155 ICm 4213/2015
Jednací číslo: 155 ICm 4213/2015-99 (KSPL 54INS 30649/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Milošem Benetkou ve věci žalobce : Střední škola obchodní, akademie podnikání a managementu s.r.o. se sídlem Karlovy Vary-Rybáře, Buchenwaldská 460/7, PSČ 360 05, IČO: 28741510, proti žalovaným : 1. Střední odborná škola obchodu, provozu hotelů a střední odborné učiliště s.r.o. se sídlem Karlovy Vary, Jana Palacha 932/20, PSČ 360 01, IČO: 25211161, 2. Ing. Jiří Hanák, se sídlem Hradeckého 309/1, Ostrava-Hrabová, PSČ 720 00 (dříve se sídlem: Erbenova 29, Ostrava Vítkovice, PSČ 703 00), insolvenční správce dlužníka : Střední odborná škola obchodu, provozu hotelů a střední odborné učiliště s.r.o. se sídlem Karlovy Vary, Jana Palacha 932/20, PSČ 360 01, o vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka,

takto :

I. Návrh žalobce, jímž se domáhá rozsudku soudu o vyloučení z majetkové podstaty dlužníka zboží, a to 766 kartónů dětské, dámské a pánské obuvi, s e z a m í t á. II. Žalobce j e p o v i n e n zaplatit žalovanému ad. 2 na náhradě nákladů řízení Kč 12.072,70 Kč spolu s 21% daní z přidané hodnoty, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným ad. 1 nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění :

Žalobce se na soud obrátil návrhem ze dne 30. 10. 2015, který k výzvě soudu doplnil podáním ze dne 16. 11. 2015. Jak z obsahu žalobcova návrhu vyplývá (§ 41 odst. 2 občanského soudního řádu), domáhá se jím rozsudku soudu o vyloučení z majetkové podstaty dlužníka Střední odborná škola obchodu, provozu hotelů a střední odborné učiliště isir.justi ce.cz pokračování (KSPL 54INS 30649/2013) s.r.o. (žalovaného ad. 1; dále také jen Dlužník ) zboží, a to 766 kartonů dětské, dámské a pánské obuvi.

Za procesní situace, kdy žalobce ve svém návrhu ve znění jeho doplnění uvedl doslovně, že navrhuje, aby rozsudkem soudu bylo určeno, že je vlastníkem takto označeného zboží, a dále, aby byl žalovaný (bez bližší konkretizace) uznán povinným předmětné zboží vydat žalobci, předložil věc soud Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o věcné příslušnosti postupem podle § 104a odst. 2 o. s. ř.

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. 12. 2015 č. j., 103 VSPH 931/2015-21 rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy.

V odůvodnění tohoto usnesení se Vrchní soud v Praze dále výslovně vyjádřil k petitu návrhu žalobce. Uvedl, že v projednávané věci nelze učinit jiný závěr, než že se jedná o incidenční žalobu. Podle závěrů Vrchního soudu v Praze není pochyb o tom, že žaloba byla podána na základě vyrozumění správce, že ji žalobce podal ke spisové značce, pod níž je vedeno insolvenčního řízení (tedy v rámci insolvenčního řízení podle § 160 IZ) a v ní označil osobu správce, byť nikoliv jako žalovaného, což se jeví jako jediný zásadní nedostatek žaloby, který však k výzvě insolvenčního soudu žalobce odstranil. V žalobě před jejím doplněním-pokračoval dále Vrchní soud v Praze-totiž uvedl rozhodující skutečnosti, když tvrdil, že mu svědčí vlastnické právo k věcem, jež vylučuje jejich sepis do soupisu majetkové podstaty. Stále požaduje jejich vyloučení ze soupisu a v podstatě i po doplnění, byť jako osoba práva neznalá nesprávně formuloval petit. Rozhodující jsou skutečnosti, které tvrdí a ty jednoznačně vedou k závěru, že správce neprávem zahrnul věci do soupisu a žalobce je chce vydat (tj. vyloučit), neboť je jejich vlastníkem.

Soud prvního stupně vyšel z tohoto právního názoru Vrchního soudu v Praze a dovodil-jak je v úvodu již uvedeno-že žalobce se jím domáhá rozsudku soudu o vyloučení z majetkové podstaty Dlužníka (žalovaného ad. 1) zboží, a to 766 kartonů dětské, dámské a pánské obuvi.

Tento závěr o obsahu žalobního petitu při jednání před soudem potvrdil i samotný žalobce. Při jednání před soudem se žalobce výslovně vyjádřil tak, že se návrhem domáhá rozhodnutí soudu o vyloučení z majetkové podstaty Dlužníka 766 kartónů dětské, dámské a pánské obuvi. Popsal, že každý z těchto kartónů obsahuje 12 nebo 24 párů obuvi, a to buď dětské, dámské či pánské . Žalobci není známo, kolik z těchto kartónů obsahuje 12 párů obuvi a kolik z těchto kartónů obsahuje 24 párů obuvi. Rovněž mu není známa skladba této obuvi (v jakém rozsahu jde o obuv pánskou, dámskou a dětskou), a o jakou konkrétní obuv jde.

Svůj návrh na vyloučení obuvi z majetkové podstaty Dlužníka odůvodnil žalobce jednak tím, že mu svědčí právo užívat nebytové prostory v budově školy. Již z této okolnosti žalobce dovozuje, že v budově školy se nachází jeho zboží označené v návrhu. Uvedl, že v prostorách školy toto zboží, jehož je vlastníkem, skladoval. K prokázání tvrzení o svém vlastnictví k tomuto zboží předložil soudu fakturu a doklady o zaplacení zboží.

Jednatel žalobce při jednání před soudem k věci dále vysvětlil, že předmětné zboží nakoupil žalobce v Nizozemí od tamní společnosti Atomes . Toto zboží do České republiky dopravila holandská společnost Cargo servis . Zboží bylo dopraveno do místa sídla Dlužníka, když nebytové prostory v budově školy měl žalobce pronajaté na základě pokračování (KSPL 54INS 30649/2013) smlouvy s Městem Karlovy Vary. Toto zboží bylo v těchto nebytových prostorech uskladněno. Společnost Atomes vyfakturovala zboží žalobci a následně žalobce toto zboží zaplatil firmě Atomes. Žalobce si v minulosti od Dlužníka půjčil finanční prostředky-správně šlo o úvěr-ve výši přibližně 800.000,-Kč. Za tyto finanční prostředky zaplatil žalobce Dlužníku tím, že mu zboží-obuv-od firmy Atomes , které je předmětem žaloby, předal do vlastnictví. Nadto žalobce ještě u Dlužníka zřídil obchod s obuví a nesl náklady s tím spojené. Tento obchod s obuví sloužil pro praxi žáků školy.

Podle vyjádření jednatele žalobce před soudem kooperace SNOWBERRY SE nikdy v minulosti nevystavila Dlužníku fakturu znějící na 1.425.000,-Kč, a nikdy nevystavila ani dodací list na sporné zboží. Podle žalobce zboží ani nemohlo být v dodacím listu označováno specifikací podle párů obuvi, nýbrž mohlo obsahovat pouze údaje o kartónech obuvi. Žalovaný správce zboží nesprávně počítá na páry, zboží by měl správně počítat na kartóny.

Žalovaný ad. 1 se na žádné z jednání, jež byla ve věci soudem nařízena, nedostavil. Ve svém písemném vyjádření k věci pouze uvedl, že má nájemní smlouvu s městem Karlovy Vary od 1. února 2012 , a že smlouva povoluje podnájem žalobce . Popsal, že se tam nachází zboží žalobce, a to 766 kartonů dětské, dámské a pánské obuvi . Navrhl, aby soud návrhu žalobce vyhověl.

Žalovaný ad. 2 (v dalším také označovaný jako Insolvenční správce ) žalobcův návrh odmítl jako neopodstatněný. Ve svém písemném stanovisku k věci a ve svém vyjádření před soudem zejména uvedl, že zásoby obuvi, a to 24.200 párů obuvi, zapsal do soupisu majetkové podstaty dlužníka doplněním soupisu ze dne ze dne 17. října 2014. Jím byl soupis rozšířen o článek VI. Zásoby obuvi o celkovém množství 24 200 párů obuvi, které byly zapsány do soupisu v úhrnné pořizovací hodnotě 1.425.000,-Kč. Tyto zásoby obuvi byly nakoupeny dne 30. září 2014 z finančních prostředků Dlužníka, což prokazuje daňový doklad č. 14FV00041 vystavený dne 30. září 2014 s datem uskutečnění plnění dne 30. září 2014, znějící na částku ve výši 1.425.000 Kč za nákup 24.200 párů obuvi. Daňový doklad byl vystaven dodavatelem, a to obchodní společností SNOWBERRY, SE, identifikační číslo: 246 64 278 Žalobce v žalobě a ani v jejím doplnění neoznačil řádně majetek, jenž neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jeho právo k tomuto majetku.

Podle ustanovení § 225 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon v platném znění; dále jen IZ ), osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty (odst. 1) Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu (odst. 2). Nebyla-li žaloba podána včas, platí, že označený majetek je do soupisu pojat oprávněně. Totéž platí i tehdy, jestliže insolvenční soud žalobu zamítl, nebo jestliže řízení o žalobě zastavil nebo ji odmítl.

K otázce věcného posouzení návrhu žalobce je na tomto místě třeba konstatovat, že k předpokladům úspěšnosti žaloby na vyloučení ze soupisu majetkové podstaty věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty (excindační žaloby) patří (když k této problematice soud dále odkazuje na závěry vyslovené Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 30.5.2002 sp. zn. pokračování (KSPL 54INS 30649/2013)

29Cdo 2086/2000 uveřejněném v časopisu Soudní judikatura č. 6, ročník 2002, pod číslem 115, jehož závěry jsou zcela aplikovatelné v poměrech podle insolvenčního zákona), že :

a) majetek byl správcem vskutku pojat do soupisu majetkové podstaty; b) excindační žaloba došla soudu včasně, tj. ve stanovené lhůtě určené k jejímu podání; c) žalovaným je správce; d) trvají účinky zahájení insolvenčního řízení a věc je nadále zapsána v soupisu majetkové podstaty dlužníka; e) osoba, která se domáhá vyloučení věci, prokázala to, že věc neměla být do soupisu majetkové podstaty zařazena, přičemž právo, které vylučovalo zapsání věci do soupisu majetkové podstaty, svědčí jí.

Platí, že pouze za prokázání všech těchto popsaných podmínek může být excindační žaloba úspěšná.

K jednotlivým podmínkám úspěšnosti excindační žaloby označeným shora soud z provedeného dokazování a z tvrzení účastníků dovodil následující zjištění a učinil v dalším popsané závěry.

K podmínkám ad. a) a d) shora :

Z insolvenčního spisu Dlužníka (spis zdejšího soudu sp. zn. KSPL 54 INS 30649/2013) byl k důkazu proveden soupis majetkové podstaty dlužníka ze dne 16.4.2014 a jeho doplnění ze dne 30. 10. 2015 (dokument B-19 spisu). Podle doplnění soupisu byl do majetkové podstaty dlužníka zahrnut majetek označený zásoby obuvi . Jde celkem o 24.200 párů obuvi v sortimentu obuvi dětské, dámské a pánské obsažených celkem ve 1.425 krabicích. V soupisu majetkové podstaty je jednotlivá obuv označena kódem zboží, velikostí bot, počtem párů v příslušných krabicích (přičemž jde o krabice o počtu 12, 14, 16, 18 a 24 párů obuvi) a barvou obuvi.

Porovnáním soupisu majetkové podstaty dlužníka a žalobního petitu, jež směřuje k vyloučení zboží označeného jako 766 kartónů dětské, dámské a pánské obuvi a vycházeje z bližšího vysvětlení ze strany jednatele žalobce (podle něhož jde v případě žalovaného zboží výhradně o kartóny obuvi toliko po 12 nebo po 24 kusech s vysvětlením, že žalobci není známa bližší specifikace zboží, jehož vyloučení z majetkové podstaty se domáhá), nelze nežli dospět k závěru, že možnost ztotožnění žalovaného zboží s obuví zapsanou do majetkové podstaty dlužníka je vyloučena. Ani porovnáním počtu krabic (v soupisu zapsáno celkem 1425 krabic) a žalovaného počtu kartonů nelze spolehlivě dovozovat, že by mohlo jít o totožné zboží.

Z porovnání žaloby žalobce a soupisu majetkové podstaty dlužníka tak vyplývá, že žalobcův návrh nesměřuje k vyloučení zboží, jež je zapsáno (zahrnuto) do majetkové podstaty.

Podmínka ad. a) a ad. d) tudíž v případě této žalobcovy excindační žaloby splněna není. Ačkoliv insolvenční řízení na majetek dlužníka je nadále vedeno, žalovaný majetek nebyl a není zapsán v majetkové podstatě a již tato zjištění nutně ústí v závěr o nevyhnutelnosti zamítnutí žaloby jako nedůvodné. pokračování (KSPL 54INS 30649/2013)

Pokud jde o podmínku ad. b), ta splněna je. Vylučovací žaloba žalobce byla soudu doručena před uplynutím zákonné třicetidenní lhůty (§ 225 odst. 2 IZ) po doručení výzvy správce, jak bylo v řízení prokázáno mj. souhlasným prohlášením žalobce a žalovaného ad. 2.

Podmínka ad. c) je sice splněna, toliko však ve vztahu k žalovanému ad. 2, tj. Insolvenčnímu správci. Žalovaný ad. 1 Dlužník není osobou pasivně legitimovanou k vylučovací žalobě, jak vyplývá z dikce ustanovení § 225 odst. 2 IZ. Žalovat na vyloučení majetku z majetkové podstaty lze důvodně toliko žalobou podanou proti insolvenčnímu správci. V případě žalovaného ad. 1 tak nutno uzavřít, že není osobou pasivně v řízení legitimovanou. Tato okolnost zakládá další důvod pro zamítnutí návrhu žalobce vůči žalovanému ad. 1 Dlužníku.

Naplnění podmínky ad. e) spočívá v nezbytnosti prokázání, že věc neměla být do soupisu majetkové podstaty zařazena, přičemž právo, které vylučovalo zapsání věci do soupisu majetkové podstaty, svědčí právě žalobci. Nutno zdůraznit, že pro naplnění této podmínky by tak nepostačovalo pouze, aby žalobce prokázal, že Dlužníku nenáleží právo k zapsanému majetku, nýbrž i to, že právě žalobce je osobou s právem, jež vylučuje zapsání věci do soupisu majetkové podstaty.

Naplnění podmínky ad. e) by mj. záviselo-s ohledem na tvrzení žalobce-konkrétně od prokázání toho, že mu náleží vlastnické právo k tomuto zboží.

Naplněním této podmínky sice nebylo nutné se v řízení zabývat vzhledem k tomu, že žalované zboží nelze ztotožnit se zbožím-obuví zapsanou do majetkové podstaty. Soud však pro úplnost konstatuje, že ani za situace, kdy by bylo lze ztotožnit zboží žalované se zbožím zapsaným v majetkové podstatě, nevyplývá z výsledků dokazování závěr, že žalobce je jeho vlastníkem a ani závěr, že by žalobci svědčilo jiné právo vylučující jeho soupis do majetkové podstaty.

K návrhu žalobce, jemuž bylo ze strany soudu dáno poučení podle § 118a o.s.ř., byly přitom v řízení provedeny veškeré důkazy, které navrhoval.

Šlo jednak písemnosti z jeho účetnictví, a to přiznání k dani z příjmů žalobce za rok 2014, výkaz přiznání k dani z příjmu právnických osob za období roku 2014, rozvaha k 31. 12.2014, výkaz zisku a ztráty k 31.12.2014, přílohu k účetní závěrce ke dni 31.12.2014, přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2015, rozvahu za rok 2015, přílohu k účetní závěrce za rok 2015, výsledovku za rok 2015, rozvahu ze dne 20.4.2016, inventurní soupis majetku ze dne 20.4.2016 a písemnosti označené jako zaúčtování dokladu .

Z obsahu těchto listin tvořících účetnictví Dlužníka nevyplývá, že by se právě toto zboží-obuv zapsaná v majetkové podstatě dlužníka-stala součástí aktiv dlužníka.

Žalobce soudu dále předložil k provedení v rámci dokazování pět listin označených jako INVOICE (faktura), jež byly vystaveny společností Atomes V.V. dne 11. 9. 2014, dne 27. 8. 2014, dne 16. 9. 2014 a dne 19.9. 2014 pro žalobce coby kupujícího. Z obsahu těchto listiny je zřejmé, že jde o vyúčtování dodávek zboží-obuvi v množství uvedeném v kartónech (označeno zkratkou CNTS), a to 616 kartónů po 12 ks, 53 kartónů po 24 ks, 584 kartónů po 12 kusech a 629 kartónů po 12 kusech. Celkem tak jde o 1882 kartónů obuvi. Zboží není blíže na fakturách specifikováno. Z obsahu těchto faktur společnosti Atomes V.V. pokračování (KSPL 54INS 30649/2013) vyplývá-shodně s tvrzením žalobce-že mezi touto dodanou obuví nefigurovala obuv uložená v kartónech po 14, 16 a 18 páry obuvi, nýbrž pouze v kartónech po 12 a 24 párech obuvi. Zboží-obuv sepsané do majetkové podstaty dlužníka je však uloženo v krabicích nikoliv pouze po 12 a 24 párech, nýbrž též v krabicích (kartónech) po 14, 16 a 18 párech. I z této okolnosti je zřejmé, že jeho ztotožnění se žalovaným zbožím nelze provést.

Bližší specifikace zboží-obuvi není uvedena ani na přepravních listinách ke zboží CMR (5 listin) a z dalších listin k přepravě označených jako CARGO SEVICES ze dne 9.9.2014 a 10.9.2014, které žalobce rovněž soudu předložil k důkazu. Žalobce předložil soudu dále listinu označenou dodací list-daňový doklad č. 7 ze dne 14.10.2014 o pěti listech, jež byla taktéž provedena k důkazu. Tato listina obsahuje soupis zboží označeného kódy (kupř. D 165-6, U 194-2B, 770 2A a jiné), označení dodavatele Mokienko a označení odběratele Škola KV Tomáš Hůrka . Je opatřena podpisem toliko však v rubrice předal . Bližší specifikaci zboží, samotné uvedení toho, jakého zboží (zdali právě obuvi) se listiny týkají, neobsahuje. Nelze tak z jejího obsahu seznat, že by se týkala právě zboží-obuvi zapsané do majetkové podstaty dlužníka.

Soud k důkazu provedl rovněž výslechy svědků. Z obsahu jejich výpovědí nelze učinit závěr o tom, že zboží zapsané v majetkové podstatě náleží právě žalobci.

Svědek Anton Zaychenko, jenž je podle svého vyjádření synem současné manželky jednatele žalobce, popsal, že jednatel žalobce Nikolay Mokienko dovezl do České republiky větší množství obuvi. Zboží bylo dovezeno kamiony. Svědek následně, jak dále vysvětlil, toto zboží rozvážel dodávkovým vozem po jednotlivých obchodech, a to jednak v Karlových Varech, ale i v jiných místech po celé republice. Uvedl, že však bližší poznatky o tomto zboží, o jeho původu a sortimentu, nemá. Svědek k obsahu listiny dodací list-daňový doklad č. 7 ze dne 14.10.2014 uvedl, že zboží označené na těchto listinách dodal, vysvětlil, že podpis v kolonce předal je jeho vlastním podpisem. Popsal dále, že z těchto listin vyplývá, že zboží bylo dodáno žalovanému ad 1 Dlužníku, a že zboží za žalovaného ad 1 převzal Tomáš Hůrka mladší, což údajně byl-jak svědek uvedl-syn ředitele školy. Svědek dále uvedl, že zboží uvedené na těchto dodacích listech patřilo jednateli žalobce panu Nikolayi Mokienkovi, u něhož podle jeho vlastního vyjádření před soudem a podle předloženého průkazu o povolení k trvalému pobytu, došlo v minulosti ke změně příjmení na současné příjmení Skheybal.

Z výpovědi svědka Antona Zaychenko tak vyplývá, že ani jmenovaný svědek, jenž zboží dodané společnosti Atomes V.V. rozvážel do jednotlivých obchodů, nedisponoval informacemi, že zboží náleží právě žalobci, nýbrž měl za to, že jeho vlastníkem je fyzická osoba Nikolay Mokienko (nyní Skheybal). Toto vyjádření svědka tak odpovídá dodacímu listu-daňovému dokladu č. 7, který obsahuje označení dodavatele jakožto Mokienko .

Ani z výpovědi svědkyně Tatiany Mokienko, jež je bývalou manželkou jednatele dlužníka Nikolaye Mokienka (nyní Skheybal) a jež byla společnicí a jednatelkou dlužníka, nelze učinit závěr o tom, že by zboží zapsané v majetkové podstatě náleželo žalobci. Pokud jde o otázku obchodování s obuví, svědkyně popsala, že dlužníku-škole-v minulosti dodal obuv Nikolay Mokienko. Vysvětlila, že to bylo v souvislosti s tím, že dlužník řešil problematiku praxí pro své studenty. pokračování (KSPL 54INS 30649/2013)

K důkazu v řízení před soudem byla k návrhu žalovaného ad. 2 provedena faktura-daňový doklad označený číslem 14FV0041 ze dne 30. 6. 2014 vystavený korporací SNOWBERRY, SE jakožto dodavatelem. Touto fakturou byl vyzván dlužník k úhradě 1.425.000,-Kč jakožto kupní ceny za dodané zboží, a to 24.200 ks obuvi. K důkazu byla rovněž provedena listina označená Dodací list k faktuře 14FV0041 , jež je opatřena doložkou, podle které je označena za nedílnou součást faktury. Dodací list obsahuje označení dodané obuvi v rozlišení podle velikosti, barvy, přičemž u každého druhu obuvi je uvedeno dodané množství s uvedením počtu párů. Těchto 24.200 párů obuvi zapsal Insolvenční správce do soupisu majetkové podstaty Dlužníka doplněním soupisu ze dne 17. října 2014. Jím byl soupis rozšířen o článek VI. Zásoby obuvi o celkovém množství 24 200 párů obuvi, které byly zapsány do soupisu v úhrnné pořizovací hodnotě 1.425.000,-Kč. Celkem podle dodacího listu jde o 24.200 párů obuvi. Předmětný dodací list odpovídá zápisu zboží-obuvi do soupisu majetkové podstaty Dlužníka ve smyslu shora popsaného doplnění soupisu ze dne ze dne 17. října 2014 o článek VI.

K důkazu před soudem byl rovněž proveden výpis z účtu Dlužníka ze dne 9. 8. 2015. Obsahuje záznamy o platbách realizovaných Dlužníkem ve prospěch korporace SNOWBERRY SE označené Poskytnuté zálohy Snowberry . Mezi těmito platbami figuruje platba výslovně označená shora uvedeným číslem faktury č. 14FV0041 a rovněž platba opatřená poznámkou nákup obuvi 24.200 ks párů .

Z obsahu těchto listin tak vyplývá, že zboží-obuv, jež je zapsáno v majetkové podstatě Dlužníka, bylo v minulosti dlužníku dodáno korporací SNOWBERRY, SE a stalo se součástí dlužníkova majetku.

Svědkyně Viktoria Nikultseva se ve své výpovědi vyjádřila k obsahu shora popsané faktury-daňovému dokladu označenému číslem 14FV0041 ze dne 30. 6. 2014 vystavenému korporací SNOWBERRY, SE jakožto dodavatelem a k dodacímu listu k ní. Svědkyně před soudem uvedla, že dříve pracovala u společnosti SNOWBERRY SE. Podle svědkyně na faktuře a na dodacím listu jsou otisky razítka, které společnost SNOWBERRY SE v minulosti nepoužívala. Svědkyni je známo, že v minulosti jmenovaná společnost prodávala obuv, kterou měla tzv. k realizaci od Nikolaye Mokienka-jednatele žalobce. Že by společnost SNOWBERRY SE toto zboží-obuv-v minulosti prodávala dlužníku-svědkyni známo není. Podle svědkyně byly v červnu či červenci 2014 na účet SNOWBERRY SE poukázány nějaké finanční prostředky ze strany Dlužníka. Svědkyně uvedla, že tyto peníze byly ovšem zaslány nazpět Dlužníku, neboť bylo zjištěno, že se jedná o platbu, která byla učiněna omylem.

Ani z vyjádření svědkyně Viktorie Nikultsevy nelze dovozovat důvodnost žalobcova návrhu, zejména prokázání toho, že právě žalobci svědčí vlastnické či jiné právo vylučující zápis majetku do majetkové podstaty dlužníka.

Z výsledků provedeného dokazování vyplývá závěr, že zboží zapsané do majetkové podstaty získal dlužník na základě kupní smlouvy sjednané s prodávajícím SNOWBERRY, SE. Tento závěr vyplývá z obsahu faktury-daňového dokladu označeného číslem 14FV0041 ze dne 30. 6. 2014 vystaveného korporací SNOWBERRY, SE jakožto dodavatelem a z dodacího listu k ní. S těmito doklady pak korespondují záznamy o provedených platbách na úhradu předmětného zboží podle výpisu z účtu dlužníka. pokračování (KSPL 54INS 30649/2013)

Podstatné ovšem je, že i pokud by z provedeného dokazování vyplývalo, že dlužník nenabyl zboží zapsané do majetkové podstaty od prodávajícího SNOWBERRY, SE, nestačil by tento závěr pro naplnění podmínky ad. e). Její naplnění-jak shora již vysvětleno-by bylo dáno pouze za předpokladu prokázání, že vlastnické právo či jiné právo k majetku náleží právě žalobci. K prokázání této skutečnosti však v řízení nedošlo.

Uzavřeno, z provedeného dokazování vyplývá závěr o nedůvodnosti návrhu žalobce na vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka.

Zbývá doplnit, že žalobce ještě soudu předložil k provedení v rámci dokazování listinu označenou prohlášení o jednostranném zápočtu opatřenou datem 14. 4. 2016. Podle této listiny provedl žalobce jednostranný zápočet své pohledávky za dlužníkem, a to pohledávky ve výši Kč 1.500.000,-označené jako dohoda o dodání obuvi HUKL proti závazku žalobce vůči dlužníku, kterýžto závazek není v listině však blíže specifikován. Podle vyjádření jednatele žalobce před soudem tato listina prokazuje způsob, jakým bylo sporné zboží zaplaceno. Jednostranný úkon obsažený na této listině hodnotí soud jako nezpůsobilý k úkonu jednostranného započtení. Jednak z jeho obsahu není zřejmé, jaké konkrétní pohledávky jsou jeho předmětem. Zatímco pohledávka žalobce za dlužníkem je specifikována výší a odkazem na dodané zboží, údajně započítávaná pohledávka dlužníka (závazek žalobce) v jednostranném zápočtu specifikována nikterak není. Z obsahu této listiny tudíž není ani zřejmé, pohledávek vzniklých z jakých právních jednání a z jaké doby (zdali z doby před nabytím či po nabytí účinnosti zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tj. před či po datu 1. 1. 2014) se úkon jednostranného zápočtu týká. Neurčitost označení započítávaných pohledávek způsobuje nepřípustnost započtení v režimu zák. č. 89/2012 Sb., jenž z možnosti jednostranného započtení vyloučil pohledávky nejisté nebo neurčité (§ 1987 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb.) i v režimu zák. č. 40/64 Sb. pro neurčitost úkonu (§ 37 odst. 1 zák. č. 40/64 Sb.). K započtení podle této listiny nadto mělo dojít až poté, co bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka (rozhodnutí o úpadku dlužníka bylo soudem vydáno dne 8. 4. 2014 pod č. j. KSPL 54 INS 30649/2013-A-37). Úkonem jednostranného započtení se soud dále v rámci hodnocení důkazů proto nezabýval. Soud se v rámci hodnocení důkazů nezabýval ani dalšími v řízení provedenými důkazy, které nemohou přispět k objasnění souzené věci (žalobcem předložený otisk razítka společnosti SNOWBERRY, SE, katalog obuvi HULK , smlouva o nájmu nebytových prostor uzavřená mezi Statutárním městem Karlovy Vary coby pronajímatelem a Dlužníkem jakožto nájemcem a další listiny).

Z popsaných důvodů byl návrh žalobce tímto rozsudkem zamítnut, a to vůči oběma žalovaným.

Žalobce coby účastník v řízení neúspěšný byl dále soudem podle § 142 odst. 1 o.s.ř. uznán povinným uhradit žalovanému ad. 2 tímto účastníkem účelně vynaložené náklady řízení. Jde o náklady cestovného v celkové výši Kč 12.072,70 na dvě jednání před procesním soudem (na jednání konaná ve dnech 27. 4. a 11. 5. 2016), tj. za cesty na trase ze sídla žalovaného ad. 2 v Ostravě k procesnímu soudu v Plzni a zpět (celkem 1.860 km) podle vyhlášky č. 385/2015 Sb. při průměrné ceně PMH (motorové nafty) ve výši 29,50 Kč/1 litr, průměrné spotřebě 9,46 l / 100 km, náhradě za PHM ve výši Kč 2,79, a to spolu s daní z přidané hodnoty.

Z obsahu spisu se dále podává, že na straně žalovaného ad. 1 v řízení nevznikly náklady řízení. Soud proto rozhodl dále tak, že v poměru mezi žalobcem a žalovaným ad. 1 se žádnému z těchto účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, ačkoliv by nastalé pokračování (KSPL 54INS 30649/2013) procesní situaci odpovídalo rozhodnutí o povinnosti žalobce k náhradě nákladů řízení i tomuto účastníků postupem podle § 142 odst. 1 o.s.ř.

Poučení : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze podáním učiněným u soudu podepsaného, tj. Krajského soudu v Plzni, Veleslavínova 40, 306 17 Plzeň. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce).

Krajský soud v Plzni dne 12. 5. 2016

JUDr. Miloš Benetka v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Martina Skalová