155 ICm 3947/2015
Jednací číslo: 155 ICm 3947/2015-22 (KSPL 54 INS 17111/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Milošem Benetkou ve věci žalobce: Jitka Sadílková, nar. Stará Cesta 425, 331 01 Plasy, zast. JUDr. Pavlem Sadílkem, advokátem se sídlem Stará Cesta 425, 331 01 Plasy, proti žalovaným : 1. Petr Nejedlý, r. č. , Čechova 2641/44, 301 00 Plzeň (adresa pro doručení : Koperníkova 791/27, 301 00 Plzeň), 2. JUDr. Martin Litvan, LL.M., Ph.D., IČ: 66212910, Fügnerovo náměstí 1808/3, 120 00 Praha 2, insolvenční správce dlužníka Petra Nejedlého, r. č. 790203/2215, Čechova 2641/44, 301 00 Plzeň, o určení pravosti a výše pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení na majetek dlužníka,

takto :

I. U r č u j e se , že pohledávka žalobce přihlášená do insolvenčního řízení na majetek dlužníka Petra Nejedlého, r. č. , Čechova 2641/44, 301 00 Plzeň, je v rozsahu, ve kterém byla přihlášena jako nevykonatelná, dána p o p r á v u v žalované výši Kč 853.497,-.

II. Ve zbytku, tj. v části, ve které se žalobce domáhal rozsudku soudu o určení pravosti své pohledávky ve výši Kč 26.477,-, s e řízení z a s t a v u j e.

III. Žalovaný ad. 1 Petr Nejedlý j e p o v i n e n zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to k rukám jeho zástupce, jímž je JUDr. Pavel Sadílek, advokát se sídlem v Plasích, Stará Cesta 425, PSČ 331 01, na náhradě nákladů řízení Kč 14.000,-.

IV. V poměru mezi žalovaným ad. 2 JUDr. Martinem Litvanem, LL.M., Ph.D. a žalobcem se žádnému z účastníků n e p ř i zn á vá právo na náhradu nákladů řízení. (KSPL 54INS 17111/2014)

Odůvodnění

Dne 13. 10. 2015 byla zdejšímu soudu doručena žaloba žalobce Jitky Sadílkové (v dalším také jen žalobkyně ) na určení pravosti pohledávky v rozsahu, ve kterém byla přihlášena jako nevykonatelná (dále také jen jako žalovaná pohledávka ). Žalobkyně v návrhu popsala, že do insolvenčního řízení na majetek dlužníka přihlásila pohledávku v celkové výši Kč 1.179.974,-, přičemž v rozsahu Kč 300.000,-šlo o pohledávku vykonatelnou a ve zbytku, tj. ve výši Kč 879.974,-, byla pohledávka uplatněna jako nevykonatelná. Dlužník na přezkumném jednání pohledávku popřel co do pravosti a výše zcela. Ohledně části pohledávky, jež byla přihlášena jako vykonatelná, měl dlužník podat do třiceti dnů poté, co nastaly účinky oddlužení, žalobu, jíž by své popření uplatnil. Dlužník tak však neučinil.

Ohledně části pohledávky, jež byla uplatněna jako nevykonatelná (ve výši Kč 879.974,-) se žalobkyně domáhá určení pravosti této pohledávky, přičemž tento návrh odůvodnila následujícími tvrzeními :

Žalobkyně uzavřela dne 15.11.2005 s Pavlem Nejedlým, nar. 6 a Marií Nejedlou, nar. , oba bytem Na Belánce 14, Plzeň, smlouvu o půjčce, na základě které poskytla jmenovaným půjčku ve výši 300.000,-Kč, která byla včetně úroků splatná dne 15.1.2006. Půjčka se úročila 2 % měsíčně, počínaje dnem 15.11.2005 do zaplacení, a dále zde byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou půjčky ve výši 2,5 promile z dlužné částky za každý den prodlení. V den splatnosti dlužníci půjčku neuhradili. Na základě žádosti dlužníků žalobkyně souhlasila s tím, že dlužníci mohou půjčku s přísl. uhradit do 31.8.2006, pokud bude půjčka zajištěna ručitelským závazkem. Dne 31.3.2006 přistoupil ke smlouvě o půjčce Petr Nejedlý, nar. (žalovaný), a to jako ručitel s tím, že pohledávku a veškeré závazky dlužníků vyplývající ze smlouvy vůči věřiteli uspokojí, pokud tak neučiní dlužníci v termínu do 31.8.2006. Vzhledem k tomu, že dlužníci půjčku do 31.8.2006 neuhradili, zaslala jim žalobkyně dne 4.9.2006 výzvy k úhradě dluhu. Na tuto výzvu dlužníci nereagovali, a proto žalobkyně vyzvala dopisem ze dne 14.9.2006 k úhradě dluhu ručitele, tj. žalovaného Petra Nejedlého. Výzva se vrátila žalobkyni s poznámkou od doručitele, že adresát se odstěhoval. Dne 21.9.2006 podala žalobkyně na dlužníky a ručitele žalobu o zaplacení 300.000,-Kč s příslušným smluvním úrokem a příslušným zákonným úrokem z prodlení. Smluvní pokutu žalobkyně nepožadovala. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 17.5.2007, č.j. 12 C 358/2006 bylo Pavlu Nejedlému, nar. , Marii Nejedlé, nar. a Petru Nejedlému, nar. , uloženo zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 300.000,-Kč s 2 % úrokem z částky 300.000,-Kč za každý započatý měsíc, počínaje lednem 2006 a s 9 % úrokem z prodlení od 16.1.2006 do 31.12.2006, s 9,5 % úrokem z prodlení od 1.1.2007 do 30.6.2007 a od 1.7.2007 do zaplacení s úrokem z prodlení ve výši odpovídající roční výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, zvýšené o 7 procentních bodů, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Dále jim byla uložena povinnost zaplatit náklady řízení ve výši 66.232,-Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Rozsudek nabyl právní moci dne 8.9.2007 a stal se vykonatelným dne 12.9.2007. Žalovaní však na uvedené pohledávce ničeho neuhradili, a proto žalobkyně podala dne 26.9.2007 vůči dlužníkům návrh na exekuci uvedeného rozsudku. Okresní soud Plzeň-město pak svým usnesením ze dne 9.11.2007, č.j. 73 Nc 8937/2007 nařídil exekuci vůči povinným a provedením exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. Jitku Wolfovou, Exekutorský úřad Plzeň-město, Radyňská 9, Plzeň. Z výše uvedených důvodů žalobkyně nesouhlasí (KSPL 54INS 17111/2014) s žalovaným, že pohledávka nevznikla po právu. Je přesvědčena o oprávněnosti všech svých v přihlášce uplatněných nároků. Popření pohledávky ze strany žalovaného pokládá za nedůvodné a navrhuje, aby soud určil, že nevykonatelná pohledávka žalobkyně ve výši 879.974,-Kč, přihlášená v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Plzni pod sp.zn. KSPL 54 INS 17111/2014 ve věci dlužníka Petra Nejedlého, je po právu a uložil žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení.

Před zahájením jednání o věci vzal žalobce zčásti svůj návrh zpět. Soud v této části proto rozhodl o zastavení řízení rozhodnutím uvedeným ve výrokové části ad. II, a to postupem ve smyslu ustanovení § 96 odst. 1 občanského soudního řádu.

Žalovaný ad. 1, ačkoliv mu byla řádně doručena žaloba a předvolání na jednání, a to na adresu, kterou výslovně označil v insolvenčním řízení za svoji adresu pro doručování písemností, se na jednání před soud bez omluvy nedostavil a k návrhu se blíže nevyjádřil.

Žalovaný ad. 2 ve svém vyjádření k návrhu toliko odkázal na to, že žalovaná pohledávka byla popřena pouze dlužníkem. Správcem byla žalovaná pohledávka uznána.

Soud přezkoumal tvrzení účastníků řízení a důkazy v řízení provedené, a to jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti.

Zjistil, že návrh žalobkyně je důvodný v rozsahu po částečném zpětvzetí, pročež mu tímto rozsudkem vyhověl, a to z důvodů, které jsou vysvětleny níže.

K otázce důvodnosti návrhu žalobkyně je nutné nejdříve konstatovat, že návrh byl podán včasně, tj. ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání, při kterém byla souzená pohledávka popřena, tj. ve lhůtě předpokládané v ustanovení § 198 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 410 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení v platném znění (insolvenčního zákona; dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 198 odst. 1 IZ, věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve, nežli uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. Podle ustanovení § 198 odst. 2 IZ, v žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

Podle ustanovení § 198 odst. 3 IZ, vyjde-li v průběhu řízení o žalobě podle odstavce 1 najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199.

Podle ustanovení § 199 odst. 2 IZ, jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen (KSPL 54INS 17111/2014) skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci.

Z přihlášky pohledávky žalobce do insolvenčního řízení na majetek dlužníka soud zjistil, že žalobce do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka přihlásil pohledávku v celkové výši Kč 1.179.974,-. Předmětnou pohledávku žalobce přihlásil zčásti, a to ve výši Kč 300.000,-, jako pohledávku vykonatelnou, a to s odkazem na rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 17. 5. 2007 č. j. 12 C 358/2006-57; ve zbytku, tj. ve výši Kč 879.974,-přihlásil svoji pohledávku jako pohledávku nevykonatelnou. Přihlášku odůvodnil jednak odkazem na citovaný rozsudek Okresního soudu Plzeň-město (co do jistiny ve výši Kč 300.000,-). Dále ji odůvodnil tím, že zbývající část pohledávky ve výši Kč 879.974,-je tvořena příslušenstvím jistiny, přičemž jde o : 2 % úrok měsíčně z částky 300.000,-Kč od 1.1. 2006 do 23.6.2014 ve výši 610.520,-Kč, úrok z prodlení dle repo sazby + 7procentních bodů z částky 300.000,-Kč od 16.1.2006 do 23.6.2014 ve výši 176.745,-Kč, náklady v nalézacím řízení 66.232,-Kč a náklady v exekučním řízení 26.477,-Kč.

Jak vyplývá ze zápisu z přezkumného jednání ze dne 28. 11. 2014, dlužník na přezkumném jednání popřel pohledávku žalobce co do pravosti a výše zcela s odůvodněním, že tato pohledávka nevznikla po právu, s tvrzením, že smlouva, ze které existenci této pohledávky věřitel dovozuje, je od počátku neplatná pro rozpor s dobrými mravy, když podle dlužníka šlo o lichvu. Dále uvedl, že ručitelský závazek ve vztahu k zajišťované pohledávce neměl pouze on, ale další 2 ručitelé.

Soud ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 15. 11. 2005 mezi žalobkyní na jedné straně coby věřitelem a Pavlem Nejedlým a Marií Nejedlou, oběma bytem Na Belánce 14, Plzeň, na druhé straně coby dlužníky, a dále z ručitelského prohlášení dlužníka-prvního žalovaného Petra Nejedlého ze dne 31. 3. 2006, vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a dlužníky byla dne 15. 11. 2005 sjednána smlouva o půjčce. Na základě ní půjčila žalobkyně Pavlu Nejedlému a Marii Nejedlé částku Kč 300.000,-. Jmenovaní se smlouvou zavázali půjčenou částku vrátit žalobkyni do 15. 1. 2006 spolu s 2% úrokem. První žalovaný (dlužník) Petr Nejedlý přistoupil k uzavřené smlouvě o půjčce jako ručitel na základě ručitelského prohlášení ze dne 31. 3. 2006.

Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 17. 5. 2007 č. j. 12 C 358/2006-57, jenž nabyl právní moci dne 8. 9. 2007 a stal se vykonatelným dne 12. 9. 2007, byli Pavel Nejedlý, Marie Nejedlá a Petr Nejedlý (1. žalovaný) uznáni povinnými uhradit žalobci Jitce Sadílkové jistinu půjčky Kč 300.000,-s příslušenstvím, a to s 2 % úrokem z částky 300.000,-Kč za každý započatý měsíc, počínaje lednem 2006 a s 9 % úrokem z prodlení od 16.1.2006 do 31.12.2006, s 9,5 % úrokem z prodlení od 1.1.2007 do 30.6.2007 a od 1.7.2007 do zaplacení s úrokem z prodlení ve výši odpovídající roční výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, zvýšené o 7 procentních bodů, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Citovaným rozsudkem byli žalovaní dále uznáni povinnými uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši Kč 66.232,-do tří dnů od právní moci rozsudku.

Z citovaného rozsudku tak vyplývá, že i v části žalované pohledávky po částečném zpětvzetí návrhu, tj. ve výši Kč 853.497,-, jde o pohledávku vykonatelnou. Tato pohledávka je tvořena kapitalizovaným příslušenstvím jistiny sestávajícím z úroků, úroků z prodlení (KSPL 54INS 17111/2014) a nákladů nalézacího řízení, kteréžto nároky byly přiznány žalobkyni pravomocným a vykonatelným rozhodnutím soudu.

Tato procesní situace je v IZ předvídána ve shora již citovaném ustanovení § 198 odst. 3 ve spojení s ustanovením § 199 odst. 2.

Zjištění, že popřená pohledávka není pohledávkou nevykonatelnou, nýbrž vykonatelnou, sice nezakládá důvod pro zamítnutí žaloby, dochází však k přesunu břemene tvrzení a důkazního břemene z věřitele na dlužníka, jenž je tak povinen prokázat důvod svého popření tak, jakoby byl spor zahájen v opačném procesním postavení stran. Přitom dlužník může uplatnit jen ty skutečnosti, které jím nebyly uplatněny v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; platí dále, že důvodem popření nemůže být jiné právní posouzení věci.

Žalovaný ad. 1 (dlužník), jenž se na jednání bez omluvy nedostavil, soudu nenabídl taková skutková tvrzení a důkazní návrhy, jimiž by bylo lze prokázat neexistenci pohledávek, jejichž určení se po částečném zpětvzetí žalobce domáhal.

Žalovaný ad. 1, jenž pohledávku žalobce popřel a vyvolal tak nastalý incidenční spor, tudíž nemohl být soudem poučen postupem podle shora citovaného ustanovení § 198 odst. 3 a § 199 IZ a dále postupem podle § 118a odst. 3 občanského soudního řádu ve spojení s § 7 IZ o tom, že doposud nenavrhl soudu důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení týkajících se nároku uplatněného žalobou.

Pokud je o popěrné důvody uplatněné žalovaným ad. 1 v rámci přezkumného jednání, jež spočívají v obecném tvrzení o neexistenci žalované pohledávky z důvodu neplatnosti smlouvy o půjčce uzavřené mezi žalobkyní na jedné straně a Pavlem Nejedlým a Marií Nejedlou na straně druhé pro rozpor s dobrými mravy z důvodu údajného lichevního charakteru této smlouvy o půjčce, tyto důvody neplatnosti soud neshledal.

Ujednání ve smlouvě o půjčce ze dne 15. 11. 2005 o úroku ve výši 2% z jistiny měsíčně ve spojení s ostatními ujednáními ve smlouvě obsaženými (zejména o povinnosti vrátit jistinu spolu s úroky do 15. 1. 2006, tj. při sjednaném poskytnutí půjčky toliko na dobu dvou měsíců a sjednané smluvní pokutě) nezakládá neplatnost smlouvy pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 zák. č. 40/64 Sb., občanského zákoníku ve znění platném v době uzavření smlouvy o půjčce.

V popsaném směru soud odkazuje na věc aplikovatelné judikatorní závěry soudů, kupř. na rozsudek sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004, ve kterém Nejvyšší soud České republiky uzavřel, že úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami činila v době uzavření smluv o půjčce (v dané věci) 9 až 15,5 % ročně, dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, za tohoto stavu věci je odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a proto ve smyslu ust. § 39 občanského zákoníku neplatné. Nejvyšší soud České republiky tedy posuzoval úrok ve výši 60 % ročně z půjčené částky, zatímco v rámci předmětné smlouvě o půjčce byl sjednán úrok z půjčené částky ve výši 2 % měsíčně, tj. 24% ročně při poskytnutí půjčky na dobu dvou měsíců.

Soud má jednoznačně za to, že úroky v této výši nelze s ohledem na ujednání ve smlouvě považovat za nepřiměřeně vysoké a již vůbec ne za lichvářské jsoucí v rozporu s dobrými mravy. (KSPL 54INS 17111/2014)

Popsané závěry nutně ústí v závěr o důvodnosti žaloby žalobkyně, které soud tímto rozsudkem po částečném zpětvzetí návrhu proto vyhověl.

O nákladech řízení v poměru mezi žalobcem a žalovaným ad. 1 bylo rozhodováno podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný ad. 1 coby účastník v řízení neúspěšný byl uznán povinným uhradit žalobci vzniklé náklady řízení. Náklady řízení na straně žalobce sestávají z uhrazeného soudního poplatku z návrhu ve výši Kč 5.000,-a z nákladů právního zastoupení (ve smyslu ustanovení § 7 ve spojení s § 8 odst. 3 písm. a vyhl. č. 177/1996 Sb. a 3 RP po Kč 300,-).

Rozhodnutí uvedené ve výrokové části ad. IV je odůvodněno tím, že podle ustanovení § 202 odst. 1, věta první IZ platí, že ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Pokud jde o způsob úhrady pohledávky žalobce na náhradě nákladů řízení, odkazuje soud na ustanovení § 202 odst. 1, věta druhá IZ. Podle citovaného ustanovení se náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Plzni, a to ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí, s výjimkou osob, které se práva na odvolání po vyhlášení rozsudku platně vzdaly.

Krajský soud v Plzni dne 13. 1. 2016

JUDr. Miloš Benetka v.r. samosoudce za správnost: Martina Skalová