155 ICm 3711/2015
Jednací číslo: 155 ICm 3711/2015-97 (KSPL 54 INS 18307/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Milošem Benetkou ve věci žalobce : Ing. František Š o b r, nar. , Skalní 427, 436 03 Litvínov, žalobce zastoupen JUDr. Petrem Jirátem, advokátem se sídlem v Chomutově, Školní 3315/42, proti žalovanému : štancl-insolvence v. o. s. se sídlem Čs. legií 172, Klatovy I, 339 01 Klatovy (dříve se sídlem Kollárova 619/44, Jižní Předměstí, 301 00 Plzeň), identifikační číslo : 29105048, coby insolvenčnímu správci dlužníka : KRUŠNOHORSKÁ KAPITÁLOVÁ spol. s r.o. se sídlem Merklín čp. 8, PSČ 362 34, identifikační číslo : 18227295, o určení pravosti pohledávek přihlášených do insolvenčního řízení na majetek dlužníka,

takto :

I. Návrh žalobce, jímž se domáhá rozsudku soudu, kterým by bylo určeno, že jeho pohledávky č. 1 (ve výši 3.340.686,26 Kč), č. 2 (ve výši 541.543,25 Kč), č. 3 (ve výši 645.567,12 Kč), č. 4 (ve výši 75.262,47 Kč) a č. 5 (ve výši 429.282,19 Kč) přihlášené do insolvenčního řízení na majetek dlužníka přihláškou P-34, jsou dány po právu, s e z a m í t á.

II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se na soud obrátil žalobou ze dne 24. 9. 2015, doručenou soudu dne 25. 9. 2015. Domáhal se jí rozsudku soudu, jímž by bylo určeno, že veškeré pohledávky, které přihlásil do insolvenčního řízení na majetek dlužníka, a to přihláškou č. P-34 (jde o dílčí pohledávky čísel 1 až 5, jež jsou vyčísleny ve výroku), jsou po právu. Žalobce svoji žalobu isir.justi ce.cz (KSPL 54 INS 18307/2014) odůvodnil tím, že žalovaný správce předmětné pohledávky na přezkumném jednání popřel co do pravosti; dlužník tyto pohledávky nepopřel. Jde o pohledávky nevykonatelné. Žalobce dále v návrhu popsal právní důvody vzniku jednotlivých pohledávek. Uvedl, že tyto pohledávky vznikly na základě smluv o půjčce sjednaných mezi dlužníkem KRUŠNOHORSKÁ KAPITÁLOVÁ spol. s r.o. a věřitelem Josefem Níčem, jenž je jednatelem a společníkem dlužníka.

Konkrétně : Dílčí pohledávka č. 1(ve výši 3.340.686,26 Kč) vznikla na základě smlouvy o půjčce sjednané dne 11. 4. 2012 a plnění podle ní bylo poskytnuto 10. 4. 2012 převodem na bankovní účet dlužníka. Dílčí pohledávka č. 2 (ve výši 541.543,25 Kč) vznikla podle smlouvy o půjčce sjednané dne 15. 1. 2013 a plnění v ní sjednané bylo poskytnuto dne 15. 1. 2013 bezhotovostním převodem na bankovní účet dlužníka. Dílčí pohledávka č. 3 (ve výši 645.567,12 Kč) vznikla ve smyslu smlouvy o půjčce ze dne 21. 3. 2013. Touto smlouvou sjednané plnění bylo dlužníku poskytnuto v hotovosti ve dvou samostatných splátkách, a to ve dnech 20. a 21. 3. 2013. Dílčí pohledávka č. 4 (ve výši 75.262,47 Kč) vznikla podle smlouvy o půjčce ze dne 28. 3. 2013. Plnění dle této smlouvy bylo poskytnuto dlužníku dne 28. 3. 2013, a to převodem prostředků na dlužníkův bankovní účet. Dílčí pohledávka č. 5 byla sjednána smlouvou o půjčce ze dne 15. 4. 2013. Plnění podle této smlouvy bylo poskytnuto dne 15. 4. 2013 převodem na bankovní účet dlužníka.

Pohledávky ze všech těchto smluv o půjčce (v celkové výši Kč 5.032.341,29) byly postoupeny Josefem Níčem coby postupitelem na žalobce jakožto postupníka smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 10. 4. 2015.

Žalobce nesouhlasí s popěrnými úkony žalovaného správce, jež byly odůvodněny tím, že předmětné pohledávky nevznikly, tím, že jejich existenci není správce schopen ověřit, když dlužník se správcem spolupracuje omezeně, přičemž dosud nebylo správci poskytnuto účetnictví, dále tím, že z dostupných informací vyplývá, že dlužník o závazcích neúčtuje, a konečně tím, že sama smlouva závazek zakládající je vnitřně rozporná, právní předchůdce věřitele neměl k poskytnutí půjček souhlas manžela s nakládáním s majetkem ve společném jmění manželů .

Na základě důkazů, které byly v řízení provedeny, žalobce na závěr řízení zdůraznil své přesvědčení, že prostředky sjednané ve smlouvách o půjčce byly fakticky dlužníku poskytnuty právním předchůdcem žalobce Josefem Níčem.

Žalobce má za to, že postoupené pohledávky za dlužníkem nebyly součástí společného jmění manželů Josefa Níče a jeho manželky. Žalobce v popsaném směru odkázal na judikatorní závěry vyjádřené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 1997 č. j. 2 Cdon 130/96.

Zdůraznil, že zastává stanovisko, že i pokud by smlouvy o půjčce sjednané mezi Josefem Níčem jakožto věřitelem a dlužníkem byly neplatné ve smyslu § 196a obchodního zákoníku, přesto by tyto jeho pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení na majetek dlužníka byly dány po právu, neboť by šlo o pohledávky z bezdůvodného obohacení.

V průběhu řízení se žalobce vyjádřil k otázce, zdali uzavření pěti smluv o půjčce z dat 11. 4. 2012, 15.1.2013, 21.3.2013, 28.3.2013 a 15.4.2013, sjednaných mezi Josefem Níčem coby věřitelem na jedné straně a dlužníkem KRUŠNOHORSKÁ KAPITÁLOVÁ spol. s.r.o. na straně druhé, předcházel souhlas valné hromady dlužníka. Žalobci není známo, že by (KSPL 54 INS 18307/2014) tento souhlas byl udělen. Žalobce to však nepovažuje za podstatné pro souzenou věc vzhledem k tomu, že finanční prostředky podle smluv o půjčce byly Josefem Níčem dlužníku poskytnuty fakticky.

Při jednání před soudem žalobce dále konstatoval, že smlouva o postoupení pohledávek sjednaná mezi postupitelem Josefem Níčem a žalobcem coby postupníkem je sice opatřena datem 10. 4. 2013, byla však podepsána až dne 10. 4. 2015, když součástí smlouvy je listina obsahující ověřovací doložku k podpisům účastníků z data 10. 4. 2015.

Žalovaný insolvenční správce žalobcův návrh odmítl jako neopodstatněný. Ve svém vyjádření jednak konstatoval, že dlužníku byly poskytnuty prostředky uložené na bankovním účtu. U finančních prostředků uložených na účtu jednoho z manželů nelze přitom z povahy věci rozlišit, kdo je jejich vlastníkem, nutno proto dovozovat, že jsou součástí společného jmění manželů. Žalobcem tvrzené pohledávky nevznikly, neboť rozhodná jednání Josefa Níče jsou neplatná, když nebyly naplněny podmínky předpokládané v ustanovení § 196a obchodního zákoníku. K nakládání se společným jměním manželů nebyl ani dán souhlas manžela. Smlouvy jsou taktéž vnitřně rozporné a z dokazování je zjevné, že pokud vůbec byly prostředky fakticky Josefem Níčem dlužníku poskytnuty, byly poskytnuty jako vklady do společnosti, nikoliv jako půjčky. Žalovaný se domnívá, že žalobcem alternativně tvrzené bezdůvodné obohacení není podřaditelné pod přihlášková tvrzení, z opatrnosti však zároveň namítl promlčení pohledávek.

Soud přezkoumal tvrzení účastníků řízení a důkazy v řízení provedené, a to jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti.

Zjistil, že návrh žalobce je zcela nedůvodný, pročež jej tímto rozsudkem zamítl, a to z důvodů, které jsou vysvětleny níže.

K otázce důvodnosti žalobcova návrhu je nutné nejdříve konstatovat, že návrh byl podán včasně, tj. ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání, při kterém byly souzené pohledávky popřeny, tj. ve lhůtě předpokládané v ustanovení § 198 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení v platném znění (insolvenčního zákona; dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 198 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. V žalobě může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. Vyjde-li v průběhu řízení o žalobě podle odstavce 1 najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199.

Přezkumné jednání, při kterém insolvenční správce popřel žalované pohledávky, a to co do pravosti zcela, se uskutečnilo dne 9. 9. 2015. Žalobce uplatnil jako důvod vzniku (KSPL 54 INS 18307/2014) popřených pohledávek, jež jsou pohledávkami nevykonatelnými, toliko skutečnosti, které jako důvod jejich vzniku uplatnil v přihlášce pohledávek, tyto důvody žalobce do konce přezkumného jednání dále nedoplnil a neměnil.

Návrh žalobce (podaný včasně a splňující podmínky ustanovení § 198 IZ) mohl být tudíž soudem projednán a soudem mohlo být rozhodnuto o věci.

Soud z obsahu písemností provedených k důkazu a popsaných níže ve spojení s obsahem vyjádření účastníků a obsahem insolvenčního spisu dlužníka zjistil, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení na majetek dlužníka, které je u Krajského soudu v Plzni vedeno pod sp. zn. KSPL 54 INS 18307/2014, přihláškou č. P-34 celkem 5 (dílčích) nevykonatelných pohledávek č. 1 (ve výši 3.340.686,26 Kč), č. 2 (ve výši 541.543,25 Kč), č. 3 (ve výši 645.567,12 Kč), č. 4 (ve výši 75.262,47 Kč) a č. 5 (ve výši 429.282,19 Kč).

Existenci těchto přihlášených pohledávek žalobce odůvodnil jednak odkazem na smlouvy o půjčce sjednané mezi Josefem Níčem jakožto věřitelem na jedné straně a dlužníkem na straně druhé s tím, že celková výše každé z přihlášených pohledávek sestává z příslušné jistiny půjčky dle smlouvy o úvěru tak, jak byly sjednány ve smlouvách, a dále z příslušenství tvořeného úroky v těchto kapitalizovaných částkách : 340.686,26 Kč ( příslušenství jistiny pohledávky č. 1), 41.543,25 Kč (příslušenství jistiny pohledávky č. 2), 45.567,12 Kč (příslušenství jistiny pohledávky č. 3), 5.262,47 Kč (příslušenství jistiny pohledávky č. 4) a 29.282,19 Kč (příslušenství jistiny pohledávky č. 5).

Z obsahu těchto smluv o půjčce (dále také jen jako smlouvy o půjčce ) soud zjistil, že byly uzavřeny ve dnech 11.4.2012 (smlouva o půjčce ve výši Kč 3.000.000,-), 15.1.2013 (smlouva o půjčce ve výši Kč 500.000,-), 21.3.2013 (smlouva o půjčce ve výši Kč 600.000,-), 28.3.2013 (smlouva o půjčce ve výši Kč 70.000,-) a dne 15.4.2013 (smlouva o půjčce ve výši Kč 400.000,-).

K prokázání existence tvrzených pohledávek předložil žalobce k přihlášce pohledávek zejména smlouvy o půjčce z dat 11. 4. 2012, 15. 1. 2013, 21. 3. 2013, 28. 3. 2013 a 15. 4. 2013, jež byly provedeny k důkazu Z obsahu těchto smluv vzal soud za prokázané, že byly uzavřeny mezi Josefem Níčem coby věřitelem a dlužníkem KRUŠNOHORSKÁ KAPITÁLOVÁ spol. s.r.o. jednajícím (rovněž) Josefem Níčem jakožto jednatelem dlužníka. Smlouvami se věřitel zavázal poskytnout dlužníku půjčky ve sjednaných částkách, jež odpovídají částkám jistin přihlášených pohledávek. Dlužník se smlouvami zavázal vrátit věřiteli poskytnuté prostředky, a to spolu se sjednanými úroky v sazbě 4% p. a. ve lhůtách sjednaných ve smlouvách. Smlouvou bylo dále sjednáno, že pro případ prodlení dlužníka s vrácením poskytnutých prostředků náleží věřiteli úrok z prodlení v sazbě 0,1% dlužné částky za každý den prodlení.

Dále k přihláškám svých pohledávek doložil žalobce smlouvu o postoupení pohledávek opatřenou datem 10. 4. 2013 (sjednanou však až dne 10. 4. 2015, neboť tohoto data byla smlouva opatřena podpisy účastníků) uzavřenou mezi Josefem Níčem coby postupitelem a žalobcem Ing. Františkem Šobrem jakožto postupníkem. Podle této smlouvy postoupil Josef Níč žalobci pohledávku v celkové výši Kč 5.032.341,29 sestávající z jednotlivých dílčích pohledávek čísel 1 až 5 (označených ve výroku tohoto usnesení a přihlášených do insolvenčního řízení) ve smyslu smluv o půjčce, které jsou (podle smlouvy) nedílnou součástí ujednání mezi účastníky smlouvy o postoupení pohledávek K důkazu byla dále provedena listina oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 4. 2015 adresovaná (KSPL 54 INS 18307/2014) dlužníku a zároveň žalovanému insolvenčnímu správci, jež obsahuje informaci o postoupení pohledávek podle smlouvy o postoupení ze dne 10. 4. 2015.

Vzhledem k obsahu popěrných úkonů žalovaného správce na přezkumném jednání a s ohledem na to, že věřitel není oprávněn v incidenčním řízení uplatňovat jiný právní důvod vzniku pohledávky oproti skutkovým tvrzením v přihlášce, zabýval se soud při zkoumání důvodnosti žaloby předně zkoumáním platnosti smluv o půjčkách sjednaných mezi Josefem Níčem a dlužníkem, a to zejména z hlediska naplnění podmínek podle ustanovení § 196a odst. 1 zák. č. 513/91 Sb., obchodního zákoníku ve znění novely zák. č. 202/2012 Sb. (dále jen obch. zák. ), za jehož účinnosti došlo k uzavření těchto smluv.

Citované ustanovení obch. zák. určuje, že akciová společnost může uzavřít smlouvu o úvěru nebo půjčce s členem představenstva, dozorčí rady, prokuristou nebo jinou osobou, která je oprávněna jménem společnosti takovou smlouvu uzavřít, nebo osobami jim blízkými, anebo smlouvu, jejímž obsahem je zajištění závazků těchto osob, nebo na ně bezplatně převést majetek společnosti jen s předchozím souhlasem valné hromady a jen za podmínek obvyklých v obchodním styku. Ustanovení § 196a obch. zák. se použije na společnost s ručením omezeným obdobně (§ 135 odst. 2 obch. zák.).

V popsaných souvislostech soud připomíná, že ustanovení § 196a odst. 1 obch. zák. bylo do obchodního zákoníku včleněno s účinností od 1. července 1996 zákonem č. 142/1996 Sb. Podle důvodové zprávy k tomuto zákonu je účelem ustanovení § 196a zabránit obchodům uskutečněným na úkor majetkové podstaty společnosti a tím i všech akcionářů . Jinými slovy, ustanovení § 196a odst. 1 obch, zák. má zabránit osobám, jež mohou ovlivnit podmínky uzavření konkrétní smlouvy, aby z tohoto svého postavení osobně či prostřednictvím osob blízkých na úkor společnosti těžily. Není přitom pochyb o tom, že majetková podstata společnosti by utrpěla, uzavřela-li by společnost jako dlužník smlouvu o půjčce s osobou vyjmenovanou v § 196a odst. 1 obch. zák. coby věřitelem, v níž by se např. zavázala platit za poskytnuté peněžní prostředky nepřiměřeně vysoký úrok.

Ustanovení § 196a odst. 1 obch. zák. tak nepochybně dopadá i na poskytnutí půjčky mezi Josefem Níčem coby věřitelem a dlužníkem.

Platí, že absence předchozího souhlasu valné hromady zakládá absolutní neplatnost smluv o půjčce pro rozpor se zákonem (srov. závěry vyjádřené vyššími soudy, kupř. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2004, sen. zn. 29 Odo 1137/2003, ze dne 3. 11. 2011 sen. zn. 29 Cdo 1564/2010).

Jak vyplývá z úplného výpisu z obchodního rejstříku na dlužníka a jak je soudu známo z vlastní činnosti (§ 121 o.s.ř.), valná hromada dlužníka byla po celou dobu rozhodného období, ve kterém došlo k uzavření všech pěti smluv o půjčce mezi Josefem Níčem a dlužníkem (tj. v období od 11. 4. 2012 do 15. 4. 2013) tvořena třemi společníky dlužníka, a to Josefem Níčem, Jaroslavem Novotným a Ing. Michalem Soukupem.

Jak shora již konstatováno, ani samotnému žalobci, jak z jeho vyjádření vyplývá, není známo, že by valná hromada dlužníka vyjádřila souhlas s uzavřením smluv o půjčce. Svědek Josef Níč, jednatel a společník dlužníka ve své výpovědi před soudem k této otázce výslovně uvedl, že valná hromada dlužníka KRUŠNOHORSKÁ KAPITÁLOVÁ spol. s.r.o. nevyjádřila souhlas s uzavřením smluv o půjčce, a to ani jedné z nich. Svědek uvedl, (KSPL 54 INS 18307/2014)

že o sjednání těchto smluv pouze informoval společníka Jaroslava Novotného, resp. svědek upřesnil, že jej informoval pouze o prvních dvou smlouvách o půjčce z 11. 4. 2012 a 15. 1. 2013, o ostatních smlouvách o půjčce svědek společníka ani neinformoval.

Svědek Jaroslav Novotný, jenž je v současné době vedle Josefa Níče druhým ze dvou společníků dlužníka, jak vyplývá z úplného výpisu z obchodního rejstříku na dlužníka, ve své výpovědi před soudem-poté, co mu soudem byly předestřeny smlouvy o půjčce-popsal, že tyto listiny nezná, že je doposud neviděl. Uvedl, že mu není známo, že by se valná hromada obsahem těchto listin vůbec zabývala. Vysvětlil, že někdy v březnu roku 2012 jej společník Josef Níč informoval, že společnost dlužníka je v problémech, a že by si měla půjčit peníze. Na svědkův dotaz, od koho by si finanční prostředky měla společnost půjčit, jej odkázal Josef Níč na osobu Jiřího Švejdy, což byl jeho švagr. To, že však později došlo k uzavření smluv o půjčce se žalobcem Ing. Františkem Šobrem, svědek Jaroslav Novotný podle svého vyjádření ani nevěděl. Josef Níč jej o tom neinformoval. Svědek popsal, že Josefu Níčovi sdělil, že považuje sjednání smluv o půjčce za zbytečné, neboť dlužník má sám pohledávky za třetími osobami, které by měl nejdříve vymoci. Svědek uvedl, že byl proti tomu, aby smlouvy o půjčce byly sjednány. Svědek ve své výpovědi dále potvrdil, že v rozhodném období, kdy došlo k uzavření předmětných smluv o půjčce, tj. v době od 11. 4. 2012 do 15. 4. 2013, měl dlužník KRUŠNOHORSKÁ KAPITÁLOVÁ spol. s r.o. celkem tři společníky, a to Josefa Níče, jeho a Michala Soukupa, přičemž ke změně ve složení společníků dlužníka došlo posléze během roku 2013; svědek nabyl od Ing. Michala Soukupa polovinu jeho obchodního podílu, zbývající polovinu zakoupil Josef Níč a zůstali tak s Josefem Níčem pouze dvěma společníky dlužníka, každý s obchodním podílem v rozsahu 50 %.

Z obsahu vyjádření samotného žalobce před soudem, z obsahu svědeckých výpovědí dvou společníků dlužníka tak bylo v řízení prokázáno, že smlouvy o půjčce byly dlužníkem sjednány, aniž by s jejich obsahem předem valná hromada dlužníka vyslovil souhlas, a to ani souhlas neformální (srov. závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1780/2008 ze dne 27. 1. 2009). Popsané dokazování tak nutně ústí v závěr, že v rozporu s ustanovením § 196a obch. zák. nedošlo před uzavřením smluv o půjčce k vyslovení souhlasu valné hromady se sjednáním těchto smluv o půjčce. Pro absenci souhlasu valné hromady dlužníka jsou tudíž smlouvy o půjčce absolutně neplatnými právními úkony podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., zák. č. 40/64 Sb., občanského zákoníku (dále též jen obč. zák. ) pro rozpor se zákonem. K absolutní neplatnosti právního úkonu je soud povinen přihlédnout bez dalšího. Absolutní neplatnost přitom nelze zhojit.

Pohledávky Josefa Níče ze smluv o půjčce, kteréžto smlouvy jsou proto absolutně neplatnými právními úkony, tak nevznikly.

S ohledem na neplatnost smluv o půjčce a dále s ohledem na to, že pohledávky z těchto smluv nejsou dány po právu, nelze nežli uzavřít, že rovněž smlouva o postoupení pohledávek sjednaná mezi Josefem Níčem a žalobcem je neplatná, a to absolutně, neboť jí mělo dojít k převodu pohledávek, jež nevznikly a jež tudíž neexistují. Na základě neplatného právního úkonu nemohly tvrzené pohledávky na žalobce přejít. (KSPL 54 INS 18307/2014)

Za popsané situace a dále s ohledem na to, že žalobce přihlásil své pohledávky do insolvenčního řízení na majetek dlužníka výslovně jako pohledávky ze smluv o půjčce sjednaných mezi Josefem Níčem coby jeho právním předchůdcem a dlužníkem, je podle přesvědčení soudu nadbytečné zabývat se dalšími okolnostmi souzené věci, zejména otázkou, zda bylo na smlouvy o půjčce skutečně dlužníku plněno ze strany Josefa Níče a zdali tudíž případně došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení na straně dlužníka.

Z těchto důvodů se soud dále nezabýval ani hodnocením dalších v řízení provedených důkazů směřujících k objasnění okolnosti, zdali skutečně došlo k plnění ze strany Josefa Níče dlužníku (příjmovými pokladními doklady, obsahem výpovědi svědkyně Jaroslavy Krejsové, dřívější účetní a pokladní dlužníka). Ze stejného důvodu soud k důkazu neprovedl žalobcem navržený výslech svědkyně Blanky Níčové, pokladní dlužníka, kterýžto důkaz měl být proveden k objasnění toho, zdali Josefem Níčem bylo dlužníku plněno podle příjmových pokladních dokladů založených ve spisu. Tyto důkazy nemohou přispět k dalšímu objasnění souzené věci za důkazní situace popsané shora.

Okolnost, zdali Josef Níč skutečně žalobci plnil částkami odpovídajícími půjčkám dle smluv o půjčce, zůstává bez významu ve vztahu k souzené věci.

Žalobce v žalobě na určení pravosti popřené nevykonatelné pohledávky může uplatnit jako důvod vzniku pohledávky pouze skutečnosti uvedené nejpozději do konce přezkumného jednání. Těmito skutečnosti bylo-jak shora popsáno-tvrzení žalobce o existenci pohledávek ze smluv o půjčce. Tato tvrzení byla v řízení provedenými důkazy vyvrácena.

Z popsaných důvodů soud shledal návrh žalobce na určení pravosti pohledávek, a to včetně příslušenství jistiny, jež je akcesorickým nárokem a sdílí osud jistiny pohledávky, neopodstatněným, pročež jej tímto rozsudkem zamítl.

O nákladech řízení by s ohledem na výsledek řízení příslušelo rozhodnout postupem podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a přiznat žalovanému, jenž v řízení dosáhl plného úspěchu, náhradu nákladů řízení vynaložených k účelnému bránění práva. Žalovaný se však svým výslovným prohlášením před soudem práva na náhradu nákladů řízení vzdal. Soud proto rozhodl tak, že se žádnému z účastníků nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze podáním učiněným u soudu podepsaného, tj. Krajského soudu v Plzni, Veleslavínova 40; 306 17 Plzeň.

Krajský soud v Plzni dne 1. 12. 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Miloš Benetka, v.r. Martina Skalová samosoudce