovaný. Žalovaný netvrdil a (KSPL 54INS 22787/2013) neprokazoval nedostatek dobré víry na straně Klausových. Žalovaný tvrdil, že dobrá víra při nabytí sporného majetku nesvědčila žalobci s odůvodněním, že jeho jednatelem je dlužníkova manželka. Z provedeného dokazování tak nelze nežli učinit závěr, že manželé Klausovi sporný majetek nabyli platně a v dobré víře.

Z provedeného dokazování dále nelze dovozovat, že by sporný majetek nenabyl platně a v dobré víře ani žalobce.

Přitom to, že jednatelem žalobce je manželka dlužníka Václava anonymizovano , kteroužto okolností nedostatek dobré víry na straně žalobce žalovaný zdůvodnil, zůstává v tomto směru zcela bez významu.

Okolnost, že právnická osoba na straně jedné a fyzická osoba na straně druhé mají společnou osobu blízkou, z nich ještě nedělá osoby, jež jsou si navzájem blízké (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 1212/2012, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2014, sp. zn. 29 Cdo 80/2013, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3301/2012).

Nabytí vlastnictví (resp. nabytí do společného jmění manželů) kupní smlouvou manželé Klausovi před soudem řádně vysvětlili, z jejich výpovědí vyplývá, že měli v úmyslu sporné nemovitosti získat, neboť disponovali volnými prostředky. Za nemovitosti zaplatili kupní cenu ve výši korespondující se závěry znalce, jenž je ocenil. Posléze manželé Klausovi nemovitosti prodali žalobci, a to opět za cenu odpovídající závěrům znaleckého posudku o jejich ceně. Prodali je žalobci, který je coby jejich nájemce v té době užíval a projevil zájem o jejich získání do vlastnictví, přičemž posléze zaplatil kupní cenu, když prostředky získal jakožto úvěr od banky.

Nabytí nemovitostí do vlastnictví (spoluvlastnictví) manželů Klausových do jejich společného jmění manželů a rovněž nabytí nemovitostí vlastnictví dlužníka nelze nežli posuzovat v souvislostech vyjádřených kupř. v nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 663/15, ze dne 10. 12. 2015.

Ústavní soud v něm zdůraznil, že obecné soudy poruší právo na ochranu majetku a na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neposoudí-li existenci dobré víry nabyvatelů nemovitosti. Takový postup se dostává do rozporu s čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky s ohledem na ustálený právní názor Ústavního soudu, který vyžaduje, aby při posouzení sporu o určení vlastnictví k nemovitosti nabyté od neoprávněného, byla zvažována otázka střetu práva vlastnického a práva na ochranu dobré víry v právním styku; tím se postup obecných soudů dostává do rozporu s požadavkem ochrany takových ústavních hodnot, jako jsou respekt k právům a svobodám jiných účastníků právního styku či obecněji hodnota veřejného pořádku, a to v kontextu posouzení mechanismů právní ochrany původního vlastníka za situace, kdy jím byl stát.

Ústavní soud se otázkou dobré víry nabyvatele nemovitého majetku zabýval již dříve, kupř. v rozhodnutí ze dne 11. 5. 2011 sp. zn. II ÚS 165/11, kterým byl již výrazně posílen význam dobré víry při nabývání nemovitosti od nevlastníka. Na základě tohoto nálezu lze učinit závěr, že právě otázka dobré víry je jedním ze základních aspektů pro posouzení řešení otázky vlastnictví k nemovitosti. Své stanovisko ÚS odůvodňuje faktem, že osoby, jimž dobrá víra svědčí, nenesou žádný díl odpovědnosti za neplatnost smlouvy uzavřené mezi právními předchůdci a s ohledem na svou dobrou víru mohly v mezidobí nemalým způsobem (KSPL 54INS 22787/2013) zhodnotit inkriminované nemovitosti. Přitom ÚS reflektuje, že tyto osoby jsou pak nuceny nést riziko, že již nikdy nemusí dostat zpět finanční prostředky vynaložené na nemovitost, která jim dle rozhodnutí soudů postavených na bezvýhradném uplatňování doktríny nemožnosti nabytí od nevlastníka nepatří.

Uzavřeno, z provedeného dokazování vyplývá, že přímí právní předchůdci žalobce manželé Klausovi nabyli sporný majetek platně a v dobré víře do svého vlastnictví (společného jmění manželů). Z dokazování vyplývá dále, že platně a v dobré víře následně kupní smlouvou sjednanou s manželi Klausovými vlastnictví k tomuto majetku nabyl žalobce.

Žalobci tudíž svědčí vlastnické právo ke spornému majetku, jež vylučuje jeho zapsání do majetkové podstaty dlužníka. Návrh žalobce na vyloučení sporného majetku z majetkové podstaty dlužníka je proto opodstatněný a soud mu tímto rozsudkem proto vyhověl.

Soudem nebyly k důkazu provedeny listiny tvořící spisy Okresního soudu Plzeň-jih sp. zn. 9 C 226/2010 (jde o věc vedenou k návrhu žalobce Petra Parláska proti Václavu anonymizovano anonymizovano coby žalovanému na určení neúčinnosti právního úkonu, a to mj. darovací smlouvy uzavřené mezi dlužníkem a Václavem anonymizovano anonymizovano dne 30. 6. 2010) a sp. zn. 6 C 105/2012 (jde o věc vedenou taktéž k návrhu žalobce Petra Parláska proti Václavu anonymizovano anonymizovano , ve které se žalobce domáhá rozsudku soudu o uložení žalovanému povinnosti k úhradě Kč 300.000,-coby náhradě plnění získaného z neúčinného právního úkonu). Předmětem těchto řízení je zkoumání otázek, které jsou bez významu pro rozhodnutí soudu v této věci, tj. otázky neúčinnosti právního úkonu a náhrady na plnění získané z neúčinného právního úkonu. Zkoumáním otázky neúčinnosti právního úkonu (právních úkonů), na základě nichž nemovitosti opustily majetkovou sféru dlužníka, se soud nezabývat. Jak shora již uvedeno, z ustanovení § 235 odst. 2 IZ vyplývá, že neúčinnost právních úkonů se v insolvenčním řízení zakládá pravomocným rozhodnutím (toliko) insolvenčního soudu v incidenčním sporu. Závěry vyplývající z jiných řízení zůstávají bez vlivu. O otázce neúčinnosti úkonů týkajících se sporného majetku nebylo soudem doposud rozhodnuto.

Na základě výsledků ostatního dokazování nebyly rovněž k důkazu soudem již provedeny výslechy dlužníka a svědka Václava anonymizovano staršího, neboť tyto důkazy by nemohly dále přispět k dalšímu objasnění souzené věci.

Další důkazy v řízení provedené (kupř. přípisy ministerstva zemědělství o přesunu zvířat na jatka adresované dlužníku, smlouva o převodu obchodního podílu sjednaná mezi dlužníkem a Václavem anonymizovano anonymizovano dne 21. 12. 2009, výtisky internetových stránek obsahující informace o podnikatelských aktivitách dlužníka, jež soudu předložil žalovaný, tabulka obsahující přehled dlužníkových věřitelů a jejich pohledávek a další) soud blíže v tomto rozsudku nehodnotí, neboť provedení těchto důkazů nepřispělo k objasnění skutkového děje v této věci. Hodnocení těchto důkazů by bylo nadbytečné a nemohlo by přispět k dalšímu objasnění skutkového děje za důkazní situace popsané shora.

Otázka, zdali darovací smlouvy sjednané mezi dlužníkem (resp. dlužníkem a jeho manželkou) a Václavem anonymizovano anonymizovano jakožto obdarovaným dne 29. a 30. 6. 2010, jsou neúčinnými úkony, bude předmětem zkoumání soudu v řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. 155 ICm 890/2016, ve které se insolvenční správce domáhá rozsudku soudu o určení neúčinnosti těchto darovacích smluv a o povinnosti žalovaného Václava anonymizovano zaplatit (KSPL 54INS 22787/2013) do majetkové podstaty dlužníka náhradu (§ 236 odst. 2 IZ). K tomu soud ještě doplňuje, že i odvolací Vrchní soud v Praze upozornil ve svém usnesení ze dne 3. 5. 2015 č. j. 155 ICm 4253/2015, 103 VSPH 345/2016-79 (jímž rozhodl o změně usnesení zdejšího soudu č. j. 155 ICm 4253/2015-67 ze dne 30. 3. 2016 o přerušení řízení do nabytí právní moci rozhodnutí ve věci sp. zn. 155 ICm 890/2016 tak, že řízení se nepřerušuje) na to, že je-li předmětem druhého sporu (věc sp. zn. 155 ICm 890/2016) určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka, pro kterou nemovitosti byly zapsány do soupisu majetkové podstaty, pak žalobci dosud nesvědčí právo k takovému postupu, neboť se nejedná o neúčinnost ze zákona a předpokladem pro něj je pravomocné rozhodnutí o neúčinnosti dlužníkova právního úkonu. V takovém případě-pokračuje Vrchní soud v Praze v citovaném rozhodnutí-by soudu prvního stupně nebránilo nic rozhodnout ve věci samé již z tohoto důvodu (nebude-li shledán nabývací titul neplatným). Pokud by žalobce v druhém řízení uplatňoval vedle neúčinnosti zároveň neplatnost darování a ostatních nabývacích titulů, přičemž každý z těchto nároků se zakládá na jiných rozhodných skutečnostech, zůstává otázkou-jak též zdůraznil Vrchní soud v Praze-zda taková žaloba by netrpěla nedostatky, jež by ji činily vnitřně rozpornou, a tudíž neprojednatelnou.

O náhradě nákladů řízení bylo soudem rozhodnuto postupem podle § 142 odst. 1 o. s. ř; soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému bránění práva proti žalovanému insolvenčnímu správci, který ve věci nedosáhl úspěchu ani částečného.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce dosáhl ve věci plného úspěchu, proto mu soud přiznal náhradu nákladů řízení v celém rozsahu.

Náhrada nákladů řízení na straně žalobce je tvořena jednak zaplaceným soudním poplatkem z návrhu ve výši Kč 10.000,-.

Náhrada nákladů řízení dále zahrnuje náklady právního zastoupení žalobce. Jde o sedm úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ vyhl. č. 177/96 Sb. v platném znění (advokátního tarifu) po Kč 2.500,-(při tarifní hodnotě Kč 35.000,-podle 9 odst. 3 písm. a/ AT) a sedm RP po Kč 300,-podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu (k výši tarifní hodnoty u nákladů za právní zastoupení v incidenčním sporu odkazuje soud dále na závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 19/2012, ze dne 30. 5. 2013).

Poučení : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze podáním učiněným u soudu podepsaného, tj. Krajského soudu v Plzni, Veleslavínova 40, 306 17 Plzeň.

Krajský soud v Plzni dne 5.10.2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Miloš Benetka, v.r. Martina Skalová samosoudce