155 ICm 3659/2013
Číslo jednací: 155 ICm 3659/2013-110 (155 ICm 3388/2013) (KSPL 54 INS 16785/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Žánovou ve věci žalobce: Hana Míšková, r. č. 645930/0925, bytem Dolany 125, Klatovy, zast.: JUDr. Juditou Jakubčíkovou, advokátkou se sídlem v Klatovech, Krameriova 139, proti žalovanému: Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s., IČ: 44848943, se sídlem v Praze 1, Jeruzalémská 954/4, zast.: JUDr. Annou Outlou, advokátkou se sídlem v Plzni, Doudlevecká 22, v řízení o žalobě, že žalovaný nemá za žalobkyní žádnou pohledávku,

takto :

I. Žaloba o určení, že žalovaný, Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s., IČ: 44878943, Praha 1, Jeruzalémská 964/4, nemá v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 54 INS 16785/2012 za Hanou Míškovou žádnou pohledávku, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna uhradit žalovanému na účet jeho zástupce ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 10.164,--Kč. (155 ICm 3388/2013)

Odůvodnění :

Žalobkyně se svou žalobou proti Československé obchodní bance, a.s. a Českomoravské záruční a rozvojové bance, a.s. ze dne 08. 10. 2013 domáhala vydání rozsudku, kterým by soud určil, že pohledávky obou žalovaných za žalobkyní coby dlužnicí neexistují. Žalovaný-Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s. přihlásil do insolvenčního řízení žalobkyně pohledávku ve výši 1.436.079,56 Kč a označil ji jako vykonatelnou. Vykonatelnost byla doložena směnečným platebním rozkazem vydaným Krajským soudem v Plzni pod č. j. 47 Cm 342/2011-23 ze dne 12. 01. 2012. Žalobkyně pohledávku popřela, neboť se jednak jednalo o dluh z podnikatelské činnosti bývalého manžela dlužnice Lumíra Míška, se kterou žalobkyně nemá a neměla nic společného, neboť se na podnikání manžela nijak nepodílela. Dále směnečný platební rozkaz nebyl dlužnici nikdy doručen a byl vydán až téměř za rok po rozvodu manželství žalobkyně a jejího bývalého manžela. Dlužnice dále uzavřela s manželem dohodu o vypořádání společného jmění manželů, a z této dohody vyplývá, že bývalý manžel žalobkyně má povinnost uhradit veškeré dluhy, které vznikly za trvání manželství, a žalobkyně nemá žádné dluhy. Žalobkyně je přesvědčena, že i když žalovaný přihlásil svoji pohledávku v insolvenčním řízení vůči žalobkyni, tato jeho pohledávka není ve vztahu k žalobkyni vykonatelná.

Dne 15. 10. 2013 vydal zdejší soud usnesení, kterým žalobu žalobkyně Hany Míškové o popření pohledávky ve výši 1.436.079,56 Kč ze dne 09. 10. 2013 proti Českomoravské záruční a rozvojové bance, a.s. vyloučil k samostatnému projednávání.

Žalovaný navrhoval žalobu v plném rozsahu zamítnout. Uvedl, že dne 12. 01. 2012 vydal Krajský soud v Plzni směnečný platební rozkaz č. j. 47 Cm 342/2011-23, který nabyl právní moci a stal se vykonatelným. Směnečný platební rozkaz je možné doručit, na rozdíl od jiných platebních rozkazů podle § 49 odst. 4 o.s.ř. i fikcí. To, že si žalobkyně směnečný platební rozkaz nepřevzala, nic nemění na tom, že nabyl právní moci a stal se vůči ní vykonatelným. Opačný výklad by byl naprosto v rozporu s literou zákona. Případný pobyt žalobkyně mimo adresu svého trvalého bydliště bez toho, že by s tímto seznámila žalovaného nebo učinila potřebná opatření ohledně přesměrování doručování pošty, může evokovat závěr, že mohlo jít o snahu znesnadnění žalovanému domoci se jeho práva. Pohledávka, která byla přihlášena vůči žalobkyni, vznikla ze směnky, kterou avalovala, a nikoli z titulu pohledávky vzniklé za trvání manželství jejímu manželovi. Žalovaný žalobkyni dne 21. 10. 2011 vyzval, aby zaplatila směnečnou sumu jako aval, což neučinila. Proto byla následně podána žaloba spojená s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu. I kdyby byla uzavřena dohoda o vypořádání společného jmění manželů Míškových, nesmí být dohodou dotčeno právo věřitelů. Navíc takováto dohoda nebyla nikdy žalovanému předložena.

Podle § 7 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona, dále také jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není -li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení o.s.ř., (155 ICm 3388/2013) týkají-li se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Podle § 410 odst. 3 IZ jde-li o vykonatelnou pohledávku přiznanou rozhodnutím příslušného orgánu, může dlužník jako důvod popření její pravosti nebo výše uplatnit jen skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla nebo je promlčená.

V dané věci bylo zjištěno a je nesporné, že Krajský soud v Plzni zahájil dne 12. 07. 2012 vyhláškou insolvenční řízení ve věci dlužnice Hany Míškové a dále svým usnesením ze dne 03. 09. 2013 schválil žalobkyni oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Z přihlášky pohledávky žalovaného do insolvenčního řízení soud zjistil, že tento věřitel přihlásil pohledávku v celkové výši 1.436.079,56 Kč. Jako důvod vzniku pohledávky uvedl směnečný platební rozkaz č. j. 47 Cm 342/2011-23 ze dne 12. 01. 2012. Pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná. Ze spisu Krajského soudu v Plzni sp. zn. 47 Cm 342/2011 bylo zjištěno, že Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s. podala proti Lumíru Míškovi a Haně Míškové dne 12. 12. 2011 žalobu s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu na částku 1.220.628,--Kč s příslušenstvím. K návrhu byla mimo jiné přiložena směnka na řad žalovaného vystavená v Plzni dne 19. 07. 2006 na částku 1.220.628,--Kč. Směnku vystavil Lumír Míšek a jako aval za výstavce je na směnce uvedena a podepsána Hana Míšková. Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s. uvedla v návrhu adresu žalovaných -Dolany 156, Klatovy. Dne 12. 01. 2012 vydal uvedený soud směnečný platební rozkaz č. j. 47 Cm 342/2011-23, kterým uložil oběma žalovaným zaplatit žalobci společně a nerozdílně směnečný peníz ve výši 1.220.628,--Kč s 6 % úrokem od 21. 10. 2011 do zaplacení, dále směnečnou odměnu ve výši 4. 068,76 Kč a náklady řízení ve výši 136.110,--Kč. Směnečný platební rozkaz nabyl právní moci ohledně nákladů řízení dne 08. 05. 2012, v ostatním dne 24. 04. 2012. Soud doručoval směnečný platební rozkaz jednak na adresu uvedenou žalobcem (Dolany 156) a jednak na adresu žalovaných v CEO a v živnostenském rejstříku (u Lumíra Míška). Z adresy Dolany 156 se zásilky vrátily zpět jako nedoručené s odkazem, že jsou adresáti neznámí. Adresa Dolany 125 je adresou OÚ-ohlašovny. Ani zde si adresáti zásilku nevyzvedli. Dne 14. 05. 2012 sdělovala zástupkyně tehdejšího žalobce soudu, že bohužel žalobce nemá povědomí o další adrese Míškových. Protože adresáti nebyli při doručování písemností soudu zastiženi a protože písemnosti soudu nebylo možné odevzdat ani osobě, která by byla oprávněna ji přijmout, byly písemnosti pro oba žalované uloženy u soudu, přičemž sdělení bylo vyvěšeno na úřední desce soudu podle § 49 odst. 4 o.s.ř. Ve sdělení bylo uvedeno, že adresáti si písemnost nevyzvedli ve lhůtě 10 dnů, proto se desátý den lhůty považuje za den doručení. Ze spisu Okresního soudu v Klatovech sp. zn. 6 C 14/2011 bylo zjištěno, že manželství Lumíra Míška a Hany Míškové bylo dne 21. 01. 2011 rozvedeno, rozsudek nabyl právní moc dne 17. 02. 2011.

Před zahájením prvého a jediného jednání vznesla zástupkyně žalobkyně námitku podjatosti soudkyně. Jako důvod podjatosti soudkyně zástupkyně žalobkyně uvedla, že soudkyně ji v předešlém řízení (155 ICm 3388/2013) urazila, že nezná občanský soudní řád, což zástupkyně žalobkyně považuje za hrubé jednání ze (155 ICm 3388/2013) strany soudkyně. Je přesvědčena, že soudkyně bude vést i tento spor pod vlivem urážek a osobního zaujetí vůči advokátce žalobkyně.

Podle § 15a odst. 1 a 2 o.s.ř. účastníci mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. Účastník je povinen námitku podjatosti soudce uplatnit nejpozději při prvním jednání, kterého se zúčastnil soudce, o jehož vyloučení jde.

Podle § 15b odst. 1 a 2 o.s.ř. k rozhodnutí o námitce podjatosti soud předloží s vyjádřením dotčených soudců svému nadřízenému soudu. V řízení lze zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Ustanovení shora uvedené neplatí, byla-li námitka uplatněna před nebo v průběhu jednání, při němž byla věc rozhodnuta, a má-li soud za to, že námitka není důvodná.

Zástupkyně žalobkyně námitku podjatosti uplatnila před prvním jednáním, takže podmínka § 15 a) odst. 2 o.s.ř. byla splněna. Soud nepřistoupil k předložení námitky podjatosti k rozhodnutí nadřízenému soudu ve smyslu § 15 b) odst. 1 o.s.ř., neboť byly splněny podmínky odstavce druhého naposledy citovaného ustanovení. Soud v žádném případě nepovažuje námitku podjatosti za důvodnou, což se snažil i zástupkyni žalobkyně v úvodu jednání vysvětlit. Soud v předešlém citovaném sporu zejména odkazoval na příslušná ustanovení občanského soudního řádu, ze kterých vyplývá povinnost soudu vést strany ke smíru, probrat s nimi věc a sdělit jim výsledky přípravy jednání. Když zástupkyně žalobkyně trvala na tom, že toto není pravda, řekla skutečně soudkyně této zástupkyni, že tedy zřejmě nezná o.s.ř. Před zahájením tohoto jednání soud apeloval, aby zástupkyně žalobkyně zvážila svoji námitku podjatosti, že se nejedná o žádné nadržování protistraně, pouze o postup v souladu se zákonem. Zástupkyně žalobkyně i přesto na námitce podjatosti trvala, a co víc, opustila jednací síň. Před svým odchodem byla upozorněna, že soud věc projedná v její nepřítomnosti. Druhým důvodem, proč soud nepředložil věc s námitkou podjatosti nadřízenému soudu, je skutečnost, že ve věci bylo při jednání, před kterým byla námitka vznesena, rozhodnuto.

Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že, žaloba nebyla podána po právu. Žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení dlužnice Hany Míškové vykonatelnou pohledávku ve výši 1. 436. 079,56 Kč. Vykonatelnost pohledávky byla řádně doložena Směnečným platebním rozkazem Krajského soudu v Plzni č. j. 47 Cm 342/2011-23 ze dne 12. 01. 2012. Dlužnice pohledávku popřela a tvrdila, že žalovaný vůči ní žádnou pohledávku nemá. V incidenční žalobě jako důvod popření uvedla, že jí směnečný platební rozkaz nikdy nebyl doručen, takže nemohl nabýt právní moci. Dalším argumentem pro popření pohledávky bylo tvrzení žalobkyně, že v rámci dohody o vypořádání společného jmění manželů pro dobu po rozvodu, se s manželem dohodli, že veškeré dluhy, které vznikly za manželství, bude hradit Lumír Míšek. Insolvenční správce dlužnice pohledávku nepopřel.

Pokud se jedná o doručení směnečného platebního rozkazu žalobkyni, zde soud považuje za nutné zdůraznit, že Krajský soud v Plzni postupoval v souladu s o.s.ř., v tehdy platném znění, kdy směnečný platební rozkaz mohl být doručován i tzv. fikcí. Na rozdíl od platebního rozkazu tedy nemuselo být doručováno do vlastních rukou adresáta, bez možnosti doručení fikcí. Ve smyslu § 46b o.s.ř. neuvedl-li adresát ve svém podání či jiném úkonu učiněném vůči soudu adresu místa v ČR, na (155 ICm 3388/2013) kterou mu mají nebo mohou být doručovány písemnosti, je adresou pro doručování u písemnosti doručované prostřednictvím doručujícího orgánu účastníka řízení nebo jeho zástupce u fyzické osoby adresa evidovaná v informačním systému evidence obyvatel, na kterou jí mají být doručovány písemnosti. Soud poukazuje i na ustanovení § 46 a) odst. 3 o.s.ř. ve kterém se uvádí, že adresát je povinen v řízení bez zbytečného odkladu sdělit soudu změny veškerých skutečností významných pro doručování, s tím, že změny jsou účinné, jakmile byly soudu sděleny. Navíc ani žalobce (nyní žalovaný) neměl žádné jiné informace o bydlišti dlužníka a ručitelky-Hany Míškové. Žalobkyni nic nebránilo v tom, aby zajistila uvedení doručovací adresy do příslušného systému evidence obyvatel či zajistila na poště v místě trvalého pobytu dosílku na jinou adresu. Krajský soud v Plzni doručoval Směnečný platební rozkaz žalobkyni v souladu se zákonem, skutečnost, že žalobkyně na adrese evidované v CEO nebydlela a nezajistila si zápis doručovací adresy, nemůže jít k tíži ani soudu ani tehdejšího žalobce. Směnečný platební rozkaz nabyl právní moci, je vykonatelným a dlužnice může popřít vykonatelnou pohledávku jen z důvodů uvedených v § 410 odst. 3 IZ. Důvody uvedené žalobkyní do této kategorie nespadají. Námitka žalobkyně ohledně existence dohody o vypořádání společného jmění manželů Míškových pro dobu po rozvodu je také irelevantní, neboť takováto dohoda zavazuje výlučně manžele, nikoli třetí osoby. V poslední řadě námitka žalobkyně ohledně toho, že dluhy vznikly z podnikatelské činnosti manžela, s čímž nemá nic společného, je také bez významu, neboť důvodem pohledávky je směnka, kterou žalobkyně avalovala. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu zamítl.

O nákladech soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný měl ve věci úspěch, a proto mu soud přiznal právo na celou náhradu nákladů řízení. Částka 10.164,--Kč zahrnuje odměnu právního zástupce za 3 provedené úkony právní služby dle § 9 odst. 3 písmeno a) advokátního tarifu + 21% DPH.

Poučení : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Plzni, Veleslavínova 40, Plzeň, ve trojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Plzni dne 28. 01. 2014

Mgr. Ivana Žánová, v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Eva Havlíčková