155 ICm 3705/2017
č. j. 155 ICm 3705/2017-49 (KSPL 54 INS 6645/2017)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Milošem Benetkou ve věci žalobce: CFIG SE, IČO 29138680, Sladkovského 767, 530 02, Pardubice, žalobce zastoupen Mgr. Martinem Keřtem, advokátem se sídlem Sladkovského 2059, 530 02, Pardubice proti žalovanému: JUDr. Lukáš Holý, IČO 73629669, Přístavní 321/4, 170 00 Praha 7-insolvenční správce dlužnice Terezy anonymizovano , anonymizovano , Kollárova 1125, 363 01 Ostrov, o určení pravosti pohledávek přihlášených do insolvenčního řízení na majetek dlužnice,

takto:

I. Návrh žalobce, kterým se domáhá rozsudku, jímž by bylo určeno, že jeho pohledávky uplatněné přihláškou P-8 do insolvenčního řízení na majetek dlužnice Terezy anonymizovano (věc zdejšího soudu sp. zn. KSPL 54 INS 3705/2017), a to dílčí pohledávka č. 2 ve výši Kč 34 930 a dílčí pohledávka č. 3 ve výši Kč 12 309,92 jsou dány po právu, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému insolvenčnímu správci JUDr. Lukáši Holému do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Petra Voříška, Ph.D., LL.M., advokáta se sídlem v Praze 7, Přístavní 321/14, na náhradě nákladů řízení Kč 14 378,43.

Odůvodnění

1. Žalobce se na soud obrátil návrhem ze dne 17. 8. 2017, jímž se domáhal určení- žalovaným správcem co do pravosti zcela popřených-dílčích pohledávek čísel 2 (ve výši Kč 34 930) a 3 (ve výši Kč 12 309,92), jež uplatnil v insolvenčním řízení na majetek

Shodu s prvopisem potvrzuje Vendula Šebová isir.justi ce.cz (KSPL 54 INS 6645/2017) dlužnice Terezy anonymizovano (dále jen dlužník ) přihláškou vedenou pod číslem P-8. Existenci svých splatných dílčích pohledávek č. 2 a 3 za dlužníkem odůvodnil zejména následujícími tvrzeními.

2. Dílčí pohledávka č. 2 je podle žaloby pohledávkou představující neuhrazenou část inkasní služby zesplatněného spotřebitelského úvěru označeného číslem 13531. Žalobce zdůraznil, že v případě této pohledávky nejde o smluvní pokutu, jak se domnívá žalovaný správce. Tato pohledávka vznikla na základě smlouvy o inkasní službě, jež je přílohou smlouvy o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že úvěr, ke kterému byla inkasní služba sjednána, byl pro neplnění smlouvy zesplatněn, došlo k zesplatnění i zbývající části inkasní služby. Pohledávku tak tvoří dlužná část inkasní služby podle bodu 2.10. Smlouvy o inkasní službě ve výši Kč 34 930. Výše sjednané inkasní služby byla dlužníkem řádně odsouhlasena, smluvní podmínky byly dlužníkovi zaslány s dostatečným časovým předstihem a s jejich zněním se tak mohl seznámit. Podle žalobce výhoda na straně dlužníka jakožto klienta žalobce spočívala v tom, že s ním byla dojednána sleva na úrokové sazbě z 29 % na 19 %. Povinnost platit inkasní platby v případě předčasného ukončení smlouvy požaduje žalobce jako ušlý zisk v důsledku porušení smluvních povinností klientem, tedy zisk, který by žalobce utržil, nebýt porušení smluvních povinností ze strany dlužníka .

3. Dílčí pohledávkou č. 3 byla správcem popřena z důvodu, že jde o smluvní pokutu, přičemž nárok na smluvní pokutu nevznikl, neboť účtovaná smluvní pokuta ve výši Kč 20 000, tj. 50 % z jistiny, je zjevně nepřiměřená a v rozporu s dobrými mravy. Podle žalobce zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru připouští a uznává hranici smluvní pokuty ve výši 50 % z dosud nesplacené výše jistiny ve svém § 122 odst. 3. Pokud je tedy výše zbývající nesplacené jistiny 24.619,84 Kč, aktuální právní úprava umožňuje smluvní pokutu ve výši 12 309,92 Kč .

4. Žalovaný insolvenční správce vyjádřil stanovisko o nedůvodnosti návrhu žalobce a navrhl proto jeho zamítnutí. Žalovaný označil dílčí pohledávky č. 2 a 3 za neexistující, neboť jsou odůvodněny neplatnými ujednáními mezi žalobcem a dlužníkem. Žalovaný dílčí pohledávky pod č. 2, č. 3, č. 4, č. 5 a č. 6 uplatněné přihláškou P-8 co do pravosti popřel a následně žalobce svou výzvou ze dne 10. 8. 2017 vyzval k podání žaloby na určení pravosti popřených dílčích pohledávek. Žalobkyně v souladu s ustanovením § 198 odst. 1 insolvenčního zákona podala v zákonné lhůtě žalobu na určení pravosti dílčích pohledávek č. 2 a 3. Dílčí pohledávky č. 4, č. 5 a č. 6 tak lze považovat za nezjištěné.

5. K dílčí pohledávce č. 2 žalovaný vysvětlil, že právním důvodem této pohledávky je dle přesvědčení žalovaného smluvní pokuta . Toto ujednání o smluvní pokutě je však v rozporu s dobrými mravy. Pohledávka má představovat neuhrazenou část inkasní služby, přičemž nárok na její zaplacení měl vzniknout v souladu se smlouvou o inkasní službě, která tvoří přílohu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 13531. Konkrétně tento nárok měl vzniknout v důsledku zesplatnění spotřebitelského úvěru a následného zesplatnění zbývající inkasní služby. Žalovaný je přesvědčen, že se však ve skutečnosti jedná o smluvní pokutu. Nejenže posouzení tohoto nároku jako smluvní pokuty je zřejmé z podstaty takového nároku, ale tento nárok je jako smluvní pokuta koncipován přímo ve smlouvě o inkasní službě, jak je explicitně uvedeno v čl. II. odst. 2.10 smlouvy. Ostatně žalovaný shledává celou koncepci smlouvy o inkasní služby za rozpornou s příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru, neboť se ve skutečnosti jedná o umělé navyšování úvěrového závazku , resp. snahu věřitele vyhnout se omezujícím ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru bránícím spotřebitele jakožto slabší smluvní stranu.

Shodu s prvopisem potvrzuje Vendula Šebová (KSPL 54 INS 6645/2017) Nelze si nepovšimnout, že při úvěru ve výši 25 000 Kč a sjednané splátce 1 083 Kč má protiplnění za tzv. inkasní službu činit 499 Kč, což je téměř polovina splátky úvěru. Žalovaný tudíž považuje především za neplatnou samotnou smlouvu o inkasní službě, nicméně i kdyby tato smlouva byla posouzena jako platné smluvní ujednání, následná smluvní pokuta ve výši 34 930 Kč obstát nemůže, a to jednak pro její rozpor s dobrými mravy, a dále pro její rozpor se zákonem o spotřebitelském úvěru. Výše smluvních pokut, které lze po dlužníkovi v rámci takového závazkového vztahu požadovat, je omezena, a to polovinou spotřebitelského úvěru ve smyslu § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný je přesvědčen, že žalobcem dokládaná inkasní služba je svázána se základním smluvním vztahem vyplývajícím ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a nelze vůbec uvažovat o tom, že by se na vztah vyplývající z takového doplňkového ujednání ke smlouvě o spotřebitelském úvěru zákon o spotřebitelském úvěru nevztahoval. Vzhledem k tomu, že žalobce v rámci této pokuty nárokuje více, než je samotná výše poskytnutého úvěru, je (za předpokladu, že smlouva o inkasní službě představuje vůbec platné smluvní ujednání) takový nárok v rozporu s ustanovením § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na spjatost tohoto nároku se základním úvěrovým vztahem je žalovaný rovněž toho názoru, že neplatnost smluvního ujednání o této smluvní pokutě lze dovozovat i ze skutečnosti, že tato smluvní pokuta je obsažena toliko v příloze smlouvy o spotřebitelském úvěru v balastu dalších doplňkových ujednáních a nikoliv přímo v textu smlouvy o úvěru jako takové. Jde tak o skrytou povinnost, na kterou spotřebitel nebyl nijak výslovně upozorněn, ačkoliv na ní měl být s ohledem na závažnost případných důsledků, které věřitel porušením příslušných povinností dlužníka tímto ustanovením spojuje, výslovně a přímo v textu úvěrové smlouvy upozorněn. Tento nárok odvozuje žalobkyně přitom od zesplatnění úvěru, přičemž dle příslušných smluvních ujednání (čl. V. odst. 5. 6.) je k sesplatnění nutný úkon věřitele (viz. znění spotřebitel touto smlouvou uděluje poskytovateli výslovný souhlas, že může sesplatnit jistinu ). Věřitel však zesplatnění úvěru vůbec nedoložil a není tak zřejmé, zda je úvěr skutečně zesplatněn a zda by tak pro uplatnění nárokované smluvní pokuty byla splněna tato podmínka.

6. K dílčí pohledávce č. 3 se vyjádřil žalovaný správce tak, že jejím právním důvodem je smluvní pokuta. Ujednání o této smluvní pokutě mezi žalobcem a dlužníkem je však v rozporu s dobrými mravy. Dle přesvědčení žalovaného je sjednaná výše nárokované smluvní pokuty v rozporu s ustanovením § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, když v daném případě je na místě aplikovat především ustanovení § 122 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť-jak tvrdí samotný žalobce-jedná se o již splatný úvěr. Podle citovaného ustanovení může žalobce z důvodu prodlení dlužníka (smluvní pokuta je sice vázána na zahájení insolvenčního řízení dlužníka, ale je spjata s prodlením) nárokovat smluvní pokutu maximálně ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení. Aplikace ustanovení § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru není dle názoru žalovaného namístě. I tento nárok však odvozuje žalobce od zesplatnění úvěru, přičemž dle příslušných smluvních ujednání (čl. V. odst. 5. 6. zákona o spotřebitelském úvěru) je k sesplatnění nutný úkon věřitele. Věřitel však zesplatnění úvěru nedoložil.

7. Soud přezkoumal tvrzení účastníků řízení a důkazy v řízení provedené, a to jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti. Zjistil, že návrh žalobce je zcela nedůvodný, pročež jej tímto rozsudkem zamítl, a to z důvodů, které jsou vysvětleny níže.

8. K otázce důvodnosti žalobcova návrhu je nutné nejdříve konstatovat, že návrh byl podán včasně, tj. ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozhodnutí o schválení zprávy o přezkumu a nikoliv později, nežli 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 410 odst. 2 zák. č.

Shodu s prvopisem potvrzuje Vendula Šebová (KSPL 54 INS 6645/2017) 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení v platném znění (insolvenční zákon; dále jen IZ ). Vyrozumění žalovaného správce o popření pohledávek podle § 410 odst. 2 IZ bylo doručeno žalobci dne 11. 8. 2017, žaloba byla soudu doručena dne 18. 8. 2017. Návrh žalobce (podaný včasně a splňující podmínky ustanovení § 198 IZ) mohl být tudíž soudem projednán a soudem tak mohlo být rozhodnuto o věci.

9. Soud z obsahu písemností provedených k důkazu a popsaných níže ve spojení s obsahem vyjádření účastníků a obsahem insolvenčního spisu dlužníka zjistil, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení na majetek dlužnice Terezy anonymizovano , které je u Krajského soudu v Plzni vedeno pod sp. zn. KSPL 54 INS 3705/2014, přihláškou č. P-8 celkem 7 (dílčích) pohledávek, mezi kterými figurují i žalované dílčí pohledávky č. 2 (ve výši Kč 34 930) a 3 (ve výši Kč 12 309,92).

10. Existenci dílčí pohledávky č. 2 ve výši 34 930 odůvodnil žalobce v přihlášce-stejně jako v žalobě-tvrzením, že jde o pohledávku představující neuhrazenou část inkasní služby zesplatněného spotřebitelského úvěru č. 13531 a že tato pohledávka vznikla podle smlouvy o inkasní službě jako nepovinné přílohy smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 13531 . V přihlášce žalobce vysvětlil, že dlužník uzavřel s věřitelem doplňkovou službu ke spotřebitelskému úvěru specifikovanou ve smlouvě o inkasní službě. Vzhledem k tomu, že úvěr, ke kterému byla inkasní služba ze strany věřitele pro spotřebitele na jeho žádost sjednána, pro neplnění smlouvy zesplatněn, došlo k zesplatnění zbývající části inkasní služby. Dílčí pohledávku ad. 2 tak (dle přihlášky) tvoří dlužná zbývající část inkasní služby dle bodu 2. 10. smlouvy o inkasní službě ve výši 34 930 Kč.

11. Existenci dílčí pohledávky č. 3 ve výši 12 309,92 žalobce v přihlášce odůvodnil konstatováním, že jde o pohledávku na smluvní pokutě zesplatněného spotřebitelského úvěru č. 13531. Popsal, že dlužník se zavázal spotřebitelský úvěr splatit v 72 měsíčních splátkách, přičemž však uhradil pouze dvě splátky. Na základě neplnění ze strany dlužníka byl úvěr v souladu s bodem 5.6 smlouvy zesplatněn a došlo tak k zesplatnění zbývající části inkasní služby.

12. K prokázání existence svých pohledávek za dlužníkem předložil žalobce soudu-spolu s přihláškou své pohledávky-smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru označenou č. 13531. Z jejího obsahu se podává, že byla sjednána mezi žalobcem a dlužnicí Terezou anonymizovano formou elektronické komunikace dne 27. 2. 2017 tak, že žalobce dlužnici zaslal elektronickým podáním návrh smlouvy a dlužnice rovněž elektronickým podáním dne 27. 2. 2017 věřiteli sdělila svoji akceptaci smlouvy s výslovným konstatováním, že s návrhem smlouvy bez výjimek souhlasí. Ze samotné smlouvy se podává, že věřitel se jí zavázal poskytnout dlužnici spotřebitelský úvěr v celkové výši 25 000 Kč ve splátkách a za podmínek smlouvou blíže upravených. Úvěr byl sjednán na dobu 72 měsíců se splatností k 15. 2. 2013. Ve smlouvě strany dojednaly, že celková dlužná částka podle smlouvy bude dlužnicí coby spotřebitelem uhrazena žalobci jakožto poskytovateli formou pravidelných měsíčních splátek po Kč 584 splatných k 15. dni každého kalendářního roku. Pro případ, že dojde k zahájení insolvenčního řízení na spotřebitele, dojednali účastníci smlouvy v čl. V odst. 5. 5. smlouvy, že poskytovatel může sesplatnit jistinu spotřebitelského úvěru, přičemž pro takový případ dojednali strany smlouvy, že společně s úhradou zůstatku jistiny je spotřebitel povinen uhradit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 50% zůstatku jistiny. Zároveň pro takový případ smlouvou udělil spotřebitel poskytovateli výslovný souhlas i pro zesplatnění smluvní pokuty, případného zákonného úroku z prodlení, případných upomínek a inkasní služby. V takovém případe je-dle

Shodu s prvopisem potvrzuje Vendula Šebová (KSPL 54 INS 6645/2017) smlouvy-spotřebitel povinen uhradit poskytovateli zbývající část jistiny, smluvní pokutu ve výši 50% zůstatku jistiny, zákonný úrok z prodlení, upomínky a inkasní službu.

13. Mechanismus zakládající zesplatnění jistiny úvěru sjednali účastníci smlouvy v jejím článku 5.7 tak, že poskytovatel oznámí spotřebiteli zesplatnění jistiny úvěru a podmínky zesplatnění doporučeným dopisem, který obě strany shodně prohlašují za doručený spotřebiteli desátý den od jeho podání k přepravě veřejnému přepravci .

14. Přílohou označenou č. 5 smlouvy o spotřebitelském úvěru je smlouva o inkasní službě. Z jejího obsahu zejména vyplývá, že byla uzavřena za účelem sjednání práva žalobce coby poskytovatele inkasovat z účtu dlužníka jakožto spotřebitele za jeho souhlasu z jeho účtu splátky, sankce a příslušenství spotřebitelského úvěru. Za výkon inkasní služby se dlužník zavázal hradit žalobci částku Kč 499 měsíčně splatnou současně s měsíční splátkou spotřebitelského úvěru (jež činí dle smlouvy o spotřebitelském úvěru Kč 584).

15. Z obsahu zprávy o přezkumu, jež je dokumentem B-2 insolvenčního spisu dlužníka, soud zjistil, že insolvenčním správcem byly žalované dílčí pohledávky č. 2 a č. 3 popřeny co do pravosti zcela s odůvodněním, že tyto pohledávky vůbec nevznikly, neboť ujednání o nich ve smlouvách mezi žalobcem a dlužníkem je neplatné.

16. Na smlouvu o spotřebitelském úvěru (včetně jejích příloh) sjednanou mezi žalobcem coby věřitelem a dlužníkem jakožto spotřebitelem je nutné aplikovat příslušná ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen NOZ ) a také zákon o spotřebitelském úvěru (srov. § 2 zák. č. 145/2010 Sb. a § 3016 NOZ), neboť k jejímu sjednání mělo dojít 27. 2. 2017.

17. Podle NOZ není nezbytnou písemná forma sjednání smluvní pokuty (srov. § 2048 an. NOZ). Z nálezové judikatury Ústavního soudu (viz nález ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11) se podává, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemůže být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko listiny, na níž spotřebitel připojuje svůj podpis. Tento závěr Ústavního soudu byl vydán s odkazem na ustanovení § 55 a 56 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. Citovaný a navrhující nálezy Ústavního soudu spojovaly za účinnosti úpravy podle občanského zákoníku č. 40/64 Sb. nesjednání smluvní pokuty v listině, na které spotřebitel připojuje svůj podpis, s absolutní neplatností, k níž byl soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Na rozdíl od toho vychází NOZ z odlišné koncepce, jež je zakotvena v jeho ustanovení § 1815 . Platí, že soud k takovému (dříve absolutně neplatnému) ujednání nepřihlédne, ledaže sám spotřebitel se jeho aplikace dovolá.

18. Žalobce, jenž se na jednání před soud, a to bez omluvy, nedostavil a soudem tudíž nemohl být ani poučen postupem podle § 118a odst. 1, 3 občanského soudního řádu, netvrdil a neprokazoval, že by se dlužník ujednání o smluvní pokutě ve smlouvě a ujednání obsažených ve smlouvě o inkasní službě dovolal; zjištění o tom, že by se dlužník těchto ujednání dovolal, nevyplývají z obsahu spisu a ani z písemností, jež tvoří insolvenční spis dlužníka.

19. V popsaném směru ve vztahu k souzené věci jsou specifickou oblastí smlouvy o úvěru či jiném finančním produktu sjednané prostřednictvím internetu. Ani v tomto případě však nelze rezignovat na požadavek podpisu plynoucí z judikatury Ústavního soudu. Smlouva, jež byla sjednána distančním způsobem cestou elektronické komunikace, může být opatřena z logiky věci jedině elektronickým podpisem stran coby údajem připojeným

Shodu s prvopisem potvrzuje Vendula Šebová (KSPL 54 INS 6645/2017) k datové zprávě. Tento závěr vyplývá ze zákona o elektronickém podpisu (zák. č. 227/2000 Sb.), který ve svém § 3 odst. 1 stanoví, že datová zpráva je podepsána toliko tehdy, pakliže je opatřena elektronickým podpisem.

20. Smlouva o spotřebitelské smlouvě sjednaná mezi žalobcem a dlužnicí označená číslem 13531 včetně příloh měla být-podle listin předložených žalobcem-sjednána formou elektronické komunikace, jež proběhla mezi dvěma v ní označenými elektronickými adresami (žádná z těchto elektronických adres neobsahuje obchodní firmu žalobce a příjmení dlužnice). Ani úkon návrhu uzavření smlouvy a ani úkon její akceptace nejsou opatřeny elektronickými podpisy žalobce a dlužnice. Již jen tato zjištění zakládají závěr o tom, že ke sjednání smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru a tudíž ani smluvní pokuty a ke sjednání smlouvy o inkasní službě, která je označena jakožto příloha č. 5 smlouvy, mezi jmenovanými účastníky platně nedošlo a k těmto úkonům, jež měly založit smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 1353 a jichž se dlužník nedovolal, soud podle ustanovení § 1815 NOZ nepřihlíží. Jen tyto závěry zakládají bez dalšího důvod pro zamítnutí žalobcova návrhu.

21. I pokud by však došlo mezi žalobcem a dlužnicí ke sjednání smluvní pokuty a k uzavření smlouvy o inkasní službě, nelze z těchto ujednání na základě provedeného dokazování dovozovat existenci dílčích pohledávek č. 2 a č. 3 dle přihlášky P-8.

22. Soud se ztotožňuje s názorem žalovaného insolvenčního správce v tom smyslu, že dílčí pohledávka č. 2-při jejím posouzení podle obsahu smlouvy o inkasní službě-je pohledávkou na smluvní pokutě. To je zřejmé z účelu, ke kterému měla ujednání o této žalobcově pohledávce sloužit a explicitně tento závěr vychází z článku II. odst. 2.10 smlouvy o inkasní službě. Z obsahu smlouvy o inkasní službě se podává, že jí měl být založen další závazek dlužníka vůči věřiteli vedle závazku k úhradě sjednaného úvěru s příslušenstvím.

23. Při sjednané výši úvěru 25 000 Kč a sjednané splátce 1 083 Kč měsíčně má plnění podle smlouvy o inkasní službě hrazené dlužníkem za tzv. inkasní službu (jíž je oprávnění věřitele inkasovat z účtu dlužníka) činit 499 Kč, tudíž téměř polovinu měsíční splátky úvěru. K ujednání o smluvní pokutě v této výši nelze přihlížet pro rozpor s dobrými mravy a pro rozpor se zákonem o spotřebitelském úvěru (§ 122 zákona 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), který zakládá jeho neplatnost. Žalobcem vyčíslená výše pohledávky na tzv. inkasní službě činí více, nežli odpovídá sjednané výši úvěru. Neplatnost smluvního ujednání o této smluvní pokutě vyplývá i ze skutečnosti, že tato smluvní pokuta je obsažena toliko v příloze smlouvy a ve smyslu příslušných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru měl být dlužník coby spotřebitel na ni věřitelem v textu úvěrové smlouvy upozorněn.

24. Pokud jde o dílčí pohledávku č. 3, jež má být dle smlouvy smluvní pokutou, soud zastává shodně se žalovaným stanovisko, že ujednání o této smluvní pokutě mezi žalobcem a dlužníkem ve smlouvě o spotřebitelském úvěru je v rozporu s dobrými mravy a v rozporu s ustanovením § 122 zákona o spotřebitelském úvěru a tudíž neplatné, když v daném případě je na místě aplikovat především ustanovení § 122 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť-jak tvrdí samotný žalobce-jedná se o již splatný úvěr. Podle citovaného ustanovení může žalobce z důvodu prodlení dlužníka (smluvní pokuta je sice vázána na zahájení insolvenčního řízení dlužníka, ale je spjata s prodlením) nárokovat smluvní pokutu maximálně ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení.

Shodu s prvopisem potvrzuje Vendula Šebová (KSPL 54 INS 6645/2017)

25. Nároky na žalované dílčí pohledávky č. 2 a 3 žalobce dovozuje s odkazem na smlouvu od zesplatnění úvěru, přitom dle příslušných smluvních ujednání v čl. V. odst. 5. 6. smlouvy o spotřebitelským úvěru je k sesplatnění nutný úkon věřitele (viz. znění spotřebitel touto smlouvou uděluje poskytovateli výslovný souhlas, že může sesplatnit jistinu ). Věřitel však k prokázání zesplatnění úvěru soudu doložil pouze stejnopis přípisu dlužnici obsahující sdělení o zesplatnění úvěru. Nedoložil, že by učinil úkon zesplatnění podle článku 5.7 smlouvy o spotřebitelském úvěru, tj. tak, že by oznámil spotřebiteli zesplatnění jistiny úvěru a podmínky zesplatnění doporučeným dopisem, který obě strany shodně prohlašují za doručený spotřebiteli desátý den od jeho podání k přepravě veřejnému přepravci . Žalobce nepřítomného na jednání soud-jak již konstatováno-však nemohl ani poučit postupem podle § 118a odst. 3 k prokázání odevzdání oznámení o zesplatnění úvěru k poštovní přepravě. I tehdy, byla-li by ujednání o dílčích pohledávkách č. 2 a 3 dána po právu, nebylo by možné nárok uplatněný žalobou považovat za opodstatněný, neboť žalobce neprokázal tvrzené zesplatnění úvěru, ze kterého dovozuje vznik pohledávek č. 2 a 3.

26. Z popsaných důvodů rozhodl soud o zamítnutí žalobcova návrhu.

27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto postupem podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Soud přiznal žalovanému, jenž v řízení dosáhl plného úspěchu, náhradu nákladů řízení vynaložených k účelnému bránění práva. Tyto náklady činí celkem Kč 14 378,46. Představují odměnu za zastupování účastníka advokátem dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4. písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb.-3x 3.100,-Kč za tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé, účast na nařízeném jednání-celkem ve výši 9.300,-Kč; náhradu hotových výdajů dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve-3x300,-Kč za tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé, účast na nařízeném jednání-celkem 900,-Kč; náhradu za promeškaný čas strávený cestou do místa výkonu právního úkonu a zpět ve výši 500,-Kč (5 půlhodin po 100,-Kč); cestovní výdaje v celkové výši 1.183,-Kč (cesta z Prahy do Plzně a zpět-190km při průměrné spotřebě 7.3 l/100 km a 30,50Kč za 1 litr benzinu 95 oktanů-průměrná cena podle vyhlášky č. 463/2017, tj. 423,-Kč + náhrada za používání motorového vozidla dle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006Sb., zákoníku práce v platném znění ve výši 4 Kč za 1km, tj. 760,-Kč. Náklady tak činí celkem 11.883,-Kč, spolu s daní z přidané hodnoty, když zástupce žalovaného je jejím plátcem, jde celkem o 14.378,43 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze podáním učiněným u soudu podepsaného, tj. Krajského soudu v Plzni, Veleslavínova 40; 306 17 Plzeň.

Plzeň dne 31. 1. 2018

JUDr. Miloš Benetka v. r. samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje Vendula Šebová